Květen 2012

Zajímavosti ze světa dinosaurů 1.

31. května 2012 v 16:00 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Tak, konec května se nenávratně přiblížil, a společně s ním je tady i můj zcela nový projekt. Určitě znáte ty kraťoučké zajímavosti, které najdete na některých paleontologických webových stránkách, či na webu www.priroda.highforum.net, kde se vždy vše uvede stručně. Něco takového, na motivy dnes již neexistující stránky Canada Paleontology a mnoha jiných jsem se rozhodl něco podobného uveřejnit i já. První část se týká hlavně obecných faktů o tom našem králi dinosaurů...

1. Tyrannosaurus Rex, což v překladu znamená "král tyranských ještěrů", mohl být vysoký až 6,5 metru, dlouhý až 12 metrů, měl více než 50 ostrých zubů, a žil před 68-65 milióny lety. Byl to masožravec, plazopánvý theropod.

2. Tyrannosaura Rexe objevil slavný hledač fosilií Barnum Brown. Za svůj život stihl najít hned několik jedinců. Díky takovým kostrám dnešní vědci zjistili jednu podivuhodnost; samec Tyrannosaura měl pravděpodobně u kořene ocasu delší obratle než samice, zároveň ho však ta předčila ve velikosti.

3. Usazené horniny, čili sedimenty, o kterých se v dnešní době hojně mluví, a jež slyšíte takřka "na každém kroku", vznikly zvětráváním a erozí starších hornin působením větru, vody a deště v milionech let. Sedimenty se nachízejí po celém světě a jsou ideálními místy pro výskyt a hledání zkamenělin.

Takovéto zajímavosti se zde budou objevovat pravděpodobně každý týden, a určitě i více než jednou. Pokud se Vám první část líbila, komentujte...

Pravěké safari I. - 36.

30. května 2012 v 15:15 | HAAS |  Naše soutěže
Minule opět neodpověděl Mojeznámky, kterému je už asi jedno, že jeho safari úplně končí. Minulý týden sice safari nebylo, ale to nevadí. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Jak se tak díváš, jde asi o Scuttelosaura. Dilophosaurus jej celého sežral a teď, s plným břichem, odchází kamsi do kapradí...

Betaraptor
Gratuluji! Popis je dokončen, a za to Ti nabízím jeden z těchto dvou předmětů:
1. Motorový člun
2. Obojek s kamerou.
Nyní si nechávám za popis cíle volné možnosti...

Oceanpraveku
Vyhovět si navzájem byl dobrý nápad. V docela blízké vzdálenosti se teď na Velociraptory díváte...

Mojeznamkyavatar
Skvěle! Našel jsi svůj cíl a nyní jej popisuješ, do příště to bude hotovo...
A: Popisovat dál,
B: Nechat toho a více ho prozkoumat,
C: Vrátit se k táboru a zaznamenat si něco o místě, kde jsi ho viděl.

Alfaraptor
Stále se díváš na Corythosaury a Albertosaury u napajedla, když tu náhle se tam objeví i skupinka Sthrutiomimů...

Dinosaurss
To nebude třeba, protože ho vážně držíš v rukou. Není to ještě dorostlý jedinec, a na těle má drobné chmýří...

Vašek
Vzdálil ses, ale Sarcosuchus teď není nebezpečný. Jen odpočívá na hladině...

Král Teluris
No, tak za Arthropleurou to asi nepůjde nejlépe. Setmělo se a v noci hřmí...

Siamotyran
V celku dobrý nápad, jenomže svištící kouli hbitých svalů asi jemnou chůzí nedohoníš. Každopádně, na nebi krouží něco podivuhodného...

A jak jsem slíbil, už se pomaličku můžete zapisovat na příští výpravy. Pro ty ale bude ještě samostatný článek, takže i když si něco nerozmyslíte a napíšete to, budete to moci v budoucnu ještě měnit. Příští safari určitě zase za týden!

Skrytá pravda-Ještěrova obrnění

29. května 2012 v 16:23 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tak, je tu další díl Skryté pravdy. Tentokrát jsem si zvolil opět paleobiologii, která je tentokráte zaměřena na sice velice obvyklé téma, možná se však něco nového přeci jen dozvíte...

Ankylosauři byli mezi dinosaury právě jedněmi z těch nejbizardnějších tvorů, kteří kdy žili na této planetě. S mohutným opancéřovaným tělem byli schopni ukázat i Tyrannosaurovi...

Obecně o skupině:
Tito 3-10 metrů dlouzí obrnění tvorové se vyznačovali především obrněním, které měl každý z nich. Dělíme je celkově do dvou podřádů, a to; Nodosauria a Ankylosauria. První označovaní byli jedněmi z vůbec prvních, kdežto ankylosauriani měli kostěnnou "kouli" na ocase. Vždy šlo o býložravce, většinou velice mírumilovné, ale schopné obrany. Pravděpodobně šlo o potomky jurských Stegosauridů, kteří prošli podobnou vývojovou linií...

Proslaveni po celém světě:
Mezi nejznámější ankylosauridy patří například severoamerická Sauropelta, mongolský Shamosausaurus či čínský Pinacosaurus. Samozřejmě se sem řadí i proslavený Nodosaurus, Saichania nebo Ankylosaurus. Fosilie ankylosaurů jsou, v podstatě řečeno, proslaveny po celém světě hned po velkých dravcích nebo sauropoidních dinosaurech s dlouhými krky. Velcí, zavalití tvorové s ostny a kyji se rozšířili všude po světě...

Ti nejbizardnější:
Ocas ankylosauridů byl svalnatý, poměrně dlouhý. Kostěnné výrůstky, hrbolky, desky nebo trny jim vyrůstaly přímo z krytých zad. Ty jim chránily snadno zranitelný krk, boky nebo břicho, ke kterým se musel útočník nejdříve dobojovat. Jedním z vůbec nejbizardnějších ankylosaurů je například takový Hoplitosaurus...

Ankylosaurus:
Ankylosaurus, jeden z nejznámějších zástupců této skupiny, byl rozšířen po celé Severní Americe a zdá se, že podle fosilních pozůstatků i v Číně či Mongolsku, bylo 10 metrů dlouhé zvíře, které vážilo až 10 tun, a kyj měl váhu pravděpodobně okolo 75 kilogramů. Bojová strategie ankylosaurů byla potvrzena díky nálezu jedince v Mongolsku, jenž měl na ocase dvě části kosti ulomeny - pravděpodobně výsledek po obraně. Býložravce napadl velký dravec, zřejmě Tarbosaurus, kterému Ankylosaurus pořádně ukázal. Taková rána by dravci zlomila natrvalo nohu...


Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku pochoduje velký severoamerický Ankylosaurus, shánějící potravu. Na druhém si pak můžete všimnout bizardně vyhlížejícího Hoplitosaura...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Další Skryté pravdy se ale dočkáte opravdu až zase za dlouho, protože zatím nemám navrženy další díly...

Divoká Afrika-Sysli v buši

28. května 2012 v 16:21 | HAAS |  Videa
Sysli v buši. Africké podzemní veverky jsou skutečně chytrými a hravými zvířaty. I když se na jejich území objeví hrozivá jedovatá kobra, dokáží si poradit.

Další díl cyklu BBC, který je nyní vysílaný i na Animalplanet.


Život v divočině: Pipulky

27. května 2012 v 14:40 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Život v divočině
Pipulky

Hluboko na jihu kolumbijských pralesů se skrývá jeden podivuhodný živočich. Pták, jenž svým tancem nedokáže okouzlit jen málokdo. Budeme postupně sledovat začátky jednoho mladého samečka pipulky zlatopásé, který se pokusí za pomoci svého mistra přežít v divočině... Je jaro. Období, kdy většina ptáků klade vejce. Za zhruba tři týdny by se této matce mohli narodit čtyři potomci. Sotva, co se tak stává, matka už upaluje pro potravu. Pipulky zlatopásé, což je druh, který se vyskytuje pouze tady, v kolumbijských pralesích, se živí hmyzem a plody, kterými matka s krmením nejprve začne. V plně vylíhlé snůžce jsou tři samičky a jeden sameček. Jejich přežití se po delší době nebude nijak lišit, ale život velice. Pipulky zlatopásé jsou samotářští ptáci, jen málokdy se združují do menších skupinek. Samotářská matka obývá tento nízký keřík, který jí zůstane, pokud si ho do smrti uhájí... Týdny však ubíhají... Malí ptáčkové už dávno vylétli z hnízda na svůj první, nepodařený let, a zanedlouho ho už opustí. Hnízdo nyní obývají už pouze samičky. Mladý sameček se pomalu vydal na cestu životem v džungli...

Jako samotář teď bude cestovat životem až do příštího jara, kdy se vůbec poprvé naučí stát se "pralesním tanečníkem". Samečci se narozdíl od samiček liší zlatožlutou náprsenkou, límcem a černou čepičkou na hlavě. Zato samice jsou pouze hnědavé, takže jejich zabarvení je v podrostu, který pipulky obývají, velice nenápadné. Tomuto jevu se u ptáků říká "pohlavní dvojtvárnost", kdy se samec od samice výrazně liší... Roční období však ubíhají velice rychle. Na jižní polokouli je nyní zima, ale tady, v tropech, jen obyčejné období dešťů. Prší takřka 22 hodin denně, což je pro ptáky velice nespolehlivé počasí. Mezitím náš hrdina objevil strom, na kterém by se mohl skrýt. Je tu dostatek bobulí, pod lůrou také spousta hmyzu a navíc; žádné jiné pipulky. Brzy však dostává jistou zprávu, že strom sdílí s těmito malpami. Malpa je velice chytrý primát, který dokáže používat kámen jako nástroj. Bohužel, je také nesnášenlivá. Období dešťů není často lehké přežít, ale sameček přežil až do jara. Nyní začíná doba toku. Poprvé se může zúčastnit podivuhodných tanců. Vyhlédl si jej tento starý samec, jehož učněm náš sameček bude. Napoprvé to však nešlo hladce. Jediný pohyb může tanec celý zkazit. Po nějaké době se však celé jaro plné učení vyplatilo. Nyní náš samec už není v učeněnském zajetí a má opět volný zbytek roku...

Příští jaro se mu jeho učení vyplatilo. Nyní se na nedlouho stará o vlastní vejce, které ale nové matce nechá zanedlouho napospas. Samečci se v době toku shromažďují do skupinek, takže nyní pipulky v hejnech nejsou žádnou výjimkou. Mezitím však náš dvouletý samec odhalil nového přítele i nepřítele zároveň - člověka. Tady, v Kolumbii není každé místo národním parkem, a tak sem zavítala parta návštěvníků. Tito však nepřítelští nejsou a pipulky vůbec nejsou plaché. V klidu je lze chovat i doma, i když to místní zákon zakazuje. Když však dosednou na ruku, není třeba je odhánět, je to znak jejich smyslu "oblíbenectví". Pipulka zlatopásá měří asi 10 centimetrů, takže jde o nesmírně malého ptáčka. Každopádně, našemu samci se jeho život vyplatil. Zažil opravdový prales, o kterém se každému sní, ale i jeho čas se nakonec naplní. Někteří lidé jsou schopni pipulky zastřelit a jejich vatou vycpaná těla poté prodávat do škol po celém světě. Proto se ocitly i tito nádherní ptáci na pokraji vyhubení. Jejich populace však stále rostou...

Snad se Vám pátá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci června, těsně před prázdninami, o kterém tvorovi, však ještě utajím... Nezapomeňte také komentovat, pokud se Vám tato část líbila...

DirePark Brutus (4/6)

26. května 2012 v 15:51 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

DIREPARK BRUTUS, část čtvrtá

Jak jen nejrychleji jsem mohl, zdvihnul jsem pádlo a prvnímu Troodonu dal pořádnou ránu. To ho ale ještě víc rozčililo a člun jedním zásahem drápu propíchl. Zraněný španěl jakoby se uzdravil a s výkřiky typu "Santa Maria!" utíkal zpátky na pláž. S Troodony jsem měl co do činění a nakonec na mně jeden dokonce skočil. Rozdrásal mi pyžamo pod bundou a z těla mi vyteklo trochu krve. Až za chvíli náhle dravec odletěl nějakých pět, šest metrů ode mně. Uviděl jsem našeho jihoafričana, který držel v ruce ohromnou brokovnici. Postupně všechny postřílel.
"Safra, kde jsi vězel, ty hurikáne?!" ozval se z křoví náhle Joeův hlas.
"Už jsem si myslel, že nepřijdete. Měl jsem takový strach o život..." odpověděl jsem.
"Samou starostí bych Ti nejraději nejednu udeřil," řekl Joe, ale na jeho obličeji se mi nějak nezdály ty jeho pošklebky. Tvářil se, jakoby se mi smál, snad pro mé zakrvácené oblečení, nebo jsem snad vypadal nějak špatně, byl jsem špinavý? Do delší doby jsem to nezjistil.
"Tadyhle máme dalšího přeživšího," ukázal jsem na španěla, "byl zraněný, a tak jsem mu pomohl."
"Hm... Takovej chlap se nám bude hodit, zvlášť když udeřej zlý časy," protáhl Joe se svými pošklebky a hned nato se obrátil. Na chvíli zmizel, ale jehop smích jsem neustále slyšel.
Chlapík zaklábosil něco španělsky, sotva jsem to přeložil jako něco, že ho zná, ale zbytek jsem nedokázal přeslovit.
O něco později jsme se všichni zvedli a vyrazili po pobřeží dál. Jihoafričan se náhle něčeho lekl. Jeden naklonovaný Pterodactylus nad námi kroužil.
"Malér," řekl potichu Joe, "tak už i ptakoještěři nám unikli. Jestli-že je teď nepochytáme, nemáme nezaručeno, že proniknou kamkoliv. Vždyť jsme pouhých sto kilometrů od pobřeží Jižní Afriky."
To pro nás byl ohromný šok. Dokázal jsem si představit, co by se poté stalo. Podobně už je tomu tak s rozšířením ptáků na ostrovech, jako Nový Zéland, protože právě díky svým křídlům jsou ptáci tak přizpůsobiví. Kdo ví, jak by na tom byli ještě ptakoještěři.
Poté mně jihoafričan pod vedením Joa zatáhl do křoví. Sotva, co jsem se nadál, byli jsme zpátky ve zdemolovaném táboře. Joe pronikl ostražitě do Aviaria a popadl síťovou pistoli. Hned na to po něm ale vystartoval jeden opožděnec, pravěký netopýr. Joe se strašlivě lekl a vystřelil. Zamotal se pak do své vlastní sítě. Netopýr ulétal a nebyla šance ho chytit.
"Další neznámý na stezce k pobřeží!" vyhrkl Joe. Sotva, co se objevili další ptakoještěři na obloze, vylezl na střechu Aviaria, a že mu to tedy dalo dosti zabrat. Vystřelil po prvním a ten už v mžiku padal z nebes na zem. Bohužel, znamenalo to pro něj jistouz smrt. Uslyšeli jsme jen zakřupání kostí a zapískání a bylo po všem. Krátký proces jsme nakonec udělali téměř se tříčtvrtinou všech ptakoještěrů, které jsme nad táborem uviděli. Španěl se tomu však obrovsky bránil. Pořád do mně něco mlel, nerozumněl jsem mu ani slovo.
Toho dne jsme se usídlili ve sklepě Aviaria. Nebylo tam nijak moc teplo, všude z potrubí kapala voda a slyšeli jsme zvenčí neustále křik dinosaurů. Joe na chvolku odešel ven, prý aby se protáhl před spánkem. V tu chvíli ke mně přiběhl španěl a začal něco říkat zase anglicky:
"Toho chlapa dobře znám. Je strašně nebezpečný. Viděl jsem 'dinosauřího vědátora' na ostrůvku z palem. Umírá. Muž ho chtěl zavraždit. Všechny nás zabije. Dejte si pozor..."
V tu ránu přišel Joe zpátky se slovy, že je čas, abychom šli spát.
"Joe, nemáte náhodou něco společného s tím, že smějící se lidi vždycky lžou?" začal jsem trošku ostřeji, "vždyť vy na nás pořád něco chystáte. Tendle chlápek mi toho o Vás docela hodně řekl. Dávejte si pozor na krk, nebo to s Vámi nedopadne dobře."
"Nemám s Vámi nic v úmyslu," odpověděl suše Joe.
"Dobrá, pak mi vysvětlete, proč tento muž viděl Adalberta umírat na malém ostrůvku - sám mu při zranění nemohl pomoci. Neříkal jste mi, že je náhodou můj kamarád v jistém bezpečí?"
"Tento španěl Vám jenom lže. Zbláznil se, když jezdil toro na Triceratopsovi," řekl na to Joe, "a vůbec," dodal, "toho Vašeho kamarádíčka mi není nijak líto. Neměl se do mého života motat. Jen ať ho čert veme!"
"Co se to tady děje?" řekl jsem mu na to a s naštváním jsem mu vrazil do obličeje. Jistojistě to nebyl žádný z jeho povedených vtipů. Sotva se postavil, pěstí jsem mu dal druhou ránu přímo do nosu. Pak jsem otevřel dveře Aviaria a utekl ven. Španěl se hnal za mnou.
Zastavili jsme se až někde u pobřeží. Bral jsem sa svůj cíl se na ten ostrůvek dostat. Ať už byl Adalbert mrtvý, či živý. Chvíli jsem bloudil po přístavu, ale nikde nic. Pak mi ale španěl našel ohromnou loďku s motorovým pohonek. Ihned jsme vyrazili přímo k nejbližšímu malému souostroví, kde jsme ostrůvek uviděli. Příjezd k němu byl pro mně nový šok. Adalbert tady ležel v propoceném tílku, hlasitě dýchal a opravdu umíral. Španělova definice Joa byla pravdivá - všechny nás chce pozabíjet. Dal jsem Adalbertovi pár doušků minerální vody, kterou jsem si schoval do petláhce v kapse.
"Ten - blázen - neměj - s ním sli-sli-to - slitování..." nedopověděl svou větu Adalbert.
Nasedli jsme do člunu a rozhodli se odsud co nejrychleji vypadnout. Voda pod námi však začala dunět. Asi po hodině cesty jsme zjistili, že jsme odhalili špatnou trasu a jsme zpátky u malého souostroví. A jen, co jsem se nadál, z vody něco velkého vyskočilo. Prve to bylo z dálky, ale pak se to ocitalo nám blíž a blíž, až to nakonec převrátilo náš člun naruby. Byl to ohromný Elasmosaurus a měl hlad. Mohl to být můj konec... Pokračování příště.

Pokud se Vám třetí část mého příběhu líbila, komentujte. Hlavně nezapomeňte, že částí nebude pouze šest, takže nesmutněte, že už víc, jak polovina je za Vámi. Další část uvedu zase o víkendu...

Obrázek týdne 25. 5. 2012

25. května 2012 v 16:26 | HAAS |  Obrázky týdne
Další týden uběhl jako voda, a je tu další Obrázek týdne. Musím Vás však upozornit, že Podvodní kolekce prehistorického života Todda Marshalla tím pádem na delší dobu končí, a dále se tu budou objevovat obrázky od neurčitých autorů... Tento je však skutečně povedený...


Popisek k dnešnímu obrázku: Několik trilobitů obývá prehistorické písčité útesy před 530 milióny lety, v době Kambria. Potravy je zde dostatek, trilobiti se dokáží přizpůsobit, ale nakonec, po asi 250 miliónech let stejně vyhynou - žádný druh tu není věčně...

O víkendu se budete moci těšit na další část příběhu DirePark Brutus a na pátou část Života v divočině, ale prozatím Vám neřeknu o těchto článcích více podrobností - nechte se překvapit...

Dinosauří poznávačka

24. května 2012 v 15:29 | HAAS |  Naše soutěže
Takže, rozhodl jsem se, že uveřejním novou soutěž. Nejde sice ještě o tu slibovanou (na tu Vám prozradím, že bude mít okolo 30 otázek), ale doufám, že se Vás zúčastní co nejvíce. Jde o Dinosauří poznávačku (něco podobného je k nalezení už takřka na všech blozích), a já se rozhodl, že jí udělám též. Odpovědi pište rovnou do komentářů, ale pokud si nebudete jisti, že by je někdo mohl opisovat, napište je na haasvojta@volny.cz (nezapomeňte alespoň do komentářů napsat, že se hlásíte). Celkem je poznávačka na 7 bodů...

1.

2.


3.
4.


5.


6.


7.


Jak už jsem napsal, co dinosaurus, to bod. Nezapomeňte napsat, co by jste chtěli na diplom... Zítra se budete moci těšit na Obrázek týdne...


Divoká Afrika-Sloni z Namibijské pouště

23. května 2012 v 15:00 | HAAS |  Videa
Sloni z Namibijské pouště. Jednu z nejstarších pouští na světě obývají neuvěřitelně přizpůsobiví a velcí afričtí sloni. Jejich paměť a schopnosti jim umožnily přežít. I když jsou pro ně některé rostliny prakticky nestravitelné, dokáží si kdykoliv pomoci.

Další díl cyklu BBC, nyní vysílaného i na Animalplanet.


Divoká Afrika-Pouštní běžec

22. května 2012 v 15:34 | HAAS |  Videa
Pouštní běžec. Hluboko v africké poušti žije jeden plaz, jenž je schopen uniknout čemukoliv. Nebezpečí v podobě písečných hadů čelí svýma velmi hbitýma nohama, díky kterým unikne kamkoliv.

Další část cyklu BBC, který je nyní vysílaný i na Animalplanet.