Pravěká zoo-Obří obojživelníci-1.

13. listopadu 2010 v 14:18 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-OBŘÍ OBOJŽIVELNÍCI-část 1/5:
Můj sen o vytvoření zoo plné pravěkých zvířat se stal skutečností. Dva malí ale rostoucí Daspletosauři, veliký Deinosuchus, mamut srstnatý nebo stádo Argentinosaurů... To v té době byla pouze část zvířat, a brzy jich mělo být ještě více. V minulé výpravě jsme putovali zpět v čase o 79 milionů let a jen tak tak jsme vyvázli z proudů bahnité vody a velikých predátorů. Dnes mně uchvátila lebka ropuchy velké. Prohlédl jsem si jí, a vzpoměl si na pravěké obojživelníky. "Toto je lebka ropuchy velké, ale ve srovnání s touto lebkou obojživelníka rodu Acantostega je velmi malá." řekl jsem. Hodlali jsme se tedy s Johnem přesunout o 370 milionů let zpět v čase... V té době se neejrůznějším druhům pravěkých obojživelníků dařilo kdesi v pravěké Arizoně. Naším cílem byly tyto druhy: Acantostega, Ichtyostega, Hynerpeton a primitivní Tiktaalik. Motorka byl jediný způsob, kterým jsme se mohli dostat přes tehdejší kamenité svahy. Bylo právě odpoledne v pravěké Arizoně a teplota stoupala kolem 30°C. Netrvalo dlouho, a spatřili jsme prvního živočicha. "Podívej, Jacku!" upozornil mně John. "To jsou Ortokóni! Myslel jsem si že už vyhynuli v Siluru. Přesto je to nádherná podívaná i na tyto malé, padesáticentimetrové ortokónky, jediné, kteří přežili...". Mezitím však v zoo musel hlavní ošetřovatel Charles čelit jednomu: Argeentinosauři začali být v malém výběhu natěsnaní a první zbořil ohradu. Po něm se za ním hrnulo stádo pětasedmdesátitunových zvířat. "Můj bože!" řekl Chrales.

Argentinosauři se roztoulali po parku a mohli zůsobit pěknou spoušť. Charles naštěstí dostal skvělý nápad: až Argentinosauři přijdou k výběhu Yangchuanosaura, utečou zpět. V to ale Charles jen doufal... Mezitím jsme my, v pravěké Arizoně v Devonu hledali veliké obojživelníky. "Sladkovodní jezera jsou v této době, tady, mnohem lepším bydlištěm pro velké obojživelníky, než slané moře. Támhle právě jeden plave. Řekl bych, že je to Tiktaalik a pomalu se blíží na souš.". Opatrně jsem v kročil do jezírka plného miniaturních Ortokónů a čekal, co bude. Tiktaalik z vedlejšího jezera přeskočil před souš dlouho ani ne dva metry a malá stojatá tůňka se v tu chvíli proměnila v krvavou lázeň. Vylezl jsem z vody, a sledoval, jak Tiktaalik loví. "Myslím, že bychom mohli použít podobnou návnadu.". Pomalu se ale chýlil večer a proto jsem šel z Johnem a filmovým štábem postavit tábor. "Tohleto místo je asi nejsušší, není tu stopa po vodě ale kamenů je tu moc. Než si lehnete, vyndejte si kameny pod stanem, jinak se v noci nevyspíte..." mřekl jsem. Den se pomalu chýlil k závěru a naše první "vodní" výprava do pravěku pomalu začínala růst...

Zda-li Jack a John přežijí v historii staré 370 milionů let se dozvíte příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vendac vendac | 14. listopadu 2010 v 11:45 | Reagovat

super příběh

2 theropoda theropoda | Web | 14. listopadu 2010 v 15:44 | Reagovat

HELE JE TO SUPER PŘBĚH ALE JE TAM JEDNA DROBNOST:
pROČ TAM MÁŠ NAPSANÝ A S FILMOVÝM ŠTÁBEM KDYŽ NENI ANI JEDNO VIDEO:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama