Září 2012

Kontinenty v pohybu, minulost a budoucnost

22. září 2012 v 13:38 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Před tím, než se vrhneme do geologického času, bych Vás rád upozornil, že tento článek se mi podařilo napsat hlavně díky knize "Velká obrazová encyklopedie - Dinosauři" od Davida Burnieho...

Asi tak před 100 lety byla poprvé vyslovena myšlenka o kontinentálním driftu, pohybu kontinentů, a v té době jí většina geologů nechtěla ani věřit. Po jednom století tuto teorii všeobecně uznává téměř každý člověk. Máme pro to jisté důkazy; za několik milionů let by se například taková Austrálie mohla srazit se Severní Amerikou a Afrika putuje k Jižní Americe, přičemž by se mohla vrátit starodávná Gondwana. Před 280-200 miliony lety svět tvořil pouze jediný, obří subkontinent, Pangaea. V dnešní době si zkuste vyjít po svých z Afriky do Austrálie, tisíce kilometrů i přes oceán, a podaří se to jen několika výjimkám. Na konci geologického období Permu až konce Triasu by něco takového však bylo možné. Savcovitý plaz, Lystrosaurus, byl nalezen hned na několika místech, včetně jižní Afriky, východní Evropy, jižní Číny, střední Indie a dokonce i na Antarktidě. To je jen jeden z mnoha důkazů o jediném kontinentu... Dnes známe kontinentů sedm, kromě Antarktidy na všech žijí lidé. Kontinenty se ale nejen pohybují a srážejí, ale také se mohou spojit, aniž by to znamenalo nějakou katastrofu. Z poslední doby ledové máme znímky o zemi jménem Beringie, která se vytvořila tam, kde se dnes nachází Beringův průliv. Nebyla tvořena srážkou Severní Ameriky a Eurasie, ale šlo o ledovcový útvar, mimo jiné živočichy se tak do Ameriky dostali i první lidé, kteří hledali nová útočiště... Kontinenty se tak neustále pohybují. Jednoho dne, pravděpodobně tedy až po zániku lidstva, budou z vesmíru patrné jisté změny. Nová Gondwana, nová Laurasie... Kdo ví. Geologové celou historii našich kontinentů, i jejich budoucnost, stále zkoumají...

Prehistorická Severní Amerika také prošla podobným vývojem...

Doufám, že se Vám tento, poněkud stručný, článek líbil, jestli-že ano, komentujte. Ještě se však vrátím ke slibované povídkové soutěži, doufám tedy, že všichni, kteří by měli zájem se do ní přihlásit, budou znát seriál, na jehož motivy by povídku napsali...

Obrázek týdne 21. 9. 2012

21. září 2012 v 15:14 | HAAS |  Obrázky týdne
Týden zase uběhl, opět musím říci, jako voda, a je tu další Obrázek týdne. Od DinoRauLu si asi na dlouhou dobu, možná i dva roky dám pauzu již velice brzy a budu sem vkládat obrázky kreslené rukou. Není tento však opravdu nádherný?


Popisek k obrázku: Nanotyrannus se vrhá vpřed proti kořisti v pravěké Severní Americe, Utahu, před 70 miliony lety. Hadrosaurid, kterého již takřka skolil, jej svrhl k zemi, ale dravec urputně bojuje, ve stádě vyhlédnuté kořisti je však rozhodně větší síla...

Určitě se zde dočkáte obrázků od Juliuse Csostonyeho nebo Raúla Martína, první uveřejním již příští týden. Před daným pátkem se však ještě dočkáte popisku kanálu Discovery Channel nebo jedné z pravěkých novinek...

Divoké země - Bolívie

20. září 2012 v 15:34 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Divoké země

Bolívie

Bolívie je celkově 27. největší stát na světě, se svými dvěma hlavními městy, La Paz a Sucre, má asi 9 119 000 obyvatel. Státním zřízením jde o prezidentskou republiku a platí se zde bolivianem. Ročně zemi navštíví asi pět milionů turistů, hodně z nich také hlavně jednomu tajnůstkářskému živočichovi, jedinému medvědu Jižní Ameriky...

