Lovci kryptidů 2: Vězni války (5/7)

Včera v 10:34 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Po smrti svého bosse, Clauda Ngoye, kterého nechal zničit samotný Deylin Nieto, nechal Sam Weber vyslat na dno jezera Nikaragua jednoho z obrovských, pětimetrových plazů, které Ngoy choval ve svých bažinách v Gabonu. Monstrum však bylo zabito Nietovým kovovým mužem Metallerem. Jack přivezl do Londýna mládě Tatzelwurma, jemuž připevnil na krk obojek. S jeho pomocí pak zastavil všechny další Tatzelwurmy, Nietovy dráčky a pterodaktyly, kteří na Londýn útočili, Buckshawskou příšeru byl však nucen zabít. Nyní se chystá vyrazit do Nikaragui, kde s Nietovými kryptidy, též ovládanými obojky, bojují ostatní Lovci kryptidů. Akihiko konečně získal vzorek kovu z Metallerova těla. Je na čase zjistit, jak ho lze porazit...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST PÁTÁ:
Cryptid Chaser se ocitl před základnou Lovců kryptidů. Jih Londýna byl v neklidu. I když všichni ti netvoři ještě před chvílí řádili celé desítky kilometrů odsud, lidé byli vystrašení, skrývali se ve svých domech... Jack auto prudce zabrzdil. Na displayi se ukázalo varování. Na asfaltu před ním se nachází kulatý předmět o průměru dvou centimetrů. Jakmile auto zastavilo, předmět explodoval. Kusy asfaltu dopadly na přední sklo, ale nerozbily ho. Jack vystoupil z auta. V prachu sice nic neviděl, ale byl si jist, že míří správně. Stiskl spoušť laserovky a cosi zasáhl. Zřejmě to však nebylo nic živého. Prach trochu opadl a Jack spatřil základnu. Byla neporušená, avšak z přední zdi byly vysunuty laserové pušky. Někdo tu byl a zkoušel se dostat do základny. Jack obrátil svou pozornost ke střeše protější budovy. Stál na ní muž, celý v černém. Black Spier! Jack vyhodil z rukávu lano, jehož konce byly opatřeny magnety. Lano obepnulo Black Spierovy nohy. Upadl. Jack vystřelil z další pistole lano s hákem, jenž se zachytil na okraji střechy. Brzy stanul před Black Spierem. Ten, přestože bezmocně ležel na zemi, neschopen se postavit, po něm vystřelil z pistole. Jack udělal salto, vyhnul se kulce a vykopl mu pistoli z ruky. Laserovku mu přiložil na čelo. "Co jsi tady hledal?" zeptal se ho. "Čekal jsem na tebe," odpověděl krátce Black Spier. Pak chytil Jacka pod krkem, ruce měl totiž volné. Jack na to reagoval prudkou hlavičkou, po které Black Spier div neomdlel. Jack mu pevně sevřel ruce a převrátil ho na břicho. "Co? Chceš mi nasadit pouta a odvést mě na policejní stanici?" zeptal se výsměšně Black Spier. "Není to špatný nápad," odpověděl Jack. "Ztrácím s tebou čas," odpověděl Black Spier. Jack náhle dopadl na kraj střechy. Naštěstí vybalancoval svou pozici a tudíž nespadl. Mohl už jen sledovat Black Spiera, jak odlétá pryč. To ty jeho boty ho vznesly do vzduchu, i když nohy měl stále svázané. Jack neváhal. Okamžitě si svlékl horní část svého spandexového obleku. Na zádech měl připevněný jetpack. Vyhnal se do vzduchu. Brzy Black Spiera dohnal. Střelil do něj laserem. Black Spier se zřítil. Dopadl do řeky. "Taky s tebou ztrácím čas," řekl ještě Jack a okamžitě dolétl zpět na základnu. Bylo na čase přivolat Cryptid Swift, který byl v Nikaragui, a dopravit se tam...


Z toho důvodu se ostatní Lovci kryptidů nemohli na čas ukrýt ve svém letounu. Zatímco byl Cryptid Swift na cestě do Londýna, řízen autopilotem, skryli se všichni v malé poničené budově někde na kraji Granady. Akihiko přejel po získaném kousku Metallerovy kovové kůže speciálním zařízením, jež však kov nedokázalo identifikovat. "Stále nic nevíme," řekl po chvíli, "ale myslím, že odpověď na to, co je to zač, se dá najít v Nietově základně." "Je na čase tam proniknout," řekl na to Pierre. "Můžu se tě jen na něco zeptat, Akihiko? Z čeho je ta tvoje dýka?" vyrušil je Fahad. "Je z kolosia," odpověděl mu Akihiko. "Co to je? Značka zmrzliny?" "Ne, chytráku. Je to velice vzácný kov, který se na téhle planetě nevyskytuje," řekl neklidně Akihiko. "Takže mi chceš říct, že jsi ho získal od emzáků?" zasmál se Fahad. "Přestaň se tak hloupě ptát," zasupěl Akihiko a chytl ho pod krkem, "a koukej radši zjistit, co je zač tenhle kov, protože tohle kolosium rozhodně není!!!" Pak s ním praštil o zeď. "Akihiko!" zařval varovně Roger a chytil ho za ruku. "Uklidni se," zašeptal ještě. V budově zůstali skryti ještě několik desítek minut. Pak konečně přiletěl Cryptid Swift. Vyběhl z něj Jack se svým "ochočeným" mládětem Tatzelwurma. "Musíme zastavit všechny ty kryptidy! A dokážeme to s pomocí tohohle drobečka!" usmíval se Jack a ukázal jim svůj úlovek. Všichni se na něj nedůvěřivě podívali. "No nehleďte na mě jako na zjeveného ducha," řekl jim Jack, "myslíte si, že jsem Londýn od všech těch nestvůr zachránil jiným způsobem? Funguje to, koukejte." Na signály vysílané obojkem na Tatzelwurmově krku nejprve reagovali všichni Nietovi Tatzelwurmové, kteří ohlodávali lidské mrtvoly v blízkých ulicích. Shromáždili se kolem Lovců kryptidů a očekávali další rozkazy. "Navrhuju, abychom zaútočili na Nietovu základnu! A to teď hned!!!" ozval se Pierre. "Dobrá. Získané Tatzelwurmy tam sice nevezmeme, ale tomuhle drobečkovi bychom mohli dát nějakou plaveckou výstroj. A obrátíme základnu vzhůru nohama!" odpověděl s nadšením Jack. Šestka Lovců kryptidů okamžitě zaběhla do Cryptid Swiftu pro potřebné potápěcí vybavení.


Na břehu docházelo k masakru. Nietovi ozbrojení muži, vojáci v těžkých neprůstřelných vestách, bojovali proti neméně dobře vybaveným vojákům již nežijícího Clauda Ngoye. Sam Weber, který před nedávnem opět Pierrovi unikl, je vedl skoro jako zkušený bojevůdce. Schytal během tohoto souboje stovky ran, a přesto jej nikdo nedokázal zabít. Jeho tělo se rapidně rychle hojilo, a on svýma rukama škrtil nepřátelské vojáky, střílel z kulometu jako vyšinutý, zabíjel kdekoho... Jakmile to uviděli Lovci kryptidů, napadlo je jediné: uklidit si cestu. Nacházeli do té vřavy několik bomb. Chvíli museli počkat, až na břehu zavládne klid. Jakmile byl břeh jezera vyklizený, skočili do vody. Po břehu se mezitím plazil jediný přeživší toho strašného boje. Opět ten, kterého nešlo jen tak zabít. Exploze si na něm však vybrala svou daň. Podobně jako Ngoy nebyl Sam Weber schopen přežít zapálení ohněm. Při výbuchu přišel o nohy a o půlku obličeje. Plazil se k vodě ve snaze uhasit plameny, jež mučily jeho tvář. Pierre si to možná ani neuvědomoval, ale vrah jeho sestry právě trpěl nejvíce ve svém životě... Pod hladinou docházelo k dalšímu souboji. Nietovi vodní dráčci byli vysláni k Lovcům kryptidů. Rogera jeden dokonce kousl do ruky, Pauline zase dva dráčci téměř překousli šňůru dýchacího zařízení. Zvláště Jack a Akihiko se však laserovkami pod vodou oháněli tak rychle, že lasery kosily jednoho dráčka za druhým. Tentokrát plně vybaveni, zničili Lovci kryptidů sloupy s laserovými puškami, jež se měly vysunout pokaždé, když se k základně někdo přiblížil. Několik laserů pak zničilo vstup do potápěcí místnosti. Otvor se okamžitě uzavřel novým, neporušeným. Nic nového, to už Lovci kryptidů zažili, když sem poprvé pronikli. S pomocí laserů si vytvořili únikový východ z místnosti. Na vysokém stropu bílé chodby se okamžitě objevily všelijaké pušky k jejich odstranění, avšak i ty byly zničeny. Horší to bylo, když sem přišel jeden z robotů X-77. Též tvořený kovem, který nelze zničit. Lovci kryptidů se museli rozdělit. Jack, Pauline a Roger se dali jedním směrem, až skončili v jakési skleněné místnosti, snad nějaké chemické laboratoři. Robot se dal do pronásledování zbylých členů týmu, Akihika, Fahada a Pierra. Schválně je hnal do místnosti, kde je už Nieto očekával, a byl připraven se jich zbavit... Ve skleněné laboratoři se ozval výhružný řev. Všichni ztuhli, zvláště však Pauline, která ten hlas znala... Byl to Yetti, Yetti, který jí kdysi zachránil před muži Gregoryho Martina*! Aniž by to Lovci kryptidů věděli, byl odnesen sem, do Nietovy základny na dně největšího středoamerického jezera... A měl obojek na krku. Okamžitě se dal do jejich pronásledování. A znovu si vyhlédl Pauline, tentokrát ne proto, aby ji chránil, ale proto, že ji chtěl jednoduše rozrhat na cáry. Jak za ní utíkal, pěstmi ničil všechny ty skleněné stěny kolem nich. Byl to hrozný chaos... Pauline si jen přála uniknout spárům Yettiho. Mezitím Jack a Rogera obklíčilo pár Nietových vojáků, kteří ještě v základně zůstali...

* - Lovci kryptidů 2, díl desátý: Pauline a sněžný muž

Podaří se Lovcům kryptidů Nieta porazit? Jaká budoucnost čeká všechny jeho kryptidy, zvláště pak Yettiho? Pokračování příště...
 

Changyuraptor

Úterý v 7:35 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Changyuraptor ("lovec s dlouhým peřím") žil na území provincie Liaoning v Číně před 125 miliony let v období Křídy. Byl to malý dromaeosaurid, dosahující délky přibližně 1,3 metru. Jeho hmotnost nepřesahovala 4 kilogramy, i když podle poněkud rezervovanějších odhadů (Gregory S. Paul) mohl vážit maximálně 2 kilogramy a měřit maximálně metr. Patřil mezi mikroraptoriny a stejně jako jeho poněkud menší příbuzný, který žil na území Číny v úplně stejné době, byl Changyuraptor vybaven čtyřmi křídly. Když byl objeven, stal se největším čtyřkřídlým dinosaurem vůbec, a toto prvenství mu zůstalo dodnes, i když jej významně ohrožuje Zhenyuanlong, jiný čínský maniraptor, který možná dosahoval délky až 1,8 metru. Changyuraptor byl popsán čínským paleontologem Hanem Gangem teprve roku 2014. Tento druh se nazývá Changyuraptor yangi, žádné jiné druhy dosud neznáme. Exemplář, podle něhož byl popsán, je takřka kompletní... Ačkoliv čtyřkřídlý Microraptor byl schopen plachtění, přestože nedokázal aktivně létat, vzhledem ke své velikosti nejspíš Changyuraptor takové kousky nemohl provádět, a tak zřejmě trávil většinu času na zemi, kde lovil hmyz a jiné bezobratlé, vybíral jejich larvy ze ztrouchnivělého dřeva, požíral ještěrky a další malé obratlovce... Lesy, které Changyuraptor obýval, byly vlhké a teplé, léta v nich byla suchá, zimy byly naopak dosti chladné. Vegetace byla složená především z jinanů a jehličnanů. Možným nepřítelem, případně dokonce predátorem Changyuraptorů byl například opeřený tyrannosaurid Yutyrannus...
Popisek Changyuraptora můžete najít na webu Prehistoric Wildlife (v angličtině).

Příště Hypacrosaurus!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (4/7)

Pondělí v 10:01 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Claude Ngoy byl zabit Deylinem Nietem. Na město Granada na pobřeží jezera Nikaragua útočí desítky Nietových vodních dráčků, Buckshawské příšery, pterodaktylové, roboti X-77 a mnozí další. Pětičlennou výpravu Lovců kryptidů zde přitom vede Pierre, který už svedl boj se svým úhlavním nepřítelem, vrahem své sestry, Samem Weberem. Po Ngoyově smrti Weber nařídil svým lidem, aby vypustili jednoho z Ngoyových západoafrických netvorů do jezera a nechali jej zaútočit na Nietovu základnu na dně. V Londýně je mezitím Pierrova přítelkyně Kate svědkem hrozné události. Nietovi kryptidi a roboti zaútočili i zde. V relativním bezpečí je jen Jack, který zamířil do rakouských Alp. Zde nalezl možná posledního Tatzelwurma, mládě. Chce jej použít jako jediného zástupce své armády kryptidů, a s jeho pomocí zastavit všechno to řádění. Jak? To se teprve ukáže.

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST ČTVRTÁ:
"Vidíš, synu?" optal se Nieto Metallera, ukazuje na monitor. "Ngoyovi lidé vypustili toho netvora..." řekl skoro monotónně Metaller. "Až se přiblíží k naší pevnosti," pokračoval Nieto, "vysunou se všechny ty sloupy s laserovými vystřelovači. Ale nemyslím, že ho zastaví..." Stalo se přesně tak, jak Nieto předpokládal. K jeho mírnému zděšení lasery netvora s cibulkovitým čenichem vůbec nezranily. Všechny paprsky se od jeho tlusté, šupinaté kůže, snad nějak vylepšené, odrážely ke dnu jezera, kde vířily písek. Jediným mávnutím ocasem pětimetrový monstrózní plaz povalil několik těchto sloupů. Již se blížil k základně. "Metallere, ven! Okamžitě!" zařval Nieto. Bez odpovědi vyběhl Metaller z místnosti a mocně zakřičel na několik chlapů v zelených uniformách a žlutých maskách, aby napustili vodu do potápěčské komory a následně otevřeli otvor směrem ven. Během necelých tří minut už Metaller plaval při stěně základny. Najít zde útočníka vůbec nebylo těžké. Prozrazovala ho jeho velikost. Metaller se jako torpédo vyřítil ze svého dočasného stanoviště a přitom vytasil z obou zápěstí své "mačety". Zabodly se do plazovy kůže tak hluboko, že se i pod vodou ozval jeho tlumený, bolestný řev. Krátký krk ohromného monstra se otočil, a Metaller skončil mezi jeho zuby. Zvíře opět úpělo v šoku. Většinu zubů si přitom vylámalo. Metallerovo tělo, tvořené dosud neznámým kovem, bylo prakticky nezranitelné. Pár ran z kulometu zabudovaného v jeho zápěstí, a chřtán Ngoyova netvora opustilo značné množství krve. S tělesnými záškuby upadl na dno. Metaller se však do základny nevrátil. Nieto mu přes vysílačku okamžitě poručil, aby vyplaval na břeh. Prý jsou tam Lovci kryptidů. Musí je zastavit. A tentokrát nesmí zklamat... Do základny Lovců kryptidů na jihu Londýna pronikl Jack Owen se svým úlovkem, malým Tatzelwurmem. Nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl pomoci malého ďáblíka zkrotit. Jack věřil, že to zvládne sám. Položil probouzejícího se kryptida na stůl a na krk mu připevnil malý obojek, zrovna takový, jaký mají na krku všichni Nietovi kryptidi. Jackovi však bylo jasné, že technologie, kterou Nieto používá k ovládání svých kryptidů je mnohem lepší. Tento obojek fungoval v podstatě na stejné bázi, jako obojky kryptidů Zhou Lena*. Jack doslova strčil malého Tatzelwurma do malé bedničky, skočil do automobilu Cryptid Chaser, položil bedničku na zadní sedátko, nastartoval motor, opustil garáž... A akce začala... Netrvalo dlouho, a ocitl se přímo ve středu Londýna. Mračna pterodaktylů terorizovala oblohu. Někteří seděli na Big Benu. Jen kousek od východního břehu Temže pobíhala Buckshawská příšera a svými beraními rohy kosila každého člověka, který před ní nestačil útéci. A ozýval se tu také skřek Tatzelwurmů. Takže i ty Nieto vypustil! Jack doufal, že tak jeho nepřítel učinil. Protože právě teď bude mít šanci je všechny do jednoho porazit s pomocí svého Tatzelwurmího mrněte... Opustil Cryptid Chaser s bednou v levé ruce a s laserovou pistolí, nabitou nejsilnějšími lasery, v pravé. Na prvního Tatzelwurma nemusel čekat dlouho. Ošklivá, černý hybrid kočky a červa zrovna ohlodával prsty nějakého mrtvého muže, jehož obličej ležel v kaluži krve. Zaměřil se na Jacka. Ten okamžitě vypustil z bedny svého kryptida...


Jakmile se před Tatzelwurmem ocitl jedinec jeho vlastního druhu, zvláště pak mládě, zastavil se a nejprve pozorně naslouchal jeho kňourání. A toho dokázal Jack využít. Trefil laserem dospělého Tatzelwurma do hlavy a zabil ho. Bohužel neměl na vybranou... Okamžitě přiběhl k jeho obojku a sundal mu ho. Svého Tatzelwurma k sobě zavolal s pomocí ovladače rádiových vln. Zvíře, jehož nervový systém byl napojen na obojek, na ně reagovalo. Malý Tatzelwurm tedy Jacka poslouchal! V Cryptid Chaseru se Jack pokusil obojek trochu zanalyzovat. Technicky byl neuvěřitelně složitý. Jacka napadlo, že by mohl najít dalšího Tatzelwurma a zjistit, jak se bude chovat, zkusí-li na něm něco odvážného. V další ulici narazil hned na dva. Jeden z nich byl větší než ostatní. Jack opět vypustil svého malého kryptida, který jedince svého druhu na chvíli odlákal od ničení a zabíjení lidí. Jack, sedící v autě, s pomocí pouhého šroubováku upravil nějaký kontakt v získaném obojku. Zaujalo ho, že velký Tatzelwurm, zřejmě vůdce skupiny, zareagoval na změnu také. To proto, že všechny obojky byly na sebe nějak napojeny. Stačila změna signálu, a Nietův Tatzelwurm se začal chovat úplně jinak. Po pár úpravách na získaném obojku se Jackovi podařilo získat na svou stranu obě nalezená zvířata. Ale nejvíce ho překvapilo, že všichni Tatzelwurmové z okolí se po pár minutách nahrnuli do této ulice. Stoupli si k vůdci smečky. Poslouchali ho. Také ptakoještěři přestali krákat. Zdá se, že vůdcem odnože Nietovy armády vyslané do Londýna byl právě ten velký Tatzelwurm. Když ho teď ovládal Jack, "poslouchali" ho i všichni ostatní kryptidi. Jen Buckshawská příšera stále řádila. Jack vyběhl z ulice. Zamířil na to zvíře malým kulometem s jedovatým plynem. Náhle však kulomet sklopil. Kdyby zvíře nezasáhl, nejspíše to odnese ta osoba před ním utíkající. Okamžitě poznal, o koho jde, vždyť to byla Kate. Rozběhl se tedy směrem k ní a tedy i k Buckshawské příšeře. Hbitě přeskočil několik aut. Konečně stanul v dostatečné blízkosti Buckshawské příšery. Ta zrovna nahnala Kate k vysoké zdi. Nebylo úniku. Kdyby tu tedy nebyl Jack. Ten konečně vypustil jedovatý plyn z kulometu, a Buckshawská příšera zhynula. "Přišel jste právě včas," vydechovala Kate a z očí se jí ronily slzy. "Odvezu Vás k nám na základnu, tam budete v bezpečí. I když v bezpečí už je celý Londýn. Já teď musím za svými přáteli do Nikaragui!"


Na přísně tajné základně CIA zrovna padl rozkaz. "Vypustit rakety!" zařvala agentka Kentová, až se rozlehlo po celé místnosti. CIA totiž právě zaměřila jeden z těch Nietových letounů, onu "kostku, ze které se po opuštění země vysunou křídla". Mířila neuvěřitelnou rychlostí z Velké Británie na pobřeží USA, ale mělo se za to, že se zřejmě vrátí zpět do Nikaragui. Pár atomových raket ji zasáhlo i přesto, že letěla rychlostí, o které se ani pilotům stíhaček nesnilo. "Cíl zasažen, agentko," řekl tlustý chlápek, který rakety odpálil, a zanořil své zuby do hranolek s kečupem, jako by se nic vážného nestalo... Na pobřeží jezera Nikaragua právě Akihiko odrovnal dalšího vodního dráčka. Fahad s Rogerem postříleli pár mladých Sandwalkerů, jež měli na svědomí desítky lidských životů. Pauline zase zabila pár raptorů. Z oblaku prachu, jenž levitoval mezi troskami domů, náhle vystoupil Metaller. Působil jako duch, který se přišel pomstít. "Zasáhněte ho vším, co máte!" zařval Pierre, jenž byl Metallerovi nejblíž. Věděl, co bude následovat. Dlouhé ostří se pomalu vysouvalo z Metallerových zápěstí. Jako by si to kovový muž vychutnával. "V Kanadě jsi neuspěl, tak mi to řekl Jack," řekl Pierre třesoucím se hlasem. Ani se nesnažil Metallera zasáhnout laserovkou. Vždyť by to stejně bylo k ničemu. Metaller se zarazil. V jeho rudých očích se cosi zalesklo. Byla to snad lítost z nedokončení mise? "Díky, že máš emoce," dodal Pierre. Zezadu na Metallera vystřelila Pauline ze svého žlutého kulometu. Jakmile prach usedl, spatřili Metallera ležet v malém kráteru v zemi, zrovna tak jako kdysi v Montaně**. Ale věděli, že robot se zase probere. Akihiko k němu tedy přiskočil a zarazil do jeho kůže dýku. Všichni spustili čelist. Ta dýka se do kůže mírně zarazila. "Co... Co... Co... to je?! Co to má znamenat?!" koktal Pierre. "Asi kov o něco méně silnější než ten jeho. Vypůjčil jsem si ho od pana Makoto," pousmál se Akihiko. Uštípl kousek Metallerovy kůže. Schoval ji do kapsy ve spandexovém obleku. Nato se Metaller probral. Akihiko odskočil. Pauline ho Metallerovi vypálila znovu. Ohromná rána, jež Metallera opět paralyzovala, dala týmu šanci na dočasný ústup. Teď bylo na čase zjistit, co je ten kov zač. Teď, měli vzorek...


* - Lovci kryptidů 1, 10. díl: Svět před záhubou
** - Lovci kryptidů 2, 2. díl: Ozubený teror

Podaří se zabránit globální katastrofě a zastavit Deylina Nieta? Zjistí po všech těch měsících naši hrdinové, jak zničit nezničitelného Metallera? Příběh ještě nekončí...
 


Krajta černohlavá-Jedna z ikonických australských krajt

Přináším slíbený popis krajty černohlavé... Snad se Vám bude líbit...

Latinský název: Aspidites melanocephalus,
Rozšíření: severní Austrálie,
Velikost: délka 1,8 až 3 metry.
Jedna z nejvíce ikonických australských krajt, krajta černohlavá, obývá přibližně severní třetinu celé Austrálie. Je jedním ze dvou druhů rodu Aspidites, který zahrnuje také druh A. ramsayi, rovněž z Austrálie. Tento druh je však rozšířen poněkud více na jih, dokonce až do Nového Jižního Walesu. Krajta černohlavá obývá široké spektrum biotopů, od lesů přes savany až po skalnaté oblasti. Dobře šplhá po stromech, přestože značnou část svého času tráví pod zemí. Není to však hrabavý had; žije v norách savců a plazů. Délka tří metrů, případně až 3,5 metru, je poněkud neobvyklá, obvykle tato krajta nedorůstá více než 2 metrů na délku. Má světle hnědé tělo se značně tmavšími, klikatými pruhy, táhnoucími se po celé jeho délce. Hlava a krk jsou černé (odtud název hada), a díky tomuto znaku si jej nelze splést prakticky s žádným jiným hadem. Již jmenovaná krajta A. ramsayi je jí sice zbarvením podobná, ale její areál rozšíření se nekryje s areálem rozšíření krajty černohlavé. Při potkání tohoto hada tedy nemůže dojít k omylu, jde-li o identifikaci... Krajta černohlavá žije v malé nadmořské výšce, od 50 po 200 metrů nad mořem. Divoké krajty černohlavé dosahují pohlavní dospělosti ve věku 4 až 5 let, v zajetí chované krajty se však mohou rozmnožovat už po dovršení půldruhého roku života. Ke kladení vajec (v jedné snůšce může být 6 až 18 pergamenových vajec) dochází v říjnu a listopadu, tedy během jara na jižní polokouli. Každé vejce je přibližně 8,9 centimetru dlouhé. Inkubace trvá 2 měsíce, během nichž samice zůstává obtočena kolem vajec a "zahřívá" je záškuby svého těla. Mláďata jsou po vylíhnutí zcela samostatná a jsou schopna chytat a škrtit svou kořist už po 2 dnech. Pochopitelně se jedná o škrtiče. Potravou krajt černohlavých se stávají hlavně ještěři a hadi, ale nepohrdnou ani teplokrevnými savci. Jedinci žijící v poušti tráví díky externímu teplu, které přijímají, svou potravu rychleji, a proto mohou žrát více, než jejich příbuzní z chladnějších oblastí. V divoké přírodě se krajta černohlavá dožívá 20 až 30 let, stejně tak i v zajetí. Největším nepřítelem těchto krajt je samozřejmě člověk, který je čas od času zabíjí na potkání. Přirozeným predátorem krajt černohlavých jsou dingové... Krajta černohlavá vyráží na lov po setmění, kdy loví všelijaké druhy gekonů, jedovatých hadů a dalších plazů... IUCN bohužel nemá dostatek dat k tomu, aby mohla posoudit, jak na tom tento druh je, ale zatím se zdá, že není člověkem ohrožen. V některých částech severní Austrálie je dokonce místně běžný...

Příště krajta Albertisova!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (3/7)

Sobota v 9:45 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části dílu Vězni války se gabonský humanoid Claude Ngoy, schopný přeměnit své tělo tvořené nestálými molekulami prakticky v cokoliv, úspěšně pokusil proniknout do Nietovy základny na dně jezera Nikaragua. Nieto a jeho "syn", kovový robot Metaller, ho však nakonec uzavřeli do budky, kterou nechali přemístit na pobřeží jezera, v níž ho spálili. Ngoy je mrtvý... Ale nechal sem přece přivést svou armádu kryptidů, není to tak? A co Sam Weber? Lovci kryptidů se zatím rozdělili. Všichni až na Jacka zamířili do Granady na pobřeží jezera, kde řádí Nietova zvěř a roboti. Jack pátrá v Rakousku po Tatzelwurmech, kteří se stali posledními rekruty Nietovy armády. Chce zde najít odpovědi na šílené a důležité otázky... Pierrova přítelkyně Kate je mezitím svědkem velkého útoku kryptidů v Londýně. Podaří se jí utéci před ohromným "vepřo-beranem", Buckshawskou příšerou?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST TŘETÍ:
Kate, ztracená v davu chaoticky se pohybujících lidí, snažila se dostat se k nejbližší budově. Nejraději by otevřela dveře jednoho domu a vtrhla do něj, ale v tom zmatku nebyla ani schopná najít kliku. Ohlédla se a spatřila Buckshawskou příšeru, jak nabírá na své zakulacené rohy tři lidi naráz a vyhazuje je do výšky asi čtyřech metrů nad zemí. Jeden z mužů spadl na hlavu, kolem se rozprostřela krev, asi byl mrtvý... Mexičtí ptakoještěři klovali do jednoho člověka za druhým. Kolem Kate právě proběhla starší paní, která měla úplně pokousané ruce. Kate vůbec nevěděla, co má dělat. Myslela, že omdlí. Teprve, když se schovala v malém průjezdu, pokusila se o zachování klidu. Vytáhla svůj telefon a zavolala Pierrovi. Vzal to, jen aby jí řekl, že už přistávají v Granadě. Když mu sdělila, co se děje v Londýně, nebyl zrovna nadšen. Jen jí řekl, ať se odtamtud nějak ztratí. Z toho Kate nebyla nadšena, skutečně šlo o prvotřídní radu. Ale Pierre musel právě řešit něco jiného... Pětice Lovců kryptidů vyběhla z Cryptid Swiftu. Jestli v Londýně zavládl chaos, pak tady to byl přímo konec světa. Kdysi poklidné město bylo úplně poničeno. Ze spálených domů se kouřilo, dým zahaloval horizont, takže nebylo ani vidět na pobřeží jezera Nikaragua. Skřek kryptidů a zvuk pálení laserů z rukou robotů se ozýval z dálky, avšak Lovci kryptidů věděli, že nějaká hrozba brzy přijde. Čekání nemělo dlouhého trvání. Z šedé temnoty dýmu se náhle enormní rychlostí vyřítili dva Sandwalkeři, obrovští krabi z Arábie. Odolávali laserovým střelám, přestože je rány bolely. Jeden předstoupil před Fahada a téměř ho sevřel klepety. Fahada včas k zemi přitiskl Pierre. "Seš docela dobrej vůdce, to jo," poznamenal Fahad. Hned nato však Pierrovu nohu popadla Sandwalkerova klepeta. Pierre byl odpudivým bezobratlým zvednut do výše. Rána z raketové pistole, kterou v ruce držela Pauline, však Sandwalkerovu chuť na Pierrovo maso okamžitě potlačila. Když celé klepeto uletělo, dopadl sice Pierre těžce na zem, ale byl v pořádku a nezraněný. Ukázalo se, že malé výbušné raketky dokáží Sandwalkery zničit. "Škoda tak krásných zvířat... Za jejich smrt může Nieto, ne my. To on je unesl a udělal si z nich armádu..." řekl Fahad. Utíkali směrem k pobřeží. Museli se s pomocí laserových pistolí probít skrze hejno pterodaktylů. Nikdo nebyl zraněn, jen všichni ti překrásní létající plazi museli být usmaženi. Nikomu z týmu nebylo u srdce zabíjet kryptidy. Ale teď, když jde o lidské životy, neměli na vybranou. V jednom polorozbořeném domku se skrýval malý chlapec, na kterého útočili dva Nietovi vodní dráčci. Chlapcův řev okamžitě zaujal Akihikovu pozornost. Udělal několik dlouhých kroků, přiběhl ke stavení, vtrhl dovnitř, aniž by věděl, co jej čeká uvnitř, a už praštil prvního dráčka po hlavě svou kovovou tyčí. Druhému zabodl do krku šuriken. Zvedl brečícího chlapce a vynesl ho ven. Ten kluk jen něco vykřikoval španělsky, a hned jak jej Akihiko pustil, rozběhl se kamsi do dáli. Zřejmě hledal svou rodinu. Kousek odsud pomáhal Roger na nohy malé stařeně, jež silně krvácela z ramene. Anglicky moc neuměla, ale dle jejího popisu jí asi napadl také jeden z Nietových dráčků. Pauline jí rameno ošetřila. Stařena jen něco blábolila, a pak náhle usnula. A již se neprobudila. Snad za to mohl šok? "Pamatujete, jak v prosinci vyslal Nieto dráčky do centra Londýna? To byl teprve začátek. Zkoušel tehdy, jak se ta monstra osvědčí... A osvědčila se znamenitě..." řekl Akihiko. Pauline se nezdráhala odebrat mrtvé stařeně krev. "Ta barva se mi nelíbí. Jsem si jistá, že dráčci jsou jedovatí," konstatovala. Na místě se už tým dlouho zdržet nemohl. Mezi domy se prudce zastavili dva z těch raptorů, jejichž výzkumu se už takřka před rokem věnovali v Montaně. "Sakra! Zpátky!!!" zařval Akihiko a vyhodil po jednom šuriken. Raptor se rychle letícímu předmětu bravurně vyhnul a rozzuřen, pustil se do pronásledování japonského zuřivce. Akihikovi nezbylo, než po něm vypálit z laserové pistole a tím ho odrovnat. "Střelba z laserovky není zrovna tvůj styl," podotkl Fahad. Před druhým raptorem vyšplhali pronásledovaní Roger, Pierre a Pauline na nevysokou zeď, jež se jim doslova drolila pod nohama. Roger jen taktak vytáhl svou nohu nad úroveň, na níž mohl raptor dosáhnout. Také stačila rána, tentokrát laser vypálil Pierre, a raptor byl po smrti. "Jestli to takhle půjde dál, zásobníky dojdou. Po každém zvířeti už pálíme nejsilnější lasery..." řekl o chvíli později, když seskákali ze zdi. Okamžitě se vydali k pobřeží jezera. Probíhali ulicemi, v nichž to doslova vřelo. Jeden člověk zakopával v hrozném útěku o druhého. Raptoři zabodávali své srpovité drápy do krků a hlav každého, koho potkali. Lovci kryptidů stěží stačili všechny zabíjet. Rogera dokonce jeden skoro kousl, naštěstí ke zranění nedošlo, a to díky skvělé týmové práci Lovců kryptidů. X-77 stříleli své výbušné paprsky do každého domu, na který narazili. I zde byla Buckshawská příšera. Zaměřila se na Lovce kryptidů, zrovna když vešli do bývalého přístavu, jenž byl nyní jen spáleništěm trosek, po kterých pobíhali raptoři a Nietovi dráčci. Dříve, než Buckshawské monstrum stačilo nabrat někoho z týmu na rohy, skončilo v ohromném mraku jedovatého plynu, který Pierre vystřelil z kulometu...


