Leden 2012

Pravěké safari I.-19.

31. ledna 2012 v 14:23 | HAAS |  Naše soutěže
Minule napsalo 8 z 9 hráčů, což je zase o jednoho více. Jediný Král Teluris neodpověděl (je možné, že tvé safari pak bude trvat hodně dlouho). Velice mě však potěšilo, že jsme se opět dostali do normálu. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Trochu to zabralo. Zprvu to vycházelo docela dobře, pak však na tebe zatlačí stěna stanu - silný vítr ho celý schodil... si v kritické situaci...
A: Co nejrychleji stan znovu postavit,
B: Zůstat pod zbořeným stanem - zůstaneš tak přesto v bezpečí před deštěm,
C: Zkusit se stan postavit ze vnějšku.

Betaraptor
Popis je již takřka hotový. Ještě však zbývá několik informací...
A: Dokončíš popis,
B: Necháš toho,
C: Trochu se přiblížíš.

Oceanpraveku
Rozhodl jsi se vydat se do křovin. Je možné, že by tam Velociraptoři mohli být docela hojní. Jdete tedy...
A: Půjdete dál,
B: Raději si nejdříve postavíš stan,
C: Vrátíš se do minulého tábora u obří kostry.

Mojeznamkyavatar
Utíkáš za tím živočichem. Chvíli si myslíš, že jde o Spinosaura, pak však na tebe spadne kus ohlodaného listu. Je to Ouranosaurus...
A: Budeš ho pouze pozorovat,
B: Začneš s popisem Ouranosaura,
C: Vrátíš se do tábora.

Alfaraptor
Hledáš toho neznámého tvora po celém lese. Nikde však nic. Potom ale uslyšíš zvláštní skřek - z noci je Ti nějak povědomý...
A: Co nejrychleji najdeš zdroj toho skřeku,
B: Raději se někde ukryješ,
C: Poběžíš zpátky k Troodonům.

Dinosaurss
Pozoruješ tedy, jak Diplodokové kladou vejce...
A: Zapsat si pár zajímavých informací,
B: Pomocí antény zjistit, jak je na tom Ornitholestes,
C: Odejít odsud.

Vašek
Je to sice správné rozhodnutí, ale stopy nikde. Nemůžeš najít nic po těch lupičích ani po svých zásobách...
A: Přesto pokračovat v cestě,
B: Vrátit se do tábora,
C: Najít nějakou vlastní potravu.

Král Teluris
Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...
A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,
B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,
C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran
To bylo správné rozhodnutí. Déšť ustal. Teď máš možnost vrátit se ke stanu...
A: Vzít všechny funkční věci a jít dál,
B: Ještě zůstat v úkrytu,
C: Celou misi vzdát.

Snad si všichni vyberete pro Vás dobré odpovědi. Mimochodem, chystám zcela nový příběh, takže se těšte... Příští safari za týden!

Olorotitan

30. ledna 2012 v 15:25 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Olorotitan ("gigantická labuť") byl ruský hadrosauriodní dinosaurus, lambeosaurin, který se živil spásáním vegetace. Byl vykopán v letech 1999-2000 na břehu řeky Amur v Rusku - jde vlastně o nejlépe zachovalého dinosaura nalezeného na území tohoto státu. Zároveň je to nejúplnější lambeosaurin nalezený mimo Severní Ameriku. Měřil až 12 metrů, takže se řadil k jedněm z největších hadrosaurů vůbec a žil na konci Křídy. Obrovský hřeben, který měl na hlavě, připomínal čepel sekery posazený zezadu. Krk měl mnohem delší, než ostatní lambeosaurini. Ačkoliv to může být zřejmě nějakou nemocí, ocas byl také mnohem delší nez u ostatních hadrosaurů. Zavádějící jméno "gigantická labuť" mu dali Godefroit, Bolotsky a Alifanov roku 2003. Známe jediný druh; Olorotitan arharensis...
Olorotitana najdeme v mnoha knihách... Objevuje se například v knize Douglase Dixona "Dinosauři - Průvodce 270 Rody".

Příště Lusotitan!

Život v divočině: Volavky

29. ledna 2012 v 14:06 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Nový slibovaný seriál o první řadě s dvanácti díly je tu... V tomto dokumentárním cyklu se podíváme na různá místa na Zemi a budeme v příběhu sledovat život zvířat v divočině, zároveň se o nich však dozvíme nejméně základní fakta...

Život v divočině
Volavky

Volavky... Patří mezi brodivé a do čeledi volavkovitých... Podíváme se na dva druhy volavek; volavku popelavou a volavku rusohlavou do Řecka v jižní Evropě, na Floridu a do Venezuely. Náš příběh začíná tady: velká hejna volavek popelavých přilétají do jižní Evropy, Řecka. Do těchto míst přiletěli hnízdit a vychovávat svá mláďata, ostatně, jako každý rok. U vod tráví spoustu času. Tato volavka je tak vyčerpaná, že nemohla vydržet a dávno před tím, než si postaví hnízdo, se rozhodla ulovit si kořist. Volavky popelavé se živí rybami, ale také dalšími živočichy, např. korýši anebo drobnými hlodavci. Každá dospělá volavka měří asi 90 cenimetrů. Rozhodli jsme se, že si vybereme tento volavčí pár. Hnízdit začnou už pouze za několik týdnů. Pokud se z nich mláďata vylíhnou, bude to další úspěch...

Za dalším druhem volavky se vydáme do Národního Parku Everglades na Floridě. Dospělí jedinci jsou ale mnohem větší, než dospělci volavek popelavých - mají asi 49 centimetrů. Původem je z Afriky. V Národním Parku Everglades se živí rybami. I když jsou to většinou velice chytří ptáci, právě ato volavka se dostala chtěně do nebezpečí. Pro aligátora není nic těžkého volavku usmrtit; vlastně stačí jedno stisknutí, a přetne ptákovi krk - tím pádem skončí hlava bez těla. Pojmenovali jsme tohoto jedince Hans, jelikož jde o samce. Bohužel, na zimu, jako by se po volavkách na Floridě slehla zem. Na toto roční období odletěli více na jih, takže je možné, že Hanse již vůbec neuvidíme. Další volavky rusohlavé ale žijí v tropickém státu Venezuela. Pár pod jmény Lawrence a Clare právě vytvořil hnízdo, do kterého mohou klást vejce. Samec ale hnízdo v brzké době opustí. Clare tak zůstane na hnízdě sama a bude jen na ní, jestli mláďata vyrostou. Volavky rusohlavé většinou snáší 3 nebo 4 vejce. Jestli-že se však mláďata vylíhnou, bude na ně čekat jedno velké nebezpečí. Zdejší vody jsou totiž plné prdátorů, jako je tato ryba piraně. Ty dokáží ohlodat mládě volavky za méně než jednu minutu zcela na kost. Za delší dobu však k jejich vylíhnutí dojde a tak začne vůbec první boj o přežití v životě...

Nyní se vracíme zpátky do jižní Evropy. Náš pár volavek popelavých se již stará o obvyklou snůšku vajec, je jich celkem 5. Trvá to nějakou dobu, ale nakonec se mláďata vylíhnou. Rodiče je krmí natrávenými rybami, které jim posléze vyvrhnou do zobáčku. Takto se o něj budou starat několik měsíců, než začene volavka dospívat, poté matka naklade další vejce a znovu se o ně bude starat. Naše volavky z jižní Evropy vyseděly 5 vajec. Přesto však přežije jedno. To znamená, že asi 90 % úlovků a práce postarat se o mláďata bylo zbytečných... I naše Clare, volavka rusohlavá vyseděla vejce, přesto také přežilo pouze jedno mládě. To také nakonec matku opustí. Zbytek mláďat zabyli predátoři - malé volavky přepadly přes hnízdo a vše dokonaly například tyto piraně. Přesto však volavky přežívají a také přežívat v divočině budou. Sledovali jsme jejich život v jižní Evropě, na Floridě i ve Venezuele a zjistili jsme, jak žijí jejich mláďata i dospělci. Doufejme tedy, že volavky tu s námi a mnoha jinými živočichy, také přežijí...

Snad se Vám první část nového dokumentárního cyklu líbila... Další část uvedu pravděpodobně na konci února... Pokud se Vám líbila, komentujte...

Podivuhodná divočina Australasie 4/6

28. ledna 2012 v 15:04 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další díl mého šestidílného dokumentárního seriálu z prostředí Australasie, tentokráte s cílem Jižní ostrov Nového Zélandu...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Jižní ostrov Nového Zélandu. Teprve na začátku našeho letopočtu se na Novém Zélandě objevila první lidská noha. Do té doby zde byla spousta velice unikátních živočichů, řada z nich však vyhynula - většinou také kvůli člověku. Na Jižním ostrově však dodnes tito podivuhodní živočichové přečkávají... Proč? Dokázali se nám přizpůsobit. Na pobřeží Tasmanova moře rostou tato obřé kapradí. Je to úkryt pro spoustu nových živočichů; krysy se sem dostaly pouhou náhodou. Byli to vlastně první savci na Novém Zéůandě. Podobně, jako na každé místo na světě s člověkem, i sem se krysy dostaly kvůli němu. Dnes jsou tyto bří kapradiny útočištěm pro jejich spletě různých chodbiček, které vedou až k lidským obydlím... Původní fauna se však skládala především z ptáků a plazů. Nestor kea je veliký papoušek a obývá lesnaté oblasti pouze tohoto ostrova. Živí se bobulemi, nektarem i hmyzem, na vejcích sedí asi 21 dnů. Každá snůška tvoří 2 až 4 vejce. Kea je známý především pro svou inteligenci nebo zvídavost, často je tak viděn například na parkovištích. Někdy ale kea napadne i zraněné ovce a kvůli tomu se stal zranitelným živočichem. Od druhé poloviny 80. let se stal chráněným. Je rozšířen především v oblasti Jižních Alp... Jiní ptačí druh ale narozdíl od kei není letu schopen. Takahe novozélandský je nejvetší chřástal světa s délkou 63 centimetrů a váhou přes 1 kilogram. Je to též novozélandský endemit a jde o ohrožený druh zvířete. Na pokraj vyhubení se dostal z počátku kvůli Maorům, kteří ho nepřetržitě lovili, později kvůli dovezeným predátorům - největším z nich byl tento hranostaj. Byl považován za vyhynulý a až ve 40. letech se ho podařilo znovu nalézt. Při sčítáních v roce 2006 vědci napočítali asi 3100 jedinců v divočině. Přesto ale většina těchto takahů žije v zajetí. Živí se sněžnou trávou, která roste v Jižních Alpách... Na jihu Jižního ostrova Nového Zélandu se však vyskytuje další ptačí druh: albatros. Je to sice zranitelný druh, přesto se však vyskytuje na spoustě míst po celém světě. Na jihu Jižního ostrova jich, jako obyčejně, žijí celé kolonie. Rozpětí křídel se rozrůstá až na 1,5 metru a váží 6-12 kilogramů. Požírá menší druhy ryb, ale je znám také jako lovec chobotnic! Staví si kuželovité hnízdo, kam klade svá vejce... Ale i vody kolem Jižního ostrova Nového Zélandu kypí životem. Jsou plné těchto prazvláštních garnátů a i spousty dalších tvorů. Vorvani jsou nejvíce ozubení tvorové, kteří kdy žili. Mají také možná tu nejtlustší kůži mezi všemi zvířaty; podle vědeckých propočtů má tloušťku přes 40 centimetrů (nepočítáme podkožní tuk). Právě Jižní ostrov Nového Zélandu je velice oblíbeným místem pro pozorování vorvaňů... Žije tu ale neště jeden, o mnoho větší tvor a zjevně největší živočich planety. Sice že jej předčili prehistoričtí dinosauři, v součanosti je to nejen největší mořský savec, ale i živočich na Zemi. Bohužel, kvůli jeho lovu pro maso je to ohrožený druh. Živí se zejména krilem. Umí plout rychlostí až 36 kilometrů za hodinu a rekordní jedinec měřil asi 33 metrů! Divočina Jižního ostrova Nového Zélandu je opravdu podivuhodná, v minulosti i v součanosti a my, pokud nebudeme ničit životní prostředí a původní přírodu, můžeme doufat, že tu s námi bude i v budoucnosti...

Snad se Vám i další část Podivuhodné divočiny Australasie líbila, pokud ano, komentujte...

Blog polárních medvědů-27.1.2012

27. ledna 2012 v 15:57 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další, poslední lednový díl mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -15°C
Gillam, Manitoba: -15°C
Winnipeg, Manitoba: -3°C!
Arviat, Nunavut: -17°C!
Konec ledna zanechal v kanadské Arktidě opět rekordní teploty... Nejde nyní o jejich výšku mrazu, ale o jejich teplo. V Churchillu se tento týden teploty stále pohybovaly s body podobnými, jako minulý týden. V posledních dnech však přišlo výjimečné oteplení. Nyní ale začíná doba, kdy mají lední medvědi největší hlad a tak mají již málo příležitostí, aby využili zamrzlého Hudsonova zálivu. Pokud by teploty podobné těmto byly stejné, jako nyjí, Wapuská expedice by nemusela skončit. Ve Winnipegu ale došlo k prudkému oteplení. Za pouhých -3°C a teplot, které se okolo tohoto bodu pohybují byly pozorovány například polární lišky, nebo puštíci obrovští...

Příští část opět za týden! A mimochodem, počítejte, že Blog polárních medvědů se již v březnu přemístí na blog Arktida & Antarktida a zde opět zavládnou obrázky týdne...

Archaeornithomimus

26. ledna 2012 v 15:36 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Archaeornithomimus ("raný Ornithomimus") byl ornithomimimosaurid z Erehnotu ve vnitřním Mongolsku. Odnikud jinud jej bohužel neznáme. Původně byl v roce 1933 přiřazen jako druh rodu Ornithomimus, poté jej však vědci přejmenovali. Udělal tak Russel v roce 1972. Bohužel, mnozí paleontologové považují jméno "Archaeornithomimus" za nomen dubium, protože kosterních pozůstatků je velice málo, a tak by klidně mohlo jít o nějakého zcela jiného teropoda. Archaeornithomimus se velice podobá Sthruthiomimovi a jiným ornithomimidům, přesto, že žil asi o 30 milionů let dříve. Prsty na předních končetinách však vysvětlují vědeckou překážku; jsou na ornithomimida až moc malé. Přímé drápy na prstech jsou také velice primitivní. Byl až 3,5 metru dlouhý, uměl samozřejmě rychle běhat a byl to všežravec...
Archaeornithomimus je v knihách často k nalezení velice obtížně, ale objevuje se třeba v knize od Dougala Dixona "Dinosauři - průvodce 270 rody".

Příště Olorotitan!

Pravěké safari I.-18.

25. ledna 2012 v 16:25 | HAAS |  Naše soutěže
Minule sice napsalo 7 z 9 hráčů, což je o jednoho více než minule, přesto však mě zklamalo, že i přes již tři upozornění někteří nenapsali. Nezapomeňte, že čím více chybíte, tím delší bude Vaše Pravěké safari, takže je možné, že druzí již budou mít řadu č.2 a vy stále 1. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Pokusil ses rozdělat oheň, štěstí Ti však nepřeje. Prší více a více a malý ohínek je ihned uhašen. Jestli-že chceš zapálit opravdu veliký, budeš si muset dojít pro dříví... Jsi v kritické situaci...
A: Půjdeš do lesa za dřevem,
B: Zůstaneš tu a stále se budeš o oheň pokoušet,
C: Ohřeješ vodu a dáš si na nohu namočený, tedy horký, kus látky.

Betaraptor
Vybral jsi si jednoho Lexovisauřího samce, který Ti připadá na popis skvělý. A popisuješ ho...
A: A budeš popisovat dál,
B: S popisem skončíš,
C: Přiblížíš se k němu.

Oceanpraveku
Rozhodl jsi se vydat se za Velociraptorem. Nyní máš už nějaké zkušenosti; sým si vyber, kam ho půjdeš hledat...
A: Do křovin,
B: Do polopuštní krajiny,
C: Do pralesa (nejdříve musíš najít ten).

Mojeznamkyavatar
Zapálil jsi oheň, a v tu chvíli odběhlo docela veliké zvíře s plachtou na zádech...
A: Poběžíš za tím, je dost možné, že jde o Spinosaura,
B: Zůstaneš tu a schováš se,
C: Zavoláš štáb a potom poběžíte.

Alfaraptor
Pořádně jsi si odpočinul a teď jsi už dosti silný vydat se dál. Je to jen na tobě...
A: Vrátit se k Troodonům,
B: Hledat toho neznámého tvora,
C: Vrátit se ke Sthruthiomimovi a popisovat ho.

Dinosaurss
Ornitholestes je na vysílačce a ty jsi zpátky u stáda Diplodoků. Je tu jedna výhoda; možná budeš moci pozorovat jejich kladení vajec...
A: Pozorovat, jak kladou vejce,
B: Pozorovat je celkově,
C: Sledovat po vysílačce Ornitholesta.

Vašek
Spíš, v tom Ti však něco vleze do stanu a sebere batoh s jídlem. Ráno nemáte nic k jídlu... Jsi v kritické situaci...
A: Zkusit to najít a donést batoh zpátky,
B: Nechat to být a hledat Saltasaury,
C: Vzdát celou misi.

Král Teluris
Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...
A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,
B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,
C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran
Opustil jsi stan, bohužel však bez věcí. Hned na to ho zavalil strom. Určitě ale mnoho věcí nezůstalo...
A: Prohledat zbytky stanu a vzít všechny funkční věci,
B: Nechat to být a schovat se někde,
C: Usnout.

Snad si všichni vyberete pro Vás dobrou odpověď... Příští safari opět příští týden!

Anserimimus

24. ledna 2012 v 16:26 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Anserimimus ("napodobitel husy") byl mongolský teropod, ornitomimimosaur, dlouhý až 3 metry. Máme o něm bohužel méně informací, než u mnoha jiných ornitomimimosaurů. Část jeho kostry tvoří neúplná přední končetina. Podle paže, která je silná, vědci usuzují, že mohl velice dobře hrabat, aby nalezl chutné kořeny, hmyz nebo dokonce dinosauří vejce - byl to tedy všežravec. Od jiných ornitomimimosaurů se Anserimimus liší tím, že velikost plochy svalů, která je připojovala, se znásobila. Drápy byly ploché a vzhledem připomínaly kopyta. Jinak se ale Anserimimus od ostatních, jemu příbuzných, nijak neliší. Pojmenoval ho Barsbold v roce 1988, Anserimimus ale uměl určitě rychle běhat, takže "napodobitel husy" je jméno velice zavádějící. Známe jeden druh; A. planinychus...

Příště Archaeornithomimus!

Lednové novinky na blogu

23. ledna 2012 v 15:33 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jak jsem již sliboval, tento týden uvedu nějaké novinky na blogu. Půjde především o jeden v současné době nadějný projekt, ale bude toho ještě více...

Na konci každého měsíce by zřejmě od ledna 2012 byl vždy takový nový "dokument". Prozatím jsem uveřejnil různé díly Podivuhodné divočiny, ten nový zatím nemám nazvaný. Půjde však o zobrazení života jednotlivých druhů zvířat v příběhu (to v dokumentech oblíbených televizních společností jako BBC, Discovery a Partheon vídáme často).

_____________

Dále chystám novou jarní Minisoutěž, tak počítejte, že na začátku března tu bude...

_____________

Chystám také dokončit sérií videí z dokumenturního seriálu Planeta mutantů, v nebližší době by jste mohli shlédnout poslední 4 videa.

_____________

Samozřejmě se budu specializovat dále na různé popisy, především dinosaurů, ale také současných plazů a možná, že v brzké době i ptáků.

___________

A na závěr zpátky k videím: Od YouTube kanálů stejnojmenných televizních stanic, jako je Discovery, National Geographic apod. budu vybírat další krátká videa z různých sérií s tématikou pravěku nebo přírody...

Snad budete s novinkami na tomto blogu spokojeni...

Život dinosaurů II.: Život Microraptora 2/4

22. ledna 2012 v 12:27 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Život Microraptora 2/4:
Všechna mláďata ty velice nebezpečné roky přežila. Jeffovi i jeho sourozencům bylo už přes rok, takže to byli dospívající jedinci. Bohužel, ve trojici jim šlo o život už mnohokrát. Tak například jednou je zahnala jiná skupina Microraptorů, když se pokoušeli k ní připojit. Jeffovi na pár dní pochroumali křídlo, naštěstí se díky dostatku potravy a vody Jeff vyléčil... Jednoho dne, kdy ale obě Jeffovy sestry spaly, se vydal na lov. Vzhledem k tomu, že nežral už něco přes týden a hrozila mu tím smrt, nemohl už čekat. Skočil ze stromu a plachtil na další. Z toho vylezl trochu výše a znovu začal plachtit, pousnul se asi o 100 metrů. K jídlu ale nikde nic. Hledal už hodiny, ale kromě Titanosaurů, kteří se pohybovali kolem jezera a kde tedy půdu nerozrývali, nic nenašel. Pak se ale kolem něj něco mihlo. Na kmeni stromu lezla malá ještěrka. Jeff byl tak hladový, že se vydal i na větší kořist, než kdy lovil a pomalu usedl na kmen stromu. Plaz si Microraptora ale všiml a rychle odběhl na vysokou větev. Jeff pochopitelně odhupkal za ním. Nakonec ještěrovi nezbývalo nic, než stát se kořistí Microraptora, nebo skočit dolů a sám si tak způsobit smrt. Jeffovi už nezbývalo mnoho, aby ho spolkl. Pak se ale z plaza něco vyklubalo a on zmizel - toto byl totiž létající dráček...

Jeff a létající dráček

Jeff ani nepřemýšlel a vyletěl za ním. Problém se ale přiblížil. Najednou na Jeffovu hlavu spadla kapka krve. Létající dráček se stal kořistí něčeho, co se Microraptorovi velice podobalo. Byl to Sinornithosaurus a Jeffovi teď nezbývalo nic jiného, než odsud zmizet. Sinornithosaurus byl totiž vybaven jedem, který by ho mohl usmrtit! Jeff zoufale plachtil pryč od dravce, ale ten ho zase doháněl. Nakonec se Jeff schoval v dutině stromu. Naštěstí, čich Sinornithosaura není tak dobrý, jako čich mnoha jiných predátorů... Jeff se ale vrátil s prázdnou. Osud tak přivede nakonec obě jeho sestry k smrti hladem a on sám přežije...

Snad se Vám druhá část Života Microraptora líbila... Ještě tu budou ale dvě části, tak máte, na co se těšit!