Joseph Tyrrell

Včera v 19:12 | HAAS |  Slavní paleontologové

Joseph Burr Tyrrell (1. listopadu 1858 až 26. srpna 1957) byl kanadský geolog, kartograf a důlní konzultant. Narodil se ve Westonu v kanadském Ontariu. Jako malý byl dosti nemocný a jeho lékař mu doporučil pobyt venku, čehož se Tyrrell i mnohem později neustále držel. Od roku 1880 byl členem Geological Survey of Canada, kde působil jako geolog a zeměměřič. Vyrážel na různé výpravy do terénu; v letech 1893 a 1894 vedl expedice do Northern Barren Lands u řeky Dubawnt v Nunavutu. Byla to první výprava do této oblasti po nějakých 120 letech; jedinými dalšími průzkumníky, kteří se předtím do oblasti vydali, byli Evropané v čele se Samuelem Hearnem v 70. letech 18. století. Na expedici se k Josephu Tyrrellovi přidal jeho bratr, James Williams Tyrrell. Společně s dalšími členy týmu se pak setkali s Ihalmiuty, nyní již takřka vymřelou skupinou Inuitů... Mimoto byl nejvýznamnějším Tyrrellovým počinem objev Albertosaura; v roce 1884 v kanadské Albertě našel pozůstatky tyrannosaurida, jenž byl pak Henrym Farfieldem Osbornem pojmenovám Albertosaurus sarcophagus... Podle Josepha Tyrrella bylo pojmenováno několik významných institucí, kupříkladu významné dinosauří muzeum Royal Tyrrell Museum, jež se nachází v Drumhelleru v Albertě. Pravěký Hudsonův záliv se zase nazývá Tyrrellovo moře. Východní část nunavutského jezera Yathkyed se nazývá Tyrrell Arm. A konečně, Královská kanadská společnost (Royal Society of Canada) předává odborníkům za význačnou práci týkající se historie Kanady ocenění J. B. Tyrrell Historical Medal. Sám Tyrrell za svůj život i post-mortem získal řadu ocenění... Zemřel v Torontu ve věku 98 let dne 26. srpna 1957.
 

Tempskya

Pondělí v 18:37 | HAAS |  Popisy pravěkých rostlin
Tempskya byl rod stromové kapradiny z řádu osladičovitých. Žil v geologické periodě Křída prakticky ve všech koutech planety. Zkamenělé dřevo rostliny rodu Tempskya bylo odkryto na různých místech severní polokoule. Dobře zachovalé fosilie, včetně otisků listů, pocházejí také z České republiky a z Japonska. Do roku 2003 se paleobotanici domnívali, že Tempskya se vyskytovala výhradně na severní polokouli; pak však přišel objev jejích pozůstatků v Argentině, a o dva roky později bylo prokázáno, že v období Křídy žila i na území dnešní Austrálie... Tempskya byla poprvé popsána roku 1845 českým fyzikem a mykologem Augustem Cordou (právě podle rodáka z Liberce byly pojmenovány i nahosemenné karbonskopermské rostliny kordaity). Předtím, než se jejího pojmenování chopil Corda, byla již tato rostlina vědeckému světu známá, a to po jednadvacet let, ale byla identifikována jako Endogenites erosa... Dlouho bylo záhadou, jak vlastně vypadaly listy Tempskye. Až objev wyomingského druhu T. wyomingense poskytl informace. Jinak dorůstala tato stromová kapradina výšky až 4,5 metru. Neměla pravý kmen; onen "kmen" tvořilo několik stonků obklopených adventivními kořeny. Listy Tempskye byly potravou pro různé býložravé dinosaury, od iganodontidů přes hadrosaury až po titanosaury.
Popisek této rostliny najdete kupříkladu na anglické Wikipedii.

Příště krytospory!

Citlivý sluch Sarmientosaura a dalších sauropodů

Neděle v 11:09 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Sauropodi byli bezesporu největšími suchozemskými zvířaty, která kdy kráčela po povrchu naší planety. Byli vybaveni dlouhými krky, chodili po čtyřech silných končetinách, živili se většinou vysoko rostoucí vegetací... A většina z nich byli obři. Takový Patagotitan dosahoval délky 35 metrů, což je o dva metry více než současný plejtvák obrovský, který je však stále největším živočichem všech dob, neboť váží mnohem, mnohem víc než ti největší ze sauropodů. Sauropodi byli velice úspěšní, a titanosauři z období Křídy byli právě těmi, mezi nimiž se vyskytovali ti největší sauropodi vůbec. Titanosauři dokáží překvapit svou mohutností, to jistě. Ale je možné, že za velkým úspěchem sauropodních dinosaurů stálo i něco jiného? Třeba nějaké super smysly?
V roce 2016 identifikovali argentinští vědci tehdy nový rod sauropoda a nazvali jej Sarmientosaurus. Mezi nalezenými ostatky tohoto až desetitunového, třicetimetrového sauropoda byla i jedna z nejlépe zachovalých titanosauřích lebek, jež byly kdy objeveny. Přinejmenším v roce 2016 byla lebka Sarmientosaura tou nejzachovalejší lebkou sauropoda, která kdy byla v Argentině nalezena. Paleontologové provedli CT scan lebky Sarmientosaura, díky čemuž mohli studovat jeho střední ucho. Ukázalo se, že bylo přizpůsobeno ke slyšení nízkofrekvenčních zvuků. Sarmientosaurus jednoduše slyšel zvuky, které bychom my, lidé, ani nezaregistrovali. Není to ale překvapivé. Vždyť třeba sloni komunikují užíváním mj. i nízkofrekvenčních zvuků. Velryby jsou dalším dobrým příkladem současných zvířat, která využívají nízkofrekvenčních zvuků ke komunikaci. Sarmientosaurus a možná i další sauropodi, přinejmenším jeho příbuzní ze skupiny titanosaurů, mohli slyšet i ty nejslabší zvuky. Už na dálku poznali, kde se nacházejí jejich přátelé či nepřátelé. Lebka Sarmientosaura nám tedy poskytla vítané informace... Stále je toho však mnoho, co ještě musíme zjistit o Sarmientosaurovi - proč měl například v krku jakousi šlachu, jejíž význam není zcela znám? A stále je toho mnoho, co ještě musíme zjistit o sauropodech samotných...




 


Divocí!-Varan komodský ve vodě

Neděle v 10:41 | HAAS |  Videa
Varan komodský ve vodě. Steve Backshall je na ostrově Komodo v Indonésii, a chystá se vyzkoušet něco, co ještě nikdy předtím nepodnikl. Chce nalákat varana komodského do vody, aby jeho štáb mohl natočit, jak ještěr plave. Varani komodští jsou dobrými plavci; neplavou, aby našli nějaké to sousto, ale proto, aby se dostali z jednoho ostrova na druhý. Nejprve Steve zkusí varana nalákat na kajak, ale nebude zrovna úspěšný... Takže druhého dne vyzkouší trochu jinou taktiku.

Klip z první epizody seriálu Divocí! (Fierce!) se Stevem Backshallem od ITV z roku 2016.


Lovci kryptidů 3: Schizma (2/4)

Sobota v 11:28 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Lovci kryptidů se rozdělili na dva tábory. Na jedné straně jsou Jack Owen, Pauline Jetkins, Roger Neill a s nimi spolupracující agentka Barbara Kentová ze CIA (a její vojáci) a Mike Brown. Na té druhé jsou pak problémoví jedinci, kteří utíkají za lepším životem v paralelním vesmíru, jehož zákonitosti však stále nejsou dobře prostudovány. Těmito lidmi jsou Akihiko Yukimura a Fahad Ghazalli, již v paralelní realitě žijící Pierre Leroy, jeho sestra Sabine, v ní stále existující (na rozdíl od našeho světa, v této paralelní realitě nezemřela), Kate Henshall, Ewet a nyní překvapivě i Claude Ngoy, který asi musel vstát z mrtvých či co... Akihiko a Fahad navíc nesouhlasí s tím, že Jack nechal umístit kryptida zvaného Wendigo do základny CIA, kde má být držen, daleko od svého přirozeného prostředí, jen proto, aby nepředstavoval nebezpečí pro lidi... Je toto zánik Lovců kryptidů?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SCHIZMA, ČÁST DRUHÁ:
Akihiko, Fahad a z ramene krvácející Ewet stále nedokázali uvěřit vlastním očím. Pro Eweta bylo setkání s Ngoyem úplnou novinkou. Akihiko a Fahad se podivovali ještě víc. Životy jim právě zachránila bytost, jež je ještě před pár měsíci chtěla zničit. Neptali se, proč. Neptali se, co tu dělá. Chtěli prostě projít portálem. Zmizet odsud. Jenže něco je nutilo tu zůstat. Byl to šok... Ngoy se na ně díval až příliš přátelsky. "Překvapuje Vás, že mne vidíte?" zeptal se s lehce děsivým úsměškem. "Popravdě, jo, překvapuje," odpověděl Akihiko. "Potřebuji do paralelní reality tak jako vy. Je to má jediná naděje. To, co se tady děje, je pěkná nespravedlnost... To, co se stalo mě a mému druhu, to, co mu provedl lidský druh... To se tam možná nikdy nestalo. Tak jako Vám se nestaly všechny ty příšerné věci..." řekl Ngoy. "Co o nás vlastně víš?" optal se Fahad. "Dost," usmál se Ngoy. Byl sice proměněn v konžského důstojníka, ale z jeho rukou se stály vinuly pramínky ztuhlého slizu, který v masách pokrýval americké vojáky a utahoval se agentce Kentové kolem ruky. "Nebudeme to už natahovat. Běžíme!" řekl Ngoy. Následně se všechna ta zelená hmota vrátila do jeho těla, změnil se ve slizkého humanoida a proběhl portálem. Akihiko, Fahad a Ewet jej následovali. Ocitli se v lesíku nedaleko Lavenhamu. "Ngoyi," oslovil ho Akihiko stále trochu nepřátelským tónem, "za chvíli odsud zmizíš a probudíš se asi někde v konžském pralese v tomto světě. Jestli seš s náma..." "Pak vás vyhledám. To nebude problém," řekl Ngoy, "nejprve chci ale zjistit, zda má rasa stále existuje v této ideální realitě. V mém světě totiž, jak víte, byl můj druh vyhuben lidmi. Ale zde, zde by stále mohl existovat. A pokud tomu tak je, opět najdu klid. Tak jako zde vy najdete ten svůj." "Jak je možné, že jsi přežil to, co Ti Nieto udělal?" položil mu otázku Fahad. Ngoy se rozesmál. Taková zelená zrůda s tenkýma rukama a nohama, s hlavou v mozkové části prodlouženou vzad a ostrými zuby vylézajícími z tlamy, vypadala při smíchu opravdu jako z hororu. "Nieto si myslel, že mě zničí, ale nepovedlo se. Když mě zavřel do té malé kopky a z jejích horních rohů na mne začal šlehat oheň, odhodil jsem malý kousek své kůže z ruky. Předtím jsem to něj přemístil svůj mozek, jehož velikost jsem velmi zredukoval. Mít tělo z nestálých molekul, jejichž velikost můžete měnit, je velkou výhodou. Ten kousek slizu se zachytil za jedním z plamenometů a oheň na něj nedosáhl. Bohužel byl ostatek mého těla po dlouhé týdny velmi slabý na to, aby opustil to místo. Pak nastaly příhodné podmínky; na zničenou Granadu začalo pršet, mé tělo se začalo díky vodě zvětšovat. Probudil jsem se do velice děsivé scenérie. Ve strachu, že Nieto vyhrál válku, jsem přemýšlel o sebevraždě. Fakt, že vyhráli Lovci kryptidů, mne utěšil..." vyprávěl Ngoy. Pak se náhle setmělo. A Ngoy byl pryč. "Tak, a už ho zákon paralelního vesmíru přenesl někam tisíce mil odsud," řekl ještě Fahad. Trojice se vydala na cestu z lesa...

Agentka Kentová stála před blyštícím se portálem. Snažila se dovolat Jacku Owenovi, který stále nebral telefon. "Sakra!" zařvala, že se někteří vojáci otřásli. Flákla s mobilem o zem. "Paní," oslovil jí jeden, "proč prostě neproběhneme tím portálem a nechytíme je?" "Tupče, protože když tím portálem projdeš, tvoje tělo zmizí a obsah tvého mozku se přemístí do těla tvého 'dvojníka' v tom vesmíru. Všichni bychom se asi ocitli zpátky v Americe. To je pěkně daleko od Londýna, kde už ty potvory jsou," odpověděla Kentová. Jack se konečně ozval. Nebyl příliš potěšen tím, co se stalo, a co mu Kentová v rychlosti vysvětlila. Akihiko, Fahad a Ewet unikli. Jacka však nejvíc vyděsilo, že s nimi byl i Claude Ngoy. Ano, spojili-li se jeho bývalí kolegové s tímto nebezpečným monstrem, pak jsou zcela jistě nepřáteli... Každou chvíli se měl na základnu vrátit Cryptid Swift, řízený autopilotem. Jack slíbil, že se s Pauline a Rogerem vrátí do Konga...


Přísně utajenou základnou CIA na americké pevnině mezitím procházel příšerný řev. Naprosto vyděšený Wendigo se snažil dostat se z klece. Ale ať se snažil, jak chtěl, nedařilo se mu se z klece vylámat. Když do místnosti přišlo pár lidí, začal řvát tak hlasitě, že jim div nepopraskaly ušní bubínky. Jakmile se uklidnil, přišel k němu jeden z vědců a dal mu dávku sedativ. "Je v pořádku. A bude. Je tu v bezpečí," usmál se vědec na svého kolegu. Pak odešli z místnosti. Wendigo usínal. Na chodbě byl vědec zastaven jedním vojákem. "Stephene," oslovil vědce, "Metallerův mozek je připraven k testování." "Výborně," usmál se Stephen a promnul si ruce.

Akihiko, Fahad a Ewet, jehož rameno již bylo důkladně ovázáno, se konečně dočkali Pierrova příjezdu. Při jízdě zpět do Londýna následovalo dlouhé vyprávění o tom, co se stalo, proč je Ewet zraněný, a že je zachránil Claude Ngoy. Poslední informaci naštěstí sdělili Pierrovi těsně předtím, než zaparkoval před základnou. Skoro auto vyboural. "Ne!" řekl nevěřícně. "Opravdu nás zachránil. Prý je na naší straně. A hledá zástupce svého druhu, kteří v tomto světě možná ještě stále žijí," odpověděl Akihiko. Pierre se vymotal z auta. "Ngoyovi přece sloužil Sam Weber. Jestli je ten chlap živej, rozcupuju mu..." rozohnil se Pierre. Pak ale uviděl svou sestru Sabine, jak na něj mává z okna. A náhle zapomněl na to všechno. Na svou zlost vůči těm osobám, zvláště vůči Weberovi. Vždyť jeho sestra zde stále žije. Není to iluze, je skutečná, stále s ní může mluvit, oba dva jsou Lovci kryptidů. Co víc si Pierre může přát?

"Au!" vykřikl Roger. Malý Tatzelwurmík se zakousl do jeho prstu. Tak jako Pauline, která seděla na gauči a samou nedočkavostí si kousala odlakované nehty, byl již oblečen v černém spandexu. Cryptid Swift se měl každou chvíli vrátit na základnu. Roger si zatím hrál s Tatzelwurmem. "Ty tvoje zuby, kamaráde," řekl mu. Tatzelwurm se zašklebil. Vydal ze svého hrdla skřek podobný zaskřípání starých dveří. Pak skočil na Rogera a předními končetinami mu podrápal krk. "Ty jeden nezbedo, já až tě chytím," rozesmál se Roger. Tatzelwurm jako by mu rozuměl. Seskočil z Rogera a vsoukal se pod gauč. Pauline, která byla až dosud trochu mimo, se polekala, a dala to dost hlasitě najevo. Roger se rozchechtal. Konečně do místnosti vešel Jack. "Přistává na střeše. Takže pojďte, letíme zas do Afriky," řekl. Tatzelwurm naštěstí včas vylezl, takže mohl být opět umístěn do své ohrádky, kam mu byl hozen flák masa. Jak dlouho zde měl však zůstat sám?


Pierre, Sabine, Kate, Akihiko, Fahad a Ewet seděli kolem stolu a povídali si. Světlo z rudého slunka, již zapadajícího, nádherně osvětlovalo celou místnost. Nepovídali si jen o tom, co se stalo. Měli pocit, že toto je nový začátek. Lovci kryptidů takoví, jací měli být. Hledači kryptidů. Ano, to budou v tomto světě provádět. Ale Pierre byl stále nervózní z toho, co uslyší od Ngoye, až je znovu vyhledá. Podle něj to nemůže být jen tak, aby se jejich nepřítel dal zničehonic na jejich stranu... V této době procházel Ngoy konžským pralesem. První dobrá zpráva: všechna zvířata, všichni sloni pralesní, všichni ptáci, zkrátka vše živé, se ho bálo. V našem světě by na něj vše hledělo s úděsem, ale také s nevědomostí, oč jde. Zde jako by Ngoyův druh budil hrůzu u všeho živého. A pak náhle prosvištěla Ngoyovi kolem hlavy jakási spirála, jakési spirálovité ostří, jež se nakonec zaseklo do kůry stromu přímo před Ngoyovýma očima. Ngoy se otočil. Spatřil zástupce svého druhu, jakousi malou verzi Clauda Ngoye. Ten jedinec vypadal úplně stejně, byl jen o půl metru menší. Držel v ruce luku podobné zařízení se čtyřmi tětivami. Byl "nahý", neměl na sobě oblečení, ale na zádech měl toulec s těmi ostrými spirálami. Znovu zamířil na Ngoye. Z Ngoyových úst poprvé po mnoha letech vyšel jeho pravý hlas a pravý jazyk. Svou řečí sdělil té druhé zelené zrůdě, že je jako ona. Že patří k jeho druhu, a hledá jej. Byl pak zaveden k jeskyni, v jejímž okolí se to zástupci Ngoyova druhu jen hemžilo. Mluvili spolu, obchodovali spolu... Ale všichni byli menší. Ten, který sem Ngoye přivedl, pak nahlas prohlásil, že mají zajatce, že se "zástupce těch větších" nechal dobrovolně odvést k nim. Všichni začali jásat. Ngoy si něco uvědomil. Musí zde probíhat válka mezi většími a menšími "Ngoyi", či jak je nazvat. Ale... Proč toho nevyužít?

Zhou Len otevřel notebook. Jeho čínský asistent mu řekl jen jedno: "Kamera, kterou jsme nechali v lese v Lavenhamu, zaznamenala několik lidí a velkou zelenou bytost, která prošla portálem. A mezi těmi lidmi jsou i ten Japonec a Arab, se kterými už jsme se setkali." Zhou Len se pousmál. "S takovými lidmi, kteří vědí, co je na druhé straně portálu, potřebuji mluvit. A ta zelená potvůrka mě taky zajímá."

Pokračování příště. O co Ngoyovi jde? Jaké výsledky bude mít konflikt mezi členy Lovců kryptidů, týmu, který se nyní rozdělil na dvě poloviny? A co zamýšlí ten proradný Zhou Len? A navíc, co bude s Wendigem? To se již brzy dozvíte.

Obrázek týdne 12. 10. 2018

Pátek v 15:41 | HAAS |  Obrázky týdne
Je čas na další Obrázek týdne, protože je tu zase pátek! Rozhodl jsem se opět navštívit galerii Jamese McKinnona a vybrat v ní nějaký hezký obrázek, který se pro změnu týká současné přírody. A zde tedy je...

Popisek k dnešnímu obrázku: Samice keporkaka se svým mládětem proplouvá vodami nedaleko Havajských ostrovů. Před chvílí se obě zvířata nadechla, a odteď budou ponořena přinejmenším 7 až 15 minut, přičemž někteří rekordmani z řad keporkaků dokáží zadržet dech i na 45 minut...

Doufám, že se Vám tento obrázek líbil. Další přibude zase za týden. O víkendu napíši pokračování Lovců kryptidů a zřejmě zase přidám video z Divokých! se Stevem Backshallem.

Kobra egyptská-Had, který zabil Kleopatru

Po týdnu je tu článek o hadovi, který zabil Kleopatru. Představuje se Vám proslulá kobra egyptská!

Latinský název: Naja haje,
Rozšíření: severní Afrika,
Velikost: 1,5 až 2,4 metru.
Kobra egyptská je pravděpodobně nejslavnějším hadem v dějinách. Kleopatra totiž údajně spáchala sebevraždu právě za pomocí této kobry. I když dříve se někteří domnívali, že onen had, nazývaný "aspis" (v angličtině pak slovo asp může odkazovat na jakéhokoliv jedovatého hada z okolí Nilu), nebyl kobrou, ale zmijí. Každopádně zmije druhu Vipera aspis, která žije na Apeninském poloostrově, ve Francii a Španělsku, to rozhodně nebyla. Nikdy se zcela jistě nepotvrdilo, že kobra egyptská Kleopatru skutečně zabila, ale to přece nevadí - takový úžasný plaz si zcela jistě zaslouží být v historii tak jako tak... Jde o druhý největší druh kobry žijící na africkém kontinentu, větší je jen lesní kobra druhu N. melanoleuca. V minulosti byly některé jiné druhy kober považovány za poddruhy kobry egyptské (například N. annulifera, v angličtině známá jako snouted cobra nebo také pod svým dřívějším platným obecným jménem banded Egyptian cobra). Ve starší literatuře bychom se možná dočetli, že kobra egyptská obývá i jih Arabského poloostrova, to však již neplatí, zjistilo se, že ony poddruhy jsou jinými, odlišnými druhy. Kobra egyptská je velká, podsaditá, třeba až dva metry dlouhá kobra, a je prudce jedovatá. Její jed je tvořen silnými neurotoxiny a cytotoxiny. Po uštknutí pocítí člověk bolest, začne se mu točit hlava, následuje nevolnost, a nakonec může nastat úplné selhání nervového systému. Kobra egyptská neplive jed, tuto schopnost však mají některé její africké i asijské příbuzné. Nosní štítek kobry egyptské je dosti malý, naopak ten u kobry N. annulifera je dosti velký (proto byla N. annulifera klasifikována jako samostatný druh). Zbarvení se liší; většinou však kobra egyptská bývá žlutošedá či hnědá. Krk je dlouhý a široký, je-li vyprovokována, roztahuje samozřejmě pro kobry tolik typickou kápi, sloužící k zastrašení útočníka. Na rozdíl od jiných druhů kober nedělá jen falešné výpady se zavřenou tlamou, nechce-li útočník odejít. Pokud se cítí ohrožena příliš dlouho, neochvějně a statečně se začne rychle plazit směrem k útočníkovi. Když ani to nezabere, zaútočí... Šupiny pokrývající tělo jsou hladké. Břišní šupiny má jako většina zemních hadů zvětšené. Loví ropuchy, ještěry, další hady a žere také ptačí vejce. Jejím výskytištěm jsou savany, suché lesy a také polopouště. Párkrát byla zaznamenána, jak plave ve Středozemním moři, nedaleko egyptského pobřeží. Zdá se tedy, že má ráda vodu... Jde o vejcorodý druh, kladoucí v jedné snůšce 10 až 20 vajec.

Příště kobra kroužkovaná!

Nově nalezený druh hada pojmenovaný podle Marka O'Shea

10. října 2018 v 18:14 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Na ostrově Boano nedaleko Seramu v Indonésii byl před nedávnem objeven nový druh vinejše, jednoho z primitivnějších druhů hadů. Nyní již tedy známe 14 druhů asijských vinejšů, ale tento má asi nejzajímavější jméno. Většina herpetologických nadšenců jistě velice dobře zná Marka O'Shea, významného britského herpetologa, který se proslavil zvláště svým dokumentárním seriálem "O'Shea's Big Adventure" na kanálech Channel Four a Animal Planet. Mimo jiné napsal šest významných knížek o herpetologii, na jedné z nich spolupracoval s předním odborníkem na obojživelníky Timem Hallidayem. Nově nalezený druh vinejše se na počest rodáka z Wolverhamptonu jmenuje Cylindrophis osheai (česky čtěte zhruba "oušejí"). Profesor O'Shea prohlásil, že je velice poctěn, neboť jak uvedl, živočišné druhy bývají většinou pojmenovávány po významných osobnostech až po jejich úmrtí. Sir David Attenborough je Britem, po kterém byla už řada zvířat i rostlin pojmenována, a stále je zde mezi námi. Nyní je tedy dalším známým Britem, který se zasluhuje o popularizaci zvířat, v tomto případě zvláště plazů, právě Mark O'Shea... Tak jako ostatní vinejši se i Cylindrophis osheai dosti podobá primitivním hadům známým již z Jurského období. Zatím o tomto druhu hada není moc známo, ale samozřejmě je nejedovatý, částečně hrabavý a částečně pozemní. Je pravděpodobné, že vinejši svou kořist škrtí, i když o jejich potravních zvycích toho není mnoho známo. Ačkoliv zatím nevíme, jaká konkrétní zvířata C. osheai loví, zřejmě to budou malí plazi nebo možná hlodavci... Jeho nejznámějším příbuzným je vinejš pestrý, který je také tajemný a některé aspekty jeho života jsou dosud neprostudovány.

Nově objevený vinejš, Cylindrophis osheai

Mark O'Shea s boomslangem (bojgou stromovou) na jedné ze svých výprav do Namibie

Snad se Vám článek o nově objeveném druhu vinejše líbil. Jsem moc rád, že byl pojmenován právě po Marku O'Shea, vždyť on si to zaslouží!

Zubatá velryba, vorvaňovec kalifornský

9. října 2018 v 11:47 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Vorvaňovec kalifornský (Mesoplodon carlhubbsi) byl popsán roku 1963. Jedná se o jednoho z nejméně známých kytovců; ačkoliv všech 31 vyplavených mrtvol, jež vydalo moře jak na severoamerickém, tak na japonském pobřeží, bylo důkladně prostudováno, živých jedinců bylo spatřeno jen málo. O chování tohoto druhu kytovce toho víme pramálo; míra zjizvení poukazuje na fakt, že samci jsou k sobě zřejmě velice agresivní. Vorvaňovci rodu Mesoplodon jsou obecně plachými kytovci, kteří se lidem a lodím vyhýbají, co to jen jde. Také proto je každé pozorování takového vorvaňovce vzácností. Je dosti pravděpodobné, že vorvaňovec kalifornský při nádechu nad hladinou zvedá hlavu z vodu... Anatomii tohoto zvířete známe mnohem lépe než jeho chování. Samci vorvaňovce kalifornského jsou zvláštní v tom, že jim z obou stran spodní čelisti vyrůstají masivní zuby. Jsou přímo zasazeny do kosti a nacházejí se docela daleko od špičky čelisti. Jsou jasně vidět i při zavřené tlamě, doslova z tlamy vylézají. U samic ústní štěrbina vytváří mírnou esovitou křivku, zuby se z ní však neprořezávají... Mohutné zuby se mohou hodit k chytání a zpracování potravy; vorvaňovec kalifornský se s velkou pravděpodobností živí hlavonožci a možná také rybami. Má tmavošedé nebo černé tělo a typická je pro něj bílá "čapka" na hlavě. Někteří odborníci dokonce tento druh považují pouze za poddruh vorvaňovce australského (Mesoplodon bowdoini), neboť má podobné zbarvení... Ačkoliv vyplavené jedince našli lidé na pobřeží USA, Kanady a Japonska, jde s velkou pravděpodobností o pelagický druh, takže křižuje celým Pacifikem...

Na obrázku vidíte mrtvého samce vorvaňovce kalifornského, vyplaveného na pláži. Všimněte si té charakteristické bílé čapky na vršku hlavy a toho masivního zubu, prořezávajícího se ze spodní čelisti... Za námět a informace pro tento článek vděčím výborné publikaci Marka Carwardine s názvem "Velryby, delfíni a další kytovci", původně vydaného nakladatelstvím Dorling Kindersley.

Charassognathus

8. října 2018 v 18:36 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Charassognathus ("vroubkovaná čelist") byl permský kynodont, který byl popsán teprve v roce 2007. Je známý pouze z Jihoafrické republiky. Jeho zkamenělé pozůstatky byly odkryty nedaleko městečka Fraserburg v proslulé pánvi Karoo. Charassognathus je zřejmě nejstarším dosud nalezeným kynodontem. Žil v období pozdního Permu, před 255 miliony let, ve stejné době, kdy místy, z nichž jednou vznikla pánev Karoo, pobíhali Lycaenopsové a procházeli mohutní Moschopsové. Charassognathus nebyl žádným obrem, ba naopak. Nalezená lebka měří pouze 5 centimetrů, byl to tedy drobek. Nedosahoval více než půl metru na délku. Jako všichni jeho příbuzní byl samozřejmě kvadrupední, pohyboval se tedy po čtyřech končetinách. Možná žil v norách, ale to je jen domněnka. Kynodontům vynesl jejich název především znak pro ně tak typický: prodloužený čumák. Díky tomu jejich lebka výrazně připomíná tu psí. Charassognathus měl také zvětšené špičáky. Stavba lebky se výrazně podobá i té therocephalianí, což dokazuje, že kynodonti a therocephaliani jsou si blízce příbuzní (spolu s gorgonopsianty pak patřili do skupiny zvané Theriodontia).
Popisek tohoto therapsida najdete třeba na anglické Wikipedii.

Příště Glanosuchus!

Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný)

7. října 2018 v 11:12 | HAAS |  Popisy pravěkých rostlin
Ginkgo biloba, česky jinan dvoulaločný a anglicky též maidenhair tree, je opadavý strom řadící se mezi dvoudomé rostliny (jednotlivá rostlina vytváří buď pouze samčí či pouze samičí květy). Patří do řádu Gingkoales, česky jinanotvaré; je jediným současným zástupcem tohoto řádu. Ostatní druhy jinanů, a že jich tedy v minulosti bylo, již vyhynuly. Jinan dvoulaločný tedy může být právem označován za živoucí fosilii. Nejstarší fosilie této rostliny pocházejí překvapivě už z doby před 270 miliony let, tedy z Permského období. Tedy mluvíme-li o rodu Ginkgo celkově. Konkrétní druh jinan dvoulaločný se ve fosilním záznamu objevuje až v Eocénu před 51 miliony let; fakt, že na naší planetě jako druh vydržel za tu dobu prakticky nezměněn je však opravdu úspěch. Roku 1771 jej popsal Carl Linné. Původní domovinou jinanu dvoulaločného jsou Čína a jih Japonska. Byl však lidmi rozšířen prakticky do všech částí světa s výjimkou Antarktidy. Jde o rostlinu velice oblíbenou. Pěstována byla již na počátku "moderní" historie našeho druhu; před pár tisíci lety. Jinan mimo jiné sloužil a slouží k výrobě tradičních léků. Vzhledem k pomalému vývoji jinanů je dosti možné, že po celé Kenozoikum existovaly pouze dva druhy, a to dosud žijící Ginkgo biloba a jemu blízce příbuzný G. gardneri, který je, věřte či ne, znám z Paleocénu Skotska. Není to však překvapivé; vždyť Evropa byla tehdy, na začátku třetihor, pokryta hustými lesy, jež si v podobnosti dosti zadaly s dnešními tropickými rovníkovými pralesy... Na závěr uveďme zajímavost - jinan dvoulaločný je dlouhověkou rostlinou, a konkrétní rostlina z šintoistické svatyně Tsurugaoka Hachimangu z japonského města Kamakura je takřka 1000 let stará. Zřejmě stála na místě od roku 1063, kdy byla svatyně založena. V roce 2010 byla sice poškozena; pád stromu nastal zřejmě kvůli shnití. Ale později z pahýlu opět začaly vyrůstat listy. Jinan tedy nezemřel, a kdo ví, jak dlouho bude ještě na místě žít...
Dobré popisky jinanu dvoulaločného najdete třeba na české či anglické Wikipedii.


Příště Tempskya!

Divocí!-Napodobitel křovináře

7. října 2018 v 10:49 | HAAS |  Videa
Napodobitel křovináře. Steve Backshall je tentokrát v Guyaně, zemi, jež se může pyšnit rozsáhlými lesními porosty plnými zajímavých predátorů. Zatímco je svými průvodci veden na skutečný hotspot sklípkanů největších, všimne si pohybu v hrabance; had! Steve si nejprve myslí, že jde o křovináře sametového, nejnebezpečnějšího hada této části Jižní Ameriky. Když si ho však lépe prohlédne, uvědomí si, že má kulaté zornice; je to užovka, která křovináře napodobuje. Je to xenodon. Kdyby to náhodou byl křovinář, měl by svislé zornice, tepločivné jamky a sklápěcí jedové zuby v přední části čelisti. Xenodon má místo toho jen zvětšený zub v zadní části horní čelisti. Pro nás není nebezpečný; ale vražedný je pro žáby a ještěrky.

Klip z druhého dílu seriálu Divocí! (Fierce!) se Stevem Backshallem televizní stanice ITV z roku 2016.


Lovci kryptidů 3: Schizma (1/4)

6. října 2018 v 12:31 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Za dvacet dnů to budou přesně dva roky, co na mém blogu začal běžet příběh Lovci kryptidů. Našim přátelům se během minulých dvou sérií a předchozích dvou kapitol třetí série stalo vše možné. Příběh však neustále pokračuje, a v této kapitole se stane něco, co bude skutečným milníkem v historii Lovců kryptidů. Kapitola je nazvána Schizma. Proč, to se brzy dozvíte... V minulé kapitole, Multiverse, zjistili Lovci kryptidů, že existuje paralelní vesmír, do kterého vede portál, nacházející se uprostřed konžského pralesa. V té alternativní realitě je všechno ideální: Sabine Leroyová nikdy nezemřela, Lovci kryptidů jsou stále jen pouhými hledači kryptidů, nikoliv hrdiny, a vše je v tom světě v pořádku. Na konci minulé kapitoly se Pierre rozhodl v paralelní realitě zůstat. Zavedl do ní svou přítelkyni Kate a spolu se Sabine pak zůstali v tamní základně Lovců kryptidů v Londýně. Později také přesvědčil svého kamaráda Eweta, aby se k němu přidal... Co všechno ještě objev paralelního vesmíru způsobí? A dozví se také Lovci kryptidů, zda náhodou objekt jejich zájmu, tajemná zvířata, nepřicházejí z jiných světů?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SCHIZMA, ČÁST PRVNÍ:
Všude sníh. Padal, jako by jej někdo rychle sypal z oblohy. Silný, ledový vítr si s ním pohrával, vytvářel z něj všelijaké obrazce a pak jej po takové mučivé hře vždy nechal dopadnout na zem. Tou bouří procházela postava. Muž v červené kombinéze. Měl kuklu na hlavě. Oči měl kryty brýlemi. To byla jeho jediná ochrana před tou strašnou zimou. Statečně postupoval proti proudu větru. Nohy se mu bořily v hlubokém sněhu, ale on nepřestával, pokračoval, co mu jen síly stačily. Věřil, že je již blízko svému cíli. Po chvíli se počasí uklidnilo. Právě v těch chvílích došel k okraji rokle, kde před pár minutami zmizelo něco, co následoval. Něco, kvůli čemu zde byl. Ve sněhu však nebyly žádné nové stopy. Muž si konečně sundal kuklu a brýle, již je nepotřeboval. Byl to Mike Brown, starý kamarád Jacka Owena, expert na pižmoně. Byl zde na misi. Vytáhl z kapsy své kombinézy mobilní telefon. Dýchl na něj, displej se zamlžil, Mike ho pak otřel rukavicí. Za pár vteřin už do něj mluvil. "Musí být blízko, Jacku," začal, "viděl jsem ho, jak pochoduje bouří. Ale ztratil se mi." "Pokračuj. Jestli ho najdeš, bude to vítězství," ozval se hlas Jacka Owena z mobilu. Mike sestoupil do rokle. Musel být opatrný. Předmět jeho zájmu má údajně dobrý sluch. Křupavý sníh tedy Mikeovi příliš nepomáhal. Pak konečně něco uviděl. Bohužel to nebylo to, v co doufal. "Propána," řekl pro sebe nahlas a položil si ruku na ústa. Mezi zasněženými skalisky ležela mrtvola. Byla tak roztrhaná, že si ji Mike ani nechtěl prohlížet. Zpoza skaliska pak vystoupilo zvíře, které člověka zabilo. "Pozdě, Jacku," řekl Mike do mobilního telefonu, "Paula už nezachráním. Wendigo ho dostal. Teď stojí přímo přede mnou." "Tak utíkej!!!" zařval Jack do telefonu. Mike jej následně zasunul do kapsy a dal se na útěk. Přes dva metry vysoký chlupatý netvor se pustil hned za ním.


Jack Owen zde byl na poněkud odlišnější misi, než obvykle. Nedoprovázeli ho ostatní Lovci kryptidů. On, Mike a již zabitý Paul byli na stopě tajemnému zabijákovi, který údajně navštěvoval nedaleké městečko a odnášel si z něj zatoulané psy nebo děti, které se večer domů nevrátily například z hřiště. V této části Severozápadních teritorií v Kanadě, na sever od Velkého Medvědího jezera, se dosti mluvilo o Wendigovi. Někteří na existenci takové brutální příšery věřili. Jack, Mike a Paul chtěli celý případ vyšetřit... Mike neměl šanci. Ale útěk mu přece jen poskytl drahocenný čas. Začal utíkat ještě předtím, než se za ním Wendigo začal hnát, takže měl mezi ním a sebou dostatečný prostor. Sáhl teď do druhé kapsy v kombinéze, vytáhl uspávací pistoli, otočil se, zamířil, a - prásk! - šipka zasáhla Wendiga do prsou. Ale zda pronikla tam, kam měla, to Mike nevěděl. Prostě se ztratila v té husté srsti! Wendigo mohutně řval a s každou vteřinou se mezera mezi těmi dvěma zkracovala. Mike se zoufale pokusil vyběhnout na sráz. Bohužel spadl. Svalil se dolů a instinktivně se, jako kdyby jej pronásledoval medvěd, stočil do klubíčka. Wendigo k němu přiběhl, ovšem nestačil mu již dát ránu svými černými drápy. Padl těsně vedle něj. Bylo po všem...

Necelých pět minut nato přistála v rokli helikoptéra. Jack, Mike a několik chlapů naložili Wendiga do bedny. Vrtulník pak odnesl Wendiga do míst velmi vzdálených... Pro chlupaté zvíře nastal nový den. S hrůzou se shledalo v kovové kleci. Ať se snažilo, jak chtělo, nemohlo železné tyče zlomit. Nerozumnělo, co je zač ten bunkr, ve kterém se nachází. Jeho vyděšený řev přivedl do místnosti Jacka, Mikea a agentku Barbaru Kentovou ze CIA. "Vypadá zoufale," řekla agentka Kentová. "Je v pořádku. Brzy si zvykne," odpověděl Jack. Agentka se otočila a ironicky nadzvedla obočí a řekla: "Jenom aby nám tu neudělal binec." Pak opustili místnost. "Takže Lovci kryptidů zneškodnili další hrozbu. A tentokrát jí byl samotný kryptid," řekla agentka, když už pochodovali chodbou podzemní základny. "Kdo by kdy věřil, že Wendigo existuje..." dodal Mike. "Myslím, že v porovnání s tím, co jsme zastavili dříve, agentko, byl Wendigo mravencem," odpověděl Jack. "Víte, proč to děláte. Po tom, co udělali Zhou Len a Deylin Nieto nechceme, aby taková nebezpečná zvířata nějaký další šílenec rekrutoval do své armády. Děláte dobrou práci, pane Owene," dodala ještě agentka a autoritativně odkráčela do další místnosti. "Pro nás je na čase, abychom se vrátili domů," řekl Jack svému kamarádovi. "Konečně tedy uvidím základnu Lovců kryptidů na vlastní oči. A po všech těch letech vlastně znovu uvidím Londýn," zasmál se Mike. Podzemní základnu opustili s kuklami na hlavách. CIA nemohla dovolit, aby takoví lidé, byť s ní spolupracovali, věděli, kde se toto místo nachází.


V paralelní realitě mezitím Pierre vstal z postele, hezky ustlal, uvařil si ranní kafé a zašel pro poštu. Lovcům kryptidů mimo jiné přišel dopis od Akihikových rodičů. Ti sice v naší realitě zemřeli, když Akihikovi bylo dvanáct, což ho také velice ovlivnilo, ale zde, v tomto vesmíru, byli stále naživu. Vždyť již brzy měli mít oslavu a zvali Akihika zpět do Japonska. Jelikož Akihiko, stejně jako ostatní, pronikl do paralelního vesmíru a pak zase odešel, nezůstalo zde po něm nic. Akihiko byl v naší realitě... Pierre však svého přítele Eweta poslal zpátky do našeho světa, aby Akihikovi zprávu od rodičů vyřídil. Jakmile se Ewet ocitl doma, v konžské vesničce, ihned poslal Lovcům kryptidů vzkaz.

V tu dobu už Jack a Mike vstupovali do základny Lovců kryptidů. Pozdravili se s Pauline a Rogerem, kteří už je čekali v hlavní chodbě. Sedli si ke stolu v kuchyni a povídali si o svém posledním dobrodružství. Jack se ostatních zeptal, zda chtějí zmrzlinu, a oni, že ano, jenže v ledničce žádná nebyla. Ovšem ve druhé ledničce, v patře, by možná nějaká mohla být! Jack opustil místnost. Na schodech ho zastavil rozsupený Akihiko. "Stalo se něco, kámo?" zeptal se Jack. "Četl jsem si tvůj záznam z poslední mise. Kanada. S Mikem Brownem. Měli jste tam jednoho mrtvýho," řekl Akihiko. "Chtěls taky jet? Promiň, ta mise byla moc nebezpečná. I pro tebe," odpověděl Jack a dal se na odchod. Akihiko ho chytil za ruku. "Je mi jasný, co jste tam dělali, Jacku. Víš, nějak jsem si zjistil heslo na tvůj tajný účet v komunikátoru Lovců kryptidů. Všechno jsem to čet. Fahad taky. Pauline a Roger možná o ničem neví, a Pierre by zuřil, kdyby věděl, co jste dělali..." rozpovídal se. Jack se zamračil. "Je to důvod k tomu, abys byl naštvaný?" řekl podrážděně. "Vy jste přemístili Wendiga z jeho přirozeného prostředí u Velkého Medvědího jezera do nějaké přísně ututlané laborky CIA v USA?" zeptal se Akihiko. "To vadí? To zvíře zabíjelo lidi, Akihiko! V té základně je v bezpečí. Mají tam i Metallera. Žádný vězeň odtamtud ještě neutekl," odpověděl Jack. "Přestává se mi to líbit. Začínám mít pocit, že každý z nás má jiný smysl pro spravedlnost," zasupěl Akihiko. "To teda jo," osočil se Jack, "já totiž nedávám lidem rány železnou holí do hlavy a nebodám jim špičku samurajského meče do čela!" Jejich hádka gradovala. Pak se mezi ně pustil Fahad. "Akihiko, přišel ti vzkaz," řekl, "a je od Pierra. Z paralelního vesmíru." "No výborně," usmál se trochu tajemně Jack. "Půjčíme si Cryptid Swift," řekl Fahad. "Vy?!" rozohnil se Jack. "Letíme zpátky do Konga. A odtamtud pak do paralelní reality," odpověděl Fahad a s Akihikem odešel. Jack zůstal sám stát v chodbě. Tohle se mu tedy vůbec nelíbilo.


Když Cryptid Swift přímo svištěl nad Pyrenejským poloostrovem, podařilo se Jackovi, Pauline, Rogerovi a Mikeovi konečně se spojit s Akihikem a Fahadem. "Proč tohle děláte?" zeptal se Jack. "Nechápeš to, Jacku? Je to příležitost. Příležitost jak všechno napravit," odpovídal Fahad, "já sám jsem si prošel děsnými věcmi, když jsem vyrůstal v té zatracené arabské vesničce. Protože jsem byl jiný než ostatní, a přiznal jsem to, šikanovali mě. Spousta lidí z té oblasti mě pak celý život pronásledovala. Chtěli mě zabít. A vé paralelní realitě k tomu nikdy nedošlo. Nemám tam nepřátele. Všechno je tam v pohodě." "A já zas nepřišel o své rodiče a bratry, kteří mě tam mimochodem zvou," dodal Akihiko. "Moment, takže... Vy jste s Pierrem? To si jako chcete zůstat v tom zatraceném světě a opustit nás?!" pokračoval Jack. "Nejsem si jistý, jestli chci být dál s 'hrdiny', kteří tak hrdě chrání naši planetu a dělají to tak, že ostatní zavírají do klecí. Teď to byl Wendigo, příště to bude co? Lochneska? Yetti? Už nemám zájem, Jacku," odpověděl Akihiko a vypnul vysílačku.

Cryptid Swift přistál nedaleko konžské vesnice. Akihiko nastavil autopilota, který měl za pět minut s letounem odletět zpátky do Londýna a přistát na střeše základny. Poblíž vesnice přivítal Fahada s Akihikem Ewet. Společně se pak vydali na cestu k portálu... Poté, co se prosekali hustým pralesem, je však čekalo velké překvapení. V okolí portálu se nacházel bezpočet amerických vojáků a zhruba stejné množství agentů CIA. Velila jim agentka Kentová. "Termokamera zaměřila tři cíle, agentko," řekl její asistent. Akihiko, Fahad a Ewet byli přepadeni ze zálohy. Z křovin vyskákal tucet vojáků a obklíčil je. "O co se snažíte, pane Yukimuro? A pane Ghazalli?" řekla autoritativně Kentová, vstupující do dění. "Uniknout někam, kde je to lepší," odpověděl japonský drsňák, ale tentokrát zvolil jemnější tón, neboť cítil, že je v přesile. "Jsem na straně pana Owena. Nemohu Vám to dovolit," řekla agentka. "Na straně? Ony jsou nějaké strany?" podivil se Akihiko. "Tak už to bývá. Nechcete spolupracovat, dostanete se do tajných složek... Chcete utéct. Jste nepřítel," odpověděla agentka tónem, jako by se nic nedělo. "To znám," odpověděl Fahad. Hodil mezi vojáky plynový granát. Začalo se střílet. Akihiko, Fahad a Ewet utíkali k portálu a házeli mezi ozbrojence jeden plynový granát za druhým. Ewet byl při útěku zraněn. Střelili ho do ramene. Vojáků zde bylo příliš mnoho. Ačkoliv Akihiko zabil dva šurikenem, brzy byli obklíčeni znovu. Tentokrát se jim samopaly a pistolemi mířilo přímo na hlavu.

A pak náhle se začala země třást. Z puklin v půdě začalo něco vylézat. Bylo to tekuté, zelené, pohybovalo se to jako tekoucí sliz. Také že to byl sliz! Obalil dvacet vojáků zároveň. Totálně je zneškodnil. Agentka Kentová přiběhla na scénu, ale ze země vyšlehl slizový bič a obtočil jí ruku s pistolí. Zmáčkl se, a agentka byla nucena zbraň upustit. Akihiko, Fahad a krvácející Ewet nevěřili vlastním očím. Z křovin vystoupila jim již známá zelená zrůda. Dvounohý netvor zvaný Claude Ngoy! Ten, kterého přece Deylin Nieto před několika měsíci nechal spálit na břehu jezera Nikaragua. Živý a zdravý, a silnější než kdy předtím. "Pánové," řekl, a jeho slizové tělo změnilo tvar i barvu, až se před nimi objevil konžský důstojník oblečený v uniformě, "nejste jedinými, kdo má zájem žít v paralelní realitě. Já jsem s Vámi."

Je toto zánik Lovců kryptidů? Jisté je, že se už rozdělili. Jaké jsou strany? Jack, Pauline, Roger, Mike, agentka Kentová a CIA na jedné straně. To jsou ti bezproblémoví. A pak ti, kteří si toho zažili v životě až moc. Problémáci. Akihiko, Fahad, Pierre, Sabine, Kate, Ewet... A teď i Claude Ngoy! Jak je možné, že ještě vůbec žije? Pokračování příště.

Obrázek týdne 5. 10. 2018

5. října 2018 v 15:55 | HAAS |  Obrázky týdne
A je tu další Obrázek týdne, první říjnový po pěti letech. A protože je tohle Blogorgonopsid, proč se tentokrát prostřednictvím Obrázků týdne nepodívat do života mých oblíbených gorgonopsiantů? Zde je nádherný obraz, který vytvořil Julius Csotonyi.

Popisek k dnešnímu obrázku: Dva velcí gorgonopsianti se v pravěké Jihoafrické republice před 252 miliony let nepohodli o kus dycinodonta, který jeden z nich srazil v malé říčce. Napětí stoupá, nově příchozí jedinec si stoupá na zadní a zastrašuje původního majitele. Z hrdel obou zvířat začíná vycházet děsivý řev, který na míle daleko oznamuje, že u řeky právě dochází k potyčce... Pro všechna ostatní zvířata bude lepší se tedy tomuto místu vyhnout.

O víkendu čekejte nový díl Lovců kryptidů, brzy bych se také rád vrátil k rubrice Popisky pravěkých rostlin a samozřejmě budu pokračovat v psaní svých článků o hadech...

Kobra sumaterská-Plivající kobra s hladkými šupinami

4. října 2018 v 14:57 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další hadí popisek je tu. Slíbená kobra sumaterská!

Latinský název: Naja sumatrana,
Rozšíření: jihovýchodní Asie,
Velikost: 0,9 až 1,5 metru.
Kobra sumaterská je jednou z deseti asijských kober, které jsou schopny na útočníka v případě ohrožení stříkat jed. Vyskytuje se v jihovýchodní Asii; na Sumatře, Borneu, Filipínách, na řadě menších indonéských ostrovů, v Malajsii, Bruneji, Thajsku a v Singapuru. Je možné, že populace těchto hadů také ještě stále přežívá na Jávě, který je však velmi zalidněn a není zcela jisté, zda z něj kobra sumaterská již nadobro zmizela či ne. Žije v tropických lesích, do zahrad, parků a zemědělských oblastí ji pak láká množství hlodavců, jež žije v okolí lidí. Není-li vyprovokována, neútočí. Pokud se však cítí ohrožena, stejně jako ostatní kobry rodu Naja vztyčí první třetinu svého těla do výšky, roztáhne kápi, začne syčet a předstírat výpady - útočí nejprve se zavřenou tlamou, neboť si jako ostatní jedovatí hadi nechce vyplýtvat jed, který slouží primárně k zneškodnění kořisti, na něčem neznámém a velkém. Pokud útočník pokračuje v provokaci, pak nejspíše spatří už jen dva tenké proudy jedu mířící z jedových zubů hada, umístěných v přední části horních čelisti (zuby jsou nepohyblivé, na rozdíl jedových zubů zmijovitých hadů) a pak může následovat dočasné či trvalé oslepnutí. Pokud se skrze oči dostane do krve, efekt bude stejný, jako kdyby had uštkl. Jed je velice silným neurotoxinem, způsobuje tedy kolaps nervového systému, ale obsahuje i kardiotoxiny a cytotoxiny, tlumí tedy funkci srdce a zároveň způsobuje nekrózu tkáně, zejména v okolí místa uštknutí. Lidé byli zabiti tímto druhem hada... Zbarvení kobry sumaterské je dosti variabilní. Thajské kobry jsou obvykle žluté, ty z Malajského poloostrova, Singapuru a blízkých ostrovů, včetně samotné Sumatry, jsou černé. Nicméně mladí jedinci bývají jinak zbarvení než dospělci. To také v minulosti vedlo ke zmatkům v zařazení tohoto hada; dlouho byl považován zkrátka jen za jeden poddruh kobry indické (proto se ve starší literatuře můžete setkat s "faktem", že jeden poddruh kobry indické je schopen plivat jed - nyní to neplatí, kobra indická vůbec jed neplive). Definice druhu jako takového přišla až roku 1989, i když jméno Naja sumatrana bylo použito už roku 1890 německým herpetologem J. P. Müllerem. Maximální délka, které kobra sumaterská dosahuje, může být až 1,5 metru, ale obvykle měří "jen" 90 až 120 centimetrů. Rozmnožuje se kladením vajec; ve snůšce je jich 6 až 20.

Příště kobra egyptská, had, který zabil Kleopatru!

Skupina běluh adoptovala narvala

3. října 2018 v 17:54 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Minulý týden ve čtvrtek jsem napsal o žhavé novince pro všechny britské pozorovatele velryb; běluha Benny se zatoulala do Temže, a na rozdíl od vorvaňovce, kterému se před několika lety stalo stejným osudem a který zemřel, se jí v řece prý docela daří. A navíc není v bezprostředním nebezpečí... V první polovině září však médii proběhla další zajímavá zpráva, a i ta se týkala běluh. Proč si ji tedy neuvést, i když už je to nějakých pár desítek dnů od doby, kdy vyšla na světlo světa? Podle CBC skupina běluh, jež zamířila do slavné severoamerické řeky Saint Lawrence River, adoptovala ztraceného narvala. To je velice zajímavý úkaz; představte si tedy skupinu bílých velryb, které na jejich cestě doprovází šedý kytovec s velice dlouhým spirálovitým "klem". Narvalové a běluhy jsou si blízce příbuzní: žádný jiný kytovec není žádnému z nich tak blízce příbuzný, jako si jsou navzájem. Ztracený narval se stal součástí skupiny běluh. Přijaly ho mezi sebe. To je však dost zajímavé, protože dál na sever spolu běluhy a narvalové, i když se třeba v polárních vodách setkají, nijak nekomunikují a zdokumentovaných interakcí je málo, protože k nim zpravidla ani nedochází. A pokud je běluha Benny, která minulý týden zavítala do Temže, nejjižněji kdy spatřenou běluhou, pak je narval z této skupiny běluh v Saint Lawrence River tím nejjižněji kdy spatřeným narvalem. Tito kytovci, ostatně jako běluhy, žijí v Severním polárním oceánu. Expert na narvaly z Harvardské univerzity Martin Nweeia uvedl, že vztah běluh a narvala v jedné skupince by neměl lidi překvapit. Koneckonců, je to další důkaz, že tato zvířata mají soucit i k příslušníkům jiných druhů... Možná bychom se z toho mohli trochu ponaučit, co myslíte?


Expedice do Gobi 2018

2. října 2018 v 18:18 | HAAS |  Vědecké výpravy
Už 29. června tohoto roku oznámil Institut paleontologie a geologie mongolské akademie věd a Klub průzkumníků z Hong Kongu, že došlo k průlomu v paleontologické metodologii. A to sice po dvacetidenní paleontologické expedici, která přinesla celou řadu nových, zajímavých objevů. Jak léta ubíhají, čím dál tím více se blížíme výročí slavných expedic Roye Chapmana Andrewse, amerického paleontologa, jenž byl skutečným Indianou Jonesem, a který mimo jiné nalezl i první kdy objevená dinosauří vejce... Nicméně během letošní letní expedice v poušti Gobi našli vědci a hledači fosilií tolik zajímavých nálezů, a to i z oblasti geologie, že to bude údajně vést k přepsání paleontologických map Mongolska. V horském pásmu Oosh našel tým fosilie jednoho z předchůdců slavného Velociraptora. Dále byla objevena i vejce teropodů. Byly odkryty fragmenty lebky a ocasní obratle obrovského Tarbosaura. Došlo k odkrytí řady fosilií druhohorních savců a byly objeveny tři nové, dosud nepopsané druhy. A v neposlední řadě našel tým i pozůstatky pravěkého nosorožce, a to tedy samozřejmě ve vrstvách mnohem mladších, tedy nikoliv z období Křídy, z nichž pocházejí všechny ty druhohorní nálezy, ale v tomto případě ze čtvrtohor. Při expedici se využívalo i dronů... Osobně se velice těším na ony druhohorní savce; doufejme, že nebude trvat tak dlouho, než budou popsáni...


Dvinia

1. října 2018 v 18:30 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Dvinia byl rod kynodonta, savcovitého plaza se skupiny theriodontů (kam patřili také gorgonopsianti a therocephaliani), který žil před 254 miliony let, v pozdním Permu. Podobně jako jeho příbuzní, vypadal zhruba jako kombinace psa a ještěra. Možná, že Dvinia byla pokryta srstí, i když to nebylo dokázáno. Zvíře bylo pojmenováno podle Severní Dviny, řeky v archangelské oblasti v Rusku. Její fosilie byly nalezeny na stejném místě, jako ostatky slavného gorgonopsida rodu Inostrancevia, pareiasaura Scutosaura či poměrně bizarního dicynodonta Vivaxosaura. Dvinia byla jejich současníkem. Byl to poměrně malý omnivor, všežravec, živící se zřejmě hlavně malými obratlovci a bezobratlými, snad i výhonky rostlin, případně snad mršinami. Oko a úpony svalů oddělovala tenká kost. Temporální okna v nalezené lebce byla extrémně velká; tento znak sdílí s ostatními vysoce vyvinutými kynodonty. Řezáky byly poměrně malé, avšak špičáky byly zvětšené. Za nimi se pak nacházelo 10 až 14 stoliček. Známe jeden druh; Dvinia prima. Byl popsán ruským paleontologem a zároveň profesorem Varšavské univerzity Vladimirem Prokhorovichem Amalitskiim.
Popis Dvinie najdete například na anglické Wikipedii.

Příště Charassognathus!

Dinosauří zabijáci

30. září 2018 v 10:59 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Steve Backshall se s pomocí animace a bláznivých pokusů pokusí zjistit, jak nebezpeční dinosauři opravdu byli...

01: Titulek seriálu

02: Steve a Centrosaurus

03: Hlavový zápas Pachycephalosaurů

04: Rekonstrukce Nodosaura na základě nejzachovalejší kdy nalezené dinosauří fosilie

05: Vždy usměvavý Backshall! Ve svém Dinosauřím doupěti

06: Raptor současnosti, orel bělohlavý

07: Steve se snaží překonat plachtící schopnosti Microraptora

Dinosauří zabijáci nebo též Dinosauří zabijáci se Stevem Backshallem (orig. Deadly Dinosaurs with Steve Backshall) je desetidílný britský seriál, který se poprvé vysílal v létě 2018 na kanálu CBBC. Provází jím, stejně jako předchozími sériemi Deadly (Deadly 60, Deadly 360, Live 'n Deadly a Backshall's Deadly Adventures), britský přírodovědec a dobrodruh Steve Backshall, nositel ceny BAFTA za moderátora nejlepšího vzdělávacího seriálu (obdržel ji v roce 2011 za Deadly 60). Tento pořad je vyrobený více pro děti, případně pro rodiče s dětmi. Steve obvykle v každé epizodě představí několik dinosaurů či dalších pravěkých zvířat (jsou zde i pterosauři a mořští plazi). Začne vždy ve svém Dinosauřím doupěti, vždy nádherně vyzdobeném. Tam nám ukáže model pravěkého zvířete, někdy i v životní velikosti, a pak se vydá provést nějaký bláznivý pokus, který ukáže skutečnou sílu onoho zvířete. Řadu takových pokusů provede na svém Jurském skladišti (Jurassic Junkyard). Střetnutí hlav Pachycephalosaurů se například pokusí demonstrovat dvěma beranidly, která rozrazí kbelík s barvou, nebo obdobou ankylosauřího ocasu nechá zničit televizi. Cílem této show je hlavně zabavit mladší publikum, ale také jej uvést do velice zajímavého světa druhohorních veleještěrů. V seriálu jsou některé dosti zajímavé informace o jejich životě... Většina animací pochází z archivu BBC, ze seriálů Planeta dinosaurů z roku 2011 a Putování s dinosaury z roku 1999, případně z několika speciálů. Dále se v seriálu objevuje i několik nových animací (například modely Nodosaura či Pachycephalosaurů). Seriál byl natáčen ve Velké Británii na podzim roku 2017. Premiéra proběhla tento rok v létě, nyní je již seriál distribuován do dalších zemí světa...

Divocí!-Psi hyenovití

30. září 2018 v 10:19 | HAAS |  Videa
Psi hyenovití. Na svém dobrodružství v Jihoafrické republice zavítal Steve Backshall do Blue Canyon Conservancy v podhůří slavných Dračích hor. Setkává se s mužem jménem Grant Beverley, výzkumníkem, který vybavil několik psů hyenovitých obojky s vysílačkou. Nyní se společně pokusí vystopovat celou smečku. Pes hyenovitý je jedním z nejvíce ohrožených masožravců na africkém kontinentu. V Jihoafrické republice jich zbývá jen okolo 500. Je to však také úžasný lovec. 85 % jejich loveckých pokusů končí úspěchem. To z nich činí skutečné mistry mezi predátory...

Klip z šesté epizody seriálu Divocí! (Fierce!), provázeného Stevem Backshallem a poprvé vysílaného na ITV v roce 2016.


Další články


Kam dál