Tisíce kilometrů odsud, v nádherném, letním lese rakouských Alp, pročesával Jack husté křoviny a stopoval poslední Tatzelwurmy, kteří v této oblasti žili. Nikomu neřekl, co přesně zde chce zjistit. Vždyť takový Jack byl, dobrý vedoucí, ale zároveň člověk tajemný, nechávající si své poznatky často až do poslední chvíle pro sebe. Dlouho však týmu nic nezatajil. Tak proč tak učinil tentokrát, když šlo o budoucnost celého světa? Jack byl ponořen ve svých myšlenkách, zatímco přicházel k doupatům Tatzelwurmů. Vzpomněl si, jak je kdysi s Pierrem nalezl, a jak celá nehoda v těchto lesích nakonec vedla k odhalení prvního nepřítele Lovců kryptidů, zlého Zhou Lena, který je již po smrti. Rozsvítil baterku, připravil si pistoli vcelku malé ráže, a pronikl do jednoho z doupat. Přišlo mu zajímavé, jak byla půda v doupěti neporušená. Čas od času spatřil stopy po drápech Tatzelwurmů, ovšem jinak nic... Napadlo ho, jak byli Tatzelwurmové z doupat vytaženi. Jistě s pomocí nějakého lana. X-77 jsou vybaveni vším, co se hodí k odchytu kryptidů... Jacka z přemýšlení vytrhlo zařvání. Mládě Tatzelwurma zaútočilo na jeho obličej. Jack překvapením vykřikl. Ostré drápy malé kočky s červím ocasem se zasekly do jeho čela. Jack naštěstí věděl, jak si poradit. Chytil zvíře za krk a odtrhl jej od svého obličeje. Tohle mládě bylo asi poslední. Byl to možná poslední divoký Tatzelwurm na celé planetě... Jack dobře uchopeného drobka odnesl z doupěte. Vytáhl z batohu injekční stříkačku se sedativy a uspal ho. Musel ho odsud odnést v rukou. Jak úžasný pocit to byl, nést v rukou něco tak tajemného, malého a zabijáckého... Jack sem přišel přesně pro to, co hledal. Lovci kryptidů potřebovali kryptida... Třeba jen jednoho... Ale ve válce, kde se kryptidi užívají jako zbraně, neměli na vybranou. Třebaže tím Jack riskoval osud život toho posledního Tatzelwurma. Proč si vybral zrovna tento druh, to věděl moc dobře. Plán měl totiž moc dobře promyšlený. A možná, kdesi v hloubi srdce, kde byl Jack trošičku namyšlený, což koneckonců pro vedoucího týmu bylo pozitivum, věřil, že právě s pomocí tohoto drobečka zachrání svět...


Sam Weber klečel u zbytků budky, ve které Nieto nechal zničit Clauda Ngoye. Bylo mu hořko. Mezi uhlíky nalezl jakousi černou hmotu. Jistě to byl natvrdo spálený sliz z Ngoyova těla. Nevěděl, co si počít. Jeho bos byl mrtev. Sam se obrátil směrem k Ngoyovým mužům, prostým lidem, stojícím kousek za ním. "Nemáme na vybranou. Přebírám velení. Vypusťte zvěř do jezera!" zařval mocným hlasem. Jeden z vojáků k němu přistoupil. "Tady nemáme šanci. Kdyby byl Claude živ..." oponoval. "Ale on není naživu... Ale část jeho těla je stále přítomna v tom mém. Vidíš?!" vykřikl na něj Weber a protáhl si krk. Mezi póry kůže se zaleskl sliz. "Ngoyův druh vyhynul. Ale jeho část stále žije ve mne. Takže máme naději! Útok!" dodal. Muži se odebrali k letounu. Z obrovské "krabice", kterou sem letoun přinesl, vylezlo to monstrum s cibulkovitým čenichem. Jeho krátké nohy nesloužily mu moc dobře k pohybu na souši. Avšak ve vodě to bylo jinak. Pětimetrový netvor zmizel v hlubinách. Měl napadnout Nietovu základnu... Weber osaměl na pobřeží jezera. Stále si prohlížel ten nestvůrný stroj, který Nieto zbudoval jen proto, aby se zbavil Clauda Ngoye. A Ngoy přece pomohl Weberovi z vězení poté, co byl minulý rok Zhou Len poražen... Vztek teď vládl Weberovi... A pak náhle se na pobřeží ocitlo pět postav v černých spandexech. Lovci kryptidů! "Weber!!!" zařval instinktivně Pierre. "Vrahu!!!" oslovil jej s naštváním. Rozběhl se proti němu, zatímco tasil svou laserovku. Kdesi v hlavě jako by se mu odehrála scéna, kterou nikdy nezažil. "Pierre," oslovila ho Sabine, když seděli na posečené louce na francouzském venkově, "nezabíjej ho." "Proč?!" vyhrkl Pierre. "Nebudeš přece jako on," odpověděla Sabine. "Vždyť tě zastřelil... On tě zastřelil!!!" "Nedělej to. Nebuď jako on... Nebuď monstrum..." "Já už jsem se monstrem stal, Sabine," odpověděl Pierre. "Ještě ne. A máš šanci tomu zabránit..." řekla Sabine. "Co ty o tom víš?!" "Co já o tom vím? Necítíš se jinak?" "Necítím se jinak? Něco ve mě je, to je pravda... To sérum agresivity..." zakončil jakýsi imaginární rozhovor, načatý jen z čistých emocí, Pierre. "Sabine!!!" zařval, když loktem vrazil do Weberova obličeje, povalil ho na zem a začal do něj mlátit laserovkou. Weber ho mocně popadl za krk a trhl. Ale Pierre mezi jeho ruce vsoukal své koleno a zatlačil na jeho bradu. Weber uvolnil své sevření. Jeden laser za druhým procházel Weberovou hlavou. Ostatní členové týmu tento berzerk sledovali s údivem. Pierre byl úplně bez sebe. Teprve, když Weberovi úplně chyběla hlava, spadl vedle něj na záda a těžce vydechoval. Celý útok však neměl jediného účinku... Nestálé molekuly doslova vyzdvihly novou hlavu z Weberova krku. Jediným nadlidským skokem se Weber dostal až do jezera. Tam zmizel v hlubině... Zatím...

Jak zastavit Deylina Nieta? Jak porazit Sama Webera? A jak konkrétně chce Jack s pomocí mláděte Tatzelwurma zachránit celou naši planetu, uvrženou ve velké nebezpečí ostatními kryptidy, zotročenými Nietem a již nežijícím Claudem Ngoyem? Toť otázky, na něž bude odpovězeno... V příštích částech!

Obrázek týdne 15. 6. 2018

Pátek v 14:19 | HAAS |  Obrázky týdne
Původně jsem chtěl mezi Obrázky týdne přidat malbu Argentinosaura, který vystupuje (ve scénách z Planety dinosaurů) v novém seriálu na CBBC Deadly Dinosaurs with Steve Backshall, tedy v další řadě úspěšného seriálu Deadly, který začal před devíti lety (jde-li o natáčení, tak už před deseti lety) první řadou Deadly 60 (60 zvířecích zabijáků I). Nakonec jsem ale narazil na tento obrázek Isisaura, který na něm rozhodně není sám... A myslím, že je to ten nejlepší, na který jsem během tohoto týdne natrefil...

Popisek: Scéna z Indie v období Křídy před 70 miliony let. Stádo Isisaurů, velkých herbivorních dinosaurů, putuje po pobřeží a hledá cokoliv, co se dá jíst. Nad hlavami, umístěnými na dlouhých krcích těchto majestátních obřích zvířat, krouží neustále hulákající ptakoještěři. Možná právě jejich křik upozornil Isisaury na blížící se nebezpečí, kterému se však pomalí titáni nemohou postavit jinak, než mu čelit. Rajasaurus se rozhodl zaútočit na člena stáda, který se od skupinky poněkud vzdálil. Je zaměřen na jeho krk, a pokud se mu podaří se pořádně zakousnout a nepustit, možná Isisaura smrtelně zraní...

Dostali jsme se již do druhé poloviny června, zbývají ještě dva Obrázky týdne, které přidám... Poté už budete moci čekat zřejmě poslední, malý návrat Správce dinosauřího parku...

Modrá planeta 2-Budoucnost oceánů

14. června 2018 v 17:32 | HAAS |  Videa
Budoucnost oceánů. Při natáčení sedmidílného cyklu Modrá planeta 2 se štáb zeptal vědců, se kterými pracoval, co si myslí o budoucnosti našich oceánů. V posledních dvou, případně třech letech byly asi dvě třetiny australského Velkého bariérového útesu vyběleny. Až 90 % mořských ptáků může být kontaminovaných plastem. Někteří dokonce místo ryb vyvrhují svým mláďatům plasty jako "potravu". Otázka je, kam až můžeme zajít, aby naše oceány stále fungovaly. Ale jak říká mořský biolog Jon Copley, jsme právě na křižovatce a stále se ještě můžeme rozhodnout, co s tímto problémem udělat, ovšem musíme jednat teď a společně...

Speciální video publikované BBC Earth na sociálních sítích, sloužící jako doplněk k cyklu Modrá planeta 2 (Blue Planet II) se Sirem Davidem Attenboroughem. Hudba od Hanse Zimmera.


Modrá planeta 2-Zabijácká měchýřovka

13. června 2018 v 18:04 | HAAS |  Videa
Zabijácká měchýřovka. Jedním z nejbizarnějších obyvatel moří a oceánů je měchýřovka portugalská. Je vyzbrojena chapadly, která jsou po celé své délce posety tisíci žahavými buňkami, dost silnými k zabití ryb nebo ve vzácných případech dokonce i lidí. Existuje druh ryby, která je do značné míry vůči těmto žahavým buňkám imunní, i když si při uždibování z chapadel měchýřovky stále musí dávat velký pozor. Jiné druhy ryb už takové štěstí nemají. Pokud se nějaká stane její obětí, je to konec.

Další ukázka z velkého dokumentárního cyklu BBC Modrá planeta 2 (Blue Planet II) z roku 2017. Vypráví Sir David Attenborough.


Elasmosauří kvíz

12. června 2018 v 18:07 | HAAS |  Naše soutěže
Další z kvízů se zaměří na velkého plesiosaura Elasmosaura, který se v této skupině mořských plazů těší velké popularitě... Chcete-li si otestovat své znalosti Elasmosaurů, neváhejte, a napište odpovědi do komentáře a počkejte si na vyhodnocení, nebo si zkrátka projeďte kvíz jen tak a nepište je nikam. Na konci týdne opět napíši do komentářů správné odpovědi... Jde opět o klasický kvíz, žádné diplomy, žádná ocenění, jen malá zábava...

1. Kdy žil Elasmosaurus?
A) Před 120 miliony let
B) Před 100 miliony let
C) Před 80 miliony let

2. Jaké maximální délky přibližně dosahoval Elasmosaurus?
A) 10 metrů
B) 5 metrů
C) 20 metrů

3. Je pravda, že se Elasmosaurus živil mládaty Liopleurodona?
A) Ano, bylo to dokázáno
B) Možná, ale spolehlivý důkaz neexistuje
C) Ne, každý žil v jiném čase

4. Jak se jmenoval paleontolog, který Elasmosaura poprvé vědecky popsal?
A) Othniel Charles Marsh
B) Edward Drinker Cope
C) Ernst Haeckel

5. Které z těchto živočichů Elasmosaurus lovil?
A) Belemnity
B) Ústřice
C) Ptakoještěry

6. Krk Elasmosaura tvořilo...
A) 140 obratlů
B) 70 obratlů
C) 21 obratlů

7. Jak se říká oblasti, ve které Elasmosaurus žil?
A) Evropské vnitrozemské jezero (European Inland Lake)
B) Ostrovy Kantábrie (Cantabria Isles)
C) Vnitrozemské moře (Western Interior Seaway)

8. Byl Elasmosaurovi příbuzný plaz rodu Terminonatator?
A) Ano, oba byli elamosauridi
B) Ne přímo, oba však byli plazi
C) Vůbec ne, Elasmosaurus je plaz a Terminonatator pták

Toto je na dlouho poslední z řady kvízů. Snad jste si ho užili...

Diplomy za Triaský kvíz

11. června 2018 v 15:45 | HAAS |  Naše soutěže
Moc děkuji Matymu a Kaatedocovi za to, že se zúčastnili malé soutěže Triaský kvíz, kterou jsem přidal na blog minulý týden... Nezapomeňte, že kvíz není nijak "uzavřen", chcete-li si otestovat své vědomosti o prvním geologickém období druhohor, klikněte na rubriku Naše soutěže a otestujte si své znalosti. Nepište už však odpovědi do komentáře, o diplomy se od sobotního večera nehraje. Článek však samozřejmě zůstává...

Maty získal 6,5 bodu. Gratuluji!


No, a 11 bodů získává Kaatedocus. Též gratuluji!


Tak, a to je pro dnešek vše. Doufám, že se účastníkům soutěže diplomy líbí... Zítra přidám další kvíz.

Dva šavlozubí terapsidi z Ruska

10. června 2018 v 10:48 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Oblast Kotelnich v evropské části Ruska je jedním z nejvýznamnějších tamních nalezišť zkamenělin. V nedávné době vydala světu dva nové objevy. Jedná se o nálezy savcovitých plazů, synapsidů nebo také nazývaných terapsidů, kteří na místě žili před více než 260 miliony let v období pozdního Permu. Oba tito tvorové, jejichž výzkumu se nyní věnovali i američtí paleontologové, byli vybaveni šavlovitě zahnutými zuby jako populární šavlozubí tygři nebo savcovití plazi gorgonopsianti. Jeden z nich vlastně gorgonopsiantem byl. Paleontologové ho nazvali Nochnitsa. Tento název vychází z mytologie slovanské, v níž se setkáme s jakýmsi "duchem nočních mur", jenž je takto pojmenován. Gorgonopsiant Nochnitsa však byla jistě mnohem více zajímavá, než lidské výmysly. Patřila mezi malé gorgonopsidy. Nejspíše lovila zhruba stejné velké, tedy velikostně malé dicynodonty, mladé Nochnitsy se zřejmě živily hmyzem. O životě tohoto tvora toho zatím moc nevíme... Druhým objeveným terapsidem je pro změnu terocefalian, tedy tvor velmi výrazně se podobající populárním kynodontům ze seriálu Putování s dinosaury. Byl pojmenován Gorynychus, na počest Zmeye Gorynycha, tříhlavého draka ze slovanské, zvláště pak ruské mytologie. Oba živočichové jsou tedy pojmenováni podle příšer z lidských mýtů. To není špatný výběr, co myslíte? Gorynychus byl zcela určitě predátor. V celém Kotelnichu byl dravcem největším, můžeme tedy tvrdit, že šlo o dominantního predátora v celé oblasti. Naopak Nochnitsa byla spíše někde na spodku potravního řetězce, alespoň tedy za savcovité plazy. Přesto nešlo o největší permské dravce, kteří kdy žili. Hlavně zajímavé je však to, že ve většině permských ekosystémů byli terocefaliani poměrně malými predátory a naopak gorgonopsianty na sebe vzali úlohu dominantních lovců. Zde to však bylo naopak, a stojí za to ptát se proč. Zřejmě zkrátka došlo k jakési reorganizaci celého ekosystému. Náhle to byl terocefalian, kdo byl tím hlavním predátorem v oblasti, a gorgonopsianti se spíše krčili v jeho stínu...

Na obrázku se nachází terocefalian Gorynychus, který útočí na malého primitivního býložravého plaza snažícího se udržet se v uctivé vzdálenosti od Gorynychových čelistí, vybavených obrovskými špičáky...

Lovci kryptidů 2: Vězni války (2/7)

9. června 2018 v 9:22 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části byli obyvatelé městečka Granada na pobřeží středoamerického jezera Nikaragua svědky neuvěřitelné podívané; desítky a desítky robotů X-77 opustily Nietovo doupě na dně jezera a zamířily neznámo kam. Na městečko brzy zaútočili Nietovi vodní dráčci, asi metr dlouzí, oranžoví zabijáci, se kterými se už Lovci kryptidů několikrát setkali. Naši hrdinové brzy prožijí zkoušku ohněm. A stejně tak Claude Ngoy... Doslova... Zatímco jsou Jack a Pauline v poničeném centru Los Angeles a zbytek týmu se nachází v Londýně, stávají se obyvatelé Granady masivního útoku... A Ngoy doufá, že teď, když Nieto vyslal značnou část své armády robotů a kryptidů do světa, podaří se mu ovládnout jeho základnu...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST DRUHÁ:
Ponořivši se do vody, proměnil se Claude Ngoy ve velký chuchvalec slizu, jehož jednotlivé segmenty se brzy zcela rozdělily. Ani zkušený potápěč by nerozeznal tenké vrstvičky slizu, proplouvající vodou jako tenká vlákna, jen nepatrně se pohybující ze strany na stranu jako had, když plave. Ngoyovo tělo, tvořené z nestálých molekul, se ve vodě zkrátka rozplynulo, ale rozdělené na snad stovky slizkých vlákýnek, nezadržitelně se blížilo k Nietově základně na dně jezera. Ve vodě byl zmatek. Základnu opouštěl jeden robot za druhým. Malý shluk vláken Ngoyova těla dokonce rozrazila skupina Nietových dráčků, velkou rychlostí plovoucí k hladině. Ngoy proplul nad vysouvacími sloupy s laserovými puškami, které měly překvapit kohokoliv, kdo by se k budově na dně přiblížil. Na Lovce kryptidů kdysi zaútočily. Na Ngoye teď ne. Zelené vlákno se přichytilo na vnější stěně budovy. Postupovalo po ní jako ruka slepého člověka, který hledá vchod. Jakmile objevila malou škvíru, nahrnula se k ní další vlákna, podobně pátrající po celé délce zdi. Ano, zde se nacházela skulina těsně vedle otvoru do potápěcí místnosti. Skulina vedla do složitého potrubí v budově. Z díry neustále odcházel proud vody. Pro Ngoye však nebylo těžké plavat proti proudu. Jednotlivá vlákna se pomalu vsunula do trubky. Jakmile Ngoyovy hmatové buňky ucítily, že se prostor rozšířil, začala se vlákna skládat dohromady. Z malé trubky v potápěcí místnosti, nyní zaplavené vodou tak, že by dospělému člověku sahala po kolena, vylezl slizký netvor. Nejprve se utvořilo jeho tělo, pak s lupnutím vylezla z něho bizarní hlava se žlutýma očima vybavenýma vertikálními zorničkami. Ngoy se zde dlouho nerozhlížel. Přistoupil ke dveřím do místnosti a těsnění netěsnění, obrovskou silou je vytrhl. V Nietově základně se strhl poplach. Ngoy pomalu kráčel dlouhou, bílou chodbou. Ze dveří, které se otevíraly po jejích stranách, vybíhali Nietovi vojáci. Stříleli do Ngoye, co to šlo. Rány v těle tvořeném hmotou, která se ani nedá zničit, nezasáhne-li jí jediný živel, se zacelovaly. Ngoy natahoval své ruce jako chapadla a slizem pokrýval obličeje jednoho vojáka za druhým. Zatímco se jeho oběti dusily, vyrvával už další dveře. Takto se to celé opakovalo ještě několikrát, než dorazil do středu budovy. Ve velké modré hale se mu postavil zřejmě poslední robot X-77, kterého zde Nieto měl. Pro Ngoye nebylo složité odhodit dva prsty ze své levé ruky, které zasáhly robotovu hlavu. Okamžitě se na ni nalepily, přeměnily se v lepivou pokrývku a jako těsto, jež je odstraňováno z plechu, natekly mezi hlavu a tělo robota. Tento prostor zacpaly. Robot těžce dopadl na zem. Ngoy prošel kolem něj, sliz se opět vrátil do jeho těla, postoupil až na jeho ruku a znovu zformoval jeho prsty. Ještě jedny dveře byly vyrvány, a pak se Ngoy ocitl v hlavní místnosti. Hrála zde poklidná hudba, nahrávka nějakého klasického klavírového představení. Deylin Nieto seděl na otáčecím křesle, zády ke Ngoyovi. Zadní část místnosti byla zcela zatemněna. "Vítám tě, Claude," řekl Nieto a prudce se na křesle otočil. "Vidím, že ses důmyslně dostal do mé základny... Jak... neočekávané," vydechl Nieto. Ngoy neodpovídal. Jen pomalu přistupoval k Nietovi. "Co? Peníze ti nestačily? Přišel sis pro víc? Co vlastně chceš?" ptal rychle Nieto, aniž by mu gabonská dvounohá příšera odpověděla. "Ať už to s Pierrem Leroyem dopadlo jakkoliv, svůj úkol jsi tehdy splnil. Odzkoušel si na něm sérum agresivity doktora Brickella. To je vše. Nelíbilo se ti, že jsem ti zaplatil dokonce víc, než jsem ti původně slíbil? Víš, doufal jsem, že budeme mít dobré vztahy. Proto jsem to udělal. Ale jestli jsi mi přišel vrátit peníze, nemám nic proti. I když za chvíli už pár pitomých bankovek potřebovat nebudu. Budu mít vše..." rozpovídal se bizarní muž s vousy pouze nad koutky rtů, předtím než ho Ngoy chytil za krk a mocně sevřel. "Myslíš že budeš mít vše?" zašeptal mu do obličeje Ngoy a stiskl sevření ještě více. "Nepochybuju o tom," odpověděl dusící se Nieto. Ve chvíli, kdy Ngoyovi odletěla hlava od těla, musel se začít smát. Z temnoty totiž vystoupil Metaller a usekl Ngoyovi hlavu s pomocí svého ostří, jež vytáhl ze zápěstí levé ruky.


Pro Ngoye však nebyl problém svou hlavu rozpustit a jednotlivými proudy slizu ji znovu připojit ke svému tělu, které Metaller pitval svými ostrými meči. Ngoyovo tělo obalilo celého Metallera a pokusilo se sevřít, co to šlo. Ale neznámý kov nešlo zničit. Sliz přeskočil na Nieta, ale Metaller ho od svého "otce" včas odtrhl. "Tvůj čas nadešel, Deyline," řekl Ngoy, jehož tělo se znovu zformovalo asi tak dva metry od nich. "Mě zničit nedokážeš! Prohrál jsi," řekl arogantním tónem a ďábelsky se usmál. "Ne," odpověděl na to Metaller, "ty jsi prohrál." Z jeho ruky se vysunul plamenomet, který Ngoye zapálil. Jediný způsob, jak ho zničit - plazmou, ohněm - byl právě uplatněn. Řvoucí Ngoy, zapálen, jako by se vůbec nedokázal rozdělit na několik částí. Metaller ho chytil za hlavu a zmáčkl. "Odnes ho do vězení. Do Ngoyova vězení," přikázal mu Nieto... Los Angeles se stále vzpamatovávalo z hrozného útoku Nietových robotů. Ve zmatku, který stále vládl na jeho ulicích, utíkali Jack Owen a Pauline Jetkinsová. Mířili zpátky ke Cryptid Swiftu. Jack svolal pomocí vysílacího zařízení všechny členy týmu do základny v Londýně. Cryptid Swift opustil L. A. Mířil zpět, jen proto, aby nabral několik členů týmu, a vrhl se do toho chaosu v Nikaragui. Jack totiž sledoval záběry v přímém přenosu na svém tabletu, a věděl, že jde do tuhého. Nemusel hádat, že už zemřely stovky lidí. Vždyť záznam ukazoval jejich mrtvoly prakticky všude...


Pierre přiběhl opět jako poslední. Byla s ním i Kate, která ho přemluvila, aby ji vzal do základny s sebou. Jackovi to moc nevadilo, stejně už Kate, přestože nebyla členkou týmu, základnu jednou hlídala a moc dobře to tu znala. "Poslyšte, lidi, musíme jednat rychle. Navrhuju, abyste se všichni vypravili do Granady v Nikaragui. Sežeňte si vybavení a potopte se do jezera. A předtím samozřejmě zastavte všechna ta monstra..." mluvil rychle Jack. "Pierre, chci abys je vedl!" rozkázal. "Co... Já?!" zněla odpověď. "Co... On?!" zasupěl Akihiko. "Počkej, počkej, to je vtip?" zeptal se Fahad a opřel si loket o Akihikovo rameno, který jej hned strhl. "Bude velet Pierre, vy hluchoni! Zvládneš to! Druhá vedoucí je Pauline," řekl Jack. "Proč nemůže být první? Pierre není dobrý nápad. Hele, nic proti, kámo, ale ty se nedokážeš ovládat..." namítl Akihiko. "Klidně to vezmu, Jacku," nabídla se Pauline. "Dost! Mám pro to důvody. Pierre, vedeš je. Teď poslouchejte, sakra! Já se vydám do Rakouska. Tam, kde jsme s Pierrem kdysi byli a pátrali po Tatzelwurmech. Přišla mi zpráva o tom, že roboti X-77 byli nedávno zahlédnuti, jak tam míří a něco odnášejí v sítích... Jestli to byl Nietův poslední plán, to nevím, ale chci zjistit, co tam hledali... Nějak je mi jasné, že tam najdu odpovědi na důležité otázky!" křičel jako správný velitel Jack a pak se odebral z místnosti. Nechal se letadlem odnést do Rakouska. Cryptid Swift zamířil s pěti Lovci kryptidů do Nikaragui. Kate, která opustila základnu, zamířila okamžitě domů. Uprostřed Londýna bohužel musela čekat ve velké dopravní zácpě. Taková smůla! Anebo ne jen smůla, ale... Ve chvíli, kdy do aut před tím jejím začala vrážet tlustá, vepři podobná příšera vysoká v kohoutku tak 2,5 metru, začala ječet strachy, hrůzou a zděšením. Okamžitě s autem couvala, kvůli čemuž narazila do vozů vzadu. Vyběhla ven z auta, stejně jako všichni, které to zvíře ještě nenapadlo. Buckshawská příšera byla vyslána do Londýna. Nad Big Benem prolétala skupina agresivních ptakoještěrů z Mexika. I tady se mělo brzy něco stát... Claude Ngoy se probral v malé místnosti. Vlastně to byla budka bez oken, bez dveří. Jak byl do ní dostán, nevěděl. Nikde žádná skulina, kterou by se mohl protáhnout. Už nehořel, ale tělo ho příšerně pálilo. Nebylo mnoho chvil v jeho životě, kdy pocítil fyzickou bolest. Ovšem teď měl pocit, že se podruhé narodil po smrt definujícím zážitku. Bohužel či bohudík nemělo mít toto znovuzrození dlouhého trvání... Budka se nacházela kousek od pobřeží jezera. Zřejmě sem byla vynesena z podvodní budovy. Na její stěny zaklepal Nieto, který postával poblíž. "Claude, víš, na co je to vězení, co jsem nechal vyrobit speciálně pro tebe?" zeptal se. Ngoy neodpovídal. Rozhlédl se po malém prostoru budky a spatřil několik kulatých vývodů těsně pod nízkým stropem. Zděsil se. Začal nahlas dýchat a sýpat. Nieto to venku slyšel. A řehtal se. "Chtěl jsi ovládnout mou základnu? Chtěl jsi mě zabít?" ďábelsky šeptal u stěny budky. "Já ti to oplatím. Sbohem, Claude. Tvá rasa, tvůj druh, všechny ty miliony let vývoje ve skrytu západoafrického pralesa, jsou ty tam. Sbohem..." řekl ještě. Pak přikázal Metallerovi, aby stiskl tlačítko na ovladači, který držel v ruce. Na Ngoye, křičícího bolestí, vytrysklo uvnitř deset ohnivých plamenů. Hluk uvnitř budky ustal až za deset minut. Pak Nieto poručil Metallerovi, aby ostřím vytvořil do budky otvor. Jeho "syn" tak učinil. Uvnitř už po Ngoyovi nebylo ani památky. Byl zničen.

Další aktér už ze hry vypadl. Claude Ngoy byl spálen. A s ním, zdá se, vyhynul i celý jeho druh, tolik toužící po pomstě lidstvu... To o Ngoyovi ani nevědělo. Zato o Nietovi se má brzy dozvědět. Doufejme, že ne jako o budoucím vládci planety. Co přesně hodlá Jack najít v Rakousku? A jak se Lovci kryptidů vypořádají se strašným chaosem, všemi těmi zuřícími kryptidy a vše ničícími roboty v Nikaragui? A nezapomeňme také, že Nietova "armáda" zaútočila na Londýn... Pokračování příště!

Obrázek týdne 8. 6. 2018

8. června 2018 v 15:43 | HAAS |  Obrázky týdne
Jelikož jsem za uplynulý týden narazil na stránky výtečného ilustrátora a malíře živočichů pravěkých i současných Jamese McKinnona, rozhodl jsem se, že další z Obrázků týdne bude z jeho tvorby. A aby nastala změna, je to obrázek v současnosti žijících živočichů, a ne jen tak ledajakých. Jsou to vlastně opravdoví živoucí dinosauři nebo draci, vždyť se jim tak také říká... Snad se Vám obrázek Jamese McKinnona zalíbí.

Popisek k obrázku: Dva velcí, skoro třímetroví samci varana komodského se dali do zápolení na pobřeží ostrova Komodo, na němž je zřízeno jediné chráněné území zaměřené na protekci těchto unikátních živočichů, a to sice Národní park Komodo. Soupeři se navzájem přetlačuji, drápou se, ale své jedovaté hryznutí při souboji nepoužívají. Bojují o jednu nebo možná více samiček, které postávají v pozadí. Takovou pravěkou scénu už dnes uvidíme jen vzácně. Vždyť Komodo a pár přilehlých ostrůvků jsou jedinými místy na světě, kde plazi ještě stále vládnou... Tak jako kdysi, za dob dinosaurů...

Podle mne velice hezký obrázek... Chcete-li si prohlédnout více nádherných obrázků Jamese McKinnona, navštivte jeho web na http://dinosaurart.com.au/. Další Obrázek týdne zase za týden...

Nejmenší z největších: Nalezena kost mláděte Spinosaura

7. června 2018 v 18:08 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Nový nález, který paleontology tolik ohromil, sice není úplně nový, neboť tato fosilie byla nalezena už roku 1999, ale rozhodně potěšil. Před devatenácti lety paleontologové z italského Milána na expedici na Sahaře vykopali spoustu fosilních pozůstatků rozličných zvířat z doby Křídové. Mezi nalezenými kostmi živočichů všeho druhu byla i nejmenší kost, kterou kdy vědci našli, z největšího dravého dinosaura. Tvora, o kterém se tehdy dalo říci, že byl takto titulován "teprve nedávno". Kost, dlouhá pouhých 21 milimetrů a je tedy srovnatelná s délkou nehtu na palci, patřila Spinosaurovi aegyptiacovi, proslulé dinosauří šelmě z Jurského parku 3. V době objevu neměla tato malá zkamenělina moc velký význam. Proto si jí také nikdo moc nevšímal. Ale pak, v roce 2014, americký paleontolog Paul Sereno z Univerzity v Chicagu a jeho tým dospěli k závěru, že Spinosaurus nebyl bipední suchozemský predátor, ale že vlastně chodil po všech čtyřech a byl mnohem více přizpůsoben životu ve vodě, než jsme si do té doby mysleli. Zejména fakt, že jako theropod byl v podstatě kvadrupední, mnohé dosti překvapil a této královské superstar dodal na přitažlivosti. Spinosaurus byl nejen největší známý theropod, ale také vůbec ten nejpodivnější. Když byla v nedávné době v Paleontologické kolekci Přírodovědeckého muzea v Miláně znovuobjevena kdysi nalezená kůstka, svitlo výzkumníkům v hlavách. Vždyť ta jednadvacetimilimetrová kost je stavěna úplně stejně, jako kosti akvatického Spinosaura! Není pochyb, že jde o falangu, jednu z prstních kostí Spinosaura. Podle výpočtů paleontologů Cristiana Del Sassa a Simone Maganuco bylo celé zvíře dlouhé asi 1,78 metru, když zemřelo. I když z něj máme jedinou kůstku, prozrazuje nám mnohé o životě Spinosaurů. Jelikož je stavěna úplně stejně jako u dospělců, je jasné, že už mladí Spinosauři trávili značnou část svého života ve vodě, byli výbornými plavci, a s největší pravděpodobností chňapali po rybách v říčních systémech Sahary, která byla tehdy, před zhruba 100 miliony let, zcela jiná než dnes. Mladí Spinosauři se pohybovali úplně stejně jako dospělci. Nelišili se od nich ani chůzí, to lze z kosti jasně vyčíst... Poprvé tu tedy máme mladý exemplář největšího masožravého dinosaura, je to velice vzrušující objev...



Modrá planeta 2-Nebezpečná cesta krabů

6. června 2018 v 17:46 | HAAS |  Videa
Nebezpečná cesta krabů. Aby se dostali na skály porostlé jejich oblíbenou vegetací, musí tito krabi překonat nebezpečné nádrže utvořené po odlivu. Ty jsou ale plné predátorů. Muréna dokáže lovit nejen pod vodou, ale také z ní vyskakuje s účelem kraby chytit mezi své tupé zuby, perfektní k drcení krabích krunýřů. Když už se zdá, že krab může uniknout, muréna jednoduše přeleze po skalisku a v nové nádrži se opět připraví na útok ze zálohy. Dalším nebezpečným nepřítelem krabů jsou chobotnice, se kterými si také není radno zahrávat...

Dramatická scéna z úžasného dokumentárního cyklu BBC Modrá planeta 2 (Blue Planet II) z minulého roku. Vypráví Sir David Attenborough.


Triaský kvíz

5. června 2018 v 17:31 | HAAS |  Naše soutěže
V další úterný odpoledne jsem se rozhodl publikovat další kvíz. Tentokrát je tu však malá změna: po dlouhé době přináším soutěž, ve které se hraje o diplomy. Máte-li zájem se tohoto kvízu, stavěného podobně jako všechny předchozí, zúčastnit a dostat malý diplomek, na který vyberu nějaký obrázek prehistorického zvířete z období Triasu, napište jednoduše odpovědi do komentářů. Ty jsou moderované, takže nikdo Váš komentář neuvidí... A teď je již na čase přejít k soutěžení...

1. Kdy začalo období Triasu?
A) Před 260 miliony let
B) Před 250 miliony let
C) Před 240 miliony let

2. Která z těchto skupin obratlovců se ve fosilním záznamu poprvé objevuje v Triasu?
A) Tekodonti
B) Claudiosauridi
C) Savci

3. Kdy se ve fosilním záznamu poprvé objevil Eoraptor?
A) Před 231 miliony let
B) Před 235 miliony let
C) Před 228 miliony let

4. Jaké maximální délky dosahoval argentinský Herrerasaurus?
A) 2 až 3 metry
B) 4 až 6 metrů
C) 5 až 8 metrů

5. Kdy a kde žil Placerias?
A) Před 200 miliony let v Severní Americe
B) Před 220 miliony let v Evropě
C) Před 220 miliony let v Severní Americe

6. Co znamená jméno Coelophysis?
A) Dutý tvar
B) Krásná čelist
C) Král ještěrů

7. Ve kterém z těchto států nebyly nalezeny fosilie Plateosaura?
A) Německo
B) Belgie
C) Grónsko (náležící Dánsku)

8. A teď na výběr jen ze dvou možností: Je pravda, že první alosauridi se objevili už před 205 miliony let?
A) Ano
B) Ne

9. Kdy v období Triasu vyhynuli dycinodonti?
A) Před 215 miliony let
B) Před 200 miliony let
C) V období Triasu dicynodonti nevyhynuli

10. Po Triasu následuje...
A) Perm
B) Jura
C) Křída

11. Co je na obrázku?

Tak hodně štěstí... Odpovědi pište do sobotní půlnoci!

Vinejš pestrý-Živorodý hrabavý had z jihovýchodní Asie

4. června 2018 v 19:23 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Pokračuji v psaní hadích popisků. Nebudu to dále protahovat, zkrátka je tu popis vinejše pestrého, dalšího hada, jenž je podle mne velice zajímavý... Tak snad se Vám článek o něm bude líbit...

Latinský název: Cylindrophis ruffus,
Rozšíření: jihovýchodní Asie (Zadní Indie, Malajský poloostrov a Velké Sundy),
Velikost: délka 0,7 až 1 metr.
Do čeledi Cylindrophiidae, jejíž zástupci se česky označují vinejši nebo válejši, patří v současnosti uznávaných 13 druhů. C. ruffus, česky vinejš pestrý nebo také válejš pestrý, je jedním z nich. Tak jako všichni zástupci této čeledi je vybaven neobvyklým znakem; drápkovité výrůstky, které najdeme třeba u samců krajt (čeleď Pythonidae), se zde vyskytují u obou pohlaví. Mnohé z těchto vinejšů mají také nápadné zbarvení, přestože žijí většinou hrabavým způsobem života. Vinejš pestrý je jedním z největších, ne-li dokonce největším zástupcem čeledi Cylindrophiidae. Obývá jihovýchodní Asii, kde je poměrně široce rozšířen. Ostatní druhy z této čeledi jsou také ryze asijské, jejich areál rozšíření se buďto kryje s areálem rozšíření tohoto hada, nebo se případně vyskytují ještě ve východní Asii... Vinejš pestrý má tmavě purpurovou až černou horní stranu těla. Tu také pokrývají nažloutlé až oranžové skvrny. Na spodní straně těla se nacházejí příčné bílé pruhy. Zajímavě zbarvení je spodek ocasu, je totiž nápadně červený. Cítí-li se ohrožen, zvedá had svůj ocas nad tělo a napodobuje jím svou hlavu, "bezpečně" uloženou ve smyčkách těla. Tento způsob oklamání nepřítele je u hadů celkem běžný, zvláště pak u pomalých druhů jako je právě vinejš pestrý. Nápadné zbarvení "hlavy-ocasu" také pomáhá k zastrašení útočníka. Kdyby však ne, alespoň se had pokusil odvést pozornost od své hlavy... Sám se živí jinými hady, ale také červory či úhoři. O jeho potravních zvycích se toho moc neví, pravděpodobně však tyto živočichy po uchycení uškrtí s pomocí smyček svého těla. Pozoruhodné je, že na rozdíl od většiny hadů nemá tolik pohyblivé kosti lebky, zvláště kosti spodní čelisti nejsou tolik roztažitelné. Polyká-li kořist větší, než je jeho hlava, může mu to trvat třeba i 30 minut. Žije zahrabaný v půdě v lesní hrabance. Aktivní je především po setmění. Jde o živorodý druh; samice rodí v období rozmnožování 10 až 13 mláďat... Roku 1768 vinejše pestrého poprvé popsal významný rakouský přírodovědec Josephus Nicolaus Laurenti. Typová lokalita, která byla tehdy uvedena, byla "Surinami", odkazovala tedy na jihoamerický Surinam. Byla to chyba, jako v případě krátkorepa cejlonského (který z podobného důvodu bývá ve starší české literatuře uváděn jako krátkorep filipínský, přestože na Filipínách vůbec nežije). Vinejš pestrý je rozhodně jihovýchodoasijskou specialitou. Jde o hada běžného ve vlhkých nížinách a v lesích. Není v bezprostředním ohrožení...

Příště krajta černohlavá!

Největší nelétaví ptáci

3. června 2018 v 10:51 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Ptáky si obvykle spojujeme s jednou schopností, po které jsme my, lidé, vždy toužili - s letem. Ačkoliv se let u ptáků vyvinul až druhotně, neboť peří původně dinosaurům a prvním ptákům sloužilo k zahřívání nebo k předvádění se, většina z asi 10 000 druhů ptáků žijících na naší planetě je schopna letu. Jistě mezi ně patří většina druhů ptáků, které potkáváte na zahradě, v lese či v městských ulicích... Ale stále na Zemi žijí nelétaví ptáci, běžci. Pštros, emu, kasuár, nandu a kiwi. Jim příbuzné jsou seriemy, které však dokáží létat. Avšak do dávného příbuzenstva seriem z trochu jiného soudku kdysi patřil proslulý jihoamerický dravý pták, kterého smetl až příchod šavlozubých koček a dalších savčích predátorů ze severu. V minulosti však na naší planetě žila celá plejáda obrů mezi nelétavými ptáky. Ale ti největší překvapivě zmizeli ze světa teprve nedávno...

Gastornis (Diatryma):
Proslulý svou rolí v 1. epizodě fiktivně dokumentárního seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty, tento nelétavý pták dorůstal výšky až 2 metrů a vážil skoro půl tuny. Žil v obdobích Paleocén a Eocén a vyhynul asi před 45 miliony lety. Jeho fosilie byly nalezeny v Německu, Belgii, Francii a ve Spojeném království, konkrétně pak v Anglii, a také v Severní Americe a v Číně. Pravda, nešlo o jednoho z těch úplně největších ptáků kdy žijících na naší planetě, ale byla by škoda ho nezmínit. Možná už jen proto, že to byl neškodný vegetarián, a nikoliv zabiják malých prakoníků, jak se dříve paleontologové domnívali... Pro srovnání však uveďme, že samec dnešního pštrosa dosahuje výšky 2,1 až 2,8 metru, čímž pravěkého Gastornise jasně převyšuje.



Phorusrhacos:
Phorusrhacos žil v pozdních třetihorách v Jižní Americe a patřil mezi tzv. děsoptáky. Vážil sice jen 130 kilogramů, ale na svou velikost byl neobvykle štíhlý, rychlý a hbitý. Dosahoval výšky až 2,5 metru, což z něj jistě činí jednoho z nejvyšších děsoptáků, a ve své době byl pravděpodobně na vrcholu potravního řetězce. Ostrým, zahnutým zobanem byl schopen zabit jakéhokoliv menšího živočicha, který se mu připletl do cesty. Děsoptáci ostatně v Jižní Americe dominovali až do doby, kdy po srážce obou kontinentu přešli vzniklý panamský most savčí predátoři ze severu, mezi nimi byli i šavlozubé kočky nebo psovité šelmy. Děsoptáci se nedokázali přizpůsobit tak rychlé změně, ekosystém byl nově příchozími predátory převrácen vzhůru nohama a kdysi početní a obávaní děsoptáci nakonec úplně vyhynuli.



Titanis:
Tento děsopták byl o něco větší, s výškou 2,5 metru totiž vážil až 180 kilogramů. Vyhynul před 1,8 milionu let, doba vymření tohoto rodu odpovídá době, kdy už do Jižní Ameriky pronikali oni slavní šavlozubí tygři a psovití ze severu. Ale také Titanis cestoval na sever; vždyť známe fosilie z Floridy a z Texasu, které dokazují, že migrace proběhla na obou stranách. Jak dlouho se však Titanisům v Severní Americe dařilo, to jen těžko posoudit.


Aepyronis:
Slavný "sloní pták" Aepyornis maximus vyhynul teprve mezi lety 1000 až 1200 n. l. Důvodem k tomu byla zřejmě jeho vejce, která lidé sbírali a jedli. Jakožto jeden z největších ptáků, které kdy svět poznal, kladl Aepyornis i jedna z největších vajec. Byla dokonce větší, než vejce některých velkých dinosaurů! Měřila až 61 centimetrů na délku. Už malý Aepyrornis maximus musel být pořádně velký. Dospělci dosahovali hmotnosti 400 kilogramů a měřili přes 3 metry na délku. Kdyby tento pták, kterého madagaskarští lidé dobře poznali, přežil dodnes, převyšoval by pštrosy i jiné běžce. Žil pouze na Madagaskaru, na jeho osudu se podepsala lidská kolonizace ostrova. Je smutným příkladem toho, že pravý rekordman mezi čtvrtohorními ptáky zde zkrátka není kvůli člověku.


Dinornis:
V čase, který začal před 17 miliony let a skončil okolo roku 1300 n. l., žili na obou ostrovech Nového Zélandu obrovští ptáci moa. Všichni byli nelétaví, byli to vegetariáni, a byli obrovští. Známe devět druhů moa, zařazených do šesti rodů. Ale tím největším rodem je Dinornis, jenž zahrnuje dva opravdu největší druhy ptáků moa: jsou jimi Dinornis robustus a Dinornis novozealandiae. Žádné jiné druhy rodu Dinornis už vlastně neznáme. První jmenovaný žil jen na Jižním ostrově, druhý pak pouze na Severním ostrově Nového Zélandu. Dorůstali výšky přes 3,5 metru, vlastně D. robustus mohl klidně dorůst i 3,6 metru. Kdyby nebyli Maory vyhubeni a přežili dodnes, jistě by byli největšími ptáky. Přesahovali by i madagaskarské sloní ptáky.


Lovci kryptidů 2: Vězni války (1/7)

2. června 2018 v 10:04 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jejich čas nadešel. Před rokem se utkali s čínským magnátem Zhou Lenem, který vypustil svou armádu dokonale ovládaných kryptidů do světového vělkoměsta New Yorku s cílem přesvědčit svět, že on je jeho vyvoleným vládcem. Jeho nezdar byl jen první z celé série událostí, které od té doby Lovci kryptidů zažili. Již dávno nejde o pouhý výzkumný tým, běhající za záhadnými zvířaty. Kryptidi existují a celý svět o nich ví. Více a více lidí se stává jejich nepřáteli, více a více lidí je chce využít jako zbraně. Je to už deset měsíců, co se Lovci kryptidů seznámili s Deylinem Nietem na své výpravě na dno jezera Nikaragua. Po celou tu dobu byli nuceni držet informace o něm, jeho zbrojení a odchytávání kryptidů v tajnosti, jinak by se Nieto pomstil na celém lidstvu. Nyní Lovci kryptidů vědí, že nejsou sami, kdo Nieta sledoval. CIA má o jeho projektu velmi zajímavá data, získaná satelitem 459. Lze ještě zabránit konfliktu? Jisté je jedno. Musí nadejít den, kdy Nieto ze svého úkrytu zaútočí. Pak bude celý náš svět v ohrožení... Dvanáctá a poslední kapitola je závěrem druhé série Lovců kryptidů, a já nyní přináším její první část...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST PRVNÍ:
Stmívalo se. Parný den ve středoamerické Nikaragui byl u konce. Obyvatelé městečka Granada na pobřeží největšího středoamerického jezera se odebrali do svých domovů, aby si společně povídali o skončeném pracovním dni. Jen pár rybářů ještě pilně pracoval v malé loďce na hladině jezera. Zrovna vysypali ze sítě poslední rybí úlovek. Zatímco jeden z nich si rybu prohlížel a usmíval se, jelikož byl z úlovku opravdu šťastný, ten druhý líně pádloval směrem ke břehu. Tam je pozoroval Sebastián Mateo*. Mával na ně, gesty jim ukazoval, aby už přirazili ke břehu. Měl jim ještě něco předat, možná denní výplatu či něco jiného. Byl nedočkavý, vždyť už tady nechtěl postávat, ale vrátit se domů. V únavě zíval a kroutil hlavou, nevěřil, že to těm mužům tak dlouho trvá. Pak se ozvala rána jako z děla. Mateo zvedl hlavu. Zatím v šeru viděl jen své dva rybáře, jak hledí kamsi dozadu, do dálky, odkud ten hluk vyšel. Vodní hladina ještě stále duněla. Ozvala se další rána. Musela vyjít z hlubin jezera. Loďka se zachvěla. A potom náhle z vody vyletěla obrovská postava. Robot X-77, jenž opustil základnu Deylina Nieta. Na dně jezera to příšerně dunělo. Muži pádlovali ke břehu, Mateo na ně řval, aby zrychlili, a v pozadí, v té temnotě, mezitím jezero opouštěl jeden robot za druhým. Celá armáda X-77 se vznášela do vzduchu, jako by dostala povel k útoku. Mizeli ve výši, v dálce, blikající světlo na jejich nohou se ztrácelo mezi hvězdami. Loďka se převrátila. Mateo řval jako vyšitý. Měl o své zaměstnance nebývalý strach. Přiběhl ke břehu, rozsvítil svítilnu a přejížděl světlem po vodní hladině. Ani po mužích, ani po loďce zde nebyly stopy. Nedokázal úlekem ani vykřiknout, když jej cosi zubatého popadlo za nohu a stáhlo do vody. Mlátil tomu svítilnou o hlavu ve snaze zbavit se toho. Byl už ponořený pod vodou a zubatá tlama jeho nohu tiskla silněji a silněji. Pocítil, jak se jeho ruka dotkla oka toho tvora. Přejela po jeho šupinaté hlavě. Nějakým záhadným způsobem se mu nakonec podařilo zvíře odkopnout a vyplavat na hladinu. Kraulem plaval zpátky ke břehu, a ve svitu měsíce viděl, že plave v krvi. Možná ve vlastní, možná v krvi svých dvou rybářů. Na břehu stál hlouček lidí, kteří vyběhli ze svých domů, a povzbuzovali Matea. Jakmile doplaval na břeh, omdlel. Krátce na to se ne na pobřeží jezera objevila celá smečka dráčků Deylina Nieta, agresivních hybridů schopných napadnout takřka cokoliv. Lidé, z nichž někteří nesli Matea, unaveného k smrti, se rozprchli. Dráčci nahlas syčeli, pískali, řvali, a do toho z dálky, z hlubin jezera, vylétali další a další roboti. Obyvatelé Granady neměli pochyby o tom, že přišel jejich soudný den... "Ať už je to jakkoliv, sdílet náš svět nikdy nebylo definujícím atributem lidstva..." řekl si Jack, když pohlížel z okna základny Lovců kryptidů v jižním Londýně, zkoumajíce očima všechny ty zelenající se keře v nádherných, posečených zahradách. "Tak nějak to kdysi řekl profesor Xavier, vzpomínáte?" usmál se a otočil se na své kolegy, sedící kolem kulatého stolu v poradní místnosti. Chyběl jen Pierre. Všichni se strachovali, co s ním zase je, ale nakonec vesele přiběhl do místnosti s nově koupeným pop cornem, kterým se ládoval, a zahuhlal: "Jo, to byl jeden z nejlepších filmů. Ta scéna v Bílém domě na začátku, propána, já toho modrýho chlapa miloval!" "Tak, jsme tu všichni, to jsem rád," řekl Jack, výjimečně po staru oblečený ve své modré košili. "Ze CIA nám poslali data ohledně Nietovy základny. Některá z nich jsou teprve tři měsíce stará. Zkoumal jsem všechny ty obrázky, a dospěl k závěru, že Nieto nechával odesílat vždy jednoho robota X-77 každý týden. Vždy to bylo v nějakou noc. Kam odlétali? Do různých částí světa, což je znepokojující. A nikdy se nevraceli..." vysvětloval Jack. "Skoro jako by to byli nějací první vyslanci armády, nemyslíš?" skočila mu do řeči Pauline. "Myslím, že to je víc než pravděpodobné," zatvářil se poněkud tajemně Jack a položil kupu fotografií na stůl. "Co navrhuješ udělat, kámo?" zeptal se Pierre, zatímco do sebe rval pop corn. "Nezbývá nám, než čekat. Musíme počkat, co Nieto udělá. Vydat se tam teď na vlastní pěst nemůžeme," odpověděl Jack. Tým Lovců kryptidů vyšel z poradní místnosti. Bojová trojka, Akihiko, Fahad a Roger se tentokrát nechystali na menší cvičení v podzemní části budovy, v tělocvičně vybavené všelijakými laserovými zbraněmi, kterým se dalo celé hodiny uhýbat, čímž si cvičili své reakce. "Nikdy jsem netušil, že se dostaneme do takové války. Můžu Vám říct, chlapi, že když jsem přišel k Lovcům kryptidů, doufal jsem, že na chvíli zapomenu na to honění po světě, špehování lidí a rvaní se s nepřáteli. Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že to teď celé zažíváme ve velkém, že se pereme ještě víc, než kdysi, když naše kariéry..." řekl Roger, ale Fahad ho přerušil. "Já jsem docela rád, že to takhle je. Protože kdyby jsme se tu nervali my, tak kdo?" pousmál se a otočil se na Akihika. "Já rád někomu useknu hlavu. Jestli to bude Nieto, tak klidně dneska odpoledne. Ale že bych tohle v životě chtěl, to ne. Nestal jsem se bojovníkem proto, že bych chtěl lidem ubližovat..." zasyčel jako vždy a odpochodoval. Pierre si vyšel ven za Kate, která už na něj čekala před budovou. Chvíli se líbali v parku, a když už je takto vidělo až příliš mnoho lidí, prostě se ztratili. Jack a Pauline byli sice spolu v pracovně, ale na něco takového rozhodně nemysleli. Zvlášť potom, co Jack zvedl svůj mobilní telefon, a v uších se mu ozval sladký hlas nepříjemného, arogantního tónu - agentka Kentová ze CIA. "Sledujete televizi, pane Owene?" zeptala se. "Ne, agentko, mám moc práce. A na telenovely se stejně nedívám." "Hm, tak právě vám uchází ta nejlepší. Zapněte si sakra televizi, jakýkoliv kanál!" zakřičela agentka do telefonu. Jack tedy neváhal. "Proboha!!!" vykřikla Pauline, když uviděla ten strašný výjev na obrazovce. "Co to sakra...?!" zašeptal údivem Jack. "Okomentuju vám to. Tohle je Los Angeles. A to, co vráží do těch mrakodrapů, jsou roboti Deylina Nieta!" řekla ještě agentka. Záznam v přímém přenosu brzy skončil. Helikoptéra s kameramanem spadla. "Kde jste, agentko?!" zařval Jack do telefonu. "Opaluju se na střeše svého domu," zkusila Kentová říci co možná nejvěrohodněji, přičemž se vyhnula padajícímu tělu robota X-77. Nacházela se přímo v centru toho strašného dění, v centru L. A. "Letíme tam za vámi!" zněla Jackova slova. Zavěsil telefon. O pár minut později opustil základnu Lovců kryptidů letoun Cryptid Swift. Jack a Pauline ani nebyli ve svých spandexech. Jen doufali, že se na místo dostanou včas...


Takovému letounu, jakým je Cryptid Swift, netrvalo dlouho, než přeletěl oceán a celý severoamerický kontinent. Ale když se ocitl v Los Angeles, nevypadalo to tu tak strašně. Jen centrum města bylo poničené. Letoun přistál na střeše. Jack a Pauline vyskočili ven s připravenými laserovými pistolemi i rozkládajícími žlutými kulomety připevněnými k zádům. Agentka Kentová Jackovi sdělila, že se nachází kousek odsud, asi tak kilometr chůze na východ. Když se s ní setkali, vypadala docela v pořádku. "Rád vás vidím agentko," pozdravil ji Jack. "Pěkná košile," řekla agentka a otočila se na Pauline, Jackovu přítelkyni, "hezky ho oblíkáte." "Co se tady stalo? Ničemu nerozumím," přiznal Jack. "Přiletěla skupina robotů, srovnala centrum města se zemí a zase odletěla. To je všechno. A byli od Nieta, to už víte," odpověděla rychle agentka. "Nějaký vzkaz od Nieta?" "Zatím žádný. Pokud tedy tohle nebyl vzkaz. Jako že asi byl, což jistě chápete." "Kam ti roboti odletěli?" zeptal se Jack. "Do Nikaragui. Zpátky domů. Tohle byl první útok, pane Owene," odpověděla spěšně agentka a se svými kolegy se vrátila ke svým pracovním záležitostem... Na recepci v malém tříhvězdičkovém hotelu v městečku Granada zrovna Jane a Miroslaw Hareovi, zaměstnanci hotelu z Evropy, vyřizovali nějaké formuláře. Jejich pracovní doba už skončila. Miroslaw ustavičně pohlížel na své hodinky a říkal Jane, ať pohne, ať už můžou z práce odejít. V tom se ozvala děsivá rána. Oba se otočili. Do budovy vnikl jakýsi dvounohý netvor, s otrými zuby, srpovitě zahnutými drápy na zadních končetinách. Hrozivě syčel, a oba pracovníci hotelu jen v paralýze pohlíželi na jeho rozevřenou tlamu, k nim se nemilosrdně blížící. Nebylo útěku. V celé Granadě to vřelo. X-77 létali nad městem jeden za druhým. Minutu za minutou, hodinu za hodinou, přibývalo obětí. Raptoři, odchycení Metallerem z Montaně**, zabíjeli každou živou bytost, kterou potkali. Roboti stříleli paprsky do domů, jejichž polorozpadlé střechy zasypávaly celé rodiny v nich žijící. Klon obrovské Buckshawské příšery se dostal až na náměstí Granady a vnikl do radnice, kde zabil pár důležitých městských představitelů. Nad celým dílem zkázy prolétala pomalu létající kostka, v jejíž řídící místnosti seděli u obrazovek Deylin Nieto, jeho kovový posluhovač Metaller a dále také mladý špión Black Spier. Nechyběl ani doktor Brickell, který jim přišel říci, že právě aplikoval sérum agresivity na všech dvacet pterodaktylů, jež měli být v pár příštích vteřinách vypuštěni z letounu ven s cílem terorizovat místní obyvatele. "Dobře to začíná," usmíval se ďábelsky Nieto. "Mohu vám s hrdostí oznámit, že jsem asi tím nejsilnějším mužem na celém světě," blábolil. Mezitím pohlížel na obrazovky, jež zobrazovaly přímý záznam z očí robotů X-77. Tolik ničení a zkázy... A Nieto to pozoroval jako pohádku, kterou si vždy přál mít zfilmovanou. "Vsadím se, že se zde brzy objeví Lovci kryptidů," dodal ještě Nieto, "Metallere, víš, co máš udělat." Z jezera vylétal jeden robot za druhým, vylézaly z něj smečky dráčků, domy na pobřeží už byly úplně poničeny, nebylo zde živého člověka... Jen mezi těmi troskami ukrývali se dvě bytosti, s jejichž zničením by si žádná z těchto Nietových příšer neporadila. Claude Ngoy, poslední ze slizkých gabonských humanoidů vyhubených lidmi, a Sam Weber, muž, kterého Ngoy obdařil svými jedinečnými schopnostmi. "Za chvíli v podvodní základně zbyde jen pár robotů a kryptidů," řekl Ngoy svému příteli. "bude za pár minut. Vrhnu se tam a uskutečním náš plán. Jakmile ti dám naše znamení, zavoláš Henrymu. Pokusíme se základnu ovládnout."

* - Lovci kryptidů 2: Záhada v jezeře Nikaragua
** - Lovci kryptidů 2: Ozubený teror

Lovci kryptidů se brzy stanou vězni války. Ta nakonec rozhodne o osudu naší planety, o osudu lidstva, zvířat nám známých i neznámých. Boj mezi několika skupinami lidí na pozadí nejhorší bitvy, která naše hrdiny postihla od událostí v New Yorku... Vítěz může být jen jeden, jen jedna skupina tuto válku vyhraje... Nebo ne?! Pokračování již brzy...

Obrázek týdne 1. 6. 2018

1. června 2018 v 16:52 | HAAS |  Obrázky týdne
Je to už pět let, co byl na tomto blogu poslední červnový Obrázek týdne. Ale nyní, s 1. červnem 2018 se to mění! Naši červnovou přehlídku nádherných obrazů začneme v Karbonu, v době obřího hmyzu...

Popisek k obrázku: Obrovská pravěká vážka Meganeura, jejíž rozpětí křídel dosahuje přibližně 75 centimetrů, míří z parného spodního patra pralesa až na vrchol vysokého kapraďorostu, kde se nachází její doupě. Slunce již zapadá, horký Karbonský prales, který před 300 miliony let pokrýval značnou část souše na naší planetě, už přestává být tak horký, a obrovské vážky se chystají na několik hodin spánku...

Další Obrázek týdne zase za týden! O víkendu se dočkáte první ze sedmi částí 12. a zároveň poslední kapitoly 2. série Lovců kryptidů. A nadále budu pokračovat v přidávání videí z Modré planety 2. V plánu mám i více hadích a dinosauřích popisků, takže máte, na co se těšit...

Další články


Kam dál