Leden 2012

Podivuhodná divočina Australasie 3/6

21. ledna 2012 v 13:06 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další díl mého šestidílného dokumentárního seriálu o podivuhodné divočině Australasie, tentokráte s cílem Severní ostrov Nového Zélandu.

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Severní ostrov Nového Zélandu. Na Nový Zíland vkročila první lidská noha až na začátku našeho letopočtu, asi kolem roku 100. Do té doby bylo toto soustroví čistě izolováno a tak se zde vyvinula spousta nových a unikátních živočichů. Řada z nich, jako sůavný pták Moa sice už vyhynuli, stále zde ale žijí další tvorové, kteří jsou jemu podobní. Do doby, než sem přijel člověk, a jako obvykle sem nechtěně přivezl savce - krysy -, se zde nevyskytovali žádní. Vyskytovala se tu divočina složená pouze z plazů a ptáků a mořských živočichů... Džungle Severního ostrova obývá jeden takový tvor, který je označován jako evoluční zvláštnost; kivi hnědý. Je to zranitelný druh ptáka, až 45 cenimetrů vysoký a nelétavý. Kivi má 4 prsty, jeden z nich je obvykle velice zakrnělý. Samice kladou za normálních okolností pouze jedno vejce, zahrabou ho do nory a většinu z doby asi 70 dní, kdy o něj pečuje, hladoví. O vejce se stará samec. Kivi je aktivní zejména v noci, kdy loví jeho oblíbenou kořist: červy a žížaly. Kivi hnědý se většinou stával kořistí maorů, tedy původních obyvatel Nového Zélandu. Dalším obyvatelem Severního ostrova je například tento ganet. Tento nádherný pták je bílý, křídla jemně černají, hlava je žlutá a kolem očí jsou opět černé proužky. Tito ptáci se vyskytují nad mořskými útesy západní části Severního ostrova... Dodnes je Nový Zéland, i když je jeho divočina narušena, domovem mnoha původních ptačích a plazích druhů. Jeden jeho obyvatel, který se vyskytuje převážně na Severním ostrově, je na Zemi přes 100 milionů let a stále zde žije. Tuatara hatérie novozélandská je posledním zástupcem řádu druhohorních plazů, ne však dinosaurů. Je 50-80 cenimetrů dlouhá, samci váží až 1 kilogram (samice zhruba půl kilogramu). Hatérie mají vlastně tři oči, dvě zcela takové, jako máme my a třetí, které vnímá množství světla. V mládí je u haterií vidět, později ale zaroste šupinami. Nepřítelem tuatary hatérie novozélandské je například tento buřňák. Buřňáci sídlí v norách haterií, kde kladou vejce. Je to velice vzácná symbióza, jen ale na velice krátkou dobu, později jsou tuatary schopny vejce buřňáků sežrat. Ve středu a na jihu Nového Zélandu lze najít člověkem dovezená zvířata - třeba tyto ovce... Ale i vody okolo Severního ostrova Nového Zélandu oplývají podivuhodnou divočinou. Cookovým průlivem proplouvají tyto pražmy, malé červené rybky. Okolo Velkého Bariérového ostrova se ale vyskytuje tato ryba: barakuda. Soltýn barakuda má až 40 kilogramů. Má 45 ceimetrů až 2,5 metru. V 18. století naměřené rekordy však odhadují na více než 4,4 metry. Barakudy se živí kanici, štítníky a vůbec všemi různými rybami, které se v jeho okolí vyskytují. Kromě Severního ostrova se však vyskytují i ve všech jiných tropických a subtropických mořích... Nakonec se podíváme sem, na sever Severního ostrova. Tyto stromy se nazývají kauri, jsou to typické tady rostoucí stromy. Jde o úkryt mnoha živočichů... Doufejme, že divočina Severního ostrova Nového Zélandu zůstane zachována a neskončí, podobně jako to bylo s ptákem Moa...

Snad se Vám další část mého dokumentárního seriílu líbila, pokud ano, komentujte...

Blog polárních medvědů-20.1.2012

20. ledna 2012 v 14:39 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další díl mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -33°C!
Gillam, Manitoba: -32°C!
Winnipeg, Manitoba: -26°C!
Arviat, Nunavut: -39°C!
Arktická Kanada nikdy nepřestane překvapovat... Pátek 20. ledna 2012 je možná jeden z nejchladnějších dnů tady v roce. Všechny teploty si zaslouží vykřičníky... V okolí Churchillu se stále pohybují lední medvědi, jako vždy, kromě toho začínají být pomalu aktivní i polární lišky. Zanedlouho však začne období pro lední medvědy nejkritičtější; jakmile budou mít hlad, budou se muset vydat z Churchillu na Hudsonův záliv. To je místo, kde žijí tuleni, což je nynější jediná potrava ledních medvědů. Wapuská expedice bohužel upustila a to samozřejmě kvůli vysokému počtu sněhu a nízkým teplotám. Bohužel to znamená, že tuto zimu budeme mít o polárních medvědech méně zpráv - tohle se stalo za posledních deset let poprvé. Arviat v Nunavutu zažívá ale skutečně kritické teploty. Celý týden se pohybují nad -30°C, sobi karibu stále zůstávají v blízkosti lidí. Tady Inuité vyjdou ven pouze dvakrát za den, většinou, aby nabrali vodu nebo vyvenčili psy. V této době je Arktida nesmírně krutá, nejen tady, ale i na jiných místech na světě...

Pokračování opět příští týden, tedy, snad... Tímto vidíte, jak se teploty v Arktidě neustále mění až do extremů... Mimochodem, příští týden bych rád uveřejnil článek o informacích na blogu, možná Vás budou čekat některé novinky...

Pravěké safari I.-17.

19. ledna 2012 v 16:19 | HAAS |  Naše soutěže
Účast v minulém Pravěkém safari byla zatím taková, která mě nejvíce zklamala; napsalo 6 z 9 hráčů (Mojeznamky, u tebe to vypadá na pěkně dlouhé safari, pokud to rychle nedoženeš). Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Postavil jsi stan, sundal sis boty a podíval jsi se na to. Zřejmě máš trochu omrzlé nohy. To ale není žádná legrace; jsi v kritické situaci...
A: Pokusíš se i v dešti zapálit oheň,
B: Ohřeješ vodu a mokrým kusem látky si nohy obalíš,
C: Necháš to tak.

Betaraptor
Nyní máš ve svém rozsáhlém batohu i uspávací pušku... Vrátil jsi se tedy ke stádu Lexovisaurům...
A: Pozorovat jedince,
B: Pozorovat celé stádo,
C: Začít popisovat.

Oceanpraveku
Skutečně, přiložili jste do ohně a zvuk zmizel. Hned na to se na tebe vědec podívá a říká Ti, že i s tebou je to v pořádku...
A: Vydat se tedy dál za Velociraptorem,
B: Ještě chívli zůstat tady,
C: Jít odpočívat.

Mojeznamkyavatar
Zapálil jsi oheň, a v tu chvíli odběhlo docela veliké zvíře s plachtou na zádech...
A: Poběžíš za tím, je dost možné, že jde o Spinosaura,
B: Zůstaneš tu a schováš se,
C: Zavoláš štáb a potom poběžíte.

Alfaraptor
Je ráno a ty jsi zbytek noci ztrávil hledáním toho neznámého tvora. Bohužel nic a máš velké kruhy pod očima - svědčí to o tom, že by jsi měl jít raději spát...
A: Jít si tedy odpočinout,
B: Hledat dál,
C: Vrátit se k Troodonům.

Dinosaurss
Dobrá, je to tedy ten Ornitholestes. Sleduješ ho. Každopádně máš ale ještě na seznamu to stádo Diplodoků...
A: Pozorovat ho dále,
B: Pokusit se umístit na něm vysílačku a vrátit se k Diplodokům,
C: Ihned začít s popisem Ornitholesta.

Vašek
Objekt pominul, hned jak jste oheň zapálili...
A: Jít si teď lehnout,
B: Ještě chvilku čekat,
C: Vrátit se do černočerné tmy.

Král Teluris
Musíš tedy najít návnadu... Máš několik možností...
A: Najdeš nějakou rybu a použiješ ji,
B: Najdeš nějakého bezobratlého a použiješ ho na rybu,
C: Zkusíš prutem Crassigirina chytit jen tak.

Siamotyran
Schoval jsi se v táboře. Problém se ale hned blíží; aniž by sis toho všiml, blesk uhodil do stromu nad tvým stanem... Jsi v kritické situaci...
A: Opustit stan (bohužel tu zanecháš všechny předměty),
B: Vyházet věci ven a zmizet,
C: Co když strom spadne na jinou stranu, tak proč se obávat?

Snad si všichni vyberete pro Vás vhodnou odpověď a do příště Vás napíše více... Pokračování opět za týden...

Garudimimus

18. ledna 2012 v 13:52 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Garudimimus ("Garudův ještěr") byl až 4 metry dlouhý teropod, ornitomimid. Bohužel, ačkoliv byli ornitomimidi přízpůsopbeni rychlému běhu, Garudimimus v něm nijak dobře nevynikal - šlo o raného člena této skupiny. Rychlý nebyl zejména kvůli jeho nohám, které měly velice silné dolní části. Jako jeden z prvních je označován také proto, že měl náznak prvního prstu. Lebka měla zaoblenější čenich, oči obyčejně větší a před nimi měl hřebínek, který jinak jeho příbuzní nemají. Pojmenoval ho Barsbold v roce 1981 na počest Garuda, tedy indiánského božstva. Šlo zjevně o všežravce. Známe ho z doby před 85 miliony let a zejména z Bayshin Tsav v Mongolsku...
Garudimimus je v knihách k nalezení jen málokdy, ale najdete ho například v "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Anserimimus!

Lexovisaurus

17. ledna 2012 v 16:35 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Lexovisaurus ("ještěr kmene Lexovi") byl raný stegosaurid, tyreoforan, který žil před asi 150 miliony let v Evropě. Za své jméno, které mu dal Hulke už v roce 1887, vděčí zvláště dávnému kmenu Galů, kteří se nazývali Lexovi. Sice že byl nalezen už před tak dlouhou dobou, podrobně byl prostudovaný až Hoffstetterem v roce 1957. Šlo vlastně o 5 metrů dlouhého stegosaurida, lehce obrněného. Podobně, jako mnoho jiných jeho příbuzných, i tento Lexovisaurus měl menší počet trnů - a právě, jako ostatní, i on měl na ramenni trnů několik. Podle některých představ trny na ramenech mají útočníka poranit. Ve starých představách je měl na bocích. Lexovisauru se živil spásáním nížké vegetace. Známe dva druhy; L. vetustus a L. duobrivensis...
Jeho popis najdeme třba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Garudimimus!


Tianchisaurus

16. ledna 2012 v 16:13 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Tianchisaurus ("ještěr Tian Chi") byl jurský ankylosaurid, žijící přibližně před 165 miliony lety na území minimálně celé Číny. Když byl poprvé objeven, dostal jméno Jurassosaurus (v některých ohledech i v televizi stále platí), jméno kvůli tomu, že na ankylosaurida, objeveného v jurských a ne křídových horninách, byl tedy tímto zvláštní. Jeho současné jméno mu dal Dong v roce 1993. Opravdu zajímavé je ale jeho druhové jméno T. nedegoapeferima. Je odvozeno z počátečních písmen účinkujících v Jurském Parku; Neil, Dern, Goldblum, Attenborough, Peck, Ferrero, Richards a Mazello. Tianchisaurus byl třímetrový dinosaurus, spásal nízkou vegetaci a má dobře vyvinutí ramenní pancíř. Hlava byla poměrně těžká a je možné, že na ocase měl kyj, podobně jako mnoho křídových ankylosauridů. Je to jeden z nejranějších ankylosauridů na Zemi...
Jeho popis najdeme třeba v knize "Dinosauři průvdce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Lexovisaurus!

Podivuhodná divočina Australasie 2/6

15. ledna 2012 v 13:54 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další část mého šestidílného dokumentárního seriálu o Australasii. Minule jsme navštívili západ Austrálie, nyní budeme směřovat na jeho východ...

Australasie... Část naší planety, kterou tvoří Austrálie a přiléhající ostrovy v Tichém oceánu. Našim filmařům trvalo přes jeden rok, aby natočili divočinu, která se zde vyskytuje... Australasie nejsou pouze klokani a psi dingo. Jsou to zvláštní druhy ptáků, jde o ráj plazů a moře jsou plná málo známých tvorů. Pojďte se s námi vydat do světa Australasie... Východní Austrálie. Zatímco samý západ Austrálie je tvořen pouštěmi, východ kontinentu je označován jako lesnatý a travnatý ráj. Je zde opravdu více vody ve vnitrozemí a vyskytují se zde zcela odlišní živočichové... Nullarborská plošina je domovem těchto zdivočelých jednohrbých velbloudů, dromedárů. Ve volné přírodě již vyhynuli a vyskytují se pouze na Blízkém Východě ve zdomácnělé formě. V nynější době jsou hojní ale i zde, v Austrálii, jako původně domácí, nyní však i zdivočelá zvířata... Východ Austrálie je z jedné části něco, jako Amerika z 19. století, zejména kvůli vysokému počtu farem. V jejich blízkosti lze najít například tyto divoké koně, ale i jiné tvory, příkladem je tento kasuár. Kasuár přilbový žije v obkasti Indonésie, Nové Gujneje a také v Austrálii, je to zranitelný druh a žije především v pralesích, kde ho chrání jeho husté peří. Je to v celku mírumilovný pták, pokud je ale v nebezpečí, může použít své drápy, které jsou člověku nebezpečné. Narozdíl od dospělých, mláďata mají peří hnědé. Mezi ptáky se zde vyskytuje i kakadu žlutočečelatý - pták, který obývá pouze východ Austrálie a dožívá se průměrně 30ti let, což je u takových ptáků hodně! Nejnápadnější na něm je jeho žlutá chocholka, který je lehce roztažitelná. Jeho hlas se výrazně odezívá i na kilometry daleko... V deštných lesích Yorského poloostrova žije další unikátní druh, tentokrát ale plaza, který se zde velice hojně vyskytuje. Krajta kobercová je poddruh krajty diamantové, je to typický škrtič. Kdysi se lidé domnívali, že sevření hadova těla může za udušení kořisti, dnes víme, že v těle dojde k prudkému zvýšení tlaku a kořist je zabita popraskáním cév. Tyto krajty jsou na Yorském poloostrově k nalezení takřka všude... Savčím obyvatelem východu Austrálie je například tento klokan šedý, který má až 65 kilogramů. Najdeme ho od jihu Qeenslandu až po střed Nového Jižního Walesu. Tyto oblasti převážně oplývají eukaliptem, a tak zde žijí další vačnatci. Toto je koala medvídkovitý, žádný medvěd, ale další z vačnatců. Koala váží až 12 kilogramů, měří až 90 cenimetrů a jeho ocas z toho zabírá 6 cenimetrů. Srst mají hustou a měkkou, živí se většinou eukalyptovými listy. Jsou to vlastně taková pomalá zvířata. Vombat obecný, málo dotčený, se živí trávou, kořínky nebo listy. Mezi ptakořitné, savčí obyvatele Austrálie patří tento ptakopysk. Je to málo dotčený druh. Nejpodivuhodnější je na něm ale zjištění jeho teploty, ta se v jeho těle pohybuje okolo 32°C místo 38°C, jak na tom jsou placentálové. Tito tvorové kladou vajíčka, ale mláďata krmí mateřským mlékem. Kupodivu, ptakopysk má dokonce také jed, který produkuje jeho jedová žláza. Člověka ale neusmrtí, jen ho vezme za ruku obrovská bolest... Ostrov Tasmánie - převížně zalesněný ostrov. V době ledové šlo o kus Australského kontinentu, v dnešní době už ne. Tento ohrožený ďábel medvědovitý je zdejší uniktání druh zvěře, je to také vačnatec. Jméno "ďábel" dostal kvůli nepříjemnému hluku, který vydává, který zní opravdu "pekelně". Za jednu noc dokáže skupina tasmánských čertů sežrat celou krávu a to i s kostmi. Většina populace tasmánských čertů má buďto vztekliny, nebo i nádory tváře, takže k jejich vyhynutí není daleko. Pokud napadají ovce, farmáři je většinou zastřelí... Ale i vody okolo východní Austrálie jsou plné unikátní formy života; chobotnice modrokroužkované, ryby harlekýni nebo velcí žraloci bílí... I divočina východní Austrálie je zcela unikátní a podivuhodná, proto bychom ji měli chránit, aby jsme vytvořili ochranu, proti které nikdo nic neudělá, a tak tito fascinující tvorové zůstanou na Zemi s námi...

Snad se Vám i dalčí část mého dokumentárního seriálu líbila... Pokud ano, komentujte prosím...

Život dinosaurů II.: Život Microraptora 1/4

14. ledna 2012 v 15:13 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minule to byl příběh Daspletosaura a sérii zřejmě zakončí tento příběh Microraptora. Chtěl jsem se v něm inspirovat také skutečnými fakty a především dnešními ptáky...

Život Microraptora 1/4:
Bylo mlžné ráno v prehistorické Číně před 125 miliony lety, v době geologického období Křídy, kdy se po pralese, jen nedlouho po noci pohyboval jediný tvor. Microraptor. Byla to samice, která plachtila ve vzduchu a hledala vhodné místo pro hnízdo. Proplachtila celý prales a nakonec se vrrátila ke svému již dříve vybranému místu, na kterém hnízdila rok co rok. Nakladla tři malá vajíčka. To, zda-li se z nich Microraptoři vyklubou, teď záleželo čistě jen na ní... Uběhlo pár týdnů a skořápky u vajec začaly praskat. Postupně, v rozmezí několika minut po sobě, se začala klubat maličká Microraptoří mláďátka. Slepá a zmatená. Ten poslední, malý sameček, bude naším hrdinou - dáme mu jméno... třeba Jeff. Matka ihned začala se shnáněním potravy v lese. Mláďata byla jen na velice krátkou dobu ponechána svému osudu. V okolí hnízda se zdržovala prakticky pořád, takže se mláďata nemusela strachovat, že přijde nějaké nebezpečí. V té době tomu tak bylo. Pak ale přišel den, kdy se i matka musela pořádně nažrat a na delší dobu hnízdo opustila. Jeff a jeho dva sourozenci, dvě malé samičky, nevěděli co mají dělat. Pokud jde o plachtění, tak jim šlo po tak krátké době v celku dobře. V dáli se něco zalesklo. Bylo to malé a špičaté a pak to náhle zmizelo. Jeff to musel jít prozkoumat. Insinkt mu říkal, ať se tam co nejrychleji podívá. Poprvé tedy opustil bezpečí hnízda a odplachtil na další větev. Jediný pohyb však přivolal Mei Longy. Tihle malí predátoři byli připraveni na lov Microraptořích mláďat...

Jeff - Microraptoří mládě

Bylo tomu přesně tak, jak predátoři potřebovali. Malý Microraptor po chvíli plachtění spadl. Mei Longové, kteří ho pozorovali, začali jakýsi "závod" o to, kdo bude první a tedy komu malý Microraptor skončí prvnímu v žaludku. Země začala hrozivě dunět. Mei Longové, vyděšení, na chvíli zastavili, začali větřit a poslouchat. Malý Microraptor se postavil a začal utíkat. Vzlétnout z půdy ale nebylo v jeho silách - potřeboval by nějaké odrazné místo. Jeden Mei Long předčil ostatní a zatím co jiní utíkali, on sám použil svůj dráp a nebyl už od Jeffa daleko. Po chvíli se ale sebral, a utekl také. Těsně vedle Jeffa se objevila obrovská končetina největšího obyvatele lesa - Boreosaura alias Titanosaura. Vyděšený Jeff se vrátil do hnízda. Na matku čekali o hladu ještě několik dnů, ta se ale nevrátila. Je možné, že jí někde zabili predátoři. Predátoři, kteří Jeffa také ohrozili. V té době začal jejich boj o přežití...

Snad se Vám první část Života Microraptora líbila... Budou tu ale ještě další tři části, takže máte, na co se tu těšit!

Blog polárních medvědů-13.1.2012

13. ledna 2012 v 16:52 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další díl mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -17°C
Gillam, Manitoba: -20°C
Winnipeg, Manitoba: -9°C!
Arviat, Nunavut: -25°C.
Tento týden v okolí Churchillu a Národního Parku Wapusk pořádně mrzlo... V okolí Churchillu jsou samozřejmě, jako kdy jindy, lední medvědi stále aktivní. V nynější době ale zažívají asi jedno z nejkritičtějších období v roce; pokud se neodváží vydat se na Hudson Bay, tak mohou zemřít. Většinou záleží na tukových zásobách. Hudson je zřejmě plný tuleňů, takže potrava by u mnohých z nich mohla být vítaná. Co se však týče nové Wapuské expedice, tak sledovat lední medvědy bylo více než nepříznivé. V této době se v administraci výpravy, zatím ale ukrytě, zdá se uvažuje o zrušení vědecké výpravy. Arviat - žádní pižmoni ani vlci arktičtí. Sobi karibu se už přiblížili k lidským obydlím ostatně jako v každém roce...

Co se týče té nové expedice, nemohu už nic dodat, protože je o ní velice málo informací... Další část zase příští týden!

Pisanosaurus

12. ledna 2012 v 15:20 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Pisanosaurus ("Pisanův ještěr") byl jihoamerický ornitopod, u kterého však tato studie potvrzena nebyla. Byl asi 1 metr dlouhý a je většinou považován za dinosauřího podivína. Jako jeden z nejprimitivnějších ornitpodů byl do té doby, kdy byl objeven, považován Lesothosaurus, Pisanosaurus ale tuto skutečnost tak trochu změnil. Od Lesothosaura se lišil asi 25 milionů let staršími znaky. Pánev a hlezenní kost však více připomíná plazopánvé (teropody) dinosaury, než ptakopánvé (ornitopody). Podle mnohých rekonstrukcí šlo zřejmě o čtyřnohého dinosaura - hlava ale narozdíl od teropodního těla je zcela ornitopodní. Pokud jde o čelisti, tak je to vlastně jednorázová záležitost, protože se dosud vyvinula velice málo. Jméno mu dal Casamiquela v roce 1976 na počest Juana A. Pisana...
Jeho popis najdeme třeba v knize "Dinosauři objevy druhy zánik" nebo "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Tianchisaurus!