Červen 2013

Obrázek týdne 28. 6. 2013

28. června 2013 v 10:37 | HAAS |  Obrázky týdne
Konečně nastal konec června a dnešním dnem vlastně začínají i dvouměsíční prázdniny, které snad uběhnou pomalu. V rubrice Obrázky týdne se tentokrát podíváme na jednoho býložravého krokodýla...


Popisek k obrázku: Dvojice Desmatosuchů se pase na kapradinách v Severní Americe za Triasu. Je dopoledne a vypadá to na překrásný den, počasí se nekazí...

O prázdninách se pokusím oživit již poněkud zapomenutou rubriku o mém oblíbeném seriálu Prehistoric park a doufám, že dopíši popisky všech dílů série...

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska (2/2)

27. června 2013 v 14:49 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska-druhá část:
Fukuiraptor zvedl hlavu, zavětřil a poznal můj pach. Byl jsem trochu v šoku a natáčel ho, když začal pomalu kráčet směrem ke mě. Pak se hbitě rozběhl. Okamžitě jsem se zvedl a vydal se na zběsilý útěk, nevědomky jsem však ztratil svou kameru. Spadla kamsi do porostu. Fukuiraptorův útok byl velmi rychlý. A také neúspěšný. Dřív, než mě stačil dohnat, vylezl po kmenu cykasu k jeho vrcholku. Dravec nechtěl čekat dole, až slezu a vrátil se k původní potravě. I když toto setkání příliš pěkně neskončilo, byl jsem šťatný, protože jsem spatřil Fukuiraptora. Repliky jeho kostí jsem vídal skoro každý týden, především při vykopávkách v Japonsku, ale vidět ho živého, to byl teprve zážitek. Masožraví dinosauři mě vždycky fascinovali, ale abych byl upřímný, býložravci také. To on mi téměř shodil džíp. Teprve v táboře jsem si uvědomil, že nemám kameru, na kterou jsem natáčel. Bleskurychle jsem se vrátil do lesa, abych ji našel. Po mrtvole zbyly jen cáry kůže a hnijící maso, odkrývající kosti, Fukuiraptor byl zjevně nažraný a já doufal, že na mě někde nečíhá. Vůbec jsem ho neviděl. Hledal jsem mezi metrovými přesličkami asi patnáct minut, než jsem stoupl na svou kameru. Ozvalo se tiché "Cvak!" a kamera byla zničena. Stejně jsem byl rád, že jsem ji našel. Její oprava mi trvala jen chvilku. Docela mě zajímalo, co jsem vlastně natočil. Ze svých záběrů Fukuiraptora jsem příliš nadšen nebyl, protože byly nesmírně trhané. Zaujalo mě ale něco jiného. Zhruba v době, kdy jsem se vracel do tábora, přišel ke kameře jiný velký dinosaurus, celou ji očichal a pak zmizel. Byl ohromný, zdál se mi větší, než Fukuiraptor. Neváhal jsem, sbalil jsem funkční fotoaparát a vydal jsem se zpátky na místo...


Našel jsem čestvé stopy okolo té mrtvoly. Zvíře asi odehnalo Fukuiraptora od mrtvého dinosaura a samo snědlo tolik. Rozhodl jsem se, že pro dnešek toho už nechám. Nebezpečí jsem pokusil dost... Ráno, okolo desáté, druhého dne, jsem nasedl do džípu a zamířil zpátky k mému prvnímu stádu Fukuititanů. Cesta příliš klidná nebyla. Už předtím jsem u stanu uslyšel pronikavý řev. Projížděl jsem kousek od místa, odkud podle mě vycházel, a zpoza jehličnanů se vynořil obrovský dravec. Byl to Katsuyamasaurus! Ani jsem o něm nevěděl, pak zařval a já se otočil. "Do háje!" zařval jsem a nabral rychlost. Katsuyamasaurus šel po mě. Ale můj Landrover byl rychlejší, brzy jsem nabral osmdesátikilometrovou rychlost a predátor mi nestačil. Zastavil jsem opodál lesíka a uviděl, jak Katsuyamasaurus útočí na nedospělého Fukuititana. Tito býložravci jsou zřejmě jejich potravou. Konečně jsem si to všechno vyfotil. Katsuyamasaurus byl ohromný, ale nechtěl jsem se k němu přiblížit. Nechtěl jsem, aby mě hnal, jeho sílu a rychlost jsem už poznal. Nastal čas, abych završil mé první pravěké safari a toto byl ideální konec. Viděl jsem býložravé Fukuititany i dravého Fukuiraptora a Katsuyamasaura. Teď jsem se konečně vydal domů...

V příští části: Jack se vypraví do prehistorického Mongolska, kde před 75 miliony lety panoval jeho oblíbený dinosaurus. Byl to krvelačný predátor s drápem na zadní končetině - Velociraptor. Na jeho cestě ho však čekají ohromná překvapení...

Archelon

26. června 2013 v 13:28 | HAAS |  Galerie mořských živočichů

Jméno: Archelon
Potrava: Zřejmě vše, jednalo se asi o všežravce
Období: 75-65 MYA
Typ: Mořská želva.
Popis:
Archelon byl, podobně jako Testudo atlas na souši, největší želvou, která kdy žila v mořském prostředí. Archelon dosahoval délky přes 4,5 metru a vědci předpokládají, že se dožil i více, než 100 let. Ačkoliv byl jeho krunýř velice silný, ostatní predátoři, jako mosasauři, jej jistě napadali. Těžko říct, čím se želva živila. Paleontologové si myslí, že se jednalo o všežravce, možná významnou složku jeho potravy tvořily rostliny, každopádně důkazy o specializaci na určitý typ potravy nemáme. Ostré čelisti mu však mohly pomoci rozevřít schránku amonitů. Velké ploutve, především vepředu, mu umožňovaly dlouhý a poněkud i rychlý pohyb, ocas byl malý a vejce Archelon kladl na souš, jako dnes žijící želvy...


Z pekelného akvária brzy přijde i další podivný tvor...

Tiktaalik

25. června 2013 v 13:06 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Tiktaalik byl rodem prehistorického obojživelníka, žijícího na Zemi v období pozdního Devonu, konkrétně před asi 375 miliony lety. Jeho fosilie byly objeveny roku 2004 na Ellesmerově ostrově, jenž se nachází v kanadském "inuitském" teritoriu Nunavut. Předpokládá se, že to byl jeden z prvních obratlovců, kteří vyšli na souš. Některé z jeho anatomických znaků, především pak primitivní končetiny, vzhledem velice připomínající ploutve, zavádějí vědce k rybám, naopak jeho celkový vzhled napovídá, že se už jednalo o tetrapoda, což je latinské označení pro čtvernožce. A Tiktaalik byl jedním z vůbec prvních. Existuje jediný druh, zvaný Tiktaalik roseae. Zvíře patřilo do kladu Stegocephalia-česky krytolebci. Obojživelník žil zřejmě hlavně ve vodě, občas se však pravděpodobně vydal na suchou zemi a hledal potravu. Dlouhý byl tak 3 stopy. Paleontologové ani přesně nevědí, čím se živil, složkou jeho potravy ale mohly být třeba ryby...
Tiktaalik se objevuje v jednom díle dokumentárního seriálu Armagedon zvířecí říše.

Příště Ichthyostega!

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska (1/2)

24. června 2013 v 13:00 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Příběh, který jsem Vám tak dlouho sliboval, je konečně tu. V podstatě však bude "nekonečný", jelikož Vám možná již známý hrdina bude cestovat časem do všemožných období, na všemožná místa a za různými zvířaty. Doufám, že si ho užijete...

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska-část první:
Jmenuji se Jack Sectict, jsem zoolog, dobrodruh a také paleontolog a cestuji po celém světě, abych se setkal s největším počtem živočichů a také je natočil. Již poněkolikáté jsem se však rozhodl vypravit se na dobrodružnou cestu do pravěku, na pravěké safari a potkat ta největší zvířata, která kdy žila...
Díky paleontologickým nálezům z Japonska, které jsem studoval přímo v terénu, jsem měl jasno ohledně prehistorie tohoto asijského souostroví. Má první výprava mne zavedla 128 milionů let proti proudu času, do geologického období zvaného Křída. Na cestu jsem byl zcela sám, byl jsem však vybaven třemi švédskými vzduchovými puškami, jež byly schopny vystřelit jedovatou šipku a zabít zvíře. Dále jsem měl s sebou i pistoli s třaskavými ranami a alarm, který by zahoukal v případě, kdyby se do blízkosti tábora dostal nějaký nežádoucí návštěvník. Poté jsem nasedl do svého Landroveru a rozhodl se porozhlédnout se konečně po okolí. Přijel jsem sem hledat velké japonské dinosaury a věděl jsem hned o třech. Obloha byla zatažená, foukal studený vítr a pod džípem, kterým jsem vjížděl do krajiny, rostl mech a čas od času se kolo zabořilo do louže. Dobře jsem ale věděl, že velcí dinosauři se brzy objeví. Zajel jsem k nízko rostoucímu cykasu v malé roklince a spatřil něco překrásného... Stádo velkých býložravců, Fukuititanů, pasoucích se na zeleni. Ten pohled mi vyrazil dech. Byli to velcí sauropodi a já viděl několik kostí, které jim patřily. Mé očekávání se naplnilo. Fukuititani strhávali listy cykasů, jehličnanů a jiných rostlin dolů. I tak se u mě našlo malé zklamání, doufal jsem totiž, že zahlédnu mláďata. V okolí nebyly ani vejce a mezi dospělými jedinci se nenacházel ani jeden mladý kus. Brzy mi to ale vynahradila má další dobrodružství. Rozhodl jsem se pořídit pár jejich fotek, aby si o nich veřejnost udělala nějakou představu. Jednomu samci se to ale moc nelíbilo a zahnal mě zpátky k džípu. Když jsem do auta nasedl, začal jsem myslet na další dinosaury, kteří v této oblasti žijí. Pěšky jsem se toulal po oblasti celé hodiny a viděl stále víc a víc stád Fukuititanů, v některých jsem zahlédl konečně i mladé jedince. Ale to hlavní, proč jsem na místo přijel, jsem nenašel. Při návratu do tábora se strhl pořádný liják. Jel jsem mezi cykasy a neviděl, co je přede mnou. Všechna skla byla mokrá a ani stěrače mi moc nepomohly. Nacházel se přede mnou jen rozmazaný obraz. Ten potom něco přerušilo, když se to táhlo džunglí. "Safra!" zařval jsem. Tvor mi Landrover málem převrátil, rychle jsem odsunul okýnko. Bylo ale pozdě. Dinosaurus se ztratil v džungli. Sám za sebe jsem v tu chvíli doufal, že to byl v celku neškodný Fukuititan, ten by ale v džungli neměl co dělat. Konečně tu bylo něco pro mě. Přítomnost velkých, masožravých dinosaurů...


Ráno vysvitlo slunce. V noci jsem měl docela velký strach a celou noc jsem nespustil vzduchovku z očí. Alarmové zařízené mě ale neprobudilo. Docela mě začalo zajímat, co jsem to v noci viděl. Vím, že oblast obývali dva velcí masožravci, toto musel být jeden z nich. Netroufal jsem si ale tipovat, který. V poledne jsem se vrátil k džungli. Vypadala úplně jinak, než v noci. Spíše mi připomínala les z mírného pásma, až na ty cykasy tu byly jen jehličnany a hnědé, tlející jehličí spolu s listy cykasů leželo na zemi. Držel jsem se okraje džungle, protože jsem měl strach, že hlouběji v lese žijí tucty takových predátorů. Narazil jsem ale na tříprsté stopy, kousek od místa, kudy jsem v noci projížděl. Při cestě dál jsem ucítil pořádný zápach. Byl to zápach mrtvého zvířete, já odhrnul křoviny a deset metrů přede mnou stál velký predátor nad mršinou Fukuititana. Byl to Fukuiraptor, asijský příbuzný Afrovenatora. Splnil se mi můj celoživotný sen. Má radost ale moc dlouho netrvala. Tento velký dravec měří více, než 4 metry. Můj pach brzy zafoukal k němu a Fukuiraptor se rozhodl najít čerstvější potravu. Mě...

Jak Jackovo první safari dopadlo se dozvíte v příští části, kterou uveřejním určitě ještě v průběhu tohoto týdne...

Jurský park zase na televizních obrazovkách

23. června 2013 v 13:03 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
V poslední době jakoby se s dinosaury na všemožných televizních stanicích roztrhl pytel. Na ČT2 v současné době běží každý pátek od 20:00 seriál BBC Planeta dinosaurů, Prima Zoom zase uvádí každou neděli ve stejném čase dokumentární sérii Prehistoričtí lovci a po ní překrásný seriál Davida Attenborougha - Počátky života. Nejen dokumenty s dinosaury však dominují televizních obrazovkám. Znovu totiž po snad pěti letech uvede televize Nova v sobotu od 20:20 velkolepý trhák Stevena Spielberga: Jurský park! Dobrodružstvím na ostrově Nublar to vše začne 29. června v první prázdninový den. Každopádně, o týden později, konkrétně 6. července bude Nova ve vysílání Jurského parku pokračovat Spielbergovým pokračováním s názvem Ztracený svět: Jurský park. Je pravděpodobné, že přijde i Johnstonův Jurský park 3, na který je však, co se programu týká, ještě brzy (konkrétní informaci bychom měli znát v sobotu). Je tedy na co se těšit...


