Prosinec 2012

Dvě či čtyři nohy?

22. prosince 2012 v 14:22 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po delší době tu mám další paleontologicky zaměřený článek, jenž však není součástí nějakého projektu, i tak budu ale ve Skryté pravdě v brzké době pokračovat. Týká se velmi základního tématu, ale přesto doufám, že se Vám bude líbit...

Někteří dinosauři se pohybovali po dvou nohou, jiní zase na čtyři. Dalo by se říci, že jejich vývoj spěl spíše ke dvounohým zvířatům, někteří se ale vrátili na čtyři... Všichni dinosauři byli vybaveni čtyřmi končetinami, vždy se pohybovali minimálně za pomoci zadních. U některých dinosaurů byli přední končetiny ještě větší, než ty zadní, například u Brachiosaura, jindy byly k tělu dostatečně velké, například u dromaeosauridů, třeba u Deinonycha, aby mohli případně rychle seknout, naopak pak třeba u Tyrannosaura byly přední končetiny až přílišně zakrslé, a vědci dokonce ani s jistotou nevědí, k čemu přímo sloužili... Jiné skupiny dinosaurů byli jen příležitostní dvounožci, hadrosauridi či iguanodontidi se po dvou pohybovali jen v případě útěku nebo hledání potravy ve vyšším rostlinném patře. Když ale byli v klidu, chodili po čtyřech. Největší zvířata planety, sauropodi, ale byli přímo čtyřnozí, a na dvě se někteří zvedli pouze na velice krátkou dobu a asi jen několikrát za život... Proč se někteří dinosauři vrátili na čtyři, tak, jako to bylo s jejich čtyřnohými předky, některými typy archosaurů? Sauropodi se podle mnoha vědců vyvinuli z dvounohých předků, jak se ale vývíjeli a doslova přibírali na váze, jejich způsob života, fungující jen na zadních, pominul. A právě kvůli tomuto faktoru. Stabilita byla velmi důležitá a proto se tedy vrátili na čtyři, dosahovali ale tak gigantických rozměrů, že v podstatě už stát na zadních ani nepotřebovali. Podobně to bylo třeba i s thyreophory, například stegosauridy, kde Scuttelosaurus ještě běhal po zadních, zatímco Tuojiangosaurus nebo Stegosaurus chodili po čtyřech, možná jen v kritických chvílích vstali na zadní, aby se bránili před útočníkem a "zadupli" jej. Avšak, tato zvířata se už na dvě nikdy nevrátila, těžký zažívací systém a velikost trupu jim to nikdy později nedovolila...



Doufám, že se Vám tento, poněkud stručný článek líbil, jestli-že ano, komentujte. Zítra sem dám asi popisek dalšího zvířete z doby savců a v pondělí se dočkáte mého přání...

Obrázek týdne 21. 12. 2012

21. prosince 2012 v 14:39 | HAAS |  Obrázky týdne
Dny, které právě započaly, už můžeme jen lehce odpočítávat čas do Vánoc. Od pátečního odpoledne až do Štědrého dnu je už jen volno, ale díky tomu, že ten pátek je právě nyní, je tu další Obrázek týdne! Tentokrát je od společnosti Dream Time...

Popisek k dnešnímu obrázku: Yangchuanosaurus se toulá pouští v pravěké Číně před 145 milióny let. Hledá však potravu v místech, kde maximálně narazí jen na ohlodané kosti...

Vidíte? Žádný konec světa nebyl, byla to prostě hloupost, kterou si lidé vymysleli. Konče kalendářem Mayů ale začíná prý nějaké nové období, které oni sami popisovali jako tzv. Období 13 nebí. Období 6 pekel začalo v roce 1529 s nájezdy Španělů, jako peklo pro tuto civilizaci by se to asi dalo vystihnout. Právě dneškem ale začíná ono nové období. Dle mého se však nic nového nestane, prostě všechno půjde dál, jak to šlo vždycky. Jestli-že se Vám obrázek líbil, komentujte. V pondělí se konečně dočkáte mého přání, mám nachystaný i proslov!

Dinosauři Trespasseru-Albertosaurus

20. prosince 2012 v 15:36 | HAAS |  Fotogalerie PC-CD her
Jak jsem sliboval, je zde Albertosaurus z Trespasseru. Jeden z opravdu velmi nebezpečných predátorů...

ALBERTOSAURUS V JURSKÉM PARKU:
Albertosaurus je vlastně jediným dinosaurem ve hře (nemám ale na mysli fanouškovské levely, typu Laguny, kde se nachází i Baryonyx), který nebyl zastoupen ani v jednom z dosavadních třech dílů Jurského parku, a asi ani ve čtvrtém nebude. Role hlavního antagonisty tady ale zahrál jeho příbuzný Tyrannosaurus, ve třetím díle sice zabit Spinosaurem, to však nemění nic na jeho nadvládě...


VELIKOST ALBERTOSAURA VE HŘE:
Podle stránky Trescom.org má Albertosaurus ve hře tyto velikostní rozměry:
Výška: 2,3 metru,
Délka: 9 metrů,
Váha: 2,5 tuny.


KDE VŠUDE JEJ NAJDEME?
Albertosaurus se vyskytuje v levelech Industrial Jungle a Ascent 1. Měl být ale také v Pine Valley, kde ho, podle mě dostupných informací, tvůrci nakonec nahradili Tyrannosaurem Rexem...


CO DĚLAT, KDYŽ POTKÁTE ALBERTOSAURA?
Tento dinosaurus je velice, velice nebezpečný, na rovině se dokonce dokáže výjimečně rychle rozeběhnout. Nutno ale podotknout, že InGen těchto dinosaurů asi mnoho nenaklonoval, protože těch zbývajích pár jedinců, kteří Vás můžou ohrozit, už jen přežívá pod tlakem síly dalších dravců...

Příště se dozvíte o Stegosaurovi ve hře! Bude to však již jeden z posledních článků série Dinosauři Trespasseru, poté nám zbývají už jen Raptoři. Chci se Vás tedy zeptat: Mám do budoucna psát i o dinosaurech z fanouškových levelů, včetně Laguny, kde potkáte Baryonyxe nebo kompíky?

Mé obrázky VI.

19. prosince 2012 v 16:04 | HAAS |  Mé obrázky
Po dlouhé době se znovu vracím s mými obrázky v naprosto stejnojmenné rubrice. O karty se sice nejedná, ale už nějaké chystám, takže se nebojte, brzy tu budou nové. Tyto obrázky jsem nakreslil přes počítač, především také proto, že nemám k dispozici nějaký scanner. Pokud bych ho ale měl, mohli byste se těšit na rukou nakreslená díla, ta jsou, myslím, o něco lepší, než tato. Oba obrázky vznikly docela rychle, protože moc času jsem neměl, i tak doufám, že se Vám budou aspoň trošku líbit...


Fiktivní pterosaurus
_______

Na obrázku je odpočívající fiktivní druh pterosaura, který má ohledně křídel a předních končetin drobné sklony k hybridovi. Pravděpodobně se vylíhl již v nepořádku a až poměrně menší křídla mu nepomáhají létat. Živí se tak převážně mršinami. Právě sedí na útesu a pozoruje bouřlivé moře...


Útok Triceratopse

_______

To poslední, co útočník viděl, než zaútočil na tohoto vysoce agresivního dinosaura...

Momentálně ve svém volném času pracuji na mnoha obrázcích s dinosaury, takže, jak jsem již řekl, kdybych měl možnost je dát do počítače, ihned bych je dal i sem. Ohledně těchto obrázků, rád si přečtu Vaši kritiku, zejména, v čem se mi obrázky nezdařily...

Pravěké safari II.-11.

18. prosince 2012 v 14:49 | HAAS |  Naše soutěže
V minulém kole odpověděli zase všichni, z čehož jsem rád. Za tři kola přijde nová zásilka, takže už brzy budete moci mít ve svém batohu další výbavu... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
Velociraptor na Protoceratopse zaútočil. Chvíli ho hnal směrem k vodě a pak z křoviny vyběhli další dva dravci. Za chvíli jej zabijí...
A: Natočíš lov,
B: Budeš ho dál sledovat,
C: Už se vydáš dál.

Megaraptor
Naštěstí se to podařilo, tvůj společník je zpátky, v bezpečném bahně...
A: Teď půjdete dlouhou oklikou bahnem až ke skalám,
B: Půjdete oklikou, ale takovou, abyste případně stopy neztratili z očí,
C: Vrátíte se k mrtvole.

Mosasaurus
Setmělo se, vane příjemný, chladný vánek. Na pláních jsou jen Stegosauři...
A: Postavíš si tu tábor,
B: Nakonec se přeci jen vrátíš do lesa,
C: Chvíli zůstaneš na místě a budeš pozorovat dění v krajině.

Nony
Naštěstí se to podařilo! Zachytil jsi se kamenu a teď bezpečně sedíš pár centimetrů od spádu vody. Kámen je ale velmi kluzký...
A: Rychle se zachytíš dřeva,
B: Skočíš na jiný kámen,
C: Skočíš zpátky do řeky a rychle se pokusíš doplavat na břeh.

Alfaraptor
Deinonychové si tě chvíli prohlíželi a pak začli houkat podobně, jako ty, ale nějaká ta "nota" se v tom lišila. Najednou sem přišla celá smečka, pozoruje Vás a podivně vrčí...
A: Teď toho využiješ a utečeš,
B: Pomalinku odejdeš,
C: Stále s nimi budeš navazovat kontakt.

Dinosaurss
Gratuluji, popis mamuta kolumbijského byl dokončen! Nyní si můžeš vybrat jeden z těchto dvou předmětů:
1. Elektrické lano (zapneš ho, hodíš na zvíře a to pak uteče),
2. Policejní revolver (má plný zásobník a může zabít každé menší zvíře).
Nyní můžeš pokračovat...
A: Rychle se pokusíte je odehnat, než zdemolují celý tábor,
B: Nebudete je rušit a jen je budete pozorovat,
C: Pořádně si je prohlédneš.

Vašek
Štábu se zprvu moc nechětlo vstávat, ale nakonec svolil. Na druhém břehu houká nějaké zvíře, po posvícení baterkou se mu lesknou oči...
A: Přiběhneš k tomu tvorovi,
B: Přijdeš k tomu tvorovi,
C: Budeš na něj svítit baterkou a pozorovat ho z dálky.

SuperL
Ošetřil jsi se, noha vskutku bolí, ale už to vydržíš. Nyní voláš svého společníka. Moc se mu nechce, ale přesvědčuješ ho, že na toto období se přeci specializoval a teď si může splnit svůj celoživotný sen. Nakonec se, ačkoliv nesouhlasně, vrací...
A: Budete pokračovat v cestě,
B: Zůstanete na místě,
C: Vrátíte se k místu, kde Vaše výprava začala.

Siamotyran
Jedna opice slezla dolů ze stromu a drze na tebe hodila ořech. Pak se naštěstí vrátil zbytek týmu a opice se stáhly. Vypadají na Dryopitheka...
A: Zkusíš je začít popisovat (avšak, skrývají se, nebude to lehké, a rozhodně to nebude hotové do příště),
B: Budete v cestě pokračovat,
C: Vrátíš se k řece.

Doufám, že zase odpovíte všichni. Další safari za týden...

Cryolophosauří život 14/30

17. prosince 2012 v 14:03 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Na pláních, na něž se náš Cryolophosaurus dostal, kromě Massospondylů a Lufengosaurů žil ještě jeden druh, pro něj zatím neznámého dinosaura, Anchisaurus. Jednalo se však o velmi statná zvířata, a proto se na ně zatím dravec neodvážil. Jako oběd mu alespoň posloužilo mládě Eudimorphodonta. Později se z druhé strany plání začal ozývat řev. Bezpochyby šlo o dalšího Cryolophosauřího samce. Jednalo se o konkurenci. Poté náš samec usnul, a i když ho v noci řev ještě probudil, neměl z toho žádný strach...

Cryolophosauří život 14/30:
Jakmile ráno přes všechny ty různorodé druhy stromů prosvitlo slunce, Cryolophosaurus se probudil a opět vyšel k pláním. Teď tu bylo zvířat ještě mnohem víc. Počet Anchisaurů přibyl, pravděpodobně další stádo, možná muselo opustit planiny někde jinde a vydat se sem. Zvířata se pokojně pásla na mechu a kapradí, občas také nějaký Anchisaurus popadl mezi přední končetiny větvi, která tu ležela na zemi, stoupl si na zadní, a čelistmi kus kůry odtrhl. Z kůry pravděpodobně získávali nějaké minerály. Samec je chvíli pozoroval a pak dostal znovu hlad. Ohlédl se dozadu a povšiml si stáda Lufengosaurů. Jen je hbitě očima zkontroloval, nenašel ovšem ani jednoho zraněného či nemocného jedince, klidně by si vystačil i s mládětem, jenomže ta tu žádná záhadně nebyla! Poté obrátil svůj zrak na Massospondyly. Byli moc daleko a ve středu plání, asi by je teď nedohnal. Držel se těsně při džungli, protože i tak se trochu obával nějakého silnějšího konkurenta, který o sobě včera dával vědět z druhé strany plání. Anchisauři byli asi nejblíže a bylo to nejmodřejší rozhodnutí, ulovit zrovna jednoho z nich. Anchisaury ale náš samec nikdy nelovil, nicméně se odvážil a začal se plížit. Opatrně se soukal podél cykasovitého a houštinového porostu. Pak zdvihl hlavu, aby zkontroloval, jak je blízko, a zda-li má vhodnou šanci zaútočit. Trochu poodstoupil a náhle zprava vyběhl. Vyskočil z houštiny a hnal se mírným kopečkem dolů až k býložravcům. Anchisauří stráž si ho ihned po výpadu všimla a stádo se dalo do pohybu. Byla zde i mláďata, ta ale byla moc rychlá a šanci ulovit snažší kořist už samec neměl. Popadl do zubů kůži jednoho velkého samce, který byl trochu pozadu. Anchisaurus se zastavil, napřáhl přední končetinu a drápy zabodl Cryolophosaurovi přímo do dolní čelisti...


Samec se ale nevzdal a zasáhl zvíře přímo do krku. Anchisaurus krvácel, dělal trhavé pohyby tělem a pak se zcela červeným krkem spadl na ostrý kámen a roztříštil si lebku. Cryolophosaurus z něj urval několik kusů masa, do syta se najedl a pak vzal ještě jeden, do zásoby, do tlamy. Zbytek dojedli Eudomorphodonti. Večer Cryolophosaurus opět zalehl do jemného mechu. Zdálo se, že tohle by mohlo brzy být jeho nové teritorium, jeho vlastní! Tak se ovšem nestalo. Dlouho se pak ozýval řev většího samce, a našemu Cryolophosaurovi to nedělalo problémy, ale pak se náhle v džungli konkurent vynořil, a to přímo před ním. Samci na sebe chvíli vrčeli, dívali se vzájemně do očí a ta nenávist zde byla vidět. Nakonec větší samec odstoupil a zmizel. Náš Cryolophosaurus se pustil do zbytků, které si odtrhl z vlastní kořisti. Pak to ale přišlo: Velký samec se vynořil ze zadu a kousl ho do krku svými zničujícími zuby, stisk byl ohromný...

Pokračování, jako vždy, příští týden... Pokud se Vám čtrnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...

Knihy o pravěku: Velká kniha o pravěku

16. prosince 2012 v 13:28 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Další kniha o pravěku, tentokrát je jejím autorem další český paleontolog...

Velká kniha o pravěku, případně také v některých vydáních Kniha o pravěku, je podle mého vskutku nádherná kniha od autora Zdeňka V. Špinara. Většinu ilustrací pro knihu vytvořil Zdeněk Burian. Kniha obsahuje spoustu popisů prehistorických zvířat, od paleozoika až po kenozoikum. Osobně mně ze začátku zaujala především předmluva doktora Zbyňka Ročka, z 1. září roku 1995. Následují tyto kapitoly: Domněnky o vzniku života (str. 7), Prekambrium - Pravěk Země (str. 11), Prvohory (Paleozokum) - Starověk Země (str. 21), Druhohory (Mezozoikum) - Středověk Země (str. 79), Kenozoikum - Novověk Země - Třetihory (Terciér) (str. 149), Kenozoikum - Novověk Země - Čtvrtohory (Kvartér) (str. 189), Biologický systém (str. 245) a dále také Slovníček málo známých výrazů a rejstřík. Začátek každé kapitoly začíná velmi poutavým vědeckým výkladem, v němž velmi často naleznete odborné názvy a také množství jednodušších informací k věci. Poté přichází tak trochu zábavnější část kapitoly, popisy krajin, zvířat, rostlin a mnoho dalšího u obrázků Z. Buriana. Některé obrázky jsou jen na část stránky (třeba Stegosaurus na straně 125), některé na stránku celou (Dimetrodon na straně 74) nebo zaujímají i dvoustránku (krajina doby ledové na stranách 198-199) - zde je však dole kousek vynechán a lze si tu přečíst velmi stručný popis k obrázku a charakteristiku krajiny. Biologický systém na konci je též velmi zajímavý a popisuje různé skupiny, třídy a čeledě živočichů i s jejich latinskými názvy a krátkou charakteristikou. Poté tu ještě, v této kapitole, naleznete Stratigrafickou tabulku s obdobími, která tu jsou rozdělena i na další části geologického období (Jura na lias, dogger a malm). V tabulce je též zaznamenán vývoj flóry, fauny i vývoj směřující k člověku... Velká kniha o pravěku je skutečně velmi zajímavá, poutavá, krásná a úžasná kniha a proto ji vřele doporučuji...


Základní údaje:
autor: Zdeněk V. Špinar,
rok vydání: 1995 (často je velice těžké tuto knihu sehnat, ke koupi jí najdete spíše v antikvariátech a ve starších verzích, než sám popisuji),
počet stran: 256.

Na nějakou dobu si teď od popisů Knih o pravěku odpočinu a budu psát další paleontologicky zaměřené články. Každopádně příští týden budu pokračovat v Cryolophosauřím životě, Pravěkém safari a v mnoha dalších projektech. Také se již brzy dočkáte Soutěže Dinosauři 2012, takže se můžete těšit i na tohle...

Skrytá pravda-Obři a trpaslíci

15. prosince 2012 v 13:15 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Název tématu pro další pokračování Skryté pravdy je dle mého trochu zavádějící, protože z něj nelze přímo určit, o co se jedná, narozdíl od Tajuplného T-Rexe, Létání ptakoještěrů, Lusitanského naleziště nebo Dinosaurů v dnešní Africe. Napovím Vám asi jediné, přičemž byste si mohli vybavit, o co půjde; ostrovy...

Ostrovy byly vždycky nějakým způsobem izolované od okolního světa. Dnes se na nich mohou vyskytovat různé endemické druhy, a samozřejmě to tak mohlo platit i v prehistorii, kdy daný typ živočicha žil pouze na onom místě. Někde žili obří formy jeho druhu, zde zase šlo o malé skřítky...

Zakrslost - typické pro ostrovní druhy?:
Ostrovní flóra i fauna se musejí přizpůsobit daným podmínkám, a nejlépe to udělají tak, že se zmenší. Ostrov může být mnohonásobně menší než kontinent, on v podstatě i je. Není tak velký, aby na něm mohla žít stáda obrovských dinosaurů, nenalézá se tu dostatek potravy. Zvířata se proto v průběhu nového, izolovaného vývoje na ostrově, zmenší, a nyní se přizpůsobí i množstvímu potravy a všeho ostatního, potřebného k jejich životu...

Drobní sauropodi:
Zatímco v Evropě před asi 100 milióny lety žili Titanosauři, což byl rod titanosauridních sauropodů, patřících do skupiny Macrosauria, a šlo o velká stvoření, více než 12 metrů dlouhá, na ostrovech, v něž byl zbytek Evropy v tu samou dobu roztroušen, nalézáme jejich trpasličí formy. Respektive se vyvinuli v nový druh. Nazýváme jej Magyarosaurus, to znamená "maďarský ještěr". Byli asi 6 metrů dlouzí, takže se museli zmenšit. Pokud bychom porovnali obě dvě zvířata vedle sebe, asi by se od sebe moc nelišili, kromě té velikosti...

Za doby ledové:
Během poslední doby ledové se sloni žijící na hornaté a nehostinné Maltě zmenšili, a vyvinuli se v trpasličí druh. V Kalifornii se stalo něco podobného - jen s mamuty. Na Karibských ostrovech došlo k nálezu mnohonásobně zmenšených verzí obřích lenochodů, kteří ve své typické velikosti obývali pláně Jižní Ameriky. Tyto druhy se museli nehostinným podmínkám přizpůsobit. Samozřejmě to neplatí jenom zde, například na indonéském ostrově Flores žil kdysi trpasličí Homo florensiensis, taková obdoba Tolkienova hobita. Vývin v trpasličí druh tedy tímto platí i pro člověka...

Trpaslíci dnes:
Dnes také můžeme najít nějaké trpasličí druhy živočichů, asi nejznámějším bude shetlandský pony. To jen svědčí o tom, že evoluce stále pokračuje...


Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku vidíte Titanosaura. Na druhém si pak můžete všimnout celého Elephase falconeri, ostrovní středomořskou formu slona...

Pokud se Vám článek líbil, komentujte. Další Skrytou pravdu ale zatím nechystám, takže uvidíme, jak to s tím vším bude do budoucna...

Obrázek týdne 14. 12. 2012

14. prosince 2012 v 11:47 | HAAS |  Obrázky týdne
Už týden po tom, co nastane ten příští, budou Vánoce, což je opravdu skvělá zpráva! Také přesně za týden, v pátek, začíná zimní období... Nicméně je tu další Obrázek týdne, opět si netroufám tipovat autora. Avšak, je opravdu nádherný:

Popisek k dnešnímu obrázku: Allosaurus zaútočil na Dryosaura u pravěkého napajedla v Utahu před 150 milióny lety. Zdá se, že kořist už neuteče, protože predátor je opravdu hodně blízko a jeho čelisti asi v mžiku zasáhnou svůj cíl...


Komentujte, pokud se Vám obrázek líbí... Ubohý Dryosaurus to bude mít velmi rychle za sebou... O víkendu napíšu ještě Skrytou pravdu, tentokrát na téma Obři a trpaslíci a také další Knihy o pravěku...

Cryolophosauří život 13/30

13. prosince 2012 v 8:58 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Náš samec Cryolophosaura musel v jeskyni svést hrozivý souboj se smečkou Coelurosaurů. Tři členy smečky se mu po krvavé bitvě podařilo roztrhat a ostatní směle odehnal od jeskyně daleko. Nakonec usnul v pralese. Cryolophosaurus, jenž nabral přes noc nových sil, mohl ve své cestě pokračovat. Místo, kam vešel, jej však velmi překvapilo. Už nebyl v džungli, ale na velikých pláních, a zde žili naprosto nové druhy dinosaurů...

Cryolophosauří život 13/30:
Massospondylové a Lufengosauři se spokojeně pásli na kapradinách a mechu, kterým pláně porůstaly. Byla to jen velká, zelená plocha, dokonalé prostředí pro život velkých dinosaurů, zvláště býložravých, a nevybíravých v jídle. Na nebi kroužily skupinky Eudimorphodontů, hledajících potravu, buď už na mršinách, anebo na hmyzu, kterého tu sice nebylo tolik, jako v lese, ale občas se tudy nějaká ta vážka mihla. Vzduch byl teplý, ale vál slabý, chladnější vánek a obloha byla tak trochu zatažená, ale stále bylo teplé počasí. Cryolophosaurus opatrně vykročil dolů. Neznal reakci těchto dinosaurů a proto se snažil být sebe opatrnější. Zaujali ho ale nějací velcí dinosauři, pár desítek metrů od pasoucích se Massospondylů. Ta zvířata jim byla docela podobná, taktéž šlo o prosauropody, a byli zhruba stejně velcí. Anchisauři! Samec je v životě neviděl, ale instinkt mu říkal, že je to také potrava. O lov se ale teď nepokoušel. Chvíli Anchisaury sledoval a pozoroval jejich chování. Nebyla to tak nervózní zvířata, jako Massospondylové nebo Lufengosauři, okolí si vůbec nevšímali a jen se pásli. Občas jeden ze stáda vystrčil hlavu nahoru a porozhlédl se. Cryolophosaurus se raději vzdálil. Opět se vydal na kopec. Tady se u jedné kaluže zastavilo mládě Eudimorphodonta, zřejmě jen z čirého zoufalství. Jeho první let skončil pádem do vody. Náš samec toho využil a zakousl se mu do břicha; ihned ho spolkl a snídaně byla v žaludku. Něco jakoby mu říkalo, že nebezpečenství ze strany Coelurosaurů se zde nedočká, ale pak uslyšel mohutný řev z povzdálí, z daleké, druhé strany velkých plání...


Musel to být jiný Cryolophosaurus, a to bezpochyby. Dravci ale umí rozpoznávat řev známých svého druhu, tento ale Cryolophosaurus nikdy neslyšel. Musel to být nějaký samec, asi majitel zdejšího teritoria. Skupina Lufengosaurů se ihned rozprchla směrem k pralesu. Řev je totiž vyděsil. Náš samec sice teď měl vhodnou chvíli, aby na ně zaútočil, ale neudělal to. Spíše hledal čistou vodu, aby se napil. Přítomnost nějakého velkého predátora ho ale velice znepokojila. Na kopcích plání zůstal ještě celé dopoledne, se začátkem odpoledne se pak odvážil dolů, rozehnal stádo Massospondylů a našel mezi nimi mršinu, na které si pochutnal. To byl oběd. Večer se vrátil do lesa a zalehl do měkkého mechu, kde prospal i zbytek včerejší noci. O půlnoci ho sice řev většího Cryolophosaura znovu probudil, ale teď si z toho obavy nedělal...

Pokračování se dočkáte zase za týden... Pokud se Vám třináctá část mého příběhu líbila, komentujte...