Divočina - na souši:
Bolívii z částí tvoří deštné pralesy, pampy, což je lidové označení pro stepi, a také hory. Ve směsici všech těchto tří krajin přežívá jediný medvěd v Jižní Americe, býložravý (i když podle dnešních průzkumů už ne) medvěd brýlatý. Pampy obývají nanduové a studené podnebí přeje pilanům černolícím. Není zde nouze ani o mravenečníky. Ze světa flóry zde najdeme převážně obří bromélie...

Divočina - ve vodě:
Vnitrozemím Bolívie protéká hned několik řek - například legendární Mamoré. Vyskytuje se v nich velká spousta druhů ryb, obojživelníků anebo vodního hmyzu. Nejslavnějšími obyvately této oblasti jsou ale převážně plazi, jako například kajman černý...

Hospodářství:
Na turismu Bolívie ročně příliš nevydělá. Nacházejí se zde však poklady v podobě zlata a převládá zde i dřevařský průmysl. Na mnoha místech, hlavně pak v Andách, lze najít i farmáře s jejich statky, kteří chovají ovce a jatečný skot. Pěstují hlavně kukuřici...


Doufám, že se Vám devátá část mého projektu líbila... Pokud ano, komentujte a ohodnoťte za pomocí hvězdiček. Tímto jsme se však dostali k poslední části projektu Divoké země. Velice rád bych však založil i nějaký více cestovatelský projekt, to ale necháme v mých myšlenkách. V brzké době se budete moci těšit i na Život v divočině a jelikož došlo i k několika novým dinosauřím objevům, příští týden se o jednom z nich rozhodně dozvíte...

Dinosauří poznávačka-Vyhodnocení soutěže

19. září 2012 v 16:02 | HAAS |  Naše soutěže
Po dlouhé době jsem se konečně rozhodl vyhodnotit soutěž Dinosauří poznávačka ze dne 24. května tohoto roku... Celkem se zúčastnili 4 lidé, což je dobré, mnohem lepší, kdyby nebyl ani jeden. Delší dobu jsem se rozhodoval, který obrázek dinosaura, kterého jste si vybrali, Vám dám na diplom... Nicméně, podívejte se sami, jak poznávačka celkově dopadla...


Na první místo dosáhl Dinosaurss se všemi správnými odpověďmi, tedy získal 7 bodů...


Deinonych také dosáhl opravdu skvělého výkonu. Jediné, co jsi nevěděl, byl obrázek číslo dvě, nešlo o Velociraptora, ale o Linheraptora...

Kurahk také dosáhl velmi dobrého výkonu. Nesprávně jsi odpověděl pouze na dva obrázky; a to sice druhý a třetí, šlo o Linheraptora a Liliensterna...

Megaraptor však také dosáhl velice dobrého výkonu, a tak se o místo dělí s Kurahkem...

Všem Vám tedy gratuluji k Vašim úctyhodným výkonům! V brzké době tedy nechystám žádnou novou soutěž, ale takových poznávaček bych mohl udělat ještě několik (vzhledem k tomu, jak velkou mám galerii). Tento týden Vás ještě čekají Divoké země...

Nigelovy dokumenty (nejen) na Viasat Nature

18. září 2012 v 17:09 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Tento týden jsem se rozhodl, že nenapíši Dokumenty, které stojí za to vidět, ale rovnou Vás upozorním pouze na ty od Nigela Marvena, tedy britského přírodovědce, autora a producenta. Na mnoha kanálech se s nimi totiž přímo roztrhl pytel. Viasat Nature tady u nás v Česku asi jako jeden z mála kanálů nabízí takové množství Nigelových dokumentů. Není tomu tak ale jen na něm, cyklus Pandí dobrodružství s Nigelem Marvenem je totiž znovu opakován na Animal Planet. A k přírodovědné dvojce se připojil ještě Eden Channel, který jeho dokumenty uvádí od pondělí do neděle tento týden. Hlavní zprávou ovšem je, že se nám konečně dostane jeden z Nigelových nejnovějších dokumentů, Yunnan Adventure, k dostání i v českém znění, a to dokonce hned dvakrát. Už 22. října 2012 na Viasat Nature poběží tento dokument v překladu jako S Nigelem Marvenem za dobrodružstvím do Jün-Nan v 19:05, pokud by jste se však na něho rádi podívali dříve, máte šanci tuto sobotu, 22. září, tedy přesně měsíc před vysíláním na Viasat Nature, shlédnout jej v 8:00 na Edenu...

Seznam Nigelových dokumentl v brzkém vysílání na Viasat Nature:
Arktické putování s Nigelem Marvenem - od 17. září, 19:05
Žraločí ostrov Nigela Marvena - od 24. září, 19:05
Dobrodružství s jaguáry - od 2. října, 19:05
Invaze obřích krajt: Florida s Nigelem Marvenem - 17. října, 19:05
S Nigelem Marvenem za dobrodružstvím do Jün-Nan - 22. října, 19:05.

Doufám, že jsem tento článek s krátkým seznamem a videem nepřidal jen tak, a že se, pokud nějaký z těchto tří kanálů máte, pokusíte podívat se na nějaký z Nigelových dokumentů. Tento týden ještě vyhlásím soutěž a navštívíme další Divoké země...

Nat Geo Wild

17. září 2012 v 16:02 | HAAS |  Ostatní zajímavosti

Nat Geo Wild je dokumentárně vzdělávacím kanálem, jenž sídlí v čínském Guan Dongu. Vysílá dokumenty, které se soustředí hlavně na divokou přírodu (Tajemství indické divočiny, Výprava do divočiny, Americká puma), občasně i na domácí mazlíčky (Dáma se 700 kočkami, Skvělý Dr. Pol). Hlavním cílem kanálu je také vzdělávat.

Česká verze Nat Geo Wild je stejná, jako verze maďarská a vysílá 24 hodin denně po celém světě, v Asii navíc také s kanálem Adventure One. Všechny pořady jsou zde určeny všem možným věkovým kategoriím, ať už jde o předškolní dítě, či důchodce...

Seznam doporučených pořadů:
Království krokodýlů - zítra, 16:00
Ostrovy - každou středu, 19:00
Zoo je můj život - každý víkend, 8:00
Výprava do divočiny - pátek, 18:00.

Odkazy:
www.google.cz (z této adresy je obrázek).

Příště se podíváme na kanál Discovery Channel. Na tento týden však ještě chystám Obrázek týdne, poslední část Divokých zemí nebo konečně i vyhlášení soutěže...

DirePark Brutus: The Next Damagers (4/4)

16. září 2012 v 13:52 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

DIREPARK BRUTUS, část desátá

Padal jsem a otevřené čelisti Andrewsarcha mně nikoliv rozporcovaly nebo obyčejně spolkly, ale odhodily na druhou stranu. Musím přiznat, že takovou bolest v zádech jsem v životě necítil. Nicméně, začal jsem hájem utíkat jak jen nejdále jsem mohl. Andrewsarchus se hnal za mnou. Otočil jsem se, abych odhadl vzdálenost, jak daleko ode mně je, a náhle mně něco zatáhlo za nohu a já spadl do hluboké rokle. Byl to onen jediný dinosauroid, kterého vzal Peter s sebou.
"Ty jsi mně zachránil?" ptal jsem se ho nechápavě.
Dinosauroid začal mávat rukama se strany na stranu. Tvora, kterého uviděl, se příšerně vylekal. Bylo to neškodné, býložravé Brontotherium, podle starých Indiánů "hromový kůň". Andrewsarchus se dal raději na ústup.
"Nazdárek, hoši! Tak dělat, dělat, máme málo času, za pár minut sem v minulosti přijdeme, musíme se zahnat a zachránit tak celý náš svět..." řekl Peter, jenž mi ani nepomohl svým výstřelem z raketové pistole.
Byl jsem poněkud zmatený. Jednou jsme měli udělat to, a podruhé zase něco jiného. Brzy jsme našli lagunu, kam jsme se vypravili i na minulé výpravě, která se stala tak neúspěšnou.
"Za pár minut se tady objeví plátno a z něj vyleze pár lidí - to budeme my v minulosti... Zaženeme je a..." nedořekl celou větu Peter.
Za asi třicet sekund se tak vážně stalo. Plátnem se sem dostala nějaká noha, která hmatala v půdě kolem. Ano, přesně to samé jsem udělal před pár dny takhle já. Ten, kdo vyšel, byl ale někdo úplně jiný. Byl to ten ranger, co mi zachránil život v místnosti a poté jsem se s ním bil.
"Co to... Jak to... To... Ne... nechápu tohle!" vyhrkl Peter. Vrhl se na rangera. Ten si ho ani nevšiml a Peter jej svalil do hluboké vody.
"Peter?!" vylekal se onen muž.
"Thomas? Thomas Lensher?!" zvolal mu před obličej Peter. "Jak je to možný?"
"Thomas Lensher? Ten veterinář z ostrovního parku?" podivil jsem se.
"Nazdárek, chlapi..." řekl ranger, aby jaksi svou situaci zachránil.
"Tohle nám vysvětli. Co se tady vlastně děje?" začal znovu Peter.
"Jde o jedinou věc," hovořil ranger, "dozvěděl jsem se o Vašem plánu. Nikdy nepotkáte sami sebe v minulosti. Zařídil jsem to. Nikdy jste se totiž neviděli ani v té době! A víte proč? Díky mně! Ah ha ha ha ha ha há!"
Peter rangera asi desetkrát skolil svalnatou pěstí na zem a já jsem se musel přidat. Shodil jsem svou brašnu a zipem udělal krvavou ránu na obličej. Nemohli jsme se ani ovládnout. Peter začal beznadějně běhat po laguně.
"Máme ještě šanci. Kdysi jsme přeci rozbili tábor! Najdeme ten tábor!" začal vítězoslavně křičet Peter. Měl jsem pocit, že se zbláznil. Zmizel v lesíku. Omráčil jsem dlouhým klackem rangera Thomase a hnal se za ním, ale bylo to beznadějné. Bloudil jsem asi dvě hodiny. Ztratil jsem i Petera. Udělali jsme něco, co bylo tím nejhorším, nejhorším, co kdy svět mohl poznat. Náhle jsem si vzpomněl na otevřené plátno rangera.
"Můj bože!" řekl jsem, když jsem jím prostoupil. Tak takové bylo současné město. Prostoupil jsem úplně. Občas tudy proběhla nějaká myška, krysa, nebo maličký šváb, za zříceninami zdemolovaných mrakodrapů se občas mihl nějaký Dromaeosaurus, všudypřítomný řev nějakého gigantického Tyrannosaura člověka až děsil. A dováděl k šílenství.
"Tak takhle skončil svět! Kvůli nám! Kvůli mně," řekl jsem si hlasitě pro sebe. Nemohl jsem ani poznat, kde stála naše základna, kudy vedla silnice, všude jen trosky a trosky.
Vrátil jsem se plátnem do doby před 36 miliony lety. Ten, koho jsem uviděl, mi přivolal záchranu. Byl jsem to vlastně já. James Lond na procházce toho večera, den před incidentem v základně. Když mně uviděl, strašlivě se lekl. Začal utíkat do základního tábora. Celý tým včetně Petera tam byli ze mně tak zděšení, že ihned otevřeli plátno a stanuli v jejich současnosti. Vběhl jsem tam za nimi těsně před uzavřením plátna. Dům byl v chaosu. Jakmile jsem je uklidnil, snažil jsem se jim to všechno vysvětlit. Nakonec došlo až na demolici domu, pouhé dvě hodiny od té chvíle. Já se pak vrátil plátnem zpátky do pozdního eocénu.
Potkal jsem našeho dinosauroida. Pohyboval se velice kulhavě. Když jsem se k němu přiblížil, všiml jsem si něčeho strašného. Chyběla mu jedna ruka, z otvoru mu stále tekla krev a podivně pískal.
"Chudák, ale proč?" řekl jsem si.
Než jsem o tom stačil zapřemýšlet, vrhl se na mně znovu ten samý Andrewsarchus, kopl jsem ho do břicha, ale nepomohlo to. Chránil jsem si rukou obličej. Dravec mi čelistmi stiskl všech pět prstů na levé ruce. Silně trhl a já zařval bolestí. Nato se vrhl na mou nohu, ale já začal utíkat.
"Tu máš," zvolal Peter od pobřeží, "ty hnusná potvoro!!!" - a následně vystřelil z pořádné pušky.
Dravec klesl k zemi, se zakrváceným tělem už neměl šanci na výhru.
"Musíš se mnou. I když jsi raněn. Musíme do současnosti, něco jsi v naší pravé minulosti udělal, a celé jsi to zachránil!" řekl nadšeně Peter.
"Páni!" řekl jsem, když jsme se dostali zpět do současnosti. Město vzkvétalo. Byl opět slunný den, staré babičky zalévaly své květiny, uřvaný chlapec si při brigádě vydělával prodáváním novin na ulici.
"Měj se. Nikdy se už nepotkáme, nikdy. Rád jsem tě poznal," řekl nevysvětlitelně Peter.
Všude kolem mně se objevila podivná záře. Než jsem se naděl, stanul jsem, naprosto zdráv, dokonce i se svými prsty, zpátky ve svém pokoji, četl jsem si noviny, byl naprosto normální den, tak, jak tomu bylo před celým incidentem. Celé dny jsem se pak vyptával lidí, co se tu dělo mezitím, co jsem byl pryč, ale ti jen kývali hlavou, jakoby si o mně mysleli, že jsem blázen. Oni na to zapomněli. A jedinému mně to zůstalo v hlavě. Nevím, proč se tohle všechno děje vždy mně...
Ohlédl jsem se dozadu, protože mně znepokojil podivný zvuk. Stále se přibližoval. Něco mi skočilo na hlavu odrazilo se to ode mně a přehouplo přes zeď. Sáhl jsem si na čelo - ten tvor mi na něm udělal škrábanec. Přelezl jsem zeď. To, co jsem spatřil, bylo dosti podivné. Byli to Dromaeosauři, hodující na mrtvole člověka. Vylekal jsem se, co se vlastně stalo, že tu zase jsou, když jsem svět již zachránili. Odehnal jsem je ostrými kameny, které jsem po nich začal házet z blízkosti.
Raptoři nejdříve řvali. Chtěl jsem už zavolat policii, aby mi pomohli. Dromaeosauři ale najednou zmizeli za nejbližší skupinou popelnic. Šel jsem za nimi a něco se mi zablesklo do očí. Byla to tak intenzivní záře, že jsem to ani nevnímal, náhle objekt rychle zmizel. Hledal jsem všude okolo, ale po malých a dotěrných dravcích ani stopy. Vrátil jsem se k mrtvole člověka. Zjištění, o koho šlo, bylo šokující. Byl to Peter! V hlavě se mi začaly honit myšlenky o tom, že musel i před tím na nějakém projektu pracovat. Bylo to dost divné. A proto jsem začal pátrat. Pak mně však opět něco vyděsilo.
Objevil se jiskřivý předmět, z něj vylezla lidská ruka, a stáhla mně do objektu... Žádné pokračování příště.

