Červenec 2010

Obrázek týdne 30.7.2010

30. července 2010 v 11:56 | HAAS |  Obrázky týdne
Jak jsem slíbil, je tu nádherný obrázek nakreslený rukama lidí... Je také z období Jury, ale na rozdíl od minulého obrázku je ze Severní Ameriky.

Popisek k obrázku: Allosaurus zaútočil na mládě Supersaura v Severní Americe před 145 miliony let. Mládě je však najednou chráněno obřím dospělcem rodu Supersaurus a dravec bude muset bojovat čímdál namáhavěji, aby se ke kořisti dostal...

Podle mně je tento obrázek nádherná podívaná, jestli se Vám obrázek líbí, komentujte to.

Yaverlandia

29. července 2010 v 15:07 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Yaverlandia pochází z ostrovu Wight v Anglii a  byla nalezena pouze na mysu Yaverland. Prve bylo pro paleontology docela obtížné, zařadit ho do čeledi. Jediné, co z tohoto ještěra totiž známe, je fragment lebky. Alespoň podle tohoto důkazu se vědcům podařilo určit, že jde o primitivního pachycefalosaurida, který žil v období spodní Křídy před 120-117 miliony let. Yaverlandia byla dlouhá 2 metry a známe z ní jeden jediný druh: Yaverlandia britholus. Hlava Yaverlandia vědcům doslova ukázala, jak se pachycefalosauří "trkavé hlavy" postupem času měnily. Yaverlandie se týkají některé podobné problémy, jako třeba madagaskarského Majungathola. Další problematiku ukazuje jeden zub pachycefalosaurida nalezený v Portugalsku. Zřídka to mohla být Yaverlandia ale někteří vědci si myslí, že by to tento dinosaurus mohl být.
Yaverlandii moc v knihách nenajdete, avšak vyzkoušejte: "Dinosauři průvodce 270 rody".


Příště více známý Charonosaurus!

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-5.

28. července 2010 v 12:37 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 5/5:
Mamuti se prodírali mezi jehličnany. Ucítil jsem podivný zápach... "Už i sem došel pach kouře! Výbuch není daleko!" řekl John. "Máš pravdu!" řekl jsem. Kolem nás najednou proběhl pravěký leopard. Před něčím utíkal. Najednou jsme uslyšeli z jihu dunivou ránu, že jsme si museli zacpat uši. "Toba vybuchla! Drž krok s mamuty, Johne, jdu se podívat!" řekl jsem. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Z jezera se stal kráter a velcí jeleni zemřeli. "Můj bože, toto bude zuřivé!" pomyslel jsem si. "Valí se to k nám!" křičel jsem. "Nemáme jedinou šanci, musíme otevřít portál." řekl ještě trochu klidně John. Ze zad sundal černý batoh s dvěma tyčkami které postavil na zem a opatrně s nimi otočil. Kolem nás náhle proběhli lovci. I oni už utíkali. "Nemáme na vybranou, musíme se pro mamuta vrátit v jiném čase! Toto stádo zahyne a my budeme muset do jiného času!" řekl jsem. John už proběhl portálem a nedaleko za mnou se řítila gigantická vlna. Jednoho mamutaa po druhém to bralo ale najednou matriarcha stáda prošla portálem... Vběhl jsem za ní. "Jupí!!! Ono se to podařilo i tak! Ta mise vážně nebyla na nic!" jásal jsem a John se ke mně hned přidal. "To mně podrž, ten mamut je pěkně velký..." řekl Charles. "Jen se Ti to zdá, kámo, ve skutečnosti je mamut srstnatý velký jako dnešní slon indický." odpověděl jsem mu.

Asi po třech dnech jsem přijel z domova do parku autem a jel jsem se podívat na mláďata Daspletosaurů. Hned před výběhem jsem zastavil. "Svezeš mně po výběhu?" zeptal se Charles. "Proč ne? Nasedej!" řekl jsem mu. Ošetřovatelé nám otevřeli bránu. "Kdepak jsou?" ptal se Charles. "Podívej, támhle vybíhá sameček!" zvolal jsem. Hned za ním vyběhla i malá samice. "Můj bože, ti ale vyrostli! Už mají asi 3,5 metru na délku!" řekl jsem k tomu. Projížděli jsme ještě chvíli jejich zeleným výběhem. "Myslím si, že to bylo nádherné dobrodružství." řekl mi John na pozorovacím balkóně na úpatí kopce, kde jsem měl svou kancelář. "Máš pravdu." řekl jsem. "Nikdy jsem nevěděl, že zažiju dobrodružství v době ledové." Potom jsem se šel z veterinářkou Ann podívat na samici Huayangosaura. "Podívej, Jacku!" zvolala Ann. "Mládě! Už se vylíhlo první!" zaradoval jsem se. Potom jsem se prošel ještě kolem malého vodopádu, kde byl mamut a potom jsem odjel domů...

Příště: Za Patagonskými obry .

Opravdu velké žížaly

27. července 2010 v 15:07 | HAAS |  Podivní netvoři
V České Republice v části jménem Morava byly objeveny 60 centimetrové žížaly. Na to, že jsou tak dlouhé jsou hodně hubené... Nejsou však jedinými. Jejich velikost ještě přehrály Australské žížaly. Zoologové podrobně studovaly 3 metrové žížaly z Austrálie a jejich velikost byla prý až ohromná. Je možné, že jsou to třeba přeživší žížaly z pravěku. Není moc známo, že kroužkovci mohli dosahovat délky před metr ale nové živoucí nálezy pravděpodobně podporují evoluční systém zmenšování a zvětšování. Je možné, že dnešní žížaly jsou malé a ty Australské velké. Přece jenom, vědci přišli na možnost, jak se na tyto žížaly podívat. Pokud vylijí malé množství jednoho druhu tekutiny na trus velké žížaly, tvor se pokouší jít pryč od zápachu a tím tedy vyleze z díry. Díky tomuto vědci pečlivě prostudovali gigantické žížaly... Tito obři jsou však neškodní, není proto divu, že si jedenj zoolog nechal lézt tuto žížalu po ruce!

Bohužel jsem nenašel na Googlu ani jinde přes dnešek ani včerejšek žádné obrázky těchto velkých žížal. Proto jsem je tedy namaloval na svůj obrázek...

Zázračná Planeta: Dobrodružství s jaguáry

26. července 2010 v 14:30 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Jak žijí jaguáři v Jižní Americe?





Nigel Marven se nyní vypravuje do současné přírody do Jižní Ameriky, aby našel jaguáry. Na cestě ho čekají různá dobrodružství, najde zajímavé druhy ptáků a dokonce se nechá pokousat od hada... Tento šestidílný dokument můžete právě shlédnout na ČT 2. Nicméně, Nigel narazí na jaguáry a to hned tři až v druhém díle. Tato série pochází už z roku 2008 ale mou pozornost zaujala až nyní. Nigel navíc popisuje přírodu v každém dílu poněkud odborně a i srozumitelně, jako třeba věta z prvního dílu: "Všude tady kolem mně je život!". Já doporučuji tento šestidílný dokument shlédnout, na třetí díl se můžete podívat příští sobotu v 8:30... 

Pomoc v malých skupinkách

25. července 2010 v 17:23 | HAAS |  Život ve skupinách
Psal jsem, že pokračování mého seriálu bude až příští týden, ale rozhodl jsem se napsat další část již tento týden... Snad se Vám to bude loíbit!!!

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-POMOC V MALÝCH SKUPINKÁCH:
Tento díl se specializuje na pomoc v malých skupinkách a to v lovu. Dnes se nejvíce zaměříme na obrovité krokodýli Deinosuchy-vrcholové predátory doby před 75 miliony lety a zároveň největší masožravce Severní Ameriky. Tato gigantická stvoření lovila i velké dinosaury jako třeba Parasaurolophus a Deinosuchus se nemusel ani obávat chytit Nyctosaura za jeho letu... Jen si ale představte, že by jeden Deinosuchus ulovil Parasaurolopha a táhl by ho do vody. Sám by ho neuchvátil a proto paleontologové zjistili, že Deinosuchus lovil v menších skupinkách. Ano, lovil jedno zvířem jeden ale k tomu aby zabilo patnáctimetrové monstrum desetimetrové zvíře potřeboval pomoc. Je docela pravděpodobné, že skupiny neobjsahovali více jak 3 jedince rychlé ve vodě 60 km/h. Dnes je tomu totiž podobně, třeba že krokodýl chytí nějaké zvíře a jede muc pomoct další. Krokodýlové byli i Deinosuchové a proto lovili podobnou taktikou... Pravděpodobně se však Deinosuchus dělil do skupin jen po lovu velkého tvora s kterým potřeboval pomoc.

Dělit se do skupin při nebo po lovu byl samozřejmě skvělý nápad. Stejně jako dinosauři tak krokodýlové se dělili a dnes ještě stále dělí do skupin. Předtsvate si, že Velociraptor honí Bagaceratopse a další po býložravci skočí a usmrtí ho. Lov v malé skupině se hodil ale některá zvířata přece jenom byla specializovaná na lov ve velkých stádech jako třeba bájný šavlozubý tygr, žijící ve čtvrtohorní éře před 2 miliony let...

Těšte se na příští část, která zžejmě proběhne příští nebo až ten další týden!!!

Teratosaurus

24. července 2010 v 16:15 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Teratosaurus byl megalosauriodní dinosaurus žijící před 180-170 miliony lety na území dnešní Afriky. Byl to 6,5 metru dlouhý a třičtvrtě tuny vážící dinosaurus. Na rozdíl od jiných carnivorů měl delší a silnější přední končetiny než ostatní. Teratosaurus měl špičaté zuby a pravděpodobně mu z tlamy byly vidět když měl tlamu zavřenou. Živil se některými býložravci na území Afriky. Teratosaurus nosil dále tuhý ocas a zesilněný krk. Paleontologové se kdysi pokusili o rekonstrukci tohoto dinosaura z malého počtu fragmentů. Prve hned po nálezech bylo obtížné pro paleontology Teratossaura zařadit do čeledě, protože se od jiných vzhledem i malými věcmi úplně lišil... Teratosaurus měl silné malém drápy na předních končetinách, díky kterým mohl kořist popřípadě rozpárat, když se mu to nepodařilo zuby...
V knížkách ho moc nenajdete ale kratší popis je v knize: "Dinosauři objevy druhy zánik".

Příště Yaverlandia!!!

Obrázek týdne 23.7.2010

23. července 2010 v 14:43 | HAAS |  Obrázky týdne
Teď sem přináším další nádherný obrázek! Stejně, jako ten předchozí, je nádherně nakreslený ale rukama lidí. Není namalován přes počítač... Tento obrázek se mi nedávno zalíbil na Googlu, když jsem na něm hledal obrázky pod výrazem Plesiosaurus...

Popisek k dnešnímu obrázku: V popředí je podle mnou hledaného výrazu Plesiosaurus, vedle něho leží vyplavený Ichthyosaurus, v zadu na ně řve Eustreptospondylus, za Plesiosaurem uvidíte Scelidosaura a nad tím vším létají Rhamphorynchové. Prostě scéna, která se odherává před 150 miliony lety v Oxford Shire.

Příště sem přijde další obrázek, také kreslený a také bude z Jury!

Pravěká zoo-Před výbuchem Toby-4.

22. července 2010 v 15:07 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete ji najít v rubrice Příběhy na vyprávění .
Dnes sem přináším další část...

PRAVĚKÁ ZOO-PŘED VÝBUCHEM TOBY-část 4/5:
Pravěcí leopardi na nás začali řvát a z jejich tlam tekli sliny. Najednou se však za námi ozval hluk. "Jacku, uhni! Jelen!" stačil mně včas zavarovat John. Mezi námi proběhl Megaloceros a jednoho leoparda nabral na parohy. Ten potom jen zakvíkal a z červeným břichem odešel. Druhý leopard se také raději vzdálil. Mamuti šli však v poklidu dál. Náhlé hlasy to však všechno zkazili. Nad srázem se znovu objevili neandrtálci. Na pružných kožešinových lanech měli připravené kameny, a kdyby někdo z nich sekl do kožešiny oštěpem, kameny by se rázem snesli jak na mamuty, tak i na nás... Mezitím v Zoo přijel hlavní ošetřovatel Charles do výběhu dvou malinkých Daspletosaurů. Projížděl mezi kapradinami autem, až je uviděl. Už nebyli nějací malí-měřili už 4 metry ve srovnání s dvěma metry, když jsem je přivezl. V těch chvílích v pravěké Evropě neandrtálci připravovali další past. Pomalu se začalo stmívat... My jsme však udělali jedno. "Johne, dej si pod obličej baterku. Vypadá to dost strašidelně a tito lidé to ještě nikdy neviíděli. Mohlo by je to zastrašit." řekl jsem. "Výborný nápad. Jeden neandrtálec přišel na kopec a hned nás uviděl. Jak se lekl, utíkali za ním i další. Protože se však již setmělo, museli jme zpět do parku. Zase bez úspěchu...

Hned ruhý den v Zoo jsem se šel z veterinářkou Ann a Charlesem podívat na lva. "Pořád je v té jeskyni." řekla Ann. "Už vím, oč se jedná." řekl jsem. "V jeho době byl všude chlad a on zřejmě v jeskyni přenocoval zimu. V jeskyni je trochu chladněji, takže se tam schovává. Charlesi, vymysli si něco na jeho schlazení. Určitě to dokážeš." řekl jsem ještě dále. "Ano, já vždycky něco vymyslím." řekl lichotně Charles. Hned po hodině jsme nachystali portál, a vydali se zpět do doby před 75 000 lety. Tentokrát už jsme chtěli mamuta přivést s určitostí. Ale před námi stáli Giganthopithekové. Zdálo se, že jim nejde moc dýchat. Bylo to jasné. "Výbuch není daleko. Támhleto jezero, kde jsou teď Megalocerové, za necelou hodinu vybuchne!" řekl jsem. Hned na to jsme se vydali zpět ke stádu mamutů. V lesíku ještě šlo dobře dýchat...

Vrátí se vůbec naši vědci z mamutem zpět do současnosti? Nebo se s ním nevrátí a budou pro něho muset znovu do jiné a horší či tragičtější doby? Ale, co když je Toba pohřbí? Poslední část by měla proběhnout během příštího týdne...

Andrew James Johnson

21. července 2010 v 16:11 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Velmi známá a snad i nejznámější postava ostrova Isla-Sorna-MA-TA-NUI. Andrew se však na ostrov dostal jen čirou náhodou a to proto, že kdysi, ve své výpravě, na ostrově stroskotal. Stalo se tak v roce 1941. Jakmile se Johnson zachránil, poslal na ostrov svoji expedici a jel tam s ní. Později však, když Apatosauři zničili středisko výpravy, expedice odjela. Johnson se narodil v roce 1920 a svým přijmením byl příbuzný Charlesi Johnsovi (viz.můj komiks). Také přivezl z ostrova domů do Anglie vejce Plesiosaura, ale to se mu potom ztratilo v jezeře Loch Ness ve Skotsku. Andrew James Johnson také vydal knihu a ta se jmenovala "Ostrov přeživších vyhynulých". Po době však Turkové knihy všem lidem pobrali a Johnsonovy knihy už se neprodávali. Jen dnes už exostuje jedna potrhaná stránka a ta je velmi vážená. Johnson zemřel v roce 2000 a měl jen jednoho syna-Billa Johnsona.

Na ostrově je také spousta pojmenovaných míst po Johnsonovi (Johnsonovi pláže, Johnsonův vodopád) nebo jeho zanechalé věci (Např.Johnsonovo výzkumní středisko). Andrew James Johnson měl svůj čas na ostrově a společně se svou expedicí popsal dvaadvacet druhů na ostrově (ale už objevených-Johnson si o nich psal pouze na papír). Také málem mnohokrát přišel na ostrově o život. Z rodiny Johnsonů byl právě on první vědec...

Příště se dozvíte o Číňanech! Neví se sice jména těchto vědců ale tito měli také velmi skvělé úspěchy-všichni totiž jako první sepsali 300 stranovou knihu o ostrově!