Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 6.

25. října 2010 v 15:51 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 6/7:
Procházeli jsme rozbahněnou krajinou kaňonu. Hned u skály jsem si všiml, co se i snámi mohlo stát. "Chudák Patagonykus." řekl jsem. Kolem nás proběhl párek Iguanodontů a nad námi kroužili ptakoještěři. Pořád jsem se nějak nemohl vymotat z myšlenky, že jsme Jeep museli nechat v bahně. "Doufal jsem, žee to něějak nadějně ještě bude vypadat, ale začátek je lepší než konec. Když jsme přijeli, bylo tu sucho a málo vody, typický kaňon. Teď ale po sezóním dešti je to tu jenom samé bahno a bláto..." řekl jsem. "Musíme Argentinosaury najít rychle." skočil mi do řeči John. "Teď se ale vlastně v bahně můžou perfektně uchovat stopy." řekl jsem Johnovi. V tu chvíli jsem začal doufat, že Argentinosaura najdeme. Mezitím však v Pravěké Zoo měl hlavní ošetřovatel Charles novinu, kterou si pro mně chtěl nechat na můj příjezd. I když byl rád z toho, co objevil, na druhé straně byl naštvaný na Orodromei, kteří sežrali ta nejlepší jablka ze sadu a to Charlese pěkně otravovalo. V těch chvílích se však u nás, v pravěké Argentině před 79 miliony let, stávaly stále větší otřesy. "Co se to děje?!" řekl jsem v náhlém zmatku.

"Támhle! Voda!" všiml si důvodu John. Bohužel jsme najednou oba dbali jen na sebe a každý jsme se vydali na jinou cestu výš do kaňonu. Voda se rozehnala jen pár desítek metrů podemnou. John to měl lepší, protože snáze vylezl kamsi nad "propast" a nemusel se strachovat, že se mu něco stane. Za to u mně nadcházely horké chvilky. Na kaňon za mnou se podařilo vyšplhat jednomu Giganotosaurovi. "To je můj konec!" pomyslel jsem si. Giganotossaurus stál těsně u mně a v jeho slinách bylo vidět, že je hladový. Ohnal se po mně svou velkou hlavou ale já jsem uskočil a spadl na záda. Podemnou se bahno začalo lámat. Giganotosaurus zařval a já vstal. Uskočil jsem mu... Mezitím však kus skály spadl i s Giganotosaurem. Byla to nádherná podívaná, když přede mnou spadl jeden z největších masožravců, kteří kdy chodili po Zemi. Oddychl jsem si a utřel si pot. Jak voda spadla do dalšího údolí sestoupil jsem k Johnovi. "Teď máme jedinou šanci. Za pár desítek minut se zřítí další potopa, takže nemáme moc času!" řekl jsem a myslím, že John viděl v mých očích strach.

Co se přesně stane? Jack, John a filmový štáb jsou nyní v nebezpečí. Musejí dojít pěšky přes rozbahněnou krajinu. Zda-li Argentinosaura najdou, uvidíte příště!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petr petr | E-mail | 25. října 2010 v 15:57 | Reagovat

je to super a kdy  se dostanem v tý hře do hry?

2 forusrakos forusrakos | Web | 25. října 2010 v 16:04 | Reagovat

Pěkný, akorát chudák Giganotosaurus:)

3 theropoda theropoda | Web | 25. října 2010 v 18:54 | Reagovat

Hele to není tak špatný nápad tak mě pls najdi nějaký fotky ja to nějak skusím

4 mojeznamkyavatar mojeznamkyavatar | Web | 25. října 2010 v 19:25 | Reagovat

Nádherné umíš krásně psát tyto povídky-jen mne mrzí ten projekt že mne nepotřebujete ale je to vaše věc

5 juriju juriju | E-mail | Web | 25. října 2010 v 23:07 | Reagovat

ěkný článek... :) Souhlasím s mojeznamky. Opravdu ty příběhy umíš krásně podat.

6 ugg boots nightfall ugg boots nightfall | E-mail | Web | 23. října 2012 v 9:38 | Reagovat

I just book marked your blog on Digg and StumbleUpon.I enjoy reading your commentaries.
http://www.shoesvisit.com/product/ugg-ultra-tall-boots-ugg227-gift.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama