Říjen 2012

Cryolophosauří život 4/30

11. října 2012 v 15:58 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Malý sameček se vydal na průzku, dostal se však za hranice teritoria kolonie a přepadli jej Coelurosauři. Jejich nátlak byl tak obrovský, že mládě takřka uvázlo v bažině, ale podařilo se mu se vyprostit. Obrovské překvapení na malého Cryolophosaura čekalo na pláních, kde spatřil poprvé živé Massospondyly. I přesto, že tak malý musel žít s rodinou, samotářský život ho začal přivolávat...

Cryolophosauří život 4/30:
Nastala noc. Malý sameček ale nedokázal usnout. Massospondylové také nespali - ale to nebylo nic výjimečného, stačilo jim jen pár hodin spánku, což provedli odpoledne, kdy bylo horko nejvíce nesnesitelné. Přes noc se živili anebo se toulali po teritoriích. Malý Cryolophosaurus ale stejně jejich život, zatím, nedokázal pochopit. Mláďata byla mnohem větší než on sám, přitom pak dospělci byly mnohem menší než jeho matka. Vztah mezi lovcem a kořistí si mládě velice rychle uvědomilo. Samec se ale snažil být co nejméně nápadný. Coelurosauři sice žili jen v lese, ale občas se někteří mohli vydat i na planiny, lovit mláďata prosauropodů. Zezadu se ozvalo houkání. Pár Eudimorphodonů si zrovna sedl do nového hnízda, vysoko na přesličce, asi dvaadvacet metrů nad zemí. Jinak zde byl klid. Něco jiného se odehrávalo u rodiny. Matka při noční obchůzce hranic teritoria ucítila pach svého mláděte, dokonce našla i jeho trus. I když jí instinkt říkal, že její potomek je určitě mrtvý, vydala se dál, i se svým posledním mládětem... Čtyři hodiny ráno. Svítá. Massospondylové přes noc zůstali na svém místě, malý Cryolophosaurus také. Obrovský samec pořádně zařval na vycházející slunce; doslova tím zavelel stádu, aby pomalu pokračovali v cestě. Hrnuli se přímo do pralesa. Samce to pochopitelně vzbudilo a táhlo ho to jít s nimi. I když se stezky a Coelurosaurů obával, něco mu napovídalo, že pod nohama těchto titánů bude prozatím v pořádku. Několik opozdilců ještě posbíralo listy přesliček aby je v těle rozmělnili a vyrušili tak pár dvou Eudimorphodonů...


Nastala další noc. Jelikož malý Cryolophosaurus celý den nic nejedl ani nepil, padl únavou. Naštěstí tak daleko od stáda, že jej žádný nerozešlápl. K ránu se na chvíli postavil na nohy a nějakou vzdálenost již ušel. Po půl hodině však klesl znovu na kolena. Okolo desáté už pražilo slunce a stíny lesa procházely jemné, tenké pruhy zářícího světla, v němž se odrážela i pestrost barev létajícího hmyzu. Sameček vysílením zavřel oči, ale poslední, co uviděl byl jiný, malý Cryolophosaurus. Ihned poznal že jde o jeho sestru. Otevřel oči a sotva se mohl pořádně podívat, za mládětem se objevila velká noha. Patřila matce, která samečka opatrně nabrala do tlamy. Vrátila se do kolonie k hnízdu. S malým, ztraceným mládětem se ale moc nepřivítala, jelikož musela znovu vyrazit na lov...

Pokračování určitě napíši příští týden... Pokud se Vám čtvrtá část mého příběhu líbila, komentujte...

Pegomastax africanus-Ještěr dikobraz

10. října 2012 v 15:50 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Zatímco se v nedávné době Nizozemsko může zase chlubit Titanobou, v Africe došlo k nálezu nového druhu dinosaura. Dostal jméno Pegomastax africanus a podle vědců mohl vypadat jako dikobraz, nicméně jeho vzhled přirovnávají i netopýrům. Pokrývaly ho štětiny velice podobné těm dikobrazím. Nicmíně paleontokog Paul Sereno, který vedl vědeckou analýzu, řekl existence větších zubů s ostrými hranami je u býložravých dinosaurů dosti ojedinělá - dá se tedy předpokládat, že mohlo jít i o schopného všežravce. Pegomastax byl členem skupiny heterodontosauridů, kteří na konci Triasu v Africe hojně žili. Jelikož členové této skupiny, včetně Heterodontosaura, se živili málokdy i masem a hmyzem, dá se říci, že i Pegomastax měl podobný jídelníček. Paul Sereno však vyslovil spíše teorii, že velké zuby mohly hrát velkou roli při soubojích anebo dokonce obraně... Horniny, ve kterých byl nový druh nalezen, byly staré 200 milionů let...

Tento článek jsem napsal především díky Novinkám.cz. Tento týden pro Vás chystám ještě Cryolophosauří život, ale nezapomeňte, že se můžete hlásit do Pravěkého safari...

Pravěké safari - Přihláška do výpravy č. II

9. října 2012 v 15:20 | HAAS |  Naše soutěže
Přesně 5. července 2012 skončila první výprava této hry, inspirované především Gigantickými ještěry a Monstry pravěkých oceánů. Nyní se Pravěké safari vrací. Jak jsem již sliboval, druhé výpravy se nakonec doopravdy dočkáte. I přesto, že již mám od některých účast i cíl nové výpravy, napište zadání, prosím, znovu, sem do komentářů. Nejraději bych byl, aby počet přihlášených nepřesáhl limit 9, tedy počet dobrodruhů v minulém safari... Do soboty dám možnost přihlásit se dobrodruhům, kteří absolvovali již první výpravu. Poté je každopádně mohou nahradit jiní hráči... Opět tedy vyplňte následující přihlášku:

Hlavní informace (je nutné vyplnit):
Souřadnice (místo, čas)
Cíl
Vydáte se na safari sami, nebo se společníkem, týmem či štábem?
Vyberte si styl výpravy, buďto podobný Zemi obrů, nebo Obřímu drápu.

Ti, kteří se již přihlásili na konci výpravy, tedy Siamotyran, Alfaraptor, Deinonych, Betaraptor a Mosasaurus, mohou své zadání klidně zkopírovat, pokud se však rozhodnete pro jiný cíl, můžete vše změnit. Doufám, že se Vás zúčastní hodně, a poté už jediné: Příjemnou minulost.

Tento týden se však dočkáte například článku o objevu nového druhu dinosaura, nebo další části Cryolophosauřího života...

Discovery Science

8. října 2012 v 14:44 | HAAS |  Ostatní zajímavosti

Discovery Science je dokumentárně vzdělávacím kanálem, jenž sídlí v americkém Marylandu. Vysílá dokumenty o vědě, jak již vyplává z názvu, nejvíce se však soustředí na vesmír (Do vesmíru se Stephenem Hawkingem) nebo technologie (Jak věci fungují, Technické vymoženosti). Hlavním cílem kanálu je tedy vzdělávat.

Česká verze Discovery Science je úplně stejná, jako ta maďarská. Ve většině zemí světa byl však tento kanál nahrazen současným Science Channelem, v několika málo zemích však stále ke změně nedošlo. Všechny programy na Discovery Science jsou však zábavné a rozhodně jsou určené každé věkové kategorii...

Seznam doporučených pořadů:
Technické vymoženosti - každý den, od 20:10
Megastavitelé - zítra, v 10:25
Velkolepé plány Stephena Hawkinga - středa, 19:20
Muži meteoritů - každou sobotu, 18:30.

Odkazy:
http://science.discovery.com/ (z této adresy je obrázek).

Příště se podíváme na kanál Viasat Explorer. Nyní však dočasně popisy kanálů ukončím, takže se o něm dozvíte až později. Nicméně tento týden pro Vás chystám třeba článek o novém pra-objevu a přihlášku do hry...

Sestavování koster

7. října 2012 v 13:26 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek jsem napsal hlavně díky knize Velká obrazová encyklopedie - Dinosauři od Davida Burnieho. Více informací o daném tématu můžete nalézt na straně 21, kapitole Studium fosilií... Doufám, že se zde dozvíte i nějaké novinky...

Sestavování koster dinosaurů i dalších prastarých tvorů není rozhodně snadná práce. Tuto práci zahrnuje především aranžování preparovaných kostí s pomocí konzervačních látek a navrácení kosti do správné podoby, tedy biologické pozici tak, aby se kostra po složení nerozpadla... Jelikož každé muzeum, kde mohou být takové sestavené kostry umístěny, má určitou, omezenou kapacitu prostoru, velké množství takových koster, které muzeu není prodáno, končí ve vědeckých laboratořích, kde ho i nadále zkoumají anebo je určeno studentům paleontologických a archeologických škol... Pokud je však kostra velice dobře zachovalá, je možné jí sestavit, z vědeckého účelu hlavně proto, aby měla veřejnost představu, jak daný živočich vypadal. Při takovém sestavování koster se však může nadělat i veliká spousta chyb; například Edward Drinker Cope připojil lebku mořského plaza, plesiosaurida Elasmosaura, na konec jeho ocasu, tedy úplně proměnil pravou tvář zvířete, nebo když došlo k nálezu Apatosaura, v muzeích byl vystavován s hlavou, která mu vlastně nepatřila, šlo totiž o lebku Camarasaura... Takových chyb se vědci dopustí velmi často, sestavování dinosauřích koster, i skeletů dalších pravěkých živočichů, není lehká práce...

S takovou lebkou byl Apatosaurus po dlouhou dobu v muzeích vystavován

Doufám, že se Vám tento článek líbil, jestli-že ano, nezapomeňte komentovat. Chcete-li se dozvědět více, můžete se podívat do mnou doporučené knihy. Příští týden pro Vás chystám například nález nového druhu dinosaura...

Cryolophosauří život 3/30

6. října 2012 v 12:59 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Matka přinesla mláďatům maso, ale Coelurosauři je připravili o jeden kus. Později přišel i otec mláďat, obří Cryolophosaurus, a přinesl další maso. Další den se rodinka vypravila k jezeru napít se, ale dvě malé samičky byly zabity Coelurosaury. O týden později se však na průzkum kolonie vypravil malý sameček. Osud mu měl přivést první velkou zkoušku...

Cryolophosauří život 3/30:
Malý sameček zjistil, že tato místa nepatří kolonickému území smečky. V pralese to však vůbec neznal. Ani neměl ponětí, co se vlastně stalo. Očichal veliký kámen a v jeho mozku se objevilo něco, co by se snadno dalo popsat jako strach. Kamkoliv šlápl, cítil pach Coelurosaurů, který důvěryhodně znal. Tato část pralesa byla jen začátkem. Když se dostal do území poblíž bažiny, ucítil podivný, nasládlý pach. Pach krve. Ačkoliv by to pro jiné tvory působilo jako varování, malého Cryolophosauříka to jen přitahovalo. Měl už pořádný hlad. Začaly praskat větvičky. Mládě nastražilo ušní otvory. Jen asi pět metrů za ním na něj vyskočil Coelurosaurus. Tlapou povalil malého dinosaura na zem. Vlhký břeh se však ulomil a spadl do zkalené vody. Mládě hbitě vyskočilo a utíkalo dál. Bohužel, ne cestou zpět. Brzy se dostalo do spárů dalšího Coelurosaura, protože však bylo tak malé, brzy se mu ztratilo... Mezitím matka krmila zbytly včerejší večeře svou malou samičku. Pokud se zde neobjevil sameček, mozek jí jen říkal, že je mrtev. Mateřské instinkty se vyměnily. Z krku teď měla tři mláďata. Malý sameček se však prodíral hustou džunglí, nebyl mrtvý - to na něj teprve čekalo. Uslyšel další skřek. Tohle nebyli ti původní Coelurosauři. Narazil přímo na smečku. Zvíře vpředu bylo mnohem větší, než ostatní členové, byla to velká alfa samice. Mládě se dlouho nerozmýšlelo a vykročilo přímo z lesa. Poprvé v životě uvidělo tak intenzivní svit slunce. V mžiku ho však zahalil gigantický stín...


Nad mládětem se objevil gigantický Massospondylus. Coelurosauři sice zmizeli, samce teď ale trápil tenhle titán. Stačil jen tak tak uskočit, než čtyřmetrový býložravec skončil zpátky na čtyřech. Bylo to tu jiné, než v lese. Vzduch byl mnohem čistší. Padlé kmeny stromů byly porostlé mechem. Všude šustilo kapradí. Tu a tam se zde mihla malá ještěrka a u Cryolophosaura se začaly probouzet lovecké schopnosti. Vážky byly něco jiného, lehčího, ale ještěrka byla dobrým začátkem pro lov dalších mega-ještěrů, které v budoucnosti potká. Nejvíce ho však zajímali Massospondylové. Podle jejich pachu věděl, že právě ty jeho matka zabíjí a denně jim nosí jejich maso. První setkání s Massospondylem jeho velikosti však bylo pro samečka trochu šokem. Maličký Massospondyl vydával z tlamy odporný skřek, které mládě nemohlo ani vystát. Přesto, že ke svému přežití potřeboval Cryolophosaurus rodinu, další den na pláních ještě zůstal...

Pokračování napíši určitě příští týden, mám i naplánované, kdy... Pokud se Vám třetí část mého příběhu líbila, komentujte...

Obrázek týdne 5. 10. 2012

5. října 2012 v 10:56 | HAAS |  Obrázky týdne
Další týden je takřka u konce, a pátek znamená další Obrázek týdne. Minule jsem sem přidal jeden od Raúla Martína, uznávaného malíře dinosaurů, i tentokráte jsem našel jeden z jeho nejpovedenějších...

Popis k dnešnímu obrázku: Oviraptor hledá v písečném údolí potravu mezi padlými kmeny stromů, v Mongolsku před 78 miliony lety...

Jelikož jsem se uzdravil, mohu potvrdit, že má aktivita bude v příštích dnech zachována. Příští týden mám již celý naplánovaný, například se dozvíte o zcela novém dinosauřím objevu (někteří z Vás včera večer jistě postřehli), nebo pro Vás chystám konečně přihlášku do druhé výpravy Pravěkého safari!!!

Ambulocetus

4. října 2012 v 12:08 | HAAS |  Z dob savců

Jméno: Ambulocetus
Výskyt: Pákistán
Potrava: Různí živočichové, například malí prakoníci anebo ryby.
Popis:
Ambulocetus, což znamená chodící velryba, byl primitivní kytovec, žijící v lagunách, řekách a jezerech. Stejně tak mohl být výborně přizpůsoben pro život v moři. Šlo o asi 3 metry dlouhého predátora se špičatými zuby ostrými jako břitva. Ambulocetus svou kořist zabíjel nejpravděpodobněji udušením; nejprve ji chytil a poté stáhl co nejhlouběji do vody. Styl plavání už začínal připomínat delfína, než jiné vodní druhy zvířat, třeba krokodýla. Mezi prsty měl Ambulocetus blánu, což mu pomáhalo plavat. Před 49 miliony lety však nakonec vyhynul. Způsobily to především změny klimatických podmínek, a Ambuloceta vystřídal jeden z jeho nástupců. Ve vývojové linii kytovců mohl být Ambulocetus na třetím místě, jeho předky totiž byli Pakicetus a Rodhocetus...



Příště se dozvíte o dalším živočichovi z první epizody seriálu Putování s pravěkými zvířaty...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 15.

3. října 2012 v 13:27 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
1. Shunosaurus byl jedním z klasických cetiosaurů, primitivních sauropodů, nozdry měl umístěné nízko na čenichu a byl vybaven relativně malými zuby. Kromě toho ale jeho tělo ukrývá velice zajímavý znak. Na konci ocasu se totiž nachází útvar, podobný těm, kterými byli vybaveni také ankylosauridi. Vědci se domnívají, že Shunosaurus zbraň používal na svou obranu...

2. Jelikož se býložraví dinosauři vyvíjeli postupně s vegetací, jejich jídelníček se často měnil. První dinosauři, jako Plateosaurus, žrali vodní plavuně, obrovští sauropodi jako Diplodokus se živili listy v korunách stromů nebo kapradinami, ve střední Křídě žijící Iguanodont občas mohl sežrat i nějaký ten první květ...

3. Vše, co víme o Ansermimovi ("podobný huse") se opírá jen o jednu jedinou fosilizovanou kostru, k jejímuž nálezu došlo v Mongolsku. Paleontologové si podle zkamenělých končetin a drápů myslí, že svou potravu, jako kořeny, vyhrabával z písku...

Doufám, že se Vám tyto zajímavosti líbily, pokud ano, nezapomeňte komentovat nebo hodnotit za pomocí hvězdiček. Nevím, jak to bude s mou aktivitou do konce tohoto týdne, jelikož jsem nemocný, nepředpokládám, že se mi podaří napsat každý den článek...

Nový druh dinosaura z jihu Francie

2. října 2012 v 15:40 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Na konci srpna, tedy opravdu nedávno, došlo v Marseille, což je jedno z nejznámějších měst Francie, nalézající se na jejím jihu, vědci nalezli další, nový druh dinosaura... Dostal jméno Atsingasaurus velauciensis, nebo-li rumunský dinosaurus, jednoduše kvůli příbuznosti s jinými titanosauridy, mezi něž byl zařazen, například takovým Magyarosaurem. Objevené fosílie byly nalezeny ve vrstvách starých zhruba 75 miliónů let, zvíře měřilo asi 12 metrů a tělesná stavba by se jednoduše dala popsat jako "útlejší". Paleontologům se podařilo nalézt 70 procent kostry, bohužel mezi kostmi nebyla nalezena lebka, což je však u sauropodů velice časté. Vykopávky v Marseille však začaly už v roce 2002, vědci jen svou práci utajovali, aby zabránili drancování od turistů...

Na obrázku je zástupce titanosauridů, mezi něž nový druh patřil

Pokud se Vám tento článek líbil, nezapomeňte komentovat. V poslední době však došlo ještě k dalším objevům, takže o nich v nejbližší možné době také napíši. Momentálně jsem však nemocný, takže nevím, zda-li budu psát články každý den...