Srpen 2010

Appalachiosaurus

22. srpna 2010 v 13:11 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Appalachiosaurus ("ještěr z Apalačského pohoří") byl velmi podobný svému ve stejné době žijícímu Albertosaurovi. Objev tyrannosaurioda v Apalačském pohoří bylo velké překvapení. Tento dravec dosahoval poloviční velikosti Tyrannosaura, a na pozdního a vyvinutého tyrannosaurioda vážil až příliš málo. Měl jen 3,5 tuny na váhu, tedy, jako průměrný běžec musel uběhnout zhruba 40 km/h. Jak všichni víme, před 75 miliony lety byla Severní Amerika rozdělena velkým vnitrozemním mořem o kterém se často hovoří. Zvířata nebyla po celé Severní Americe rozšířena, to platilo jen pro krokodýli. Všichni tyranosaurovití žili ať spíše po celé Asii nebo u částí Severní Ameriky jako byl Texas nebo Montana. Proto byl nález Appalachiosaura velmi překvapivý. Appalachiosaurus se musel živit menšími zvířaty, která zde žila, jako třeba Parksosaurus.
Hledal jsem ho jak v mých knihách tak v půjčených ale nikde nebyl. Až včera jsem to zjistil. Je vystaven krátce v knize: "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Nanotyrannus!

Monstra pravěkých oceánů (část 1)

21. srpna 2010 v 16:51 | HAAS |  Videa
Velmi děkuji Vendacovi za radu, jak přidávat do blogu videa, Vendaci, já Ti také poradím až něco vědět ohledně blogu nebudeš... Ještě jednou moc díky a přidávám sem videa...

Celosvětově proslulý seriál BBC Putování s dinosaury není jediný od stejných tvůrců. V roce 2003 byla natočena dokumentární mořská trilogie Monstra pravěkých oceánů. Hlavní postavou je zde Nigel Marven, který, podobně jako v předešlých speciálech, cestuje zpět do minulosti a to přímo proti proudu času...

MONSTRA PRAVĚKÝCH OCEÁNŮ, část 1.:




Tato část je na pokračování... Proto se těšte na příští část, kterou bych zde měl uveřejnit během týdne!

Obrázek týdne 20.8.2010

20. srpna 2010 v 17:42 | HAAS |  Obrázky týdne
Již zanedlouho skončí prázdniny, ale sem přichází další obrázek týdne! Vypadá to, že je trochu starší, tedy, není z jednadvacátého století. Našel jsem ho na serveru Google když jsem hledal výsledky na slovo stegosauridae.

Popisek k obrázku: Stegosaurus prošel celou poušť v Severní Americe v Coloradu před asi 150 miliony let. Zjevně by vysílením padl, ale ví, že nemůže, protože by ho to mohlo i zabít. Raději tedy doplní tekutiny a počká až ucítí sílu. Až pak si za tmy na chvíli lehne a přes noc bude ve své daleké pouti za potravou pokračovat dál...

Obrázek na příští týden jdu teprve vybírat ale určitě bude podle mně pěkný!

Zachovalé vnitřní orgány dinosaurů

19. srpna 2010 v 11:52 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek má přinést pohled do prehistorie a na to, co se dokonce ve fosíliích zachovalo... Doufám, že se Vám bude líbit....

Je to už dávno, co paleontologové nalezli zkamenělinu Thescelosaura kterému dali jméno Willo, na němž se zachovalo i srdce. Srdce... Dinosauří srdce... Nikdo si ho až do té doby nedokázal představit. Jak vědci zjistili, měli dinosauři, tedy podle Willa, jednodušší srdce než třeba krokodýlové. Bylo to zřejmě proto, že takoví, jako právě Thescelosaurus byli rychlí. Aligátoři a krokodýlové nevinikají žádnou rychlostí. Zatímco krokodálové mají párovou aortu, dinosauři měli pravděpodobně jen jednoduchou aortu. Levá a pravá komora byly od sebe dále než u krokodýlů, a chlopeň vůbec nebyla spojená. Byl to důsledek evoluce. Willo byl dinosaurus, na kterém se nejen srdce, ale i jiné orgány zachovaly. A Thescelosaurus nebyl jediný. Na zkamenělinách druhu Scipionyx se nalezly střeva, průdušnice a játra a dokonce i svalová vlákna. Scipionyx byl díky tomuto jedním z nejlépe rekonstruovaných dinosaurů...

V seriálu "Ve stínu dinosaurů" (orig.Mammals vs. Dinosaurs) jste mohli vidět nebojácného paleontologa, který nezoufal nad tím, aby rozřezal žebra Supersaura a zjistil, co určovalo tomuto dinosaurovi dýchání. Našel jakési "vaky". Ve zkamenělinách najdeme opravdu hodně zajímavostí, které se však bohužel na jiných rodech nezachovaly... Ale nejen orgány se dokážou zachovat. Je to teprve nedávno, kdy vědci odhalili barvy dvou prehistorických zvířat-Sinosauropteryxe a Anchiornise. Na jiných zkamenělinách se zase zachovaly kusy zkamenělé kůže... To však už nejsou vnitřnosti... Zkameněliny však mnoho odhalily... Avšak zpět ke Scipionyxovi... Díky zachovalým orgánům tohoto dinosaura jsme určili, že Scipionyx a pravděpodobně i jemu příbuzní, tedy raptoři, dýchali podobně jako krokodýlové a aligátoři, a i když se v mnohých částech těla, třeba jejich nohy, podobají ptákům, jako ptáci nedáchali. Podobně jako pták však dýchal Allosaurus. V dokumentu Zázračná Planeta II jsme mohli vidět skutečnost, že ptáci měli jakousi příbuznost k dinosaurům. Velký Allosaurus nebyl podobný ptákům, ale mohl dýchat jako oni. Scipionyx to neuměl, ten dáchal jako krokodýl. Toto je pravda o tom, co nám fosílie odhalily...

Tento článek o orgánech dinosaurů Vám snad poskytl nějaké informace. Doufám, že se Vám líbil, i když informace, které zde byly vystaveny, znáte všichni. Je to jen smýchání těchto vědomostí, ale kdyby se Vám článek líbil, napište to do komentáře...

Množství vrstevníků-mnohdy ochrana

18. srpna 2010 v 14:35 | HAAS |  Život ve skupinách
Další část mého dokuemntárního seriálu nás tentokrát zavede dále, tak doufám, že se Vám to bude líbit. Pátá část bude za nedlouho!

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST ČTVRTÁ-MNOŽSTVÍ VRSTEVNÍKŮ-MNOHDY OCHRANA

V jedné z částí dokuemntárního seriálu jménem Planeta Dinosaurů jsme mohli vidět nepochybnou scénu lovu malých dinosaurů Alvarezsaurů při lovu na "hromadu" mláďat Saltasaurů. Další neodvratitelná scéna byla vyobrazena v druhé epizodě seriálu BBC Putování s dinosaury, kde Allosaurus ulovil jen jedno mládě Diplodoca. V této části budeme zjišťovat, co dokáže množství vrstevníků, když je někdo loví. Scény z dokumentů, jejichž jména jsem vyjmenoval, byly pravdivé... Ale i menší skupinky měly své výhody. Avšak nejvyšším stupněm na přežití je množství vrstevníků. Při těchto chvílích by se Vám mohly vyobrazit různé situace. Představte si třeba scénu, jak mláďata Iguanodontů utíkají před dospělcem Tarascosaura. Dravec chytá pouze nějaká mláďata, zatímco ostatní zůstávají na živu. V těchto chvílích nemohl platit smutek-šlo zde zvlíště o život... Nové úkazy dokonce poukazují na to, že mláďata ve svém putování musela žíti opravdu ve velkých skupinkách. Tím bylo více šancí na přežití...

Tato kapitola byla spíše velmi stručná, ale na další část, která bude patřit mezi speciální, se můžete těšit už začátkem příštího týdne! Bude se jmenovat "Stádo Parasaurolophů"!

Thescelosaurus

17. srpna 2010 v 14:16 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Thescelosaurus ("úžasný plaz") byl svrchokřídový býložravec. Tento druh je dobře známý hlavně díky exempláři jménem Willo na kterém se kromě většiny orgánů zachovalo i srdce. Patřil k větším ornithopodům. Měl asi 4,5 metru na délku. Záda byla pokryta silnými destičkami. Ty pomáhaly Thescelosaurovi v případě obrany. Šlo o poměěrně rychlou zvěř. Podle vědeckého pátrání měl štíhlé avšak silnější nohy běžce, takže je zde prokázána příbuznost s Orodromeem.  Od doby prvního nálezu vědci přibližně 22 let fosílii nestudovali. Tento živočich se musel stávat častou kořistí Tyrannosauridů jako byl Albertossaurus který žil ve stejném době jako Thescelosaurus. V zadu měl Thescelosaurus menší zuby které byly podobné stoličkám a rozmělňovaly potravu. Ještě blíže k prvnímu nálezu; jméno Thescelosaurus dostal díky tomu, že ho nikdo nestudoval 22 let. Avšak stal se známým dinosaurem a dnes by ho mělo znát každé dítě...
V mých knihách se o Thescelosaurovi moc nepíše, ale vyzkoušejte: "Dinosauři průvodce 270 rody" nebo nález se srdcem můžete vidět v: "Putování s dinosaury Speciál: Pátrání po T-Rexovi".


Příště Appalachiosaurus!

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 2.

16. srpna 2010 v 14:46 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá částmého dokumentu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 2/7:
Hned ráno jsme vstali. "Pojďme dál, když je tu rovina, mohly by tu být i pláně!" zavelil jsem... Zatímco výprava šla dál, já jsem vylezl na menší část kaňonu abych se rozhlédl. Dál od nás už byl seschlý les. "Leda tam by mohli Argentinosauři ještě žít!" řekl jsem si a slezl jsem. Hned jak jsme  tam došli v očích jsme měli údiv... Před námi se páslo na posledních zelených jehlicích stádo Argentinosaurů. "Tomu nevěřím!" řekl John. "Ale je to skutečnost." řekl jsem Johnovi. Dva dospělci ale vyrazili trochu dál od stáda ale najednou se z křoví vyhnal nějaký masožravec. "Pryč, Giganotosaurus!" varoval jsem výpravu. "Táhle je křoví, tam se schovejte!" informoval jsem ještě výpravu... Giganotosaurus se díval hlavou přímo přede mně, každou chvíli už musel hkavu otočit a vidět mně. Mezitím v Pravěké Zoo se veterináři přišli podívat na velkého jeskynního lva. "Už je zase ven z jeskyně!" zaradoval se Charles. "Hned jak začíná vždycky foukat studený vítr, vyleze ven." přidal ještě k tomu. V těch chvílích v prehistorické Patagonii se Giganotosaurus stáhl zpět. "Můj bože, to byly horké chvilky!" řekl jsem. Náhle však Giganotosaurus vyběhl znovu kus od nás. Kousl Argentinosaura do zadní končetiny. Ten ho však porazil na zem a dravec se opět stáhl...

Znovu jsme se zase mohli zvednout ze země a podívat se na Argentinosaury. "Nevíme, kdy vyhynou, mohli bychom je chytit teď!" řekl jsem. Můj plán se však opět nezdařil... Stádo jihoamerických iguanodontů se hnalo přímo proti nám. "Zdrhejte odsud!" křičel John. Drželi jsme krok jen tak tak před stádem vyděšených iguanodontů. Najednou se stádo zastavilo a začlo se pást na malých kapradinách. "Co teď budeme dělat? Stádo Argentinosaurů a Iguanodontů je až příliš a pro Iguanodonty jsme se sem přece nevrátili." řekl jsem. To byl zkažený plán. Ale až do chvíle, kdy se jeden Iguanodont oddělil od stáda. "Podívejte na tamtoho." řekl jsem a ukázal jsem na Iguanodonta. Z křoví v té chvíli opět vyběhl velký Giganotosaurus a hnal se přímo na Iguanodonta. Druhý Iguanodont šel svému druhovi pomoct a já dostal nápad. Připravil jsem časový portál. Teď jsem měl šanci získat jihoamerického Iguanodonta do Pravěké Zoo...

Podaří se Jackovi nalákat Iguanodonta do portálu? Co se stane v příští části se dozvíte v co nejbližší době!

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry

15. srpna 2010 v 11:58 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONBSKÝMI OBRY-část 1/7:
Můj sen o vytvoření zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností... Měli jsme již dva menší ale roztoucí Daspletosaury, obrovského krokodýla Deinosucha nebo také mamuta srstnatého a bylo toho ještě více. Právě, kdy měl tým odborníků menší problémy s krmením velkého Yangchuanosaura, já si naplánoval další výpravu. "Nedávno mi poslali tento odlitek zubů Argentinosaura, jihoamerického býložravce!" řekl jsem. "Moc rád bych se pro toto zvíře vypravil do času jeho vymizení!" dodal jsem k tomu. "Mám připravit jeep?" zeptal se John. "Jistě, vyrazíme hned." informoval jsem Johna. Argentinosauři vyhynuli před 79 miliony lety... Spousta druhů, které žili v Jižní Americe ještě před 80 miliony let už vyhynulo. Argentinosauři žili na odlehlých pláních pravěké Patagonie. Vjeli jsme do portálu a čekali jsme, co bude... Vyjeli jsme v nějakém velkém kaňonu, všude tu byl suchý oranžový písek a vířil se jak jsme jeli. "Tohleto není místo pro Argentinosaury... Není tu ani žádná vegetace..." řekl jsem. "Půjdeme dál pěšky?" optal se John. "Asi ano... Támhle je zase bahnité jezero. Jeep necháme tady a podíváme se dál." řekl jsem. Přešli jsme pěšky jezero a čekalo na nás překvapení. Před námi se na uslých jehlicích páslo stádo menších jihoamerických iguanodontů...

Šlo o menší, sedmimetrové iguanodonty. Byla to nádherná zvířata. Pozorovali jsme je s nohami ve špinavé vodě ale najednou se za mnou něco objevilo. "Ven z vody!" zařval jsem. Z jezera vykoukla obrovská hlava Sarcosucha, obrovského krokodýla. "Už máme v zoo Deinosucha, Sarcosuchus by neškodil naší sbírce prehistorických druhů!" řekl jsem. Připravil jsem portál a rozstvítil jsem ho. Vzal jsem malá klacík a hodil ho do tlamy Sarcosucha. Ten po mně zuřivě vyběhl. Tak tak jsem mu uhnul a jakmile špička ocasu byla z portálu pryč, zavřel jsem portál... "To bylo vážně něco! Ale měli bychom najít Argentinosaura, nemyslíš, Jacku?" zeptal se mně John. "Máš pravdu, tady začíná být rovina. Možná tu někde budou pláně!" řekl jsem Johnovi. Když v Pravěké Zoo ubytovali Sarcosucha, šel se podívat Charles na mláďata Daspletosaura. "Pamatuju si, jak jsme s Jackem nedávno projížděli výběhem a měli 3,5 metru. Nyní vyrostli o 2 metry." řekl si Charles a zapsal to do seznamu růstu dinosaurů. V té chvíli jsme my putovali po pravěké Patagonii. "tady je krásná rovinka, mohli by jsme tu přenocovat a druhý den půjdeme dál." navrhl jsem. Filmový štáb začal stavět tábor... Už jsme se těšili na pokračování naší mise druhý den...

Jaká byla jedna z úloh na vyhynutí Argentinosaura? Bylo to nepřetržitým lovem dravců? A co když v této době již Argentinosaurus vyhynul? Třeba se Jack spletl? Příště se to dozvíte!

Spinův poslední lov-část 4.

14. srpna 2010 v 15:53 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části:
Spino šel lesní zkratkou ale nepočítal se smečkou Afrovenatorů. Kvůli nim byl kousnut do přední končetiny... Uviděl zde však i stádo Paralititanů a chtěl se prve zaměřit na mládě. Ale potom si vzpoměl na svůj hon. Carcharodontosaurus vešel do kaňonu ale Spino za ním vyběhl...

SPINŮV POSLEDNÍ LOV-ČÁST ČTVRTÁ-SOUBOJ NA ŽIVOT A NA SMRT:
Spino došel co nejrychleji po písku do kaňonu. Carcharodontosaurus již tušil, že jde o velikou past, ale jeho pozornost upoutala malá cestička nalevo ven z kaňonu. Ale Spino už mu nedovolil odejít. Carcharodontosaurus se pokusil vrátit a vyjít z kaňonu, ale Spino mu ihned zatarasil cestu ven. Jakmile však Carcharodontosaurus vystoupil na větší kámen, Spino po něm vyběhl a kousl ho do přední pravé končetiny. Carcharodontosaurus bolestně zařval a prudce narazil hlavou do Spinova boku a kousl ho do stehna levé zadní končetiny. Spino zařval pronikavým zvukem, který by člověkem úplně pronikal. Prve byl jeho řev chudý ale nyní řval tak, že Carcharodontosaurus se stáhl o dva metry dál. Spino toho ihned využil a kousl Carcharodontosaura dvakrát opakovaně do přední zraněné končetiny a potom ho dlouhou "krokodýlí" tlamou bouchl do nohy, kde byl Carcharodontosaurus zraněn. Měl za lubem ho kousnout do boku ale to udělal Carcharodontosaurus. Teď byl souboj vyrovnán. Po obou socích tekly proudy krve které zbarvovaly písek do ruda... Tu však Spino vyběhl a udeřil tlamou Carcharodontosaura do hlavy. Cudák dravec hlavou otřásl několikrát, přičemž ho Spino kousal do zraněné zadní končetiny. Carcharodontosaurus však náhle ustal, přerušil otřásání a kousl hrozivě Spinosaura Spina do krku. Asi dvakrát prudce trhl a Spino ulehl na břicho. Dravec se chystal odejít ale Spino ho dlouhým ocasem silně uděřil. Teď oba leželi na zemi hlavami proti sobě. Nešlo jim se zvednout s jejich váhou, ale Spino se najednou zvedl. Jeho pozornost upoutalo stádo Paralititanů na vršku kaňonu. V té chvíli však Carcharodontosaurus lebkou porazil Spina na zem. Spino naposledy vydechnul. Carcharodontosaurus prošel zkratkou kaňonu ale u konce padl na břicho, obrátil hlavu napravo a také vydechl naposledy... Dva nejmocnější dravci Afriky tak skončili v kaňonu jen tak ležet. Jejich nehybná těla po hodinách zakryl pomalu se nesoucí světlý písek a když už byl na tělech obrů, spadl kus kaňonu na mrtvá těla...

Popisek k obrázku: Jakmile však Carcharodontosaurus vystoupil na větší kámen, Spino po něm vyběhl a kousl ho do přední pravé končetiny...

Dotazník o příběhu:

Místo odehrání: Maroko, Afrika
hlavní hrdina: Spino (Spinosaurus aegypticus)
překlad jména do angličtiny: Spino´s last hunt
příběh se odehrál před 95 miliony lety...

V poslední době se hojně těšte na Pravěkou Zoo, později by měl začít další příběh: Obojí Smrt!

Obrázek týdne 13.8.2010

13. srpna 2010 v 12:03 | HAAS |  Obrázky týdne
Tento obrázek sice není rukama lidí malovaný ale přesto je nádherný, podívejte se:

Popisek k obrázku: Toto jsou dinosauři z polokoule Gonwana, zleva doprava a zehora dolů: Camarasaurus, Allosaurus a Spinosaurus. Pod Allosaurem stojí pozdní diplodocid Amargasaurus, vedle něho řve Ceratosaurus, za Ceratosaurem je Diplodokus a Baryonyx. Pod Baryonyxem vidíme Guanloga a před těmi všemi jsou miniaturní dinosauři Comsognathus a Microceratops.

Na příště se můžete těšit na jeden velmi krásný obrázek z doby Jury!