Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 3.

31. srpna 2010 v 15:44 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 3/7:
Giganotosaurus se rozběhl přímo na Iguanodonty. Oba dva začali utíkat skrze portál. Já jsem ho zavřel a běžel jsem k Jeepu. "Johne, nasedni do auta, padáme odsud!" zavaroval jsem. Mezitím v Pravěké Zoo hlavní ošetřovatel Charles sbíral v sadu jablka. "No tak, vy taky chcete jablíčko?! Ne, vy nemůžete, ve vaší době ani nic takového nebylo!" říkal Charles skupince Orodromeů žijící ve výběhu pod sadem. My jsme konečně po hodině dorazili zpět. Stádo Argentinosaurů už také zmizelo. "I když jsou to pomalá, přes 70 tun vážící zvířata, už tady nikde nejsou." řekl jsem. "Bude to špatné, ale budeme se muset utábořit." namítl jsem. Byl právě večer a venku byla už pořádná tma když mně venku vyděsil pěkněě velký stín. Zvíře prošlo v blízkosti lampy. "Zmizel v lese! V této době tu žila spousta malých predátorů, například Austraraptor." řekl jsem. Vzal jsem lucernu, obul jsem se a vyrazil jsem do lesa. Ucítil jsem jak mi na rameno spadla kapka vody. Ten les byl vážně vlhký. Kolem mně se ozývala taková spousta zvuků. Šlo o smíchaninu hrozivých řevů, dusotu Iguanodontů a plno jiných. Začal jsem lucernou mávat kolem sebe. Nějaké zvíře zaběhlo do křoví a už se nevrátilo. Najednou jsem si uvědomil, že mi mohlo jít o život. A že také může. Raději jsem to vzal cestou zpět, ale v tom se to stalo!

Nějaký menší tvor se zobákem, což jsem rozpoznal, se mi přihnal pod ruce. Stiskl jsem jeho ochmýřený dlouhý krk. "Á, tak to už vím, co to bylo v táboře. Pěkně jsi nás vyděsil, všechny!" řekl jsem. Pod rukama jsem měl Patagonyka, malé alvarezsaurida z doby svrchní Křídy. Když jsem si ho však chtěl prohlédnout, malým a jediným ostrým prstem z přední končetiny mně pořádně řízl. Raději jsem ho už pustil, ale viděl jsem, jak vystartoval po mravenci. "Pořádně to bolí. Připomělo mi to hrozně moc hady a vůbec jiná zvířata, která koušou!" řekl jsem. "Dej mi na to náplast." řekl jsem kameramanovi. Vstoupil jsem do svého oranžového stanu a lehce se přikryl modrou dekou. "Venku se pohybuje taková spousta tvorů, ale už za nimi ven nepůjdu." slíbil jsem kameramanovi. Hned ráno jsme se probudili a já dostal nápad, jak nějaké Argentinosaury zase najít. Byl to plán, který jsem chtěl vždycky uskutečnit a teď mně přivedla náhoda k tomu, abych zkusil to, co jsem chtěl už od mala...

Jaký nápad dostal Jack? Nebude to dosti riskantní? Jaká ještě stále čekají na tým překvapení? Vyhynutí Argentinosaurů už není daleko... Čtěte další část (typuji, že by mohla být už o výkendu!).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 slechtickerody slechtickerody | Web | 31. srpna 2010 v 16:20 | Reagovat

podíval ses?:-)

2 forusrakos forusrakos | 31. srpna 2010 v 17:13 | Reagovat

Super pokračování:)

3 Eva Eva | Web | 1. září 2010 v 17:00 | Reagovat

Pěkný

4 Maiasaura Maiasaura | 4. září 2010 v 9:24 | Reagovat

Super

5 Dinosauří vědkyně Dinosauří vědkyně | 13. května 2012 v 10:14 | Reagovat

hmm, zajímavé, a moc hezké, jenom, tipuji se píše s měkkým I

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama