Říjen 2010

Nessiiny příbuznosti-část 1.-Nessie není jedináček

21. října 2010 v 14:55 | HAAS |  Podivní netvoři
Zatím byly všechny mé projekty a seriály z pravěku, teď ale přináším projekt sice ze současné přírody, ale kdybychom se do tohoto světa podívali, ocitli bychom se dávno v minulosti...

Nessiiny příbuznosti-část 1.-Nessie není jedináček:

Jméno: Ogopogo,
Kde "žije": Severní Amerika,
Možná vysvětlení: Vlny nebo jeseter jezerní.
Skotská Nessie není jediným kryptidem, který se podobá vyhynulé čeledi Plesiosaurovitých. Od roku 1959 byla pozorována v Severní Americe příšera ještě větších rozměrů, která však záhadnější méně není. Dostala jméno Ogopogo podle Kanadského jezera Okanagan. To tedy také znamená, že tento živočich se vysskytuje pouze v Severní Americe. Jeho krk je prý podle Millerů, kteří ho v roce 1959 sledovali, hodněě dloohý a vypadá trochu jako vlny. Ano, vlny... Možná šlo jen o oční klam. Millerovi ho ale nesledovali z nějaké krátké vzdálenosti, bylo to ze z cca 75 metrů. Fotky jsou hodně rozmazané. I když později, v osmdesátých letech minulého století byl spozorován zelenočerný tvor na břehu, daleko od jednoho fotografa. Buď ale Ogopogo žije, nebo je to také velmi známé zvíře. Je snad jeseter jezerní nějaká příšera? Není, je to normální živočich. Přesto se mnoho vědců naklání k první možnosti. Není ale vyloučeno, že slavné Ogopogo žije...

Jméno: Příšera z jezera Van,
Kde "žije": Asie,
Možná vysvětlení: Atrakce na věšší úroveň turistického ruchu.
I Asie má svou záhadnou příšeru. Je to příšera z jezera Van. Bestami Alkan tvrdí, že prý příšeru jednoho dne zahlédl, když se vydal k jezeru. Není ale úplně jisté, zda-li vůbec příšera z jezera Van žije. Vlastně nedostala ani své jméno a to právě napovídá, že může jít jen o atrakci, aby se zvýšila úroveň už tak početného turistického ruchu. Tím by si samozřejmě země více vydělala a mohla by pokračovat ve stavbě domů, obchodů atd. Přesto Alkan není jediný, kdo tvrdí, že příšeru zahlédl. Ulan Kozak pořídil 12.7.1997 hodně nekvalitní video příšery z jezera Van. Hlava na videu prý vypadá trochu jako aligátoří, mohlo by i toto být vysvětlení? Je jednoduché si ze zoo vypůjčit aligátora a nechat po plavat ve volné přírodě...

V příštím díle se dozvíte: Záhadný tvor pozorovaný už v šedesátých letech minulého století... Živočich Mokele-Mbebe je opravdu záhadný. Ale i Nessie o sobě toho mnoho skrývá. Druhý díl seriálu Nessiiny příbuznosti-část 2.-Důkazy, uvidíte brzy na www.blogorgonopsid.blog..cz .

Doufám, že se Vám tento první díl mého seriálu o kryptozoologii líbil...
Zdroje: Poslední obrázek je z www.kryptozoologicky.blog.cz .

Dinosauří ostrov-přihlášení

20. října 2010 v 14:00 | HAAS |  Naše soutěže
Je to hodně dávno, co bloger, dnes již neexistující Dávná Historie přišel na tento nápad. I já nyní přináším hru, kde si budete moci vytvářet park s živími nejen dinosaury, ale i ostatními prehistorickými živočichy. Pozor, počet soutěžících může být maximálně deset, na každé oblasti můžou být pouze tři hráči!!!

Přihlášky:
Jméno dinoparku,
pravěké zvíře které má být na Vaší vlajce,
oblast.