Jestli-že se Vám poslední část nové řady DireParku líbila, komentujte. Děj se zdá být na pokračování a já ještě jedno, o jednom jediném díle přinesu, ovšem, nebude to pokračování, které by jste zrovna k tomuto ději čekali... Příští týden Vám vyhlásím soutěž Dinosauří poznávačka...

DirePark Brutus: The Next Damagers (3/4)

15. září 2012 v 13:25 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

DIREPARK BRUTUS, část devátá

V mžiku jsem se strašlivě vylekal. Vrtulník sebou začal házet sem a tam, jednou nalevo, podruhé napravo a za chvíli spadl. Zahynul bych, kdyby jsem neskočil na nejbližší strom a o jeho větve se pořádně poškrabal. Ve vzduchu se objevilo gigantické stvoření - Quetzalkoatlus. Jakmile vrtulník vybuchl, šel jsem se k němu podívat, ale ptakoještěr za to nemohl.
"No jejda. Střelné rakety. Kdo by to po nás... Aha, už chápu," zamumlal jsem si sám pro sebe.
Zbylé kusy ohromné rakety samozřejmě byly vyztuženy názvem KW, Killing Work, čili odchytávání nebezpečných zvířat, pokud mají vzteklinu, rovnou i zabití nebo léčení.
"Tohle teda museli udělat v pořádném spěchu," řekl jsem si navíc. Najednou mně k zemi shodila něčí ruka. Byl to agent FBI z vrtulníku, jenž se mnou inspiroval a za včas též vyskočil z "pece".
"Co safra je?!" vylekal jsem se.
"Ticho! Tamhle! Je to odporné!" vyhrkl náhle. Kolem vrtulníku u trosek se procházela skupinka šavlozubých tygrů, Smilodontů, z druhé strany se však nečekaně objevilo něco podivného. Zvířata, ačkoliv byla tak dravá a schopná obrany, začala utíkat a vydávat hrdelní zvuky, které měli znamenat asi něco, jako "pomoc, utíkejte!".
"BOŽE!" - toto bylo jediné slovo, které jsem na to mohl říci.
Byla to jakási podivná stvoření.
"Dino... saur... o... i... Dinosauroid!" vykřikl policista, od něhož jsem mimochodem později zjistil, že má rád vědecké publikace o nejasných stvořeních a příšerách.
Nešlo však pouze o to. Skupinka dinosauroidů totiž provázela člověka, konkrétně samotného Petera! Neustále mu lízali tržné rány na rukou.
"Nazdar, starý brachu, Jamesi, ty teda vypadáš zděšeně! Toto jsou ta podivná stvoření, které vymysleli ten malíř a paleontolog. Jakési vývojové stádium mezi Troodonem a vzpřímeným stvořením. Dinosauroidy mám prozatím ve výzkumu, ale jsou to moc mírumilovná stvoření. Paleontologové se nemýlili... Kdyby dinosauři nevyhynuli, u inteligentních dinosaurů, takových maniraptorů jako Troodon by se vyvinuli v naprosto nový druh! Úžasné, nepříjemné, neuvěřitelné, nepředstavitelné..." začal se svými obvyklými vědeckými slovy Peter.
"To je ale naprosto nemožné! Dinosauři vyhynuli! Žádní dinosauroidi, žádná umělá vzpřímená stvoření, nic takového, ty šílenče!" zařval jsem.
"No právě - oni nevyhynuli. Plátno narušilo náš čas a narušilo taky jejich čas. Copak jsem Ti to neříkal? Mohlo nás dovézt až do doby před 65 miliony lety, nevyhynuli dinosauři, co? Normálně ano, ale my jsme zapříčinili jejich přesunutí sem. Dobrá, jde o druhy z Ameriky. Podle mých výpočtů se za pár tisíciletí nějakou další chybou dostanou zpátky do své éry a tam započne jejich vývoj. Což samozřejmě předznamená, že my lidé, nikdy nebudeme žít!"
"Ale to je přeci... naprosto šílené!!!" řekl jsem, a nestačil jsem Peterovi větu doříct. Ze vzdálenosti asi jednoho sta metrů zařvala samice Tyrannosaura. Než jsme se naděli, vyběhla po nás.
Při běhu jsem se teprve vzpamatovával a byl jsem zpomalen svými myšlenkami o konci lidstva. Tyrannosauří samice chytla člena FBI a několikrát s ním hodila do vzduchu. Polámal si lebku, žebra i nohy. Sotva mu utrhla hlavu a kus nohou, pustila se znovu za námi. Chytla zuby mé tričko a silou mně vyhodila do výšky asi devíti metrů. Spadl jsem a byl jsem oslepen tekutou slinou. Peter mezitím vysunul z krabičky výbušninu. Tyrannosaurus se ani nevzpamatoval, a už mu ležel kus hlavy asi pět metrů od těla, jenž se s šokem ještě pohybovalo.
Byla to doslova odporná podívaná. Byl jsem stále oslepen, dinosauroidi, kterých jsem se tak bál, mně začali vést kamsi do neznáma. Až jsem si dostatečně očistil a vydezinfikoval oči, otevřel Peter kanály.
"Pojďte a nebojte se! Jde o naše přežití," - nemohl jsem udělat nic jiného, než jeho slova poslechnout.
Někde tam dole Peter utevřel náhradní plátno. Dinosauroidy nechal kromě jednoho v kanálech a prostoupili jsme společně jako tři odvážlivci do éry před 36 miliony lety.
"Proč? Neříkej mi, že chceš Arsinoitherium znova!" řekl jsem.
"Ne, tak to není. Jsme asi tak dvě hodiny před tím, než se tu objevíme znovu, tentokrát z jiného času. Musíme nás zahnat zpátky do současnosti před celým incidentem," odpověděl zdvořile Peter, který si byl jistý, co právě dělá.
Šlápl jsem však na malou větvičku a nadálý dupot mně vyděsil.
Asi kilometr za zády se v laguně objevil Andrewsarchus. Vyrazil jako ztržený.
"Petere, pryč!!!" zvolal jsem s ohromným strachem.
Kolem se to stromy jen hemžilo, ihned jsme na jeden vylezli. Andewsarchus byl podstatně chytrý dravec a číhal pod větvemi, až budeme nuceni slést. Takto jsme na stromě strávili asi hodinu. Mnoho příštího času již nezbylo. Vymysleli jsme vše, až pak objevil Peter v lékárničce raketovou pistoli, kterou tam omylem hodil. Už, už chtěl vystřelit a predátora navždy zahnat, abychom konečně mohli změnit současnost k lepšímu, když pode mnou začala celá větev rychle praskat. Padal jsem a rozevřené čelisti Andrewsarcha mně... Pokračování příště.

Jestli-že se Vám třetí část nové řady DireParku líbila, komentujte. Pokračování pro Vás chystám hned na zítřek, aby jste nemuseli býti dlouho napjatí, jak to s chudákem Jamesem nakonec dopadne...

Obrázek týdne 14. 9. 2012

14. září 2012 v 15:59 | HAAS |  Obrázky týdne
Týden zase utekl jako voda a máme tu další pátek, s ním obrázek týdne a opět DinoRauL... V obrázcích od této firmy budu ještě nějakou dobu pokračovat, pak ale již chystám nějaké rukou nakreslené dino-obrazy...

Popisek k dnešnímu obrázku tady: Mapusaurus uviděl vhodnou kořist v pravěké Argentině před 100 milióny lety. Je zrovna ráno a na černých, písčitých pláních, nedaleko jehličnatého lesa, se objevila velká skupinka asi deseti sauropodů. Na obrázku si též můžete prohlédnout všechny části Mapusaurovy hlavy...

Tento týden pro Vás ještě chystám DirePark a příští týden popis kanálu Nat Geo Wild. Mám ovšem prosbu, nebo spíše otázku; chtěli by jste se zde na blogu zúčastnit další soutěže? Před dlouhou dobou jsem se rozhodl napsat povídkovou soutěž a tak se ptám, zda-li má cenu jí dělat, aby se přihlásili alespoň dva lidé... Mimochodem, příští týden zjevně vyhodnotím Dinosauří poznávačku, diplomy plně hotovy...

Divoké země - Irsko

13. září 2012 v 14:41 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Divoké země

Irsko

Irsko se svými 70 273 kilometry čtverečními zaujímá celkem 117. místo v pořadí největších států světa. Mluví se zde irsky a anglicky, hlavním městem je Dublin. Ročně Irsko navštíví asi dva miliony turistů, podmínky pro turismus zde však moc vysoké nejsou. Je to však jeden ze států, který se může chlubit svou divočinou...

Divočina - na souši:
Na Irském ostrově žije mnoho druhů savců, včetně veverek, jelenů lesních nebo ježků. Lesy jsou také domovem tetřevů a ledňáčků. Jelikož se v Irsku nekácí tak pravidelně, jako v jiných státech Evropy, stále si zachovalo některé členy své divoké rodiny...

Divočina - pod vodou:
Vnitrozemí, tedy řeky a jezírka, obývají vydry, nebo lososi, kteří do řeky Shannon vplouvají v určité sezóně z moře. Nad průlivem Sv. Jiřího také podle ročních období najdeme návštěvníky ze severu - legendární papuchalky. Mořská voda je domovem makrel a tresek...

Hospodářství:
Irsko, i přes poněkud výkonnou snahu turistů, na turismu nevydělává. Stále zde najdeme i staré farmy nebo hospodářství, jež jsou stále obydlena. Obyvatelé chovají osly, huňatý dobytek nebo ovce, pokud jde o hospodářství v horách. Pěstují brambory a využívají i rašelinu...


Doufám, že se Vám osmá část mého nového projektu líbila... Pokud ano, komentujte a ohodnoťte za pomoci hvězdiček. Tento týden Vás ještě čeká Obrázek týdne nebo DirePark. Příště se posuneme do Ameriky a navštívíme jeden ze státu jižní části. Zároveň však na delší dobu půjde o poslední část...