Únor 2012

Lanasaurus

29. února 2012 v 15:22 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Lanasaurus ("chlupatý ještěr")byl jihoafrický ornitoschiid, heterodontosaurid, žijící ve spodní Juře před zhruba 199-196 miliony let. Ono zvláštní jméno mu dal Gow v roce 1975 - na počest slavného paleontologa Cromptona, kterému se dostávalo předzívky "Chlup". A podobně, jako u mnoha jiných heterodontosauridů, i z tohoto druhu známe pouze čelisti a zuby. Známa je jen horní čelist, která prokazuje u této skupiny dinosaurů znaky zatím nejprimitivnější. Jeho zuby pravděpodobně mohly připomínat kly. Navíc vědce zmátlo ještě jedno; čelist se nápadně podobá savci, nebo je s ní takřka identická. Proto také byla původně přiřazována k nějakému pravěkému savci. Lanasaurus byl býložravec, živil se většinou kořínky a hlízami, ale samozřejmě také listy. Měřil 1,2 metru a známe pouze jediný druh: L. scalpridens...
Lanasaura nalezneme v literatuře poněkud hodně. Objevuje se například v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Douglase Dixona.

Příště Poekilopleuron!

Návrat prehistorické rostliny

28. února 2012 v 14:54 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Silene stenophylla, tak zní název rostliny, které se dařilo především v době ledové, před 20-30 tisíci lety. Možná se to zdá velice zvláštní, ale byla nově vytvořena jen díky norám pravěkých veverek, kde se ukrývala její semena. I když znovuzrozená rostlina není úplně identická s tou tisíce let starou (semena prokazují několik drobných odlišností), avšak, v dnešní době se stále objevuje v Sibiřských oblastech, což je v Rusku. Semínka byla vyzdvižena z 38mi metrové hloubky a radiokarbonová metoda jen poukázala na to, že jsou přes 30 tisíc let staré. Samozřejmě to není ojedinělý nález. Ve zmrzlé půdě, pro kterou používáme označení permafrost, byli nalezeni už mamutí mláďata. Pokud byla Silene stenophylla znovuoživena, je možné, že bychom mohli znovuoživit právě i mamuty? Na to si každopádně budeme muset ještě dlouhou dobu počkat...

O této zajímavosti jsem se dozvěděl díky této zajímavé stránce: www.paleo-dna.blog.cz .
Obrázek je také z této stránky...

Změny na Zemi aneb Jak člověk škodí přírodě II.

27. února 2012 v 16:26 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
V pátek byl na ČT2 odvysílán druhý díl filmové epopeje Yanna Arthuse Bertranda s názvem "Domov aneb Kam směřuje naše cesta". Tento článek opět navazuje na Yannův život, ale i na člověka a přírodu vůbec... Yann Arthus Bertrand žil v Keni, a zde se začal věnovat svému povolání. "Chtěl jsem být vědec a stal se ze mě fotograf a kameraman." řekl Yann Arthus Bertrand. Začal natáčet z balónu, letadel i vrtulníků celý svět. Člověk ale přírodě velice škodí... Tak například Dominikánská republika a Haiti. Tyto dva státy, přestože leží vedle sebe na jednom ostrově v Karibiku, jsou naprosto odlišné. V Dominice se snažín chránit lesy a tak zejméně u hranic s druhým státem jich najdete veliké plochy. Mnohé ze stromů se často vykácejí, ale to jen v době, kdy dosáhnou nějakého věku nebo budou nakaženy. Zákon přísně zakazuje nepovoleně kácet stromy. Proto jsou jich tu spousty. Naopak, když překoročíte hranici Dominiky s Haiti, uvidíte jenom poušť. Haitiané jsou velice chudí, a tak většina zemědělců, aby se uživila, musí ještě prodávat dřevo. Když se podíváte na plochy na Haiti z výšky, podaří se Vám v krajině zahlédnout asi 1 % stromů, většinou vysazených člověkem. I cizí majetek jsou ale Haitiané schopni pokácet a prodat. Protože ale země nemá lesy, je na tom tak zle. V minulých letech byly zaznamenány útěky obyvatel tohoto státu do Dominiky, kde za hranicemi pokáceli stromy úplně jiné země a se dřevem se vrátili domů. To ale takto dále nepůjde. Pokud Haitiané nepřestanou stromy ve svém státu kácet a nezačnou-li vysazovat nové, stát bude přiveden ještě do větší bídy, než dříve... Další vyspělou zemí v ohledu přírody je Kostarika. Možná to nevíte, ale je to jediná země, která nemá armádu. Všechno své jmění doslova "zasvětila" lesům, které se zde nacházejí. Proto také v Kostarice nalezneme téměř málo dotčené druhy zvířat a je jich tu nejméně 700. Více než 7 % živočišných druhů na Zemi žije právě v Kostarice... Jinde na světě, třeba na Islandu, je příroda také nezkrocená. Přesto-že je tu málod stromů (ty zde však nebyly ani před příchodem člověka), přírodě se tu daří. Islanďané mají svátek Sázení stromů a každý rok na nějakých úrodnějších místech stromy zasadí. Tady za to může spíše příroda, že většina z těchto stromů bude do roka pryč - protože podmínky zde už jsou takové... A i když člověk přírodě škodí, některé země, kterých tu byly tři příklady, jsou schopny přírodu chránit a dokonce jí pomáhat. Tyto země by se nám měly stát příkladem; hlavně proto, že i když jsou to malé státy, dokáží velké věci...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, je možné, že napíši ještě další články na toto téma... Pokud se Vám líbil, komentujte...

Život v divočině: Varan nilský

26. února 2012 v 15:21 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Život v divočině
Varan nilský

Afrika, stát Etiopie... Tady žije spousta fascinujících živočichů. Hlavními aktéry jsou tu například tito veliké žirafy, sloni, kteří shazují listí ze stromu pomocí dlouhých klů nebo lví smečky, z nichž se jedna dívá na kameru. Žije tu ale spousta dalších hlavních postav. Tohle je varan nilský, denní živočich, který se zdržuje v blízkosti vody. V tomto programu se podíváme do života těchto tajemných plazů a zjistíme, jak zajímavý vedou život... Je právě léto. Tvrdé roční období, doba sucha, kdy všichni živočichové musejí bojovat o přežití. Varan nilský je prakticky závislý na vodě - v okolních biotopech žije. Tato mladá samička již brzy snese vejce do jámy, kterou vyhrabe. Nilští varani dostali jméno podle svého výskytu v Egyptě, avšak daří se jim i na kterýchkoliv jiných místech v Africe. Samička intstinktivně vystrkuje jazyk, to proto, aby se ochladila. Okolní teplota přesahuje 32°C. Instinkt jí nadále říká, že má vejce zahrabat tady. Tito okouzlující plazi zahrabou svá vejce pod vrstvy tlejících rostlin. Pokud se to samičce podaří, bude muset čekat dalších 6 měsíců do vylíhnutí svých mláďat...

Za parných letních dnů se varanům jen daří. Stejně, jako ostatní plazi, i oni patří mezi studenokrevné živočichy a ve dne také loví. Tady, u jezera, se zdržuje jejich obvyklá potrava: měkkýši se chránkami, za kterými se varani potápějí na dno jezera. Dále tu žijí ryby a obojživelníci - především ropuchy a žáby - které jsou vítanou součástí varaního jídelníčku. Nedaleko odsud samice krokodýla nilského nakladla snůšku vajec. Pečlivě se drží v její blízkosti, ale varan má trik, kterým se k vejcím dostane. Stane se v tu chvíli velmi agresivním. Tomuto se podařilo zahnat krokodýlí matku a nyní dostane večeři. Pomaličku se smráká a u jezera se vede boj o rybu. Jeden samec překročil malé území druhého. Varani, a to nejen tito, ale všechny druhy, mezi sebou bojují, jako zápasníci sumo. Stoupnou si na zadní a předními končetinami a celým tělem se přetlačují. O tom, kdo rybu získal, rozhodne už jenom ranní svit. O několik dnů později skupina ropuch uvízla v malém jezírku. Pokud vyjdou do pouště, zahynou. Varani jsou naštěstí tak přizpůsobiví, že bez vodního prostředí několik dnů vydrží, dokud nedostanou hlad. Skupina ropuch v bahně je teď vítaná kořist nejen pro jednoho nilského varana...

Uběhlo asi 7 měsíců. Naše matka se vrací do svého hnízda. Mláďata se pomaličku líhnou. Těmto se to podařilo po unavujícím půl roce. Avšak varani nilští se líhnou už v době 4,5 měsíce poté, co se jejich vejce objeví na zemi. Mláďata jsou dlouhá asi 25 cenimetrů, a i když se to zdá obtížné, do délky 2 metrů dorostou velmi rychle. Je to podobné, jako u člověka. Mláďata zprvu požírají hmyz a malé rybky, až později se odvází na ropuchy a měkkýše. Prozatím se nepotopí do hloubky více, než jsou sami dlouzí... Skupinka varanů v křoví na něco číhá... V bažině uvízl bůvol. I když se varani živí převážně malými vodními živočichy, ve skupině jsou schopni zabít i bůvola. Opatrně ho koušou do stehenních svalů a boků. Musejí si ale dávat pozor na jeho hlavu, která je opatřena ostrými rohy. Asi dvanáct hodin poté bůvol na ohromnou bolest a ztrátu krve umírá. I když mnohdy varani nilští člověka nepopiratelně děsí, jsou to úžasní tvorové. Sledovali jsme jak loví, jak se líhnou a jak bojují. Pokud je budeme nadále chránit, zůstanou tu s námi i tito tvorové...

Snad se Vám druhá část toho dokumentu líbila... Další uvedu zřejmě až na konci března, kdy už budeme mít jaro... Pokud se Vám část líbila, komentujte...

Podivuhodná divočina Antarktidy

25. února 2012 v 13:12 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Skandinávie, Hokkaidó, západ Spojených států, jihovýchodní Asie, Madagaskar, jižní část Jižní Ameriky, Australasie, Česko a nyní je tu i Antarktida. Tento díl je zcela poslední z této série a je tu také jeden patrný rozdíl: jde o dokument o celém kontinentu...

Je konec jara a na západní straně Antarktidy čekají mláďata tučňáka císařského na rodiče, kteří jim donesou potravu. Přes jeden rok naši filmaři snášeli tvrdé podmínky míst za Jižním polárním kruhem, kde žijí jedni z nejfantastičtějších živočichů naší planety. Ale Antarktida není jen věčný led, studené moře plné ker a šedá obloha. Je to něco mnohem většího... Antarktický poloostrov - tady žije spousta fascinujících druhů zvířat. Kromě mnoha mořských savců se zde vyskytují i velicí ptáci. Jeden z nich, tento albatros má rozpětí křídel až 370 cenimetrů, váží až 10 kilogramů a je zapsán do seznamu zranitelných zvířat. Albatrosi požírají ryby, korýše a chobotnice a mláďatům vyvrhují "olejovitou kaši", kterou je vyživují. V blízkosti rodičů mládě setrvává po dobu zhruba 9 měsíců a poté samo hnízdo opouští - v té době se pokouší o své první lety. Nejpodivuhodnější však na labatrosech je, že se dožívají 80 let, a to ve volné přírodě! Antarktický poloostrov je také domovem mnoha jiných fascinujících zvířat - například tento kolosální rypouš sloní má až 6 metrů na délku a to z něj činí největšího ploutvonožce na Zemi. Živí se rejnoky, korýši a olihněmi a kromě těchto chladných míst obývají například teplá klimata Kalifornského poloostrova v USA... Ale Antarktická sněhová čepička je velice krutá. I když je tato ledová země, kde z jednoho ledovce pohlédnete až na 20 kilometrů daleko, doslova "zledovatělá", v létě se její vzhled zcela mění... Mys Adare v červenci... Tady žijí největší živočichové světa. Plejtvák obrovský. Tento ohrožený živočich je zde loven pro maso, ale přesto je jeho populace ještě dosti velká. Živí se krilem. Okolní zajímavostí je, že za den pozře až 40 milionů drobných korýšů! Tělo dosahuje asi 30ti metrové délky a váží asi 170-185 tun. Další zajímavostí je, že jazyk má až 2,9 tun! Ačkoliv je toto zvíře obrovské, nemůže se nijak bránit a proto bychom je měli chránit, abychom jej úplně nevybili. Na mysu Adare žijí také jiní tvorové, například tento buřňák obrovský. Buřňáci zastávají na Antarktidě roli supů a sežerou jakoukoliv mršinu. Jsou schopni se o ni i poprat, přesto, že tito velcí ptáci s rozpětím křídel přes 190 cenimetrů vypadají nemotorně a mírumilovně. Na západě u Weddelova moře čekají na krách mláďata tuleňů Weddellova. Ačkoliv se to zdá nemožné, tady je ve vodě tepleji než na souši - a to jednoduše proto, že voda zamrzá při 0°C. Na souši je mezitím -30°C a ve vodě okolo 0,3°C, což je opravdu veliký rozdíl. Čekají tu také tučňáci císařští, jejich mláďata. Rodiče se vydali na moře nakrmit se a poté, co se vrátí, vyvrhnou mláďatům zvláštní olejovitou kaši přímo do úst. Tito tučňáci jsou endemity Antarktidy. Živí se korýši, krilem a krakaticemi. Dospělci mají na výšku až 1,2 metru. Zadržíá dech na 20 minut a potopí se až do 550ti metrové hloubky. Léto však také končí... A nastává podzim... Nedaleko australské vědecké stanice Casey se do vody vrhají tučňáci kroužkoví. Předtím, než začne zima, chtějí toho využít. Země, v zimě zamrzlá, je náhle rozmrzlá a objevuje se neznámá černá půda - takto si Antarktidu představuje jen málokdo. Tučňáci kroužkoví mají až 50 cenimetrů na výšku a patří tedy mezi velké zástupce své skupiny. Samice snáší dvě vejce a sedí na nich oba rodiče, střídají se. Také se živí krilem. Ten je tvořen fosforeskujícími korýši, kteří jsou zdroji nenasycených mastných kyselin. Kromě toho, že se jím živí tučňáci a jiní zdejší tvorové, využívá jej i člověk a přidává do většiny své vyrobené potravy. Je to vlastně důležitý základ potravního řetězce... I podzim je však u konce a nastává zima. V okolí ruské stanice Vostok bylo jednu zimu naměřeno -89,3°C, což je rekordní teplota na Zemi. Zatímco gladiologové hledají v ledu a pracují, tučňáci a ploutvonožci se připravují na chlady... Antarktida není trvale obydlena a její lidské obyvatelstvo tvoří pouze tito vědci. V roce 2010 však došlo ke zvratu - nyní je Antarktida návštěvním místem. Zde žijící tvorové jsou málo dotčeni a tak musíme doufat, že je jednou nevyhubíme poté, co bychom si Antarktickou sněhovou čepičku označili za výletní místo. Proto je třeba naši planetu chránit...



Toto byla zcela poslední část tohoto dvacetidílného dokumentárního cyklu. Ještě napíši článek o informacích ohledně této série, kde o cyklu zjístíte více informací... Pokud se Vám líbil, prosím, komentujte...

Blog polárních medvědů-24.2.2012

24. února 2012 v 14:00 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Jeden z vůbec posledních dílů mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: -20°C,
Gillam, Manitoba: -23°C,
Winnipeg, Manitoba: -13°C,
Arviat, Nunavut: -29°C!
V arktické Kanadě zima stále trvá... Lední medvědi u Hudson Bay v okolí Churchillu a v Národním Parku Wapusk jsou stále hladoví, ale záliv je neustále zamrzlý; to znamená, že stále mohou lovit tuleně. Letošní Medvědí sezóna je samozřejmě krutá, stejně jako v předešlých letech. Tento týden bylo na důkaz toho nalezeno mládě ledního medvěda, které zahynulo na ledové kře - jeho matka je zřejmě opustila. Ačkoliv lední medvědi mají možná nejlepší, přesto však nejkrutější období, puštíci se mají ještě lépe. Puštík vousatý má tak výborný sluch, že uslyší křečka, lumíka nebo rejska až pod 30 cenimetrovou vrstvou sněhu - je to navíc jedna z největších Manitobských sov. Na jiném místě, v Gillamu jsou hojné především polární lišky. V ledové tundře se jim velice daří a s přicházejícím jarem se jim brzo narodí mláďata. I lišky jsou, podobně jako puštíci, schopni uslyšet a v některých případech ucítit možnou kořist pod vrstvou sněhu. Narozdíl od lišky červené, liška polární má ale krátké končetiny, a tak do sněhu nemůže skočit, nýbrž ho odhrabat. To znamená pro lumíka, že má několik vteřin na to, aby se ztratil z jejích smyslů...

Příště tu bude už zcela poslední Blog polárních medvědů na tomto blogu, připomínám, že celý projekt bude přesunut na Arktidu & Antarktidu. Poté se už můžete těšit na Obrázky týdne...

Dobrodružství mezi žraloky s Nigelem Marvenem

23. února 2012 v 13:09 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Dobrodružná cesta jednoho přírodovědce do tajuplných moří plných parybích predátorů...

01: V hejnu platýsů, Karibik

02: Pokus zahnat žraloky pomocí speciální látky, Kjúšú

03: Nigel a žraločí expert před potápěním za dravci, Karibik

04: Natáčení uprostřed hejna lachtanů, Jižní Afrika

05: Žraloci zblízka, Jižní Afrika

Dobrodružství mezi žraloky s Nigelem Marvenem (Shark Week Uncaged With Nigel Marven, nebo také Uncaged: Shark Week, jiným českým překladem Žraločí týden s Nigelem Marvenem) je britský dokumentární seriál z roku 2000. Nigel se v něm vydává na cesty po celém světě, aby spatřil různé druhy žraloků. Tento cyklus má celkem 7 epizod po 10 minutách, avšak později byl s Nigelem natočen i tzv. "Celebrity Shark Week", kde se Nigel setkal s různými herci (např. David J. Elliot). Původní cyklus je však skutečně unikátní. Zatímco se můžete dívat na záběry z podmořské hladiny, dole na liště běží různé informace, například, kolik tento žralok měří, porovnání s člověkem, kde žije apod. a tak vytváří skvělý obraz mezi žraloky každému člověku. Bohužel, já sám jsem sérii nikdy neviděl (až na krátké video z Bahamů na YouTubu), takže nemohu říci více. Alespoň však podle videa bych dokument doporučil každému, kdo potřebuje nové informace nebo by se i jen tak podíval...

Pravěké safari I. - 22.

22. února 2012 v 14:48 | HAAS |  Naše soutěže
Minule (jako docela obvykle) nenapsali Betaraptor, Mojeznamyavatar a Král Teluris (Vám se začíná safari pořádně táhnout a je možné, že ho nedokončíte). Každopádně na Vás všechny čekají kritické situace. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Už jsi u něj. Najednou hřebínek vystoupil a ty jsi si toho tvora všiml - je to Dilophosaurus! V zápětí však mizí a za tebou se objevují tři tobě známí dravci... Jsi v kritické situaci...
A: Utečeš,
B: Pokusíš se použít flaksu,
C: Zkusíš něčím odpoutat jejich pozornost.

Betaraptor
Popis je dokončen, gratuluji! Nyní si můžeš vybrat bonusový předmět...
1. Žraločí ponorka - je pro jednoho člověka a hodí se na průzkum až 50 metrových hlubin,
2. Vodní kuše - je na jedno použití a můžeš ji použít na malé zvíře v dálce 10 metrů.
Nyní můžeš pokračovat...
A: Ještě u Lexivosaurů zůstaneš,
B: Vydáš se na pobřeží a postavíš tu tábor,
C: Půjdeš prozkoumat pobřeží.

Oceanpraveku
Jdeš křovinami za tím křikem. Ten neustále zesiluje, ale doposud jsi ho neslyšel...
A: Jít dál,
B: Vzdát to,
C: Nejdříve se ujistit, že máš všechno.

Mojeznamkyavatar
Gratuluji, popis je dokončen! Nyní si můžeš vybrat jeden bonusový předmět...
1. Rogalo (budeš však muset najít nějakou planinu, kde by jsi s jeho pomocí vzlétl),
2. Mačeta (takřka univerzální, hodí se na hodně věcí, ale je malá šance, že ji budešt potřebovat).
Nyní můžeš pokračovat...
A: Vrátit se do tábora,
B: U Ouranosaura ještě počkat,
C: Někde si tu ustlat a spát.

Alfaraptor
Schoval ses, ale pak Ti něco skočilo na hlavu. Probral jsi se až uvnitř nějaké skály - nic s sebou nemáš, a není tady ani tvůj společník...
A: Zkusit ho najít,
B: Zůstat tu,
C: Nechat toho a jít hledat dál toho neznámého tvora - možná jsi se ocitl v jeho úkrytu.

Dinosaurss
Gratuluji, popis je dokončen! Za popis mláděte Diplodoka však bonusový předmět už máš, přesto ode mě dostaneš satelitní snímek této oblasti. Nyní kontroluješ, zda-li se neblíží nebezpečí. Něco se pohybují v křoví...
A: Zjistit, co to je,
B: Schovat se,
C: Utéci odsud.

Vašek
Čím to ale zajíst? Máš tady toho spoustu na výběr, pak se však ozve zvuk malých dravců, který důvěryhodně znáš...
A: Vydat se za nimi,
B: Zajíst to nejbližším, co najdeš,
C: Vrátit se do tábora.

Král Teluris
Hledat rybu není nic lehkého, zvlášť, když nemáš návnadu. Jakmile jsi prut vytáhl, háček byl pryč...
A: Najít nějakou návnadu,
B: Zkusit to s rybou znovu,
C: Jít rovnou na Crassigirina.

Siamotyran
Popis Stegosaura děláš velmi rychle, do příště ho již dokončíš...
A: Dokončit popis,
B: Dokončit popis a zároveň začít s popisem dalšího tvora (vyber si, zvířata viz.minulé kolo),
C: Skočit do vody.

Doufám, že si všichni vyberete pro Vás správnou odpověď. Další safari příští týden!

Abrictosaurus

21. února 2012 v 15:09 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Abrictosaurus ("bdící ještěr") byl spodnojurský ornitopod, heterodontosaurid z doby před 199-195 miliony let. Jméno "bdící ještěr" mu dal J. A. Hopson, který přišel s novou teoriií, že dinosauři nepřespávali horké letní období v poušti. Tak si myslel Tony Thulborn, který jej objevil. Hopson ho později uveřejnil jako celoročně aktivního živočicha, který byl teplokrevný a dostal tak své jméno... Z Abrictosaura známe bohužel jen dvě lebky a několik fragmentů kostry. Lebka je s tou Heterodontosauří takřka totožná, takže často vznikají různé záměny. Na lebce jsou také výrazné stejné zuby, chybí pouze špičáky. Je však možné, že špičáky měli pouze samci, podobně, jako je tomu dnes u paviánů, a že tedy nálezy jsou samice. Vůbec celá rekonstrukce Abrictosaura vznikla díky porovnání s Heterodontosaurem a současnými živočichy. Abrictosaurus obýval dnešní Lesotho v jižní Africe a byl to býložravec. Jeho délka činila 1,2 metru. Prozatím známe jediný druh; A. consors...
Popis Abrictosaura najdeme například v knize Douglase Dixona "Dinosauři: průvodce 270 rody".

Příště Lanasarus!


Změny na Zemi aneb Jak člověk škodí přírodě

20. února 2012 v 16:32 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
V pátek byl na ČT2 vysílán fascinující dokument natočený Yannem Arthusem Bertrandem s názvem "Domov - Kam směřuje naše cesta". Tento článek částečně na Yannův život navazuje... Yann Arthus Bertrand žil v Keni, ale na třicet let odjel fotografovat a natáčet na jiná místa na světě. V té době se to v Keni jen hemžilo různými zvířaty. Když se po třiceti letech vrátil na krátkou dobu, čekalo ho tak nemilé překvapení, že zůstal mnohem delší dobu. Hojnost zvířat byla tak velice malá; všechna zvířata už žila jen v Národním parku a opravdové minimum opouštělo jeho hranice. Za pouhých třicet let se populace žiraf snížila tak moc, že zahlédnout je nyní je prakticky nemožné. Hrochů vyhynula nejméně polovina a to jen kvůli vlivu člověka. Nejen Keňa se takovou stala... Na jednu dobu Yann odjel do Thajska, aby zde natočil mizení mangrovových porostů a odsud do Indonésie. Zeptal se jednoho muže, proč to dělá a on řekl, že musí živit rodinu. Když Yanna pozval na večeři, jeho žena se dívala na televizi s plochou obrazovkou na americký seriál, na střeše měli satelit a oblečení, které si koupili a ani ho nenosili. Kácením lesů nejen že mizí všechny různé druhy živočichů, v Indonésii jde například o orangutany, ale také hubíme sami sebe. Protože pokud se ztratí naše lesy, ztratíme se i my... Na jiných cestách Yann zavítal do Nepálu, do Himálají. Člověk by si myslel, že v takových výškách bude vzduch čistý. Omyl! Poté, co vylezete na vysoké hory, zjistíte, že kromě toho, že je vzduch řídký, je tak zahlcený tím, co cítíme u továren a silnicí, že přináší jen smrt. Děje se tak, protože splodiny, vytvořené na východě, jsou větry přeneseny až sem, do největšího pohoří na světě... Jindy Yann zavítal do USA, do státu Texas, kde chtěl zjistit, jak tady člověk přírodě škodí. Zeptal se jednoho majitele zdejších bavlnových plantáží, jestli může natočit, co se zde děje. Kupodivu, bylo mu to zakázáno. "Vždy, když Vám něco zakáží, je v tom nějaký ekologický problém," zní Yannova slova. Nakonec natočil, co se zde děje a několik dlouhých hodin trávil později u soudu. "Já to ale cítím jako povinnost, ukázat, co se tu děje..." řekl Yann... A to je jen velmi malá část obsahu dokumentární epopeje "Domov". Tady jen vidíme, jak člověk škodí naším planetě Zemi a proto nesmíme zapomenout na jedno - pokud ji zničíme, nevyhnutelně zničíme i sami sebe...

Kromě filmové dokumentární epopeje "Domov" Yann Arthus Bertrand natočil i velmi oblíbený dokumentární cyklus "Přežijeme na naší planetě?". Pokud se Vám tento článek líbil, prosím, komentujte... Možná, že příští týden napíši ještě další článek o ochraně planety Země...