Cryolophosauří život 7/30

29. října 2012 v 13:42 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Matka dvou neposedných Cryolophosauřích mláďat se rozhodla, že je čas naučit je lovu. Se vším úsilím se jim společně podařilo skolit první větší kořist, kterou měla mláďata zabít - Lufengosauři. Večer však mláďata čekal nenadálý šok. Vrátil se jejich otec a zdálo se téměř, jakoby zapomněl, že jde o jeho mláďata. Naštěstí, oba dva malí Cryolophosaurové vyvázli bez zranění...

Cryolophosauří život 7/30:
Uběhly asi dva týdny. Mláďata už byla pořádně velká, sice nedokázala sama ulovit Lufengosaura, v sourozenecké dvojici se jim to ale už skoro podařilo. I když na ně už Coelurosauři nemohli jen tak, mimo hranice kolonie jim stále mohlo hrozit nebezpečí. Malý samec se často vydával prozkoumávat teritorium kolonie, a ačkoliv jeho sestra chtěla jít s ním, nikdy jí to nedovolil. Začaly se u něj postupně probouzet spíše samotářské smysly. Jen chvíli po svém odchodu uviděl spoustu stop směřujících od jezera. Vydal se za nimi. Ale jen co se mu podařilo zvednout hlavu, uslyšel ohromný dupot, takový by nevytvořil ani majestátní, dominantní samec Massospondyla. Instinkt do něj vyhrkl, aby skočil do nejbližší zeleně, to v tomto případě byl bohužel jen pár kapradin vyrůstajících díky vlhkým podmínkám u vyšlapané cestičky, kudy velmi často chodili těžkopádní býložravci. Dupot se stále přibližoval. Ti živočichové, kteří utíkali směrem k napajedlu ale nebyli obzvláště velcí, jak si je samec původně představoval. Byli to Lufengosauři v ohromném počtu, dalo by se říci, že snad i stovky jedinců. Pohybovali se velmi rychle a bylo jasné, že něčím byli vyděšeni. Po stranách stezky občas přeběhl nějaký ten Coelurosaurus. Šlo pravděpodobně o velikou smečku, která si mohla dovolit zabít i několik Lufengosaurů. Takto veliká smečka by rozhodně zabila i samce, ten byl ale přes svou velikost šikovně schován. Vpředu již tři Coelurosauři dohnali malého prosauropoda, který narazil do končetin svého protějška; velkého vůdce "první legie". Malí dravci jim oběma v mžiku začali drásat krky a přitom se je pokoušeli odtáhnout. Dva z nich byli nakonec udupáni, jeden Coelurosaur vyvázl s drobným zraněním. Trvalo chvíli, než se ta obří skupina prohnala územím a skončila kdesi, kam nebylo vidět...


Coelurosauři byli také pryč. Samec to nechápal, ale využil situace a skočil jedinému dravci po krku. Ozvalo se hlasité křupnutí, Coelurosaurus spadl na zem a na moment pohyboval nohama. Pak ve smrtelné křeči skonal. Samec začal žvýkat jeho maso, ale za chvíli odešel. Nechutnalo mu to. Odtáhl si jednu z jeho předních nohou a po vlastní pachové stopě našel cestu zpět do centra kolonie. Tam zbytek úlovku pohodil do opadaného voňavého jehličí a usnul blízko rodného hnízda. Druhý den večer kolonii vzbudil hlasitý řev. Velký samec Cryolophosaura se vrátil. A ne jen tak - bylo přímo jisté, že je za hranicemi do vstupu kolonie, a teď míří k hnízdištím. Pro všechna mláďata by to mohl být poslední okamžik, proto tedy budou muset velice rychle splnit prehistorické pravdilo: rychle vyrůst anebo zemřít...

Pokračování napíši jistě příští týden... Pokud se Vám sedmá část mého příběhu líbila, komentujte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl seriálu Prehistoric Park je podle Vás nejlepší?

T-Rex se vrátí 24.1% (891)
Projekt Mamut 14% (519)
Dinosauří ptáci 15.4% (568)
Jihoameričtí predátoři 14.1% (520)
Obří hmyz 16.1% (596)
Superkrokodýl 16.4% (606)

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 29. října 2012 v 14:59 | Reagovat

Výborné, výborné..! Moc se těším na další část!..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama