Říjen 2012

Šťastné dušičky (a také Helloween) 2012!

31. října 2012 v 16:13 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Zatímco dušičky, Památka zesnulých, je u nás až v pátek, 2. listopadu, na severoamerickém kontinentu, od Kanady po Mexiko se dnes slaví Helloween, plný zle vyhlížejících masek a Tyrannosaurů, kteří se rozhodnou sežrat Vás v jediném okamžiku. Toto nicméně dokazuje i obrázek dole, s velice známým názvem souostroví. Tímto Vám tedy přeji š'tastné dušičky, nezapomeňte přijít ke hrobečku, zapálit svíčku a vyměnit květiny a pro menšinu lidí, kteří u nás slaví i Helloween, přeji spoustu peněz a sladkostí, jež můžete získat!

Helloween v San Diegu

Tento týden však pro Vás chystám ještě další Knihu o pravěku, Obrázek týdne, Skrytou pravdu a doufám, že i další díl Projektu Afrika...

Pravěké safari II.-3.

30. října 2012 v 15:08 | HAAS |  Naše soutěže
V minulém safari opět odpovědělo jen osm z devíti lidí, prosím tedy SuperLa, aby se co nejrychleji vrátil do hry. Vymyslel jsem totiž, co se stane s hráči, kteří nebudou dlouho odpovídat... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Podařilo se Ti na planině postavit tábor. Pomalu se však setmělo. Je tu stálé ticho, neozývají se žádné zvuky prehistorické zvěře. Pak však uslyšíš tajuplné pískání nad tebou...
A: Rozdělat oheň, materiálu na to zde máš dost,
B: Jít spát,
C: Vzít baterku a pokusit se zjistit, co je v tuto dobu na obloze.

Megaraptor
Tihle bipední, dlouhokrcí dinosauři se zdají být Gallimimy, nemůžeš to však zjistit přesně. Jen co jsi se přiblížil, všichni tři rychle utekli...
A: Honit je,
B: Nechat je být a prozkoumávat krajinu,
C: Stopovat je, avšak, velice pomalu.

Mosasaurus
Všechny dinosaury, které jsi spatřil na pláních, jsi pečlivě prozkoumal. Ti malí dinosauři jsou Othnielie. Nikde však ani stopa po predátorovi...
A: Začneš nějaký druh popisovat (je na tobě, jaký),
B: Zůstaneš na pláních a budeš hledat svůj cíl,
C: Ještě prozkoumáš krajinu.

Nony
Podařilo se Ti najít dlouhou táhnoucí se řeku, a pár desítek metrů od tebe se nacházejí tví první dinosauři! Chodí po čtyřech nohách, občas se však zvednou, vypadají na Edmontosaury...
A: Začneš je popisovat,
B: Prozkoumáš napajedlo pečlivěji, třeba najdeš další,
C: Podíváš se po stopách, je dost možné, že najdeš stopy T-Rexe.

Alfaraptor
Nápad to je dobrý, ale počkat, až tudy projde tvůj cíl, je dost těžko splnitelné. Přesto se v dálce něco objeví. Nevíš co to je, jen těžko si lze uvědomit, že tam něco bylo. Zmizelo to velice rychle v lese...
A: Poběžíš tam,
B: Raději zde zůstaneš, pro jistotu,
C: Poprosíš svého společníka a půjdete tam společně.

Dinosaurss
Tábor je už téměř dostaven, když uslyšíš tiché vrčení. Prozkoumáváš krajinu kolem, ale nikde jsi nic nezahlédl. Nicméně, nad tebou se vznášejí nějací velcí ptáci...
A: Vezmeš dalekohled a podíváš se na ně,
B: Řekneš filmaři, aby je natočil,
C: Necháš je být a dostavíte společně tábor.

Vašek
Ačkoliv to zabralo nějakou chvilku, celý štáb se vylodil na druhém břehu. Parasaurolophové se zdají být uklidnění, ale zvukař ne. Prý zahlédl něco malého utíkat do lesa...
A: Necháte to být a postavíte na druhé straně tábor,
B: Postavíte si tábor tady,
C: Vydáš se do lesa.

SuperL
Podívej se do prvního kola, svou odpověď však v podobě zvoleného písmena a věty, prosím, napiš sem.

Siamotyran
Gratluji, popis Deinotheria byl dokončen! A není to jen tak, jde o první popis v celé druhé výpravě safari. Na výběr teď máš jeden z těchto dvou předmětů:
1. Linstrandtova vzduchova (je na neslyšitelné šipky s jedem jihomořských měkkýšů)
2. Elektrická síť (další předměř na obranu).
Nyní si vyber, jak chceš pokračovat...
A: Ještě chvíli u Deinotherií zůstaneš,
B: Vrátíš se na původní místo a postavíte tu tábor,
C: Půjdeš hledat Amphyciony.

Doufám, že ve třetím kole již odpovíte všichni. Další safari napíši příští týden, do té doby nezapomeňte být ostražití, aby jste nebyli roztrháni něčím, o čem vědci dnes ví jen opravdu velmi málo...

Cryolophosauří život 7/30

29. října 2012 v 13:42 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Matka dvou neposedných Cryolophosauřích mláďat se rozhodla, že je čas naučit je lovu. Se vším úsilím se jim společně podařilo skolit první větší kořist, kterou měla mláďata zabít - Lufengosauři. Večer však mláďata čekal nenadálý šok. Vrátil se jejich otec a zdálo se téměř, jakoby zapomněl, že jde o jeho mláďata. Naštěstí, oba dva malí Cryolophosaurové vyvázli bez zranění...

Cryolophosauří život 7/30:
Uběhly asi dva týdny. Mláďata už byla pořádně velká, sice nedokázala sama ulovit Lufengosaura, v sourozenecké dvojici se jim to ale už skoro podařilo. I když na ně už Coelurosauři nemohli jen tak, mimo hranice kolonie jim stále mohlo hrozit nebezpečí. Malý samec se často vydával prozkoumávat teritorium kolonie, a ačkoliv jeho sestra chtěla jít s ním, nikdy jí to nedovolil. Začaly se u něj postupně probouzet spíše samotářské smysly. Jen chvíli po svém odchodu uviděl spoustu stop směřujících od jezera. Vydal se za nimi. Ale jen co se mu podařilo zvednout hlavu, uslyšel ohromný dupot, takový by nevytvořil ani majestátní, dominantní samec Massospondyla. Instinkt do něj vyhrkl, aby skočil do nejbližší zeleně, to v tomto případě byl bohužel jen pár kapradin vyrůstajících díky vlhkým podmínkám u vyšlapané cestičky, kudy velmi často chodili těžkopádní býložravci. Dupot se stále přibližoval. Ti živočichové, kteří utíkali směrem k napajedlu ale nebyli obzvláště velcí, jak si je samec původně představoval. Byli to Lufengosauři v ohromném počtu, dalo by se říci, že snad i stovky jedinců. Pohybovali se velmi rychle a bylo jasné, že něčím byli vyděšeni. Po stranách stezky občas přeběhl nějaký ten Coelurosaurus. Šlo pravděpodobně o velikou smečku, která si mohla dovolit zabít i několik Lufengosaurů. Takto veliká smečka by rozhodně zabila i samce, ten byl ale přes svou velikost šikovně schován. Vpředu již tři Coelurosauři dohnali malého prosauropoda, který narazil do končetin svého protějška; velkého vůdce "první legie". Malí dravci jim oběma v mžiku začali drásat krky a přitom se je pokoušeli odtáhnout. Dva z nich byli nakonec udupáni, jeden Coelurosaur vyvázl s drobným zraněním. Trvalo chvíli, než se ta obří skupina prohnala územím a skončila kdesi, kam nebylo vidět...


Coelurosauři byli také pryč. Samec to nechápal, ale využil situace a skočil jedinému dravci po krku. Ozvalo se hlasité křupnutí, Coelurosaurus spadl na zem a na moment pohyboval nohama. Pak ve smrtelné křeči skonal. Samec začal žvýkat jeho maso, ale za chvíli odešel. Nechutnalo mu to. Odtáhl si jednu z jeho předních nohou a po vlastní pachové stopě našel cestu zpět do centra kolonie. Tam zbytek úlovku pohodil do opadaného voňavého jehličí a usnul blízko rodného hnízda. Druhý den večer kolonii vzbudil hlasitý řev. Velký samec Cryolophosaura se vrátil. A ne jen tak - bylo přímo jisté, že je za hranicemi do vstupu kolonie, a teď míří k hnízdištím. Pro všechna mláďata by to mohl být poslední okamžik, proto tedy budou muset velice rychle splnit prehistorické pravdilo: rychle vyrůst anebo zemřít...

Pokračování napíši jistě příští týden... Pokud se Vám sedmá část mého příběhu líbila, komentujte...

Život v divočině: Lvi

28. října 2012 v 9:56 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Život v divočině
Lvi

Téměř po celé Africe, a dokonce i v jedné části Indie, žije nejslavnější kočkovitá šelma - král zvířat. Ačkoliv jsou tak oblíbení, jejich populace se jen snižují. Budeme sledovat dvě smečky, žijící v úplně jiných podmínkách, jeden z těchto druhů je navíc na pokraji vyhubení... Toto jsou rozlehlé pláně, savany, státu Zimbabwe, v jižní Africe. Jde o domov skutečného krále zvířat - lva pustinného. Tato zvířata měří nejčastěji až 2 metry na délku a váží skoro 240 kilogramů. Tento velký samec je vůdcem smečky. Je už dost starý a má za sebou spoustu soubojů, jak svědčí dvě jizvy kolem levého oka. Jeho stáří by mohla využít blízko žijící, slabší smečka, která i tak chce získat nové teritorium. Většina kočkovitých šelem žije samotářsky, lev se od nich liší svým životem ve smečkách. Ty obvykle mají 2 nebo 3 samce a asi 10 lvic, které obstarávají potravu - samci loví jen zřídkakdy. Tohle je dominantní lvice, na její rozkaz se všechny další sebraly a vyrážejí na lov. Tady, na Zimbabweských pláních, ještě stále žijí velká stáda divoké africké zvěře, zebry a antilopy. Zatímco dominantní lvice číhá jen pár metrů od stáda, ostatních sedm pozoruje předem vytypovanou kořist. Stará zebří samice už jen kulhá a rozhodně se jí nebude běžet rychle... Byla ulovena dřív, než si něco uvědomila. Tento moment je dosti významný - lvice se musejí co nejvíce nažrat, protože brzy přijde vůdce smečky. Tito afričtí lvi pustinní obývají téměř celý Africký kontinent - s výjimkou některých pouští a hustě zalesněných oblastí...

Daleko odsud žije úplně jiná smečka lvů. Opustili jsme společně Afriku a nacházíme se v Asii, na indickém poloostrově. Tady žijí poslední lvi indičtí, kteří jsou na pokraji vyhubení. Nacházíme se na jediném místě, které obývají, rezervace Gírský les. Žije zde posledních asi 300 jedinců, žijících v podobných smečkách, jako jejich afričtí příbuzní. Tato malá smečka s jedním samcem a šesti samicemi je navíc obývána ještě dvěma koťaty. Obvykle se lvicím rodí i tři mláďata, je možné, že jedno už zahynulo. Žije zde hodně vlků a šakalů. Až ve věku 1,5 roku se stanou dospělými, takže ještě stále budou ohrožována predátory, kteří by si na dospělé lvy ani nedovolili. I když žijí ve volné přírodě, kromě národních parků nebo rezervací je v Indii nikde nespatříte, je to gírský unikát. I když si sami loví potravu v podobě indických antilop, čas od času je přiživují lidé. Veterináři jim právě přivezli čerstvě zabitou antilopu, která zahynula na hranici rezervace rukou neznámých pytláků. Lvi indičtí byli kdysi skoro vyhubeni. Nyní se jim tady daří dobře, ale je tu otázka; vrátí se vůbec někdy i na jih a východ? V africkém Zimbabwe je rušný den. Smečka očekává příchod svého vůdce, ten zde však již jedenáct hodin nebyl. To není nic obvyklého. O dvě hodiny později jej našla dominantní lvice. Kulhá na přední nohu a je chudák zalit krví. Je zcela jisté, že sousední lví smečka již zaútočila. V noci se přímo v centru teritoria, kde smečka kdysi žila, odehrává drama, při kterém dvě lvice zaplatí svým životem. Smečka je vyhnána. Starému samci se sice podařilo přežít, druhý den ráno ho ale vyloučí mladší samec, jeho syn. Je těžké odhadnout, zda-li takto staré zvíře přežije samo v přírodě, anebo se svými potomky rovnou nechá zabít. Nemá na vybranou, musí odejít. Nelovil však již dlouhou dobu a je možné, že nakonec zemře hlady, protože postup lovu zvíře často zapomene, když nemusí lovit více než čtyři roky...

Zatímco v Indii žijí lvi indičtí, ačkoliv byli takřka vyhubeni pro svou kožešinu, docela v klidu a bez problémů, afričtí lvi pustinní v Zimbabwe přišli na těžké časy. Starý, vyhnaný samec, právě zahynul, vůdčí schopnosti mladého samce jsou naprosto tragické, a smečka přišla o své teritorium. Je na čase vybrat si schopnějšího vůdce, což nebude lehké. Příští noc většina lvic přejde k vedlejší smečce, a dvě, nebo tři, které zůstanou, nakonec nebudou mít na vybranou. Druhý mladý samec nemíní svého bratra poslouchat a raději také odejde, a bude žít samotářským životem tak dlouho, dokud nedobude nějaké území, které bude v bucoucnu patřit jen jemu. I když se to nezdá být zrovna moc dobrým koncem, nakonec se vše v dobré obrátilo. Cizí smečka se díky příchodu členů druhé tlupy stala doslova "megasmečkou". A lvi indičtí v Gírském lese? Ti žijí spokojeně dál, zde neexistuje nic tak složitého, jako vniknutí na cizí území. Je však důležité připomenout, že i populace afrických lvů klesají a brzy se mohou také dostat na pokraj vyhubení. Je tedy důležité tyto úžasné živočichy chránit a zachovat jim věčnost savan plných potravy. A navíc, jelikož jsou tak oblíbení, chránit by je by měla být naše povinnost. Pokud je totiž chránit budeme, zůstanou zde s námi i tito úchvatní savci...

Snad se Vám desátá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci listopadu, o kterém tvorovi, Vám však neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 18.

27. října 2012 v 13:17 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
1. Když byl v roce 1983 poprvé představen veřejnosti Baryonyx ("těžký dráp"), angličané jej vzali za tak populárního, jakým byl doposud snad jen Tyrannosaurus Rex. Většina novin o objevu psala na titulní stranu...

2. Dinosauří vejce jsou pro paleontology velmi cenným materiálem. Jejich nalezišti se nejvíce proslavila asi poušť Gobi v Mongolsku, kde i Roy Chapman Andrews uskutečnil pár nálezů vajec pravěkých plazů. Podobně veliká naleziště existují i na různých místech Číny. Každopádně, nejen Asie se může chlubit vejci dinosaurů - například taková evropská, francouzská Provence pro paleontology mnoho znamená - kde tady většinou najdou jedno, poblíž bude alespoň dalších jedenáct...

3. Většina evropsých států, nejvíce však Britské souostroví a Německo, jsou bohatými nalezišti spíše současníků dinosaurů, a ne jich samotných. Znamenají pro nás obrovské poklady v podobě fosilií ptakoještěrů a mořských plazů. Například všechny možné druhy ichtyosauridů tu lze najít, v minulosti tedy veřejnost znala doslova více současníků dinosaurů, oni sami ale v té době představovali asi jen 6 nalezených druhů...

Pokud se Vám tyto zajímavosti líbily, prosím, komentujte. Nedokáži Vám zatím slíbit, co zde bude dál, každopádně zítra se rozhodně pokusím napsat Život v divočině...

Obrázek týdne 26. 10. 2012

26. října 2012 v 14:21 | HAAS |  Obrázky týdne
Přináším další Obrázek týdne, opět od slavného malíře dinosaurů Luise V. Reye. Tento je opravdu překvapivě nádherný, posuďte nicméně sami...

Popisek k dnešnímu obrázku: Skupina Tyrannosaurů se vydala na lov v pravěké Montaně před 65 miliony lety. V pozadí se pohybuje jedna z jejich nejobvyklejších kořistí, stádo Triceratopsů. Hejno Quetzalkoatlů, které pak lze spatřit na obloze, hledají zbytky, které dravcům jednoduše nechutnaly...


Pokud se Vám tento obrázek líbil, nezapomeňte komentovat. Nedokáži Vám však nyní říci, na co se budete moci těšit o víkendu, doufám, že se mi alespoň ten Život v divočině podaří napsati. Jsem totiž trochu nemocný, nicméně stále se máte na co těšit...

Premiéra Divoké Kolumbie s Nigelem Marvenem

25. října 2012 v 12:46 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Už před nějakou dobou jsme se mohli dozvědět několik základních údajů o novém připravovaném dokumentárním cyklu britského přírodovědce Nigela Marvena s názvem Divoká Kokumbie (Wild Columbia). Nigel o této sérii mluvil na přednášce Birdfair 2012 u Rutland Water a dozvěděli jsme se tak alespoň, že dokument bude premiérovaný někdy, někdy na podzim... Nyní však víme, kdy. Poprvé jej uvede kanál Eden, 19. listopadu 2012, ve 12:00, nicméně repríza poběží ten samý den ve 20:00, tedy v hlavním vysílacím čase stanice. Cyklus bude mít celkově 4 díly a vyrobila jej společnost Image Impact Ltd pro Eden Channel v asociaci s Hunan TV ve společné distribuci s Fremantle Media Enterprises. Každý díl bude asi 50 minut dlouhý... Na bližší podrobnosti si však ještě budeme muset počkat do dnu premiéry, kdy bude ke shlédnutí i v českém dabingu. Mimo toto téma však mohu říci, že Eden bude v blézké době s premiérou nového seriálu reprízovat i velké množství dalších Nigelových dokumentů, včetně Ošklivých zvířat, Dobrodružství v provincii Chaj-nan nebo Monstra pravěkých oceánů...

Scéna, která by se měla zřejmě odehrávat v první epizodě...

Pořadí epizod:
1. Nížiny a kolibříci
2. Země patřící anakondě
3. Tvorové Karibiku
4. Tichomořský ráj.

Více informací o Divoké Kolumbii lze shlédnout zde:

Doufám, že si tento seriál nenecháte ujít, já rozhodně ne. Tento týden pro Vás chystám ještě Obrázek týdne a Život v divočině...

Dimetrodon

24. října 2012 v 16:40 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Dimetrodon ("zuby dvojí velikosti") byl masožravý savcotvárný plaz, žijící přibližně před 290 milióny lety, v geologickém období Permu. Šlo o zhruba 2,5 metru dlouhého dravce, vážícího něco okolo 250 kilogramů. Podle některých zdrojů mohl měřit až 1,8 metru na výšku i s jeho obří plachtou. Jeho hřeben pravděpodobně fungoval, podobně, jako i jiných rodů savcotvárných plazů a později dokonce i nějakých dinosaurů, jako termoregulační zařízení, jinými slovy, pokud se chtěl Dimetrodon zahřát, natočil membránu hřebene směrem ke slunci, jestli-že mínil se ochladit, natočil se k mírnému chladnému vánku. Zkameněliny Dimetrodona byly nalezeny v Severní Americe, konkrétně v lokalitách Texasu, Oklahomy a Nového Mexika. Nicméně, tento dravý živočich se mohl vyskytovat i kdekoliv jinde po světě, protože v Permu existovat jen jediný, obří superkontinent, Pangaea, a přejít z jednoho místa na druhé bylo o moc snazší, bez moře. V tlamě měl Dimetrodon plno ostrých, zašpičatělých zubů, vhodných k zabíjení kořisti. Kráčel kolébavou chůzí, prsty měl roztaženy a zakončeny silnými drápy. Ačkoliv vypadal tak podivně, nebyl jediným pelikosaurem, vybaveným plachtou...
Jeho popis najdeme například v knize "Dinosauři - Fascinující svět pravěkých obrů" nebo "Dinosauři - objevy, druhy, zánik". Je to též jeden z nejčastějších prvohorních živočichů, kterého lze spatřit ve filmech, například Putování s pravěkými monstry.



