Září 2011

Diplom za soutěž od Dinosaurss

11. září 2011 v 14:01 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Za "Pravěký testík", kde jsem měl 19,5 bodu jsem dostal tento nádherný diplom:

Dinosaurss děkuji za tento přenádherný diplom!

Příště uveřejním diplom od Mojeznamkyavatara.

Anatomie velkých theropodů

11. září 2011 v 13:08 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Všichni masožraví dinosauři byli Theropody, tedy plazopánvými. Velcí theropodní dinosauři, jako je Tyrannosaurus Rex se dokonce proslavili po celém světě a ví o nich asi každý člověk. Avšak, v tělech těchto ohromujících predátorů je mnoho záhad. Tito velcí masožravci měli často docela dlouhé zuby, nemluvě o špičácích protože byli masožraví. Například Tyrannosaurus Rex má zuby vroubkované jako žralok a zatočené dozadu. To znamená, že když se zakousl do nějakého zvířete, to se jen ztěžka dostalo ven a čím více pak bojovalo, tím více se jeho zuby zařezávaly hlouběji. Díky čelistem byl schopný chroupat kosti-lámat je a požírat. Jen Tyrannosaurus dokázal jediným kousnutím vytrhnout až 70 kilogramů masa. Jiní velcí theropodi, jako třeba Allosaurus nebo Megalosaurus přibližně 40-50 kilogramů masa. Ale nejen čelisti tady hrály roli. Většina velkých theropodů má velmi zakrnělé přední končetiny, právě T-Rex je jedním z nich. To u něj znamenalo, že si nemohl podat kořist do tlamy. Ti menší dravci, jako je Allosaurus se mohli jak zvedat po pádu ze země, tak si mohli potravu přidržovat při tom, co ji konzumovali. Nicméně však, všichni plazopánví dravci měli jedno společné, vzhled. Podívejte se na různé druhy těchto dinosaurů. Příklady: Tyrannosaurus, Allosaurus, Giganotosaurus, Carcharodontosaurus, Edmarka, Ceratosaurus, Herrerasaurus nebo třeba Alioramus. Jejich páteř je tak trochu rovná na zádech, ocas drží ve vzduchu a hlavu mají vysoko nad zemí. Anatomie těchto úžasných, velkých dravců je jednoduše jak záhadná, tak i podivuhodná...


Líbila se Vám druhá část mého "dokumentu" o anatomii dinosaurů? Byla sice poslední, ale doufám, že se Vám to alespoň trochu líbilo...

Thompson kontra KryptoAfrika (1/3)

10. září 2011 v 13:20 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Nedávno skončila má velká série o ostrově s naklonovanými prehistorickými zvířaty, nyní ale začíná nový příběh o třech částích: Thompson kontra KryptoAfrika! Nechal jsem se inspirovat africkou kryptozoologií, a zde je jednoduché motto příběhu: "I když tento příběh na pravdě být založen nemusí, Afrika je opravdu neprobádaným světadílem... Cokoliv, co se mihne kolem Vás v zeleni může být krásné i strašné... Tak copak se tam, za hranicemi naší mysli asi skrývá?". Doufám, že se Vám příběh bude líbit...

Thompson kontra KryptoAfrika, část první:
Bylo krásné pondělní dopoledne, když ne moc proslulý zoolog Adalbert Thompson vkročil do své pracovny na okraji Londýna ve Velké Británii. "Už jen vyvolám ty fotky a zjistím plné DNA informace o papoušcích!" řekl si Adalbert a vydal se to místnosti, kde se vyvolávají fotky. Tam na něho již čekal jeho kamarád od školky: Jim Reallyto. "Kromě paopušků tady mám ještě něco..." podivně se zamračil Jim a sáhl si do kapsy. Jakoby čekal, že už si o něco dalšího Adalbert řekne. A ten to udělal. "Tak tady to máš!" řekl Jim. "Co to je?! Kongamato nebo Dimorphodon z Jurského dramatu?!" řekl Adalbert. "Ne. Tohle je fotka Kongamata, kterého vyfotila jedna expedice minulý rok..." řekl Jim. "Já jsem jen zoolog, ale..." zamyslel se Adalbert. V jeho hlavě skákaly různé možnosti, ale ta hlavní byla to, že by se do Afriky vypravil a vyfotil Kongamata znovu. "Afrika je prozkoumána zhruba tak ze 3% a co by bylo, kdybych se seznámil s africkým kmenem a hledal u Konga Kongamata a další kryptidy?". Adalbert si začínal po dnech vybírat trasy letadel a lodí, nakoupil několik aut a sehnal tým. Jeho hlavními členy byli: Adalbert Thompson (tedy on), zoolog, Jim Reallyto-aplikovaný zoolog a fotograf divoké zvěře a doktor Donald Whateyr, který by byl schopný vyléčit takřka cokoliv. Letadlo vylétlo na dlouhou trasu 31.července 2011. "Doba expedice KryptoAfrika bude trvat asi 2 měsíce, takže si musíme pospíšit. Zítra ve 12:34 se dostaneme do Konga, letadlo přistane, odjedeme jeepy do pralesa, po cestě se tak dostaneme až ke kmenům a najdeme kryptidy..." vyslovil Adalbert. Přesně tak to také bylo. Když se druhý den, na začátku odpoledne vydali na cestu v pralese, zahlédl Donald jakési "zvířátko", které se na ně celou dobu dívá na každém ze stromů. "Co to tam pořád vydíš?!" řekl Adalbert. "Vypadá to jako zvíře, které nemá kůži ale lebku." řekl Donald, ale sotva co ukázal do koruny stromů, ošklivá hlava zmizela. Později ale patrně to samé zahlédl i Adalbert a Jim. "To bude zdá se Kongamato. Kryptidi určitě žijí! Ale musím to vyfotit, nebo mi nikdo věřit nebude. Jime, prosím, foťák..." řekl Adalbert. Ale zrovna ve chvíli, kdy se Adalbert rozhodl Kongamata vyfotit, hlava zmizela, takže na fotce zbyl jen nekonečný prales. "Co to je za zvuky?!" zeptal se Jim. Všude se něco podivného hýbalo a zvuky, více skřekavé, byly stále blíž. Večer, když si členové týmu ustlali na náklaďáku, se objevili konečně domorodci. "To jsou ti z kmenu Aragungurata! Ti tady žijí! Cíl je tu!" řekl Adalbert. "Dobrý den, my jsme ti bílí lidé z Velké Británie a hledáme tu záhadná zvířata. Budete našimi průvodci?" řekl Adalbert a překladatel to samé pečlivě odpořekládal. Domorodci a britové si sedli kolem ohně a začli se dohadovat. "Ura masa tere mese jaka nusu tuku ra. Mana se te jakutuasaza. Raka se te jaka se te creterete Mbielu-Mbielu-Mbielu." řekl náčelník kmene. Překladatel přeložil: "Zítra Vás zavedeme támhle do Stinného údolí, kde žijí hroziví tvorové. Žije tam Lev-Dlouhý zub nebo Mbielu-Mbielu-Mbielu.". Druhý den se vydali směrem do údolí. Náhle se však na dnimi cosi mihlo. "Kongamato!" vyhrkl jeden lovec. "Komngamato, takže žije!" vyslovil Adalbert. Jim popadl foťák a vyfotil jakási křídla a končetiny. Sotva ušli dalších deset metrů, Kongamato zaútočil. Bylo jich více. Létali nad týmem. "To je úžasné!" řekl Adalbert. "To je hrozivé!" zparodizoval jej Donald. Ale také bylo. Kongamato se za chvíli zakousl Jimovi do baťohu a odnesl jej. "Tak to byl náš jediný batoh, ve kterém bylo jídlo. Co teď?!" řekl Jim. "Něco si najdeme." řekl Adalbert a zcela posedlý svou expedicí šel s domorodci dolů do údolí. A náhle... Jakoby vstoupili do ráje... Všude prosvitly sluneční paprsky korunami stromů a před nimi stálo něco, co zdánlivě připomíná Stegosaura. "Mbielu!" vyhrkl Adalbert. "Kongamato!" řekl Jim. Avšak dole, u bažiny je sledovalo něco méně přívětivého, co cokoliv, co jako kořist, zabije... "Zabij, nebo budeš zabit!".

Líbí se Vám můj nový příběh? Co tedy bude dál, to uvidíte...

Blog polárních medvědů-9.9.2011

9. září 2011 v 14:16 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další část mé série o arktické Kanadě... Celkem druhá v září...

Churchill, Manitoba: 8°C
Gillam, Manitoba: 10°C
Winnipeg, Manitoba: 14°C
Arviat, Nunavut: 5°C.
V arktické Kanadě lze nyní, v září, již pozorovat velké změny. Hudsonův záliv pomalu zamrzá, což na severu lední medvědi již vycítili. V řece Churchill stále žijí běluhy. Zanedlouho se však budou muset vrátit zpět na Hudson. Mohly by mít nedostatek potravy a mláďata se musejí narodit v mořské vodě. Lední medvědi v okolí Churchillu již také začínají mít lepší období. V Gillamu se též objevil lední medvěd. Tentokráte však jde o příklad mnohem hrozivější, protože tento medvěd napadl člověka. Ten skončil s nehezky červeným obličejem. Avšak volná příroda se stále zotavuje. Kromě medvědů, polárních lišek a lumíků se však začínají objevovat i stopy po dalších tvorech-mrožích...

Příští část zase v pátek! Máte se však na co těšit: rád bych ukázal, jak dokáže lední medvěěd napadnout člověka, již brzy!

Planet dinosaur-Základní informace o nové sérii

8. září 2011 v 16:19 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jak již většina z Vás ví (a Ti kteří to neví), již 14.září startuje ve 20:30 na BBC One a BBC One HD zcela nový seriál s názvem Planet Dinosaur (Planeta dinosaurů). Bude mít šest dílů a představí se v něm většina zvířat, o nichž jsme neměli možnost vědět v Putování s dinosaury. Mě osobně se již podařilo některé druhy rozpoznat, a to zvláště díky reklamě.

Zvířata: Carcharodontosaurus, Spinosaurus, Argentinosaurus, Predátor X, Ceratosaurus, Caudipteryx (myslím), Archaeopteryx (myslím), Quetzalkoatlus, Plesiosaurus (může jít také o více druhů), Sarcosuchus, Stegosaurus a zcela určitě se zde objeví mnohem více druhů.

Rád bych sem zanedlouho uveřejnil také reklamu. Začátkem příštího týdne nebo snad koncem tohoto tento trailer uvidíte. Pokud si myslíte, že se zde objevují druhy, které jsem zde ještě nenapsal, ihned mě informujte, ať je informací více...

Panoplosaurus

7. září 2011 v 15:43 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Panoplosaurus ("plně opancéřovaný ještěr") je docela velkým, severoamerickým ankylosauridem, žijícícím v typickém období Křídy před zhruba 70 miliony lety. Panoplosaurus je jedním z posledních nodosauriodních ankylosauridů, protože v této době Zemi začali pomalu osídlovat ankylosauři s kyjem na konci ocasu. Jméno mu dal Lambe už v roce 1919. Tento živočich měl širokou, hruškovitou lebku, vpředu typicky bezzubou a též měl dva velké nosní otvory. Podobně, jako u mnoha jiných ankylosauridů, měl Panoplosaurus pancíř přímo navazující na hlavu. Narozdíl tak od svého protějšku, pojmenovaného Anoplosaurus, byl asi více opancéřovaný. Však také jeho jméno tomu napovídá. Nejširší desky byly pravděpodobně usazeny v ramenní oblasti a na krku. Panoplosaurus se však ještě do nedávna překryl jménem Edmontonia, ale dnes již paleontologové předpokládají, že jde o zcela jiný rod.
Panoplosaurus je vcelku hojný. A to jak v knihách, tak ve filmech. Jeho popis najdete třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody" či "Příručka pro pravěké safari".

Příště jeho tzv. protějšek Anoplosaurus!

Silvisaurus

6. září 2011 v 16:05 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Silvisaurus ("lesní ještěr") dostal tak trochu vhodné jméno pro dinosaura. Žil v období Křídy, před 125-95 miliony lety na území dnešního Kansasu v USA. Šlo o čtyřmetrového býložravce, zřejmě, jak již napovídá jméno, žijícího v lesích. Spásal nízko rostoucí vegetaci v podobě například kapradin. Jméno mu dal Baton v roce 1960. Známe jen jediný druh: S. condrayi. Silvisaurus měl zcela malé, zaostřené zuby, které vybíhaly z krátkého zobáku. Nad předními končetinami, jako typický nodosaurian měl po páru dlouhých ostnů. Také ocas byl hodně trnitý. Podle lebky mohl Silvisaurus vyluzovat dlouhé zvuky, jelikož otvory v lebce jsou docela větší. Bohužel, podle fosilních nálezů jsme se o Silvisaurovi mnoho nedozvěděli, protože kromě ramenní a lebeční oblasti se vlastně nenašlo vůbec nic. Znamená to tedy, že k rekonstrukci Silvisaura bylo zapotřebí mnohé domnívání...
Jeho popis najdete třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" ale objevuje se též jako blíže nespecifikovatelný druh v dokumentu "Země Albertosaura" (tam by se ale vyskytovat neměl, protože vté době již nežil).

Příště Panoplosaurus!

Animantarx

5. září 2011 v 16:19 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Animantarx ("oživená pevnost") byl ankylosaurid ze skupiny Nodosauria, který žil na území Severní Ameriky v období Křídy, asi před 100 miliony lety. Jméno mu dal Carpenter, Kirkland, Burge Bird v roce 1999. Jde o 3 metry, tedy středně velkého nodosaurida, jež je dobře známý díky objevu Ramala Jonese. Ramal Jones věděl, že tam, kde jsou fosilie je nižší radioaktivita. Tudíž tak přiměl výzkumníky, aby vrstvy odkryly. Jednimi z nejznámějších pozůstatků Animantarxe jsou neúpůlná lebka a části kostry tvořené páteří. Animantarx vypadal zeřjmě hodně obrněně, nad předními končetinami mu vyrůstal vždy jeden osten (podobně jako u některých stegosauridů, mezi něž patřil třeba Lexivisaurus) a měl též hodně obrněný ocas. Podobal se tak svému příbuznému Polacanthovi, který patřil do samé skupiny.
Animantarx není zase tak známý, jak může vypadat. Jeho popis ale uvedl třeba Douglas Dixon v "Dinosauři průvodce 270 rody".


Příště Silvisaurus!

Dinosauři a jejich obří rozměry... Ale proč?

4. září 2011 v 14:14 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Asi minulý rok se vědcům podařilo najít překvapivé údaje... Většina lidí, nezabývajících se dinosaury, si často pokládá otázku: "Proč byli vlastně dinosauři tak obrovští?". Odpověď se jednoduše skrývá v jejich těle. Německá nadace pro výzkum přispěla třemi miliony eur k tomu, aby se zjistila skrytá identita těchto dinosaurů... Například obrovský Brachiosaurus nebo Giraffatitan, případně giganticky vyhlížející Argentinosaurus by přece se svojí kolosální váhou ani nemohli existovat. Pokud se naučíte žvýkat, budete mít velkou výhodu. Žvýkání totiž usnadňuje trávení, což se u nás, lidí, pozná. Bohužel však, dinosauři stoličky neměli (kromě některých druhů) a tak žvýkat neuměli. A co k tomu dál? Další důležitou zprávou je, že velcí sauropodi měli malou hlavu. Pro přežvýkavce je typická velká hlava, kde svaly jednoduše pohybují s čelistmi. Sauropodi měli ale velmi malou hlavu... A je tu ještě další otázka. Přesličky jsou pro nás, savce, něco typu smirkového papíru. To znamená, že v trávicí soustavě obřích dinosaurů musely být tyto přesličky několik dnů. Jenomže je tu další výhoda... Ta již s potravou nesouvisí. Někteří dinosauři dokázali to, co člověk nedokáže. Mohli se současně nadechovat a vydechovat. To znamená zvětšení jejich plic. Každopádně, vědci předpokládají, že i srdeční metabolismus u těchto sauropodů musel být ohromný. Mohl mprodukovat omnohem více energie, než naše srdce. I tak to znamenalo pro tyto obry, že byli pomalí. Kvůli tomu se však u nich vyvinuly tyto skrytté zbraně... A o těch si budeme moci povídat příště...

POkud se Vám tento článek líbil, prosím, komentujte... Jak již víte, příště přinesu další informace o anatomii dinosaurů. Můžete se těšit na kolosální dravce!



Útěk z ostrova "Noční můra" (3/3) Všechno někdy skončí... I život

3. září 2011 v 14:39 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

ÚTĚK Z OSTROVA "NOČNÍ MŮRA" (3/3) VŠECHNO NĚKDY SKONČÍ... I ŽIVOT:
Daniel se ocitl v dimenzionální bráně, která ho přepravila do konce období Křídy. Než se nadál, uviděl skus čelistí Tyrannosaura a nic se s ním dál nědělo. Zato Jean se neustále skrýval za zdí. Austroraptoři byli všude kolem. "Errrrááá!" se ozývalo kdekoliv, kam jen Jean otočil hlavu. Najednou ucítil jakési otřesy. To bylo z toho, že podlaha byla nerovná a tak poznal, že se dravci blíží k němu. Jak jen nejrychleji mohl, otičil se a utíkal až ke stolku s léky a ubrus shodil tak, aby vidět nebyl. "Buď přežiju, nebo zahynu! Je čas na zúčtování..." pomyslel si Jean. Všiml si, jak se drápy Austroraptorů hýbou a ťukají do země. Jean byl již netrpělivý. Vyskočil a začal střílet. Celý zásobník byl prázdný, když všichni Austroraptoři leželi z rozťatými krky, odstřelenými končetinami nebo vyříznutými vnitřnostmi... Jean si oddychl, shodil ze sebe svetr a utřel si pot na čele a sliny. Potom popadl na zemi ležící basebalovou pálku a jeden browning a vydal se ven z katakomb. Neustálé vrčení mu však napovědělo, že se za ním blíží nejznámější prehistorická kočkovitá šelma...

... Šavlozubý tygr. Smilodon dělal pomalé a velmi tiché kroky ale dýchal až příliš nahlas. "Tak tady už nezvítězím tak, jako u těch odporných zabijáků..." pomyslel si Jean. Rychle se vydal k východu z katakomb. Smilodon se ale hnal za ním. "Hmm... Daniel se dostal někam do jiné dimenze, třeba se mi to taky podaří!" řekl si Jean a vytáhl Danielovu kopii přístroje. Rázem mu zmizela hlava a pak i celé tělo a ocitl se před 2,5 milionu let na území dnešní Jižní Ameriky. Tam si zrovna dva Phorushracové, ptáci vysocí asi 3 metry, "hráli" s mládětem Macrauchenie. Klovali do něj zobáky do chvíle, než se mláděti podlomily nohy a ono bylo zabito. "No, tak zase to pěkný konec..." pomyslel si Jean. "Aspoň nikde žádné páchnoucí šavlozubé šelmy a všude je trocha klidu..." domyslel si to, ale než se nadál, jakoby se zemí přehnalo zeměstřesení. Země začala pukat a Jean vyběhl na pláž. Jen pár set metrů odtud se pohybovala Severní Amerika, která se za pár minut měla s Jižní srazit. "Rychle zpátky!" zařval Jean a zapnul přístroj. Bohužel mu šlápl na anténu a tak se čirou náhodou objevil v době před...

... Před 400 miliony lety tam, kde je dnes Spojené království, tedy Velká Británie. Mnoho štěstí ale něměl, protože se za jedním Hynerpetonem na útěku vyhnala velká Hyneria. Jean se jakoby veden někým jiným rychle vydal do lesa a začal stavět vor. Měl u sebe pěkně dlouhý provaz a nožem jej přeřezal, aby dřevo uvázal k sobě. Co nejrychleji se tak vydal na širý oceán. Poté však začal přístroj znovu přetáčet jakýsi "film" a Jean zcela zmizel. "Do Prčic už, co zase bude teď?!" lekl se Jean a ocitl se zpátky na ostrově. Za ním se postavil mohutný samec Dilophosaura. "Běž pryč!" vyhrkl Jean a praštil jej hůlkou. To ale dělat neměl. Dilophosaurus se v mžiku zabořil do Jeanova břicha... Ostrov byl tak navždy opuštěný. Jen jednou se na něj omylem dostal jeden student, který však mohl za to, že epidemií vyhubil všechna zvířata ostrova. Nakonec jej sežral Dunkleosteus v hlubinách a ostrov zanikl pádem omylem hozené testovací atomové bomby... To je konec historie, kterou si ostrov "Noční můra", odnesl s sebou navěky do hlubin moře...

A tímto celá tato série definitivně končí... Kdo ví, jestli přinesu ještě něco podobného... Chtěl bych Vám ale říci, že chystám příběhy současně žijících zvířat, tak se těšte!