Březen 2013

Cryolophosauří život 26/30

11. března 2013 v 15:06 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Cryolophosaurus zažil první den v divočině pralesa a plání po několika letech, které strávil na pobřeží. Na pláních se setkal se starými známými Massospondyly, Lufengosaury, Anchisaury a dokonce i přerostlým jedincem Glacialisaura. Neměl ale dost síly nějaké zvíře ulovit. Teprve až večer narazil mezi ztrouchnivělými větvemi na mršinu Lufengosaura v jednom z posledních stádií rozkládání. Konečně se nažral a poté usnul...

Cryolophosauří život 26/30:
Starý samec se ráno probudil na místě, kam si i večer lehl. Z padlého kmenu jehličnanu, u kterého se před dvanácti hodinami uložil, nezbylo už skoro nic. Přes noc musel foukat velmi silný vítr a všechno odnesl. Ráno byla obloha jemně našedlá a Cryolophosaurus byl hladový, ale jak den postupoval, objevilo se na obzoru slunce a rozehřálo krajinu. Cryolophosaurus ale nutně potřeboval další jídlo. Drobná zranění, která v bitvě s mladším sokem utržil, se už začínala hojit, ale veliké škrábance na bocích a krku společně s rýhami po zubech predátora byly stále velmi ošklivé, ačkoliv otrava krve tu rozhodně nehrozila. Když procházel kapradinami, upoutal ho pohyb v křovině. Byl velmi hladový a okamžitě se tam vrhl. Jakmile mezi rostliny zabořil tlamu, zpoza kapradin vyběhl malinkatý, asi metr a půl dlouhý dinosaurus, o něco menší, než Lufengosaurus. Jeho zadní končetiny byly perfektně uzpůsobeny k běhu. Zastavil se asi devět metrů před samcem a nevinně naň pohlédl. Cryolophosaurus mocně zařval, skočil asi o dva a půl metru dopředu a zvíře najednou nikde. Muselo to být tak rychlé. Nic podobného v životě starý dravec neviděl. Pokračoval v cestě...


Večer, kdy korunami a spojenými větvemi stromů prosvítaly už jen malinkaté paprsky světla, vkročil samec do pralesa. Tady ho čekalo něco neuvěřitelného. Skupinka těch malých dinosaurů, jejichž zástupce v poledne spatřil utíkat kapradím. Byli to Echinodoni, jurští ornitopodi, kteří se takto na jihu vyskytovali jen velmi vzácně. Masožravce si ani nevšimli a malými zobáky ukusovali lístky zelených kapradin. Cryolophosaurus mezi ně v mžiku proběhl a zvířata se dala okamžitě do pohybu. V nastálém zmatku se mu podařilo šlápnout na tělo jednomu mladému jedinci a tak se konečně mohl nažrat i čerstvého masa...

Pokračování zase příští týden... Pokud se Vám šestadvacátá část mého příběhu líbila, komentujte...

Nedávný nález prehistorické pandy

10. března 2013 v 12:26 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Před opravdu nedávnou dobou došlo ve Španělsku objeven zcela nový druh pravěkého savce - jednalo se o pravěkou pandu. A nejen tak ledajakou, je to nejstarší známá pandí zkamenělina. Zvíře bylo pojmenováno Kretzoiarctos beatrix a jeho popis byl zhotoven pomocí zubů a čelisti, jež byly objeveny v oblastech Zaragoza a Nombrevilla... Nález je však především důležitý jako potvrzení staré hypotézy, že se pandy opravdu vyvinuly z primitivních medvědů. Celkem existují dvě teorie; primitivní medvědi začali putovat ze Severní Ameriky až do Asie, druhá říká téměř to samé, jen se liší od první faktem, že se medvědi vydali na východ a migrovali do Asie přes Evropu. A jelikož tato zkamenělina samozřejmě z Evropy pochází, napadá paleontology jediná otázka: Je konečně tato teorie potvrzena? Začíná se zdát, že ano...

Kretzoiarctos beatrix a důkazy, podle nichž bylo zvíře popsáno

Za informace k tomuto článku bych chtěl poděkovat především oficiálním americkým stránkám časopisu a kanálu National Geographic a také blogu www.dinosaurss.blog.cz . Pokud se Vám můj popis líbil, komentujte...

Objev Achelousaura

9. března 2013 v 14:30 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Jak jsem sliboval, o víkendu je tu další článek, jenž se týká objevu dinosaura. Tentokrát se bude jednat o Achelousaura, který byl nalezen na konci osmdesátých let dvacátého století...

Píše se rok 1987 a paleontolog Jack Horner s mnoha svými spolupracovníky nacházejí v horních vrstvách souvrství Two Medicine v oblasti Glacier Country, státu Montaně, nové pozůstatky ceratopsidního dinosaura. O pět let později, v roce 1992, Horner uvedl, že se jedná o celkem tři zcela nové dinosauří druhy a popisoval je jako další typy Styracosaura. Nález byl opravdu velmi zajímavý a většina médií o něm v té době informovala. Především se nicméně vědcům zdálo, že by se mohlo jednat o mezičlánky mezi Styracosaurem a Pachyrhinosaurem. Jack Horner v té době nicméně informoval i o objevech pachycephalosauridů nebo tyrannosauridů ze stejného souvrství. Nové typy centrosaurinů popsal v roce 1995 poprvé úplně Scott Sampson a jednoho z nich pojmenoval Einiosaurus procurvicornis. Sampson ale také ohlásil objev dalšího ceratopsida a vyjádřil názor, že by to mohl být dávno objevený Brachyceratops. Nakonec ale došlo k popisu nového druhu zvířete zcela nově a byl pojmenován Achelousaurus horneri, rodové jméno dostal podle řeckého boha Acheoloóse a druhové podle samotného objevitele, Jacka Hornera... Objevený druh je důležitý především tím, že se vlastně jedná o mezičlánek směřující k rodu Pachyrhinosaurus...

Achelousaurus

Doufám, že se Vám článek líbil, pokud ano, ohodnoťte pomocé hvězdiček nebo komentujte. Další článek o objevech tu bude příští týden...

Obrázek týdne 8. 3. 2013

8. března 2013 v 14:54 | HAAS |  Obrázky týdne
Mám tu další obrázek od malíře Mauricia Antóna, a určitě tu ještě nějaké přibydou. Tento je však opravdu moc povedený, posuďte to sami:

Popis k obrázku: Magericyon se prochází planinami pravěké Severní Ameriky před 15 milióny let a hledá něco k snědku. Na pláních je určitě dost lovných zvířat nebo také jejich mršiny, kterými se může živit...

Tento týden sem dám ještě nějaký článek o objevech a ten příští tu bude další část příběhu a safari...

Cryolophosauří život 25/30

7. března 2013 v 16:05 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Našeho samce napadl jiný, velký Cryolophosaurus, který sem přišel se skupinkou samic vyhledávat nové teritorium. Starší samec nakonec bitvu prohrál a byl nucen pobřeží opustit. Tolik let poté, co sem přišel, se musel znovu uchýlit do krytu džungle a lovit na pláních. Co je však jisté, strašlivá zranění, která v souboji s veteránem získal, přežil a tak jeho život pokračoval dál...

Cryolophosauří život 25/30:
Cryolophosaurus se probudil v měkkém mechu, kam si včera večer lehl, za volání Eudimorphodonů sedících na tropických, jurských kapraďorostech. Z dálky se ozývalo volání Massospondylů, což mu připomínalo pláně, přes které se na pláž kdysi dostal. Tvar pralesa se téměř neproměnil. Jakmile se zvedl a začal se tudy procházet, jako by to tu už znal. Příroda byla zkrátka stejná. Brzy nato však pocítil hlad a byl si jasně vědom toho, že se zraněními hledání potravy určitě nemá být nic lehkého - právě že naopak. O pár minut později, co prohledával džungli, vyšel na veliké pláně. I tady se skoro nic nezměnilo. Obloha byla právě jemně zašedlá a foukal teplý, letní vítr. Mezi kapradinami a dalšími rostlinami se tu pásla stáda Massospondylů, Lufengosaurů a Anchisaurů, bok po boku, čekaje na to upozornit ostatní před útokem nějakého predátora. Samec opatrně sestoupil z kopečka a vyplašil stádečko Lufengosaurů, kteří spustili poplach. Když si dravce ale všimli větší prosauropodi a uviděli jeho zranění, nedělali si s tím hlavu a pásli se dál. Cryolophosaurus prošel okolo skupiny Anchisaurů a podíval se na velikého Glacialisaura, který právě sbíral mezi zuby mech. Pro samce to bylo naprosto nové zvíře, ale nechal jej být a pokračovat v cestě...


Postupně tu polehával a kráčel celý den, až se nachýlilo k večeru a výrazně se ochladilo. Tady šlápl do něčeho odporného, co prasklo a zároveň začalo velmi páchnout. Byla to mršina Lufengosaura; konečně něco, co potřeboval! Ačkoliv byla již v téměř nepoživatelném stavu a kromě kostí na ní bylo jen pár kusů kůže a hnijící maso, vše, co mohl, zkonzumoval. Pokoušel se rozlámat i samotné kosti, ale ve většina případů se mu to, a také kvůli vysílení ze dne, nepodařilo. Potom odešel asi na deset kroků od mršiny a lehl si ke ztrouchnivělému padlému kmenu jehličnanu, kde usnul...

Pokračování opět příští týden... Pokud se Vám pětadvacátá část mého příběhu líbila, komentujte...

Inostrancevia

6. března 2013 v 15:35 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Inostrancevia byl velký gorgonopsid, jenž žil na subkontinentu Pangaea v období Permu před asi 255-250 milióny lety. K objevu nalezených fosílií došlo v severozápadním Rusku, konkrétně v Archangelské oblasti. Stejně, jako její příbuzní, četně Gorgonopse, Rubidgei nebo Lycaenopse, i Inostrancevia byla vybavena ostrými špičáky, které dokonale sloužily k lovu kořisti. Končetiny Inostrancevie byly postaveny pod tělem, což způsobovalo chůzi podobnou savcům, nikoliv plazům. Zvíře také mělo velké, ostré drápy, které mu zcela jistě musely napomáhat při lovu anebo si jimi přidržovalo tělo oběti, aby mohlo trhat kusy masa. Ty zřejmě polykala Inostrancevia celé, neměla totiž trháky ani stoličky. Známe hned několik druhů: I. alexandri, I. uralensis a I. latifrons. Jednalo se o vcelku velkého dravce, jeho tělo měřilo téměř 3 metry na délku...
Popis Inostrancevie můžeme najít v knize Pravěcí savci od Alana Turnera s ilustracemi Mauricia Antóna a byla také vyobrazena v dokumentu Discovery Pravda o dinosaurech z roku 2011.

Příště Arthropleura!!!

Objev Baryonyxe

5. března 2013 v 15:14 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Opět přicházím s článkem, který patří do série o objevech světoznámých dinosaurů. Pro dnešek to bude jeden neobvyklý příbuzný obrovského Spinosaura...

Píše se rok 1983. Anglický amatérský sběratel fosílií, William Walker, prohledává oblast hliniště Ockley v hrabství Surrey. Tehdy se mu podařilo najít pozoruhodné zkameněliny - části velikého drápu, drápovou kost a také ocasní kost. Walker odnesl fosilie do Britského přírodovědného muzea v Londýně, aby je zde prozkoumali vědci. V roce 1986, tedy tři roky poté, bylo zvíře popsáno Alanem Charigem a Angelou Milnerovou, kteří celý výzkum vedli, a pojmenováno Baryonyx walkeri, což znamená v překladu "těžký dráp" a druhové jméno odkazuje na jeho objevitele. Autorům připadalo zvíře tak zvláštní, že pro něj založili zcela novou čeleď - Baryonychidae. Zvířeti se ve světě začalo přezdívat Claws, tedy drápy, čímž došlo k narážce na Spielbergův film Čelisti, tedy Jaws. Dinosaurus se tak stal opravdu světoznámým už jen díky této přezdívce. V roce 1987 došla ke zvířeti hypotéza, že se musel živit mršinami. Jeho krokodýlí lebka však brzy prozradila, že lovil především ryby. Koncem 80. let minulého století si však paleontolog Eric Buffetaut a spisovatel Greg Paul všimli, že pozůstatky tvora se podobají zkamenělinám zmizelého Spinosaura. Zařadili jej tedy do čeledi Spinosauridae, kam samozřejmě zvíře patří až do dnešních časů... Baryonyx se stal brzy ještě slavnějším, a tak se měl původně objevit jako hlavní antagonista ve filmu Jurský park 3, který by soupeřil s Tyrannosaurem. Tady ho však vystřídal jeho větší příbuzný, Spinosaurus...

Rekonstrukce Baryonyxe, lovícího ryby

Jestli se Vám článek líbil, nezapomeňte dole okomentovat nebo alespoň ohodnotit pomocí hvězdiček. Další článek do série objevů dinosaurů tu bude asi opět o víkendu...

Pravěké safari II.-23.

4. března 2013 v 13:59 | HAAS |  Naše soutěže
Minule neodpověděli už dva hráči - SuperL a Nony. Druhého jmenovaného prosím o návrat, jinak pravděpodobně ví, že ho čeká skutečná prehistorie. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych
To byla jen taková malá akce, Velociraptoři se zvuku flaksy nějak polekaly. Ale najednou uslyšíš dunění. Flaksa možná odehnala malého predátora, většího však přilákala...
A: Opatrně se podíváš za dunu,
B: Zůstaneš na místě, ani se nehneš,
C: Pomalu odsud odejdeš.

Megaraptor
Opatrnost nebyla až do nedávné chvíle nutná. Teď ale ano. Přeběhl tudy nějaký větší tvor. Naštěstí jsi se společníkem utekl k blízké jeskyni. Tvor se k Vám přiblížil, ale nevypadá nebezpečně - je to Gigantoraptor...
A: Kompletně ošetříš společníka a pak Gigantoraptora popíšeš,
B: Popíšeš Gigantoraptora a poté ošetříš kompletně společníka,
C: Pouze ošetříš společníka.

Mosasaurus
Zatímco jsi posbíral všechny věci, Stegosauři odsud odešli... Ráno to tu vypadá, jako po nějaké pohromně. Žádné stopy po zvířatech a ke všemu se blíží pořádný liják...
A: Schováš se před deštěm do stanu,
B: Půjdeš pátrat po Saurophaganaxovi do lesa,
C: Vylezeš v lese na nějaký strom a tam se podíváš, zda-li na pláních přeci jen nejsou nějaká zvířata.

Nony
Podívej se, prosím, do Pravěkého safari II.-21. a odpověď v podobě zkopírovaného písmene i textu napiš sem. Riziko smrti se Ti blíží...

Alfaraptor
V noci sem něco přišlo. Živočichové, kterým podivně svítí oči. Hrůzou tě to skoro paralyzovalo. Je jich čímdál víc. Dobře, že Alan není s tebou...
A: Přiblížíš se k nim,
B: Raději zůstaneš tady,
C: Pokud by to byli dinosauroidi, zkusíš s nimi nějak navázat kontakt (napiš, jakým způsobem to uděláš).

Dinosaurss
To asi nebyla příliš dobrá volba. Cestou zpátky do tábora se objevili další tři pravlci, zcela určitě členové smečky jedince, kterého jsi musel zastřelit. Jsou podřáždění a agresivní. Jednomu členovi již utrhli batoh s jídlem a útočí i na tebe...
A: Vezmeš si nějaký klacek a půjdeš po nich,
B: Zastřelíš je,
C: Budete utíkat zpátky k jeskyni a tam se skryjete někde na vysoké skále, kam vlci samozřejmě nevyšplhají.

Vašek
Albertosaurus se přišel napít k malému, znečištěnému lesnímu jezírku. Poté si tu lehl a právě odpočívá...
A: Popíšeš Albertosaura,
B: Ještě ho budeš sledovat,
C: Raději využiješ situace a vrátíš se do tábora.

SuperL
Podívej se, prosím, do minulého kola a odpověď v podobě písmene a klidně i zkopírovaného textu, který k němu náleží, napiš sem...

Siamotyran
Sluneční světlo odhalilo pozoruhodného lumpa - mládě Amphicyona, tedy tvého cíle! I když máš rukavice, stále tě kouše. Musí mít veliký strach...
A: Necháš ho na starost zbytku výpravy a podíváš se po jeho matce,
B: Dáš ho na starost zvukaři a se zbytkem týmu se podíváte po matce,
C: Pustíte mládě na zem, třeba Vás dovede k matce.

Tak, druhá řada Pravěkého safari s číslem 23 je u konce. Ještě jednou prosím Nonyho, aby odpověděl, jinak jej opravdu bude čekat smrt. Další Pravěké safari tady bude zase příští týden, vzhledem k mému novému plánu se ale ještě dvakrát dočkáte dvou safari v jednom týdnu...

Nezkrocená Čína s Nigelem Marvenem

3. března 2013 v 14:36 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Slavný dobrodruh prozkoumává zapadlé kouty nejlidnatější země světa, Číny...

01: Nigel krmící kormorány

02: Po boku jihočínského makaka

03: Miniaturní obyvatel polí

04: Kobra indická - jeden z nejbizarnějších obyvatelů provincie Jün-nan

05: Hladová pandí tvář

Nezkrocená Čína s Nigelem Marvenem (Untamed China With Nigel Marven) je šestidílný britský dokumentární seriál, který měl premiéru přesně 8. března 2012 na kanálu Animal Planet. Vytvořila jej společnost Image Impact mimo Animal Planet též i pro stanici CITVC China. Nigel zde doslova objevuje zapadlé kouty Číny, prozkoumává zdejší přírodu a také poukazuje na čínské tradice nebo zvyky, které se dokonce nikdy předtím na televizních obrazovkách neobjevily. Seriál má celkem šest epizod: Provincie Jün-nan, Veliké pouště, Džungle na jihu Číny, Návštěva v Sich-uanu, Sever Číny a Království Tibetu. Ačkoliv na DVD již vyšel (a dokonce si jej lze v angličtině zakoupit přes Nigelovy stránky), v Česku k tomu prozatím nedošlo, nicméně ho tu Animal Planet již v době světové premiéry začala vysílat. Osobně jej rozhodně doporučit a dle mého se jedná snad o jeden z nejlepších Nigelových dokumentů...

Objev Ankylosaura

2. března 2013 v 13:21 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Jak jsem sliboval, ještě tento týden přichází další článek ze série o významných objevech světoznámých dinosaurů, tentokrát je o obrněném, těžkopádném a nebezpečném býložravi, Ankylosaurovi...

Psal se rok 1906 a Americké přírodovědné muzeum do oblasti Hell Creek (Pekelného potoka) v Montaně posílá vědeckou expedici, jejíž členem byl i Peter Kaisen. Kaisen se zasloužil o velký objev - našel lebku i kostru zvláštního, obrněného dinosaura, který byl v té době pro vědu naprosto neznámý. Jelikož Kaisen fosílie sbíral pro samotného Barnuma Browna, i tento nález mířil do jeho pracovny. Brown popsal zvíře v roce 1908 jako Ankylosaura a myslel si, že se jedná o zcela nový druh stegosaurida. Brownovi se již předtím podařilo najít nějaké kosti tohoto zvířete, a to při výkopech Tyrannosaura. Většina Brownových závěrů se ale nakonec stejně ukázala být nesprávná. Brown si nicméně všiml i toho, že se zuby Ankylosaura, zachované v lebce, podobají trochu zubům Troodona, na čež též upozorňoval - to však byla jen náhoda. Po několika letech si ale Brown uvědomil, že je tento tvor až na tolik zvláštní a od Stegosaura se tak moc liší, že by měl být zařazen do úplně nové čeledi: Ankylosauridae. A toto zařazení trvalo až do roku 1923, kdy Henry Osborn vyslovil domněnku, že by ankylosauridi měli být uznáni za samostatnou skupinu živočichů. Pozdější objevy v paleontologii však podobu tohoto dinosaura ještě několikrát změnily... Dnes samozřejmě víme, že se jednalo o velkého, až 9 metrů dlouhého býložravce, jenž se stal tak slavným, že se dostal i do seriálu Putování s dinosaury a filmu Jurský park 3...

Původní rekonstrukce Ankylosaura

Hlava Ankylosaura

Další článek do této série určitě napíši zase příští týden. Jestli se Vám tento článek líbil, ohodnoťte dole hvězdičkami nebo komentujte...