Srpen 2013

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (2/4)

19. srpna 2013 v 9:24 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-část druhá:
Seběhli jsme z kopce dolů a John zdaleka ukázal na stopu teropodního dinosaura, otisknutou v blátě. Ihned jsem poznal, že jde o bipední zvíře. Stopy byly velké, jako u obrovských predátorů, ale zatím jsem Johnovi neprozradil, co si myslím, že to může být. Ovšem on měl jasný tip - Allosaurus. A já nemohl nic jiného, než s ním souhlasit. Alosauři jsou největšími dravci v okolí, měří až dvanáct metrů a já se s "T-Rexem Jury" chtěl vždy setkat. Stopy vedly z malé části jehličnatého lesa, ale končily právě zde, na pláňce mezi kopcem a druhou částí lesa. Dravec však určitě pochodoval mezi stromy. John se sice vrátil pro pušku do tábora a pobídl mne, abychom šli, ale muselo to počkat do zítřka, a i on to věděl moc dobře. Všichni jsme se uložili do stanů před přívěsem, jediný Sam zůstal u ohně s připravenou raketovou pistolí. Noc vůbec nebyla klidná. Dinosauři na pláních se pásli dál a nahlas mezi sebou komunikovali. To se neobešlo bez naštvání, z lesa se okolo druhé hodiny ráno ozval mohutný řev. Zněl, jako by tvor, jenž ho vydal, říkal: "Ticho!". Byl to určitě Allosaurus. Druhého dne ráno jsem se ani nenasnídal, vzal jsem si vzduchovou pušku a šel prozkoumat les. Bylo to kouzelné místo. Mezi mladými kapraďorosty a jinany se rozprostírala mlha. Les byl dost hustý, mnohé oblasti byly dokonce nepřístupné. Uviděl jsem i hnízdo Othnielií. Okolo deváté hodiny ráno jakoby se les konečně probudil. Z kapradin začala stékat rosa a já ucítil vůni tropických rostlin. Mnozí živočichové se už probudili. Mezi stromy se plazil Protosuchus. Protože byl studenokrevný, hledal místo, kde by na něj svítilo slunce a on se tak zahřál. Byl to překrásný exemplář a já bych ho za pomalé chůze pozoroval celé hodiny, ale měl jsem teď jiný úkol. U říčky jsem náhle šlápl do další obří stopy. Byl jsem doslova na stopě Allosaurovi. Pochodoval jsem podél říčky a uslyšel jsem strašlivý řev. Proti mě vyběhly dvě vylekané Othnielie...


Ze školky malých jinanů vyběhla samice Allosaura. Upadl jsem mezi kapradiny. Allosaurus už sice na dvě Othnielie nemohl, ale dobře věděl, že kousek odtud je ještě jedna. Ta se skrývala v podrostu a doufala, že ji dravec neodhalí. Než se však nadála, samice ji držela mezi zuby a drtila její páteř. Krev ale téměř nevytekla. Pak samice zabručela a vrátila se tam, odkud přišla. Následoval jsem jí. Nakonec došla až za les, kde se nacházelo hnízdo. Z něco vykukovali hlavy čtyři malí alosauříci. Byli roztomilí a pištěli podobně, jako mláďata aligátorů. Byl bych to natáčel do vyčerpání baterie mé kamery, ale když přišla jedna hodina odpoledne, uznal jsem za vhodné odejít. Navíc byla samice čímdál netrpělivější, jako by snad už zachytila můj pach. Nakonec se otočila směrem ke mě a já okamžitě odešel do lesa. Do tábora jsem se vrátil až k večeru. Všichni byli rádi, že mě vidí, ale byla tu i jedna špatná zpráva. Allosauří samice mě celou dobu opatrně pozorovala a ona byla jen jedním členem nebezpečné smečky, která se sem blížila. Ovšem o nějakém nebezpečí nikdo z nás nevěděl, zatím...

Jak tato expedice dopadne? Budou Allosauři útočit na tábor výzkumníků? Příští část tu bude co nejdříve...

Pravěké safari-Jurské dobrodružství (1/4)

17. srpna 2013 v 10:54 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jmenuje se Jack Sectict a tentokrát přijel na prehistorické safari s dinosaury do Severní Ameriky před 150 miliony let. Na cestě se svým přítelem Johnem Guarem a celým týmem vědců ho sice čekají překvapení, některá z nich však budou velmi děsivá...

Pravěké safari-Jurské dobrodružství-první část:
Na mé další dinosauří safari jsem cestoval v čase o celých 150 milionů let proti jeho proudu, abych stanul v éře největšího rozkvětu druhohorních plazů - v Juře. Ale nepřijel jsem jen na výlet. Chtěl jsem prozkoumat co největší část území a nebyl jsem na to vůbec sám. Do prehistorie se mnou přijel i můj velmi dobrý přítel, paleontolog a zoolog John Guar a tým studentů paleontologie, vedený profesorem Samem Peckem. Abychom safari ve zdraví přežili, nachystali jsme si velkou lékárničku, vzduchovou pušku s jedovatými střelami, pět raketových pistolí a uspávací pušku. Co se dopravních prostředků týká, vypůjčili jsme si z automobilového střediska dva Landrovery a také příves, do kterého jsme uložili veškeré potraviny, včetně sucharů, zbraně a vše potřebné. Před 150 miliony lety však Země vypadala úplně jinak než dnes. Ani na jednom z pólů ještě nebyl led. Počasí bylo na většině planety všude stejné. Rozhodli jsme se přijet do období Jury na samém konci období sucha. Náš příjezd však nebyl příliš majestátní. Mapa, podle které jsme naši výpravu naplánovali, nebyla vůbec přesná. Místo ve středu Severní Ameriky jsme stanuli na malém, pustém ostrůvku, asi dva kilometry od pobřeží. Nebyl však bez života. Okamžitě jsme si všimli hejn Ramphorynchů, kteří lovili nad mořem ryby. Byl to fantastický pohled, ovšem z dinosaurů jsme nezahlédli nic. Zbytek týmu se tedy vrátil zpět do současnosti a převezl veškeré těžké vybavení na pobřeží. Já a John jsme nasedli na motorový člun a přejeli jsme moře. Hemžilo se Ichtyosaury, stále jsme viděli jejich vykukující hlavy. Zvířata se totiž musela každých deset minut nadechnout. Když jsme konečně dorazili na pobřeží, upozornil mě John na naše první jurské dinosaury. "Podívej, Jacku!" řekl a ukázal do dálky. Mrtvolu Ichtyosaura, kterou patrně vyplavilo moře, ohlodávali dva Ornitholestové. Nechtěli jsme je však z oběda vyrušit. Nyní jsme mohli konečně zavítat do vnitrozemí...


Projeli jsme hustým pásem lesa Landrovery. Sam neustále nahrával zvuky dinosaurů, jež se nikdy nepřestávaly ozývat, na svůj magnetofon. Měl také v záloze připravenou kameru, kdybychom narazili na něco pozoruhodného, ale to se nestalo. Okamžitě, jakmile jsme vyjeli z lesa, spatřili jsme jurské pláně. Byly posety dinosaurů. "Panebože, to je úžasné!!!" zvolal jsem spontánně. Na mechu, kapradinách a pradávných kapraďorostech se pásli Diplodokové a Camarasauři, a mezi nimi pobíhali malí žlutí dinosauři s modrou hlavou. Chvíli jsem si lámal hlavu s identifikací toho ornitopoda, ale pak jsem tipnul na Othnielii a byla to pravda. Malí dinosauři sbírali listí, roztroušené po zemi, které masivní obři spolknout nestačili a pustili je dolů. Byl to učiněný ráj. Nad hlavami nám létali Rhamphorynchové a šťastně "krákali". Bylo na čase najít vhodné místo pro tábor. Celý tým se nakonec složil na jednom malém kopečku. Před přívěsem jsme rozdělali za večerního šera oheň. Popíjel jsem coca colu s plechovky, když ke mě přiběhl John. "To by jsi měl vidět..." řekl...

Kam chce vlastně John Jacka přivést? A opravdu proběhne safari bez jakéhokoliv zranění? To se dozvíte v příštích částech, tu druhou napíši již zítra...

Obrázek týdne 16. 8. 2013

16. srpna 2013 v 14:44 | HAAS |  Obrázky týdne
Další z mnoha obrázků, který jsem se rozhodl přidat na tento blog, je podle mne také velmi pěkně vytvořen. Posuďte sami:


Popis k obrázku: Stádo Edmontosaurů se rozrušeno útoku dravce zastavuje u břehu jezera, které muselo přejít. Scéna se odehrává v Albertě před 70 miliony let...

O víkendu napíši určitě první část dalšího Pravěkého safari, je ale možné, že sem během víkendu přidám i dvě. Pokud se Vám obrázek líbil, komentujte...

Pravěké safari Speciál - Pravěká zvířata (1.)

14. srpna 2013 v 11:27 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Toto je seznam všech pravěkých zvířat, která se objevila v prvních pěti dílech seriálu Pravěké safari...

Epizoda 1. - Za dinosaury do Japonska
Japonsko před 128 miliony let:
Fukuisaurus
Fukuiraptor
Katsuyamasaurus

Epizoda 2. - Do Mongolska za Křídy
Poušť Gobi, Mongolsko před 75 miliony let:
Velociraptor
Saurolophus
Tarbosaurus
Therizinosaurus
Protoceratops
Azhdarcho
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého ptáka

Epizoda 3. - Divočina pravěkého Egypta
Egypt před 35 miliony let:
Arsinoitherium
Moeritherium
Apidium
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého krokodýla
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého hada
Nějaký blíže neidentifikovaný druh pravěkého ptáka
Dorudon

Epizoda 4. - Výprava za velkými křídovými masožravci
Severní Afrika před 95 miliony let:
Carcharodontosaurus
Ouranosaurus
Deltadromeus
Nějaký blíže neidentifikovaný druh sauropoda
Jižní Amerika před 95 miliony let:
Mapusaurus
Giganotosaurus
Argentinosaurus
Unenlangia
Oceán:
Anhanguera
Pteranodon

Epizoda 5. - Výlet do Permu
Německo před 290 miliony let:
Edaphosaurus
Dimetrodon
Ctenorhachis
Seymouria.

Speciál "Pravěká zvířata" přijde vždy po pěti následujících epizodách Pravěkého safari. Těchto speciálů však pravděpodobně ještě přibyde...

Diplom od Dinosaurblogu

12. srpna 2013 v 10:32 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Tento diplom jsem získal od majitele stránky www.dinosaurblog.blog.cz za soutěž o mém nejoblíbenějším seriálu s názvem Prehistorický park. Dinosaurblogovi tímto moc děkuji za moc hezký diplom...


Důležité upozornění pro přihlášené v Povídkové soutěži Jurský park: Termín posílání povídek je prodloužen minimálně do pátku, což znamená, že ti, kteří ještě neposlali svou povídku, tak mohou učinit a klidně se můžou přihlásit i další lidé...

Pravěké safari-Výlet do Permu (2/2)

11. srpna 2013 v 11:39 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Výlet do Permu-část druhá:
Ctenorhachis na mě ale nezaútočil. Chvíli se na mě zlověstně díval, pak ale pohlédl kamsi nade mne a hlava zmizela, pelášil totiž pryč. Okamžitě jsem hlavu také obrátil směrem ke skále. Byl tam onen tvor, kterého jsem chvíli předtím letmo zahlédl. Další masožravý pelykosaur, Dimetrodon. Byl větší než Ctenorhachis a vyběhl dolů ze skály. Nevěděl jsem co mám dělat, ale po mě nešel. Pouze kolem mne proběhl a zdviženou nohou mě při běhu pořádně kopnul do kolene. Svalil jsem se mezi bělavé kameny. Dimetrodon šel totiž po Ctenorhachisovi, to on mu způsobil tržné rány na zadních končetinách a teď, když se jeho kořist vrátila, neváhal a vybral si raněné zvíře před vyděšeným přírodovědcem. Chvíli jsem myslel, že mi snad Dimetrodon zlomil nohu, ale nakonec jsem se zase pevně postavil a zaběhl do lesa, abych s kamerou oba dravce pronásledoval. Bylo to však marné, neboť oba zmizeli v zeleném plášti lesa. Po následující hodinu a půl jsem se pokoušel zjistit, jestli byl Dimetrodonův lov úspěšný, ale nenašel jsem ani stopu. Žádná krev na listí, žádné šlápoty v suché zemi, prostě nic. Rozhodl jsem se tedy vrátit ke kamenným pláním, kde převládalo velké stádo Edaphosaurů, jež jsem ráno pozoroval. Cestou kolem řeky jsem potkal obojživelníka rodu Seymouria. Poznal jsem, že pronikavými zvuky hledá družku. Bohužel však neúspěšně. Nechtěl jsem ho nějak vyplašit a tak jsem si z říčky vzal jen trochu vody do láhve a šel jsem pryč. Na kamenné pláně jsem dorazil až za rozpáleného odpoledne. To, co jsem viděl, mi doslova vzalo dech a zastavilo se mi srdce. Skupina Edaphosaurů stála opodál a nechtěně přihlížela kruté hostině. Tři velcí Dimetrodoni totiž skolili starého člena stáda býložravců. Jindy barevná plachta na zádech Edaphosaura teď byla obarvena krví. Rychle jsem se skryl za mladým jehličnanem...


Něco jsem natočil, něčemu jsem raději nechtěl ani přihlížet a po pár minutách mě brutální oběd dost omrzel. Udělal jsem však neopatrný krok a zakopnul mezi kameny. Hlava až po ramena vykoukly za jehličnanem a jeden Dimetrodon si mě všiml. Slyšel jsem jeho hlasité dýchání. Když jsem se mu podíval do očí, všiml jsem si spousty jizev. Jeho soupeři se ho asi před lety pokoušeli často připravit o oči. Dimetrodon zařval a já vstal. První, co jsem udělal, byl útěk. Ovšem ne zběsilý. Stádo Edaphosaurů bylo jen kousek ode mě a jak jsem již věděl, nevadí jim, kdybych mezi ně vběhl. Přestě to jsem udělal. Dimetrodon ale ani neměl pomyšlení na to, abych se stal jeho potravou. Byl už zaměstnán, pojídal teď mrtvolu. Den v Permu se pomalu chýlil ke konci, stejně, jako můj denní výlet, mé denní pravěké safari. Okolo sedmé hodiny večer jsem neodolal a vrátil se zpět do lesa. Chtěl jsem aspoň vědět, jak to s Ctenorhachisem a Dimetrodonem dopadlo. Když slunce zčervenalo, mezi stromy jsem zahlédl Ctenorhachisovu mrtvolu. Ve velké díře uvnitř břicha byly k vidění hlavy. Samec obojživelníka rodu Seymouria si dopřával večeři, a už nebyl sám. Viděl jsem ho i s jeho novou družkou. Tímto mé pravěké safari v Permu skončilo...

Příště: Jackova další cesta ho zavede o 150 milionů let zpátky v čase, do období rozkvětu dinosaurů - Jury. Nebude však sám. Pojede s ním celý tým vědců, včetně jeho přítele Johna Guara. Společně všichni chtějí prozkoumat svět dinosaurů v Severní Americe. Především pak ale také svět velkých predátorů. A to se samozřejmě neobejde bez zranění...

Eusthenopteron

10. srpna 2013 v 13:00 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Eusthenopteron byla pravěká ryba, která žila za doby podzního Devonu před nějakými 385 miliony let. Někteří vědci se domnívají, že Eusthenopteron neměl daleko k prvním tetrapodům, jako byl kupříkladu Tiktaalik. První zkameněliny nalezl Joseph Frederick Whiteaves už v roce 1881 v lokaci Miguasha, v kanadské provincii Quebec. Tento živočich měl na délku tak 180 centimetrů a sdílel mnohé anatomické rysy s vůbec prvními tetrapody. Horní část lebky je totiž podobná stejné části těla u rodu Ichthyostega, který byl primitivním obojživelníkem. Známy jsou dva druhy Eusthenopterona: E. savesoderberghi a E. foordi. Nejmenší známý jedinec Eusthenopterona pochází právě od druhého druhu a měřil jenom 2,9 centimetru. Patřil do čeledi Tristichopteridae...
Eusthenopteron se objevil například v dokumentárním cyklu Armagedon - Zvířecí říše, konkrétně ve druhé epizodě o devonském vymírání.

Příště Bothriolepis!

Obrázek týdne 9. 8. 2013

9. srpna 2013 v 9:45 | HAAS |  Obrázky týdne
Další Obrázek týdne, tentokrát kreslený lidskou rukou, zobrazuje velmi zajímavý rod maniraptora z Evropy...


Popis obrázku: Balaur bondoc hledá potravu na evropské pláži za období Křídy. Po nebi poletují raní ptáci a moře možná za chvíli vyplaví mrtvou rybu. Nebo snad přiběhne stádo dinosaurů z nedalekého lesa?

Jelikož mám teď trochu více času, možná se stane, že nějaký den napíši i dva články...

Pravěké safari-Výlet do Permu (1/2)

8. srpna 2013 v 9:50 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Dnes se Jack Sectict vydá na denní výlet do období, zvaného Perm. Chce na vlastní oči vidět fascinující zvířata, která žila dávno před dinosaury. I mezi nimi však byli dravci, před kterými se bude muset Jack mít na pozoru...

Pravěké safari-Výlet do Permu-první část:
Mé již páté pravěké safari začínalo uprostřed snad nekonečného jehličnatého lesa v Severní Americe před celými 290 miliony let. Doba, ve které jsem, se nazývá Perm a jedná se o poslední geologické období prvohor, nebo-li paleozoika. Dinosauři, pterosauři ani savci se ještě nevyvinuli, v této době vládli planetě savcovití plazi. Jehličnatý les, ve kterém jsem ovšem začal, se ani zdaleka nepodobal lesu s jehličnatým porostem, jaký najdeme dnes. Na zemi leželo jen minimum jehličí a občas se okolo stromu usadila menší zelená rostlina. Jinak zde byla půda kamenitá a já poznal, že tu už dlouho nepršelo, snad několik měsíců. Neotálel jsem s opravdovým safarim, v půl osmé ráno jsem se zvedl a začal cestovat dopředu. Jednu chvíli jsem nic neviděl a začal jsem být zcela zoufalý, ale pak se objevilo v dálce nějaké zvíře. Bylo pěkně daleko, dál za lesem. Jakmile jsem z něj vyšel, okamžitě jsem tvora identifikoval. Byl to pelykosaur jménem Edaphosaurus, velmi úspěšný savcovitý plaz. Jednalo se o mládě s ještě nebarevnou plachtou na zádech, doufal jsem, že v blízkosti bude celé stádo. Nemýlil jsem se. Stačilo vyšplhat se na vrcholek kamenitého kopce a objevil jsem stádo Edaphosaurů s nějakými dvaceti členy. Mládě mezitím seběhlo ze svahu dolů a připojilo se ke školce mladých jedinců. Jejich hrátky a honičky bych natáčel pořád, ale byl jsem si vědom toho, že tak velké stádo musí nutně lákat masožravce. Sešel jsem dolů z kopce. Staří Edaphosauři si mě zvědavě prohlíželi. Instinktivně poznali, že nejsem životu nebezpečný, jeden z nich něco zabručel a dále o mě nejevili ani trochu zájmu. Dokonce ani mláďata nebyla zděšena v mé přítomnosti. To mi dovolilo natáčet je skutečně zblízka. Po hodině ztrávené uprostřed stáda mohutných býložravců jsem byl pevně rozhodnut, že je třeba pokračovat ve výletě pravěkou Amerikou...


Podařilo se mi najít parádní místo pro život dalších zvířat. Všude se rozprostíraly kapradiny a všemožné další rostliny. Po malé písčině se pohyboval nějaký tvor. Lehl jsem si mezi kapradiny a opatrně ho pozoroval dalekohledem. Chvíli jsem nevěděl, co to je za rod. V této době žila na Zemi spousta pelykosaurů s ať už malou, či velkou ploutví na zádech. Domníval jsem se však, že jsem objevil Ctenorhachise. Když se konečně zastavil, uviděl jsem, že má ošklivě pokousané obě zadní končetiny. Ostatně, zdálo se mi i předtím, že nějak těžce utíká. Nevypadal ale nijak poplašeně. Buďto mu takové zranění způsobil ostrými zuby jiný Ctenorhachis, nebo to byl jiný, větší dravec. Proklouzl jsem mezi stromy a procházel se tímto neznámým krajem dál. Na skále, nad lesíkem, leželo další zvíře. Viděl jsem ho ale jen na chvíli. Pak za mnou zašustily kapradiny a vynořila se Ctenorhachisova hlava. Byl jsem dost vyděšen. Ačkoli oči dravce nevypadaly zlostně, otevřel strašnou tlamu...

Permský výlet bude samozřejmě pokračovat, ale Jack si neuvědomil, že je teď obklíčen z obou stran. Na skále je podivné zvíře a dole je zase Ctenorhachis, který možná bude útočit. Příběh bude dokončen ještě tento týden...

Jurský park - Povídková soutěž

7. srpna 2013 v 10:53 | HAAS |  Naše soutěže
Už při čtvrtých narozeninách tohoto blogu, tedy 5. května, jsem sliboval, že se o prázdninách dočkáte povídkové soutěže. Sice jsem měl v plánu napsat zadání už v červenci, ale téměř jsem na soutěž zapomněl. Nyní je však konečně tady... Titulek článku nelže, protože se jedná o povídkovou soutěž z prostředí Jurského parku. Kdo by nezapomněl na prolog k filmu Jurský park 3, ve kterém chlapec Eric Kirby a přítel jeho matky Ben Hildebrand ztroskotali na ostrově po nehodě na vlečném člunu. Z filmu víme, že Ben zahynul a Eric ztrávil na ostrově celých osm týdnů. Na toto téma napsal spisovatel Scott Ciencin knihu Jurassic Park Adventures: Survivor (česky Trosečník, vyšla jako druhá polovina knihy Jurský park 3), která popisovala Ericův život na ostrově do té doby, než potkal prvního člověka. Nyní je ale na Vás, jak si Ericův pobyt na ostrově představujete. Vaším úkolem bude napsat příběh na toto téma...

Podmínky pro napsání povídky:

- Příběh začne hned poté, co se Ben Hildebrand s Ericem Kirbym odepnou od lana, jež je spojovalo s člunem a přistanou na ostrově

- V příběhu musí být popsána smrt Bena Hildebranda

- Musí být popsáno, jak Eric získal raptoří dráp, který ukazoval později Alanu Grantovi

- Povídka by také měla obsahovat děj, ve kterém Eric získá tyranosauří moč

- V příběhu by mělo být uvedeno, jak našel Eric svůj pozdější úkryt

- Povídka skončí zhruba ve chvíli, kdy Eric zachrání Alana Granta ze spárů raptorů pomocí plynových granátů.

Tyto povídky později uvedu tady na blogu a všichni zúčastnění samozřejmě obdrží diplom. Byl bych však rád, kdyby každý soutěžící dbal na úpravu povídky; nejsou tím myšleny například odstavce, ale je důležité, aby každá věta začínala velkým písmenem. Pokud někdo z Vás udělá pravopisnou chybu, zřejmě ji opravím.

Hotové povídky mi posílejte na e-mail haasvojta@volny.cz buďto jako klasický text e-mailu (klidně i po částech) nebo v Microsoft Wordu (může se ale stát, že občas některý z wordovských souborů neotevřu). Prosím všechny soutěžící, aby neposílali text v HTML formě, kterou mi bohužel prohlížeč automaticky zablokuje. Bylo by také dobré, kdyby součástí povídky nebyly obrázky, ale to je už jen na Vás...

Doufám, že se Vás přihlásí co nejvíce, minimálně dva lidé. Teď Vám přeji už jen mnoho štěstí! Mrkající