Srpen 2012

To je má rezervace

11. srpna 2012 v 15:42 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jak jsem již sliboval, tento týden se dočkáte zcela nového příběhu. Tentokráte se týká současné přírody, muže, jenž je jí nadšen a také země se 7 procenty všech živočišných druhů na této planetě...

Allan Stevens, pětadvacetiletý student vysoké školy, který právě dostudoval hned tři obory, biologii, ornitologii a techniku, si zajel na několik týdnů navštívit svého otce, majitele a správce přírodní rezervace, ležící v Kostarice. Allan netušil, že mu otec Adalbert připraví překvapení, za které mu bude do konce života děkovat.
"Přemýšlel jsem o tom," řekl Adalbert, "že jsi už dospělý a máš právo řídit mou rezervaci. Mně je již 65 let, jsem vlastně důchodce, tak proč nepředat velení... někam... na druhou stranu?"
"Otče!" vykřikl jen Allan a s nadšením jej objal. Byl opravdu šťasten. Rezervaci si ještě nikdy neprohlédl celou, takže mu tentokrát otec již vyhověl a vzal ho jeepem na objížďku. Terén byl mírně hornatý, prales hlučný a vlhký, neustále se zde ozývalo ptačí volání a občas do něj zasáhl svým křiklavým řevem i rudý vřešťan. Allan byl nadšen touto přírodou. A myšlenka, že celá rezervace bude patřit jemu ho povzbuzovala. Sám měl rád od dětství takovéhle krajiny tropického typu a teď konečně opustil šedou a ve městech špinavou vizáž Británie a dostal se, možná že navěky, sem. Celé provedení jej vzalo. Zhrozil se až poté, co dojeli do místní veteriny. Když viděl ty chudáky vřešťany se zlomenýma nohama, nebo mrtvoly ptáků, které se právě odvážely na biologickou skládku, byl doslova zděšen.
"Pytláci," - to bylo jediné slovo, které mu na to otec řekl.
"Ale... ale... a... Jakto?!" vyhrkl Allan.
"Víš, přírodní rezervace není národní park, je sice oplocena, ale pro pytláky je celkově lehké se sem dostat. Kostarická vláda sice vydala přísné zákony a dokonce jsme získali i četu o dvanácti natrénovaných vojácích, ale pytláci z USA, Brazílie nebo Japonska se prostě nikdy nevzdají. Dokonce po nás jednou i stříleli, aby se jim podařilo chytit hnaného tapíra, kterého málem odvedli z naší rezervace. Naštěstí se jim to nepodařilo a byli zatčeni. Tak to ale není vždycky..." řekl mu na to otec.
"Takovéto historky zbožňuju," dodal Allan, "ale těch ptáků je mi líto. Další nevinná stvoření zabita chytrolíny s flintou."
Přímo uprostřed rezervace pak stála základna. Kolem ní bylo roztroušeno několik klecí se zvířaty chovanými v zajetí. Byli to prevážně různí hadi nebo ještěrky, ale občas se objevila i nějaká vřešťaní matka s mládětem. V nedaléké části lesa, jež byla naprosto neporušená, žila skupinka malp kapucínských, které si Allan zamiloval. Byla to překrásná, chytrá stvoření a k rozlousknutí ořechů používala kameny. Bylo to jako pohled na zrod našich dávných předků. Allan s radostným pláčem poděkoval otci za to, co mu věnoval. Byl naprosto nadšen, že může řídit přírodní rezervaci. V té době však ještě netušil, co všechno tohle obnáší. A jaké překážky bude muset zdolat...

O nějakých deset let později se stal Allan zkušeným vedoucím rezervace. To, že patřila jemu, věděl snad každý v okolí. Za rozšíření nedalekého lesa a získání semen tropických rostlin dal Allan statisíce dolarů, které se mu pdoařilo vlastní prací na papírových dokumentech, sledování a fotografování přírody vydělat. Tak to šlo rok za rokem. V pětatřiceti letech však narazil na zlatý poklad své rezervace. Menší část západního lesa, ve kterém žila tlupa malp kapucínských, se stala domovem nového živočicha, jenž přelezl ostnatý plot a dostal se až sem. Bredley, Allanův nejlepší přítel a zároveň nejzkušenější stopař ve správci rezervace našel stopy kočkovité šelmy.
"Jsou takhle velké," řekl Bredley a donesl ze země vykopnutý kus hlíny, na němž se leskl otisk končetiny, "drápy, jemné polštářky... Klasický dravec. Tipuju na černýho pantera, kuguára, jaguára nebo ocelota..."
"Jasně. Tohle všechno tu žije. Není ta stopa na kuguára moc malá?" optal se Allan.
"Ani ne. Puma není moc velký zvíře, patří sice mezi velký kočky, ale je tak střední velikosti," řekl mu na to Bredley.
"Co teda uděláme? Za každou cenu musíme mít tuhle kočku ve chráněném území, to se musí nechat. Ale ani nevíme, o co jde," dodal Allan.
"V nedaleký vesnici žije jedna rodina," snažil se rozhovor zakončit Bredley, "která má v domácnosti nějakých pět cvičenejch psů, který jsou po stopě divoký šelmy. Jaguár, kuguár, panter i ocelot hned vylezou před štěkotem těch lovců na strom a my je chytíme."
"Jasně! Zorganizujeme výpravu!" vykřikl Allan a vyběhlů ven, aby sehnal nejšpičkovější zoology, které měli k dispozici. Členy výpravy se tak stali Allan, Bredley, dva zoologové, veterinář a jeho studentka a jeden voják. Cesta nebyla nikterak těžká, jen překročili drobný plůtek a ocitli se nedaleko malp kapucínských. Mrtvé mládě jim udělalo potíže.
"Buďto ho zabila ta šelma, nebo pomřelo hlady..." stanovil diagnózu veterinář.
"Nemá tržné rány, není ohlodané, je to mršina... Lovec tu nebyl, nedaleko však stopy jsou..." řekl Bredley.
Psi v tu ránu začali štěkat. Čtyři z pěti se utrhli ze řetězu a utíkali kamsi na sever. Tým s nimi jen tak tak držel krok, nakonec jim stačili jen Bredley, voják a zapocený veterinář. Nějaká šelma náhle vylezla nahoru an strom.
"Oce... Oce... Oce... Ocet!" nemohl stále větu doříci znavený Bredley.
"Ocelot!" vzpamatoval se Allan, který vběhl těsně za nimi. "Nádherný exemplář. Takže ty tady žiješ, chlape?"
Šelma se na ně dívala s patřičným strachem. O tom nebylo omylu. Allan pořídil hned deset nových fotek, aby tím zdokumentoval nynější stav rezervace.
"Paráda! Teď bychom jej mohli uspat." řekl veterinář a s Allanovým souhlasem vystřelil na ocelota šipku. Těsně však minul a zvíře se přehouplo na další větev a... Šup na další strom! Psi ho na něm ovšem udrželi a tentokráte veterinář trefil do černého. Ocelot na ně chvíli udýchaně koukal a pak spadl do připravené sítě z výšky snad deseti metrů.
Tým začal dokumentovat. Změřili výšku ocelota ke kohoutku, poté délku od čenichu k ocasu, změřili též délku zubů a podle jejich barvy zjistili jeho stáří.
"Je to starý mládenec," řekl Allan, "zuby jsou úplně zažloutlé - fuj! Každopádně dělejte, máme už jen deset minut!"
Posledním faktem byl stav jeho zraku. Tým chtěl ještě zjistit, jak jsou na tom jeho drápy, stav končetin a krku, ale ocelot se včas probral a pádil směrem k malpám. Tady si sebral mládě a už se nevrátil. Z rezervace však neunikl a později, jakmile zjistil, že člověk pro něj alespoň zde nepředstavuje hrozbu, naučil se v noci hledat si potravu ve skladišti...

Léta ubíhala a Allan byl právoplatným vedoucím. Ve svých padesáti letech jej však postihl veliký úkol - vyléčit. Malpy, chované od malička v zajetí byly výsledkem pokusu jakéhosi amerického miliardáře, kterému rezervace patřila ještě před asi sto lety. Vypustit do volné přírody je nešlo kvůli jejich přežití, a tak i ve svých asi dvaceti letech se tahle zvířata chovala jako tříletá mláďata - tedy koukala na zeleninu a ovoce, strašlivě řvala a však víte, co dál. Ovšem, jednoho dne většina jedinců začala mít příznaky zvláštní choroby.
"Bezpochyby," řekl veterinář, "pojdou hladem. Zauzloval se jim žaludek a teď nedokáží přijímat žádnou potravu. Uduzlovat žaludek již nejde, kdybychom to udělali, mohl by prasknout a všechen obsah by se vyplavil do těla, což by způsobilo pro zvíře sice rychlou, ale pálivě bolestivou smrt. Mimochodem, tahle nemoc se u Kostarických primátů často vyskytuje, přijímají nadměrném množství potravy."
Tím byl Allan zděšen. Připadalo mu to tak zvláštně. Jako kdyby za to mohl on. Tahle nevinná zvířata, chovaná v zajetí, umřou jen proto, že přijímali potravu takřka 15 krát denně. Poslední slova mu zůstala v hlavě. Veterinář se pokusil rozebrat ještě jeden ze svých zákroků, ovšem, stalo se to stejné, co Allanovi sám řekl. Malpu museli rychle utratit pomocí injekce, jinak by poničila celou laboratoř. Bylo to jako osudný den, kdy jeden vědec v Kanadě vyvinul něco revolučního. Transplantovaný žaludek pro primáty od člověka. Po několika pokusech po celém světě Allan uvěřil tomuto "zázraku" a využil jeho potřeb. A opravdu! Malpy spokojeně žraly, jejich výkaly byly tuhé, jak by měly normálně býti. Allan byl nadšen... Ještě asi patnáct let pracoval v této rezervaci od rána do večera, od pondělí do neděle, až na něj přišla hrzivá smrt. Poté, co se v údolí objevil černý panter, a Allan jej chtěl ve svém starším věku prozkoumat, panter jej zabil. Jelikož Allan neměl žádného syna ani dceru, věnoval rezervaci synovi přítele Bredleyho, který se o rezervaci staral dalších dvacet let výborně... Ale to je již jiný příběh!


Doufám, že se Vám můj nový příběh líbil. Vznikl na úplně obyčejném nápadu, ale snad Vám příběh vnesl do hlavy hlavní věc o ochraně přírody. Pokud sae Vám líbil, komentujte, hodnoťte...

Obrázek týdne 10. 8. 2012

10. srpna 2012 v 13:37 | HAAS |  Obrázky týdne
Jakoby ten čas opravdu jako voda utíkal... 10. srpen 2012, další pátek a s ním samozřejmě i obvyklý Obrázek týdne! Minule jsme zde měli Jurské období od National Geographic, tentokrát jde o dobu, jež následovala...


Popisek k dnešnímu obrázku: Život v křídovém období, Montaně, USA, před 65 miliony lety. V pozadí obrázku si můžeme všimnout Styracosaura a Tyrannosaura, jenž se na něj snaží zaútočit. U napajedla též stojí dva žízniví Pachycephalosauři a před nimi Ankylosaurus. Vlevo se zrovna vylíhla maličká Maiasaura a její matka jí nese potravu. A konečně, v popředí se malí savec pohybuje okolo první kvetoucí rostliny...

Pokud se Vám tento obrázek líbil, nezapomeňte komentovat. Příště se tu dočkáme dalších skvělých obrázků od National Geographic a chystám další fotogalerii k filmu a také informace o dinosauřích hrách. O víkendu se dočkáte dalšího dílu Projektu Afrika a zcela nového příběhu (od DireParku si dáme pauzu). Příští týden se navíc můžete těšit na další přehled dokumentů, které bych chtěl v blízké době doporučit...

Jurské vyšetřování-Odhady kůže

9. srpna 2012 v 14:30 | HAAS |  Videa
Odhady kůže. Vědci se po dlouhou dobu snažili zjistit, jak vypadala dinosauří kůže. Nyní díky fosilii zvláštního typu dinosaura, hadrosaurida, zjišťují celkový vzhled těchto pravěkých tvorů.


Vědecké pokroky-3.

8. srpna 2012 v 12:12 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Vědecké pokroky-3.

ARCHEOLOGIE

Paleontologie

Jeden z nejmladších nodosaurů
V roce 2009 došlo v americkém Marylandu k průkopnickému nálezu - mláděte jednoho z nejmladších nodosaurů, kteří kdy žili. Propanoplosaurus marylandus žil v období ranné Křídy na tropickém území před zhruba 110 miliony lety. V té době žili na území Ameriky spousty velkých predátorů a za smrt mláděte může zřejmě jeden z nich. I když úmrtí zvířete zatím nebylo zjištěno, jde o obrovský poklad paleontologie...

BIOLOGIE

Zoologie

Nejmenší savci na světě
Nejmenším savcem na světě je bezpochyby netopýrek thajský (Craseonycteris thongonglay). Měří maximálně 29-30 milimetrů. Podle vědců však nebude jediným. Teprve nedávno vydal britský zpravodajský časopis informace o pozorování tajuplného tvora, který se mu svou velikostí i vzhledem podobal, ale sám thajský netopýrek to nebyl. Pohybuje se prý nesmírně pomalu a plazí se. Vědci však zatím neodhalili, o co vlastně jde...

Komunikace se šimpanzy
ZOO ve státu Washington, USA, se může chlubit jedním velkým "darem přírody". Zdejší šimpanzy totiž ošetřovatelé naučili komunikovat s lidmi pomocí znakové řeči! To znamená, že o inteligenci šimpanzů si rozhodně nemáme jen zdát. Už jen celková logika, kterou zvíře používá, mu skvěle pomáhá žít v přírodě. Díky adaptaci na různorodou potravu dokáže pozřít prakticky cokoliv a díky tomu dokáže také přežít. Komunikace s šimpanzy v ohledu znakové řeči však není jedinou věcí. Před asi sto lety zemřel šimpanz, jež dokonce uměl mluvit anglicky. Čtyři slova se učil špatně vyslovit po dobu třiceti let. Přesto je však inteligence šimpanzů nedozírná...

Nový druh nodosaurida, Propanoplosaurus

Doufám, že se Vám třetí část mého projektu líbila, jestli-že ano, komentujte a ohodnoťte za pomoci hvězdiček. Příště navštívíme hlavně velké, historické africké památky, takže se těšte!

Zajímavosti ze světa dinosaurů 12.

7. srpna 2012 v 14:18 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
1. Mezi skupinami obrněných dinosaurů nalezneme tyto tři velmi dobře známé skupiny; Stegosauridae (např. Stegosaurus, Kentrosaurus, Tuojiangosaurus), Nodosauridae (Nodosaurus, Saichania, Sauropelta) a Ankylosauridae (Ankylosaurus, Euplocephalus)...

2. Ankylosauři byli doslova chodícími tanky. Celé jejich tělo bylo pokryto tlustým pancířem, dokonce i oční víčka byla pancířnatá. Na konci ocasu měl obrovský kyj, který dokázal zlomit nohu nebo i zabít toho nejhouževnatějšího predátora. Jediným nechráněným místem bylo břicho, vědci proto předpokládají, že se Ankylosauři při obraně skrčili k zemi...

3. Hylaeosaurus ("lesní plaz") žil před 140-131 miliony lety v Anglii. Vážil maximálně 1,5 tuny a neměřil více, než 5 metrů. Na pozdější obrněnce byl tedy podstatně malý...

Pokud se Vám tyto zajímavosti líbily, komentujte. Tento týden se ještě dočkáte Vědeckých pokroků a Projektu Afrika...

Divoké země - Kazachstán

6. srpna 2012 v 14:40 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Divoké země

Kazachstán

Kazachstán je s rozlohou 2 717 300 kilometrů čtverečních a počtem obyvatel asi 15 280 tisíc celkově 9. největším státem světa. Ročně jej navštíví přes tři miliony turistů, zvláště pak nejen kvůli části Kaspického moře, která mu náleží, ale také kvůli zdejší divočině...

Divočina - na souši
V Kazachstánu žije více méně podovuhodná směs živočichů klasických pro chladné podmínky. Mezi ptáky zde najdeme orlosupy, kolpíky, ledňáčky bělokrké či plameňáky. Mluvíme-li o savcích, jsou tu horští svišti, lidé chovají ovce a najdeme zde také dva ohrožené druhy; sajga tatarská a levhart sněžný. Pokud mluvíme o flóře, roste zde bavlna nebo rýže...

Divočina - pod vodou
V části Kaspického moře, které Kazachstánu náleží najdeme gigantické jesetery, které si každoročně zajede zalovit velké množství turistů, bez ohledu na ohrožení druhu. Ve vnitrozemí, jezerech a řekách, jako je třeba bažina Balchaš, najdeme sumce a jiné, malé sladkovodní ryby...

Hospodářství
Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí, jenž má obrovské zdroje černého uhlí, rud a ropy. Některé obyvatele samozřejmě může živit i zemědělství, a to hlavně ve vyšších, horských podmínkách. Turismus tady jako hospodářsky významná událost nevládne...


Doufám, že se Vám třetí část mého nového projektu líbila... Pokud ano, ohodnoťte za pomoci hvězdiček a komentujte. Tento týden se ještě dočkáte pokračování dalších mých projektů a dalšího Jursko-vyšetřovacího videa. Příště se podíváme do dalšího státu, tentokrát bude přímořský...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 11.

