Prosinec 2010

Sopečná činnost v třetihorách

22. prosince 2010 v 13:28 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek by Vám měl přinést několik informací o sopečné činnosti v třetihorách, rozhodnutí napsat tento článek na mně přišlo teprve včera.

Období třetihor nebo latinsky Terciéru bylo plné sopečných činností, takže se v některých směrech podobalo toto období předešlému Mezozoiku. Nejvíce vybuchujících sopek ve starších třetihorách, což jsou období paleocén, eocén a oligocén, byla místa jako ostrov Havay a možná, že některé sopky se rozkádaly i na území, kde dnes převážně nejsou. Podobně jako dnes na Havayi tak i v oligocénu se některá pevnina Havaye změnila v černou až kamenitou. Díky tomu vzniklo perfektní černé místo pro hledání zkamenělin. Rozlomené sedimenty nám dále ukázaly, že po výbuchu mohlo jít k zemětřesení. Pokud je sopka opravdu čilá, může vyvolat zemětřesení o velké síle a to může skácet všechny stromy. Pokud v tamních lesích žily spousty živočichů tak z lesa mohlo vyváznout jen asi 30 % a méně živočichů. V mladších třetihorách, což jsou období miocén a pliocén už taková sopečná činnost neexistovala. Když před 10ti miliony lety třeba dnešní Island nebo Mexico bylo pokryto převážně vlhkými bažinami, ideálními pro život malých koní, velkých mastodontů nebo nepravých šavlozubých kočkovitých šelem, tak zde ani nikde k vidění žádný výbuch nebyl...

Před 23 miliony lety, což bylo už počáteční období miocénu, milion let po konci oligocénu, existovaly i u nás činné sopky. K nim patřila například i hora Říp, kterou za miliony let půda proměnila. Možná, že však i tato hora po sobě zanechá lepší vědomosti ne o hoře ale spíše o sopce než jsou jen zpopelnatělé zkameněliny zvířat.

Tento článek se může zdát příliš stručný, protože mi chybí některé informace. Proto nemusí být článek zrovna nejlepší...

Nový Utažský Iguanodont

21. prosince 2010 v 10:02 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
V Utahu byl před nedávnem objeven nový druh ornithopoda z čeledi Iguanodontidae. Sice že byl objeven až teď, už v roce 2004 se našly jeho pozůstatky. Vědci jej pojmenovali "koní drak", tedy v latinštině správně Hippodraco scutodens. Na území dnešního Utahu žil před 130-120 miliony let, teedy v době, kdy byla Severní Amerika včetně Texasu, Montany a Colorada pokrytá velkými lesy, ve kterých se objevoval jeden dravec za druhým. Hippodraco podle paleontologa McDonalda sdílel své pralesní životní prostředí i s Iguanodontem fortisem. Odhadem by se dalo říci, že Hippodraco měřil kolem 3-3,5 metru.

Zdroje: Nikdy bych se o tomto novém zvířeti nedozvěděl nebýt blogu www.paleo-dna.blog.cz . Obrázky jsou ze stránky www.carnivoraforum.com

Proměny hor za posledních 10 milionů let

20. prosince 2010 v 15:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Včera jsem psal o ostrovu Jáva, pitekantropovi jež dostal později jméno Homo erectus a o Eugénu Duboisovi, který tam cestu podnikl. Teď to bude spíše více geologie, jelikož se za posledních 10 milionů let naše velehory skutečně proměnily.

Hory jsou místem, kde si člověk raději užije zábavu a jejich "život" je takřka nudný, jak pro koho. Za posledních 10 milionů let se však naše horyy a velehory, i celý Ču-mu-lang-ma, tedy Mount Everest úplně proměnily. Mount Everest už asi 1-2 miliony let upadá do země a zmenšuje ce o necelých 5 cm za rok. To znamená, že před jeho objevením a změřením byl ještě vyšší. Velká pohoří, jako Andy, Alpy, Himálaj apod. byla hlavně vyzdvižena v době alpinského vrásnění. To probíhalo v období třetihor a jejím nejznámějším výtvorem byla švýcarská hora Matterhorn. Putujme o 3 nebo 4 miliony let zpět a zjistíme, že Alpy se snížily o polovinu své výšky. Tito obrovští velikáni jsou tedy úplně jiní. Centrální část alpského horstva před 10 miliony lety klesla o 3 kilometry! Himálajské pohoří se za posledních 7 milionů let změnilo takřka k nepoznání. Kdybychom měli požnost přesunout se zpět v čase, Himálaj by v té době vypadal úplně jinak. Za posledních 10 milionů let se hory patrně změnily a jejich změny jsou v oboru geologie dobře znát. V dobách, kdy na jejich místech lovili dinosauři v nížinách, kdy v průměrně horských oblastech žily opice společně s bizony je ještě starší minulost. Té se přiblížíme v příštím článku...

V příštím článku budeme pozorovat proměny hor za posledních 65 milionů let, až nakonec nahlédneme až do hlubin dějin planety Země...

Jáva-Co přinesl tento ostrov pokladů?

19. prosince 2010 v 13:39 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Již pěkně dlouhou dobu jsem nepřinesl nějakou zajímavost, která by nesměřovala do nějakého projektu. Tento článek se má zabývat ostrovem Jávou, zvaným ostrovem pokladů, protože opravdu přinesl zajímavé nálezy...

V roce 1887 lékař z Holandska Eugén Dubois odjel na ostrov Jáva. Jeho vzpomínky tvrdí, stejně jako obrazy, které malíři malovali, že se brodil neuvěřitelným horkem a na Jávě se ani neměl moc s kým bavit. Jeho posádka byli jen černoši a on to neměl lehké. Jáva, ostrov pokladů se nachází v jihovýchodní Asii u ostrovů Malajsie, Borneo aj. a není daleko slavného Celebeského moře. Dubois v roce 1887 začal v hornatém prostředí Jávy hledat nějaký chybějící přechodný článek mezi člověkem a opicí. Duboisovo výstižné hledání v horku a v menších zásobách se ale stalo jedním z nejznámějších cest a zároveň objevů na světě: přechodný článek skutečně nalezl. Objevil pravou horní stoličku jakéhosi opočlověka. Nikdy by se ale možná nestalo, nebýt slovy von Virchowa, německého badatele, který prohlásil, že pokud už existuje nějaký takový přechodný článek mezi člověkem a zvířetem, měl by se hledat právě zde. Dubois díky přesvědčení odborníka nejel na ostrov čirou náhodou. Ovšem zpět k objevu: Dubois nalezl pravou horní stoličku právě takového tvora, pojmenoval jej Anthropopithecus erectus, ale o něco později jméno změnil na Pithecanthropus erectus. Kapacita mozku tohoto jávského opočlověka sahala kolem 950-1200 ccm. Po delší době Duboisovi následovníci přejmenovali tvora na Homo erectus, neboli člověka vzpřímeného. Jméno Pithecanthropus se ale stále zanechalo, a i dnes jej vědci používají v nepřesné situaci a určení druhu, respektive: "Zvláštní pitekantrop, nový objev!".

Na obrázku je ilustrace scény, při které se skupina jávských lidí setkala s Machairodem, gigantickým šavlozubým tygrem.

Pravěká zoo-Masožraví kopytnatci-3.

18. prosince 2010 v 15:51 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .
Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-MASOŽRAVÍ KOPYTNATCI-část 3/5:
Na větším nafukovacím člunu jsme vyjeli daleko od pobřeží. Nasadil jsem si černý ochranný vodní oblek, na něj jsem si dal kyslíkovou bombu a nakonec na obličej masku, abych pod vodou mohl mluvit. Ve skafandru jsem skočil ze člunu do vody. Zároveň mně nahoře držel John za dlouhý provaz, takže jsem se nemusel obávat ničeho hrozného. Na uvítanou mi "zazpívala" a "zatančila" školka Dorudonů, kteří se jen tak proháněly vodami. "Nádhera! Všechno jsou to mláďata!" volal jsem ve skafandru. Dorudoni plavali chvíli kolem mně a já si nemohl pomoci. "Všechno jsou to mláďata, ale již brzy z nich budou velrybí teenageři!" říkal jsem opět ve skafandru. Ten pískot byl tak nádherný, že jsem si řekl, že i John ho musí slyšet. Na rádio a sluchátka, která si tedy dal na uši jsem připevnil vodní mikrofon a on také poslouchal pískot malých Dorudonů. Vlastně jej brzy vystřídal řev masožravce. Přede mnou se začalo rýsovat protáhlé Basilosauří tělo a málem mně spolkl. "Uf! Jen pár metrů a bylo by po mně!" říkal jsem ve skafandru. Basilosaurus ale udělal jednu otočku a mířil přímo na mně. Začal jsem na znamení nebezpečí tahat za provaz.

