Listopad 2013

Historie létání-Létající ještěrky

30. listopadu 2013 v 11:41 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Jak putujeme historií létání až k dnešku, stále objevujeme podivnější a podivnější tvory...

V období zvaném Perm se na Zemi objevil první létající obratlovec. Byl to Coelurosauravus, tvor se žebry, která mohl rotáhnout do délky 40 centimetrů a vytvořil tak mezi obratlovci první nástroj na plachtění ze stromu na strom. V následujícím období, první geologické periodě druhohor (mezoika) které je označováno jako Trias vzlétli i další obratlovci. Coelurosauravus už sám o sobě mohl vypadat docela podivně, ale nyní na planetě žili snad ještě podivnější raní letci. Jedním z nich byl zvláštní Sharovipteryx. Také patřil mezi první obratlovce schopné plachtit ze stromu na strom. Byla to doslova ještěrka se zadními končetinami delšími než přední. Pod každou končetinou se nacházela létající blána. Zvláště pod oběma zadními nohami byla tato blána velká a perfektně pomáhala Sharovipteryxovi k plachtění. Tento plaz se živil hmyzem. Létající blána vpředu byla na plachtění moc malá, ale mohla účinně pomáhat při kormidlování. Pak tu ale byl ještě jeden plaz. U něj ale není jisté, jestli opravdu plachtil. Paleontologové jej pojmenovali Longisquama a dodnes je mate svým neobvyklým vzhledem. Na hřbetě měla Longisquama jeden pár "křídel". Nebyla to ale pravá křídla, byly to jen jakési útvary. Dohromady jich bylo 20, na každé straně 9 dlouhých a jeden malý. Pokud šlo o skutečné peří, tak by mohla být Longisquama prvním předkem ptáků-někteří tomu totiž věří. Jiní se k této teorii ale nepřiklánějí. Náhle se ale ve vzduchu objevila skupina obratlovců, která měla po další desítky milionů let nebe úplně ovládnout-pterosauři!

Příští část bude patřit prvním pterosaurům! Doufám, že se jí dočkáte příští týden, nemohu to však říci s jistotou...

Správce dinosauřího parku - Začíná období dešťů

29. listopadu 2013 v 14:18 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Jako každý pátek, je tu i dnes další díl Správce dinosauřího parku, deníku ošetřovatele Dana...

Pomalu se blíží prosinec a všichni se těšíme na Vánoce. Když jsem byl malý a vyrůstal ve Velké Británii, touhle dobou u nás už bylo plno sněhu. Koulovali jsme se s kamarády, stavěli sněhuláky a lyžovali na úpatí nízkého kopce. Dinosauří park se sice nachází blízko rovníku, ale s příchodem prosince suché a velmi teplé podnebí vymění deštivé a větrnné počasí. Pršet začalo už včera pozdě večer, ale ráno se tu uklidnilo a já se právě vrátil z krmení Dina, našeho malého Leptoceratopse. Sešel jsem se s Charlesem a Oliverem a dohodli jsme se, že v našem parku se by se skvěle vyjímal nějaký větší dravec. Jaký, to necháme na náhodě. Oliver určitě vybere nějakého krásného, který nám snad bude dělat radost. V poslední době nás ale trápí zvířata, která už máme. Některá z nich jsou nepořádná, jiná jsou neuvěřitelně zlobivá (o tom jsem se už zmiňoval minulý týden).

Naši dva nevyvedení Tsintaosauři jsou teď zavřeni ve své vlastní ohradě a snad mi dají konečně pokoj. Jako nepořádník se teď ale ukázal být náš Rhamphorynchus, který si zahnojil okolí klece svého aviaria aniž by si toho někdo všiml. Chlapi to uklízeli celé odpoledne a zítra dopoledne to chtějí dokončit. Jiné potíže máme s Othnieliemi-došlo nám zrní, kterým jsme ho krmili a další přivezou až v úterý, pokud tedy kostarickou loď nezasáhne mořská bouře, jež s příchodem období dešťů rozbouří širý oceán. Zatím je budu krmit cykasy, pokud jim budou chutnat. Za týden už snad budeme mít nové zvíře, slibuji Vám, že se o něm v pátek dozvíte (pokud ho Oliver přiveze)...

Tak, snad tu příští týden bude opravdu další Správce dinosauřího parku!

Nejnebezpečnější hadi Číny na Animal Planet

28. listopadu 2013 v 14:22 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jak již možná víte, dnes 28. listopadu 2013 bude na britském kanále Eden Channel vysílán nový pořad China's 10 Deadliest Snakes with Nigel Marven (mimochodem den po Nigelových 53. narozeninách). Stane se tak ve 4 hodiny odpoledne, repríza proběhne ještě v hlavním vysílacím čase a to v 9 hodin večer. Ale to neznamená, že by jej v blízké době nemohli vidět i lidé a fanoušci z jiných zemí, než je Spojené království! U nás v Česku poběží totiž Nejnebezpečnější hadi Číny ve středu 11. prosince od 21:55 na zvířecím kanále Animal Planet! Uvedl tak už jeden uživatel, který napsal ke článku "Nový dokument Nigela Marvena" komentář, kterému jsem zprvu nevěřil, ovšem na vlastní oči jsem se včera odpoledne přesvědčil. Nevýhoda je pouze v tom, že čas, v němž mají být Nejnebezpečnější hadi Číny vysíláni, je trochu pozdní. Nemějte však strach-Animal Planet bude tak do měsíce pořad reprízovat určitě ve vhodnějším čase, třeba v podvečer. Kromě toho také na Animal Planet můžete od 9. prosince sledovat odpoledne Safari s tučňáky a příští středu 4. prosince pátou epizodu Pandího dobrodružství s Nigelem Marvenem...

Pokud tedy máte Animal Planet, nezapomeňte se dívat, pokud Vám pozdní čas tak nevadí!

Plazi (1/3) První plazi

27. listopadu 2013 v 14:28 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Kdysi jsem napsal články popisující historii savců a teď konečně došlo i na plazy! Snad si je užijete, začneme prvními plazy v prvohorách...

Plazi jsou skupinou plazů, kterou někteří lidé příliš v lásce nemají. Pravda je ale taková, že tito tvorové jsou možná předky savců-tedy i nás. Když se řekne "plazi v minulosti", určitě si spousta lidí vybaví obrovské dinosaury. Dinosauři vládli světu po 165 milionů let. Jak to ale bylo s prvními plazy? Život začal před asi 3 miliardami let malými buňkami, které podle mnoha teorií mohly vzniknout reakcí elektřinou nabitého blesku s vodou. Postupně se začal život vyvíjet, až se mezi živočichy objevili obratlovci. Z ryb, které vystoupily na souš vznikli první obojživelníci. Ti už byli schopní žít na souši, ale byli stále spjati s vodou. Pro obojživelníky však voda byla nebezpečná. Proto si vyvinuli některé základní techniky pro přežití v novém, radikálně se měnícím světě. Prvním důležitým krokem bylo vyvinout jiný způsob rozmnožování-měkká vejce kladená do vody se přeměnila na pevná, skořápkou chráněná vejce. Nová skupina zvířat, plazi, je mohla začít klást na souši. Plazi měli také tvrdou kůži bez ochranného slizu, což jim dovolovalo zůstat na souši aniž by potřebovali k životu vodu. Tito plazi se na Zemi objevili v Karbonu a patřili mezi ně primitivní ještěři, nápadně podobní ještěrkám. Mezi nejstarší patrí Hylonomus a Petrolacosaurus. Plazi se začali postupně rozvíjet a na konci Karbonu se už objevili první velcí ještěři. Nebyli to ale jen plazi, byli už vzdáleně spjati se savci a byli členy nové skupiny Pelycosauria. Nejstarším velkým známým plazem je Edaphosaurus, který byl vybaven termoregulační plachtou, kterou si už udržoval tělesnou teplotu a i když byl studenokrevný, pomalu se u něj začaly projevovat znaky teplokrevného živočicha. Pelykosauři se postupně rozšiřovali po celé planetě a období Perm bylo jejich zlatou érou. Savcovitý plazi, jako velký dravý Gorgonopsid nebo býložravý Dicynodon se už savcům v mnohém podobali. Na začátku první éry druhohor, Triasu, ale začali savcovití plazi vymírat. Byla tu ale jiná skupina plazů, která měla planetu zdědit. Byli to archosauři jako Euparkeria. Euparkeria, schopná běhat po dvou, položila základ pro novou skupinu-pro dinosaury...


