Pravěké safari-Cesta obrů (1/3)

31. srpna 2013 v 10:27 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Jack Sectict a jeho tým pokračují ve svém jurském dobrodružství. Budou sledovat cestu jedněch z největších dinosaurů, stáda Diplodoků, až k hnízdištím na jihu. Na cestě je čekají různá nebezpečí...

Pravěké safari-Cesta obrů-první část:
Cílem mého dalšího pravěkého safari bylo sledovat každoroční migraci stáda Diplodoků k hnízdištím na jihu. Této cesty využívají i velcí predátoři, a Allosauři tady nejsou vůbec jediní. Jelikož toto safari zcela navazovalo na naše předchozí dobrodružství, měli jsme s sebou stejné vybavení. Byly tu dva džípy, přívěs, dvě raketové pistole, vzduchová puška a puška s uspávacími šipkami. Tým studentů paleontologie vedli mí přátelé John Guar a Sam Peck. Byli jsme přesvědčeni, že je vše zabezpečeno. Za teplého letního rána jsem džípem vyjel z místa, kde jsme Diplodoky naposledy viděli, směrem k jihu. Jemný písek kaňonu byl pokryt stovkami velkých i malých stop. Narazil jsem také na zpřelámané kapraďorosty, většina listů byla obrána. Za noc stádo ušlo kus cesty, ale když se přiblížila desátá hodina dopoledne, stanul můj džíp konečně jen deset metrů napravo vedle vůdčí samice stáda. Postavil jsem se na sedadlo, abych mohl zvířata chvíli v klidu sledovat. Bylo tu celkem šestnáct Diplodoků, většina z nich byli dospělci. Mladí jedinci podstupovali tuto cestu poprvé a drželi se uprostřed stáda, aby byli případně chráněni od útoků dravců. Než stádo prošlo územím kaňonu, byla už jedna hodina odpoledne. Na konci zrádné, kamenité stezky na ně měla číhat smečka masožravců, lačnících po mase. Někteří z nich nežrali už několik týdnů a šance nasytit se právě přišla. Projel jsem skrze skupinku Othnielií, které vyděšeně uskakovaly od džípu. "Támhle je," řekl jsem si pro sebe. Uviděl jsem Ceratosaura. Byl to samec, ostatní kolem něho byli mnohem menší a tak jsem předpokládal, že jde o samice. Smečka Ceratosaurů seběhla ze svahu a vrhla se na mladého, téměř bezmocného jedince. I když byl uprostřed stáda, vetřeli se mezi Diplodoky tak rychle, že žádný z nich nestačil slabé zvíře chránit. Neviděl jsem to přesně, ale pach krve jsem ucítil a potom se proti mému džípu vyhnala samice Ceratosaura, pojídajíce velký kus masa. Jakmile Diplodokové zcela opustili místo, naskytl se mi pohled na krvavou hostinu...


Hladoví dravci hltali, polykali, drtili kosti, zkrátka vše možné. Písek byl zalit krví. Chvíli jsem to natáčel, ale nic tak cenného jsem na tom zase neviděl. Diplodocus, kterého skolili, byl podle mě tak deset let starý, tudíž byl mladý. Je možné, že ta samice v sobě nesla na jih kupu vajec, ale teď už žádné z nich do teplé hlíny nezahrabe. Rozhodl jsem se konečně odsud vyjet a vrátit se k týmu, který byl asi kilometr a půl na sever odsud. Mnozí plazi ale nedokáží odolat pohyblivému cíli a ten velký samec Ceratosaura náhle vyběhl po mém džípu. Asi měl pocit, že honí kořist. "Safra, co to?" zvolal jsem. Dravec se řítil přímo za mnou. Jel jsem rychlostí osmdesát kilometrů v hodině a i když jsem mu ujížděl, stále se za mnou hnal. Nakonec to ale vzdal, vzdal to pro své vyčerpání. Pomalu se vracel zpět k hostině. "Bože, to bylo těsné..." oddychl jsem si konečně. Den se chýlil ke konci a k večeru se obloha zatáhla. Tým postavil tábor na vyvýšené skále, odkud jsme snadno mohli pozorovat jurský svět. Měli jsme ale brzy zjistit, že Diplodokům jsou v patách další dravci a náš tábor bude jejich první zastávkou po několika dnech pochodu...

Jak tato výprava dopadne? Bude mnohem nebezpečnější, než ta minulá? Příští část přibude během následujícího týdne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.6% (313)
2. Do smrtelných čelistí 23.3% (136)
3. Pekelné akvárium 23.1% (135)

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 31. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Skvělé čtení..!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama