Říjen 2012

Knihy o pravěku: Od velkého třesku k člověku

21. října 2012 v 12:44 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jeden měsíc a dva dny by zbývaly do doby, aby to byl rok, co jsem naposledy napsal o knize týkající se pravěku... Nyní se chci s popisy knih vrátit a psát je alespoň jednou do měsíce. Tentokráte jsem si vybral opravdu zajímavou knížku...

Od velkého třesku k člověku, ve francouzském originále známo jako Du Big-Bang á l'homo sapiens, je dle mého opravdu krásná kniha, napsaná velkým kolektivem autorů, mezi jím však najdeme například Erica Buffetauta nebo Daniela Pajauda. Kniha patří do vydáváné série Ilustrované dějiny světa - Gemini (která obsahuje celkově 20 historických titulů). Některé ilustrace jsou ještě poněkud starší, což lze jednoduše poznat podle ocasu dinosaurů, který se dotýká země, jiné jsou naopak vědecky přesnější. Začátek knihy obsahuje podrobnější seznámení s vývojem Země, Slunce, koloběhem vody (str. 20), magmatu a jiných přírodních úkazech. Postupně pak celá kniha navazuje na evoluci a prochází obdobím od Prekambria až do doby ledové. Na vnějším okraji strany je většinou výrazně zaznačený sloupec, který obsahuje různé zajímavosti (článek o bahnících a lalokoploutvých rybách na str. 40, nebo článek o nalezištích Psittacosaurua na str. 59). Kniha je rozdělena na tyto kapitoly: Velký třesk, Modrá země jako pomeranč, A život začíná, Neomezené panování - záhadný zánik: "Strašliví ještěři", Od malého hmyzožravce až po člověka a Počátky člověka. Avšak, každá dvoustrana má své specifické pojmenování též. Jde o velice pěknou a zajímavou knížku, proto ji vřele doporučuji...


Základní údaje:
autor: kolektiv; Eric Buffetaut, Emmauel Gheerbrant, Daniel Pajaud, Jean-Claude Rage, Brigitte Senut, Herbert Tomas a Jean-Pierre Verdet,
rok vydání: 1991 (v Česku 1992, většinou však dnes k nesehnání),
počet stran: 101.

Jen doufám, že další popis knihy zde bude v brzké době!

Skrytá pravda-Konzumace krve dinosaurů

20. října 2012 v 15:06 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po nějaké době se vracím se Skrytou pravdou, která má opět paleobiologické téma, je v ní však i trocha entomologie, genetiky a zmínění o nejslavnějším Spielbergově filmu, zároveň tedy o Crichtonově nejzdařilejším díle...

Jantar je zkamenělou pryskyřicí stromů, jenž ležela fosilizovaná po dobu tisíců, nebo miliónů let. Avšak, jak vůbec jantar vzniká? A lze podle něj, tak, jak už to u jedné velicé oblíbené knihy, naklonovat vyhynulá zvířata? Jakým však způsobem?

Komáři v kusech jantaru:
Na mnoha místech naší planety může člověk nalézt zkamenělou pryskyřici stromu, jantar, který ležel takto fosilizován už poměrně dlouhou dobu. Často jsou to milióny let, a uvnitř takového jantaru obvykle najdete i nějakého toho živočicha. Nejlépe toho nejmenšího, který se zrovna na onom území potuloval - hmyz. Lze však najít hlavně jeden druh hmyzu, moskyta, komára, který by mohl obsahovat cenný vzorek. Právě v horninách časového období Křída došlo k mnoha takovým nálezům, a to jen dosvědčuje, že dinosauři museli být přímo sužováni bodavým hmyzem...

Éra Jurského parku:
V roce 1990 spisovatel Michael Crichton přišel s vědecko-fantastickou knihou, nazvanou Jurský park, která pojednávala o příběhu, kdy se podařilo, za pomoci získání dinosauří krve z komárů úvízlých v jantaru, dinosaury vrátit zpět na Zemi. Steven Spielberg příběh v roce 1993 zfilmoval a ten se stal trhákem, který překonal všechny předešlé filmy o prehistorii. To je jisté. Je však možné, aby se vědcům něco, co Crichton napsal ve své knize, podařilo uskutečnit? Něco pravdy na tom možná je. Jak už to u takových přesvědčivých příběhů bývá, nějaká pravda v nich je. Jantar opravdu prokázal, že dinosaurům mouchy a komáři sáli krev, ve které by genetické informace mohly skutečně býti...

Kam bodavý hmyz útočil:
Dinosauři měli bezpochyby pěkně tvrdou kůži a proto se takovému bodavému hmyzu za každou cenu nemohlo podařit se jí dostat až k místům, přeplněných krví. Musel si tedy vybrat místo, kudy by se k potravě dostal. Vědci se domnívají, že zcela určitě mouchy a komáři mířily na oční víčka, nozdry nebo ušní otvory. Kdekoliv jinde po těle byly šupiny velmi přiléhající, ale na těchto místech měl hmyz ohromnou šanci se pořádně napít...

Přizpůsobení u komárů se často liší:
Jelikož jsou paleontologové přesvědčeni, že dinosauři museli být teplokrevní, museli se na to přizpůsobit i komáři, kteří pili jejich krev. Většina vědců proto soudí, že malým počtem smyslových chloupků vnímajících teplo na tykadlech by se dalo dokázat, že dinosauři byli teplokrevní. Komáři mohli odhadnout, kde je krve dostatek. Není to ale jen tak. Dnes žijící komáři, kteří pijí třeba krev ryb, mají termoreceptory, ale komáři sající krev teplokrevných živočichů, je zase nemají. Nic tedy není přímo jisté...


Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku si můžete všimnout komára uvíznutého v jantaru, na druhém je pak vyobrazem Muttaburrasaurus, který byl v seriálu Putování s dinosaury přímo obklopen bodavým hmyzem...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Rád bych se teď chtěl ke Skryté pravdě vrátit a psát ji alespoň jednou týdně, důležité je pro mne však vybrat téma, o kterém by bylo vytvořit článek nejlepší, musím se tedy soustředit na cestu více do hlubin vědy. Každopádně zítra se můžete těšit, po dlouhé době, na dalších popis knihy o pravěku!

Obrázek týdne 19. 10. 2012

19. října 2012 v 14:45 | HAAS |  Obrázky týdne
Je tu další rukou kreslený obrázek týdne, tentokráte od slavného malíře dinosaurů Luise V. Reye. Myslím, že je opravdu nádherný, ostatně, posuďte sami...

Popisek k dnešnímu obrázku: Shuuvuia hledá svou oblíbenou kořist, termity, v poušti Gobi, pravěkém Mongolsku před 74 milióny lety. Zatím se zdá být její hledání úspěšné, ale pokud se její zrak i čelisti zabírají pouze na jedno místo, a mozek se nesoustředí na další, můžou se zabořit něčí čelisti do ní...

Pokud se Vám tento nádherný obrázek, tak, jako mně, líbil, komentujte. O víkendu bych rád napsal další část Skryté pravdy, zatím to však není jisté...

Cryolophosauří život 5/30

18. října 2012 v 15:22 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Malý samec Cryolophosaura se rozhodl v příjemném chladnu zůstat na pláni i přes noc. Druhý den však Massospondylové vyrazili. Sameček se pod jejich gigantickýma nohama cítil v bezpečí, takže se vydal na cestu lesem s nimi. Ačkoliv pro něj život mohl brzy dopadnout tragicky, před omdlením z vyčerpání jej našla jeho matka. Ta však ihned vyrazila na lov, a rovnou měla kam...

Cryolophosauří život 5/30:
Matka věděla přesně, kde hledat potravu. Massospondylové se zastavili na jednom nízko položeném pahorku, nedaleko mýtiny, kterou stromů zbavil velký vichr už minulý rok. Začali pojídat kapradiny, kapraďorosty, cykasy a dokonce i mechem porostlou zeminu. Za chvíli se postavili na dvě, a porozhlédli se tři sta šedesát stupňů kolem sebe, zda-li nezahlédnou nějaké nebezpečí. Cryolophosauří matka měla jednu ohromnou výhodu; žádná skupina nelovila s ní. Dokonce i mláďata nechala uprostřed kolonie. Jelikož byla zkušeným lovcem, přesně věděla, co má udělat, aniž by jí někdo vyrušil. Pomalu pošlapovala, kráčela tiše, ale přesto vzbudila nepatrnou pozornost. U klacku, na který stoupla, byly zbytky nějakých kostí a na nich nesčetně mnoho much. Těm mozek poručil, aby vylétly. I tak to však nic neznamenalo... Matka takto čekala přibližně čtvrt hodiny, pak se Massospondylové začali pomaličku pohybovat vpřed. Vypásli celé místo. Matka udělala jen pár rychlých pohybů a vyběhla. Hned si vybrala cíl a zaútočila na jednu mladou samičku. Pevně jí stiskla krk a asi desetkrát rychle za sebou trhla, tak rychle, že za chvíli se z bojujícího prosauropoda proměnila rychlá hostina. Matka spolkla asi dvacet menších kusů masa a potom utrhla jeden pořádný. Chvíli jej držela, možná zvažovala, co s ním udělat, a nakonec ho spolkla. Aby označila teritorium kolonie, stoupla si levou nohou na kořist a pořádně zařvala - těmito místy se to velmi dobře rozléhalo. Poté rychle odešla zpátky do centra kolonie. Malý, vyčerpaný sameček žádal o potravu a tak mu matka vyvrhla maso jako prvnímu. Šlo o onen veliký kus...


Na rozdíl od své sestry, malý samec vypadal dosti podviživeně. I ty dva dny, kdy ve svém věku nedostal potravu, se na něm poznamenaly. Brzy to však dohnal. Po asi týdnu začala malá samička růst již mnohem pomaleji. I přesto to byla stále mláďata, vyloženě však nešlo o ty maličké, malinkaté dinosaury, co se vylíhly z vajec. Něco, jako strach z Coelurosaurů, v nich stále bylo, ale malí dravci se už raději neopovažovali je napadnout. Byly jen asi o polovinu menší a matka trávila veškerý čas jen s mláďaty. Jinak v pralese zavládal klid. Potravy zde bylo stále dost, žádné konkurenční smečky ani potíže s nimi... Perfektní doba naučit svá mláďata loveckým taktikám. Byla už dosti veliká na to, aby se naučila zabíjet, a ne jen maličké tvorečky jako hmyz nebo ještěrky, ale opravdové, větší dinosaury...

Pokračování určitě napíši příští týden... Pokud se Vám pátá část mého příběhu líbila, komentujte...

Další Mosasaurus, nález z Nizozemska

17. října 2012 v 15:54 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Tento článek jsem napsal především díky stránce Novinky.cz, která již před delší dobou upozornila na tuto zprávu. V podsatě ve státě nejde o nic tak významného, fosilie však většinou mohou ukázat i prapodivná svědectví...

Před asi měsícem vyšly z dolů vápence, nedaleko Maastrichtu, proslulého naleziště gigantických vodních plazů, včetně Mosasaura hoffmaniho, k dalšímu, ne zrovna moc dobře uchovalému nálezu. Byly nalezeny jen drobné části těla, ale vědci jsou přesvědčeni, že by mohlo jít o menšího Mosasaura... Části kostí však byly rozházeny tak daleko od sebe, že vědci s jistotou ani nedokáží říci, zda-li patří jednomu jedinci či více Mosasaurům. Podle Reuterse Schulpa, který na místo vyrazil, vyslán nizozemským muzeem v Maastrichtu, takový jedinec mohl měřit zhruba 13 metrů, což je asi maximální velikost Mosasaurova těla. Nicméně společnost, pod jejímž vlastnictvím lom je, zastavila všechny výkopové práce, aby se na místě v průběhu dalších týdnů mohlo zkoumat a pracovat na dalších vykopávkách. Nalezené kosti jsou však tak křehké, že se paleontologům doslova rozpadaly pod rukama. Je docela dosti možné, že je již narušila práce v lomu. Experti jen doufají, že kostru očistí ještě do Vánoc. Prý má být vystavena přímo vedle prvního nalezeného Mosasaura v Maastrichtu, v onom samém muzeu...


Pokud se Vám tento článek líbil, nezapomeňte komentovat...

Pravěké safari II.-1.

16. října 2012 v 14:53 | HAAS |  Naše soutěže
Tímto tedy začíná druhá výprava (pro některé však vůbec první) Pravěkého safari, kde je Vaším úkolem dokumentovat prehistorický svět. Byl jsem trochu překvapen, že až na jednoho soutěžícícho všichni chtěli styl výpravy podobný Obřímu drápu. Nicméně vypravme se teď společně do minulosti, na začátek výpravy Vás všech...

Deinonych
Objevil jsi se na vysoko položené planině, obloha je zatažená a je večer. Kolem tebe se nachází jen pár maličkých keříků, jinak zde není po známkách života ani vidu, ani slechu...
A: Prozkoumáš plošinu,
B: Pokusíš se jí sejít a dostat se dolů do pouště, teď večer je to však velmi riskantní úkol,
C: Zůstaneš na místě a utáboříš se zde.

Megaraptor
Vyšel jsi na území porostlém malými keříky. Půda je tu měkká, ale suchá. Všude kolem se ozývají prazvláštní zvuky, samozřejmě patří dinosaurům...
A: Najdeš nějaké místo, kde se utáboříš,
B: Půjdeš hledat svůj cíl,
C: Nejdříve území, ve kterém jsi se vynořil, pečlivě prozkoumáš.

Mosasaurus
Vynořil jsi se v jednom menším lesíku, nicméně výhled na pláně zde máš, dostal jsi se tedy do správného biotopu. Dinosauřích zvuků je tu spousta, ale kde hledat toho cílového?
A: Porozhlédneš se po krajině,
B: Postavíš si v lese tábor,
C: Půjdeš dál, hledat Saurophaganaxe.

Nony
Před očima se Ti objevily veliké, černé sopečné pláně. Sopky jsou všude. V době, kam jsi se vypravil, však brzy dojde k zániku dinosaurů, a to může znamenat i tvou smrt. Je to tedy dost riskantní mise...
A: Půjdeš hledat T-Rexe,
B: Pečlivě prozkoumáš nebezpečnou krajinu,
C: Poprosíš štáb, aby postavil tábor, a pak půjdeš na průzkum.

Alfaraptor
Na rozdíl od ostatních, kteří ještě žádného dinosaura na začátku své výpravy neviděli, ty máš před očima rovnou dva. Vypadají na Hypsilophodonty...
A: Podíváš se blíž,
B: Necháš dinosaury být a postavíš tábor,
C: Porozhlédneš se po krajině, třeba zde může být nějaký z tvých cílů.

Dinosaurss
Les, kde jsi se vynořil, je plný tajuplných zvuků, které člověku nechávají běhat mráz po zádech. V křovině se náhle něco pohne...
A: Utečeš,
B: Zůstaneš stát a počkáš, až se to objeví,
C: Bude Ti to jedno, a půjdeš společně se štábem postavit tábor.

Vašek
Sotva ses vynořil v pravěku, zahlédl jsi na protějším břehu stádo velkých dinosaurů. Je jisté, že jde o Parasaurolophy, ale vypadají dosti zděšeně...
A: Podíváš se, co se vlastně stalo,
B: Necháš je na chvíli být a najdeš se štábem vhodné místo pro tábor,
C: Najdeš se štábem vhodné místo pro tábor, avšak, pošleš na břeh kameramana.

SuperL
V době, do které ses na obřími zabijáky vydal, je nedýchatelno. Hned po příjezdu jste si oba nasadili plynové masky. Bude trochu těžké se zde orientovat, všude jen bublá pára a tvoří se mlha...
A: Pokusíte si tu někde postavit tábor,
B: Řekneš svému společníkovi, aby šel na průzkum, a mezitím postavíš tábor,
C: Budete hledat cíl.

Siamotyran
Vynořil jsi se v zavodněné oblasti, lese, a hned na druhé straně se rýsuje obrovský titán. Bezpochyby jde o Deinotherium...
A: Prohlédneš si ho,
B: Prozkoumáš okolí,
C: Necháš štáb postavit tábor a sám se vydáš k Deinotheriu.

Doufám, že v prvním kole odpovíte všichni. Další Pravěké safari napíši příští týden, do té doby si to v prehistorii užijte...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 17.

15. října 2012 v 15:17 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
1. Z vývojového hlediska jedna z nejpodstatnějších skupin žijících v Mezozoiku byli thecodonti. Za své jméno, jamkozubí, vděčí hlavně díky jamkám, v nichž byly usazeny ostré zuby. Objevili se už v Triasu a byli to lovci...

2. Název veleještěři je doslova určen jen pro jednu skupinu dinosaurů; a to pro dinosaury plazopánvé. Řád Saurischia totiž proslavil jeden nechvalně známý gigant, Tyrannosaurus Rex. Samozřejmě i spousta ostatních plazopánvých dinosaurů, včetně mnoha typů Sauropodomorphů, se staly hlavním ibrazem prehistorického světa. Dostaly se na obálky knih, do hračkářství a právě o ně mají muzea největší zájem. Ornithischia, ptakopánví, už tak populární nejsou...

3. Allosaurus ("jiný ještěr") byl poprvé nalezen v roce 1877 v Coloradu. Později však došlo také k mnoha světovým nálezům v lovu Cleveland-Lloid's v Utahu, zde nálezy čítají dodnes asi 60 jedinců. Celkem však bylo v Utahu nalezeno asi 10 000 fosilních kostí Allosaura. Nejvíce proslavená zkamenělina, pojmenovaná Big Al, Velký Al, však pochází z Wyomingu a byla nalezena v roce 1991...

Doufám, že se Vám tyto zajímavosti líbily a možná Vám i něco nového do hlavy přinesly. Tento týden chci ještě napsat o novém objevu z Evropy, nicméně určitě zde bude třeba Obrázek týdne a další část Cryolophosauřího života. Pravěkého safari se také brzy dočkáte...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 16.

14. října 2012 v 13:21 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
1. Po celá léta byl rod Apatosaurus vystavován v muzeích s cizí hlavou. Mylně mu vždy byla přidána hlava rodu Camarasaurus. I když jde o celkově hrubou chybu, v paleontologii se to stává velice často...

2. Když Edward Drinker Cope našel mořského plaza Elasmosaura ("destičkový ještěr"), jeho hlavu mylně přisadil na ocas. Celé zvíře se tak ocitlo v úplně jiné podobě, než v jaké zemřelo. Nicméně jeho rival O. C. Marsh toho mohl pro urážku vědce využít...

3. Massaurus byl dinosaurus, jenž žil v období pozdního Triasu. Známe ho však jen díky zkamenělým mláďatům. Ta byla dokonce tak maličká, že by se vešla do dlaně. Ovšem, skutečná velikost dospělce je vědě zatím neznámá...

Doufám, že se Vám tyto poněkud kratší zajímavosti líbily, pokud ano, komentujte. Nemůžu Vám přesně slíbit, co zde bude příští týden, zítra Vás však čekají další, již sedmnácté zajímavosti. Pravděpodobně však přinesu také článek o novém objevu z Evropy...

Zvuky dinosaurů

13. října 2012 v 13:50 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek jsem napsal především díky (podobně, jako u mnoha dalších, podobných článků) knize Velká obrazová encyklopedie Dinosauři od Davida Burnieho... Doufám, že se Vám bude líbit...

Plazi žijící dnes, v současnosti, jsou zpravidla velice tiší živočichové, většina lidí tedy ani nepozná, že se pohybují v jejich blízkosti. Ale dinosauři, jakožto obrovská zvířata vládnoucí Zemi, spíš vyvolávali hluk. Už jen pro jejich neskutečnou velikost, scéna Amphiceliase putujícího po úplně obyčejné pláni vyvolává pro sluch trošku podivnější následky... Jde však spíše o to, že dinosauři vydávali určité zvuky, jimiž se dorozumívali. U dnešních plazů nic, jako opravdový řev neexistuje, lze si všimnout maximálně tichého syčení hadů, cítí-li se ohroženi. I tak ale každý živočich vydává zvuk, kterým si označuje své teritorium, zastrašuje nepřítele anebo jen oznamuje, že se na místě nachází... Živočichové vytvářejí dva různé zvuky; buďto se třou o sebe, či vyvolají zvuk za pomoci hlasivek, kdy během vypuzováním vzduchu z plic vytvářejí zvukové vibrace. Takové hlasivky měla určitě většina dinosaurů, ale žádné pozůstatky po nich se samozřejmě nedochovaly. Nicméně zachovalé lebky dinosaurů vědcům ukazují, kde byly vzduchové otvory a kudy mohl zvuk zvířete pronikat. Dále mohou změřit délku průdušnic. Podobně mohou fungovat například hudební nástroje - čím jsou větší, tím se znásobuje velikost zvuku. Stejně to fungovalo nejen u dinosaurů, ale je tomu i u dnešních zvířat, anebo u člověka. Rozdíly se samozřejmě nacházely ve velikosti dinosaurů, Saltopus, Fabrosaurus, Othnielia nebo ohromné množství dalších malých dinosaurů mohli vydávat hlasité pískání, možná se dokonce podobalo i ptačímu zpěvu. Zato velcí dinosauři, jako sauropodi typu Saltasaura, Diplodoka, Brachiosaura, Phuwiangosaura a mnoha dalších, se projevovali hlubokými zvuky, některé z nich by člověk ani nedokázal postřehnout. Je i možné, ve spojitosti s některými dnes žijícími druhy, že každý dinosaurus měl svůj specifický "hlas"... Určování zvuku u dinosaurů je však něčím, co se nikdy nepodaří přesně. Vědci se však mohou reálu přiblížit. Například hřeben dinosaura rodu Parasaurolophus byl vlastně velikou rezonační komorou. Tvořily jej trombonovité vzduchové cesty. Paleontologové si zde myslí, že Parasaurolophus se nejdříve nadechl, vzduch mu prošel hřebenem a vyfoukl jej nosem. Tím mohlo vzniknout hlubší troubení, jež sloužilo pravděpodobně ke svolávání stáda nebo určování svého vlastního teritoria...

Kostra Parasaurolopha

Doufám, že se Vám tenhle článek líbil, jestli ano, prosím, komentujte. Zatím nevím, co asi napíši v blízké době, určitě se však nějaké téma najde...

Obrázek týdne 12. 10. 2012

12. října 2012 v 13:29 | HAAS |  Obrázky týdne
Týden uběhl a je tu další Obrázek týdne. Zatím zde byly dva od Raúla Martína, nyní přináším od Juliuse T. Csotonyie, a je opravdu překrásný. Nicméně, posuďte sami:

Popisek k dnešnímu obrázku: Dilophosaurus se toulá po suché poušti v Severní Americe, období Triasu před 200 miliony lety. Je hnán hladem, a připraven zaútočit...

Od jakého autora sem dám obrázek příště, zatím neprozradím. Pokud se Vám, tak, jako mně líbil, komentujte...