Srpen 2013

Pravěké safari-Cesta obrů (1/3)

31. srpna 2013 v 10:27 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jack Sectict a jeho tým pokračují ve svém jurském dobrodružství. Budou sledovat cestu jedněch z největších dinosaurů, stáda Diplodoků, až k hnízdištím na jihu. Na cestě je čekají různá nebezpečí...

Pravěké safari-Cesta obrů-první část:
Cílem mého dalšího pravěkého safari bylo sledovat každoroční migraci stáda Diplodoků k hnízdištím na jihu. Této cesty využívají i velcí predátoři, a Allosauři tady nejsou vůbec jediní. Jelikož toto safari zcela navazovalo na naše předchozí dobrodružství, měli jsme s sebou stejné vybavení. Byly tu dva džípy, přívěs, dvě raketové pistole, vzduchová puška a puška s uspávacími šipkami. Tým studentů paleontologie vedli mí přátelé John Guar a Sam Peck. Byli jsme přesvědčeni, že je vše zabezpečeno. Za teplého letního rána jsem džípem vyjel z místa, kde jsme Diplodoky naposledy viděli, směrem k jihu. Jemný písek kaňonu byl pokryt stovkami velkých i malých stop. Narazil jsem také na zpřelámané kapraďorosty, většina listů byla obrána. Za noc stádo ušlo kus cesty, ale když se přiblížila desátá hodina dopoledne, stanul můj džíp konečně jen deset metrů napravo vedle vůdčí samice stáda. Postavil jsem se na sedadlo, abych mohl zvířata chvíli v klidu sledovat. Bylo tu celkem šestnáct Diplodoků, většina z nich byli dospělci. Mladí jedinci podstupovali tuto cestu poprvé a drželi se uprostřed stáda, aby byli případně chráněni od útoků dravců. Než stádo prošlo územím kaňonu, byla už jedna hodina odpoledne. Na konci zrádné, kamenité stezky na ně měla číhat smečka masožravců, lačnících po mase. Někteří z nich nežrali už několik týdnů a šance nasytit se právě přišla. Projel jsem skrze skupinku Othnielií, které vyděšeně uskakovaly od džípu. "Támhle je," řekl jsem si pro sebe. Uviděl jsem Ceratosaura. Byl to samec, ostatní kolem něho byli mnohem menší a tak jsem předpokládal, že jde o samice. Smečka Ceratosaurů seběhla ze svahu a vrhla se na mladého, téměř bezmocného jedince. I když byl uprostřed stáda, vetřeli se mezi Diplodoky tak rychle, že žádný z nich nestačil slabé zvíře chránit. Neviděl jsem to přesně, ale pach krve jsem ucítil a potom se proti mému džípu vyhnala samice Ceratosaura, pojídajíce velký kus masa. Jakmile Diplodokové zcela opustili místo, naskytl se mi pohled na krvavou hostinu...


Hladoví dravci hltali, polykali, drtili kosti, zkrátka vše možné. Písek byl zalit krví. Chvíli jsem to natáčel, ale nic tak cenného jsem na tom zase neviděl. Diplodocus, kterého skolili, byl podle mě tak deset let starý, tudíž byl mladý. Je možné, že ta samice v sobě nesla na jih kupu vajec, ale teď už žádné z nich do teplé hlíny nezahrabe. Rozhodl jsem se konečně odsud vyjet a vrátit se k týmu, který byl asi kilometr a půl na sever odsud. Mnozí plazi ale nedokáží odolat pohyblivému cíli a ten velký samec Ceratosaura náhle vyběhl po mém džípu. Asi měl pocit, že honí kořist. "Safra, co to?" zvolal jsem. Dravec se řítil přímo za mnou. Jel jsem rychlostí osmdesát kilometrů v hodině a i když jsem mu ujížděl, stále se za mnou hnal. Nakonec to ale vzdal, vzdal to pro své vyčerpání. Pomalu se vracel zpět k hostině. "Bože, to bylo těsné..." oddychl jsem si konečně. Den se chýlil ke konci a k večeru se obloha zatáhla. Tým postavil tábor na vyvýšené skále, odkud jsme snadno mohli pozorovat jurský svět. Měli jsme ale brzy zjistit, že Diplodokům jsou v patách další dravci a náš tábor bude jejich první zastávkou po několika dnech pochodu...

Jak tato výprava dopadne? Bude mnohem nebezpečnější, než ta minulá? Příští část přibude během následujícího týdne...

Obrázek týdne 30. 8. 2013

30. srpna 2013 v 9:53 | HAAS |  Obrázky týdne
Bohužel pro mnohé a samozřejmě i pro mě, srpen jaksi začal se svým zakončením sice slunnými, avšak velmi chladnými rány a opět začíná nejsmutnější čas v roce, kdy napsat článek dopoledne je vzácnost. Ovšem já přináším další Obrázek týdne a tady je...


Popis k dnešnímu obrázku: Stádo Euhelopů se přichází pást na bohatě zelené pláně. Scéna se odehrává v Juře nedaleko lomu Dashamp v Číně...

Zítra konečně napíši další Pravěké safari, opět se odehrávající v období Jury v Severní Americe...

Putování s dinosaury, 2. Čas titánů

29. srpna 2013 v 11:14 | HAAS |  Díly seriálů o pravěku

Čas titánů je druhý díl seriálu Putování s dinosaury od britské BBC. Tato epizoda se odehrává před 152 miliony let, tedy o 68 milionů let později po první části. V této geologické éře, v Juře, na Zemi vládli obří dinosauři a někteří z nich jsou představeni právě zde...

Tento díl se odehrává v pravěkém Coloradu, na území, které bylo kdysi pokryto bujnými zelenými lesy a také zelenými pláněmi, plnými kapradin a mladých jehličnanů. Hlavním hrdinou je samička Diplodoka, jejíž život epizoda v průběhu deseti let od narození až po první páření popisuje. Na začátku naklade velká samice Diplodoka do hnízda v lese svá vejce. Posléze je zanechá jejich osudu a připojí se ke svému stádu. Samička musí už od vylíhnutí bojovat o přežití, vejce jsou napadena masožravým Ornitholestem. Po lese se navíc potulují také Allosauři, lvi Jury a ti jsou velmi nebezpeční. Po požáru, který jednoho dne postihne les, zbydou jen tři Diplodokové a musejí se přestěhovat na pláně za stádem svého druhu. Tady na ně číhají hrozby v podobě Allosaurů a samice je tímto predátorem i zraněna... Hudba, kterou vytvořil Ben Bartlett, zní v tomto dílu velmi majestátně a doslova líčí svět obrovských dinosaurů...

Přehled zvířat z dílu:







Allosaurus (lev jurské éry),







Brachiosaurus,







Diplodocus,







Anurognathus (malý ptakoještěr, tvůrci jej vyobrazili jako požírače parazitů dinosaurů),







Ornitholestes,







Stegosaurus (neškodný býložravec, pokud se ovšem nerozzlobí).

Dále se v seriálu objevuje také malý ornitopod Dryosaurus, je však popsán až v pozdějším dokumentu Balada o Alosaurovi.

Na příště se už můžete těšit na "Kruté moře"!

Novinky: Znovuoživení starých rubrik

28. srpna 2013 v 10:11 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Tímto bych chtěl všechny čtenáře mých stránek upozornit na novinky, které chystám. Především jde totiž o znovuoživení doslova zapomenutých rubrik. Chtěl bych tedy znovu začít přispívat do rubrik Prehistoric park (do které jsem ostatně po dvou letech napsal nový článek včera), Zvířata vyhynulá v našem letopočtu a také Díly seriálů o pravěku. Další novinkou, které jste si mohli asi všimnout už včera díky mému komentáři k včerejšímu článku, opravil jsem konečně článek Putování s dinosaury 1. - Nová krev. Nyní by se měly všem zobrazovat obrázky. Také znovu doplním fotografie do mnohých článků, ze kterých se obrázky ztratily (jako je Putování s dinosaury nebo některé první články v rubrice Popisy pravěkých zvířat). Co se týká Přírodovědnéno muzea v Berlíně, prozatím to vypadá tak, že ani tento měsíc už článek o něm bohužel nevznikne... Doufám však, že se Vám tu bude stále líbit.

HAAS

Prehistorický park 4- Jihoameričtí predátoři

27. srpna 2013 v 9:39 | HAAS |  Prehistoric park

Prehistorický park, 4. díl: Jihoameričtí predátoři
Nigel Marven si naplánoval další cestu do minulosti. Tentokrát chce zachránit dva vrcholové jihoamerické predátory. Budou jimi děsopták Phorusrhacos a nejobávanější šelma, tygr šavlozubý nebo-li Smilodon. Ovšem správce parku Bob má čímdál více problémů. Tentokráte utečou Titanosauři ze své ohrady. Musí je kontrolovat, protože momentálně se blíží k bráně parku. Nigel vyjíždí do prehistorické Jižní Ameriky, do doby před milionem let, kdy byl Phorusrhacos na pokraji vyhynutí. Časovým portálem však vjede přímo doprostřed stáda Toxodonů. Po hrozivé vyjížďce je pozoruje u jezera. Nakonec Nigel uvidí jednoho Toxodona, jak větří, a rozhodne se proto odsud zmizet. U džípu na něj zaútočí ale další Toxodon. Nigel mu naštěstí džípem ujede. V parku v téže době vezme veterinářka Suzanne dvě vejce Ornithomima, které matka z hnízda vystrčila. Dá je na starost Bobovi, který je přemístí do inkubátoru ve své pracovně. Mezitím Nigel narazí na planině na svého prvního tygra šavlozubého. Uvidí, jak samice ulovila Toxodona. Brzy sem přijde celá smečka i s mláďaty, aby se všichni nasytili. Když mají všichni šavlozubci naplněná břicha, odcházejí a Nigel zpozoruje svůj cíl. Obřího ptáka Phorusrhacose, která opatrně přichází k mršině. Odežene ho ale jeden šavlozubec. Při útěku děsopták odhodí kus masa. Nigel má nyní příležitost uskutečnit svůj plán. Přichází pro maso. Smilodon si jej sice všimne, ale pouze zařve a dále se věnuje mrtvole Toxodona. Nigel připevní maso k lanu, připraví časový portál a večeri hodí Phorusrhacovi. Ten nehodlá čekat a jde si pro jídlo. V téže chvíli Nigel vyrazí džípem a nažene díky masu Phorusrhacose přímo do parku. O něco později se jde se Suzanne podívat na již vylíhnutá mláďata Ornithomimů. Pouze z vajec v inkubátoru u Boba se zatím nic nevylíhlo. Nigel chce nyní ve své misi pokračovat a vrátit se o 10 000 let zpátky v čase, aby odhytil poslední Smilodony. Vezme s sebou také odbornici na kočkovité šelmy, Sabu Douglas-Hamiltonovou. Jakmile přijíždějí do Jižní Ameriky, je to jako jiný svět. Kromě toho, že zde již nežijí žádní Toxodoni tu ale nejsou ani žádní šavlozubí. Nigel a Saba se rozhodnou rozdělit se a jít pěšky. Druhého dne ráno Saba vstává brzy a pátrá po šavlozubcích. Nigel pokračuje v misi v jiné části země. Něco jej však začne pozorovat. Saba mezitím narazí na trus šavlozubého tygra a pozná, že tito tvorové už požírají jen mršiny. Nigel v téže době konečně najde tvora, který ho pozoroval, pásovce. Prohlédne si ho a pak ho zase pustí. Saba zase nachází mrtvé mládě tygra šavlozubého. Večer k ní přijde i Nigel. Matka zcela vyhublého mláděte musí být blízko. Nigel nachystá kameru poblíž vyšlapané cestičky. Druhý den ráno se na místo vrátí. Na kameře objeví velkého samce tygra šavlozubého. Saba jde po stopách samice. Najednou ji uvidí na kopečku. Samice vypadá dost podrážděně. Sabě však zavolá Nigel a zvuk vysílačky zvíře vyplaší. Oba dva přírodovědci se scházejí na dalším kopci, kde pozorují neúspěšný lov samice na nějakou gazelu. Pozorují ji dál a zjistí, že má jedno přeživší mládě. Nemá však mléko, aby ho nakrmila. Dojdou proto pro džíp a chtějí obě dvě zvířata uspat. Objeví se ale samec, kterého Nigel viděl na kameře. Saba ho střelí uspávací puškou, Smilodon džíp napadne, ale naštěstí s Nigelem odjedou včas. V parku mezitím Bob dokončuje stavbu plotu, který oddělí Tyrannosaury Matildu a Terence. V pravěké Jižní Americe odvezou Nigel a Saba uspaného samce a přijedou pro samici. Mládě bohužel umřelo. Uspí ji však a odvezou dva zachráněné tygry do Prehistorického parku. V parku konečně dojde k vylíhnutí dvou malých Ornithomimů, kteří teď berou Boba za svou matku. Zvířatům z pravěké Jižní Ameriky, Phorusrhacovi a dvěma šavlozubým tygrům se také daří...

Příště se Nigel vypraví o 300 milionů let zpátky v čase, tedy mnohem dál než kdy byl. Chce zachránit několik zástupců hmyzu, který byl tehdy tak obrovský...

Jestli se Vám tento popis dílu líbil, prosím komentujte...

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (4/4)

24. srpna 2013 v 13:02 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-část čtvrtá:
Nenastala má poslední vteřina. Vylezl jsem z padlého stanu a spatřil Rhamphoryncha. Ten ptakoještěr byl tím, co způsobil, tak vylekaný, že vypadal, jako by ho mělo něco sežrat. Jen jsem se zasmál, za světla baterky postavil stan a šel si lehnout. Druhý den ráno jsem přeběhl pláň a tak, jako před dvěma dny, jsem prošel les napříč teritoriem Allosauří samice. Zajímalo mě, co se nachází ještě dál. Jakmile se mi podařilo dostat se k hnízdu, spatřil jsem něco otřesného. Allosauří samice už vyháněla svá mláďata z hnízda a ta, která neutekla, jednoduše rozdrtila svými čelistmi a pak je sežrala. Tohle obyčejně dělávají i matky krokodýlů v jednadvacátém století, ale tento dinosaurus to vše prováděl s takovou krutostí, že mi těch mláďat muselo být nutně líto. Odnesla to dvě, ostatní čtyři utekla. Instinktivně běžela mezi skály na východ. Právě to bylo místo, které mě tolik zajímalo. Mezi křovinami jsem se proplazil obloukem od samice a zamířil k tomu místu. Měl jsem radost, když jsem zaslechl hučení řeky. Stanul jsem v kaňonu, kterým v mohutném proudu protékala velká řeka. Okolo peřeje se shromáždila skupinka alosauřích mláďat a všichni se naráz napili. Mělý dobrý důvod k tomu, aby zůstali tady. Protože kus odsud se mezi zelenými stromky na písčité půdě páslo pět gigantů! Byli to Brachiosauři, velcí titáni Jury, jedni z největších dinosaurů, kteří kdy existovali. Za nimi kaňonem procházelo stádo Diplodoků. Nad hlavami jim zase poletovali ti Rhamphorynchové, kteří sem dolétali až z pobřeží. Lovili tu sladkovodní ryby a také obojživelníky. Pak jsem spatřil i dvojici Ornitholestů. Tito predátoři asi žili v párech, protože jsem je zatím vždy viděl jen v tomto počtu. Nakonec se vrhli na mláďata Allosaura a bez milosti všechny pozabíjeli. Na natáčení tu bylo moc světla, pro jednou jsem za to byl rád. Potom se Ornitholestové podívali na mě. Na chvíli jsem znehybněl, ale pak mi to vše došlo a utíkal jsem mezi cykasy. Ornitholestové se rychle hnali za mnou...


Utíkal jsem až na kopec, tam jsem zakopnul a Ornitholestes na mě skočil. Dokonce mi nepříjemně poškrábal obě ruce, kterými jsem se bránil útokům nebezpečné zubaté tlamy. Ale Ornitholestové za chvíli utekli, protože uslyšeli velmi hlasité zvuky. Na jedné ze skal stál John, vzadu byl Sam a ještě jeden ze studentů paleontologie. "Díky bohu!" řekl jsem, "ani nevíte, jak rád Vás zase vidím. Měl jsem pocit, jako by na mě skočilo něco těžkého. I když tihle dravci váží tak padesát kilo, drápy se mi úplně zaryly do paží." John nato odpověděl: "Pro zoologa, což jsi ty, je to ale jen známka odvahy." Sam mi nakonec nervózně sdělil fakt, s kterým za mnou doopravdy šli: "Budeme to muset zabalit. Náš kopec je na území té smečky Allosaurů a další útoky už nesmíme riskovat. Jeden z mých studentů se zase pořezal o sklo, ale mohlo to dopadnout i hůř. I já měl namále, téměř mě sežrali." "Zdá se, že naše mise je u konce..." řekl jsem trochu pochmurně. Náhle zahučel obrovský předek stáda Diplodoků a celé stádo se dalo pomalým krokem kupředu. "Ale... Co to dělají?!" optal se John. "Myslím, že je to jasné," odvětil jsem, "putují zjevně na jih. Na jih, asi na hnízdiště." A tím začalo naše další pravěké safari, naše dobrodružství ve světě dinosaurů...

V příští části: Jack a jeho tým budou sledovat putování stáda Diplodoků na jih, kde mají tito býložravci hnízdiště. Jejich cesta bude ale velmi nebezpečná. Býložravce budou napadat velcí masožravci, dokonce i o něco málo větší, než Allosaurus. A tým nadšených přírodovědců také zažije kritické chvilky...

Obrázek týdne 23. 8. 2013

23. srpna 2013 v 10:23 | HAAS |  Obrázky týdne
Je tu pátek a to samozřejmě znamená Obrázek týdne! Přiznám se, že tento obrázek jsem chtěl na blog dát již minulý týden místo Edmontosaurů, bohužel jsem ale zapomněl, že jsem jej vůbec stáhnul. Nicméně, tady je a podle mne je vážně skvělý:


Popis zde: Stádo Brachiosaurů, obrovských sauropodních dinosaurů, kráčí jurským lesem v Severní Americe před 150 miliony let. Poletují zde i malí ptakoještěři. Dravý teropod vedle jednoho z obrů sice může představovat nebezpečí, ale velcí Brachiosauři si ho nemusí všímat. Zřejmě se objeví i déšť...

Pokud se Vám obrázek líbil, tak komentujte. Jak jsem sliboval, zítra tu bude poslední část Jurského dobrodružství ze série Pravěké safari!

Mosasaurus

22. srpna 2013 v 10:24 | HAAS |  Galerie mořských živočichů

Jméno: Mosasaurus
Potrava: Jiní mořští plazi, vodní ptáci, jednalo se o vrcholového predátora moří
Období: 85-65 MYA
Typ: Mořský plaz.
Popis:
Čelisti tohoto ohromného tvora byly nalezeny již roku 1786 dělníky v lomu nedaleko Maastrichtu, který se nachází v Nizozemsku. Zvíře bylo pojmenováno Mosasaurus. Jednalo se patrně o jednoho z vůbec největších mořských plazů, který kdy žil. Vědci se domnívají, že byl minimálně 10 metrů dlouhý, ale měřil snad mohl i celých 17 metrů! Mosasaurus měl protáhlé čelisti s dlouhými zuby, kterými mohl rozpárat oběť. Někteří z paleontologů se domnívají, že má tento tvor i celá jeho čeleď blízko k hadům. Tento masivní tvor byl dále vybaven ocasem s velkou ploutví. Mosasaurus s ním mohl mávat ze strany na stranu, což jeho mohutné tělo pohánělo vpřed. Zajímavý je ovšem fakt, že i když se jednalo o vrcholného dravce, jedna zkamenělina Mosasaura dokazuje napadení obřího mořského plaza žralokem. Nakonec vimizeli spolu s dinosaury na konci doby Křídové...


Z pekelného akvária to však ještě stále nebylo vše!

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (3/4)

