Červenec 2011

Prehistorický park 3-Dinosauří ptáci

27. července 2011 v 14:45 | HAAS |  Prehistoric park

Prehistorický park, 3.díl: Dinosauří ptáci
Nigel si naplánoval novou cestu do minulosti na motivy nových zkamenělin z Číny. Mise ho zavede 125 milionů let do minulosti. Začne však u jedovatého jezera. Odtud i se svým týmem musí pryč. Výše do lesů na kopce. Zde se utáboří. První zvířata na sebe nenechají dlouho čekat. Nigel zahlédne Pterosaury nad jezerem, kteří loví ryby. Hned poté, po návratu do tábora Nigel zjistí, že tu nějací tvorové řádili. Bohužel však nezjistí, jací. Později se vydává tým přímo do lesů. Tady však nemohou Microraptora najít. Ovšem, Nigelovi se podařilo najít jiného dinosaura. Incisivosaurus na něj zaútočí a poté se vrátí. Nigel otestoval, na co slouží peří Incisivosaura a zjistil, že s ním nemůže vzlétnout. Člen týmu, Morgan, je napaden Meilongy a Nigel je odežene. Tak ale ztratili další jídlo. Poté však Microraptora uvidí v korunách stromů. Ti ho zavedli až k Titanosaurům. Nigela napadlo, že by tak mohl Microraptory chytit. Sice je, zaujaté do potravy, nechytil, vyzkoušel však důmyslný plán. Doufal, že s jeho znalostmi ptačího chování se mu podaří jeho opeřené přátele přechytračit. Microraptorům se ale past nějak nezdála, až ji zbořili Incisivosauři. Microraptoři tak zjistili, že se jim nabízí svačinka zdarma. Nigel je nechytil a tak se vrátil zpět do parku. Tak byla již mamutice Martha zbavena husté srsti a Nigel zjistil, jak zvířata snášejí extrémní teploty. Minule nebyl na chytání Microraptora dobře vybavený, tentokrát však použije pomůcku, kterou využívají vědci na Floridě. Nigelovi se sice plán trochu nevydaří tím, že do sítě chytí Boba, ale poté se vydává zpátky do minulosti staré 125 milionů let. I tady, setjně jako minule, potkává Incisivosaury. Zatím však Microptory nenašel. Nigel se vydal dál, kde našel Meilongy. Něco se mu ale u nich nezdálo. Malí dráčci vůbec nereagovali. Nigel tak zjistil, že oxid uhličitý přišel. Vydali se rychle na kopec. Přitom Bob musí oddělit dva Tyrannosaury, Terence a Matildu, kteří se porvali. Oba museli být převezeni do jiných výběhů. Na Terence neudělal nový, dočasný domov nějaký dojem, Matilda s ním výjimečně zasouhlasila. Mezitím však, v pravěké Číně, Nigel a jeho tým vylezli na kopec. Problémem ale bylo, že Titanosauři míří k jedovatému jezeru a k sopce. A kde jsou Titanosauři, tam jsou i Microraptoři. Nigel se ale po tom všem dolů vydal a našel Titanosauří hnízdo. Chvíli poté sledoval Microraptory a prvního se mu podařilo chytit. Pochytal si tak tři. Ještě jednoho a bude mu to stačit. I tentokrát Microraptora neminul, ale zatím nejsilnější otřes vyrušil Titanosaura. Nebyl to jen otřes, ale sopka vybuchla. Titanosaurus se prohnal proti Microraptorovi v síti. Nigel ho tak tak zachránil. Vydal se s ním pak k jedovatému jezeru. Tady si tým navlékl plynové masky a i s Titanosaury se vydal portálem zpět do současnosti. Tam veterinářka Suzanne ošetřila Microraptora a vše bylo v pořádku...

Příště se Nigel vydá do pravěké Jižní Ameriky, za záchranu predátorů, včetně šavlozubého tygra a děsoptáka...

Jestli se Vám i tento popis líbil, okomentujte...

Tvorové pod námi

26. července 2011 v 14:28 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Jen na zarhradě pod zemí najdete samý život. Většina z nich si vytváří v půdě chodby, díky nimž má určený přirozený domov. Mezi ně patří zvláště krtek, který mimo chodbiček vytváří také krtiny. Občas, večer, z nich krtek vylézá. Zahradníci krtka považují za nepřítele, jelikož požírá kořínky zahradních rostlin. Kromě nich ale sežere spoustu hmyzu, což je vcelku užitečné. Kromě krtka existují ještě další malí návštěvníci. Například rejsci. Ti však mají velmi slabé srdce, takže se ihned vylekají, pokud uvidí člověka. Zahlédnout tak rejska není vůbc snadné, když se lekne, zemře velmi rychle. Ovšem, snad nejvíce se vyskytující zahradní tvorečkové jsou žížaly. Ti provzdušňují a kypří zem. Jsdou to vlastně zahradníci bez rýče. Po dešti jsou jich na zemi desítky, proto se jim též říká dešťovky. Ještě podivuhodnějším tvorečkem je však krtonožka. Je to hmyz, který velkýma lopatovitýma nohama hrabe cestičky v zemi. Ozývá se navíc vrzáním, jako cvrčci...


Doufám, že se Vám tento článek líbil, nikdy bych ho však nenapsal, nebýt knihy "Mladý pozorovatel-Na věnkově".

Leptictidium

25. července 2011 v 14:48 | HAAS |  Z dob savců


Jméno: Leptictidium
Potrava: Hmyz, obojživelníci a možná i plazi
Výskyt: Před 65-45 miliony lety.
Popis:
Leptictidium bylo nalézáno hlavně v Německu, je však jisté, že tento drobný hmyzožravec mohl žít na jakémkoliv kontinentu. Podivuhodným znakem na něm je zvláště malý, přitom však pohyblivý čenich. Sloužil patrně k hledání potravy pod listím. Leptictidium mělo též dlouhý ocas a mohlo, podobně jako klokan, skákat na větší vzdálenost. Přední končetiny Leptictidia jsou mnohem menší než zadní a snad mohly sloužit k chůzi po čtyřech nebo hledání potravy. Jako každý savec, Lepitctidium krmilo svá mláďata mateřským mlékem. O zbarvení však ale nic nevíme, ovšem, vědci předpokládají, že mohlo mít barvu srsti takovou, aby se dobře zamaskovalo. Vyhynulo nástupem sucha a chladu později, kdy deštné lesy začaly mizet a objevovaly se holé pláně. Zde již Lepticidiu a jeho příbuzným nic nepřálo a tak vyhynuli...



Příště se dozvíte o dalších tvorech z první epizody Putování s pravěkými zvířaty...

Nová obrázková rubrika!

24. července 2011 v 15:05 | HAAS |  Z dob savců
Rád bych Vás uvítal do nové rubriky, kterou jsem založil teprve včera. Jak již víte, založil jsem rubriky Galerie mořských živočichů, Profily našich pravěkých předků a Ptakoještěři: Znaky a charakteristika. Nyní ale přináším i další rubriku s názvem "Z dob savců"! Uvidíte zde opět znaky některých tvorů, kteří žili v době savců. Zejména tak půjde o zvířata, která jste mohli vidět v seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty. Budete mít možnost porovnat jejich znaky s jinými tvory. Doufám, že si novou rubriku užijete a něco se třeba i dozvíte...

HAAS

Létání ptakoještěrů

24. července 2011 v 11:21 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika
Jak ptakoještěři dokázali létat? Dělali to jako ptáci? Tak to jsou otázky, z kterých si z počátku vědci často lámali hlavu. Zvláště s tím vlastně souviseli i dinosauři, jelikož ve starší době se nevědělo, zda-li byli dinosauři studenokrevní anebo naopak teplokrevní. Pterosauři byli blízcí příbuzní dinosaurů a tak tato otázka závisela i na tom. Dnešní plaz, "draco volans", létá a přitom je studenokrevný. Ve svém ohledu se ale ptakoještěři omnohem více podobali ptákům. Poté, co se dnes domníváme, a snad pravdivě, že dinosauři a jiní velcí plazi byli teplokrevní, dokázali si vědci zjistit pravdu. Ptáci jsou teplokrevní tvorové, což poté ale znamená, že dokáží uletět z jakéhokoliv místa. Jednoduše jsou aktivní. Ptakoještěři byli asi také stejní. Dokázali se, možná bez ohledu na váhu, vznést ze země nebo naopak ze skály, ze stromu a podobně. Byli tedy teplokrevní a aktivně létali. Plaz "draco volans" by nedokázal letět takovou dobu nad mořem, jako ptakoještěři. Ti zde lovili ryby třeba i hodiny. Jsou to domněnky? Doufejme, že je pravda, že takto ptakoještěři létali...

Příště se dozvíte něco o tom, čím a jak se ptakoještěři živili!

Útěk z ostrova "Noční můra" (1/3) Život v hrůze

23. července 2011 v 10:49 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Je tu již třetí řada mého seriálu. Doufám, že si ji užijete, protože již plánuje celou tuto sérii ukončit touto řadou. Navazuje na tu předešlou...

ÚTĚK Z OSTROVA "NOČNÍ MŮRA" (1/3) ŽIVOT V HRŮZE:
Bylo zrovna 11:28, když na ostrově vystoupil z dřevěných, otrhaných dveří jeden muž. Měl dlouhý doktorský plášť a v jeho kapsách propisky a zápisníček. Již na první pohled bylo jasné, že pochází z Argentiny. Hned za ním vystoupil jakýsi další muž; měl černé brýle, dlouhé džíny a bílé špinavé triko. Onen vchod, ze kterého vystoupili, vedl do vlhkých katakomb, ve kterých zbytek lidí, kteří předchozí incident přežili, žil. Žili zde již pár let a mnohé se naučili. Dva roky předtím byl na ostrově výbuch, který smazal všechny živočichy, ale z uschovaných DNA se vyvinuli noví. Jihoameričan a muž v brýlích se vrátili. "Nic tam není, pojďte!" řekl ten doktor. "Už mě to tu štve! Nechci tady být, takže jestli už nic nevyrobíš, ty blázne, tak tě odstřelím." řekl schovaný muž. Později vystoupil ze tmy katakomb. Byl to ranger, který kdysi společně se šavlozubcem záhadně zmizel. Poslední zbytek lidí zde žil v neustále strachu, stresu a většina byla nemocní. Jedno věděli-i itady, kde jsou schovaní, nejsou vůbec v bezpečí. Uslyšeli řev. "Náš šavlozubec!" řekl ranger. "Tak už je zase tady! Tak pojď, ty jedno bláznivé zvíře!" dodal k tomu. Smilodon se procházel jen kolem klecí, ale křik jeho nepřítele jej přivolal...

Smilodon vyskočil a šel po rangerovi. Ten vystřelil z pušky, ale šavlozubce to nijak neodlákalo. Jen odskočil a vydal se dál. "Já vím, že se vrátí, a pak, tomu tupozubci vyrvu jeho zuby, useknu nohy, sním jeho uši a probodnu mu žaludek!" naštval se ranger. Mezitím jihoameričan Donald a muž v černých brýlích Kenneth vystoupili znovu na povrch. Měli pušky a sítě, takže se nemuseli ničeho bát. Přesto byly jejich šance na přežití mizivé. Něco je sledovalo. "Tam v tom křoví!" vyhrkl Kenneth. Donald jej vzal za rameno a hodil do houští. Poté se tam také schoval. Údolím slídila smečka Austroraptorů, lačnících po mase. Po dnech hladovění a nalézání jen lidských kostí se přibližovali ke všemu, co uviděli. Potom ale Donalda s Kennethem z očí ztratili. "Měli jsme namále, Kene." řekl Donald a vydali se dál. V křoví se ale pořád něco pohybovalo. Jeden Austroraptor pro jistotu hlídal vzadu, kdyby vstoupili na pláňku. Pak skočil po Kenovi a ten spadl. "Oddělej ho!" vykřikl Kenneth. Donald ho jen chytl do sítě, pušku měl vybitou. V té chvíli zaútočila celá smečka Austroraptorů. A udělali na místě červenou stráň, plnou masa... Pak se ale u keře něco začalo pohybovat...

Austroraptoři ale nezabili dva lovce, ale malého Mamenchisaura, který se jim vloupal do cesty. Lovci šli v pořádku dál. Za nimi padaly stromy, které shazovali Mamenchisauři. Jakmile se přiblížili k Austroraptorům, mládě již bylo zmasakrované, též ho nešlo zachránit. Zbyly jen krční obratle, takřka celá kostra a pár cárů masa. Tam hroziví byli menší dravci. Mezitím ale Donalda s Kenem něco sledovalo. Pod vodou se objevila hlava zabijáka, který zde nikdy nežil...

Jak to bude dál? To se dozvíte snad příští týden...

Blog polárních medvědů-22.7.2011

22. července 2011 v 14:23 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Je tu další část mého seriálu o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: 9°C
Gillam, Manitoba: 9°C
Winnipeg, Manitoba: 13°C
Arviat, Nunavut: 11°C.
Za ony měsíce se teploty neustále mění. Řeka Churchill je nyní zaplněná běluhami-bílými velrybami. Běluha nemá ploutev na zádech, aby si ji nezranila, když plave pod ledem. Nyní však v okolí Churchillu žádný sníh ani led není. Místo toho se u jezírek, které v důsledku tání ledu vznikly, vyvíjejí zcela podivní a také nejnebezpečnější malí tvorové arktické Kanady-komáři. Jde o upíří komáry, kteří sají krev, jak nejrychleji umí. Setkání s nimi může být velmi nepříjemné. Jiné je to ale v Gillamu, sice že zde se také vyvíjejí tihleti komáři, v poslední době se v okolí Gillamu pohybují lední medvědi, polární lišky a další zvířata, známá ze zimy... Těžko však říci, jak dále...

Příští část opět v pátek!

Noemova archa rostlin

21. července 2011 v 13:05 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Tato budova byla postavena teprve v roce 2008 a slouží k jedinému-sbírání rostlin. Vědci si patrně řekli, že v případě nějaké drtivé katastrofy, kdy bychom přišli o většinu vegetace, mohly by vzorky všech druhů pomoci dále. V budově je již uskladněno více jak 10 000 druhů rostlin, od každé čítá uskladněný vzorek kolem 100 semínek. Leží v polárních oblastech. Při bližším pohledu dovnitř by jste viděli dlouhý tunel, který směřuje dál. Zde jsou pak vzorky uskladněny. Budova je ale zdánlivě odlišná. Nejde o žádný velký dům, ale vlastně jen o dveře a kus tunelu, který končí v hromadách sněhu, které je zakázané odkrýt. Navíc, tunel vede jeskyní, takže to celé je vlastně jen jeskyně, ve které jsou zdi, dveře ale také chlad. Nevstoupíte sem pochopitelně bez výbavy na zimu. Ochránci přírody a vlastně i jen lidé s jinou prací ji nejraději nazývají "Noemova archa rostlin" nebo "Nová Noemova archa", proč, to snad už pochopíme...

(Nemohl jsem najít vhodné obrázky, odkážu však na dokument Zpráva o stavu Země 2008, kde se o ní zmiňují).

Stádo Iguanodontů

20. července 2011 v 16:22 | HAAS |  Život ve skupinách
Velice se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsal můj dokumentární seriál dále, ale jaksi jsem do něj zapomněl psát. Vysvětlení je až moc těžké, já ale doufám, že se Vám i nadále bude tento seriál líbit...

ŽIVOT VE SKUPINÁCH-ČÁST ŠESTÁ (SPECIÁLNÍ)-STÁDO IGUANODONTŮ:
Iguanodonti vydrželi na Zemi více jak 30 milionů let, za tuto dlouhou dobu se vyvinula spousta druhů. Tento díl se však bude zaměřovat přesně na nejhlavnějšího zástupce této čeledi-Iguanodonta. Stáda Iguanodontů se pravděpodobně pohybovala tak, jako dnes pakoně a zebry. Mohli migrovat za potravou a příležitostně se zastavit na místě pokrytém vegetací. Iguanodon a jeho blízcí příbuzní jsou jediní dinosauři, kteří měli stoličky, takže žvýkali potravu, jako dnes my. Tyto stoličky byly relativně velké-díky nim mophl Iguanodon spracovávat desítky kilogramů potravy za nedlouhou dobu. Ve čtvrtém díle seriálu BBC Putování s dinosaury jste si mohli všimnout velkého migrování stáda Iguanodontů. Právě odpověď, zda-li je tento výsledek pravdivý, najdeme například u dnešních býložravců. Většina z nich migruje za potravou. Iguanodonti žili ve velkých stádech, čítající více jak 30 jedinců (jen domněnky). Mohli se, podobně jako třeba mamuti, shlukovat do většího stáda. A jak to bylo s ochranou mláďat? Ta se asi držela přímo ve prostřed stáda, aby dospělí jedinci mohli mláďata chránit. Iguanodonti byla totiž potencionální kořist pro masožravce. V Severní Americe byly nalezeny čtyři kostry dravců, raptorů rodu Deinonychus, sklánějící se nad jiným býložravcem-Tenontosaurem. Iguanodon byl zhruba podobné velikosti, jako Tenontosaurus. Příbuzní Deinonychů, dravci rodů Pyroraptor, možná i Utahraptor a spousty dalších žily opět v Evropě a Iguanodon byl navíc rozšířen i v Severní Americe. Dravci tak byli na každém kroku, nebo, chcete-li, za každým stromem. A každopádně, tihle těžkopádní dinosauři jim mohli rychle podlehnout. Nevynikali totiž nějakou rychlostí. Iguanodonti, stejně jako další většina býložravců se tak mohli spoláhat hlavně na jedno; že v množství je síla a není dobré se vzdalovat od stáda... Jinak je bude čekat smrt... A ta si nevybírá...

Dooufám, že další část bude brzy, tento speciál byl však oproti minulému vážně krátký...

Živoucí fosilie-Latimérie podivná

19. července 2011 v 16:09 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Další část tohoto projektu... Budu ji věnovat této podivné rybě, která je tak fascinující...

Jméno: Latimérie podivná (Latimeria chalumnae)
Velikost: průměrně 1 metr, ale největší exempláře měly i 1,8 metru
Doba výskytu: Prvohory, Karbon
Rozšíření: Jihovýchodní Afrika
Objuev latimérie v roce 1938 jako živého tvora způsobil veliký rozruch, jelikož nejen ji, ale všechny lalokoploutvé ryby vědci považovali za vyhynulé. Srdce latimérie připomíná trochu trubici stočenou do tvaru písmena S. Zkameněliny, které se našly, ukazují, že od pravěku se latimérie takřka nezměnila!




Příště haterie novozélandská!