Květen 2010

Rodina na útěku-část 4.

10. května 2010 v 14:20 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Co se dělo v minulé části:
Tři Mapusauři útočili na naši rodinu Aucasaurů. Dva samci utíkali za rodinkou, samice je obešla vedlejším lesíkem... Rodina dorazila až do území, kde nebyla žádná zvěř. Včetně tedy pterosaurů Pterodauster. Kapradinová údolí však nebylo dlouho v klidu. Aucasauři se utábořili na noc na jedné mýtině v jeskyni. Troubení však označovalo příchod něčeho velkého, a Mapusauři to budou z těží...

RODINA NA ÚTĚKU-ČÁST ČTVRTÁ-BOJ GIGANTICKÝCH PATAGONSKÝCH MASOŽRAVCŮ:
Začalo svítat. Jennifer se probudila, a stejně to udělala se svými mláďaty... Troubení zde ale neminulo. Jak už rodina věděla, Mapusauři mají jiný zvuk při řvaní, takže staří nepřátelé ze včerejška budou rodinu z těží pronásledovat. Ale překvapení neminulo. Pár Mapusaurů, samec a samice, patrně ti stejní, jako včera, se snažili ulovit malou myšku, která lezla po stromě. Když však uviděli rodinu Aucasaurů, přesměrovali cíl útoků na Jennifer. Její mláďata, Terence, Gorgo, Pátral a dvě samičky by se lehce stali potravou. Ale najednou se stalo nemožné... Z lesa se vyřítil obrovitý predátor, a srazil samce Mapusaura na zem. Byl gigantických rozměrů, čtrnáct metrů dlouhý. Byl To Giganotosaurus, největší suchozemský predátor své doby. Mapusaurus se ale ihned zase postavil. Rodina to sledovala z povzdálí. Oba Mapusauři začali příšerně řvát, že by člověk uhluchnul. Jejich obrana však netrvala dlouho, Giganotosaurus se rozběhl opět proti samci Mapusaura a řízl ho zubem do pravého boku... Narážka na to stejné místo hlavou udělala silný pád jednoho masožravce. Opět se však postavil. Samice Mapusaura řvala také, ale marně. Giganotosaurus jí chytl její přední pravou končetinu a prudce trhl. Končetina byla zlomená. Jak na to všechno samice nedbala, následoval další velký úder, a to zuby do stehna. Giganotosaurus to zopakoval ještě několikrát, a samice spadla. Její bratr to však nechtěl dovolit, a tak dal Giganotosaurovi silnou rádnu svým dlouhým ocasem do hlavy. Giganotosaurus však udělal krok, a šíleně kousl samce Mapusaura. Kousl ho do krku, do nohy i do boků, a masožravec vykrvácel. Potom se Giganotosaurus ohlédl na rodinu Aucasaurů. Rozběhl se. Rodina začala pelášit, ale pozdě. Jennifer byla poslední, a Giganotosaurus ji řízl zubem do ocasu, naštěstí... Rodina seběhla z kopce. Bylo to tedy pěkné ráno. Naštěstí Giganotosaurus odešel. Co když si ale plánuje další útoky? Co když rodina nepřežije? Tady tedy začíná opravdoví napínák...

Popisek k obrázku:Giganotosaurus kousl Mapusaura do krku, do nohy i do boků, a masožravec vykrvácel...

Takže příští část v co nejbližší době!!!

Býložraví savci z pravěku-část čtvrtá

9. května 2010 v 10:54 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Omlouvám se za zpoždění mého projektového seriálu, ale nebojte! Dnes je tu další část, a já doufám, že si ji z jistotou užijete!

Jméno: Macrauchenia patachonica,
výška: v kohoutku mohla dosáhnout 150 cm,
výskyt: Celá Jižní Amerika před 700 tisíci let.

Jméno: Megatherium americanum,
výška: víc jak 2 metry,
výskyt: Jižní Amerika před 4 miliony let a Severní Amerika před 1,8 milionu let.

Jméno: Platybelodon grangery,
výška: kolem 2 metrů,
výskyt: Asie a Severní Amerika koncem miocénu.

Jméno: Chalicotherium grande,
výška: v kohoutku mohl mít až 1,8 metru,
výskyt: v Evropě, a to před 10 miliony let.

Jméno: Thylocephalonyx skinneri,
výška: kolem 150 cm,
výskyt: v Severní Americe před 19 miliony lety.

Příště uveřejním další část!!!

Pravěká zoo-V Číně ve svrchní Juře 4

8. května 2010 v 9:07 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice Příběhy na vyprávění !
Dnes je tu další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-V ČÍNĚ VE SVRCHNÍ JUŘE-část 4/4:
Nastavil jsem portál, aby mohl Huayangosaurus vejít do portálu. Ten ale pořád stál ve vodě a bučel. Nevěděl jsem, co teď bude... "Johne, rychle, sbal věci! Jestli se to podaří..." řekl jsem. "Dobře!" odpověděl John. Vzal jsem kus kapradiny, aby jsem měl toho obřího stegosaurida na co nalákat. "No tak! Pojď!". Ale Huayangosaurus na mně jen podivně zíral. Ze zaadního lesíka v tu ránu najednou vyběhli čtyři Gasosauři, Tetanury, které nás honily den před tímto. "Jsme v nebezpečí! Jestli že přeběhnou řeku, a zabijí tohoto obra! Nechci to vidět!" řekl jsem. "Musíme ho zachránit!" vyhrkl John. Gasosauři se začali rozbíhat. Huayangasaura to povzbudilo, aby utekl. Jediné, co poutalo jeho pozornost, byl zelenomodrý portál, stojící přímo před ním. Huayangosaurus bez návnady vběhl do vnitř. Hned za ním i my. "Hurá!" zakřičeli jsme u portálu v zoo. "Tak, máte ho?" optal se Charles, hlavní veterinář naší zoo. "Ano, máme!" řekl jsem v radostném smíchu. "Máme tu jen jeden problém. Dneska ráno se tu objevil obrovský ještěr!" zavaroval Charles. "To byl náš Yangchuanosaurus!" řekl jsem mu. "Bude sem také patřit!"

O dva týdny později jsem se přišel podívat na našeho Huayangosaura. Byl nádherný. "Charlesi, díky za ten krásný dřevěný plot!" poděkoval jsem Charleymu, protože ve výběhu se mohl stegosaur dokonce cítit jako doma. Trochu chladný vítr, teplo, spousta listí k okusování. "A co náš Yangchuanosaurus?" zeptal jsem se ještě Charlese. "Výběh je kousek odtud, pojď!" řekl mi. Za chvíly jsme došli i k výběhu našeho prvního dravce. "Už jsme určili pohlaví! Je to samec." řekl mi Charley. "Je dost nervózní. Je ještě mladý." řekl jsem Charleymu. "Tak, a teď se o ně budeme starat." řekl Charles. "Ale neboj, nebudou jediní." řekl jsme. "Jak to myslíš? To z Johnem Guarem pojedete na další výpravu?" optal se Charles. "Samozřejmě! Jdu to naplánovat!" řekl jsem. Příští výprava bude za nedlouho. A já Vám potom povím, jak to vlastně bylo...

Příště: Do Severní Ameriky svrchní Křídy!

Obrázek týdne 7.5.2010

7. května 2010 v 14:58 | HAAS |  Obrázky týdne
Jak už jsem slíbil: Teď to bude zvěřina Jury. Našel jsem krásný obrázek, je zde:

Popisek:Jak lze vidět, brzy už se setmí. Samec Crylophosaura se dívá na červánky. Celá scéna se odehrává v době Jury před přibližně 144 miliony let.

Jen bych chtěl upozornit, že pokud si budete chtít obrázky stáhnout, tak napište zdroj.
Jinak jsem odpustil Utahraptorovi Stephenovi že použil jméno Pravěká zoo i do svého příběhu. Jinak se ale vždycky podívejte, jestli už něco takového neexistuje. Co se týče diplomů, které už pro SB rozdávala spousta lidí, mám už pro Vás taaké nějaké ty diplomy připravené...

Samozřejmě obrázek týdne Vás nemine ani příště, těšte se!

Pelecanimimus

7. května 2010 v 13:57 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Pelecanimimus ("napodobující pelikána") žil v období Křídy. Jde o významný Evropský objev-ornithomimimosauři totiž v Evropě vůbec nežili, až na tento druh. Kostra Pelecanimima je jen jedna, takže si jí vědci cení. Šlo o 2 metry dlouhého běžce s váhou kolem 25 kilogarmů. Spásal menší stromky a keře, a těch ve Španělsku v té době bylo ještě dost. Jeho čelisti lemovalo 220 zubů, není divu, že potrava byla v žaludku jako doma. Podivným charakteristyckým znakem je zobák. Odtud také pochází jeho jméno. Nejbližší dosud žijící zvíře, které má zobák podobný, je jen pelikán. Na např. krku se dochovaly i kusy zkamenělé kůže. Možná to byl jeden z jediných, kteří neměli opeření. Během 12 sekund mohl navíc Pelecanimimus zrychlit na 50 km/h. Byl často loven lovci z Evropy...
Jeho snad nejlepší popis (podle mně) najdete v knize: "Dinosauři encyklopedický přehled" od Paulla Baretta (ilustroval Raúl Martín, vydalo nakladatelství Jupiter).


Příště OVIRAPTOR!!!

Pomalí ale velcí: MAGYAROSAURUS

6. května 2010 v 13:17 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Magyarosaurus žil na území dnešního Rumunska a vlastně celé Evropy. Šlo o zmenšenou verzy Titanosaura. Je znám také z Maďarska (odtud jméno: Maďarský ještěr). Je znám z dokumentu Dinosaur planet, kde se krátce objevuje v dílu Podovi cesty. Nebyl moc rychlí, ale mohl se bránit menším predátorům, jako byl Pyroraptor Olympius nebo Tarascosaurus.

Kde žil: Evropa (hlavně Rumusko a Maďarsko)

kolik vážil: možná kolem 7 tun

v jakém žil období: Křída

kdo ho popsal: prve to byl baron Nopsc, který ho popsal jako Titanosaura dacuse.

O dalším sauropodovi se dozvíte na www.mojeznamky.blog.cz . Tento projekt děláme společně...

Tento den slaví Blogorgonopsid své první narozeniny!

5. května 2010 v 14:09 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Tak, vydržel jsem na tomto blogu psát jeden celý rok. Dnes, pátého května, slaví Blogorgonopsid své první narozeniny! Děkuji všem mým přátelům za pochvaly na blogu, děkuji také všem SB, že psali články, které mi poskytli myšlenku udělat něco podobného... I na dále zde budou další články. Jak už jsem sečetl, na tomto blogu je teď kolem 217 článků (jen). Omlouvám se i za nepřítomnosti, třeba v listopadu nebo v červnu. Ale zpět k věci: tento blog má jeden rok, a budu moc rád, když mu popřejete. Děkuji všem mým čtenářům, děkuji za rekordy návštěv, děkuji za inspirace atd. Už zítra zde zase bude běžný článek, budu pokračovat v soutěžích, projektech, seriálech a vyrobil jsem i nejnovější rubriku...

A zde je malý obrázek, kde Blogorgonopsid svoukává svíčku:

Snad se Vám tu líbí, a budete sem rádi chodit přečíst si každý nový článek! Ještě jednou děkuji za pochvaly a nápady, a pro dnešek se s Vámi loučím!!!

                                                                                    HAAS

Pravěká zoo-V Číně ve svrchní Juře 3

4. května 2010 v 14:21 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část tohoto seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění . Dnes je zde další část...

PRAVĚKÁ ZOO-V ČÍNĚ VE SVRCHNÍ JUŘE-část 3/4:
Začal jsem Yangchuanosaura lákat do časového portálu. Zdálo se, že oba dravci mají zájem běžet do portálu, ale náhle se po mně rozběhl jen jeden. Druhý měl mnohem větší zájem o Euhelopse... Stačil jsem jen tak tak utíkat, protože Yangchuanosaurus byl opravdu nějak rychlí. Stačil jsem jen tak tak doběhnout k portálu. Mladý jedinec, se už netsačil zastavit, a vpádil přímo do teleportačního portálu. S Johnem jsme ho tam rychle uzavřeli. Dokázali jsme si představit, jaké to už vypadá, když se zvířata dostanou do naší zoo. "Já bych neotálel, a hledal Huayangasaura." řekl mi John. "Pojďme!" zavelil jsem... Asi za půl hodiny jsme se dostali na mýtinu. Zbyli tu jen zbytky stromů, příčinek byl jasný. "Támhle je stádo Euhelopsů!" řekl John. Měl pravdu a dobrý zrak. Mysleli jsme, že nás již dravci také nechají, a budou mít zájem o Euhelopse. Ale mé přání se nevyplnilo. Z lesa se vyhnali další Yangchuanosauři, tentokrát byli tři. Rozběhli se přímo na nás. "Nikdy neviděli něco takového, jako jsme my, budou mít tedy zájem nás ochutnat!" zvolal jsem na Johna. "Jacku, utíkej, dělej, makej!" pobízel mně ještě John. "Jestli to nestačíme do kopce, je s námi ámen!" dořekl...

Naštěstí se stalo něco pro naše dobro. Hned jak John dořekl svojí větu, dostali jsme se pod nohy 17 metrových Euhelopsů. "Ti býložravci nám zachránily život!" řekl jsem. Yangchuanosaury to samozřejmě zdrželo, a protože bylo stádo o asi 25 kusech, Yangchuanosauři museli čekat. Hned, jak jsme dorazily na kopec, sjeli jsme dolů. Byla tu pěkná trasa vytyčená stopy dinosaurů. Postavily jsme se, oprášili se, a viděli, kam jsme se to teď dostali. Bylo tu celkem teplo, kolem nás byli blahočety, pod náma suchá hlína, a vířil se tu prach. Sem tam místo hlíny byl kopeček písku... Uslyšeli jsme řev. Ozýval se znedaleka, ale přesto jsme neurčili, kdo to jen je. "Pojďme." zavelil jsem. Před námi byla dlouhá řeka. Z ní se ten řev ozýval! Byl to jeden Huayangosaurus! Samice! Ihned jsem nastavil portál... Co se stalo? Dostali jsme Huayangosaura konečně? Poslední část příběhu "V Číně ve svrchní Juře" Vám to napoví...

Takže asi tak příští týden nebo ještě tento se dozvíte, co bylo dál!!!

3D Dinosauři, Obři z Patagonie

3. května 2010 v 17:20 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Co se skrývalo ve svrchní Křídě Jižní Ameriky?



  
Sledujte film o pravěké Patagonii! Já osobně jsem se už na film podíval. Avšak, výskyt zvířat Jižní Ameriky je zde trochu chudý. Je to sice pěkný film, ale byli zde jen: Argentinosaurus, Mapusaurus a Unenlagia. Mořské plazy zde zastupoval jen neupřesněný Liopleurodon a nějaký Ichthyosaurus. Oblohou zde prolétával Qoutzalkoatlus. Byli zde ale trochu přehnané rozměry: Argentinosaurus má dokonce 40 metrů (měl by mít asi jen 17), Mapusaurus zde měl asi 15 metrů (ten by měl být dlouhý ale 11 metrů). Jinak bylo vše moc pěkné, filmem provází oblíbený paleontolog Rudolfo Coria. Doporučuji se na vše ale podívat...

Za vývojem chobotnatců-část první

2. května 2010 v 10:42 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Jak se vyvinul slon? Jací byli mamuti? Co žilo před nimi? To jsou otázky, na něž já Vám poskytnu odpověď. V mém třídílném seriálu "Za vývojem chobotnatců" připravím bizarní druhy slonů a jejich předků. Tak se těšte! První část Vám přináším dnes...

Jméno:Gomphotherium angustidens,
výška:2 metry v kohoutku,
výskyt:Jižní a Střední Evropa asi před 18 miliony let.
Gomphotherium mělo podivné kly na dolní čelisti. Možná, že je používalo k vyhrabání potravy, jak ve vodě, tak na souši... Dosahovalo výšky kolem 2 metrů v kohoutku, což je normální výška slona indického. Měli ale kratší končetiny, proto se lišili od dnešních slonů. Spíše by se dalo říci, že jsou to takoví mastodonti, ale spekuluje se, že to byl odlišný druh, stejně jako odlišná čeleď. Nebyli moc rychlí, a byli to velice mírumilovní býložravci. V dnešní Evropě se jim před 18 miliony let muselo celkem dařit... Jsou jedni mezi prvními velikými, kdo připomínali slony...

 Jméno:Deinotherium giganteum,
výška: kolem 3,5 metru,
výskyt: v Eurasii, před 17 miliony let.
Deinotherium žilo v miocénu v Eurasii. Na dolní čelisti byli podivné kly, které sloužili zjevně k rozškrabání kůry. Kromě toho všeho jde také o jeden nález Deinotheria v České Třebové, jak popsal Josef Augusta. Chobot nebyl nijak dlouhý, lebka prozrazuje, že byl až velmi krátký. Dalo by se říci, že je Deinotherium příbuzné Gomphotheriu, protože to také nebyl asi úplný mastodont. Zřejmě šlo o čeleď, kam se oba druhy zařazovali. Nejbližší příbuzný je Deinotherium bavaricum... 

Vysvětlivky: Slova zbarvená modře naznačují důležitý pojem či věc...