Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 4.

4. září 2010 v 17:57 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete jí najít zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 4/7:
Bylo zrovna dopoledne a sluneční žár a teplo stoupaly když tu najednou nad kaňonem vulétlo letadlo pro jednu osobu. V něm jsem seděl já a právě mým nápadem bylo toto. Všude kolem mně prolétali pterosauři rodu Cearadactylus. Nádherně kroužili nad špinavou louží vody o rozloze několika desítek metrů a kolem mně dále letěli z rybami zpět nahoru. Zahlédl jsem jak jeden Cearadactylus dává svému mláděti rybu na vrcholu kaňonu. Než jsem se stačil pokochat krásou Cearadactylů přilétl obrovitý pterosaurus Ornithocheirus a ukradl jednomu Cearadactylovi rybu. Tu při rychlém plachtícím letu spolknul. "Nádherná podívaná! O tom jsem vždycky jenom snil!" volal jsem a na tým pode mnou jsem vytáhl ruku a naznačil že je vše v pořádku. Rozhodl jsem se svůj nápad konečně využít i dál a tak jsem letěl dál do kaňonu. "Jacku, jsi tam?" uskyšel jsem z vysílačky. "Ano." odpověděl jsem. "Jaké to je?" zeptal se John po vysílačce. "Nádhera, ale ptakoještěrů ubývá." řekl jsem. "Až něco najdeš dej nám vědět, připravujeme Jeep." řekl John. "Dobře..." odpověděl jsem a letěl jsem dál. Mezitím, co jsem já létal v oblacích pravěké Argentiny veterinářka Ann konečně sledovala mláďata Huayangosaurů. Hned na to přišel i Charles. "Vypadá to, že se jim tu daří." řekl spokojeně Charles. "Tak já mířím zase ke stavbě ohrady." dodal k tomu Charles...


Potom ještě obešel ohradu s mamutem a řekl: "Ty se máš taky dobře, viď?". V těch chvílích jsem už já letěl pryč s kaňonu. Ale najednou jsem z výšky něco uviděl... Bylo to další stádo Argentinosaurů. "Mám je, Johne, můžete vyjet." informoval jsem Johna a filmový štáb. "Hned jsme tam.". "Je tu jen jeden malý problém." řekl jsem si. Ten problém nastal proto, že tam, kde stádo kráčelo, byl uschlý les. "Tady nepřistanu." řekl jsem si. To byl další problém. Musel jsem zaletět zpět do kaňonu. Jakmile jsem vystoupil ven uviděl jsem Jeep s Johnem. "Akce skončila, nebo částečně. Musíme tam dojet ale je to les!" řekl jsem. "To nic, nasedni, Jacku, jedeme tam." odpověděl mi na mou větu John. Jenomže byly tu hned třetí potíže... Než jsme k lesu dojeli, začalo se smrákat. Později už byla obloha modrá. Byla noc... Venku se na nás ale ještě nějaké potíže chystaly a zasáhli nás hned po postavení tábora...

Někteří z Vás možná už vědí, jaký problém to byl. Přežije Jack a jeho tým nebezpečnou noc? Podaří se vůbec dostat Argentinosaura do jednadvacátého století? Kdy nastane vymírání Argentinosaurů úplně? Čtěte další část!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | Web | 4. září 2010 v 19:15 | Reagovat

Super

2 vendac vendac | 4. září 2010 v 19:34 | Reagovat

Krásné

3 Maiasaura Maiasaura | 5. září 2010 v 9:19 | Reagovat

Nadherné těším se na pokračovaní

4 mojeznamkyavatar mojeznamkyavatar | Web | 5. září 2010 v 9:44 | Reagovat

[3]:DOBRÉ!Jakásik záhadná Maiasaura

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama