Monstra ze severní Austrálie 7/10

27. května 2013 v 14:03 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část:
Australovenator se nezdráhal zaútočit. Nejprve šel po Laellynasaurách, ale brzy změnil cíl svého útoku na Muttaburrasaury. Při zběsilém útěku dvou typů zdejších býložravců přišla z lesa posila - ten druhý Australovenator. Oba predátoři zahnali zděšené stádo mezi Wintonotitany. Jeden ze sauropodů však složil krutého predátora. Ten první odkulhal se zraněnou nohou k lesu. Ale spatřil další cíl...

Monstra ze severní Austrálie 7/10:
Anhanguera o ničem nevěděl. Prostě jen pil vodu z jezera, občas vztyčil hlavu a pokoušel se svým voláním přimět ostatní jedince svého druhu, kteří poletovali na obloze, aby si s ním jaksi "popovídali". Teď neměl hlad. A žízeň už téměř také uhasil. Velký predátor, schovávající se mezi listy kapradí pod mohutným podokarpem, neměl tolik času. Útok si ale trošičku naplánoval, jen pro jednu situaci. Tichý klid okolo jezera najednou vyrušila mohutná rána. Podokarp padl hlučně na zem a jeho větve se roztríštily o kameny. Australovenator vyběhl. Ptakoještěr ani nestačil zareagovat. Dravcovy čelisti se už chystaly sevřít pterosaurovu hlavu, když v tom ptakoještěr v šoku posunul levým křídlem několik kamenů k Australovenatorově noze. Teropod upadl, sekl však lehce drápem na přední končetině Anhangueru do zad. Ptakoještěr se sklonil bolestí. Křídlo, který zabránil dravci v pochodu, bylo mezi kameny uvězněno. Teropod se již zvedal s dravým syčením a neukojitelným hladem. Pterosaur se snažně pokoušel vyprostit tenkou blánu křídla zpod kamenů. Nakonec se to povedlo! Anhanguera těžce vzlétl a zuby nepřítele skončily jen pár milimetrů za jednou ze zadních končetin. Australovenator, bez úspěchu, zamířil zpět do lesa. Jeho zabijácký pohled prozrazoval, že toto nebylo naposledy...


Odpoledne krásně vysvitlo sluníčko. Po teropodovi při pobřeží jezera ani stopy. Stádo Muttaburrasaurů se vrátilo k podokarpům na kterých se páslo. Mezi nimi opět poskakovaly Laellynasaury, chtivé získat i ten nejmenší kousek padlého plodu či listu gigantického stromu. Z vod jezera na jeho samý sever, mezi skaliska, kam obvykle usedali Aussiedracové, vylezl podivný černý tvor. Posel dávnověku. Ale náš Anhanguera příliš dobře neskončil. Poté, co se usadil ve své jeskyni, byl naprosto vyčerpán. Rána, kterou mu způsobil Australovenator při děsivé bitvě, zahnisala. Následující týdny pro našeho pterosaura budou rozhodující. Stejně, jako pro býložravé dinosaury. Australovenator není jediným masožravým postrachem živočichů v severní Austrálii...

Pokud se Vám sedmá část líbila, komentujte. Další masožravci na sebe nenechají dlouho čekat. Vyjdou za měsíce, budou chytří a vyzbrojeni smrtonosnou zbraní. Ale i černý tvor, žijící v jezeře, bude dosti nebezpečný. A Australovenator ještě neřekl své poslední slovo. S hladem totiž narůstá jeho agresivita...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.4% (327)
2. Do smrtelných čelistí 23.2% (142)
3. Pekelné akvárium 23.4% (143)

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 27. května 2013 v 16:53 | Reagovat

Skvěle napsaná část, dobrodružná a zajímavá... co dodat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama