Pravěké safari-Kenozoikum Jižní Ameriky (3/4)

22. září 2013 v 11:06 | HAAS |  Příběhy na vyprávění

Pravěké safari-Kenozoikum Jižní Ameriky-třetí část:
Naštěstí Thylacosmilus udělal jen malý výpad proti mě, protože právě viděl tvora, kterého jeho rod nikdy jindy nespatří. Lidé sem totiž přijdou až dlouho poté, co Thylacosmilus atrox vyhyne. Byl přenádherný, domníval jsem se, že jde o samce, ale když jsem ve vaku spatřil malinkatou hlavičku s maličkými tesáčky, došlo mi, že je to matka a možná proto, že si chrání mládě, po mě vyjela. Nechtěl jsem je zneklidňovat svou přítomností a proto jsem místo opustil. Prozkoumáváním lesa jsem ztrávil skoro celý den. Narazil jsem ale na méně, než jsem očekával. Podařilo se mi najít jakýsi pestrobarevný druh ptáčka, bohužel zmizel dříve, než jsem si ho stačil pořádně prohlédnout. Na větvích stromů jich bylo plno, ale s identifikací jsem si nevěděl rady. Kromě toho tu bylo plno Megatherií. Musel jsem si dávat pozor, abych se nenavážil do hlídaného území nějakého z nich. Jejich bručení mi začínalo pomalu lézt na nervy. Večer zahalily oblohu červené mraky. Byl to suchý, ale i tak krásný večer. Když jsem se vrátil na kopec ke svému stanu, shledal jsem tady nevítaného hosta. Byl to mladý Andalgalornis a zobákem brouzdal v mém sáčku s masem. Navíc nebyl sám, na kopec šplhal pomalinku ještě jeden. "Jděte!" křičel jsem na ně a hodil jsem po nich velký kámen. Ke všemu štěstí jsem minul, každopádně mazaní Andalgalornisové se odstrašit jen tak nedali. Nakonec jsem po nich musel sám vyběhnout s klackem, kterým jsem mával okolo sebe. Hned nato jsem rozdělal na kopci pořádnou vatru. Dým stoupal vysoko do oblak. Vzduch okolo tábora byl štiplavý a trochu nepříjemný, ale alespoň jsem věděl, že sem žádné zvíře nepřijde. Sušeného masa mi zbyla jen troška, ostatní zásoby včetně sucharů, tyčinek a ovoce naštěstí dotčeny nebyly. Narychlo jsem ještě pod kopcem postavil alarmové zařízení, pokud by se před červené světýlko dostalo v noci nějaké zvíře, alarm mě silným hučením vzbudí a navíc snad zažene i zvíře, divocí tvorové nemají rádi hlasité zvuky. Nalevo od sebe jsem si ve stanu položil také velký klakson, který bych použil v případě, že alarm nezapůsobí. Opravdu jsem se zabezpečil, člověk by možná řekl, že až příliš...


Noc byla ale mnohem klidnější, než jsem myslel. Za celou noc jsem neslyšel hluk alarmu. Ráno jsem se probudil s dobrou náladou. Seběhl jsem z kopce až k jezírku, kde včera bojovali Toxodoni proti Andalgalornisovi. Skupinka Toxodonů se zrovna brouzdala ve vodě a já se rozhodl, že bych se za teplého dopoledne také mohl trochu vykoupat, rovnou s nimi. Voda byla vyhřátá a Toxodonům má přítomnost vůbec nevadila. Proto jsem si vzal podvodní kameru a natáčel, jak plavou. Bylo tu krásně. Přesně takhle jsem si své jihoamerické pravěké safari představoval. K poledni jsem si vzal batoh a šel jsem prozkoumat akátový háj, ve kterém mé safari začalo. Na nebi nebyl ani jeden mráček a slunce svítilo na neznámý a také nebezpečný kraj. Brzy jsem se měl dostat na další pozoruhodné místo, kterému by se nedalo přezdívat jinak, než údolí smrti. Avšak v akátovém háji mě nic nezneklidňovalo. Pochodoval jsem okolo malinké tekoucí říčky, která se však vlévala do bahnité kaluže, ve které umíraly spousty zvířat...

Jak Jackova výprava dopadne? To se dozvíte v příští části a já ji snad uveřejním v první polovině následujícího týdne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.7% (313)
2. Do smrtelných čelistí 23.2% (135)
3. Pekelné akvárium 23.2% (135)

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 22. září 2013 v 16:50 | Reagovat

Vážně moc povedená část!

2 Betaraptor Betaraptor | Web | 22. září 2013 v 17:49 | Reagovat

Tak pokud máš ještě zájem, už je ppark speciál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama