close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Lovci kryptidů 4: Planeta v plamenech (3/3)

Dnes v 17:03 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Svět se mění. Hromadná invaze Shai'ri jej navždy poznamenala. Lidé, kryptidi, všichni živí tvorové na Zemi jsou v ohrožení. Zatímco za sebou Shai'ri po celé planetě zanechávají spoušť, skrývají se Lovci kryptidů ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny, odkud se o strašlivých událostech ve zbytku světa dozvídají z televize, rozhlasu nebo ze zpráv na internetu... V první části epizody Planeta v plamenech jsme se dozvěděli, co se právě děje v Point Pleasantu, co se během invaze mimozemšťanů přihodilo monstrům z Aricy, přežívajícím dromeosauridům z pouště Atacama v Chile, a že se Akihikovi dávní nepřátelé, včetně Amana, mimozemšťanům postavili v poničeném Tokiu. Ve druhé části jsme se zase dozvěděli o tom, k čemu dochází ve Velké Británii, jak se britská královna snaží občany své země ujistit, že navzdory všem hrůzám bude vše nakonec v pořádku, byl nám představen příběh Sama Webera a Nastasye Savinny, kteří bojují o přežití ve zdevastovaném Talinnu, a Lovci kryptidů se dočetli i o Ahoolech vytlačených ze své pralesní domoviny na Sumatře... Co dalšího se však ve světě děje?

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PLANETA V PLAMENECH, ČÁST TŘETÍ:
Ulicemi australského Perthu hbitě prolétali Nietovi roboti. Ze střelných zbraní na rukou pálili po jednotkách vojáků Shai'ri, pochodujících po asfaltu zašpiněném lidskou krví. Kdyby se sem bývali dostali před dvěma lety, sami by roboti X-77 město zpustošili. Poté, co Nieto prohrál bitvu v Granadě, k tomu málem došlo*. Teď pro Perth představovali jedinou spásu. Poranění lidé, choulící se za rohy otřískaných budov, na ně hleděli s úctou, respektem, a až bláznivým obdivem. Jedna starší paní, která byla zřejmě na dálku zraněna výstřelem z trubicovité pušky mimozemského vojáka, se plazila ke dveřím bytového domu. V lýtku měla ošklivou, těžce krvácející ránu. Shai'ri, který jí takto ublížil, se k ní rychle blížil, a tentokrát jí mířil na hlavu. Pronesl jakási slova ve svém jazyce, a přestože jeho oběť mu nerozuměla, příšerně se jeho rychlého příchodu vylekala. Mimozemšťan se již chystal ze zbraně vystřelit, a ukončit život ženy, která si Perth pamatovala ještě z doby, kdy po něm jezdily staré, dávno zapomenuté tramvaje. A pak náhle bylo hubené tělíčko agresora prostříleno skrz na skrz. Z druhého konce ulice přiletěl k oběti robot X-77, opatrně přistál na zemi, a natáhl ke zraněné noze staré paní svou ruku. Z otvoru v ní pak vyšel mrazící plyn, jímž robot ránu ošetřil. Pak se zase sebral, a odletěl bojovat do vedlejší ulice. Ke svému překvapení žena zjistila, že již mohla ke dveřím domu alespoň dokulhat, a nikoliv se k nim plazit. "Všechna sláva panu Nietovi," zašeptala si pro sebe. Dění v ulicích Perthu se zděšením sledoval z okna své laboratoře i Luke Wright, velký australský biolog a jeden z předních světových odborníků na kryptidy**. Když invaze Shai'ri v Perthu započala, pracoval zrovna na výzkumu trusu jakéhosi neznámého australského živočicha. Z bezpečnostních důvodů nemohl laboratoř opustit. Čím větší spoušť však mimozemští kolonizátoři tam venku působili, tím méně bezpečněji se tu cítil. Své práce už nechal, a začal se smiřovat s nevyhnutelným. První dna dny po začátku té hrůzy plánoval útěk z Perthu, nakonec toho však nechal. Jen v hloubi své mysli doufal, že Nietovi roboti útok mimozemšťanů ve městě odvrátí. Jenže když za oknem sledoval pád Brookfield Place, nejvyšší budovy Perthu, do níž narazila obrovská vesmírná loď; když dalekohledem sledoval, jak z oken mrakodrapu na poslední chvíli vyskakovaly zoufalé oběti, všechna naděje na záchranu ho opouštěla. Poškrabal se po pleši, sundal si brýle, a rukou si zakryl oči. "Tohle nemůže být pravda. Musí to být nějaký zlý sen. Není přece možné, aby jen tak na celý svět začali útočit mimozemšťané. Snad je to jen nějaká noční můra," řekl si pro sebe. Pak se ze spodního patra budovy ozval výstřel. Něco se tam stalo. Wright popadl telefon, a okamžitě kontaktoval svou sekretářku, jež byla z bezpečnostních důvodů podobně jako on nucena se skrývat právě zde, a nikoliv doma. "Valerie, jste tam? Co se tam dole stalo?!" vyhrkl zděšeně Wright. Ticho. Žádná odpověď. "Vezměte, sakra, ten telefon!" zařval zoufale Wright. Pak se zpoza dveří ozval strašlivý skřek. Wright popadl pistoli, až dosud položenou na stole pro případ nouze. Jakýsi tvor zezadu vrazil do dveří, až se celé otřásly. Jakmile se přesvědčil o tom, že byly zamčené, vyprskl na ně zvláštní tekutinu, a ta začala dřevo rozežírat. "Proboha, to ne," řekl Wright, a celý se roztřásl. Pár dalších plivanců mířených na zámek a kliku dveře uvolnily, tvor do nich znovu narazil, a divoce vletěl do místnosti. Wright po tom černém přízraku střílel jako vyšinutý, nemohl se však trefit. Jednalo se o jednoho z mothmenů. Byl pořádně rychlý. Netrvalo dlouho, a zásobník byl prázdný. Teď se již Luke nemohl bránit. Mothman to zřejmě vycítil, a přistál na podlaze přímo před ním. Byl obrovský. Tyčil se do výšky asi sto devadesáti centimetrů. Nehybnýma rudýma očima si Wrighta chvíli prohlížel, a pak po něm ze zobáku vrhl toxické sliny. Wright včas skočil za stůl, a jen těsně tak uniknul před vážným poraněním. Mothman na popálený stůl vyskočil, a se skřekem na Wrighta otočil hlavu. Ten se rychle odkutálel za další pracovní stůl, tentokrát s laboratorním náčiním. Pak vyskočil, a sebral ze stolu těžký mikroskop. Vrhl jej po mothmenovi, avšak nezasáhl ho. "Kruci!" zařval naštvaně Wright. Mothman opět vzlétl, a odhalil mocné pařáty, jimiž se svou oběť pokusil chytit za hlavu. V poslední chvíli sáhl Wright po injekci s jakousi modrou látkou, a vrazil ji mothmenovi do šupinaté končetiny. Zděšená mimozemská bytost dopadla na zem, a začala se kroutit bolestí. Látka rychle prostupovala jejím oběhovým systémem. "Doufám, že se cítíš mrtvě, kamaráde," řekl Luke, a oddechl si. Zachránil se právě včas. Jediné sevření pařáty na nesprávném místě ho mohlo stát přinejmenším oko. Ta podivná modrá tekutina, kterou mothmenovi vpravil do krve, byla nesmírně silným koktejlem složeným z anestetické látky a slabého neurotoxinu, oslabujícího mozkovou činnost. Jednalo se pouze o jeden z mnoha Wrightových vynálezů, se kterým během let práce v laboratoři přišel. Stále si však nemohl být jistý, jak dlouho účinky séra potrvají. Proto popadl židly, a mocně jí praštil Mothmana do hlavy. Raději tento krok zopakoval ještě několikrát. Teprve, když opeřená mimozemská příšera ležela nehybně na podlaze, postavil židli opět na zem, přišel k umyvadlu, pod proud studené vody strčil hlavu, a promnul si oči. Jakmile se po tomto úděsném zážitku trochu uklidnil, seběhl dolů ze schodů. Ke svému překvapení zjistil, že sekretářka byla stále naživu. Byla jen otřesená, a v ruce stále držela pistoli. Zničené okno samo o sobě vypovídalo o tom, jak se vůbec mothman do budovy dostal. "Letěl po mě... blížil se ke mě, a chtěl mě podrápat... a plival nějakou zelenou látku, která... propána..." řekla sekretářka Wrightovi, a dlaň třesoucí se ruky položila na čelo. Pistoli z druhé ruky pustila na zem. "Už je to v pořádku, po mě šel také, a zabil jsem ho. Nemyslím si však, zda je pro nás bezpečné setrvávat s místnostech s okny. Bude lepší přemístit se do sklepa, Valerie. Slyšíte mě?" řekl Wright. Sekretářka souhlasila, ale byla sotva schopna mluvit. Teprve ve sklepě se Wrighta zeptala, co byl ten tvor zač. "Říká se mu mothman. Objevují se všude, kam přiletí Shai'ri. Ale víc toho o nich nevím. Výzkumem tohoto tvora jsem se totiž nikdy nezabýval. Pokud bych se mu ale v minulosti věnoval, a zjistil, že jde o mimozemskou bytost, pak... pak bych s tím určitě něco udělal. Nenechal bych to jen tak, jako jiní 'experti', kteří o tom určitě věděli, a neudělali s tím nic," odpověděl Wright. Den byl ještě dlouhý, a zápasů mezi lidmi, Shai'ri, mothmeny a roboty X-77 nastalo mnoho. Bojovalo se ve dne i v noci, a Perth se z nádherného slunného města s každou hodinou měnil ve stále špinavější a špinavější hromadu sutin...


Do jídelní místnosti ve Velázquezově tvrzi vstoupil Larry Brickell. Nastalo další ráno, a všichni do sebe cpali snídani. Zásob jídla měl Alessandro ve svém sídle ještě hodně. Brickell se po místnosti porozhlédl, aby zjistil, kde ještě bylo místo. Fahad a Roger se zrovna zvedli ze svých židlí, řekli Akihikovi, že jdou zpět do práce, a odešli. Akihiko tedy zůstal u stolu sedět sám. Brickell přistoupil ke stolu s jídlem, vzal si misku, nasypal do ní cereálie, zalil je mlékem, a do krásného zeleného hrníčku nalil horký čaj. Pak si sedl proti Akihikovi. "Nebude vám doufám vadit, že tady..." řekl. "Samozřejmě, že ne, kámo. Pokud mě teda nehodláš bodnout nějakým supersérem, po kterým mi vypadá obočí," odpověděl drsným hlasem Akihiko. Brickell trochu poděšeně vykulil oči. Nevěděl, co říci. "Dělám si srandu, borče," odpověděl Akihiko, zvedl se, poplácal Brickella po rameni, až profesor techniky ze židle téměř spadl, a odešel z místnosti. Brickell byl poměrně tišší než ostatní lidé ve Velázquezově tvrzi. Nebyl s Lovci kryptidů velký kamarád, ale byl rád, že se k němu hezky chovali, a sám je velmi respektoval. Když o pár dnů dříve mluvil s Pauline, sama mu řekla, že si velmi cení jeho tvrdé práce na stroji času, a také toho, že Fahadovi kdysi zachránil život sestrojením kovové páteře***. Po snídani se Brickell odebral do Velázquezovy přízemní pracovny, a dále zdokonaloval přístroj, který měl nakonec Deanovi umožnit cestovat v čase a zabránit temné budoucnosti. Alessandro si mezitím zkoumavě prohlížel stále existující iluzi Briddimského drahokamu v přístroji na odsávání energie. Náhle do místnosti vkročil Pierre, opět doprovázen svým dvounohým kamarádem, napůl kočkou, napůl červem. "Doktore Brickelle, omlouvám se, že vás ruším, ale... tohle vás asi bude zajímat," prohlásil Pierre, a ukázal Brickellovi zprávu umístěnou na webu CNN na svém mobilním telefonu. "To snad ne," vyhrkl Brickell, a zakryl si ústa oběma rukama. Oči měl úplně vytřeštěné. "Helena je v ruinách," řekl Pierre nahlas, když se na něj Velázquez tázavě podíval, netušíce, co tak mohl Pierre doktorovi ukazovat. "To mě moc mrzí, Larry," pronesl Alessandro. Do místnosti opatrně vstoupil Dean, mající přestávku od dešifrování dat CIA. Když spatřil Brickella, muže, který pro ně představoval naději, tolik vyděšeného, zastavilo se mu srdce. Zpráva, kterou Brickell se smutkem četl, byla doplněna o mnoho fotografií z Heleny, hlavního města amerického státu Montana, a dokonce i o video, zobrazující požár v parku poblíž Technologického institutu, kde Brickell kdysi pracoval****. "Píše se tu, že Shai'ri pozabíjeli patnáct až dvacet tisíc lidí. A to asi z asi sedmasedmdesáti tisíc, kteří město obývali," zašeptal Brickell. "Náhodou jsem na tu zprávu narazil, a chtěl jsem vám ukázat, co se ve vašem starém domově děje," řekl mu Pierre. Nebyl si však jist, zda učinil správně. Brickell jen pokýval hlavou a vydechl. "Radši bych se měl vrátit k sestrojování téhle věci," řekl se zdviženým obočím, a otočil se. "Kéž by tak šlo těmhle hrůzám zabránit," řekl Dean Pierrovi, když odcházel z místnosti. "Jo... Hele, třeba... třeba to půjde, Deane," odpověděl Pierre. Dean jen přivřel oči. Pak ukázal Pierrovi úplně jinou zprávu, kterou našel na internetu. "Ty taky pomalu surfuješ po netu? S tímhle připojením?" zasmál se Pierre. Po přečtení titulku jej však zamrazilo v zádech. "Kanadský zoolog Mike Brown je nezvěstný. Úřady Severozápadního teritoria jej hodlaly najít, současná situace jim to však neumožňuje," tvrdil titulek článku na webu MSN Canada*****. "S Mikem se znal můj táta, že? Vím to, protože jsi mi o něm v budoucnosti něco pověděl," řekl Dean. "Jo, Mike je fajn chlápek... Taková neznámá hvězda, jeden z nejlepších lidí ve svém oboru," odpověděl Pierre. "Píše se tu, že přes vysílačku kontaktoval lidi v osadě Sachs Harbour na Banks Island, a varoval je před Shai'ri, ale pak se už neozval," řekl Dean. "Kruci," reagoval na to Pierre a zakroutil hlavou. Vypadal zhrozeně. "A ty ses, počítám, s Mikem nikdy v budoucnosti nesetkal, co?" zeptal se pak Deana. "Ne," odpověděl jednoduše Dean. "Začínám se bát, Deane. Všechno se mění. Tolik zkázy, teroru, tolik obětí po celém světě... Naši přátelé umírají. Často mi to nedává v noci spát," řekl Pierre. "Taky mě to děsí. A taky se cítím docela... bezbranný," pověděl mu Dean.


Daleko na Sibiři, v Jakutské oblasti, v místech, jež jsou obývána jen hrstkou lidí, přistávalo v tuto dobu několik obrovských vesmírných kolosů, nesoucích tisíce a tisíce mimozemských kolonizátorů. Jejich přílet sledovali obyvatelé malé vesničky. Sníh kolem domů již téměř roztál, i když počasí se mělo v příštích dnech údajně znovu zhoršit. Avšak zcela izolováni od zbytku světa, neměli místní ani ponětí o strašlivé invazi, k níž docházelo v jiných částech planety. Když někteří z nich spatřili hubené mimozemské vojáky s trubicovitými puškami, jak rychle vystupovali z vesmírných plavidel, zmocnil se jich strach, a okamžitě začali utíkat do svých domků. Každý tu měl pušku, a hodlal se bránit. Příletu mimozemšťanů přihlíželi i malá dívka Tuskulaana a její starý tatínek Kaskil******. Těžko říci, zda byla více vyplašena dcera, nebo otec. "Tati, co jsou zač?" zeptala se Tuskulaana. "To nevím, ale nikdy jsem nic takového neviděl. Ani ve snu bych si takové bytosti nepředstavil," odpověděl starý Kaskil. "Jsou ti podivní mužíčci symbolem konce světa? Blíží se konec světa, tati?" položila mu Tuskulaana další otázku. Kaskil mlčel. "O konci světa jsi mi mockrát vyprávěl. Kdysi jsi říkal, že už skoro nastal... ale nenastal. Nastane teď? Tati? Tati?!" pokračovala Tuskulaana. Kaskil ji zvedl, a rychle s ní upaloval do domečku. "Blíží se sem. Schováme se uvnitř, a ty ani nemukneš. Rozumíš? Nebo nás zabijou," řekl jí. Tuskulaana už nebyla malá holka, ale přesto se jí samým strachem chtělo brečet. Slzy v očích ale zadržoval i její otec, a každý další člověk ve vesnici. Největší děs jejich životů právě přišel... Ani ty nejodlehlejší oblasti ve světě nebyly před Shai'ri v bezpečí. Od začátku invaze plynuly dny, a pak týdny, a počet lidských obětí po celé planetě rostl. Bez smilování pustošili mimozemští kolonizátoři vše, co lidstvo vybudovalo, vnesli do jeho světa chaos, a bránili se robotům X-77, jediným protivníkům, kteří s nimi opravdu dokázali zatočit. Kaskil a Tuskulaana se mezi oběti mimozemšťanů nakonec nezařadili jen díky Nietovým robotům. Tuskulaana si je z minulosti moc dobře pamatovala, tehdy však byli nepřáteli, kdežto tentokrát zachránili lidem ve vesnici život. Všechno bylo jinak. Nic už nemělo být takové, jako dřív. Ani tady, ani jinde. Celá planeta byla v plamenech, a z jejího popela se rodil nový, nebezpečný, krutý svět.

* - roboti X-77 byli do Perthu vysláni na konci 12. kapitoly 2. série, nazvané "Vězni války", nakonec do něj však nedoletěli
** - Luke Wright se představil v kapitole "Návrat zabijáka kryptidů" ze 3. série; zahrál si důležitou roli i v kapitole "Invaze", kterou 3. série skončila
*** - Brickell sestrojil Fahadovi kovovou páteř v kapitole "Pierrova pomsta" ze 3. série, a to po událostech v příběhu "Sen se hroutí", během něhož byl Fahad smrtelně raněn
**** - s Larrym Brickellem jsme se poprvé setkali ve 2. kapitole 2. série, "Ozubený teror", kdy pracoval v Technologickém institutu v Heleně
***** - Mike Brown zemřel spolu se Stacy Jordanovou v příběhu "Mike a Stacy", napsaném v červnu
****** - Tuskulaana a Kaskil se objevili v příběhu "459", jenž byl 11. kapitolou 2. série

Dokáží Lovci kryptidů zvrátit strašlivou budoucnost, která se blíží, nebo škody, jež Shai'ri napáchali, již nepůjde odstranit? Pokračování příště...
 

Film X-Men slaví 20 let!

Včera v 13:17 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Přesně před 20 lety, 14. července 2000, byl do kin ve Spojených státech amerických uveden film, který navždy změnil superhrdinský žánr. Začala jím vlna komiksových filmů, která pokračuje dodnes. Film režiséra Bryana Singera, natočený podle originálního scénáře Davida Haytera na motivy komiksů o X-Menech z nakladatelství Marvel Comics, se stal velkým hitem, upevnil pozici Marvelu v Hollywoodu, a začal dvacetiletou filmovou franšízu, která dodnes vydělala přes 6 miliard dolarů. X-Men z roku 2000 je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Je to film mého dětství, ale provází mne po celý život. Fanouškem X-Menů jsem byl dokonce dávno předtím, než jsem si založil tento blog. Americká filmová studia měla samozřejmě o X-Meny zájem již dříve; v 80. letech, kdy byla komiksová série The Uncanny X-Men největším úspěchem Marvelu, se o ně zajímal James Cameron, a hodlal o nich režírovat nebo alespoň produkovat film, z projektu však nakonec sešlo. Na podzim roku 1992 pak Fox uvedl první sérii animovaného seriálu, který se stal mimořádně oblíbeným, a nakonec dosáhl 5 sérií se 76 epizodami. Jeho úspěch přesvědčil studio 20th Century Fox k natočení celovečerního vysokorozpočtového filmu, který se začal realizovat ve druhé polovině 90. let. Producent Tom DeSanto přesvědčil svého přítele Bryana Singera, režiséra independent filmů Obvyklí podezřelí (The Usual Suspects) a Nadaný žák (Apt Pupil), aby zažádal o režisérskou pozici v tomto komiksovém snímku. Singerovi se však údajně nelíbil původní scénář, který mimo jiné napsal Joss Whedon, později režisér prvních dvou Avengers filmů. Proto najal scénáristu a herce Davida Haytera, aby scénář přepsal s cílem učinit film vážný, a vyvarovat se rádoby vtipných scének. Mnohé superhrdinské filmy 20. století byly kritizovány pro svou nerealističnost, a na konci 90. let již panovala únava ze Schumacherových filmů o Batmanovi; někteří dokonce tvrdí, že film Batman a Robin z roku 1997 načas umrtvil celý superhrdinský filmový žánr, to však není úplně pravda, protože právě na konci 90. let měly úspěch filmy o relativně méně známějších komiksových postavách, jmenovitě Muži v černém (Men in Black) z roku 1997, lehce inspirovaní stejnojmennou komiksovou sérií od vydavatelství Malibu Comics, vlastněného Marvelem, a dále také krvavý marvelácký horor Blade z roku 1998. Chris Claremont, který komiksy o X-Menech psal od roku 1975 do roku 1991, tedy déle, než jakýkoliv jiný autor (Claremont v podstatě vytvořil celý současný X-canon, a první číslo X-Men: Volume 2 z roku 1991 od něj a Jima Lee je dodnes nejprodávanějším komiksovým sešitem v historii), poradil Lauren Schuler Donnerové, producentce filmu, a nově zapojenému Bryanu Singerovi, aby snímek pojednával více o diskriminaci a předsudcích, tak jako původní komiksy. Singerovi se tento nápad velice líbil, a Hayter tedy napsal scénář, který se točil okolo těchto témat. Mutanti v Marvelově vesmíru jsou lidé, kteří se rodí se speciálním genem X, díky němuž se u nich v pubertě začínají projevovat superschopnosti. Mnoho obyčejných lidí se jich však bojí, nerozumí jim, nenávidí je, a najdou se i takoví extremisti, kteří by je nejraději do jednoho vyhubili. Prvním hercem, kterého Singer obsadil, byl Sir Ian McKellen, velký britský herec, jenž si zahrál v Nadaném žákovi. Jakožto aktivistovi za práva LGBT komunity se Siru Ianovi metafora mutantů líbila, a proto se nechal obsadit do role Erika Magnuse Lehnsherra neboli Magneta, pána magnetismu, bojovníka za svobodu mutantů a přeživšího holocaustu. Ironické je, že předtím, než byl do role obsazen Sir Ian, zvažovali lidé z Foxu nabídku role Christopheru Lee, který jen nedlouho poté hrál Sarumana v Jacksonově trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings) naproti McKellenovu Gandalfovi. Poté začalo obsazování dalších herců, někteří z nich však byli nuceni projekt opustit z důvodu hraní rolí v jiných filmech. Bryan Singer původně chtěl, aby Wolverina, nejslavnějšího z X-Menů, hrál Russell Crowe, ten však odmítl, a doporučil mu Hugha Jackmana. Hugh byl však na konci 90. let takřka neznámým hercem, a kromě dvou nezávislých australských filmů a jednoho australského televizního seriálu vystupoval jen na jevišti. Do role byl obsazen skotský herec Dougray Scott, nakonec byl však zavázán k roli ve filmu Mission: Impossible 2, a Paramount jej nehodlal při natáčení propustit ve prospěch konkurenčního Foxu. Jackman dělal pro roli konkurs již dříve, a jeho nahrávka se Lauren Schuler Donnerové velmi líbila, proto na něj nakonec Singera na poslední chvíli upozornila. Hugh byl do role obsazen tři týdny po začátku natáčení. Produkce filmu X-Men se potýkala s problémy; snímek měl původně vyjít v prosinci 2000, ale Fox se rozhodl přesunout datum vydání na červenec stejného roku, čímž efektivně znemožnil Singerovi natočit některé scény, a příběh musel být trochu upraven. Říká se, že právě kvůli neúspěchu většiny komiksových filmů v 90. letech Fox v X-Meny do poslední chvíle nevěřil, ale když film 14. července 2000 konečně vyšel, dva dny po oficiální premiéře se všemi jeho hvězdami na Aliss Island, stal se z něj nečekaný hit. Za první víkend vydělal 54 milionů; jednalo se o 6. nejvýdělečnější zahajovací víkend v historii filmu. Nakonec vydělal 296 milionů dolarů oproti pětasedmdesátimilionovému rozpočtu. Byl přijat velmi pozitivně. Možná to bylo díky tomu, že měl, jak bylo nedávno uvedeno v listu The Guardian, "unikátní, odvážnou, nezávislou kvalitu". Jednalo se koneckonců o superhrdinský film, jehož první scéna se odehrávala v Osvětimi, kde mladý Erik Lehnsherr přišel o své rodiče. Skutečně jím byla zahájena éra filmů, které adaptovaly původní, mnohdy odvážné a emocionální komiksové příběhy.

Plakát filmu X-Men: "Věřte několika z nich, ostatních se bojte"

V prvním filmovém dobrodružství mutantského týmu si zahráli Hugh Jackman (Logan/Wolverine), Anna Paquin (Marie D'Ancanto/Rogue), Patrick Stewart (Charles Xavier/Profesor X), Ian McKellen (Erik Lehnsherr/Magneto), Famke Janssen (Jean Grey), James Marsden (Scott Summers/Cyclops), Halle Berry (Ororo Munroe/Storm), Rebecca Romijn-Stamos (Mystique), Tyler Mane (Victor Creed/Sabretooth), Ray Park (Toad), Bruce Davison (senátor Robert Kelly) a Shawn Ashmore (Bobby Drake/Iceman). Příběh filmu se točí kolem dvou izolovaných mutantů, kanadského drsňáka Logana, který si pamatuje jen posledních patnáct let svého života, díky své schoposti regenerace je však určitě mnohem starší, než jak vypadá, a neznámým způsobem mu byla jeho kostra s drápy pokryta nezničitelným kovem adamantiem, a Rogue, sedmnáctileté dívky, jež je neschopna dotknout se ostatních lidí, neboť tak z nich vysaje životní energii a uvrhne je do kómatu, případně je tak může i zabít, a od ostatních mutantů po dotyku přebírá na čas jejich schopnosti. Tito dva outsideři se spolu zcela náhodou setkají v kanadské Albertě, a z určitého důvodu se stanou centrem konfliktu mezi X-Meny profesora Charlese Xaviera, vlastníka Školy pro nadanou mládež, která je útočištěm mladých mutantů, a Bratrstvem mutantů, které vede Xavierův dávný přítel Magneto, muž, který si poté, co zažil holocaust, a viděl, jak nacisti zacházeli s Židy, slíbil, že nikdy nedovolí, aby lidstvo stejným způsobem zacházelo s mutanty. Z Hugha Jackmana tento film učinil hvězdu, a započal jeho sedmnáct let trvající odyseu v roli Wolverina, během níž se objevil celkem v devíti filmech ze série X-Men. Za své ztvárnění jednoho z nejslavnějších a nejhrubějších marveláckých hrdinů získal ocenění Saturn Award. Obdobně za své ztvárnění metamorfky Mystique získala cenu Saturn Rebecca Romijn, Hayter zase vyhrál Saturn za nejlepší scénář, Singer za nejlepší režii, a oceněn byl i tým zodpovědný za kostýmy. Za nejlepší podpůrnou roli však byli nominováni i Patrick Stewart a Anna Paquin. Ve své době byl X-Men nejúspěšnějším komiksovým filmem, a započal vlnu superhrdinských filmů prvního desetiletí 21. století, jako byly snímky Spider-Man (2002), Hulk (2003), Daredevil (2003), Elektra (2005), Fantastická čtyřka (2005) a jejich pokračování, a nebýt finančního úspěchu filmů o X-Menech, Marvel by nikdy neměl peníze k natočení Iron Mana (2008) a tedy i spuštění Marvel Cinematic Universe. Zároveň se jedná o první film z původní trilogie X-Men, jež je součástí franšízy dohromady sestávají ze třinácti filmů.

Hugh Jackman jako Logan/Wolverine

X-Meni (Profesor X, Jean Greyová, Storm, Cyclops a Wolverine) na cestě k Cerebru

Staří přátelé Charles a Erik; legendární scéna v plastovém vězení

S prvním filmem o X-Menech také začala tradice kameo rolí Stana Lee, který zvláště během stříbrné éry amerických komiksů vytvořil pro Marvel většinu jeho nejznámějších postav, včetně původních X-Menů z 60. let (první číslo komiksového magazínu X-Men od Stana Lee a Jacka Kirbyho vyšlo v září 1963), a který se po následujících devatenáct let objevoval v mnoha marveláckých filmových adaptacích. V České republice byl film X-Men uveden až v říjnu 2000. Český dabing byl vytvořen v době, kdy se krycí jména postav překládala, Wolverine je tedy nazýván Rosomák a Rogue zase Tulačka. Dabing byl výborný; ze Zdeňka Mahdala učinil dvorního dabéra Hugha Jackmana nejen ve většině následujících X-Men filmů, ale i v mnoha jiných snímcích. Jen pro informaci, v Austrálii byl film uveden už 13. července, já se však rozhodl 20 let X-Menů oslavit až dnes, dvě desetiletí poté, co vyšel v kinech v USA. Je to film, který mi přirostl k srdci. Každý z nás se v určité fázi života může cítit jako mutant; odlišný od ostatních, dokonce osamělý nebo zavrhovaný. Myslím si, že důvod, proč se X-Meni celkově drží už 57 let, a proč je první film tolik oblíbený i po dvaceti letech, je ten, že jejich odlišnost od většiny populace je čtenářům a divákům sympatická. Jejich problémy s nepřijetím ze strany zbytku společnosti jsou nám blízké. Jak kdysi Bryan Singer prohlásil, každý, kdo se cítí být odlišným, by rád chodil do školy, jakou je Xavierova škola pro nadanou mládež, kde by se cítil úplně bezpečně. A do toho samozřejmě přicházejí elementy sci-fi a fantasy, takže se nám tu prolíná takový sociální komentář s dobrou fikcí. Dnes tedy slavím výročí 20 let jednoho z mých nejoblíbenějších filmů. Je to skvělá příležitost se k němu vrátit...


Co bys chtěl? Žlutý spandex?

V rámci festivalu Global Citizen se nedávno přes zoom chat dalo dohromady několik herců z původní trilogie, jež byli navíc doprovázeni pár hvězdami z X-Men Origins: Wolverine a z The Beginnings filmů. Byla to pěkná připomínka celkového rozsahu filmové série X-Men. Funko také nedávno vydalo modely postav z originální trilogie k příležitosti 20. výročí prvního filmu, můžete si je prohlédnout zde.

Extrémně jedovatí: Štír nejjedovatější

Jméno: štír nejjedovatější
Vědecký název: Leiurus quinquestriatus
Zařazení: kmen členovci (Arthropoda), třída pavoukovci (Arachnida), řád štíři (Scorpiones), čeleď štírovití (Buthidae)
Výskyt: severní Afrika, Arabský poloostrov, východní Kazachstán a západní Indie; pouště, křoviny, suché oblasti
Jed: neurotoxiny (scyllatoxin, chlorotoxin, charybdotoxin, agitoxin-1, agitoxin-2, agitoxin-3)
Stručný popis:
Nazvdory svému jménu není štír nejjedovatější zřejmě opravdu tím nejjedovatějším škorpiónem, jeho jed však v rámci zástupců celého řádu patří mezi ty nejtoxičtější. Dostane-li se jeho jed do krevního oběhu dítěte či starého nebo nemocného člověka, může ho i zabít, není-li tedy postižená osoba okamžitě přepravena do nemocnice. Zdravou dospělou osobu by jed skolit neměl, nicméně někteří lidé mohou mít na štíří jed nepříjemnou alergickou reakci, a ta už sama o sobě může život osoby ohrozit. K bodnutí samozřejmě dochází jen v případě, že je štír člověkem či jiným velkým živočichem, představujícím potenciálního predátora, napaden. Samotné vpravení jedu do rány je údajně velice bolestivé. Jen samotný bodec na konci ocasu štíra nejjedovatějšího je opravdu velký a ostrý. Studie provedená roku 1991 v Izraeli uvedla, že velké množství lidí, jež byli v dětství tímto druhem štíra bodnuti, a přežili, začalo později v životě trpět zánětem slinivky břišní, tedy pankreatitidou. V případě, že se postižené osobě nedostane dostatečné lékařské péče, hrozí jí smrt edémem plic, tedy nahromaděním tělní tekutiny v plicích, a následným zadušením. Jed štíra nejjedovatějšího obsahuje několik smrtících typů neurotoxinů, mimo jiné samozřejmě chlorotoxin, který je pro štíří jed charakteristický. Agitoxiny všech tří typů se vyskytují jen a pouze u tohoto druhu štíra; nejsou přítomny v jedu žádného dalšího živočicha. Anglickým názvem pro štíra nejjedovatějšího je "deathstalker". Toto označení může být poněkud démonizující, pravdou však zůstává, že jeho jed je skutečně velice nebezpečný, a proto je jedním z potenciálně nejnebezpečnějších druhů štírů vůbec. Existuje samozřejmě účinný protijed, produkovaný farmaceutickými společnostmi v Saúdské Arábii, v Německu či ve Francii. Problémem ovšem je, že jed tohoto druhu je schopen se s protilátkou skvěle vypořádat, proto je tedy nutné podat postižené osobě velké množství protijedu; malá dávka by prakticky neměla účinek, tak je "deathstalkerův" jed silný. Na druhou stranu může mít díky své síle a svému neuvěřitelně komplexnímu složení využití v medicíně. Testy totiž prokázaly, že chlorotoxinem je možné léčit mozkové nádory. Chlorotoxinu se týká ještě jedna zajímavost; v roce 2015 byly provedeny klinické pokusy, při nichž byl chlorotoxin s fluorescenční molekulou nanesen na mozkové nádory, aby tak byly zvýrazněny rakovinné buňky. Při operaci může být něco takového velmi využitelné. Další elementy jedu štíra nejjedovatějšího zase mohou potenciálně regulovat množství hormonu inzulinu. Štír nejjedovatější je jedním z více než 800 zástupců čeledi Buthidae. Obvykle je žlutého zbarvení, a může být i 7,7 centimetru dlouhý, ačkoliv někteří jedinci mohou dorůst až 11 centimetrů. Hmotnost tohoto pavoukovce se pohybuje mezi 1 až 2,5 gramu. Dříve byly rozeznávány dva poddruhy, L. q. quinquestriatus a L. q. hebraeus. V roce 2014 byl nicméně druhý jmenovaný poddruh překlasifikován na druh samostatný. Deathstalkeři tráví většinu času v norách, hlubokých zhruba 20 centimetrů. Loví ostatní pavoukovce, stonožky, žížaly nebo cvrčky. V zajetí se takový štír nejjedovatější může dožít i 25 let. Jako většina druhů štírů dobře nevidí, kořist hledají spíše s pomocí hmatového smyslu, přičemž využívají smyslové chloupky, jimiž jsou pokryty nejen jejich končetiny, ale i zbytek těla. O rozmnožování štíra nejjedovatějšího se toho ví jen málo, jisté však je, že stejně jako všichni jeho příbuzní, je i tento druh živorodý. Po 122 až 277 dnech březosti přivádí samice na svět 35 až 87 mláďat.

 


Lovci kryptidů 4: Planeta v plamenech (2/3)

Neděle v 13:51 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Útok Shai'ri si vybírá svou daň. Po celé planetě hynou lidé i další původní obyvatelé této planety. Pralesy hoří, budovy padají, Země je pustošena... Lovci kryptidů se o událostech ve zbytku světa dozvídají díky televizi a rozhlasu ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny, jež se stala jejich novým útočištěm. Než se rozhodnou, jaký další krok podniknout při pokusu zabránit strašlivé budoucnosti, jež naši planetu čeká, nezbývá jim, než být trýzněni dalšími a dalšími příšernými zprávami plnými smrti, smutku a bezmoci... V minulé části se dozvěděli o tom, co se právě děje v Point Pleasantu, jak invaze Shai'ri zasáhla monstra z Aricy v nejsušší poušti světa, a že velká část japonského hlavního města Tokia byla zničena. Co dalšího se však ve světě odehrává?

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PLANETA V PLAMENECH, ČÁST DRUHÁ:
Odbila jedenáctá hodina. Ze starých anglických hodin vyšlo hlasité "Ding!", a Thiago Raminez vstoupil do Velázquezovy odpočinkové místnosti s šálkem horkého čaje. Alessandro seděl na gauči, odpočíval na něm po několika hodinách práce v přízemní laboratoři, kde pomáhal Larrymu Brickellovi s prací na stroji času. Pohodlně usazen na měkkém podkladě, poděkoval Thiagovi za voňavý bylinný čaj, a zapnul televizi. U okna seděla Sloane, a na mobilním telefonu si četla zprávy na internetu. S dlouhým načítáním, způsobeným pomalým internetem, měla velkou trpělivost, a po vybrání nové zprávy vždy hleděla ven z okna na rozpálený písek na nádvoří. Občas se na něm usadilo několik malých pěvců, a hledalo na něm potravu. Sloane se bavila sledováním těch roztomilých pernatých kuliček, jak po horkém písku rychle hopkaly, a roztahovaly křidélka. Alessandro se plně soustředil na zpravodajskou relaci. Z velkého množství kanálů si tentokrát vybral BBC News, popíjel čaj, a sledoval reportáže plné explozí a křiku obětí. Náhle se ozvalo zaklepání. "Dále," řekl Alessandro, a položil šálek na stůl. Do místnosti vstoupili Harold Mayson a Buchanan Johnson. "Pane premiére," řekl překvapeně Alessandro a zvedl se z gauče. "Promiňte, chtěli jsme za vámi zajít," řekl Mayson. "To je v pořádku, tato místnost není jen má. Je to odpočinkový pokoj pro všechny. Jen se usaďte, jen se usaďte!" řekl se svým silným španělským přízvukem Alessandro, a nabídl oběma mužům dvě velká pohodlná křesla kousíček od gauče. "Víte, nudíme se tady," řekl Mayson, a zarazil se. To, co řekl, mu náhle přišlo zvláštní. Posadil se a natáhl si nohy. Z děravých ponožek mu vylezly palce. Alessandro mírně pokrčil čelo. "Ehm... chcete čaj?" zeptal se Alessandro. "Já bych si nějaký dal," prohodil Johnson, "tea, earl grey, hot." Alessandro zakýval hlavou, a luskl na Thiaga, který vstoupil do místnosti, překvapen nenadálými hosty. "To je ze Star Treku, víte," zachechtal se Johnson. "Nechtěl jsem říct, že se tu nudím," vyhrkl Mayson, "nechci vás urazit, to ne. Ale víte, chybí mi starý život. Připadám si jako vyděděnec. Jestli víte, jak to myslím... z premiéra je náhle uprchlík před mimozemšťany." V televizi se objevila nejnovější reportáž, pojednávající o dění ve Velké Británii. "Podívejte, pane premiére, tady je něco o vaší zemi," řekl Alessandro. "Britská královna Alžběta II. vydala zvláštní prohlášení," řekl reportér, "hovoří v něm o jednotě a odvaze Británie, a slibuje v něm, že se všichni dočkáme světlejších dnů." Pak následovalo samotné prohlášení královny: "Poprvé po pětasedmdesáti letech čelí Spojené království, a vůbec celý svět, ničivému nepříteli, který se nehodlá zastavit před ničím. Mnozí obyvatelé naší země považují nedávný pád Big Benu* za symbol počátku nové, temné éry. Považují jej za prohru. Chci vás však ujistit, že Spojené království se své svobody nikdy nevzdá. I když v televizi vyskakují podivní mužíčci s colgate úsměvem, a říkají, že se musíme podvolit Shai'ri. Já říkám, že Spojené království se mimozemšťanům nikdy nepodá. Neutečeme z boje. Slibuji vám, že světlejší dny přijdou, a naše životy budou lepší a radostnější, než dnes." "Neutečeme z boje... To je provokace," řekl otráveně Mayson, a napil se čaje, který jemu a jeho asistentovi Thiago podal. Pak zakašlal. "Je to horké," zachraptěl. "Tea, earl grey," řekl se zlomyslným úsměvem Johnson, a pak zdůraznil poslední slovo, "hot." "Štveš mě, Buchanane. Kdybych mohl, propustil bych tě," naštval se Mayson. V televizi se dále objevily nejnovější záběry z Londýna. Buckinghamský palác, v němž se královna se svými ochránci skrývala, byl obklopen skupinou robotů X-77. Když se k paláci přiblížil vysokorychlostní letoun Shai'ri, dva roboti okamžitě vystřelili do vzduchu, a z pušek umístěných na rukou po něm začali pálit. Poničený letoun však stále mířil k paláci. "Propána, to ne," vyhrkl Mayson, a vstal. Zakryl si ústa zděšením. Jeden z robotů však mimozemské plavidlo dohnal, a ve vzduchu jej oběma rukama narazil tak, že se letoun odchýlil od své původní dráhy, a dopadl asi deset metrů před vstup od paláce. Druhý robot před ním přistál, vytáhl z plavidla vojáka Shai'ri, jenž ho řídil, a zmáčkl mu hlavu. Nehybné tělo pak zahodil na trávník. Následně se oba roboti dali do odnášení letounu. "Královna mohla být ohrožena," vyhrkl Mayson. "Nebojte, pane premiére, toto nebyl přímý přenos. Bylo to předem natočené," poznamenal Alessandro. "I tak je to příšerné," odpověděl Mayson, a znovu se posadil do křesla, "a já si trochu vyčítám, že jsem Británii opustil. Utekl jsem jako zajíc pronásledovaný liškou." Johnson se rozesmál. "Ticho, ty slamáku," křikl na něj Mayson. "Slamáku? Zajíc? Slimák," zašeptal si pro sebe Johnson. "Vidíte, začínáme z toho bláznit. Všichni," řekl Velázquezovi Mayson, a konečně si usrkl čaje, který již trochu zchladl. Alessandro se musel pousmát. Připadalo mu, že britský premiér a jeho asistent se chovají jako děti ve školce, ale nehodlal tento pocit vyložit slovy. V odpočinkové místnosti možná nepanovala úplně vážná atmosféra, ale zprávy, jež se vysílaly v televizi, byly strašné. Dle moderátorových slov ve Velké Británii zemřely od začátku invaze více než čtyři miliony lidí. Záběry z nemocnice v Surrey, jež byla plná obětí s ustřelenými končetinami či těžkými popáleninami na obličeji, nakonec vyděsily i poměrně rozdováděného Johnsona. "Víte, pane Velázquezi, neměl jsem vám říkat, že se cítím znuděně. Ne. Jsem rád, že jsem v pořádku, v bezpečí," pronesl při sledování těchto záběrů Mayson. "Já také," řekl zcela vážně Johnson.


Na východním okraji Talinnu vládlo ticho. Na zaprášené silnici, vedoucí dříve nablýskanou, moderní čtvrtí, se válely mrtvoly lidí a mimozemšťanů v zaschlé směsi červené a zelené krve. Před vysokým panelovým domem ležela zničená vojenská helikoptéra s uťatou vrtulí. Kolem ní se válely mrtvoly lidí, kteří ještě před několika dny žili v tomto a ostatních domech pokojný život. Pád vojenské helikoptéry, která čtvrť bránila před vesmírnou lodí Shai'ri, zabil matku s dítětem. Zatímco vrtulník spadl na ženu samotnou, její dítě, vypadlé z náručí, se zabilo pádem na hlavu. S jeho tělíčkem nikdo od toho hrozného incidentu nepohnul. Pro ty, kteří v budově žili, bylo každé vyhlédnutí z okna otřesným zážitkem. Do tohoto panelového domu se před nedávnem nastěhovala dvojice bývalých zločinců, kteří si slíbili, že své životy zcela osvobodí od násilné minulosti**. V malém bytě zde žili Sam Weber a Nastasya Savinna. Po návratu z Kolumbie se zabydleli v Samově rodném Estonsku. Nastasya začala pracovat jako uklízečka v nedaleké základní škole, kdežto Sam trávil většinu dne doplňováním zboží v supermarketu, vzdáleném asi dva kilometry od této čtvrti. Ale přílet Shai'ri jejich životy úplně proměnil. Od té doby, co mimozemšťané začali v Talinnu působit spoušť, neopustili Sam a Nastasya svůj byt. Ovládl je strach. Pokaždé, když vyhlédli z okna, a spatřili těla mrtvých, včetně malého dítěte, před budovou, zmocňoval se jich pocit hrůzy. Zásob potravin jim však ubývalo. Sam se nakonec rozhodl vtrhnout do malé samoobsluhy na druhém konci ulice, a ukrást z ní nějaké jídlo. "Ne delay etogo, Sam. Tebya ub'yut," řekla mu Nastasya, když se chystal opustit byt. "Nebudu venku dlouho," řekl jí, a ukázal jí rukojeť staré pistole, zasunuté v kapse, "ať si mě ty potvory zkusí dostat. Prostřílím jim hlavy." "Sam, ty ne takoy sil'nyy, kak ran'she," namítla Nastasya. "Jo, to nejsem. Teď už je možný mě zabít. A víš co? Je mi to jedno. Jestli nedonesu nějaké jídlo, nepřežijeme," odpověděl Sam, a zabouchl za sebou dveře. Nastasya byla otřesena. Když v bytě osaměla, začala se celá chvět. Takové pocity by se jí nikdy dříve nezmocňovaly, ale její život se příliš změnil. Apokalypsa, která nastala, v ní probudila staré vzpomínky, vnesla do jejího života stará traumata, a stejně jako všem ostatním v mimozemšťany poničeném Talinnu, v ní vyvolala velký strach z budoucnosti. Sam na tom nebyl o moc lépe, ale snažil se udržet si čistou mysl, a když procházel ulicemi plnými mrtvol, neustále si opakoval, že musí tuto drobnou misi přežít. Před samoobsluhou ho čekalo překvapení. Ležel u ní zraněný starý muž. Těžce krvácel. "Vana mees! Mis sinuga juhtus?!" vyhrkl, a přiběhl k němu. Muž otevřel oči. "Nad tulistasid mind," řekl bolestivě, a zakryl si těžce krvácející rameno. "Kes?!" zeptal se ho poměrně agresivně Sam, ač měl o muže starost. "Need värdjad seal," odpověděl stařec, a třesoucí se rukou ukázal na cosi za Samem. Sam okamžitě vytasil pistoli, prudce se otočil, a začal z ní naslepo pálit. Zasáhl jednoho ze čtyř Shai'ri, jež se náhle vynořili zpoza rohů takřka zdemolovaných domů. Okamžitě po něm začali střílet ze svých trubicovitých pušek. Jedna střela zasáhla zraněného muže, a propálila mu břicho. "Mul on nii kahju, vanamees," řekl nahlas Sam, když pohlédl na umírajícího muže, kroutícího se ve strašných bolestech. Podařilo se mu střelit do hlavy dalšího mimozemšťana, nato proskočil prázdným oknem samoobsluhy, a skočil za pult. Zbylí dva Shai'ri k obchodu ihned přiběhli, Sam pak za pultem na jednoho zamířil, a dvěma kulkami mu prostřelil krk. Poslední z vojáků po Samovi vystřelil. Svítivá střela poničila celý pult. Sam zůstal sedět za ním, a čekal. Když se mimozemšťan dostatečně přiblížil, vlastníma rukama se na něj vrhl, a začal ho mlátit do hlavy. Kdyby byl míval Ngoyovu sílu, už by svého protivníka dávno zabil, ale jako obyčejný člověk na něj sotva stačil. Mimozemšťan měl v tenkých ručičkách překvapivou sílu. Sam ho tedy začal škrtit, a tiskl mu krk tak dlouho, dokud se nepřesvědčil, že protivník zahynul. "Tohle je hnusný. Nenávidím, když tohle musím dělat," zašeptal si pro sebe Sam, zvedl svou pistoli ze země, popadl do ruky zaprášený nákupní košík, hodil do něj několik sáčků s těstovinami a uzeninami, dost alespoň na týden, a klidil se odtamtud. Nastasya brečela, když jí doma vyložil, co se přihodilo, a že mimozemští vojáci rozhodně slídili v jejich čtvrti. "Pochemu my ne mozhem byť schastlivy?" řekla mu Nastasya, když se trochu uklidnila. Sam se vztekem a smutkem zároveň zakýval hlavou. Takto si šťastný život rozhodně nepředstavoval.


Se zprávami o dění v pobaltských zemích se na internetu několikrát setkala Sloane, a mnohé z nich ji naprosto vyděsily. Zatímco však v odpočinkové místnosti Alessandro sledoval televizi, přečetla si Sloane zprávu o chaosu, který na severní Sumatře působili vyděšení Ahoolové***, obrovití kaloni jinak žijící i na několika dalších velkých ostrovech jihovýchodní Asie. U oběda v jídelní místnosti, při němž jako vždy vojáci z Black Butterfly C14 hlučili a řehtali se, sdělila něco z toho, co se dozvěděla, znakovou řečí svému adoptivnímu otci a Thiagovi. Pierre seděl u stejného stolu, a zeptal se, o čem konkrétně se s nimi Sloane bavila. "Velcí netopýři na severu Sumatry prý působí rozruch v tamních vesnicích. Vesmírné lodě prý přistávají v džungli, a vytlačují Ahooly z jejich domovů," odpověděl Velázquez. "Podobně jako monstra z Aricy, jsou tedy i oni nuceni se střetnout s lidmi," řekl na to Pierre. "Přesně tak. Ahoolové nejsou tak nebezpeční. Ale jsou obrovští. Představte si, že vám takový dezorientovaný megakaloň narazí do střechy," řekl Alessandro. "Nejsou nebezpeční, pravda. Ale jak to víte? My se s nimi kdysi setkali, ale vy...?" pronesl Pierre. "Před několika lety jsem je v Indonésii hledal, a vyfotografoval jejich hnízdo. Pak mě od něj jeden z Ahoolů zahnal," odpověděl Velázquez. "Vážně? S kolika kryptidy jste se vy vlastně setkal?" vyhrkl překvapeně Pierre. "Pan Velázquez toho ví o kryptidech hodně," vložil se do jejich rozhovoru Roger, až dosud si povídající s Fahadem a Akihikem. "Velmi zajímavé," usmál se Pierre. Velká hejna Ahoolů byla v důsledku invaze Shai'ri na severní Sumatře nucena se stáhnout ze své pralesní domoviny, a potravu i hřady si musela začít hledat na okraji civilizace. Menší jedinci se začali zabydlovat ve velkých budovách vesnic či okrajů měst, a děsili místní obyvatele. V jednom případě se jim pak postavil dvacetiletý mladík. Naivně se myslel, že Ahooly odežene, jeho odvážný výkon však skončil tragicky. Holí začal mladé Ahooly, odpočívající na půdě, mlátit po zádech. Zvířata tedy budovu opustila. Chlapík za necelých pět minut vyšel ven, a za ramena jej rázem popadl mnohem větší Ahool, jeden z dospělců hřadujících na kraji lesa. Vynesl násilníka do výšky třiceti metrů nad zemí, a pak jej pustil. Většina členů mladíkovy rodiny se zhroutila, když později jeho deformované tělo spatřila ležet před domem. Jakýsi starý muž pak před všemi obyvateli vesnice prohlásil Ahooly za démony, které je nutné zničit. Dokonce řekl, že "Ahoolové jsou horší, než podivní vrásčití tvorové, kteří přiletěli z nebes". Protože měl Pierre o dění na Sumatře zájem, ukázala mu při obědě Sloane onu zprávu na internetu. "Tak to je ale fakt skvělé. Jako kdyby za to ti Ahoolové mohli..." řekl Pierre, když zprávu dočetl. "Kdo ví, ke kolika podobným incidentům ještě ve světě dochází," dodal Velázquez.

* - Big Ben padl v kapitole "Příchod Shai'ri" z března a dubna 2020
** - Sam a Nastasya byli z ostrova Gorgona, na němž skončili na konci spin-off příběhu The Cursed Runaways, odvezeni Pierrem Leroyem v kapitole "Ztracené zítřky" z února 2020
*** - s Ahooly na severu Sumatry se Lovci kryptidů setkali ve 3. sérii, v kapitole "Hnízdo smrti"

Co dalšího se ve světě odehrává? Jaké hrůzy ještě naši planetu čekají? Pokračování příště!

Lovci kryptidů 4: Planeta v plamenech (1/3)

Sobota v 13:31 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Shai'ri útočí na Zemi. Poté, co byla jejich domovská planeta Dh'era zničena nezastavitelnou vlnou ničivé energie, vydaly se miliony těchto vysoce inteligentních bytostí obsadit nový svět. Země má pro jejich přežití příhodné zdroje. Je však již obydlena, a to nejen lidmi, ale také miliony a miliony dalších živých tvorů. Hromadná invaze Shai'ri započala teprve nedávno, ale vyvolala po celé Zemi chaos, svými životy zaplatil bezpočet nevinných, a to vše je teprve začátek... Poté, co byla jejich základna na jihu Londýna zničena vesmírnou lodí Shai'ri, skryli se Lovci kryptidů ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny. Později se k nim přidala i posádka Black Butterfly C14, britský premiér Mayson a jeho asistent Johnson. Jsou zde v relativním bezpečí, kryti energetickým štítem, který Alessandro Velázquez sám vyvinul k ochraně svého sídla. Tam venku ale dochází ke katastrofě. Lovci kryptidů se ve svém úkrytu postupně dozvídají, co se děje ve zbytku světa...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PLANETA V PLAMENECH, ČÁST PRVNÍ:
Pierre vyšel ze svého pokoje. Kdyby ho někdo v tuto časnou ranní hodinu zahlédl, byl by si pomyslel, že vypadal unaveně. Ale Pierre ospalý nebyl. Za posledních několik dnů si pořádně odpočinul. Stále jej však děsily vzpomínky na vše, co se nedávno stalo. Zabití přátel v Langley, kterému přihlížel, a zavraždění Eweta Claudem Ngoyem, jím hluboce otřásly. Většinou se budil brzy ráno, ležel v posteli, hleděl do stropu, a o všech těch strašných věcech přemýšlel, dokud se nepřiměl rychle vyskočit z peřiny, a na všechnu tu hrůzu zapomenout. Dnes ráno si rozhodně přivstal, dostal totiž chuť na malou procházku, která dle jeho mínění měla tyto vzpomínky odsunout ještě rychleji. Při procházení tmavou chodbou náhle uslyšel slabounké zamňoukání. Otočil se, a asi dva metry za sebou spatřil Tatze, pomalu se k němu sunoucího. "Ale," zašeptal Pierre, "co ty tady děláš? Slídíš?" Napřáhl k němu ruce, a opatrně ho zvedl z podlahy. Tatz se mu okamžitě, s přívětivou jemností vysápal na rameno, a ocáskem se zachytil Pierrova krku. Přátelsky na svého lidského kamaráda zavrněl. I on si procházel těžkým obdobím. Tatzelwurmův citlivý sluch byl schopen zaznamenat každou ránu z dálky několika kilometrů. Každou chvíli ho vylekala nějaká řacha způsobená výbuchem na severu. Toto ráno pro něj bylo až příliš hlučné, aby spal tak dlouho jako Roger, pod jehož postelí obvykle v noci odpočíval. Pierre vyšel ven z budovy, a zamířil k bráně. Postavil se před ní, a zvědavě si prohlédl páku sloužící k jejímu otevření. "Chcete se projít, pane?" ozval se náhle přívětivý hlas Thiaga Ramineze. Pierre se na něj podíval, přivřel oči, a poškrabal se po tváři. "No, člověk nikdy neví, kolik rán ještě bude mít možnost zahledět se do moře," odpověděl Pierre. Thiago Raminez se usmál, a zatáhl za páku. "Není to tak složité, pane. Musíte se do toho jen opřít," řekl. Oba vyšli na útes, a pohlédli na čeřící se mořskou hladinou, kterou ozařovaly ranní sluneční paprsky. "Tohle místo mám docela rád. Vždycky se sem chodívám projít, když mě nikdo nevidí," zasmál se Pierre. "Tento útes má každý rád. Divil byste se, kolik lidí sem rádo chodí o samotě. I pan Owen sem občas o samotě zajde," řekl mu Thiago. "Tomu se nedivím," odpověděl Pierre, a položil Tatze na zem. Thiago se zase vrátil k práci ve tvrzi. Hodlal všem přichystat snídani. Pierre se pomalu procházel, sem tam si prohlédl takřka průhledný energetický kryt, obklopující tvrz i její okolí, a nakonec se posadil na písek. Tatz se náhle příšerně vylekal, a přitiskl se k Pierrovi. "Páni, to byla řacha," pronesl s klidným vědomím Pierre. Ze severovýchodu se k tvrzi blížil jakýsi objekt. Pierre k sobě přitáhl mručícího Tatze, aby jej ujistil, že všechno bylo v pořádku. Okamžitě poznal, oč se jednalo. Byl to robot X-77, a vůbec nebyl v dobrém stavu. Ze zad mu vycházel dým. "S jedním z Nietových robotů si asi poradila nějaká nová zbraň, kterou na něj Shai'ri vytáhli," řekl Pierre Tatzovi. Robot proletěl asi čtyřicet metrů od pobřeží, přičemž udržoval svou trajektorii jen kousek nad mořskou hladinou. Nakonec se rychle otočil, vyletěl o pár metrů výš, a pak světlo v jeho očích zhaslo, a robot sebou pleskl o vodní hladinu. O hodinu později se Pierre vrátil do tvrzi, a zamířil rovnou do kuchyně. Bylo sedm, a většina lidí již byla vzhůru. Jídelní místnost byla plná k prasknutí. Jakmile se Pierre objevil ve dveřích, všichni ho takřka jednohlasně pozdravili. "Bonjour, mes gens préférés," ozval se Pierre, "tak už se asi bojuje i nedaleko odsud. S Tatzem jsme viděli poničenou X-77 padající do moře." "Tak to je blbý, no!" ozval se jeden z vojáků z posádky Black Butterfly C14. "Přál bych si, aby nastal den, kdy o těch Nietových robotech neuslyším," ozval se Fahad. Alessandro, kterému Thiago právě podal talíř se snídaní, zapnul v jídelní místnosti velkou širokoúhlou televizi, umístěnou na stropním držáku v pravém rohu místnosti, kousek od okna. Objevil se v ní živý přenos kanálu BBC News. "Ztichněte, kluci," řekl Akihiko posádce Černého motýla, která se až dosud hlasitě bavila. Alessandro zesílil zvuk. "Nikaragujský prezident Alberto González, jeho manželka a jeho dcera byli před mimozemskými kolonizátory osobně zachráněni Deylinem Nietem*. V současnosti se nacházejí v bezpečí Nietovy podvodní budovy na dně jezera Nikaragua. González tuto informaci zveřejnil na svém twitterovém účtu. 'V Deylinu Nietovi jsem se mýlil. Je to skutečně dobrý člověk. Jsem poctěn tím, že se svou rodinou mohu trávit tyto těžké časy v jeho společnosti,' napsal González," řekl v přímém přenosu moderátor Clive Myrie. "Tak to je něco," řekl na to Roger. "Mě to zas tak nepřekvapuje," prohlásil Pierre, "když už se Nieto chvástal tím, že mu záchranu téhle planety umožnili všichni velcí světoví státníci..." "Nikaragua se za chvíli přejmenuje na Nietii, uvidíte," zavtipkovala Pauline, a většina lidí v místnosti se začala smát, "vlastně se možná celá tahle planeta bude muset jmenovat po Nietovi." Dean se na ni upřímně zadíval, a pokýval nesouhlasně hlavou. "Promiň," řekla hned Pauline s uvědoměním, že to vzala na lehkou váhu. Dean to samozřejmě pochopil, a na svou matku se jen chápavě pousmál. "Další zprávy: město Point Pleasant v Západní Virginii se katastroficky změnilo. Podle informací americké armády bylo vybito přinejmenším šest tisíc lidí, tedy asi jedna třetina celkové populace města. Většina z nich byla zavražděna mothmeny, kteří v masách pronikají do poničených budov a plivou na své oběti toxické sliny. Včera ve městě přistála dvě vesmírná plavidla Shai'ri, a jejich vojáci srovnali se zemí slavné rekreační středisko ve středu města," ozvalo se z televize. "Příšerné," reagoval na to Alessandro, "šest tisíc obětí v jednom relativně malém americkém městě." "Právě tam bylo mothmenů a Coldů nejvíc. Nedivím se, že tam své pánečky navedli," reagoval na to Roger. "Nesnáším pocit, že s tím nemůžeme nic dělat," řekl Dean. "Jak jste na tom vlastně s dekódováním dat CIA? Už víte, kde Briddimský drahokam hledat?" zeptala se hned Pauline. "Těch dat je strašně moc. Ale už tam skoro jsme," odpověděl Roger, "brzy se k těm informacím dostaneme. Musíme ale dekódovat ještě několik desítek pěkných, tučných složek." Po snídani se všichni odebrali do svých pokojů, a bojová trojka s Deanem se zase vrátila do práce. Odpoledne zastavil Pierra s malým Tatzelwurmem na chodbě v hlavní budově samotný Alessandro. "Zase se dívám na televizi. Jestli chcete vědět, co se děje, a jenom tady zoufale nechodit..." řekl s trochu smutným hlasem. "Určitě. Rád vám budu dělat společnost," odpověděl Pierre, a vstoupil se svým zvířecím přítelem do Velázquezovy odpočívací místnosti. "Víte, trochu mne děsí, že X-77 bojují s Shai'ri relativně nedaleko odsud. Kdo ví, jak dlouho ještě budeme v bezpečí," řekl Alessandro Pierrovi. "Máte strach, že izolace tohoto místa nás neochrání..." řekl Pierre. "Podívejte se na to, co dávají v televizi. Shai'ri přistávají i na těch nejizolovanějších místech na planetě," odpověděl Alessandro.


Na stanici Canal 5 Noticias se vysílala reportáž složená především z amatérských záběrů a fotografií zveřejněných na internetu, pojednávající o strašlivých událostech, ke kterým docházelo v sousedním Chile. "Několik vesmírných plavidel Shai'ri přistálo na okraji pouště Atacama. Mimozemšťané způsobili rozruch nejen mezi uprchlíky z Los Ángeles, Nacimienta a jejich okolí, ale také v populaci zvláštních, ptákům podobných zvířat, kterým se přezdívá 'monstra z Aricy'," řekla na úvod autorka reportáže. "Monstra z Aricy," vydechl Pierre vzrušeně i smutně zároveň. "Rozumíte té reportáži, pane Leroyi? Mohu vám překládat, co se v ní říká," nabídl se Thiago, leštící starou vázu v rohu místnosti. "Ne, já španělsky trochu umím... V Chile jsem si kdysi s pár lidmi poklábosil, to jo. Je to už spousta let," povzdechl si Pierre. Na začátku hromadné invaze Shai'ri přiletělo několik velkých vesmírných lodí na území Chile, a srovnalo se zemí města při jižním či jihozápadním okraji pouště Atacama. Ti, kteří přežili, byli s omezenými zásobami jídla a vody nuceni odjet na území pouště samotné. Někteří uprchlíci zamířili dále k podhůří And, přičemž je čekala několikadenní cesta autem, na kterou možná ani neměli dostatek benzínu či nafty. Uprchlíci, jež zůstali na okraji pouště, byli po pár týdnech napadeni několika smečkami přežívajících dromeosauridů. Plachá zvířata byla ze své pouštní domoviny vytlačena mimozemskými kolonizátory. Shai'ri začali v Atacamě působit chaos. Někteří z jejich vojáků se monstra z Aricy pokusili chytit, když se s nimi setkali. Doufali, že uchycená zvířata budou moci využít jako živoucí zbraně. Brzy se však přesvědčili o tom, že dvoumetroví opeřenci se srpovitými drápy se nedají zkrotit, a pokud před nebezpečím neutečou, zuby a drápy se brání se strašlivou vervou. Vytlačeni ze své původní domoviny, zamířili raptoři na jih, a střetli se s uprchlíky ve velkých provizorních táborech. Z hladu se smečky začaly vrhat na poděšené lidi, vtrhávali i do jejich stanů, a ničili jejich vozidla. Pouze s omezeným přístupem k internetu se podařilo patnáctileté dívce Agustině Ortizové publikovat na sociálních sítích dvě delší videa, jež pak byla televizí Canal 5 Noticias s jejím svolením užita pro reportáž. Agustina natočila smečku monster z Aricy, chovajících se naprosto chaoticky a poděšeně, jak zničehonic vtrhla do uprchlického tábora, a strhla stan, v němž dívka se svými rodiči a čtyřletým bratrem přežívala. Zpoza terénního auta zaznamenala Agustina tři monstra z Aricy pouštějící se do zásob potravin, a bojující s těžko otevíratelnými konzervami. Frustrováni neschopností otevřít tyto konzervy, zaútočili pak raptoři na Agustinina otce. Ten vyskočil na střechu auta, a po prvním ze zvířat hodil kámen. Těžce ho zranil do hlavy. Druhý raptor pak k muži na střechu vyskočil, a zaryl mu svůj srpovitý dráp do břicha. V tu chvíli přestala Agustina natáčet, video však odeslala na internet. Druhý záznam, který s hrůzou Pierre, Velázquez a Raminez v reportáži sledovali, pořídila Agustina o tři dny později. Sama v něm před kamerou řekla, že monstra z Aricy kvůli hladu zabila celkem pětadvacet lidí. Obrovská smečka, tvořená několika desítkami jedinců, se skrývala mezi skalisky nedaleko od tábora, a čas od času v noci vtrhlo několik jedinců do jednoho ze stanů a vytáhlo z něj svou oběť. To vše jen proto, že byli donuceni opustit svou původní domovinu. Moderátorka na konci reportáže dodala, že monstra z Aricy nejsou nikterak útočná, a že kromě "jednoho incidentu z minulosti" lidi nikdy nezabíjela. "Na ten incident si vzpomínám,**" prohlásil Pierre, "a jsem rád, že ta zvířata nedémonizují. Opravdu byla k téhle agresivitě vůči lidem donucena." "Když Shai'ri působí chaos i mezi přežívajícími dinosaury v nejsušší poušti světa, v jednom z nejnehostinnějších prostředí na celé planetě," řekl Alessandro, "znamená to, že klidně mohou přiletět i sem. Máme sice energetický štít, ale kdo ví, třeba mají zbraně k jeho proražení." "Nikdo na téhle planetě není v bezpečí," dodal Pierre, převzal od Thiaga misku s vodou, a dal z ní napít Tatzovi, schoulenému u jeho nohou.


Po celém dni práce pozval Akihiko své kolegy na skleničku do svého pokoje. Dean se mu omluvil, že byl až příliš unavený, chvilky odpočinku s alkoholem se tedy znovu dočkali jen členové bojové trojky. "Teda, Akihiko, ty tady máš fakt útulno," pochválil ho Fahad. Poprvé po několika dnech se projevil veseleji. Jinak byl celý ztrápený. "Ještě, že má Velázquez takové zásoby vína. Já radši pivko, ale i víno je dobrý na zahnání žízně," řekl Akihiko, vytáhnuv z malé ledničky láhev bílého. "Co takhle poslechnout si nějakou písničku?" řekl Roger, a zapnul rádio na nočním stolku. Tři chlapíci se pohodlně usadili, Akihiko a Fahad na posteli, Roger na židli hned vedle nich, a začali pít. Písní v rádiu mnoho nehrálo. Zpravodajským relacím dominovala slova "Shai'ri", "mimozemšťané", "invaze" či "smrt". Tito ostří chlapi byli na zdrcující či znepokojující zprávy zvyklí, jedna však přece jen Akihika zasáhla natolik, že se postavil, a začal pozorně poslouchat. "Tokio je v plamenech," ozvalo se z rádia, "hlavní město Japonska se potýká s útokem stovek obrovských vesmírných lodí. Tokijská věž padla před dvěma hodinami; budova postavená v roce 1958 je v tuto chvíli jen hromadou harampádí uprostřed požáru, jenž se rychle městem šíří." Akihiko vycenil zuby a zaťal pěst. "Kdybych moh, roztáh bych těm emzákům oči a nalil do nich tohle víno," rozčilil se. "Více informací nám sdělí japonský zpravodaj Radiodifusión Argentina al Exterior, pan Naozumi Watanabe." Watanabe se živě ohlásil z bunkru v Shinagawě. Nato posluchačům sdělil, že počet obětí v Tokiu, a v celém Japonsku, nebyl dosud jasný. Jakmile detailněji promluvil o pádu Tokijské věže a Metropolitní vládní budovy, začal hovořit o velké odvaze Japonců, kteří se Shai'ri postavili. "Věřte tomu nebo ne, každý, kdo může, se vrhá do boje s mimozemšťany. Tokiu velmi chybí jeho ochránce Habu..." řekl Watanabe. Roger se jemně dotkl Akihikovy ruky. "Dík, kámo," reagoval Akihiko na reportáž, "tak teď už vůbec nebudu moct usnout." "...za svobodu obyvatel Tokia se však postavila undergroundová organizace Mamushi v čele se svým vůdcem Aku No. Jiná zločinecká organizace, vedená mužem obecně známým jednoduše jako Amano, pozabíjela přes sto mimozemšťanů, kteří hodlali zpustošit Yanaku, jednu z nejchudších částí města." "Páni," řekl Fahad, "tví staří kámoši proti nim taky bojujou." Akihiko, až dosud zamračený, se pousmál. "Jo... staří kámoši," řekl tiše. Když nemohl Tokio chránit on, chránili ho jeho úhlavní nepřátelé. Ve chvíli, kdy Akihiko v rádiu uslyšel jejich jména, všechna jeho zloba vůči těm vrahům a drogovým dealerům zmizela. Najednou zachraňovali lidské životy, a bojovali proti stejnému nepříteli, jako všichni ostatní odvážlivci na celé planetě, včetně Akihika samotného. "Japonské letecké síly uzavřely dohodu se starým samurajským učitelem Makotem z ostrovů Oki***, který do svého domu přijal stovky těžce zraněných z celého Japonska. Nyní se o ně stará. Letecké síly jeho ostrov chrání..." pokračoval v monologu Watanabe. "Pan Makoto," vyhrkl Akihiko, "on je v pořádku. Měl jsem o něj takový strach..." Reportáž skončila, ale Akihiko se chtěl dozvědět více informací. Bohužel bylo internetové spojení ve Velázquezově tvrzi poměrně nestabilní. Avšak spatření fotografie pana Makoto pod titulkem "Nositel staré cti Japonska přijímá zraněné z konfliktu mezi lidmi a mimozemšťany" mu udělalo velkou radost. Článek si přečíst nemohl, nenačetl se. I tak se ale na Akihikově obličeji vykouzlil úsměv. "To je pozitivní zpráva, že?" řekl Roger, sáhl po láhvi, a nalil Akihikovi do skleničky ještě decilitr vína. "Hele, nepřeháněj to, nějak se mi nechce se dneska večer vožrat," reagoval na to Akihiko. "I tak mě strašně mrzí, že Tokio je zničené... Navíc vůbec nemluvili o tom, co se děje mimo hlavní místo," dodal. "Tihle Shai'ri pustoší celou planetu. Nenávidím je za to," řekl hořce Fahad. Ještě jednou se spolu členové bojové trojky napili vína, pak se spolu rozloučili a šli spát. Žádný z nich, vlastně nikdo ve Velázquezově tvrzi nespal dobře, alespoň Akihika však uklidňoval pocit, že jeho mentor byl v bezpečí, a poskytoval útočiště přeživším tohoto strašlivého masakru...

* - González a jeho rodina byli Nietem zachráněni ve druhé části kapitoly "Nieto zachránce", napsané v květnu
** - Pierre odkazuje na události kapitoly "V pasti" z 1. série Lovců kryptidů
*** - pan Makoto, Akihikův přítel a učitel, se poprvé představil ve 3. kapitole 2. série, nazvané "Tatakai"

Co dalšího se ve světě děje během invaze Shai'ri? Jak hromadný útok mimozemšťanů zasáhl jak lidské, tak zvířecí obyvatele této planety? Jsou monstra z Aricy jedinými kryptidy vytlačenými útočníky ze své původní domoviny? Jak se s touto krizí potýkají ostatní obyčejně žijící lidé v různých koutech planety? Pokračování příště.

Obrázek týdne 10. 7. 2020

Pátek v 13:09 | HAAS |  Obrázky týdne
Před nedávnem jsem se začal vracet k první sérii Pravěk útočí, dle mého prostě jednoho z nejlepších seriálů, které se kdy vysílaly. Ve čtvrté epizodě se samozřejmě objevil jeden z nejznámějších vyhynulých živočichů, pravý symbol vyhynutí, nechvalně proslulý pták dodo. Rozhodl jsem se hledat nějaké rekonstrukce tohoto nelétavého zástupce čeledi holubovitých, a podařilo se mi najít tuto nádhernou malbu od Johanna Brandstettera z roku 1996. Exotičtí tvorové, zlatý písek, zelená vegetace, moře... Když je ten červenec, nemohl jsem si pomoci, prostě jsem ji sem musel umístit!


Popisek k obrázku: Skupina čtyř drontů mauricijských (Raphus cucullatus) se potuluje po pláži na východním pobřeží ostrova Mauricius. Hledají zde semena rostlin, oříšky, a kus za písečným pruhem ve vegetaci i ovoce spadlé ze stromů. Jeden ze dvou jedinců v pozadí se naklání k pěknému hladkému kamínku, jenž hodlá spolknout. Dronte mauricijští užívali gastrolity, aby jim pomohly s trávením vláknité potravy. Plážové toulky zřejmě brzy skončí, neboť se z Indického oceánu přihání bouře, a zahaluje nedaleké hory temnotou. Scéna se odehrává na konci 16. století, kdy se s těmito ptáky poprvé setkali evropští námořníci.

Jak se Vám tento obrázek líbí? Mně tedy moc! A když už jsem v prvním odstavci zmínil Pravěk útočí, chtěl bych Vás odkázat na nový, nádherný a nostalgický cover jeho znělky, který si můžete poslechnout zde. V čase 2:03 začíná ta nejlepší část!
Co se týká článků v příštích dnech, nechte se překvapit. Kromě těch naplánovaných bych se však velmi rád vrátil k projektu Geology Rocks, což už jsem ostatně zmínil minulý týden, doufám tedy, že další část napíši brzy...

Miklós Kretzoi

Čtvrtek v 9:23 | HAAS |  Slavní paleontologové

Miklós Kretzoi (9. února 1907 až 15. března 2005) byl maďarský geolog, paleontolog a paleoantropolog, který se během své mimořádně dlouhé vědecké kariéry zasloužil o publikování mnoha prací z oborů paleontologie obratlovců a paleolitické archeologie. Narodil se a strávil část dětství v Budapešti v době, kdy bylo Maďarsko součástí Rakousko-uherské monarchie. Jeho mateřským jazykem tedy byla němčina, nikoliv maďarština, tu se však v průběhu dětství perfektně naučil. Později se naučil plynně hovořit francouzsky, rusky, italsky, anglicky a dokonce mluvil i esperantem. Už jako malý projevoval zájem o fosilie živočichů, a rozhodl se jimi profesně zabývat. První díla z oboru vertebrátní paleontologie publikoval ve dvaceti letech, v roce 1927. V této době studoval přírodní vědy a umění na Univerzitě Petra Pázmánye. Při studiu dobrovolně pracoval pro Maďarský geologický institut, nejstarší zařízení svého typu v celé východní Evropě. Právě v tamních depozitářích zkoumal velké množství fosilních exemplářů z celého Maďarska. V roce 1929 úspěšně dokončil studium, a jako geolog a geofyzik začal pracovat pro Hungarian-American Oil Company. Práce pro tuto společnost mu přinesla možnost cestovat po Evropě i Spojených státech amerických. Se začátkem 2. světové války se ji však nakonec rozhodl opustit, a přesunul se do Národního maďarského muzea v Budapešti. Tam pracoval jako kurátor odvětví mineralogie a paleontologie. V roce 1950 se vrátil do Maďarského geologického institutu, o dvacet let později se přesunul do Univerzity v Debrecínu, a čtyři roky nato, v roce 1974, odešel do důchodu. To však nebyl konec jeho vědecké práce, výzkumu se totiž věnoval i celá desetiletí poté. Zabýval se především třetihorními a čtvrtohorními savci. V roce 1942 například pojmenoval vyhynulého nosorožce rodu Acerorhinus z miocénu Řecka, a zrovna tak jeho maďarského příbuzného z pliocénu a pleistocénu, Stephanorhina. Čtyři roky předtím zase popsal Plioviverropse, pliocénní až pleistocénní šelmu z čeledi hyenovitých z jižní Evropy, a Xenocyona, podrod vlka (Canis), který vyhynul v době ledové. Ustanovil také skupinu Smilodontini, a to již v roce 1929, tedy na konci svého studia. Ze současných šelem popsal panonského šakala, poddruh Canis aureus ecsedensis, a to v roce 1947. Někteří odborníci si však dodnes myslí, že tento poddruh je neplatný, a ve skutečnosti patří k poddruhu šakala obecného kavkazského (C. a. moreotica). Kretzoi jej totiž popsal podle odlišně zbarveného jedince ze zoo; šakalové ve volné přírodě Maďarska ve 40. letech nežili, neboť z ní byli vytlačeni (sami se vrátili až v 70. letech). Velmi důležitým, a rozhodně platným druhem, který Miklós Kretzoi popsal, byl však tzv. evropský jaguár, tedy Panthera gombaszoegensis! Jeho popis zhotovil v roce 1938 na základě zkamenělých kostí nalezených na Slovensku. Kromě toho popsal v roce 1946 podle muzejních exponátů i lidmi vyhubený poddruh zubra evropského, Bison bonasus hungarorum, vyhubený roku 1852. Co se týká počinů v oboru paleoantropologie, tím zřejmě největším v Kretzoiově kariéře byl popis maďarského primáta z epochy miocénu, zhotovený roku 1969. Kretzoi mu dal jméno Rudapithecus hungaricus. Dnes jde sice o sporný taxon, někteří odborníci jej totiž přiřazují k rodu Dryopithecus, zvíře bylo nicméně popsáno z úžasně zachovalých ostatků, nalezených ve zlatém dole u obce Rudabánya na severovýchodě Maďarska. Kretzoi vykopávky vedl, spolu s ním na nich byli i David R. Begun, Björn Kurtén a několik dalších významných antropologů a paleontologů. Později zhotovil monograf, jenž je dosud mezi taxonomy zabývajícími se hominoidy považován za velmi důležité dílo. Za svůj přínos světu vědy byl oceněn Széchenyiovou cenou. Miklós Kretzoi zemřel dne 15. března 2005 ve věku 98 let. Byl skutečnou paleontologickou legendou, a v roce 2011 byl na jeho počest pojmenován miocénní medvěd Kretzoiarctos beatrix, předchůdce pandy velké.

Knihy o pravěku: Obrázkový svět dinosaurů

8. července 2020 v 12:25 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Poslední popisek knížky o prehistorii tu byl ve druhé polovině března, myslím tedy, že je na čase se k této sérii článků zase vrátit, a napsat o další z desítek a desítek knih, které mi během let přirostly k srdci...

Obrázkový svět dinosaurů je kniha napsaná Johnem Malamem, Stevem Parkerem a Jinny Johnsonovou, původně vydaná ve Spojeném království nakladatelstvím Parragon v roce 2007. V České republice ji vydalo nakladatelství Slovart o dva roky později. Je to nádherná, bohatě ilustrovaná kniha pro prehistorické nadšence jakéhokoliv věku. Ilustrace samotné jsou dílem velkého množství umělců, od Normy Burginové přes Damiana Quaylea a Mikea Atkinsona až po společnost Q2A Media. Text jednotlivých dvoustran a kapitol je poměrně stručný, rozhodně je však informativní, a doplňuje velké množství rekonstrukcí prehistorických živočichů a prostředí, v němž žili. Kniha je rozdělena na 8 velkých kapitol, nepočítáme-li úvod, a to: Předchůdci dinosaurů; Lovci a mrchožrouti; Obrovití býložraví dinosauři; Brnění, rohy a štíty; Kachnozobí a jiní dinosauři; Život ve vzduchu; Moře plná života; Svět dinosaurů. Strany 218 až 221 patří Slovníčku, ve kterém jsou čtenáři vysvětleny pojmy jako například "anapsid", "koprolit", "názvosloví" apod. Pak samozřejmě následuje rejstřík. Každá z jednotlivých kapitol této knihy začíná velkým dvoustránkovým obrázkem - například úvodu kapitoly Předchůdci dinosaurů dominuje rekonstrukce dvou gorgonopsiantů pojídajících v permské poušti maso velkého plaza, pravděpodobně pareiasaurida. Následují jednotlivé dvoustránky, které se pak věnují konkrétnějším tématům. Například téma "Původ plazů" je na jedné dvoustránce rozebráno v několika krátkých odstavcích (Dvojí život; Přesun na souš; Život na souši) a doplněno o dva speciální rámečky, z nichž jeden zobrazuje porovnání rybí ploutve a končetiny obojživelníka, a druhý pojednává o současných obojživelnících. Nechybí ani velký obrázek s karbonskými plazy, obojživelníky a obrovským hmyzem. Některé části kapitol obsahují krátké popisky dinosaurů či jiných prehistorických, zvláště však druhohorních živočichů. Kupříkladu strany 98 a 99 pojednávají o ankylosaurech, a obsahují krátké popisky rodů Euplocephalus, Talarurus a Pinacosaurus. Každý dinosaurus je na této dvoustraně vyobrazen, přičemž je poblíž rekonstrukce umístěna tabulka s údaji, kdy žil, kde byl nalezen, a jak byl dlouhý. Nechybí ani velikostní srovnání s dospělým člověkem. Mnohé podkapitoly jsou doplněny rámečkem "Co možná nevíš", který vždy uvádí nějakou zajímavost. Každá kapitola této knihy je nádherná, nejvíce se mi však líbí kapitola o pterosaurech, neboť obsahuje velké množství krásných obrázků, z nichž některé nejsou na internetu vůbec k nalezení. Asi nejvíce se mi líbí malba zobrazující čtyři exempláře rodu Pterodactylus s bílým tělem a křídly, červenou hlavou a nažloutlým zobákem. Zajímavé je, že Anurognathus na straně 153 je nakreslen podle rekonstrukce ze seriálu Putování s dinosaury. Poslední kapitola, Svět dinosaurů, zprvu pojednává o historii Země, jednotlivých geologických periodách druhohor, a dále o kostře dinosaurů, jejich svalech a vnitřních orgánech, o vyhynutí dinosaurů (tomuto tématu jsou věnovány dvě dvoustrany), světě po dinosaurech a nástupu člověka, a dále samozřejmě i o vzniku zkamenělin, vykopávání dinosaurů a jejich následném vystavování v muzeích. Ilustrace jsou dle mého naprosto úžasné, někteří dinosauři, jako například Oviraptor, jsou zobrazeni s peřím. Text, jak již bylo zmíněno, je stručný, a rozhodně srozumitelný, určený k velice rychlému přečtení. Tuto knihu mohu rozhodně doporučit!


Základní údaje:
autoři: John Malam, Steve Parker a Jinny Johnsonová,
rok vydání: 2009,
počet stran: 224.

Článků o knihách pojednávajících o pravěku ještě přibude!

Mukupirna nambensis - nově popsaný druh pravěkého vačnatce

7. července 2020 v 12:32 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
V roce 1973 nalezl mezinárodní tým paleontologů, tvořený mimo jiné profesory Mikem Archerem a Dickem Tedfordem, řadu dobře zachovalých fosilních pozůstatků pravěkých savců, bahníků, plameňáků a kachen na jílovém dně jezera Pinpa v Austrálii. Toto vysušené solné jezero, nacházející se východně od Flindersova pohoří ve státě Jižní Austrálie, nepředstavuje ideální prostředí k hledání zkamenělin vyhynulých zvířat, neboť je jeho obnažené dno většinou pokryto pískem z okolních kopců. Zvláště v 70. letech zde však probíhaly rozsáhlé vykopávky, jejichž výsledkem byl nakonec objev oligocénních ptáků rodů Wilaru a Pinpanetta, a nyní se k nim může přiřadit i nový bizarní druh vačnatce. Archer, Tedford a paleontologové z UNSW Sydney, Salfordské univerzity ve Velké Británii, Přírodovědného muzea v Londýně, Griffithovy univerzity v australském Brisbane a Amerického přírodovědného muzea v New Yorku se nedávno pustili do zkoumání neúplné lebky a dalších skeletálních ostatků, které čekaly na identifikaci celých 47 let. Zjistili, že tvor, jehož pozůstatky kdysi objevili jen tak ležet na dně vysušeného jezera, případně ve vrstvě hned pod povrchem, patřily obrovskému vačnatci, velikostí srovnatelnému se současným medvědem baribalem.
Pojmenovali ho Mukupirna nambensis. Rodový název vychází z jazyka Aboriginců kmenů Dieri a Malyangapa, a znamená "velké kosti". Jednalo se o skutečného obra, vážícího až 150 kilogramů. Mukupirna se mohla vzhledem podobat současným vombatům, do čeledi Vombatidae však rozhodně nepatřila. Tým, který ji popsal, pro ni vytvořil speciální čeleď Mukupirnidae. Podobně jako většina ostatních prehistorických tvorů nalezených na území jezera Pinpa a v jeho okolí, žila Mukupirna v oligocénu, před přibližně 25 miliony let. Dařilo se jí v otevřené lesnaté krajině. Zuby měla dost silné na to, aby jimi zpracovala ostřice a ostatní trávy, pojídala však i kořeny a hlízy rostlin. Ty vyhrabávala ze země užitím masivních předních končetin s velkými drápy. Doktor Robin Beck ze Salfordské univerzity prohlásil, že kostra mukupirny nalezená roku 1973 se řadí k nejlepším savčím pozůstatkům z pozdního oligocénu Austrálie. Přestože šlo o zvíře vskutku impozantní, vyvinuli se později i větší vombatiformní vačnatci. Tím největším byl Diprotodon, dvoutunový, tři metry dlouhý gigant. Byl velký jako hroch, a vyhynul teprve před 44 tisíci lety; jde o jednoho z nejznámějších australských vačnatců. Na druhou stranu je pravda, že většina pozůstatků savců nalezených v oligocénních vrstvách jezera Pinpa dosahovala poměrně menších velikostí. Spousta tehdejších masožravých vačnatců nebyla větší, než dnešní myš. Mukupirna byla ve své době pravděpodobně největším australským savcem.
Nález, popsaný 29. června tohoto roku v žurnále Scientific Reports, je důležitý ještě z jednoho hlediska. Jak již bylo zmíněno, do taxonomické skládačky vačnatců přibyl nejen nový druh a rod, ale také celá nová čeleď. Naše znalosti evoluce této úžasné skupiny savců, se kterými je Austrálie neodmyslitelně spjata, se tak opět o něco rozšířily.

Mukupirna nambensis, pojídající traviny na kraji jezera ve společnosti kachen rodu Pinpanetta; v levém horním rohu vidíme prehistorické plameňáky druhu Phoeniconotius eyrensis

Za informace pro tento článek vděčím webu Science Daily, obrázek pochází ze stránek Science Focus. Úžasný objev, nemám pravdu?

Záhada masového úhynu slonů v Botswaně

6. července 2020 v 11:58 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Botswana se potýká s hromadným umíráním slonů, jehož příčina je dosud neznámá. Na začátku května ohlásil vědeckotechnický agregátor Phys.org, že v deltě Okavango z neznámého důvodu zahynulo dvanáct divokých afrických slonů. Na konci měsíce se pak počet zemřelých tlustokožců vyšplhal na 169. V polovině června jich bylo dvakrát víc, přičemž 70 % těl zemřelých slonů bylo nalezeno v okolí napajedel. Dle posledních odhadů zahynulo do začátku července okolo 350 slonů. Jedná se o největší z masových úhynů těchto zvířat mimo období sucha, ke kterému kdy došlo.
Vláda Botswany si s testováním vzorků dala na čas. Doktor Cyril Taolo z botswanského odboru pro přírodu a národní parky potvrdil, že nashromážděné vzorky byly do laboratoří odeslány teprve nedávno, a že celý proces zpomalily restrikce kvůli současné pandemii koronaviru. Mnozí ochránci přírody však dlouhou nečinnost botswanské vlády v ohledu zjišťování příčiny smrti těchto slonů tvrdě kritizují. Biolog, dobrodruh a ochránce přírody Niall McCann, průvodce seriálem Největší a nejnebezpečnější (Biggest and Baddest) z Animal Planet a zároveň ředitel neziskové organizace National Park Rescue, poskytl minulý týden rozhovory pro list The Guardian a televizní kanál Channel 5. Prohlásil: "Je zvláštní, že vláda nenechala testovat vzorky dřív. Obzvlášť v době, kdy se lidé bojí, že by mohlo jít o nemoc, která se přenáší ze zvířete na člověka." Není jisté, který patogen by mohl mít za následek tak rapidní hromadné umírání slonů. Podle jedné teorie je viníkem bakterie druhu Bacillus anthracis, jež způsobuje závažnou nemoc sněť slezinnou. Ta ostatně na podzim minulého roku, alespoň tedy podle oficiálních prohlášení vlády, zabila v Botswaně okolo stovky slonů. Avšak většina odborníků se shodla na tom, že sněť slezinná v tomto konkrétním případu nehraje žádnou roli. Vynořily se i spekulace o nakažení slonů koronavirem způsobujícím onemocnění COVID-19, není jim však přikládána velká váha.
Jak Niall McCann uvedl, nejpravděpodobnější příčinou smrti těchto slonů je neurologická dysfunkce. K hledání sloních mrtvol docházelo především pomocí letadel, a již pohledem ze vzduchu se ochránci přírody ujistili, že mnozí sloni při smrti spadli přímo na hlavu. Někteří místní zase spatřili nemocné slony, jak pochodovali v kruzích. To vše nasvědčuje, že postižen byl mozek těchto obrovských savců.
McCann také tvrdí, že smrt slonů by mohl mít na svědomí nějaký toxin. Pytláci v jižní části Afriky, zvláště v Zimbabwe, k zabíjení zvěře často používají kyanid, ten však v těle zabitého zvířete setrvá ještě dalších dvaasedmdesát hodin po otravě, a zabije tak i mrchožrouty, kupříkladu supy, kteří se pustí do jeho pojídání. S ničím takovým se však ochránci přírody v případě masového úhynu botswanských slonů nesetkali. Mrchožrouti otráveni nebyli, což znamená, že kyanid nebyl příčinou smrti těchto zvířat. Podle místních bylo sice na mršinách slonů spatřeno méně supů než obvykle, ovšem žádný z mrchožravých ptáků, jež se masem nakrmili, se nechoval abnormálně. Nezpůsobil-li neurologické postižení slonů nějaký druh bakterie či viru, pak se zcela jistě mohlo jednat o jakousi jedovatou látku, jež však postihla pouze nervovou soustavu, a nikoliv kosterní svalovinu.
Zda byl takový toxin mezi slony rozšířen lidmi, to vůbec není jisté. Pozoruhodné totiž je, že zabitým slonům nebyly odřezány kly. Vypadá to tedy, že za tento masový úhyn nemohou pytláci. V každém případě tlačí ochránci přírody na úřady, aby zajistily, že se pytláci k mršinám nepřiblíží. I slonoviny zvířat, která nezabili, by se totiž mohli chtít zmocnit.
Je jisté, že z neznámé příčiny zemřeli sloni jakéhokoliv věku, dospělci i mláďata, samci i samice. Ochránci se v deltě Okavango v poslední době setkali s živými nemocnými jedinci, velmi zesláblými, vyzáblými a vyhladovělými. Mnozí z nich pravděpodobně brzy zemřou. Je očekáváno, že se počet zemřelých slonů v blízké době ještě zvýší. Poslední odhad o 350 obětech tohoto hromadného úhynu může být navíc podle některých ochránců značně podhodnocen. Slonů mohlo zemřít mnohem více, než kolik jich bylo dosud nalezeno. Hledání sloních mršin z letadla či vrtulníku v husté buši totiž není zrovna jednoduché, a ač se to může zdát překvapivé, i mršina největšího suchozemského savce planety se dá v takovém terénu přehlédnout.
Okolní státy se nicméně s tímto fenoménem zatím nesetkaly. Mimo deltu Okavango v Botswaně k úhynu nedochází. Nezbývá než čekat, až bude zjištěno, co vlastně za hromadným umíráním botswanských slonů stojí. Rozhodně se však jedná o katastrofu, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, slon africký je zranitelný druh. Podle statistiky z roku 2016 se počet afrických slonů za jediné desetiletí, tedy mezi roky 2006 a 2016, snížil o 111 000 jedinců. V současné době jich přežívá jen asi 400 000. Kromě pytláctví jsou samozřejmě ohroženi i ztrátou přirozeného prostředí. Zadruhé, slon africký výrazně přispívá k ziskům Botswany. Ekoturismus totiž tvoří 10 až 12 % botswanského HDP! Větší podíl na botswanském HDP má jen těžba diamantů. Nebude-li tedy botswanská vláda jednat, může přijít o druhý největší zdroj svých příjmů - slon africký je s ekoturismem v Botswaně pevně spjat. Jak řekl Niall McCann: "Sloni jsou výhodou Botswany. Jsou jako diamanty potulující se po deltě Okavango. Toto je ochranářská katastrofa, poukazuje na to, že se země nedokáže starat o svůj nejcennější zdroj."



Za informace vděčím listu The Guardian a twitterovému účtu Nialla McCanna. Obrázky jsou z webu CNN a instagramového účtu Animal Innocent Creatures.

Lovci kryptidů 4: Shy'rkův příběh (3/3)

5. července 2020 v 12:52 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Shy'rk, Vládce Shai'ri, vyrůstal s vnitřním konfliktem. Od té doby, co spatřil, jak vojáci patřící k jeho druhu zacházeli se St'eemy a Mq'xi, nesouhlasil s ideologií nadřazenosti, na níž byl založen společenský systém planety Dh'ery. Po mnoho let jej však jeho učitel, Reh'shb, ujišťoval, že kdyby se Shai'ri nad ostatní druhy nestavili, neprosperovali by. Ze smrti předešlého Vládce, Olr'ona z Ael'styru, obvinili státní funkcionáři C'riely z planety Reny, s nimiž měl Olr'on napjaté vztahy. Vojenské jednotky Shai'ri rabovaly Renu bez souhlasu jejích správců, a tím se dostávaly do konfliktů s ozbrojenými skupinami C'rielů, chtějících odplatu za masakry, jež Shai'ri způsobovali... Reprezentant C'rielů, Elor, vyzval Shy'rka k souboji ve vojenské aréně na kraji Ael'styru. Hodlal očistit jméno C'rielů, dle něj nesprávně obviněných z nakažení předešlého Vládce neznámou, smrtelnou nemocí. Shy'rk tento duel překvapivě vyhrál, rozhodl se však Elora nezabít, a nechal ho jít, spolu se zajatci z teroristické skupiny C'rielů, za jejichž osvobození Elor také bojoval. Následující dva roky však Shy'rka pronásledovaly pocity strachu ze smrti, jež ho při souboji téměř zastihla. Zároveň ho strašily výčitky z možného zrazení Shai'ri. Za tyto výčitky mohli zvláště Reh'shb a státní funkcionáři z Ael'styru. V průběhu času Shy'rk ideologii nadřazenosti akceptoval... Ale nic jej nemohlo připravit na strašlivou katastrofu, ke které nakonec došlo. Byl donucen nést na bedrech odpovědnost za přežití celého svého druhu. Solární systém En byl totiž zničen, a Shai'ri přišli o svůj domov...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: SHY'RKŮV PŘÍBĚH, ČÁST TŘETÍ:
Mělo se jednat o normální den roku 2 131 345. Místo toho šlo o den přelomový. Nastal čas změny. Změny, se kterou Shai'ri již dlouho počítali jako s možností, žádný z nich však nedoufal, že jednoho dne skutečně nastane. Shy'rk se toho dne jako obvykle nacházel ve Vládcově paláci v geometrickém středu Ael'styru. Diskutoval s ostatními politiky o zvýšení těžby solí na jihu východního kontinentu. Až nepřirozeně poklidná debata však měla být přerušena. Vědečtí pracovníci z astronomického centra, umístěného na severovýchodě Ael'styru, zaznamenali podivný úkaz, rychle se šířící kosmem. Okamžitě upozornili vojenské síly. Zprvu se zdálo, že z obrovské, nepopsatelné vzdálenosti, mířila k Dh'eře jakási viditelná energie, pravděpodobně vyslaná jiným mimozemským druhem s cílem ohrozit tuto planetu. Armádní letectvo se připravilo na možný protiútok, jen aby o něco později získalo ještě hrozivější zprávu. Ta byla rázem telepaticky přeposlána i dosud nic netušícímu Vládci. Jak vteřina míjela vteřinu, stal se tento prazvláštní úkaz viditelný i z povrchu Dh'ery. Šlo o obrovský blížící se pás fialové energie, zcela neorganizovaně se roztahující po celém hvězdném systému En. Jednalo se o multiverzní energii, vzniklou rozpadem těla bytosti, jež z ní byla doslova poskládána*. Shai'ri o bytostech z jiných vesmírů již něco věděli, a zjištění, že tato energetická vlna byla multiverzního původu, je příšerně vyděsilo. Moc dobře věděli, že taková energie se nedá odčerpat či odsunout do hlubin vesmíru. "Prostoupí vším. Způsobí nejen výbuch Dh'ery, ale vůbec celého solárního systému. Vládce, tvrdím, že zničení našeho světa je nevyhnutelné," sdělil astronom pomocí telepatického přístroje Shy'rkovi. Ten okamžitě vyběhl ven z paláce, aby se o začátku apokalypsy sám přesvědčil. Shai'ri z astronomického centra s ním byl stále v telepatickém spojení. "Pokoušeli jste se najít zdroj té energetické vlny?" zeptal se spěšně. "Vše, co víme, je, že vznikla zničením nějakého tvora z úplně jiného světa. Muselo to být něco gigantického. Co přesně se tam v hlubinách té temné nicoty přihodilo, to vědět nemůžeme," odpověděl astronom. Dosud modrá obloha s bílými obláčky náhle zfialověla. Shai'ri v ulicích Ael'styru začali panikařit. To fialové světlo šíleně pálilo v očích. Shy'rk byl zděšen. Byl Vládcem teprve dva roky, a přesto to byl on, kdo měl učinit nejdůležitější rozhodnutí v novodobých dějinách Shai'ri. "Reh'shbe, potřebuji telepatický přístroj," řekl svému mentorovi, své pravé ruce, jež jej vždy uposlechla. Z hlavní místnosti paláce pak vyslal do myslí všech Shai'ri na celé Dh'eře vzkaz, jenž prakticky okamžitě vstoupil do dějin: "Shai'ri, mluví k vám Vládce Shy'rk. Po celé planetě s hrůzou pozorujete, že se obloha potáhla fialovou rouškou. Tato rouška je teprve předzvěstí toho, co přijde. K Dh'eře se nekontrolovaně blíží vlna multiverzní energie. Nedá se zastavit. Dh'era bude zničena. Přijdeme o svůj domov. Chápu, že tato zpráva vás nyní jistě hluboce zasáhla. Nezbývá nám však nic jiného, než evakuovat. Sláva Shai'ri však bude pokračovat, to vám slibuji." Každý Shai'ri byl už v dětství naučen, co v případě ohrožení planety dělat. Tisíce, někdy, jako v případě obyvatelstva Ael'styru, i desítky tisíc Shai'ri se pomocí letounů začaly přemisťovat ke kosmickým lodím, situovaným vždy ve vhodné vzdálenosti od každé větší osady na celé planetě. Některé z těchto lodí čekaly na první let do vesmíru i stovky tisíc let. Mnozí doufali, že k tomu nikdy nebudou využity, že nikdy nebude nutné, aby Shai'ri opustili svůj domovský svět. Avšak destrukce Dh'ery byla nevyhnutelná. Vše, co její obyvatelé za miliony let vybudovali, mělo být roztrháno do posledního atomu nejsilnější silou nejen jednoho, ale nespočtu vesmírů. Shy'rk a Reh'shb byli dopraveni do Vládcova vlastního evakuačního plavidla T'lynem, tím stejným, který Shy'rka vezl na prvním výletu po Ael'styru, stejně jako na mnoha dalších cestách. Když Shy'rk vstoupil do plavidla a spatřil smutné oči ke smrti vyděšeného T'lyna, opět se ho po dlouhé době zmocnila lítost. Evakuační plavidlo bylo pro T'lyna příliš malé. I kdyby to Shy'rk opravdu chtěl, nemohl by si ho vzít. T'lynové byli odsouzeni k záhubě, neboť nebyli pro přežití Shai'ri nutní. Mnohé kosmické lodě na Dh'eře s sebou však kromě Shai'ri vzaly i nově vycvičené St'eemy a Mq'xe. Jedna po druhé pak opustily povrch. Ze začátku nebylo jasné, zda se nalodili všichni Shai'ri, podle prvních odhadů však Dh'eru opustilo několik milionů obyvatel. V žádné kosmické lodi nechyběly potraviny a zásoby pitné vody na dobu devíti až deseti měsíců. Shy'rk z okna malého evakuačního plavidla mlčky a s neskutečným smutkem pohlížel naposledy na Ael'styr, zahalený fialovou temnotou. Reh'shb byl také rozesmutnělý. "Nečekal jsem, že to stane takto," pronesl pomalu, "nedoufal jsem v to, že Shai'ri budou muset opustit Dh'eru." "Proč... proč zrovna, když jsem Vládcem já?" vyhrkl zděšeně Shy'rk. Hned nato vyšlehl z malého komunikačního přístroje na palubě hologramový přenos Elora, reprezentanta C'rielů. "Vládce Shy'rku, C'rielové vás s nejhlubší úctou prosí o pomoc," řekl spěšně, a uklonil se, "Rena je ve velkém ohrožení. C'rielové po celé planetě šílí. Náš svět bude brzy zničen." "Ano, všechny planety systému En budou zničeny," řekl Shy'rk poněkud cynicky. Pohled na Elora nedokázal snést. Cítil vůči C'rielům hlubokou nenávist. "Mohou nám pomoci jen Shai'ri," pronesl Elor, "prosím vás o možnost připojení našich vesmírných plavidel k vašim. Naše technologie není tak vyspělá jako ta vaše. Potřebujeme osídlit novou planetu, avšak nevíme, jak, ani kam se vydat. Dlouhou cestu vesmírem bez vaší pomoci nezvládneme." "Dobrá tedy," odpověděl Shy'rk. V hlavě se mu zrodil ďábelský plán. Podíval se na Reh'shba, kterému se rozsvítily oči hněvivou hrůzou, a hrdostí na Vládce. Ve vzdálenosti dvou set kilometrů od Dh'ery, kterou urazila v průběhu méně než minuty, se všechna vesmírná plavidla Shai'ri sloučila dohromady v širokou formaci, a spojila tak všechny své motory do jednoho monstrózního stroje. Zezadu se k nim přidala menší vesmírná plavidla C'rielů. Nenesla velké množství jedinců. Mnoho C'rielů zůstalo na Reně, jednoduše proto, že k vesmírným lodím neměli přístup. C'rielové s evakuací své domovské planety nikdy nepočítali, zachránili se tedy jen jedinci z velkých měst s dostatečným množstvím kosmických letounů. Obrovský útvar složený z jednotlivých plavidel Shai'ri a C'rielů se pak dal do pohybu. Technici zodpovědní za udržování motorů se dřeli s navyšováním rychlosti, zatímco se mnohdy i stovky Shai'ri tiskly k sobě v místnůstkách s nádhernými, starými rytinami na zdech. Formaci se sotva podařilo opustit prostor solárního systému En, když energetická vlna zasáhla Dh'eru, a jen asi vteřinu na to i Renu. Černou prázdnotou se ozvalo mohutné zadunění, a planety se počaly rozpadat. Po spojení plavidel se Shy'rk s Reh'shbem přemístili do mnohem větší lodi, a z jejího okna pozorovali zánik světa, na němž až dosud trávili celé své životy. Teprve teď je oba zasáhla skutečná, nepopsatelná, trýznivá lítost. Mnohem divočeji reagovali ve svých plavidlech C'rielové. Litovali všechny své milované, jež na Reně zůstali, a byli multiverzní energií rozpuštěni v nicotné nic. Na rozdíl od Shai'ri cítili lítost ke všem ostatním druhům, jež byly zásahem multiverzní energie navždy vyhubeny. Nyní byli jediným druhem z Reny, který přežil. Jaká budoucnost je však čekala, to záleželo na Shai'ri. A přestože se jim Elor uprosil, cítil, že Shy'rk se změnil. Očekával, že další vyjednávání s Shai'ri nebude jednoduché. Kdyby však věděl, co pro C'riely Shy'rk opravdu připravil, možná by od něj pomoc raději nikdy nežádal.


Krátce po začátku cesty byl Elor přemístěn vojenským letounem Shai'ri do Shy'rkovy lodě. Zde se setkal s Vládcem a jeho pravou rukou, stejně jako s ostatními vysoce postavenými Shai'ri. "Elore, moc rád vás zase vidím," zvolal Shy'rk, jakmile Elor vstoupil do poradní místnosti. Shai'ri stáli kolem velkého stolu se záznamy o všech planetách nesoucích život, tedy alespoň o těch, jež znali. "Je mi ctí, že zde mohu být přítomen," odvětil Elor, a postavil se vedle Shy'rka, "dali jste C'rielům naději." Shy'rk na sobě nenechal nic znát. Začal mluvit: "Planet, které bychom mohli osídlit, existuje mnoho. St'eemové byli vysláni na 2891 jednotlivých planet v celém známém vesmíru, avšak život existuje na mnohých dalších, a bylo plánováno vypouštět budoucí generaci St'eemů i na ně. Avšak vzhledem k tomu, co víme, navrhuji nevydávat se, opakuji, nevydávat, k nejbližší planetě, na které existuje život, Tin'ře, jejíž oceány jsou kyselé, a neposkytly by Shai'ri dostatek pitné vody, ale místo toho k planetě vzdálenější, jež je pro náš život mnohem, mnohem vhodnější. Podívejte se na tento záznam." Shy'rk rukama rozšířil hologramový snímek malé planety se zelenými kontinenty, obklopenými modří. "Ed'ra. Již velice dlouho nám o ní podává zprávy St'eem číslo 54 112. Obyvatelé toho světa jsou inteligentní, ale ne dost na to, aby se vypořádali s námi," dodal Shy'rk. "Nejsou vůbec inteligentní, Shy'rku," opravil ho Reh'shb, "jako druh za moc nestojí. Jsem proto, abychom vážili na Ed'ru cestu." "Souhlasím též," pronesl opatrně Elor, "doufám však, že nehodláte s obyvateli té planety začít nějaký konflikt." Všichni Shai'ri v místnosti se na sebe podívali. Elor tomuto gestu moc dobře rozuměl. Neměli k němu žádnou úctu, jeho slova pro ně byla prázdná, bezvýznamná. Elor by se na ně nejraději rozčilil. Cítil, jak se stavěli nad něj, jen proto, že byl C'riel. "Nebojte, Elore, vy se vše včas dozvíte," řekl mu Shy'rk. Poté, co Elor místnost opustil, téma diskuse se změnilo. "Tábor na planetě Mor'ra je připraven," sdělil Shy'rk ostatním, "nebude trvat dlouho, a dorazíme k ní. Naši vojáci tam už na C'riely čekají." "Hodláte je tam přemístit všechny?" "Jak hodláte takovou operaci provést, Vládce?" "Jste si jist, že C'rielové při tom nepozabíjí většinu našich vojáků?" Padala spousta otázek. "Všichni C'rielové, kteří přežili zánik Reny, budou ponecháni v temnotě," odpověděl jednoduše Shy'rk. O několik dní později došlo k násilnému přepadení letounů C'rielů vojenskými silami Shai'ri. Jejich plavidla byla sabotována, letouny Shai'ri odtažena na Mor'ru, kolem níž celá formace prolétala, a následně zničena. Rozlehlý prostor, který byl na Mor'ře vytyčen jako zajatecký tábor pro C'riely, byl obehnán dvacetimetrovým elektrickým plotem. Únik za hranice tábora byl nemožný, ale i kdyby se některému z C'rielů podařil, nenašel by na Mor'ře nic víc, než jen nebezpečné Zertyry, masožravce s kořeny zapuštěnými do půdy, a chapadlovými větvemi, neustále hladové, lačnící po mase. Elor odpočíval ve svém plavidle, když za ním přišel samotný Shy'rk se třemi vojáky. Ti začali znaveného Elora brutálně bít do obličeje, na Vládcův příkaz mu ho zjizvili, a spoutali mu ruce i nohy. "Věděl jsem, že se z vás stane bestie," řekl Elor Shy'rkovi, když byl odváděn do vojenského letounu. "Abych řekl pravdu, Elore, když vás teď vidím pošramoceného, úplný opak toho zuřivce, se kterým jsem bojoval v aréně, nemrzí mne, že jsem vás tehdy nezabil. Jsem rád, že se vy, a váš prašivý, nicotný druh slabých mírumilců, budete za ohradníkem v roztrhaných hadrech plazit v krvi. Odpor Shai'ri se trestá. A potrestat jsem se za něj rozhodl celý váš druh. Berte na vědomí to, že k tomuto osudu jste je všechny přivedl vy sám," odpověděl Shy'rk. Tak začalo pro všechny přeživší z Reny pravé peklo. Shai'ri je opustili na Mor'ře, aby zde byli drženi v šílených podmínkách. Poté, co byla pomsta vykonána, vydali se osídlit Ed'ru.


"Jen naše přežití je důležité. Ne to jejich." Cesta na Ed'ru měla být dlouhá, z formace však bylo vypuštěno několik lodí, jež měly na planetu přistát dříve, a začít působit chaos mezi tamními obyvateli. Shy'rk zároveň rozkázal všem St'eemům na Ed'ře, aby začali původní obyvatelstvo onoho světa připravovat na příchod Shai'ri. "St'eem číslo 54 112 říká, že nejinteligentnější obyvatelé Ed'ry toho o druzích z jiných planet mnoho nevědí. V několika případech se se St'eemy setkali, stejně jako s Mq'xi. Tato setkání však spojují se směšnými konspiračními teoriemi. Jsou hloupí. Někteří z nich si například myslí, že Mq'xové zvěstují špatné události. Bojí se jich. A takový druh Ed'ře vládne. Každopádně 70 % té planety pokrývá voda, ač z většiny slaná, což nám však rozhodně nevadí. Ed'ra poskytuje dostatek zdrojů surovin k našemu přežití," sdělil v poradní místnosti funkcionářům Shy'rk. "Na Ed'ře žijí druhy mnohem silnější, než je ten jejich. Dali by se zotročit a využít k dobytí planety," navrhl Reh'shb. "I ten vládnoucí druh, druh lidský, jak si říkají, by se dal využít. Pokud se nepodvolí, můžeme si s některými jedinci trochu... pohrát. A přesvědčit tak zbytek druhu, že odpor Shai'ri rozhodně není dobrým nápadem," odpověděl Shy'rk. "St'eemové, Mq'xové a předem vyslaní vojáci Shai'ri se budou pomalu snažit působit na Ed'ře chaos, a pak učiníme hromadnou invazi, kterou žádný z lidí nebude očekávat. Nemají zbraně dost silné na to, aby se nám ubránili. Ed'ra bude brzy naše, a Shai'ri přežijí," dodal. Všichni v místnosti poklekli. Shy'rk si po poradě nasadil zelenou uniformu s několika zářivými démanty na krku, ramenou, na hrudi a v břišní oblasti a s červenými kalhotami. Tento oblek hodlal nosit po celou dobu před invazí, při ní i po jejím skončení. Byl to nový symbol jeho vlády. Zůstal sám sedět na trůnu ve svém vesmírném modulu, a dále již jen přijímal zprávy o cestě a o plánované invazi Ed'ry. Nejednou však o samotě přemýšlel o rozhodnutích, jež v životě učinil. Přestože byl přesvědčen o tom, že zrada C'rielů byla dobrým rozhodnutím, stále kdesi v hlubinách své mysli cítil trochu smutku. Byla ho už jen trocha, tak moc se Shy'rk za posledních pět roků změnil. Ale stále nebyl takovým monstrem, jako ti, kteří mu radili, a ti, s nimiž musel spolupracovat. Čas od času pociťoval zoufalost. Nechtěl, aby úkol převést Shai'ri z Dh'ery na jinou planetu, byl udělen právě jemu. Neměl však na vybranou. A osud celého jeho národa byl teď v Shy'rkových rukou. Slíbil si, že ho nezklame. Zklamání mu už v minulosti způsobil, a nehodlal tak učinit znovu. Čím blíže Ed'ře vesmírné lodě Shai'ri byly, tím více se Shy'rk zatvrzoval. Věděl, že jako Vládce Shai'ri musí původní obyvatelstvo tohoto světa zlomit. A nakonec ho posiloval pocit úspěchu ze zlomení C'rielů. Stával se sebejistějším, plán invaze o samotě neustále propracovával, až jej dovedl k dokonalosti. Ed'ra, Země, jak ji její lidští obyvatelé nazývali, byla pro přežití Shai'ri ze všech planet nejvhodnější, a Shy'rk byl připraven získat nad ní vládu. Když čas invaze nastal, udeřili Shai'ri pod jeho vedením tvrdě, nemilosrdně, a navždy ji změnili...

* - poslední část kapitoly Invaze ze 3. série

Příště: Planeta v plamenech.

Lovci kryptidů 4: Shy'rkův příběh (2/3)

4. července 2020 v 14:49 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Předtím, než byla planeta Dh'era zničena, žili její obyvatelé v relativním klidu. Po miliony let ji ovládali Shai'ri, inteligentní druh s vyspělou technologií, vedený dynastií Vládců z města Ael'styr. Jejich civilizace prosperovala. Pro případ, že by se domovskému světu Shai'ri v budoucnosti něco přihodilo, vysílali na ostatní planety podřízené druhy, St'eemy a Mq'xe, jakožto zvědy, aby je informovali, zda jsou na nich příhodné podmínky k životu. Tak to chodilo po mnoho let, během vlády Olr'onovy i jeho předchůdců. Nový Vládce Shy'rk však s ideologií nadřazenosti od začátku nesouhlasil, ačkoliv jej po léta jeho učitel Reh'shb ujišťoval, že jiným způsobem Shai'ri úspěchu nedosáhnou. Shy'rk nedokázal pochopit, proč se Shai'ri stavěli nad jiné druhy. A přesto nakonec neměl na vybranou, než se tomuto myšlení podvolit. Nastala totiž katastrofa, kterou si žádný z Shai'ri nepřál...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: SHY'RKŮV PŘÍBĚH, ČÁST DRUHÁ:
Shy'rk pocítil zděšení. Nevěděl, jak reagovat. Hlavou se mu promítaly všechny možnosti toho, co mělo přijít. Nemilých překvapení v této krátké době zažil až příliš mnoho. "Rád bych ho viděl. Odvedete mě k němu?" zeptal se funkcionáře. Ten okamžitě souhlasil, a přivedl Shy'rka k nemocnému Olr'onovi, takřka nehnutě ležícímu ve stabilizované poloze na velkém lůžku ve Vládcově ložnici. Byl celý bledý, a z hrdla se mu dral podivný, chraptivý skřek. "Co se mu stalo?" zeptal se rychle Shy'rk ostatních. "Vypadá to na nějakou nemoc. Neznámou nemoc. S ničím takovým jsme se zde dosud nesetkali," prohlásil Shai'ri stojící u lůžka, zodpovědný za měření Vládcovy tělesné teploty s pomocí přístroje, který přikládal na jeho čelo. Shy'rk k lůžku přistoupil, a pohlédl svému otci do očí. "Olr'one, jsem tu," řekl tiše. "Shy'rku," zachraptěl překvapeně Olr'on, a doširoka otevřel zakalené, nemocné oči. "Budete v pořádku," pronesl Shy'rk, a na znamení respektu k Vládci položil ruce na kraj lůžka. "Obávám se, že ne, Shy'rku. Cítím uvnitř... nepopsatelnou bolest. Vnitřní krvácení. Myslím, že můj čas nadešel. Už nemohu být Vládcem," odpověděl pomalu Olr'on, a pak se v křeči zkroutil na stranu lůžka, drže se svými dlouhými prsty za hruď. "Jak je to možné?" vyhrkl vyděšeně Shy'rk a pohlédl na lékaře. "Vládce je v tomto stavu již několik hodin. Snažíme se mu pomoci, je na tom ale čím dál hůř. Jsme bezradní," řekl upřímně lékař. Olr'on začal kašlat. Snažil se nadechnout, ale nemohl. Lékař Shy'rkovi poradil, aby se od lůžka vzdálil. K Olr'onovi přiběhlo několik dalších Shai'ri, a pomocí dlouhých hadicovitých přístrojů se pokoušeli podat mu umělé dýchání. Nebylo to však nic platné. Olr'on se udusil. Shy'rk v hrůze sledoval, jak se snažili oživit jeho mrtvé tělo, i když sám chápal, že Olr'on již skonal. Pohlédl na Reh'shba, stojícího se státním funkcionářem ve dveřích místnosti. Nastalo ticho. Podle etikety se měli po smrti Vládce všichni přítomní v místnosti umlčet na tři minuty. Shy'rkovi se zdály nekonečné. Uvnitř se chvěl. Přemýšlel, co bude dál. A ačkoliv ho Reh'shb naučil vše, co k vládě potřeboval, nedokázal si představit, že bude muset nyní plnit Olr'onovu úlohu. Připadal si nepřipravený. "Olr'onova vláda skončila po jednaosmdesáti letech, jež přinesly obyvatelům Dh'ery prosperitu. Nikdy nezapomeneme, jak Olr'on výrazně přispěl k rozvoji našeho světa. Nyní je novým Vládcem Shy'rk," pronesl s úctou Reh'shb, "bude nám potěšením mu sloužit." Všichni v místnosti poklekli. Recitovali starou báseň o dynastii Vládců, a když skončili, doplnil ji Reh'shb o nový verš, pojednávající o Shy'rkovi a o naději, kterou vkládali do jeho rukou. Slíbili mu oddanost, povstali, a jeden po druhém odešli z místnosti. Shy'rk ji opustil jako poslední. Zůstali v ní jen lékaři, jež okamžitě začali Olr'onovo tělo připravovat na přemístění do hrobky. "Reh'shbe," řekl v chodbě Vládcova paláce Shy'rk svému učiteli, "cítím se zrazený. Zřejmě sám sebou. Nepřipadám si jako dobrý budoucí Vládce. Raději bych se vrátil zpět do divočiny, a pokračoval v našem tréninku. Ale vím, že to není možné." "Nebojte se, já vám budu pomáhat," odpověděl přátelsky Reh'shb. Jakožto nový Vládce se měl nyní Shy'rk setkat se zajatými C'riely. Velitel armády mu vysvětlil, že velká skupina C'rielů, ze které několik desítek zajatých jedinců pocházelo, chystala ze svého úkrytu na Reně velký útok na Ael'styr. Popsal Shy'rkovi, jaké zbraně byly v jejich úkrytech nalezeny. Prý se jednalo o bomby, jež měla vesmírná plavidla C'rielů postupně shazovat na celé město. Dle velitelových odhadů mohl takový útok zbavit života až deset tisíc Shai'ri, jednu sedminu populace města. Pak mu zobrazil hologramovou kopii plánu útoku, který C'rielové sestavili. "Je možné, aby byla slova v tom textu přesně přeložena? Neovládám totiž jazyk C'rielů, ani jsem se s nimi nikdy nesetkal," řekl mu Shy'rk. Velitel slíbil, že do večera obstará Vládci přesný překlad, a dodal, že se sám jazyk C'rielů naučil, věděl tedy, o čem se v textu psalo. V hlavní místnosti paláce stanul Shy'rk poprvé v životě tváří v tvář C'rielům. Vypadali divoce, a mnohem nebezpečněji, než jak si je představoval. Byli to modří tvorové malého vzrůstu, poněkud zavalití, každý měl na hlavě šest očí, ruce měli tenké a dlouhé, nohy krátké a silné. Z širokých úst jim vylézaly dlouhé trojúhelníkové zuby. Většina z nich byla oděna jen v kalhotách, ale C'riel, kterého velitel považoval za vedoucího této teroristické skupiny, byl oděn v tlusté černé uniformě, rozepnuté u silného krčku, a spálené v oblasti břicha. Bylo evidentní, že nepronikavá uniforma tohoto C'riela ochránila i před střelou z trubicovitých pušek vojáků Shai'ri. Když Shy'rk před zajatce předstoupil, začali na něj syčet, prskat, někteří zvedli ruce s pouty, a ukazovali mu gesta, kterým nemohl rozumět. Nikdy v životě neviděl takový odpor. Všichni tvorové, se kterými se na Dh'eře setkal, byli Shai'ri podvoleni. Když některý ze St'eemů, Mq'xů nebo dokonce i T'lynů neposlouchal, byl potrestán. Ale tito C'rielové z Reny projevovali k Shai'ri jasnou averzi. A přestože za to byli vojáky Shai'ri okamžitě biti, něco se Shy'rkovi na jejich projevech líbilo. Chovali se totiž zcela přirozeně. Neovládal je strach. "Mluví někdo z vás jazykem Shai'ri?" zeptal se Shy'rk zajatců, a pak pohlédl na vedoucího skupiny. "Všichni známe tvůj jazyk. Jak jinak bychom se mohli domluvit s arogantním hnusem, který se staví nad všechny ostatní?!" vyhrkl C'riel v uniformě, a pokusil se po Shy'rkovi plivnout, jen aby schytal od vojáka pořádnou ránu do hlavy. Shy'rk si vzpomněl na to, co mu kdysi o C'rielech řekl Reh'shb. Nenávidějí Shai'ri proto, že jsou Shai'ri vyspělejší. Jinými slovy proto, že se Shai'ri chovají nadřazeně. Moc dobře chápal to, co mu nyní C'riel sdělil. Necítil však, že by si mohl dovolit projevit k těmto divokým modrým tvorům empatii. Otočil se na velitele armády. "Tito C'rielové tedy chystali útok na Ael'styr. Proč? Jaká byla jejich motivace?" optal se jej. Vedoucí skupiny C'rielů opět začal křičet v jazyce Shai'ri: "Odplata! Odplata za pustošení Reny, které Shai'ri způsobují! Neustále podnikáte výpady na naši planetu, odnášíte si z ní suroviny, dokonce se snažíte těžit nerosty na jižním pólu. Já jsem z té osady, která se nacházela poblíž ložiska udrynu. Přežil jsem masakr, který jste nám způsobili! Ohavní Shai'ri! Vrazi!" "Je to pravda?" zeptal se Shy'rk armádního velitele, a pak se podíval na Reh'shba. Z jeho hlasu vycházelo podezření. Velitel mlčel. "Jsou to lži," řekl Reh'shb bez přemýšlení, "k žádnému masakru kvůli těžbě udrynu nikdy nedošlo. Shai'ri žijí s C'riely v míru. Tato skupina se snažila ohrozit Ael'styr jen z toho důvodu, že náš druh nenávidí. Snad za to může jedině závist." "Jak si vůbec můžeš dovolit něco takového říci? Byl jsem tam. Všichni z nás byli u toho, když Shai'ri bez souhlasu vedení C'rielů přiletěli na Renu, a brali si, co jim nepatří! Všichni jste lháři!" vykřikl C'riel. "Kde je vůbec váš Vládce? Olr'on, ten zbabělý, sprostý vrah? Bál se snad před nás postavit?" dodal, a všichni zajatci propukli v zuřivý posměch. "Olr'on je mrtvý. Nyní jsem Vládcem já," odpověděl mu s upřímností Shy'rk. "Odveďte je do vězení," poručil armádnímu veliteli, "a držte je tam, dokud se tento případ nevyřeší." "Starý Vládce, nový Vládce... Všichni jsou nakonec stejní. Nespravedliví hlupáci. Doufám, že tvůj otec trpěl, když umíral! Stejně jako všichni, které nechal za svůj život zabít!" křičel C'riel, zatímco byl se svou skupinou odváděn z paláce. O několik hodin později se Shy'rk setkal s ostatními státními funkcionáři. Nejednali s ním jako s nováčkem, ale jako s právoplatným Vládcem. Shy'rk s nimi však mluvil obezřetně. Sám pro sebe si ponechával jistý odstup od těch, kterým měl věřit. Také měl za to, že C'rielova slova byla alespoň částečně pravdivá. Věděl, že ani Reh'shb mu nesdělil vše, a že ani on, ani Olr'on mu nikdy nepověděli o boji s touto skupinou C'rielů. Během diskuse se jeden z funkcionářů vyjádřil k reakci vůdce skupiny na Olr'onovu smrt. Přišel s teorií, že neznámá nemoc, jež Olr'ona skosila, pocházela právě z Reny, a že předchozího Vládce smrtelně nakazili právě C'rielové. Ostatní v místnosti okamžitě zasouhlasili. "Kromě zajatců, o kterých vím," řekl Shy'rk, a na chvíli se naschvál odmlčel, "nejsou v Ael'styru žádní další C'rielové. Pár oficiálních vyslanců sice na Dh'eře žije, nikoliv však ve městě. Jak by tedy mohli do Vládcova paláce přenést nějaký virus? Nepřijde mi to pravděpodobné." "K rozšíření viru mohla tato skupina na Reně použít zesílený komunikační přístroj, který ukradli Shai'ri," odpověděl funkcionář, jenž s teorií přišel. "Komunikační přístroj, kterým je možné na velkou vzdálenost přenést pomocí světelné energie hmotu, spojí-li se záření přinejmenším dvou těchto zařízení? Takovou technologii mají jen Shai'ri. Kde by k němu C'rielové přišli?" optal se s podezřením Shy'rk. "Dobrá, povíme vám pravdu. Shai'ri byli v posledních letech několikrát na Reně," odpověděl funkcionář, "ale rozhodně C'rielům neubližovali. Tato skupina ovšem s Shai'ri dlouho bojovala, a byla zodpovědná za zničení několika našich vesmírných plavidel. Tak se mohli zmocnit třeba jen jediného komunikačního přístroje, navázat spojení s jiným zařízením v Ael'styru, a upravený virus přenést do Vládcova paláce. Mohli tak učinit již v době, kdy byli tito zajatci odnášeni z Reny. Mohla to být pomsta." "Jak vůbec víme, že tato skupina pracuje samostatně? Co když pracují pro celou rasu C'rielů celkově? Co když je to odnož jejich armády?" "Mohou za to C'rielové." "Ano, Olr'ona zabili oni. Je to jejich vina. Váš otec zemřel kvůli nim." Všichni v místnosti rázem začali z Olr'onovy smrti vinit C'riely. "Také s touto teorií souhlasím," pronesl nakonec pomalu Reh'shb. Shy'rk mlčel. Něco se mu na tom nelíbilo, ale neměl dostatek argumentů, kterými by se mohl ohánět. I jako Vládce si připadal bezbranný. Tato konspirační teorie se rázem rozšířila z Vládcova paláce po celém Ael'styru, a odsud po celé Dh'eře. Den po dni nenáviděli Shai'ri malé modré obyvatele Reny víc a víc. Veřejné pomlouvání C'rielů ve všech koutech Dh'ery nezůstalo nepovšimnuto dlouho.


Do hlavní místnosti Vládcova paláce byl odeslán hologramový záznam reprezentanta C'rielů, Elora. Na rozdíl od Shai'ri neměli C'rielové žádného vůdce, jejich politický systém byl složitější, a jedinec, který je zastupoval, byl spíše diplomatem než rozhodující politickou silou. Elor měl s Olr'onem napjatý vztah, pro mnohé násilné výpady Shai'ri na Reně totiž existovaly nezvratné důkazy, a přesto Olr'on svému protějšku stále opakoval, že chce mít s C'riely jen dobré vztahy. Celá léta mu lhal do očí. Když se Elor dozvěděl o tom, že armáda Shai'ri zajala několik desítek žoldáků na jižní polokouli Reny po krvavém souboji, byl velice podrážděný. Shai'ri opět narušili mír, a on jako reprezentant C'rielů musel jednat. V záznamu řekl Elor následující: "Gratuluji, Shy'rku. Věřím, že budete spořádaným Vládcem. Jsem si jist, že se své úlohy chopíte zodpovědně. Nemohu však pominout strašlivé události posledních dnů. Naši vyslanci v různých částech Dh'ery vědí moc dobře o konspirační teorii, podle které byl Olr'on zabit námi. Námi jakožto celým druhem. To je neskutečně arogantní nařčení, které, jak si jistě uvědomujete, může vyústit ve válku. Vidím to jako prostředek nového Vládce k zajištění podpory ze strany poddaných. Možná také jen teorizuji, ano, možná nemám pravdu, ale vnímám to celé jako způsob, jak sjednotit Shai'ri po celé planetě nenávistí ke C'rielům. Je jen otázkou času, kdy jeden z našich vyslanců bude ubit jen proto, že patří k našemu druhu. Tak nesmyslné to je. Nesmyslné jako váš pocit nadřazenosti sám. Druhá věc, milý příteli, mohu-li vás tak vůbec nazvat. Požaduji, abyste všechny C'riely, zajaté během krvavé bitvy, za kterou mohl váš předchůdce, odeslal zpátky na Renu. Nejedná se o žádné kriminálníky. Nemáte právo je držet v zajetí. Navrhuji vám tedy jedno. Vy a já, Shy'rk a Elor, se utkáme v duelu. Ten proběhne v Ael'styru. Podle staré tradice obyvatel solárního systému En se utkáme v souboji jednoho proti jednomu. Pokud vyhraji, bude jméno C'rielů na Dh'eře očištěno. Hodlám podstoupit tuto oběť, abych zajistil lepší vztahy mezi našimi dvěma světy. Těším se na vás." Shy'rk byl Elorovým vzkazem skutečně zaujat. Měl z něj však smíšené pocity. "Je to provokace," reagoval na vzkaz Reh'shb, "žádný Vládce se nikdy neutkal v duelu s reprezentantem C'rielů. Slyšel jste, jak si je jistý svou výhrou? Chce si zajistit lepší vztahy s námi, a přitom..." "Já to beru, Reh'shbe," přerušil ho Shy'rk. "Prosím, Vládče," naklonil se k němu Shy'rk, "nejsem si jist, zda skutečně znáte pravidla takového duelu. Se vší úctou k vám, riskujete, že neuspějete. Nedělejte to." Shy'rk se však svého rozhodnutí nevzdal. Duel měl proběhnout druhého dne večer ve vojenské aréně na západě Ael'styru, poblíž vojenských kasáren. Shromáždily se zde tisíce diváků. Mezi nimi bylo i několik stovek C'rielů, kteří z Reny přiletěli spolu s Elorem. Zajatci, vyvedení z vězení, byli umístěni do přední řady, jak si to Elor přál. Chtěl, aby jasně viděli, že bojoval za jejich svobodu. Elor byl větší než ostatní C'rielové, ale stále byl jen z poloviny tak vysoký, jako Shy'rk. Měl vypracované tělo, neskutečně silné ruce, žádné hůlčičky, jako většina jeho příbuzných, a když před Shy'rkovým obličejem vytáhl dlouhé ostří z meteokolosia, prvku využívaného všemi civilizacemi v této části vesmíru k výrobě bodných zbraní, a zavrčel u toho, působil vskutku děsivě. Všechna ta grandióznost, jež ho až dosud provázela, byla náhle pryč. Jakmile zazněl dunivý signál, a duel začal, Elor se proměnil v zuřivé zvíře, a než Shy'rk stačil vytasit svou bojovou tyč, skočil po něm, a povalil ho do písku. Pak kolem sebe začal sekat, div Shy'rka nezasáhl. Všechny bojové pohyby, které Shy'rka před několika dny v divočině naučil Reh'shb, nyní přišly vhod. Kdyby neučinil salto vzad, byl by rozpůlen. Hned jak jeho plochá chodidla dopadla na zem, střetla se tyč znovu s ostřím, a za hrčení diváků jím byla přeseknuta. Elor sekl Shy'rka do ruky. Z rány vystříkla zelená krev. Shy'rk měl pocit, že se vše na chvíli zastavilo. Takovou bolest dosud nepoznal. Elor dokázal být při boji tak krutý! Byl tento duel vůbec dobrým nápadem? Toto neměl být přátelský souboj. Měl to být boj na život a na smrt. Reh'shb měl pravdu, když ho varoval! Shy'rkova vláda mohla skončit dřív, než vůbec začala. A co by bylo pak? Shy'rk ještě neměl potomka. Elor vyzval nezkušeného Vládce na souboj, a on mu na to při své naivitě kývl. Shy'rk začal vážně přemýšlet. Pokud C'rielové skutečně zabili Olr'ona, pak zabití Shy'rka mohlo být jen posledním dílkem skládačky. Dynastie Vládců by byla vyvražděna. Shai'ri by tak přišli o své vůdce, a byli by oslabeni. Možná by mezi jednotlivými skupinami zavládly spory o nadvládu, a C'rielové by jich mohly využít k podrobení Dh'ery. Proč o tom jen Shy'rk nepřemýšlel dříve? Proč jen uvažoval tak naivně? Elor mu dal do zad takovou ránu, že Shy'rk dopadl obličejem do písku, a zůstal chvíli bez hnutí ležet. Většina Shai'ri v aréně se zvedla. Duel začal teprve před chvílí, a už se zdálo, že byl u konce. Elor řval, s ostřím přicházel k Shyr'kovi, a chystal se smrtelně ho zasáhnout.


V poslední chvíli natáhl Shy'rk k Elorovi ruku. C'rielové sledovali toto gesto se zatajeným dechem. Znamenalo to snad, že se Vládce Shai'ri, druhu, který se povyšuje nad všechny ostatní, vzdával? Shai'ri ovšem věděli, co bude následovat. Reh'shb, sedící v řadě za zajatými C'riely, vstal, aby si pohled na to, co mělo následovat, náležitě užil. Shy'rk nenatahoval k Elorovi ruku, aby jej prosil o milost. Místo toho mířil na Elora energetickým reaktorem, připevněným k zápěstí. A jakmile namířil prsty na Elora, vítězoslavně zvedajícího ostří do výšky, vyšla z reaktoru taková šleha, že protivníka odhodila na druhý konec arény. Shy'rk vyskočil, zvedl ze země ostří, jež nepřítel upustil, a přiběhl k němu. Elor byl těžce zraněný, avšak s agresivním bručením již vstával, a jednou rukou si kryl vážnou popáleninu na hrudi. Shy'rk ho přitiskl ke stěně arény, a přiložil špičku ostří k jeho hrdlu. Diváci, až dosud zcela rozdivočelí, ztichli. Čekali, až Shy'rk nepřítele zabije. Ale nestalo se to. Teď, když na něj Shy'rk neviděl, ukázal Reh'shb zcela jasně své zklamání. Nemohl zkrátka uvěřit tomu, že Shy'rka opět ovládla sentimentalita. "Elore, nechám vás jít. Vraťte se zpátky na Renu. Zajatce propustím. Ale už nikdy s námi nechtějte řešit spory násilím," řekl nový Vládce reprezentantovi C'rielů, naprosto překvapenému tímto vstřícným krokem. Mlčky souhlasil. Po skončení duelu byl Shy'rk ošetřen, rána na ruce mu byla zmražena, a on se odebral do svého paláce. Ostatní funkcionáři se tu na něj dívali s neporozuměním a se záští. "Shy'rku, toto nebyl dobrý tah. Umínil jste si, že s Elorem budete bojovat. Pak souboj na poslední chvíli vyhrajete, a necháte ho žít, a ještě k tomu propustíte naše zajatce. Tudíž poslední vojenská operace, kterou Olr'on schválil, ta, kvůli které ho C'rielové nakazili, jak se domníváme, vyšla vniveč," řekl mu nahlas Reh'shb. "Neprokázal jste Elorovi, že jsme něco víc než C'rielové. Prokázal jste mu, že Shai'ri slábnou. Omlouváme se, ale nesouhlasíme s Vámi. Vy nás oslabíte. Proč jste to vůbec udělal?" vyhrkl další vysoce postavený Shai'ri. Shy'rkova mysl se vrátila do chvíle, kdy byl Elorem téměř zabit. Znovu pomyslel na to, že konečné vybití dynastie Vládců teoreticky mohlo C'rielům prospět. Neměl ale pro takovou hypotézu žádný důkaz! Ovládl ho strach ze smrti a ze zrazení vlastního lidu. Uvnitř začal panikařit. "Omlouvám se vám," pronesl. Reh'shb i ostatní vypadali překvapeně. Snad se v minulosti ještě nestalo, že by se Vládce za něco omluvil. "Reh'shbe, řekl jsem ti, že si připadám nepřipravený. Pokud jsem Shai'ri zklamal... je to prostě má chyba. Měl jsem myslet na všechno. Neměl jsem se do něčeho vrhat, aniž bych nezvážil všechny možnosti. Možná tohle C'rielové chtěli," vyřkl rychle. "Budete skvělým Vládcem," pronesl jeden z funkcionářů, "jistě se ze svých chyb ponaučíte. Víme to. Věříme ve vás." Strach ze smrti, který Shy'rk pocítil při duelu s Elorem, měl na něj větší dopad než cokoliv předtím. Časem začal ušetření Elora litovat. Začal pohlížet na C'riely se stejnou nechutí jako ostatní Shai'ri. Začal věřit tomu, že měli zájem o skončení Vládcovy dynastie, o zničení Ael'styru, možná dokonce o rozložení celé společnosti Shai'ri. Tyto paranoidní myšlenky provázely Vládce Shy'rka každý den po příští dva roky. Během té doby mu Reh'shb představil Olr'onův nedokončený plán. C'rielové, kteří bojovali proti Shai'ri, měli být zajati a přemístěni na jinou, opuštěnou planetu v hlubinách vesmíru, kde měli být pod dozorem ponecháni ve speciálním táboře. Shy'rk učinil rozhodnutí, ke kterému by se v mládí nikdy neodhodlal. Změněn svými zážitky, vystrašen pocitem zrady, byť tento pocit vycházel jen z nepotvrzené domněnky, a také ideologií nadřazenosti, kterou v průběhu času kvůli svým zážitkům plně akceptoval, souhlasil s dostavěním věznice pro C'riely, a začal plánovat, jak by do ní měli být nepřátelé z Reny přemístěni. Brzy však došlo k události, která Shai'ri a C'riely, ač se to mohlo zdát neuvěřitelné, opět spojila.

V desátém roce Shy'rkova života totiž došlo k velké katastrofě. Jak se s ní Vládce vypořádal? Proč donutila Shai'ri a C'riely spojit se? Pokračování příště...

Obrázek týdne 3. 7. 2020

3. července 2020 v 10:29 | HAAS |  Obrázky týdne
Přináším první Obrázek týdne července 2020, a tentokrát to bude dílo trochu netradiční, neboť nezobrazuje vyloženě ani prehistorické, ani současné živočichy, ale spíše jednoho z nejslavnějších tvorů skotského folklóru (ač rozhodně inspirovaného skupinou vyhynulých plazů). Na tuto malbu jsem tento týden narazil na twitterovém účtu Darrena Naishe. Jejím autorem je italský umělec Gino D'Achille. Poprvé se objevila v knize Vampires, Zombies & Monster Men od Daniela Farsona, vydané v roce 1975. Toto nádherné dílo je rekonstrukcí údajného pozorování lochneské příšery při přechodu silnice.


Popisek k obrázku: Při jízdě automobilem po silnici na břehu jezera Loch Ness ve Skotsku zahlédli F. T. G. Spicer a jeho manželka něco vskutku děsivého. Z okolních křovisek vylezl obrovský dlouhokrký tvor se čtyřmi ploutvemi, přežívající plesiosaurus, a uchvátil zatoulané jehně. Zatímco pan Spicer nevěřícně hledí na to podivné, prehistorické monstrum, sune se příšera zpět do chladných vod jezera, držíc hrdlo své oběti pevně mezi zuby. Podle Spicerových došlo k tomuto pozorování v srpnu roku 1933.

Spicer si samozřejmě publicitu, jež se mu dostala poté, co svůj pozoruhodný příběh vylíčil veřejnosti, náležitě užíval. Zda byl tvor, kterého spatřil, skutečný nebo to byly jen výpary skotské whisky, na to už si musíte odpovědět sami.
Zítra očekávejte druhou část Shy'rkova příběhu ze 4. série Lovců kryptidů! Také bych se v brzké době rád vrátil k projektu Geology Rocks. Mám ještě pár dalších plánů, ale zatím si je ponechám pro sebe...

Shuvosaurus

2. července 2020 v 17:06 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Shuvosaurus ("Shuvův ještěr") byl archosaur z kladu Paracrocodylomorpha, který žil na území amerického státu Texas v pozdním triasu stupně nor před přibližně 216 až 203 miliony let. Byl objeven na počátku 90. let 20. století Shuvem Chatterjee, synem proslulého paleontologa Sankara Chatterjee, jenž pak zvíře popsal pod názvem Shuvosaurus inexpectatus roku 1993. Nález sestával z jediné lebky s bezzubými čelistmi. I díky tomu byl tedy Shuvosaurus původně považován za nejstaršího známého zástupce čeledi Ornithomimidae (dnes jsou za nejstarší členy této čeledi považovány rody známé až pozdní křídy, z doby před přibližně 90 miliony let). Domněnka, že se pštrosí dinosauři vyvinuli tak brzy, v době, kdy teprve docházelo k rozvoji dinosaurů, se brzy setkala s nesouhlasem ostatních paleontologů. Později byl tedy Shuvosaurus překlasifikován na bazálního teropoda, a byl za něj považován řadu let, než se konečně přišlo na to, že mezi dinosaury vlastně vůbec nepatřil. Paracrocodylomorfové, mezi které byl zařazen, byli blíže příbuzní rauisuchidům než dinosauromorfům a samotným dinosaurům. Dle některých odborníků kráčel Shuvosaurus pouze po zadních, dle jiných byl kvadrupední, chodil tedy po všech čtyřech. Úplné fosilie, jež by jim poskytly nezvratný důkaz té či oné možnosti, však bohužel nalezeny nebyly. Odkryto bylo několik exemplářů, pravděpodobně nejlépe zachovalým pozůstatkem Shuvosaura je však původně vykopaná lebka. Ani o jídelníčku Shuvosaura si nemohou paleontologové udělat dobrý obrázek. Někteří se domnívají, že se živil specializovanou stravou, a usuzují tak právě z jeho bezzubého "zobáku". Je možné, že se živil například výhradně vejci. Jiní si zase myslí, že mohl být všežravý, a bezzubými čelistmi chytal hmyz a malé obratlovce, a také s jejich pomocí trhal rostlinný materiál. Přítomnost bezzubého zobáku, typického znaku ornithomimidů, u tohoto archosaura, je dobrým příkladem konvergentního vývoje (tj. typ evoluce, při němž se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem v závislosti na životě v podobném či dokonce stejném prostředí). Předpokládaná délka dospělého Shuvosaura činí asi 2 metry. Jednalo se o rychlého, lehce stavěného a štíhlého plaza. Jeho nejbližšími příbuznými byly rody Effigia a Sillosuchus, s nimiž je řazen do čeledi Shuvosauridae.
Popis Shuvosaura najdete v knize "Dinosauři - Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, vydané v České republice nakladatelstvím Svojtka & Co v roce 2009.

Příště Podokesaurus!

Zmije mnohorohá - Jedovatý had s dvěma až pěti růžky nad každým okem

1. července 2020 v 10:42 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Červenec roku 2020 začneme slíbeným popiskem zmije mnohorohé. Je to nádherný had, a mě bude potěšením Vám ho představit...

Latinský název: Bitis cornuta,
Rozšíření: východ jižní Afriky; Namibie a Jihoafrická republika,
Velikost: 25 až 75 centimetrů.
Zmije mnohorohá patří do rodu Bitis, který zahrnuje celkem 18 druhů rozšířených po celé Africe a Arabském poloostrově. Od svých příbuzných se liší jedním znakem, který jí ostatně vysloužil její český druhový název, stejně jako anglické pojmenování "many-horned viper". Většina exemplářů je vybavena dvěma až pěti růžky, umístěnými nad každým okem. Nejsou to růžky v pravém smyslu slova - jedná se o šupinaté výrůstky. Každý růžek je tvořen v podstatě jednou jedinou šupinou. Existují však i jedinci, kteří jsou bezrozí. Co se maskování týče, je zmije mnohorohá, stejně jako její bratranci a sestřenice, mistryní kamufláže. Díky šedému až hnědému zbarvení dokáže lehce splynout s okolním prostředím. Po zádech se jí táhne dvojitá řada čtvercových až obdélníkových skvrn. Jsou světle lemované, ale jejich střed je naopak tmavý, načernalý. Podobné, ale drobnější vzory zdobí i její boky. Břišní šupiny jsou buď tmavě kropenaté nebo světlé, u některých jedinců pak mohou být téměř až bílé. Na hlavě se nacházejí symetrické vzory, jež při pohledu z boku mohou připomínat hroty šípů. Zmije mnohorohá preferuje hornaté oblasti či kamenité pláně, daří se jí však i ve veldu. Jedná se o nočního hada, vybaveného svislými zorničkami. Na kořist číhá v záloze, často setrvává na jediném místě po celé dny nebo i týdny. Prochází-li kolem vhodná kořist, zmije na ni zaútočí, dlouhými, sklápěcími předními jedovými zuby do ní vpíchne jed, a ten ji poté rychle zabije. Kořistí tohoto druhu se stávají malí obratlovci, například ještěři či hlodavci. Čas od času se ale může přiživit i na obojživelnících a ptácích. Informací o jedu zmije mnohorohé bohužel není mnoho. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje v odlehlejších oblastech, nepředstavuje pro člověka velké nebezpečí. Je však známo, že po uštknutí, ke kterému vždy dochází jen v sebeobraně (had nehodlá na člověku plýtvat svůj cenný jed), pociťují oběti bolest hlavy, závrať, nevolnost, bolest břicha a křeč. V případě, že není uštknuté oběti podán protijed, může následovat kolaps a následně smrt. Okolí rány může samozřejmě po uštknutí výrazně opuchnout. Jed příbuzných druhů má také koagulopatické účinky, není ovšem známo, zda je má i jed zmije mnohorohé. Ocitne-li se v ohrožení, útočí zmije mnohorohá bleskurychle, mnohdy při výpadu zvedá většinu délky těla. Jedinci chovaní v zajetí se však obvykle po nějakém čase uklidní, a na chovatele zpravidla neútočí. Volně žijící zmije mnohorohé dorůstají maximálně 50 centimetrů na délku. Největší zaznamenaný jedinec měřil 75 centimetrů, a pochopitelně se jednalo o exemplář chovaný v zajetí. Samice zmijí mnohorohých přivádějí na svět živé potomky, v jednom vrhu jich může být 6 až 8. Populace těchto hadů obývá východ jižní Afriky, konkrétně jihozápad Namibie, západ Severního Kapska a jihozápad Západního Kapska. Několik izolovaných populací přežívá ve Východním Kapsku. Druh Bitis cornuta popsal v roce 1803 francouzský zoolog Francois Marie Daudin, mj. autor osmi rozsáhlých svazků o plazech, jež zhotovil v letech 1802 a 1803. Z velkého množství plazích druhů, jejichž popis zhotovil, byla B. cornuta jediným zástupcem čeledi zmijovitých.

Příště zmije pouštní!

Pravěcí netopýři: Miniopterus tao

30. června 2020 v 13:36 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Od projektu Pravěcí netopýři jsem si dal více než měsíční pauzu. To ale neznamená, že by tento projekt skončil! Je na čase seznámit Vás s dalším pozoruhodným prehistorickým letounem...

Druh: Miniopterus tao,
Období: pleistocén, před 2 miliony až 10 000 lety,
Území: Čína.
Miniopterus, česky nazývaný létavec, je rod netopýrů z nadtřídy Vespertilionoidea, který v současné době zahrnuje 34 platných žijících druhů a přinejmenším 4 druhy fosilní. Druh Miniopterus tao je z nich patrně nejlépe prozkoumaný. Je znám z čínského pleistocénu, a vyhynul teprve na samém konci poslední doby ledové, asi před 10 000 lety. Historie rodu Miniopterus však sahá mnohem hlouběji do minulosti; vypadá to, že klad zahrnující tento rod se od ostatních primitivních letounů oddělil již v paleocénu nebo v eocénu, před přibližně 54 až 43 miliony let. Nejstarší druh rodu Miniopterus je pak znám již z pozdního eocénu. Fosilní pozůstatky druhu M. tao byly nalezeny v proslulém jeskynním systému nedaleko vesnice Čou-kchou-tien asi čtyřiačtyřicet kilometrů jihozápadně od Pekingu. Tato oblast se proslavila především nálezy koster tzv. pekingského člověka (Homo erectus pekinensis). Prvním nalezeným pozůstatkem jednoho z našich předků žijících v okolí Čou-kchou-tienu v pleistocénu byl jediný zub, nalezený roku 1921 Birginem Bolinem pod vedením Otta Zdanského. Lebky a další kosti pak byly v oblasti vykopány během příštích desetiletí. Miniopterus tao byl v Čou-kchou-tienu nalezen zřejmě ve 30. letech minulého století. Roku 1934 popsal čínský paleontolog Jang Čung-ťien několik fosilií netopýrů, jež byly vykopány v Lokalitě č. 1 uprostřed jeskynního systému. Nalezené letouny však nepopsal jako zástupce rodu Miniopterus, k tomu se odhodlali až v roce 1963 Kazimierz Kowalski a Čuan-kuei Li. Domnívali se, že tyto zkamenělé fragmenty náležely létavci stěhovavému (Miniopterus schreibersii), dosud žijícímu druhu rozšířenému v celé palearktické oblasti i dále na jih, dokonce až do Austrálie. V roce 1986 pak Bronislaw Woloszyn zjistil, že nalezené zkameněliny ve skutečnosti patřily úplně novému, již vyhynulému druhu létavců, a rozhodl se dát mu jméno Miniopterus tao. K tomuto rozhodnutí dospěl při zkoumání dvou fosilních mandibul, jež byly umístěny v depozitáři Polské akademie věd. Druhové jméno "tao", jež pro netopýra vybral, je přímým odkazem na čínský filozofický koncept, který hraje důležitou roli v taoismu. M. tao rozhodně nepatřil mezi největší netopýry, vlastně ani nepatřil mezi největší druhy létavců. Průměrná délka spodní čelisti představovala 12 milimetrů, z čehož lze vyvodit, a to i na základě porovnání s žijícími druhy rodu Miniopterus, celkovou velikost zvířete. M. tao byl docela průměrný létavec, s rozpětím křídel okolo 30 centimetrů, od čenichu po ocásek měřil zhruba 10 centimetrů, a vážil nanejvýš 20 gramů. Je velice pravděpodobné, že byl celkově poněkud robustního vzrůstu. Létavci jsou vybaveni neuvěřitelně dlouhým třetím prstem, a všichni zástupci rodu jsou schopni ho při odpočinku spolu s křídly jaksi "složit". Díky dlouhým křídlům dokáží létavci vyvinout v letu skutečně velkou rychlost, pohybují-li se v otevřeném prostoru. Zajímavé je, že přinejmenším po 20 milionů let provází létavce virus rodu Deltaretrovirus, způsobující u lidí leukémii. Co se stravy týče, byl M. tao s velkou pravděpodobností hmyzožravý, stejně jako jeho současní příbuzní. Po setmění lovil okřídlený noční hmyz. V době, kdy žil, vyskytovalo se na území Čou-kchou-tienu i několik dalších netopýrů, například netopýr ia (Ia io), který přežil do dnešních dnů.

Létavec stěhovavý (Miniopterus schreibersii), druh, od něhož byl M. tao oddělen

Tento projekt bude pokračovat!

Lovci kryptidů 4: Shy'rkův příběh (1/3)

29. června 2020 v 14:04 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Shai'ri započali hromadnou invazi Země teprve před nedávnem. Životem však zaplatily již miliony lidí. Přestože se lidstvo pokouší mimozemským kolonizátorům bránit, nebude nakonec úspěšné. Válka mezi Nietovými roboty a mimozemšťany nakonec promění naši planetu v nehostinnou pustinu. Pro veškerý život na Zemi představují Shai'ri hrozbu. Sami však nemají na vybranou, přišli totiž o svou domovskou planetu, a Země se pro jejich přežití zdá být vhodná. Vedeni pocitem nadřazenosti a vybaveni technologií, s níž se ta naše nemůže rovnat, osidlují Shai'ri rychle tento svět a zanechávají za sebou dlouhou řadu mrtvol. Není to ale tak dávno, kdy byl jejich život úplně jiný... Z pohledu lidí jsou možná Shai'ri jen monstra. Avšak ve skutečnosti jde o bytosti s pocity, jež byly nuceny učinit zoufalý krok, aby jejich druh přežil. A jejich Vládce, Shy'rk, nese na ramenou obrovské břímě. Možná větší, než jste si dosud dokázali představit. Toto je příběh o jeho počátcích, a o tom, jak se z něj stal vedoucí mise, ve kterou žádný z Shai'ri nikdy nedoufal.

LOVCI KRYPTIDŮ 4: SHY'RKŮV PŘÍBĚH, ČÁST PRVNÍ:
Kupovitá mračna zlatě zazářila. Opřely se do nich paprsky hvězdy, díky nimž v tomto světě existoval život. Ohlásily tak začátek nového dne. Po dalších dvacet hodin mělo být světlo, následováno dalšími dvanácti hodinami temnoty, během nichž mnozí obyvatelé této části planety odpočívali ve strnuté poloze, ve spánku, a doplňovali energii. Pro většinu obyvatel města Ael'styr v samém středu největšího kontinentu východní polokoule planety Dh'ery začal den jako každý jiný. Vyšli do ulic, a začali se věnovat obvyklým záležitostem, od jednoduché práce po procházky a konverzaci s ostatními zástupci svého druhu. Pro jednoho výjimečného obyvatele tohoto města měl však být tento den vskutku přelomový. Zpoza překrásně naleštěného okna nejvyšší budovy města, postavené v geometrickém středu kruhu, jež tvořilo, pohlédl ven mladý, pětiletý Shai'ri jménem Shy'rk. Ačkoliv všichni Shai'ri na Dh'eře žili převážně honosný život, Shy'rk od narození bydlel v přepychu. Jakožto jediný potomek současného Vládce, Olr'ona, a pokračovatel dlouhé dynastie, jež celému světu vládla po neuvěřitelně dlouhé dva miliony let, byl vychováván v naprostém bezpečí, a tedy i jisté izolaci od okolního světa. Olr'on nehodlal svého syna ohrozit či dokonce ztratit. Život Shai'ri, dokonce i těch z dynastie Vládců, začínal jednoduše. V určitou dobu přišel čas, kdy každý jedinec nakladl drobný váček, a po domluvě s jiným jedincem, který učinil to samé, jej přiložil k jeho váčku. Během velmi krátké doby tyto dva váčky srostly, a začal se vyvíjet nový jedinec. Na rozdíl od ostatních Shai'ri měl však Vládce vždy jen jednoho potomka, přímého následníka trůnu a vládce Dh'ery. Pět let stáří Shai'ri však představovalo ve vývoji jedince bod zlomu. V této době začal mozek rostoucího tvorečka vnímat věci kolem sebe tak detailně, že bylo naprosto nutné začít s výukou, a naučit ho, jak to ve světě chodí. Shy'rk napjatě očekával příchod svého učitele. Oděn v zeleném obleku s velkým démantovým vzorem na hrudi a v sytě červených kalhotách, přecházel Shy'rk od jednoho okraje velkého okna ke druhému. Malýma, zkoumavýma očkama pohlížel do ulic, ve kterých se to jen hemžilo ostatními Shai'ri, a doufal, že přicházejícího učitele mezi nimi uvidí. Až doteď se o něj staraly jen chůvy a čas od času také jeho otec, matku nikdy nespatřil, neboť nepatřila do Vládcovy dynastie, a Olr'on, stejně jako jeho předchůdci, nepovažoval za důležité seznámit s ní svého potomka. Shy'rk byl tedy zvědavý, jaký bude ten další nově příchozí do jeho života. Jak tak sám postával ve svém pokoji, a z vysokého patra pozoroval dění v Ael'styru, přemýšlel o tom, jaký život bude mít, až bude dospělý, až jeho otec zemře a on se po něm stane novým Vládcem. Po chvíli přemítání byl úplně zasněný. Pak se náhle otevřely dveře, a do jeho pokoje vstoupil vysoký Shai'ri, oblečený v červeném obleku. Shy'rk se proti němu pomalu otočil, a dle rady, jež se mu dříve dostalo od chův a od otce, se uklonil. Právě se setkal se svým učitelem. Zaujal ho velký zelený démant, který měl učitel umístěn na hrudi. Ten značil, že ve Vládcově městě patřil mezi vysoce postavené činitele. "Děkuji, že jste přišel. Bude mi ctí se od vás učit," pronesl pomalu Shy'rk ve složitém, stovky tisíc let přísnými pravidly udržovaném jazyce Shai'ri. "Mě bude ctí učit příštího Vládce," řekl učitel, a uklonil se ještě hlouběji. "Jmenuji se Reh'shb," představil se, "Vládce Olr'on mne zvolil k tomu, abych se stal vaším mentorem. Tímto rozhodnutím jsem nesmírně poctěn." Poté podle etikety vstal, přistoupil k Shyr'kovi, který byl jakožto mladý Shai'ri pouze polovičního vzrůstu, a podal mu obě ruce. "Je vaším právem ptát se mne na cokoliv, chtít vědět cokoliv, a já jsem povinen odpovědět vám. Jsem povinen poskytnout vám veškeré informace a plnit vaše rozkazy. Setrvám po vašem boku tak dlouho, jak to jen vy určíte," řekl Reh'shb, a pak stáhl ruce k bokům. "Můžete mě vzít do ulic Ael'styru? A vysvětlit mi, jak náš svět funguje? Také chci vědět víc o Shai'ri a o dalších obyvatelích Dh'ery," řekl Shy'rk. "Jsem rád, že u vás vidím tak velký zájem, Shy'rku. Bude mi potěšením vám nyní říci vše, co chcete vědět," odpověděl Reh'shb. Vyvedl příštího Vládce ven z budovy, k velkému čtyřmetrovému, černému tvorovi s pěti rozložitými končetinami, na jehož zádech se nacházelo velké pohodlné sedlo. S neskutečnou jemností pak Reh'shb zvedl Shy'rka ze země, posadil jej do sedla, usedl vedle něj, a drsným zvoláním poručil zvířeti, aby se zvedlo a dalo se do pohybu. "Toto je T'lyn, poslušný tvor. Název pro něj je jedním z mála pozůstalých slov starého jazyka Shai'ri. V podstatě znamená 'hloupý'. Vozí po městě Olr'ona a další státní činitele," řekl přátelsky Reh'shb. Shy'rk se rozhlédl kolem sebe. Ulice Ael'styru byly plné života! Nahlas se tu klábosilo, ovšem když některý z obyvatel zahlédl T'lyna se dvěma vysoce postavenými, zmlkl, upozornil na ně ostatní, a jen lehce se poklonil. "Není nutné, aby vám Shai'ri projevovali tak velkou úctu jako já. Patří koneckonců ke stejnému druhu jako vy. Není nutné uctívat ostatní Shai'ri nějakým nepřirozeným způsobem. Jsme totiž ti nejvyšší, všichni z nás. Ani není nutné, aby každý Shai'ri obdivoval Vládcovu dynastii. Na druhou stranu si všichni dobře uvědomují, že za současný stav Dh'ery, za vymoženosti, kterými se náš druh pyšní, vděčíme právě našim Vládcům. Jeden po jednom rozhodovali o našich pokrocích," vysvětloval Reh'shb. Shy'rk se na chvíli zamyslel. Co vlastně znamenalo to, co mu jeho mentor právě sdělil? Že by ho měli ostatní Shai'ri nepřirozeně obdivovat, to sám ani nechtěl, a byl rád, že s ním, byť byl z Vládcovy dynastie, byli ostatní rovnoprávní. Ale když Reh'shb zmínil, že Shai'ri jsou ti nejvyšší, Shy'rk se malinko zamračil. A když na zádech T'lyna procházeli ulicemi a pomalu se vzdalovali od Vládcova sídla, přemýšlel o tom čím dál víc. Nedokázal to pochopit. T'lyn se na chvíli zastavil, a Reh'shb pohlédl na Shy'rka, ptaje se, kam příští Vládce hodlal zamířit nyní. Shy'rkův zrak se střetl s T'lynovým zrakem. Pět drobných oček na jeho placatém obličeji na něj pohlíželo s nepopsatelným smutkem. Ale jakou jinou úlohu mohl němý T'lyn mít v tomto světě? Shy'rk na to přestal myslet. Ta hluboká myšlenka se náhle vytratila, když spatřil na obloze dva velké letouny, přenášející obrovský barel. Shy'rk se v sedle postavil. "Předpokládám, že přenášejí vodu, že ano?" zeptal se. "Jistě," odpověděl Reh'shb, "od pobřeží. Jsem si jist, že jste si již prohlížel snímky naší planety z relativní prázdnoty, jež jí obklopuje. Víte, že Ael'styr se nachází daleko od oceánu. Voda je základ života, bez ní dlouho nevydržíme. Musí se do města přenášet v těchto velkých barelech, a pak je distribuována do domovů všech, kteří zde žijí. A to je v současné době sedmdesát tisíc Shai'ri." "To, co jste řekl o té relativní prázdnotě," reagoval na to Shy'rk, a zase se posadil, "něco už jsem slyšel, viděl, četl. Ale chtěl bych znát víc. Dh'era obíhá kolem velké žhnoucí koule, veliké hvězdy nazývané En. Ale takových planet je více, že ano?" Poněvadž si Shy'rk neřekl o to, kam by se chtěl podívat, určil to s jeho svolením Reh'shb. "Máte pravdu. Kolem En obíhá ještě jedna planeta, na které existuje život. Jmenuje se Rena, a žijí na ní tvorové docela jiní, než jsme my. Je jich tam spousta, vládci Reny se ale nazývají C'rielové. Jsou malí, modří, pracovití. Někteří se snaží spolupracovat s Shai'ri, jiní nás nenávidějí. Olr'on už s takovými nenávistnými C'riely řešil několik problémů," řekl Reh'shb. "Proč nás nenávidějí?" zeptal se zvědavě Shy'rk. "Protože jsme vyspělejší," odpověděl jednoduše Reh'shb. Co to mělo znamenat, to Shy'rk pořádně nechápal. Ale něco se mu na těch slovech nelíbilo. Reh'shb mu pak vyprávěl o vzniku života, o vývoji živých organismů z původně neživé hmoty, o zákonech vesmíru, a Shy'rk tyto informace pobíral jednu po druhé, aniž by jakoukoliv z nich zapomněl. Od života na jiných planetách, o nichž Shai'ri moc dobře věděli, se nakonec Reh'shb ve svém výkladu přesunul k vládě nad ostatními druhy. Začal Shy'rkovi představovat ideologii, podle níž Shai'ri skutečně jsou něco víc než všichni ostatní, ať z tohoto světa či ze světů jiných. Shy'rkovo podezření rostlo. Už si uvědomoval, co mu mentor tlačí do hlavy, a začínalo se mu to příčit.


V polovině dne dorazili k vojenským kasárnám. Zde se cvičily nejúčinnější jednotky Ael'styru, vojáci nasazující ve válečných konfliktech za ostatní Shai'ri své životy. Shy'rk a Reh'shb stanuli před stovkami a stovkami polonahých, hubených vojáků s velkými vrásčitými hlavami, nesoucími dlouhé trubicovité zbraně. Byli oděni pouze v modrých kalhotách, a chodili naboso. Jejich plochá chodidla hlasitě plácala o zem, kráčeli ve stejném tempu, a pak se na rozkaz velitele dali do rychlého běhu. Shy'rk na ně pohlížel se zájmem. Líbila se mu disciplína, kterou snášeli. Dokázal s nimi soucítit. Reh'shb ho pak zavedl do velké, kovově lesklé, nezničitelné budovy na kraji kasáren. "Shai'ri během svého dlouhého vývoje dokázali mnohé," vysvětloval Shy'rkovi, "zjistili, jak se rychle přepravit z jednoho koutu Dh'ery na druhý. Přišli na to, jak podnikat mise do vesmíru, zjistit vše o naší planetě i o planetách ostatních. A pak přišli na to, jak kolonizovat ostatní světy v případě, že by se Dh'eře něco stalo. Jeden z vašich předků, Vládce At'esh, přišel s geniálním nápadem. Vyslat do různých koutů vesmíru, na planety, o nichž jeho vojáci při dlouhých kosmických výpravách přišli na to, že jsou na nich ideální podmínky k životu, zvědy. A tito zvědové by pak Shai'ri informovali o stavu těchto planet. Podívejte se před sebe, zde ty zvědy vidíte." Shy'rk se otřásl hrůzou. Spatřil tvora zcela jiného druhu, pokrytého peřím, s velkýma rudýma očima a žlutým zobákem na kulaté hlavě, připoutaného k velkému stojanu. Křídla měl k němu stažena, a celý sebou cukal, když mu vojáci Shai'ri připevňovali na hlavu telepatické destičky. Pomocí podobných, ale silnějších přístrojů, jež umisťovali na své hlavy, pak řvoucím zajatcům mazali paměť. "Toto je M'qx. Pochází ze vzdálené planety, a Shai'ri přišli na to, jak si ho, a ostatní jako je on, zotročit," řekl Reh'shb. V další místnosti stálo v řadě deset vysokých zelených tvorů s nepřirozeným rudým úsměvem na tvářích. "A toto je St'eem. Opět z jiné planety. Na ty planety, které nás zajímají, odesíláme St'eemy a M'qxe zároveň. St'eemové nad nimi mají plnou kontrolu. Ovládat je mohou jak telepaticky, tak pomocí speciálních vysílacích zařízení, která jim dáváme," mluvil dále Reh'shb. Jeden St'eem náhle vyběhl z řady, a pokusil se o útěk z budovy. Cestu mu ale zablokovali tři vojáci Shai'ri, z nichž jeden držel v ruce dlouhý svítící bič. Dal jím St'eemovi šlehu do hlavy. Mimozemšťan spadl na zem, z rány okamžitě vystříkla zelená krev. Voják ho nešetřil. Bičoval ho dál. "Odpor Shai'ri se trestá," řekl Reh'shb. Shy'rk se zděsil. Chtěli snad toho tvora zabít jen proto, že se pokusil o útěk? Poté, co ho zvedli z kaluže zelené krve, připevnili ho ke stojanu, nasadili mu na hlavu telepatické destičky na drátu, a vyslali mu do mozku několik psychických šoků. St'eem ve svém jazyce řval o milost, o pomoc, kroutil se, třepal sebou, sliboval... Když celý proces skončil, pleskl ho jeden z vojáků rukou po obličeji a položil mu několik otázek. "Komu sloužíš?" "Shai'ri," odpověděl St'eem. Výraz v jeho obličeji se neměnil. Stále se nepřirozeně usmíval. "Jak se jmenuješ?" "To není důležité. Sloužím Shai'ri." "Jaká je tvá budoucnost?" "Budu sloužit Shai'ri." "Jsou tvá rozhodnutí podstatná?" "Ne. Sloužím Shai'ri. Velikosti a majestátu Shai'ri se nic nevyrovná. Já nejsem podstatný." Zmučený St'eem byl pak vrácen do řady. "Proč jim tohle děláte?" vyhrkl Shy'rk. "Protože slouží Shai'ri," odpověděl jeden z vojáků. "Vždyť je tady mučí," vykřikl Shy'rk a otočil se na Reh'shba. "Jen je připravují. St'eemové a M'qxové jsou méně než my. Nejsou tak silní a inteligentní jako Shai'ri. Musejí pro nás pracovat. A když nesouhlasí, změníme je," odpověděl Reh'shb. Při procházení kasárnami viděl Shy'rk něco takového ještě mnohokrát. Zeleným metamorfům s naprosto vymytými mozky byly přednášeny nesmyslné věty, jež museli opakovat. "Velikost Shai'ri nemá hranic." "Shai'ri jsou více než vy." "Připravte se na příchod mocného Vládce." "Vzdejte se. Nevzdorujte. Nemáte šanci. Tento svět patří Shai'ri." "Shai'ri jsou nad vámi." Opeřenci s velkýma rudýma očima byli týráni ještě víc. Při vymývání mozků se někteří poplivali toxickými slinami, a poranili se. Jelikož pak nebyli "využitelní", byli utraceni, a jejich mrtvoly byly naskládány před kasárnu. Shy'rk byl šokován. Ani ve snu si nedokázal představit, že jsou Shai'ri tak krutí. Nesouhlasil s tím. Pokud měl jednou vládnout, nemohl přece dovolit, aby bylo takto ubližováno ostatním rasám a druhům, z Dh'ery i planet ostatních. "Měli by je všechny pustit," řekl nahlas, když kasárnu se svým mentorem opouštěl. Reh'shb na něj vrhl chápavý pohled. "Jistě se vám to příčí. Rozumím," řekl a sehnul se k budoucímu Vládci, "ale jinak to nejde. Shai'ri jsou něco víc než ostatní druhy. Viděl jste, že se třeba takoví St'eemové nedokáží ubránit. Už jen ta neschopnost skutečného odporu... z nich činí něco... méně. St'eemové mají úžasné schopnosti. Dokáží měnit tvar svého těla v cokoliv. Dají se ovládat, ač se vám nemusí líbit, jak je vlastně ovládáme. Ale na planetách, na něž jsou vysíláni, žijí v podobě tamních obyvatel, a telepaticky posílají Shai'ri informace o stavu těch světů. Je to velmi důležité." "Ale nejsou volní," namítl Shy'rk. "Je jim dobře, když nejsou volní. Když slouží Shai'ri, mají jejich životy smysl." "Nemají, Reh'shbe! Viděl jste, jak se choval ten chudák..." vyhrkl Shy'rk. "Mají. Musíte pochopit, že váš druh, náš druh, je důležitější než ten jejich. A všechny ostatní. Musejí poslouchat, abychom my mohli prosperovat. Jen ovládáním ostatních druhů dosáhneme toho, co chceme. Kdyby se náhodou Dh'eře někdy něco stalo, jejich loajalita, jakkoliv umělá se vám zdá být, nám zachrání život. Protože nás zavedou do nového útočiště. Chápete to, Shy'rku?" Poněkud zasmušile Shy'rk zasouhlasil, ale uvnitř cítil tolik lítosti, že by nejraději utekl.


Uběhly tři roky. Shy'rk za tu dobu pořádně vyrostl. Při procházkách Ael'styrem a jeho okolím, během nichž ho neustále provázel jeho oddaný mentor, si téměř již zvykl na pohled na týrané zástupce mimozemských druhů. Přesto soucítil s bolestí, kterou si museli procházet. Když čas od času na okraji města spatřil skupinu St'eemů cvičených k naprosté poslušnosti, a uvědomil si, že všichni z nich zapomněli svá pravá jména, že jim byla navždy sebrána jejich pravá identita, zmocňovaly se ho pocity neklidu, smutku a vzteku zároveň. Někdy si říkal, že jako Vládce by měl zavést nový pořádek, a znemožnit takto trýznit a zneužívat ostatní druhy. Ale Reh'shb mu neustále připomínal, že Shai'ri jsou ti nejdůležitější, že životy zástupců ostatních druhů nejsou vedle životů Shai'ri nic cenného. Přestože Shy'rk vyrůstal s trvalým vnitřním konfliktem, který si nemohl dovolit viditelně projevit před ostatními Shai'ri, natožpak před svým učitelem nebo před Olr'onem, stali se nakonec z něj a z Reh'shba dobří přátelé. Jednoho dne se osmiletý, téměř dospělý Shy'rk rozhodl opustit město. Chtěl do divočiny. Reh'shb v tom spatřil příležitost naučit Shy'rka bojovým technikám. Drsný terén polopouštních oblastí, z nichž sem tam vyrůstali Krontové, tři metry vysoké organismy s chůdovitými kořeny zanořenými hluboko do půdy, a s rozevíratelnými otvory na vrcholu tlustého stonku, byl k učení bojového umění a válečných strategií přímo stvořený. Reh'shb ho naučil používat trubicovité pušky a energetické reaktory v akci. Zprvu byl Shy'rk poněkud nešikovný, ale časem se naučil, jak správně zbraň uchopit, jak s ní namířit na cíl, který obvykle představoval jeden z Krontů, a jak ho následně spálit. Dny strávené životem v divočině ubíhaly, a Shy'rk se stával sebejistějším. Dokonce na chvíli zapomněl na to, jakou tíhu vlastně nesl na bedrech. Vědomí, že jednoho dne měl vládnout celé Dh'eře, z níž dosud procestoval jen malý kus, ho obvykle velmi znepokojovalo. Ale pobyt v divočině mu vrátil sílu. Při jedné přátelské bitce dokonce Reh'shba praštil do obličeje. Možná v tom byla i jakási odplata za zklamání, které první den do jeho života učitel přinesl. Avšak na to se Shy'rk snažil nemyslet. Po deseti dnech tohoto svobodného života přišlo další překvapení. Do Ael'styru zamířila skvadra bojových letounů, následovaná velkou lodí, jež přenášela zajatce. "Co se stalo, Reh'shbe? Netušil jsem, že Olr'on vyslal armádu..." řekl překvapeně Shy'rk. "Nechtěl jsem vás tím zatěžovat," pronesl Reh'shb, pohlížeje na to neobvyklé představení, "ale Olr'on vyslal před několika týdny část armády na Renu. Vypadalo to, že skupina C'rielů v jedné oblasti na jižní polokouli plánuje útok na Dh'eru. Olr'on se o tom dozvěděl díky St'eemům, kteří byli na Renu vysláni ještě předtím, než jste se narodil." "Proč mi tohle všechno nikdo neřekl?" zeptal se naštvaně Shy'rk. "Omlouvám se, Shy'rku. Sdělil bych vám to, kdybyste se zeptal. Nemohu ale myslet na všechno." Následoval okamžitý odlet letounem do Ael'styru, do Vládcova paláce. Odpovědi, co konkrétního se momentálně dělo mezi Shai'ri a C'riely se však Shy'rkovi okamžitě dostavit nemělo. Jakmile byl budoucí Vládce v budově spatřen, přispěchal k němu jeden z funkcionářů a sdělil mu srdcervoucí novinu: "Olr'on těžce onemocněl. Vypadá to s ním moc špatně."

Jak bude Shy'rkův příběh pokračovat? Co vše se mu ještě přihodilo? Rozhodl se nakonec odporovat ideologii nadřazenosti, které byl od mládí učen? Jak a kdy se stal právoplatným Vládcem Shai'ri? Pokračování příště.

Tremataspis

28. června 2020 v 22:44 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Tremataspis byl malý rybovitý obratlovec z třídy kruhoústých (Agnatha) a řádu štítohlavých (Osteostraci), který žil v období pozdního siluru. Typický byl pro něj celistvý hlavový štít, kvůli němuž nemohla jeho hlava růst. Z tohoto důvodu se paleontologové domnívají, že se tento štít vyvíjel až u plně vzrostlých jedinců. Je tedy pravděpodobné, že mláďata a rostoucí, nedospělí jedinci, tímto štítem vůbec vybaveni nebyli. Známy jsou však pouze fosilie dospělců. Nejsou nikterak velké; Tremataspis byl malý, měřil jen pouhých 10 centimetrů na délku. Pozůstatky menších jedinců nikdy nalezeny nebyly. Objevené fosilie dospělců však poskytují vskutku překvapivý pohled na život těchto zvířat. Hlavový štít je pro štítohlavé charakteristický, ostatně na něj odkazuje jejich skupinový název, avšak Tremataspis byl výjimečný, neboť jeho lebeční kryt byl poněkud prodloužen, více než u ostatních zástupců tohoto početného řádu, existujícího v obdobích siluru a devonu. Oči a nozdry měl umístěny vysoko na temeni, takřka v prostředku hlavy, což mu rozhodně dodávalo na bizarním vzhledu. Někteří odborníci mají za to, že Tremataspis byl hrabavý, a že tedy žil v písku na mořském dně. Potravu si hledal buď při prorývání se pískem, nebo v něm zahrabán, jen s očima a nozdrami obnaženými, číhal na kolem proplouvající kořist. Zda byl ale masožravý, to opravdu není známo. Spíše se mohlo jednat o detritivora, tzn. o tvora živícího se uhynulým organickým materiálem, ať už živočišného či rostlinného původu. Potravu patrně nasával kruhovitým ústním otvorem. Fosilní ostatky Tremataspise jsou známy pouze z Estonska. Není však pořádně známo, kolik druhů tohoto rodu vlastně existovalo. Popsáno jich bylo dohromady devět, nicméně některé z nich jsou známy pouze z malého množství fosilního materiálu, a ten ve skutečnosti může patřit druhům popsaným již dříve.
Krátký popisek Tremataspise můžete najít v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat od kolektivu autorů včetně Barryho Coxe, vydané v České republice nakladatelstvím Universum v roce 2013.

Příště Promissum!

Který pravěký tvor to je? Týden 10. - Diplom

28. června 2020 v 13:11 | HAAS |  Naše soutěže
Desátého týdnu soutěže "Který pravěký tvor to je?" se zúčastnil Martinoraptor. Jako vždy mu za to velice děkuji. Celkově jsem moc rád za to, že se kvízu účastnil v posledních třech týdnech!

Sice jsi neuhodl, že se jednalo o Ekgmowechashalu, ale byl jsi docela blízko! Ačkoliv sis tím nebyl jistý, napsal jsi, že by mohlo jít o primáta rodu Notharctus. Pravda je, že Notharctus žil v eocénu, nikoliv v oligocénu a miocénu, ale stejně jako Ekgmowechashala patřil do infrařádu Apadiformes. Z taxonomického hlediska jsi tedy nebyl daleko! Uznávám, že tento týden to vůbec nebylo jednoduché, ale moc si cením Tvé účasti, a proto Ti předávám tento diplom se dvěma ekgmowechashalami. Doufám, že se Ti bude líbit.


Jak jsem slíbil, soutěž "Který pravěký tvor to je?" opět na nějakou dobu končí. Jistě se v budoucnu vrátí, prozatím však nemohu říci, kdy přesně k tomu dojde. Od nynějška očekávejte popisky prehistorických živočichů, hadů, články o nových paleontologických i zoologických objevech, a brzy přijde také další příběh ze 4. série Lovců kryptidů!

Který pravěký tvor to je? Týden 10. - Vyhodnocení

27. června 2020 v 21:19 | HAAS |  Naše soutěže
Přišel čas uvést, o kterého živočicha se tento týden jednalo ve kvízu "Který pravěký tvor to je?", a to výjimečně v trochu pozdější hodinu v sobotu. Slíbil jsem, že to tentokrát trochu ztížím... No, i jako autor musím uznat, že to opravdu nebylo nic jednoduchého.

Zopakujme si tedy všechny nápovědy. V pondělí Vám byla poskytnuta informace, že toto zvíře žilo v pozdním oligocénu a raném miocénu. V úterý bylo odhaleno, že patřilo mezi primáty, a měřilo na výšku asi 30 centimetrů. Třetí, středeční nápověda, tvrdí, že pozůstatky tohoto tvora byly nalezeny na území amerických států Jižní Dakota, Oregon a Nebraska. A nakonec se podle čtvrteční nápovědy, a tedy i úplně poslední, tento primát vzhledem podobal lemurům... Je možné, že jste o něm nikdy předtím neslyšeli, a jméno má taky složité. Byl to zkrátka tvrdý oříšek. Naším tvorem byl primát rodu...

Ekgmowechashala!


Přestože to bylo náročné, musím ocenit snahu našeho zúčastněného, tak doufám, že se tu zítra zastaví pro diplom.Usmívající se

Další články


Kam dál