Srpen 2013

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci (4/4)

6. srpna 2013 v 10:55 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci-část čtvrtá:
Tentokrát jsem ale nebyl vůbec rozrušen. Pobídl jsem Joa, aby se mnou utíkal doprostřed stáda Argentinosaurů. Mapusaurus udělal jen pár kroků vpřed, ale do stáda obřích herbivorů se neodvážil a s řevem rychle odešel zpátky do lesa. Začalo se pomalu stmívat a my potřebovali jít spát. Přes les jsme se trochu báli vrátit se k letadlu, protože Mapusauři by na nás mohli zaútočit. Naší jedinou šancí bylo obejít jejich hnízdo velkou oklikou. Okolo půlnoci jsme konečně baterkami dosvítili na letadlo, sedící pohodlně na pláži. Kolem něj byla skupinka Unenlangií, které zde hledaly potravu, ale hned jak uviděly naše světlo, odběhli. Joe i já jsme měli velký hlad, ale vrátit se do lesa pro dříví, rozdělat oheň a upéct si na něm omeletu bylo teď za noci příliš riskantní. Museli jsme se spokojit s tvrdými suchary. Druhého dne ráno jsem byl odhodlán najít v jihoamerickém kraji Carcharodontosaura, který by tu mohl žít. Joa jsem s sebou nevzal, jelikož byl velmi unavený. Postupoval jsem chvíli podél pobřeží a sledoval Pteranodonty, jak loví ryby. Potom jsem uviděl vyšplapanou stezku v úzkém pásu tropického lesíka. Když jsem stezkou prošel, uviděl jsem malou mlžnou pláňku, v jejíž středu ležela páchnoucí mrtvola mladého Argentinosaura. Byla to další oběť zdejších dravců. Skryl jsem se v houští, abych nějaké případně zahlédl, ale nikde ani jeden. Dokonce ani mrchožrouti si sem nepřišli. Pteranodonty nad mořem zajímaly jen čerstvé ryby. Mršinu jsem vyfotografoval a pak pokračoval v cestě. Tohle muselo být teritorium nějakého pořádného dravce. Zase jsem vkročil do tropického lesíka. V bahnité půdě byly všelijaké otisky, nejčastěji mávnutí ocasu na zemi, stopy tu byly jenom dvě. Musely patřit teropodnímu dinosaurovi poloviční velikosti Giganotosaura, zřejmě to byl mladý jedinec. Pořád jsem si ale nebyl jistý, co to bylo za druh. Dál v lese mě čekalo tak trochu nepříjemné překvapení...


Půda byla pomalu sušší a sušší a já dorazil až k nějaké polopušti. Stromů tady ubývalo. A pak jsem to uviděl. Samici Mapusaura u osmi vajec. Velmi pečlivě je střežila, ležela vedle nich a těžce oddychovala, protože nozdry měla u štiplavého oranžového písku. Chtěl jsem si to vyfotografovat, ale jakmile jsem shodil batoh k zemi, zaškobrtl jsem o kámen a kolenem při pádu zlomil větší větev. Mapusauří samice vstala a zařvala na mě. Pomalu jsem radši odešel. V lese jsem nabral tempo a utíkal k letadlu. Na pláži byl už docela vyspalý Joe a balil věci do letadla. "Je čas," řekl, "teď nás čeká jiná práce. A to v současnosti." Bohužel tomu tak bylo, protože dneškem naše pravěké safari skončilo. Carcharodontosaura jsem v Jižní Americe ani neviděl, bohužel jen jeho příbuzné. Ještě naposledy jsem se podíval na malebný kraj z letadla a poté jsme vylétli směr severní Afrika, abychom pobrali pár beden, které jsme museli při misi v Africe na onom místě nechat. Tentokráte jsme ale zamířili trochu víc na jih a já spatřil pevninský most mezi oběma kontinenty. Čas od času to byla spíš mělčina, ale pořád se tudy dalo chodit. A když jsme dolétli k Africe, uviděl jsem putovat po pevninském mostu do Jižní Ameriky šest Carcharodontosaurů, hledajících nová teritoria...

V příští části: Jacka bude čekat malý výlet do období Permu. Chce se setkat s pelykosaury s velikou ploutví na hřbetě, ale nejen s nimi. Doufá, že najde i další pozoruhodná prazvířata...

Crassigyrinus

5. srpna 2013 v 19:01 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Crassigyrinus byl velký praobojživelník, jehož fosilie nacházíme v horninách z Karbonu, předposledního období paleozoika (prvohorní éry). Zkameněliny jsou známy ze Skotska, odtud právě pochází jediný druh, a tím je Crassigyrinus scoticus. Rod byl popsán Watsonem roku 1929. Crassigyrinus byl něco okolo dvou metrů dlouhý, pravděpodobně žil v močálech karbonských pralesů a mohl se živit rybami, jinými obojživelníky, primitivními plazy a možná mohl žrát i larvy obřího hmyzu, žijící ve vodě (například larvy vážek). Patřil do rodiny tetrapodů, čtvernožců. Patří mu čeleď Crassigyrinidae. Zajímavé je, že Crassigyrinus měl dvě řady ostrých zubů, kterými mohl kořist dokonale uchopit a rozpárat a jeho čelisti byly opravdu veliké. Měly ohromný skus. Na zvířeti by si člověk všiml hned jedné velké podivnosti-délky končetin. Ty totiž měly pouhých 35 milimetrů! Zdá se tedy, že Crassigyrinus mnoho času na souši netrávil, maximálně se dostal někam do mělčiny...
Tento velký obojživelník svou roli sehrál na nějakou dobu v páté epizodě série Prehistoric park, kdy se jej hlavnímu hrdinovi Nigelu Marvenovi podařilo vytáhnout z hlubin karbonského močálu.

Příště další obojživelník, Eusthenopteron!

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci (3/4)

4. srpna 2013 v 9:09 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Výprava za velkými křídovými masožravci-třetí část:
Ráno jsem se probudil a vylezl z našeho letadla. Před ním už seděl Joe u malého ohně, na němž prostřednictvím pánve smažil snídani. "Jacku," oslovil mě, "támhle, ten les, je ideálním místem k prozkoumání. Domnívám se, že by se v něm mohli ukrývat velcí teropodi...". Při posledních dvou slovech jsem s radostí pokýval hlavou. Okolo deváté hodiny ranní jsme vkročili do vlhkého pásma lesa. Ten oplýval škálou kouzelných i ohlušujících dinosauřích zvuků. Poznal jsem, jak se některé druhy svolávají, u některých zvuků jsem naopak zaslechl něco, jako namlouvání. Lesem jsme šli asi čtvrt hodiny, když jsme náhle spatřili malinkou pláňku uprostřed lesa, značně se podobající mýtině. Mezi skalami se povalovala horda kostí, což znamenalo, že jsme narazili na hnízdo masožravce. Vylekal mě slabý řev, jistě vydávaný mládětem. Za kostmi stála dvě mláďata nějakého teropoda, která ohlodávala ocas jakéhosi dinosaura, který byl uloven jejich rodiči a přiveden sem. Byli to dva malí Mapusauři, naši první jihoameričtí dinosauři. Udělal jsem si jejich fotografii, ale v okolí jsme nenašli příliš stop po dospělcích. Rozhodli jsme se pátrat dál. Centrem našeho zájmu bylo, zda-li v Jižní Americe žil i africký Carcharodontosaurus, protože v této době byly oba kontinenty spojeny. Na zelených pláních za lesem jsme pak spatřili něco neskutečného. Bylo tu stádo Argentinosaurů, obrovských patagonských dinosaurů, a smečka asi šesti Giganotosaurů, příbuzných Mapusaura a Carcharodontosaura. Velcí alosauroidi si ve stádě vybírali nevinné oběti, nedospělá zvířata. Joe ukázal na jedno kulhající mládě Argentinosaura s jizvou na pravé zadní končetině. Jeho tip byl skrávný, protože Giganotosauři začali útočit na něj...


Jeden z Giganotosaurů se mu zakousl do krku a mládě v bolestech padlo na zem. Následující masakr jsme už nehodlali sledovat. Zatímco já zůstal na pláních a čekal, až se Giganotosauři nasytí a já se na ně budu moci podívat trochu více zepředu, Joe si všiml malé Unenlangie, ubíhající do lesa. Okamžitě za ně vypádil s kamerou. Začal jsem přemýšlet o tom, zda-li rody Carcharodontosaurus, Giganotosaurus a Mapusaurus nemohou být druhy jediného rodu, což ale rozhodně není prokázano. Ví se však, že všichni patřili mezi alosauroidy a jejich příbuznost je jasná. Nakonec se Giganotosauři obrátili a odešli, nicméně však jiným směrem, než jsem očekával. Nechtělo se mi k nim přibližovat. Jeden Argentinosaurus přišel k ohlodané mrtvole mláděte, očichal jej a jakoby se smutkem odešel zpět ke stádu spásat listy stromů. Začal jsem to fotografovat, ale pak ke mě přiběhl Joe. Byl celý uřízený a zpocený. Nemusel mi ani nic vysvětlovat, protože jsem vše spatřil sám. Z lesa vyšla samice Mapusaura a pořádně zařvala. Unenlangia totiž Joa dovedla až k hnízdu, kam se zrovna vrátili dospělci. A jeden z nich se na nás právě chystal útočit...

Jak dopadne toto nepříjemné setkání a jak bude mise pokračovat se dozvíte v následující části, která vyjde na začátku příštího týdne...

Obrázek týdne 2. 8. 2013

2. srpna 2013 v 8:30 | HAAS |  Obrázky týdne
Další Obrázek týdne je tu, tentokrát je sice představen již ze soboty, protože momentálně jsem na dovolené, ale to neznamená, že by nemusel přibýt. Tady je:


Popis k obrázku: Dvojice Camptosaurů spásá zeleň v pravěké Severní Americe za období Jury. Nebezpečí jim zdá se nehrozí, pouze se zatahuje obloha a pár ptakoještěrů se letí schovat před blížícím se deštěm, jež by jim mohl zmáčet křídla...

Jedná se o obrázek z kolekce Mesosoic Earth od Walter Myers. Pokud se Vám líbil, komentujte.

Meganeura

1. srpna 2013 v 8:30 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Meganeura byla obří pravěká vážka, žijící za období Karbonu, a to konkrétně na jeho samém konci asi před 300 miliony lety. Podobně, jako mnozí jiní členovci v té době, i velikost Meganeury pravděpodobně zapříčinilo větší množství kyslíku v atmosféře (35 % v té době, narozdíl ode dneška, kdy je kyslík v atmosféře přítomen zhruba okolo 21 %). Šlo o obrovského létajícího tvora, do té doby snad vůbec největšího, který vzlétl. Meganeura měla rozpětí křídel asi 75 centimetrů, to je asi jako sokol. Vědci si myslí, že stejně, jako její dnešní příbuzní, tedy vážky a šídla, i Meganeura byla dravcem a živila se malými obratlovci. Její larvy dělaly pod vodou to samé. Pravážka patřila do čeledi Meganeuridae, kam řadíme pouze ji. Zajímavé je, že zkameněliny členovce se našly nejenom ve Skotsku, Francii, Anglii a na jiných místech, ale též i v České republice. Meganeura byla tedy v období Karbonu rozšířeným rodem...
Meganeura je velmi často zpodobňována ve filmech nebo seriálech. Důležitou roli si zahrála třeba v seriálu BBC Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury, v páté epizodě Prehistorického parku nebo v Prehistorických monstrech.


Příště karbonský obojživelník Crassigyrinus!