Příště Edaphosaurus!!!

Pravěké safari II.-2.

23. října 2012 v 14:22 | HAAS |  Naše soutěže
V minulém safari, ačkoliv bylo první, odpovědělo pouze osm z devíti dobrodruhů, což je podle mého trochu škoda. Nicméně ostatní nyní mohou pokračovat. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Sotva jsi se zkoumáním plošiny začal, před očima se Ti objevily veliké kosti skryté pod keřem. Není pochybu, že tu už budou pár let, nicméně začíná se stmívat...
A: Postavíš si tábor,
B: Budeš dále zkoumat plošinu,
C: Podíváš se na kosti zblízka a trochu je prozkoumáš.

Megaraptor
Dlouho jsi území prozkoumával, až se Ti podařil objev. Daleko za obzorem lze spatřit tři dlouhokrké dinosaury, stojící na dvou nohách. Jsou dobře viditelní a máš šanci se k nim dostat blíž...
A: Sejdeš z kopečka a prozkoumáš je,
B: Budeš prozkoumávat území dál, třeba najdeš něco lepšího,
C: Najdeš vhodné místo pro tábor.

Mosasaurus
Také tobě se podařil objev. A nejde o žádného drobečka. Po pláni se zrovna pohybuje ohromný Brachiosaurus, vzadu za ním však lze spatřit dva Stegosaury, mezi nimiž pobíhají ještě další, malí dinosauři...
A: Všechny dinosaury pečlivě prozkoumáš,
B: Podíváš se po pláních dál,
C: Najdeš napajedlo.

Nony
Zatím stále nic. Po životě ani stopy. Každopádně je teprve poledne, takže máš ještě další příležitost podívat se za Tyrannosaurem Rexem...
A: Nejprve se štábem postavíš tábor,
B: Půjdeš dál,
C: Pokusíš se najít napajedlo, u kterého by mohli býti alespoň nějací živočichové.

Alfaraptor
Skutečně jde o Hypsilophodonty. Vypadají zaujatě do své potravy. Nikde kolem se však žádní další dinosauři nevyskytují - takové zklamání...
A: Začneš dinosaury popisovat,
B: Půjdeš hledat dál, ovšem, do jejich blízkosti,
C: Řekneš svému společníkovi, ať postaví tábor, a sám začneš prohlížet krajinu.

Dinosaurss
Z křoviny vyběhl malý prakoník, avšak, zmizel dříve, než jsi jej stačil pořádně zahlédnout. Víš však, kudy běžel, takže, můžeš se za ním vydat...
A: Vydáš se za ním,
B: Zjistíš, proč začal utíkat,
C: Se štábem nejrpve postavíš na místě tábor.

Vašek
Kameraman na tebe z druhé strany volá, že zahlédnul malého dravého dinosaura, který byl pravděpodobně příčinou celého stádového zděšení. Mohlo by jít třeba o Troodona...
A: Vezmeš člun a pojedeš za kameramanem,
B: Necháš kameramana vrátit se a postavíte tu tábor,
C: Celý štáb se vydá na druhý břeh.

SuperL
Podívej se do minulého kola, svou odpověď v podobě zvoleného písmena i věty však, prosím, napiš sem.

Siamotyran
Naštěstí opatrně si prohlédnout Deinotherium je ještě něco, co je možné. Není však jedno, je jich hned pět, navíc jedno z nich je i mládě...
A: Začneš Deinotheria popisovat,
B: Prohlédneš si břeh,
C: Poručíš štábu, aby začal stavět tábor, a sám ještě u Deinotherií zůstaneš.

Doufám, že nyní již odpovíte všichni. Další Pravěké safari tu bude za týden, do té doby si prosím v pravěku zajistěte, abyste neumřeli...

Cryolophosauří život 6/30

22. října 2012 v 14:48 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Cryolophosauří matka se vydala sehnat potravu. Podařilo se jí ulovit mladou samici Massospondyla a natrávené maso donesla svým potomkům. Malý sameček se začal po dnech hladovění spravovat. Mláďata postupně začala růst a teď už ani z Coelurosaurů nemusela mýti strach. Nyní však začíná doba, kdy by je matka měla naučit lovit...

Cryolophosauří život 6/30:
Se začátkem léta matka přesně věděla, který dinosaurus se stane první obětí jejích mláďat. Údolí na jihu bylo přímo poseté zvuky, které se však od hlasového projevu Massospondyla výrazně lišily - a přesto tento dinosaurus patřil mezi jeho blízké příbuzné, též šlo o člena skupiny prosauropodů. Matka zavětřila nad údolím plném pohybujících se dinosaurů. Z výšky vypadali jako mravenci. Malý samec teď poznal pach, který trochu připomínal shnilé kapradiny. Lufengosauři - návštěvníci z Číny, která však v této době byla blíž, než jakákoliv jiná dnešní země. Z nižšího pohledu se už tak malí nezdáli. Matka se nezaměřila na jejich miniaturní mláďata, ale přímo dospělé jedince. Překonala velký svah a zamířila k jezírku, kolem kterého se živili hned čtyři Lufengosaurové. Jen jedním pohledem odhadla, kterého z nich by bylo nejlehčí zabít. Ten jedinec vzadu, starý samec, jenž kulhá, pravěpodobně následek Coelurosaurova kousnutí. Sameček i samička matku pečlivě pozorovali a snažili se zapamatovat si každý její pohyb. Nejprve vykročila dopředu, potom mírně zdvihla druhou nohu; avšak, zase jí položila. Lufengosauři se ohlíželi v intervalu asi deseti sekund, všichni najednou, což nebyla moc dobrá strategie jak nepřítele zahlédnout. Když se opět zabořili do voňavého mechu, matka vyskočila z křoviny a hnala se za nimi. Zvířata začala ihned utíkat. Byli mnohem rychlejší, než Massospondylové. Přesto však Cryolophosauřice dostala starého samce, zakousla se do jeho břicha a ve vduchu pořádně trhla. Zvíře nestačilo ani protestovat...


Podobný postup zopakovali ten den ještě třikrát, malému samci se za pomocí jeho sestry podařilo téměř dostat jednu Lufengosauří samici. Utekla by jim, matka jim však ještě pomohla - zatím, později by takto přišli o potravu. Večer se výrazně oteplilo. Ani daleké moře, z kopců na dohled, vzduch neochladilo, a dusna přibývalo, dokud se nesetmělo. Večer se nad na Lugengosaurovi hodujícími mláďaty objevil velký stín, větší, než matčin. Byl to jejich otec. Na rozloučení, při kterém jim, ačkoliv by o tom věděla, daroval kus masa, už asi zapomněl. Vypadal velmi podrážděně. Matka nebyla nikde na blízku a proto začal strašlivě řvát a mláďata zahnal do křovin. Těžko říci, co se stalo, pravděpodobně chtěl zvětšit své dosavadní teritorium. Mláďata se vrátila k matce a po šoku v trhavých pohybech usnula... Po týdnech však opět vyrostla, takže by se jejich velikost dala srovnat už i s menšími Coelurosaury...

Pokračování napíši zřejmě příští týden, je však možné, že i tento... Pokud se Vám šestá část mého příběhu líbila, komentujte...