21. srpna 2013 v 9:21 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-třetí část:
Zrána se ke kopci, kde jsme měli tábor, přiblížila smečka Allosaurů. Nevěděli, co jsme zač, ale rozhodli se přijít blíže. Jeden ze studentů paleontologie toho času vylezl ze stanu a začal strašlivě řvát. Všichni jsme se vzbudili. Nato jsme uslyšeli řev Allosaura, byl to podrážděný samec. Vzal jsem raketovou pistoli, vyběhl ze stanu a střelil do vzduchu. Allosaurus zařval znovu, protože se vylekal. Potom narazil rovnou do našeho přívěsu. Poté utekl a celá smečka se pomalou chůzí vrátila do lesa. I když jsme predátory zahnali, neobešlo se to bez zranění. Přívěs, který se stočil na střechu, obýval Sam s jedním studentem. Sam byl bohužel nepěkně raněn, protože spadl na rozbité sklo a odnesla to jeho tvář. Naštěstí to nebylo nic vážného. Student byl na tom hůře, vyvrtnul si kotník a na levou ruku spadl tak mocně, že mu úplně znehybněla. Žíly na rukou měl výrazně modré a moc hezký pohled to tedy nebyl. "Poslyšte," řekl jsem, "budeme to muset urychlit. Anebo si postavit tábor někde jinde, každopádně mám strach, aby se sem ještě nevrátili. A bůhví, jací predátoři tu ještě žijí. Podle fosilních záznamů Allosaurus fragillis nebyl jediným, který tuto oblast obýval." Bylo řeba alespoň zabezpečit tábor. Brzy jsme zjistili, že odjet jen tak z místa nemůžeme, jelikož padlý karavan měl navíc ještě závadu a dostat ho zpátky na kola jsme taktéž nebrali jako snadný úkol. Použili jsme asi čtyřicet metrů silného provazu, abychom jej znovu postavili. John mezitím ošetřil Sama a studenta. Když byl přívěs konečně postavený, John šel vyřešit závadu a já mezitím před táborem postavil narychlo osm zařízení, která by nás měla v případě přiblížení nějakého dinosaura varovat. Klakson by nás potom vyrušil a my bychom pak mohli být připraveni se bránit. Po tvrdé práci se nám naskytl úžasný pohled na dinosaury z plání. Rodina Stegosaurů přecházela k druhé straně lesa. Vzadu se pásl statný samec Camarasaura a nakonec majestátně zahučel...


K večeru jsme byli všichni trochu nervózní, šla po nás myšlenka, že se dravci na noc vrátí. Uklidňoval jsem sice tým faktem, že jsem postavil alarmová zařízení, ale nikdo to nepokládal za důležité. Sam se neustále přehraboval v nábojích. Nakonec šli všichni spát. V noci mě vzbudil podivný skřek. Vstal jsem a vyšel ze stanu, ale nikdo jiný vzhůru nebyl. Navlékl jsem si bundu, obul se a na čelo si nasadil baterku. Uviděl jsem dva dinosaury rodu Ornitholestes. Tento druh jsme už viděli na pláži a stále mne fascinovali. Tentokrát ale neohlodávali mrtvolu mořského plaza, nýbrž mláděte Stegosaura. Jakmile mě uviděli, zmizeli ve tmě. Stegosauří mládě možná zabili oni, kolem byla ale spousta stop větších dravců. My každopádně za dne, kromě ranního útoku Allosaurů, žádné neviděli. Nakonec jsem se rozhodl, že je na safari až moc pozdě a zalehl jsem zpátky do stanu. K mému překvapení na stan něco sedlo a přístřešek spadl dolů. Pořádně jsem se lekl...

Jak dopadne dobrodružství v Juře? Poslední část této epizody sem přidám asi o víkendu...

Objeven nový druh šelmy!

20. srpna 2013 v 10:14 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Je sice pravda, že zoologové velmi často objevují nové druhy živočichů, včetně hmyzu, ale najít nový druh savce je něco mnohem těžšího. Na západní polokouli se nepodařilo popsat nový druh savce už celých 35 let! Nyní došlo k popisu nového druhu medvídkovité šelmy, která byla pojmenována olinguito. Její latinský název zní Bassaricyon neblina. Olinguito je asi jen jeden kilogram vážící zvíře, vyskytuje se v Kolumbii a v Ekvádoru. Údajně bylo olinguito pozorováno už více než 100 let, ovšem místní obyvatelé si zvíře pletli především s olingem nebo třeba s různými druhy mývalů, které v oblastech žijí. Před časem bylo zvíře dokonce vystaveno v zoo ve Washingtonu, kde bylo nesprávně označeno... Jak řekl autor popisu olinguita Kristofer Helgen, nejzákladnější tajemství tohoto světa stále nejsou odhalena a objev nového druhu savce to potvrzuje...


Fotografie pochází ze stránky www.novinky.cz . Díky těmto stránkám jsem se také o objevu olinguita dozvěděl...