Pokud víte, že filmy náhodou nestihněte a nemáte k nim doma přístup na DVD či podobně, "reprízu" lze sledovat na TVP 2 den po vysílání na Nově od 20:00.
Obrázek je z adresy www.tv.seznam.cz .

Dinosauří kosti - Posvátnost i zbraň

22. června 2013 v 10:15 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Napadlo mne napsat o tom, jak byly dinosauří kosti vnímány až do doby prvního zjištění, že se jednalo o pradávné tvory, kteří obývali tuto planetu před více než 65 miliony let. I když zde popíši vztah dvou sobě poněkud příbuzných kultur, obou z Asie, každá na ně měla jiný pohled. Jedni je brali jako posvátné kosti, druzí s nimi nešetřili a mlátili se jimi po hlavě...

ČÍNA - Posvátné "dračí" kosti
Dávno před tím, než bylo zjištěno, že dinosauři jsou samostatnou skupinou živočichů, která kdysi skutečně existovala, tradovaly se kolem jejich kostí mnohé legendy, mýty a báje. Je dokonce i písemně doloženo, že už ve 3. století našeho letopočtu docházelo v Číně k nálezům jejich kostí. Místní obyvatelé je brali jako něco velmi cenného. Mysleli si, že se jedná o kosti mýtických draků, kteří v té době a v podstatě i donedávna hráli významnou roli v čínských pověstech. Jelikož byl už v oné době brán drak jako majestátní symbol čínské kultury, byla "dračím" kostem přisuzována magická moc. Číňané tyto kosti a zuby uchovávali a uctívali... V té době si ale ještě neuvědomili, kolik toho zachovali a jak tím jednou pomohli paleontologům v rekonstrukci a výzkumu dinosaurů...

Čínský stegosaurid Huayangosaurus

INDIE - Z dinosauřích kostí zbraně
Teprve před rokem našli archeologové, zkoumající starou indickou kulturu, v údolí zvaném Narmada něco velice zajímavého. Ačkoliv severní sousedi Indů, Číňané, kosti dinosaurů uchovávali, primitivní indické kmeny si z ostatků pravěkých příšer vyráběli bojové nástroje. Zdá se tedy, že lidé z těchto kmenů pomocí upravených hrotů z dinosauřích fosilií lovili zvěř, ale nejen to, tyto nástroje mohly sloužit i k zabití člověka. Ukázalo se tedy, že i když dinosaurus člověka nikdy zabít nemohl, jelikož tyto dva druhy dělí 65 milionů let dlouhé evoluce, jednou se tak asi mohlo stát. Bylo určitě lepší vzít si ostrý zub a jít s ním bojovat, než aby člověk ztrácel čas vyráběním hrotů z kamene...

Siamotyrannus - zástupce skupiny tyrannosauridů, jehož zuby by byly určitě dobrou zbraní (i když v Indii nežil)

Snad se Vám tento článek líbil, dole můžete komentovat. Budu rád zakýkoliv názor...

Obrázek týdne 21. 6. 2013

21. června 2013 v 14:18 | HAAS |  Obrázky týdne
Červen se pomalinku chýlí ke svému zakončení a dnes, 21. června, je tu další Obrázek týdne...


Popisek k obrázku: Albertosaurus se toulá džunglí pravěkého Texasu před 75 miliony let. Zjevně pátrá po potravě a nyní přechází z jedné části lesa do části druhé. Obě části odděluje malinká řeka, přes kterou se jako most tyčí padlý kmen...

Podle mě se jedná o velice povedený obrázek. Příští týden tu ale bude nové Pravěké safari a s ním i dobrodruh, kterého byste z mých příběhů již mohli dobře znát. Chce to jen zapátrat v rubrice Příběhy na vyprávění.

Pravěké safari II.-40.

20. června 2013 v 15:12 | HAAS |  Naše soutěže
Kromě Megaraptora zase odpověděli všichni (někteří však ne do komentářů, ale to už mi nevadí). Dnes Vaše cesta za pravěkými živočichy končí...

Deinonych
V okolí jsi ještě našel čerstvý dráp Therizinosaura, zabodnutí ve velice silné větvi. To je perfektní suvenýr nakonec... Tvé safari bylo opravdu vydařené, svůj cíl jsi našel a nyní se portálem vracíš do současnosti...

Megaraptor
Neodpověděl jsi, ale to už nevadí. Svůj cíl jsi na poslední chvíli našel, měl jsi vydařené safari (i když ke konci jsi dost neodpovídal) a nyní se i se svým společníkem vracíte do současnosti. Mezitím písečná bouře zahalilo ono údolí...

Mosasaurus
Vrátil jsi se ke stanu a složil jsi ho. Poslední, co vidíš, je pohled na Stegosaury, ke kterým z ničeho nic z pralesa vyšel mohutný Amphiocelias. To je skutečně majestátní pohled... Tvé safari bylo velice vydařené, svůj cíl jsi našel a vracíš se domů...

Nony
Velice rád bych Ti poděkoval za účast na Pravěkém safari. I když jsi svůj cíl našel, dlouhá neaktivita způsobila, že tě T-Rex zabil. I přesto jsi po celém světě slavný. Jinak bylo tvé safari opravdu vydařené...

Alfaraptor
V táboře moc věcí navíc nebylo. Setkání s dinosauroidy bylo možná jedno z nejzáhadnějších setkání v tvém životě (kromě podivného zvířete, které Ti rok předtím skočilo na záda). Tvé safari bylo jinak velice vydařené, své cíle jsi našel a s Alanem, který teď bude mít o čem vyprávět, se vracíš domů...

Dinosaurss
Ráno jsi se vzbudil, se štábem zbořil tábor a vrátil jsi se z éry před 50 000 lety zpět do současnosti. Tam tě uvítali. Tvé safari bylo vážně vydařené, svůj cíl jsi našel a proto si teď zasloužíš odpočinek v 21. století...

Vašek
Vrátil jsi do současnosti s fotkou Deinosucha, kterou jsi pořídit na konec svého safari. To bylo vydařené, své cíle jsi našel a právě se vracíš domů...

SuperL
Našli jste les! Uviděli jste v něm jakousi první verzi přerostlé vážky. Skutečně majestátní zakončení Vaší cesty. I když bylo tvé safari ze začátku dost nebezpečné a málem jsi zahynul, svůj cíl jsi našel a safari se vyklubalo ve zdařilou jízdu. Nyní se vracíš domů...

Siamotyran
Deinotheria nakonec odešla. Vy se teď vracíte do 21. století. Tvé safari bylo vydařené, svůj cíl v podobě Amphicyona jsi našel a nyní si tedy zasloužíš odpočinek...

Tímto tedy druhá výprava našeho safari skončila! Jestli-že se Vám Pravěké safari líbilo, budu jedině rád. Brzy sem přijde nová hra, která však této nebude příliš podobná. Další výprava Pravěkého safari v blízké době zjevně nebude, ale určitě se někdy zase vrátí. To ale neznamená, že safari ještě skončilo... Od příštího týdne totiž začnu do rubriky Příběhy na vyprávění přispívat mým novým příběhem!!!

Jak vlastně vypadal Archaeopteryx

19. června 2013 v 15:33 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Vědci již ví, jak byl zbarven čínský teropod Sinosauropteryx, jurský Anchiornis a známý maniraptor Microraptor. K těmto třem žluto-oranžovo-červenému, černo-bílo-červenému a kovově lesklému, se nyní přidal nejslavnější "prapták", který byl objeven roku 1861 v Solnhofenu, což je lokalita, nacházející se na jihu Německa. Řeč je samozřejmě o Archaeopteryxovi ("prakřídlo"). O zjištění barevnosti Archaeopteryxova peří se již vědci několikrát pokoušeli. Patřil mezi ně i světoznámý paleontolog Phil Manning. Nyní se ale znovu osvědčila vědecká metoda výzkumu pigmentových buněk melanozomů. Prokázalo se, že Archaeopteryx byl světle černý, zřejmě s bílými pery na křídlech, které byly opět zakončeny černě. Nyní se již paleontologové chtějí porozhlédnout trochu jako ornitologové a zjistit, k čemu vlastně barva peří Archaeopteryxe sloužila. Zajímavé je ještě to, že k výzkumu docházelo za pomocí synchrotronu...

Zdroj obrázku: www.dinosaurusblog.wordpress.com. Díky této stránce jsem také získal mnohé informace, které jste si přečetli v článku...