Oblasti:
1.oblast: Hustý les,
živočichové: daří se zde hlavně různým menším dravcům jako Dromaeosauridi a někdy lze narazit na obří hmyz z Karbonu. Také se zde někdy potulují býložravé formy dinosaurů jako Iguanodonti, Samozřejmě i spousta překvapení.
počasí: mlhavo, vlhko, odpoledne tropičtější teploty.

2.oblast: Hory,
živočichové: na pláži se zde pohybují menší sauropodi a tam kde nasněží jsou zvířata z doby ledové. Ideální místo je to ale i pro polární dinosaury. Také spousta překvapení
počasí: slunce vysvítá jen tři měsíce, jinak tu sněží a prší. Živočichům se tu často i tak líbí.

3.oblast: vodní nádrž,
živočichové: například krokodýl Sarcosuchus, ale taaké se zde daří pravěkým obolživelníkům z prvohor. Daří se tu ale i vodním živočichům, zejména Plesiosaurům, kteří vylézají ven z vody. Také spousta překvapení.
počasí: teplo, málokdy je tu bahno.

4.oblast: Světlé lesy,
živočichové: daří se tu různým formám živočichů, kteří spásají rostlinnou potravu. Mezi těmi nejhlavnějšími jsou tu třeba kachnozobí dinosauři a někdy si cestu lesem razí velcí Sauropodi. Samozřejmě také spousta překvapení.
počasí: teplo, v období dešťů hojnost zeleně.

5.oblast: Poušť,
živočichové: Sauropodi, Thyreophoři, i obrovští dravci. Problémy jsou však takové, že tu prší místo několika měsíců jen pár týdnů v roce.
počasí: sucho, tropické horko, nedeštivo.

6.oblast: Skalnaaté planiny,
živočichové: Tady se daří potravu hledat hlavně Ornithomimimosaurům. Hojné místo ale i pro velké dravce kteří žijí v jeskyních.
počasí: teplo, v období sucha tu roste mnoho trav a tak se tu daří hlavně býložravcům.

7.oblast: Močál,
živočichové: Také hmyz z Karbonu, ale převládají zde i obrovští krokodýlové a různí Spinosauridi.
počasí: vlhko, prší zde každý měsíc po dobu dvou týdnů.

Na začátek, aby jste to všichni neměli tak těžké, dostáváte tyto věci:

Jeep:
rychlost: velmi rychlý,
poškozování: snadno se poškodí nájezdem třeba na skálu.

Puška karabina:
rychlost nabíjení: pomalá,
poškození: 4-7, není tedy v úplně nejlepším stavu.

Doufám, že se do této soutěže přihlásíte!

Předání diplomů za Soutěž PLANETA DINOSAURŮ

19. října 2010 v 13:58 | HAAS |  Naše soutěže
Dlouhodobá a přitom tak krátká soutěž Planeta dinosaurů skončila svým 7.kolem. I když Alfaraptor a Mojeznamky odstoupili později ze soutěže, účast je účast a body jsou body! Za to také musí dostat diplom! První diplom dostává Deinonych, který obdržel nejvíce bodů, a to 31 bodů!

Dále je tu diplom pro Jurija za 23 bodů!

Dále je tu Mojeznámky se svými 20 body!

A nakonec je tu Alfaraptor se svými 17 body!

Doufám, že zítra začne hned nová soutěž, no, ona to možná ani soutěž nebude. Bude to spíše hra. Počítejte však s tím, že jsem včera onemocněl a nevím jak na tom budu zítra!

Když dinosauři vládli světu

18. října 2010 v 15:26 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Podivuhodný svět dinosaurů je záhadný...



Když dinosauři vládli světu (orig. eng. When dinosaurs ruled) je sice již trochu starší aavšak stále jeden z těch dobrých dokumentů. Jde o jednu z nejstarších verzí zpracování dokumentu o dinosaurech, který se svou "poušťouchnutou" a starší grafikou nevypadá úplně nejlépe. Avšak, aspoň se zde zmiňují o Cryolophosaurovi na kterého v jiných dokumentech zapoměli. Tato verze zpraacování dokumentu je ještě starší než Putování s dinosaury. Rok vydání tohoto dokumentu je 1999, takže práce je odhadována na konec roku 1998. I přes některé vady a chyby se mi seriál líbí. Mluví v něm i vědci v podání obrazu. Práce s kamerou navíc dodává, jako kdyby jste běhali přímo tak, jak to vidí Tyrannosaurus. Nyní si můžete tento seriál s deseti díly koupit každý čtvrtek (viz. 5 obrázek).  

Knihy o pravěku: Abeceda dávných věků

17. října 2010 v 14:51 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Abeceda dávných věků je jednou z českých známých knih. Podle autora Bořivoje Záruby sežadil autor podle sebe ty nejznámější a nejzajímavější zajímavosti. Jsou sežazeny podle abecedy. Mezi jinými ilustrátory tuto knihu zejména ilustroval známý český malíř pravěku-Zdeněk Burian. Podle mně jsou například největší zajímaavosti uložené v knížce zde: Obří ptáci, str.212-213, Novověk Země, str. 206-208 nebo taky Absolutní datování na straně 9-11, ale zajímavostí, které Vás překvapí, je zde ještě více. Podobně ale jako více knížek z té doby se zde vůbec nezmiňují o Spinosaurovi, a už vůbec jako o nekvětším suchozemském dravci v historii Země. Tady svou roli opět sehrál nechvalně známý Tyrannosaurus. Nejen o pravěku nebo geologii se kniha však zabývá, jsou tu i známé postavy jako třeba Alfred Wegener nebo třeba Georgis Couvier. Tato kniha je i přes své chybičky moc hezkou knížkou, kterou doporučuji si ji koupit...

Základní údaje:
autor: Bořivoj Záruba,
rok vydání: 2005 (v obchodech nebo půjčovnách stále),
počet stran: 341.

Doufám, že o další knížce napíšu brzy!

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 5.

16. října 2010 v 14:59 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .
Dnes ořináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 5/7:
Tím nebezpečím byl déšť. V celé poušti, v celém kaňonu začalo pršet. "Toto moc dobře nevypadá." řekl mi právě John když jsem se snažil zakreslit anatomii Argentinosaura. "Déšť! To nevypadá vážně dobře. Ale misi vzdát jen tak nemůžeme." řekl jsem. Teď nás čekaly opravdu horké chvilky, i když venku bylo chladno jako nikdy před tím. Setmělo se. Mezitím však v Pravěké zoo měl Charles hned další problém, a to, s vysazením nejnovějších přírůstků-Iguanodontů. Jelikož nečekal, že přijdou dva tvorové o nichž jsem se ani nezmínil, nemohl si tuto velkou starost Charles vyndat z hlavy. V jiné části přišla veterinářka Ann nakrmit jednoho z gigantů-Elasmotherium s mládětem. Protože si rodinka dobře zvykala, krmivo v podobě semen pro ovce přestávali žrát o znovu se zaměřili na trávu. My jsme však v té doběě v pravěké Argentině měli jedny nevyřešené problémy-déšť. "Je patrně jisté, že deště v písku dělají rozbouřené duny které se hlavně na kopcích výborně uvolňují. Navrhuji, abych se tam podíval, pak uvidíme." řekl jsem a oblékl jsem si modrou pláštěnku. Venku opravdu lilo. V tom deštném zmatku kolem mně proběhla skupinka asi pěti Patagoniků. I jejich život byl ohrožen...

Byl jsem už celý zmoklý když jsem došel na kopec. "Konečně!" řekl jsem si. Ale přede mnou byla hrozba pro tábor. Byla to malá nádrž stojaté vody zadržená balvany a kládami starých stromů. Dalo by se říct, že ta voda byla několik desítek let stará. Právě nastala chvíle, kdy mohla dešťová voda jezírko zvýšit a tak poslat z kopce ven. Ale to jezírko nebylo jediné, protože jsem nahoře našel ještě další dvě menší. Vydal jsem se rychle zpátky z kopce, a doufal, že se opravdu nic zlého nestane. "Jakmile déšť trochu ustane, měli bychom zbořit tábor!" křičel jsem už ze svahu, div že mněě vůbec John slyšel. Jakmile déšť ustal, začli jsme bořit tábor. "Voda už přesahuje a tečou přes to kapky." řekl jsem Johnovi. Nasedli jsme do Jeepu a jeli dál. Nakonec Jeep přestal jet. Zapadl silně do bláta až po dveře a my jsme ho tam museli nechat. "Škoda, teď musíme jít pěšky." řekl jsem a nevypadalo to, že bych byl zrovna v úplném pořádku... 

Co bude s Jackem a Johnem? Přežijí v Argentině před 79 miliony let nebo zahynou tragickou smrtí? Je to pravda, jak vymřeli Argentinosauři, jak si Jack začal myslet? To uvidíte velmi brzy...

Obrázek týdne 15.10.2010

15. října 2010 v 13:39 | HAAS |  Obrázky týdne
Dnes je skoro den půlky měsíce října a vychází zrovna na obrázek týdne. Doufám, že se Vám bude líbit:

Popisek k dnešnímu obrázku: Bushe v Dakotě, Severní Americe, před 70 miliony let.Starý a zkušený Triceratops si myslí, že v zelené bushi najde jednoduše potravu, značně se všaak mýlí, protože se v keřích může schovávat spousta predátorů.

Tento obrázek je od společnosti DinoRauL, která podobně, jako Mesosoic Earth vytváří každopádní náhled do minulosti v 3D greafice a fantastickém prostředí...

Aragosaurus

14. října 2010 v 14:57 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Aragosaurus (v překladu "dračí ještěr") byl prvním dinosaurem nalezeným na území Španělska. Šlo o pozdního Sauropoda z rodiny Titanosauridů. Byl dlouhý kolem 18-19 metrů a za den spotřeboval neuvěřitelných 300 kg potravy!!! Nebyl ale po Evropě mnoho rozšířený. Chlubil se ale nejen tím, že byl prvním dinosaurem objeveným ve Španělsku, ale podobně jako jiní Sauropodi (a tím se asi moc nechlubil) vážil 15 tun. Ve španělském přírodním parku lze vidět z hlediska 70 % docela přesnou soší napodobeninu Aragosaura. Aragosaurus žil na Zemi v období Křídy před asi 120 miliony lety a dlouho na Zemi nevydržel. Šapnělsko bylo v té době pod vlnami vnitrozemních moří, o kterých víme, že vyvolávaly jisté přírodní jevy zvané Tsunami. To nebyl příčin na vyhubení Aragosaura, stalo se tak proto, že slaná voda vyhubila všechno zelené rostlinstvo a tak je patrně jisté, že místo bujných lesů byly v pravěkém Španělsku později močály plné slané vody s hustými řasami.
Jeho popis najdete třeba v knize: "Dinosauři encyklopedický přehled" od Paula Barretta.

Příště Herrerasaurus!!!

Obojí smrt-část 3.

13. října 2010 v 18:11 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Deinonychus šel po stopách malého živočicha, a jak se nakonec ukázalo, byl to Hypsilophodon. Lov ale náhodou nebyl úspěšný, protože byl Hipsilophodon uloven dvěma bratry Deinonychů z jiné smečky. Náš Deinonychus byl zraněn. V nehostinném křídovém světě na něho ale nečeká nic lehkého...

OBOJÍ SMRT-ČÁST TŘETÍ-DEINONYCHOVO VZEPĚTÍ:
Náš Deinonychus procházející na mýtině daleko za teritoriem cizí smečky nebyl zrovna spokojený. Jeho zranění na noze už sice přestalo krvácet, přesto se hodně potácel ze strany na stranu. Ztratil takové množství krve, že by padl na zem, ale nemohl, protože za sebou nechával krvavou stopu v podobě pachu. Byl velmi hladový. Kolem něho ležely nějaké ohlodané kosti býložravého dinosaura ze skupiny Ceratopsidů-jistého Zuniceratopse. Z toho tam ale zbyly jenom kosti a Deinonychus nemohl ničím zahnat hlad. U vařícího jezera si usrkl trochu vody a pokračoval pokulhávaje dál. Najednou ucítil bolest v zádech. Zase upadl a hned na to se postavil. I přes bolest došel ke své smečce. Všichni si právě hnízdily protože zanedlouho se z nakladených vajec měla vylíhnout malá mláďátka. Stejně tak, v deštné sezóne, dělali Tenontosauři, o několik desítek kilometrů od smečky na hliněné pláni. Druhý den se Deinonychus probudil kvůli zběsněnému zvuku vychízejícímu z planiny. Deinonychové hned poznali, že jde o Tenontosaury. Lov nastal. Celá smečka se opatrně plážila k planině až stanuli tváří v tvář velkým křoviskám, které je kryly, dál už se Tenontosauři pásli. Jeden Deinonychus vyskočil a rázem ho následoval druhý. Takto běžel koloběh. I náš Deinonychus utíkal, i když trochu pomaleji než ostatní. Tři Deinonychové skočili na vyčerpaného a nemocného Tenontosaura a silou ho stiskli drápy k kůži. Pak následovalo obětí kolem krku jednou čelistí dravce. Tenontosaurus ale všechny schodil do chladné vody. Začal se však potácet. Náš Deinonychus toho využil a skočil na něj nehledně zranění. Ale Tenontosaurus mu přibil jednu obrovskou ránu hlavou do krku a zadní levou nohou ho silou stiskl ve vodě, až do prasklo. Byl to jeho konec, ale než se Tenontosaurus naděl, ležel už polomrtvý vedle svého mrtvého protivníka a zanedlouho skonal. Voda dokonale pohřbila jejich těla a už se nikdy neobjevili živí. Stalo se tak před 114, 3 miliony let, kdy jeden Deinonychus bojoval o holé přežití...

Popisek k obrázku: Náš Deinonychus využil zranění Tenontosaura a skočil na něj nehledně svého zranění...

Dotazník o příběhu:
Místo odehrání: Texas, Severní Amerika,
hlavní hrdina: Deinonychus,
překlad jména do angličtiny: Both death,
příběh se odehrál před 114,3 miliony let...

Nový příběh se jménem "Krutá bitva" tu bude již velmi brzy!

Za vývojem chobotnatců-část třetí

12. října 2010 v 15:23 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tady končí jeden z dalších mých seriálů, tentokrát o vývoji chobotnaatců. V posledním díle na Vás čekají snad nezjznámější tváře prehistorických chobotnatců...

Jméno: Elephas recki,
délka: 4,5 metru,
výskyt: Afrika před 4 miliony let.
Elephas recki vypadal téměř jako dnešní slon, žil v Africe ale od slonů se lišil zvětšenou lebkou, nahoře obloukovitě zaoblenou. V jeho době se už mohl on a oni zase s ním potkat první lidé rodu Australopithecus. V Koobi Fora poblíž jezera Turkana se nalezla jeho téměř celá kostra. Jeho kly nebyly na začátku vůbec rovné ale dál už byly normální. I přes všechno měl Elephas recki zřejmě pestrou stravu. Podle zkamenělin stáda techto slonů neputovala sama-mezi nimi pravděpodobně žili různí býložraví kopytnatci jako třeba antilopy...

Jméno: Mammuthus primigenius,
výška: v kohoutku až 300 cm,
výskyt: Eurasie a Severní Amerika před 400 tisíci let.
Mammuthus primigenius, česky "mamut srstnatý" byl velký rod z rodiny mamutů který byl rozšířen už před 400 tisíci lety po celé Eurasie a obýval i menší části Severní Ameriky. Teprve nedávno se zjistilo, že vymřel kvůli nedostatku potravy a ne kvůli nadměrnému lovu lidí, který v té době však téměř probíhal... Žaludky těchto mamutů musely být hodně veliké, protože mamuti za den spotřebovali přibližně 47 kilogramů potravy. Ono to moc není, ale je to pomalu váha 20 letého člověka. Mamuti vymizeli teprve před 10 000 lety a jejich menší příbuzní žili ještě před 4000 lety na menších ostrovech Atlanstkého oceánu... 

Zde končí můj seriál o vývoji chobotnatců. Doufám, že se Vám poslední díl líbil...
Vysvětlivky: Tučně vytištěné písmo označuje důležitý pojem...