Mezitím v Pravěké Zoo Charles uspal mládě Huayangosaura a zamířil s ním na veterinu. Tam si s ním měli poradit. "Je ve vážném stavu, myslím, že to bude nějakou hroznou nemocí." slyšel ještě Charles za dveřmi a doufal, že se s malým Huayangosauříkem nic nestane... V Pákistánu před 30 miliony lety se mezitím objevil druhý Basilosaurus a oba zahnali nějakého žraloka. John mně rychle vytáhl na člun. "Bylo to tam tak nádherné, ale co naplat, nebezpečí je nebezpečí. Na ty roztomilé chvíle s Dorudony ale nikdy nezapomenu..." říkal jsem Johnovi a i ten vypadal spokojeně. Blížil se večer ale tma ještě nezačala. V táboře na pláži jsme se připravovali na další den. "Jdu spát!" řekl mi jeden z členů týmu. "To nemyslíš vážně, že v půl páté půjdeš spát!" "Jsem strašně unavený..." "Celý den jsi nic nedělal. Ale běž si lehnout." řekl jsem mu. Ve vodě se ozvalo žblunknutí. Nějaký Andrewsarchus se začal brotit vodou pryč...

Pravěká katastrofa se již blíží a Jack ani nemá potuchy, že je v několika nebezpečích. Buď získá Andrewsarcha teď, anebo se vrátí s prázdnou...

Obrázek týdne 17.12.2010

17. prosince 2010 v 17:05 | HAAS |  Obrázky týdne
Vánoce se neprodleně blíží a s nimi i mé Vánoční přání. Avšak, stále Vám nijak jedno tajemství nechci odhalit, nedávno jsem si však rozmyslel, abych, jelikož někteří z Vás mohou mít už určité představy, o co půjde, a proto chystám ještě jedno překvapení...

Popisek k dnešnímu obrázku: Trojice Hipparionů před 30 miliony lety na pláních Jižní Ameriky žvýká suchou žlutou trávu. Jejich tušení se však již brzy objeví, jelikož tento obrázek je něco, jako na pokračování...

Chtěl bych připomenout, že tento obrázek mimo jiné jste mohli najít i v knize Dinosauři a život v pravěku, v obřím encyklopedickém vydání...

Doslovy k příběhům "Pradávný život" 2.

16. prosince 2010 v 15:10 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Další čtyři příběhy ze světa pravěku již skončily, jako po těch prvních čtyřech nyní následují doslovy. Ještě jednou chci připomenout, že tyto příběhy v podobě pseudo-dokumentu vznikly díky dnes již neexistujícímu blogu www.davna-historie.blog.cz .

První příběh se odehrál před asi 95 miliony lety, kdy v období Křídy začala opět vláda deštných lesů, i když pouštěmi to zde bylo brázděno. Příběh přinesl lov jednoho druhu Spinosaura, konkrétně šlo o Spinosaura aegyptica. Na území dnešního Maroka se tento dravec vydal za raněným Carcharodontosarem jako kořistí, kromě nich dvou však v příběhu také vystoupili: Afrovenator, Aegyptosaurus, Paralititan, Ouranosaurus a Suchomimus, ten byl ale vyjádřen spíše jako "rybožrout". Spivův lov je zaveden celým pronásledováním až kamsi do kaňonu v poušti, kde však se soubojem s raněným Carcharodontosarem zemřel, i když ten později také...

Druhý, ale spíše šestý příběh se odehrál před 114,3 miliony lety na území dnešního Texasu v Severní Americe, kde žila smečka Deinonychů. V příběhu se objevili: Deinonychus, Tenontosaurus, Hypsilophodon a Zuniceratops (z toho tu ale zbyly jen kosti). Jeden samec Deinonycha se při pronásledování kořisti poraní a umírá někde kolem mýtiny, kde Deinonychové loví Tenontosaury...

Další příběh se jménem Krutá bitva se odehrál nedlouho po té, co Velociraptory z Raptořího útesu zavalila duna a písečná bouře. Na území lesa, které je v té době už jen otevřené prostranství, žila Saichania, přišlo stádo Protoceratopsů, Velociraptoři a nakonec Tarbosaurus. Příběh ze začátku zavedl svůj děj ke zkamenělině jediného zachovalého dinosauřího boje, po té přinesl část na nález Saichania z puště Gobi, jejíž ocas byl poraněn na kyji z obou stran. Saichania bojující s Tarbosaurem na poslední chvíli souboj vyhrála a život šel dál...

Souboj titánů, jméno jednoho slavného fulmu, nás zavedl o milion let před krutou bitvou v poušti Gobi, do doby před pětasedmdesáti miliony lety do Montany. V příběhu se objevili: Quetzalkoatlus, Orodromeus, Daspletosaurus a ne příliš pro děj významný Nyctosaurus. V nížině pravěké Montany spolu bojovali Quetzalkoatlus a Daspletosaurus. Daspletosaurus umřel nedlouho po souboji a o několik let později i poraněný Quetzalkoatlus...

Příští čtyři příběhy nás naposledy zavedou do světa dinosaurů, půjde o příběhy z období Jury a konce Křídy, kdy dinosauři vymřeli...

Agustinia

15. prosince 2010 v 16:14 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Agustinia ("živočich Agustina Martinella") je jedním z dalších známých a oblíbených sauropodů, kteří žili v Jižní Americe. Agustinia měla od hlavy až po konec ocasu lemované tělo velikými ostny. Ocas byl byčíkovitý a i tělo docela připomínalo trup diplodocida než titanosaurida. Jak to už však u titanosauridů bývá, jejich vzhled je patrně podobný see vzhledem k živočichům jiné třídy. Agustinia byla nalezena teprve nedávno, asi před deseti lety, někdyna konci 20. století. Nález byl vyzdvyžen v Patagonii, části Argentina a šlo o opravdové překvapení. Vzhled diplodocida totiž neexistoval v Patagonii do té doby, i když šlo o titanosaurida. Agustinia byla rovněž ze začátku považována za nějakého thyreophora protože žádný do té doby nalezený sauropod neměl takový pancíř o takové velikosti. Agustinia nebyla zrovna velká, asi 15 metrů, ale i to pro velikost spodnokřídového titanosaura stačí.
Agustinia je popisována ve množství knih, najdete ji třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Phuwiangosaurus!!! 

Tapejara

14. prosince 2010 v 17:03 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika
Jméno: Tapejara,
období: Křída, před 125-115 miliony lety,
potrava: ryby, možná i ovoce.
Popisek:
Asi nejzajímavějším znakem ptakoještěra rodu Tapejara je zvláštní útvar na hlavě, který pravděpodobně zastrašoval jiné samce z jejich teritoria. Tento ptakoještěr žil pravděpodobně na území dnešní Evropy. Překvapivě k velikosti křídových pterosaurů byl Tapejara spíše drobečkem: jeho rozpětí křídel nepřesahovalo daných 7 metrů. Samice byly o něco menší než samci, jejich rozpětí křídel sahalo asi po pět metrů a neměly žádný výrůstek na hlavě, pouze jakousi "chocholku". Tapejara byl vysoký (dlouhý, od zobáku k ocasu) asi jako člověk (tj.1,85). Vědci dnes předpokládají, že podobně jako kačeří samci tak i Tapejaří měli bohaté zbarvení. Samice mohly být pouze černé či mohly mít nějakou jinou jednu barvu...
Příště přinesu poslední detailový popisek ptakoještěra, pak již začnou normální popisky, které můžete vidět třeba v rubrice

Popisy pravěkých zvířat .

Ornithocheirus

13. prosince 2010 v 16:19 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika

Jméno: Ornithocheirus,
potrava: ryby,
období:spodní Křída, před 130-100 miliony lety.
Popisek:
Ornithocheirus bezmála patří k těm nejznámějším a největším ptakoještěrům. S rozpětím křídel 12-13 metrů po 30 milionů let dominoval tehdejší obloze, až nakonec tito krátkoocasí pterosauři vymřeli. Chrup Ornithocheira nebyl mnoho početný, zato bizarní, to ano. Zuby vystupovaly nedaleko vedle sebe a tvořily něco jako "plot". Z Ornithocheira byl v minulosti objeven jen jeden nález, později se ale jiní, jemu podobní ptakoještěři přidelily k tomuto druhu. Pozůstatky Ornithocheira pocházejí z Jižní Ameriky a patrně i z Evropy, kde možná hnízdili. Ornithocheirus měl na zobáku podivný výrůstek, který pravděpodobně protivníkům říkal:"nech mně, jsem silnější.".
Křídový ptakoještěři teprve začali, tedy tyto jejich detaily. Příště přinesu popisek Tapetary, dalšího ze známých Křídových ptakoještěrů.