5. srpna 2012 v 13:31 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
1. Vědci spekulují, že jeden z největších masožravých dinosaurů světa nelovil, ale požíral pouze mršiny. To by znamenalo, že byl vždy u mršiny až druhý. Ovšem, v roce 2005 došlo k nálezu zlomeného lovu Triceratopse s otisky T-Rexovým zubů, ovšem, Triceratops nezemřel, ale rána se zahojila - to znamená, že T-Rex také lovil...

2. V neposlední době se také mluví o tom, že T-Rex mohl být opeřený. Někteří paleontologové tyto domněnky již vyvrátili, ale přesto bude pravděpodobně faktem, že jemné chmýří měla T-Rexova mláďata...

3. Carcharodontosaurus byl dinosaurem o něco větším, než Tyrannosaurus. Žil v Africe před asi 90 miliony lety. Ve srovnání lidské a Carcharodontosauří lebky se ta lidská jeví jako trpasličí. Lebka "ještěra se žraločími zuby" totiž měří přes 160 centimetrů...

Pokud se Vám tyto zajímavosti líbily, nezapomeňte okomentovat. Příští týden pro Vás chystám další projekty a dočkáte se snad i dalšího videa ze série National Geographic Jurské vyšetřování...

Mláďata v pražské ZOO

4. srpna 2012 v 14:11 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Pokud si alespoň někdy zajedete do pražské ZOO a trošku se zajímáte o to, jaká zvířata zde mají, popřípadě také, která se zde v brzké době objeví, určitě již víte o zcela nové zprávě. Matka goril Tatua a Moji bude mít třetí mládě, podle všeho by se Kijivu mládě mohlo narodit koncem tohoto roku. Bohužel, v pátek minulého týdne pětiletý sameček Tatua zahynul. I tak se však do budoucna stále rýsuje gorilí smečka klidně...


Nové mládě u goril se teprve má narodit, zato samice varana komodského Aranka má dalších osm mláďat právě v nynější době, která se vyklubala ze zatím poslední, šesté snůšky. Poslední 45. potomek tak vyrovnal rekord, kterého zatím dosáhla jen její "kolegyně" ze zoologické zahrady ve Washingtonu, USA. Aranka nakladla vejce v lednu tohoto roku pod teplou půdu, kde se v teplotě 31°C nakonec mláďata také vylíhla. Pokud nám jde o ochranu přírody, jsou další mláďata tohoto ohroženého druhu pro svět velkým přínosem. Budoucnost draka z Komoda se zdá být zatím nejistá, ale v Praze se neustále rodí další varánci, takže doufejme v nejlepší...

Tento článek jsem napsal hlavně díky zprávám Volný.cz, pokud se Vám líbil, komentujte. S lítostí však musím oznámit, že z časových důvodů Projekt Afrika tento týden již neuveřejním, ale budete se na něj moci těšit příští týden...

Obrázek týdne 3. 8. 2012

3. srpna 2012 v 11:22 | HAAS |  Obrázky týdne
Je tu další pátek, první srpnový tohoto roku a s ním i další Obrázek týdne. Bohužel, polovina prázdnin je v nedaleké minulosti a zbývá už jen vzpomínat na to, co hrozivého škola přinese příští rok... Nicméně, prozatím končím s obrázky od Mesosoic Earth a nyní sem konečně dám jeden obrázek, který jsem měl ve složce více než jeden rok...


Popisek k dnešnímu obrázku: Nastává klasické odpoledne za Jurského období před 155 milióny lety na území Wyomingu. Allosaurovi se podařilo zabít Camptosaura, jeho mládě naštěstí utíká. V popředí si můžeme všimnout Ornitholesza a Archaeopteryxe, kteří jsou odhodláni lovit anebo krást vejce. V zadu putuje Stegosaurus s mládětem a stádo Apatosaurů. Brachiosauři se rozhodli strhat listí ze stromů a konečně se nasytit. A ani ptakoještěři rodu Rhamphorynchus nejsou pozadu, hlídkují po okolí a hledají něco k snědku...

No, posuďte sami, není ten obrázek opravdu parádní? Na stránkách kanálu National Geographic jich lze nalézt více a proto alespoň do konce srpna očekávejte podobné...

Jurské vyšetřování-Tyrannosaurovy smysly

2. srpna 2012 v 13:31 | HAAS |  Videa
Tyrannosaurovy smysly. Tyrannosaurus rex byl jedním z největších dravých dinosaurů, který kdy žil. Jeho lovecké smysly však byly založeny hlavně na vnímání jeho mozku. Díky tomu pak dokázal ulovit i velkou kořist typu Triceratopse.