Snad se Vám první díl líbil, příště si poněkud stručně (přece jen se jim bude věnovat jen jedna část) přiblížíme dinosaury!

Objev Mononyka

26. listopadu 2013 v 16:03 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Dnes jsem se rozhodl, že napíši o dalším slavném dinosauřím objevu. Přiblížíme si, jak to bylo s Mononykem...

Psal se rok 1987 a paleontologická expedice složená ze sovětů a mongolů objevuje ve slavné poušti Gobi ve vnitřním Mongolsku další fosilie-tentokrát je to další dinosaurus, který se některými znaky přibližuje ptákům. Nastal rok 1993 a paleontolog jménem Altagerel Perl zhotovil popis tohoto nového dinosaura. Byl nazván "Mononykus". Paleontologové zjistili, že tento dinosaurus má tak trochu podivnou směsici stavby těla: byla tu velká hrudní kost ve tvaru člunu, obě pánevní kosti byly tenké a dokonce jsou po celé jejich délce těsně vedle sebe. Zadní končetiny byly velké, ale také tenké. Lebka Mononyka příliš známá není, ale je jasné, že podobně, jako jeho příbuzní, tedy alvarezsauridi, kam řadíme Alvarezsaura, Shuvuiu či Patagonyka, musela být lebka lehce stavěná, podobně, jako je tomu u dnes žijících ptáků. Vědci se začali dohadovat, co je vlastně Mononykus zač. Někteří z nich začali uvažovat o tom, že Mononykus je ptákům ještě bližší, než Archaeopteryx. Pro klad, kam by řadili Mononyka a "další" ptáky vymysleli jméno Metornithes. Mononykus byl tedy zpodobňován jako opeřený pták. Jiní se ovšem domnívali, že to pták není. Na ptáka měl příliš dlouhý ocas a přední končetiny vybavené pouze jedním drápem byly velmi specializované. Skládanka tedy nedávala smysl a někteří paleontologové začali hlásat, že se od ptáků Mononykus lišil až moc. Prokázalo se, že Mononykus není členem skupiny, kam patří také Archaeopteryx a jiní praptáci. Vědci byl zařazen mezi Maniraptory, teropody příbuzné ptákům. Dnes Mononykus patří do skupiny Alvarezsauridae, kde najdeme i jeho již jmenované příbuzné, včetně známého Alvarezsaura... Mononykus se stal známým a vystupoval například v Putování s dinosaury Speciál: Obří dráp, kde byl vybaven jemným chmýřím po celém těle, bylo to vlastně takové "přerostlé kuře".

Mononykus vybírá termitiště

Snad se Vám článek líbil. Doufám, že dodržím své slovo a budu sem psát každý den, ovšem Blog.cz zřejmě ještě nezaznamenal, že na všech blozích vznikají problémy při vkládání článků a komentářů, doufejme, že se to zlepší...

Proterogyrinus

25. listopadu 2013 v 16:06 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Proterogyrinus byl dost velký obojživelník ze skupiny tzv. "anthracosaurů". Žil v období Karbonu před asi 320 miliony lety, ale možná se na Zemi vyskytoval i o něco později. Proterogyrinus patřil do společenstva obojživelníků, kam řadíme například takového Crassigyrina či pozdější Seymourii. Byl to asi 2 až 2,5 metru dlouhý dravý obojživelník, způsobem života připomínající dnešní krokodýly. Také se jim v mnohém podobal, co se týká znaků těla. Zkamenělé pozůstatky Proterogyrina byly nalezeny především v oblasti Západní Virginie v USA, další zkameněliny pocházejí také ze Skotska. Byl to takový první "varan", i když mezi plazy nepatřil. Živil se hlavně členovci, kterých v Karbonu byly bažiny dávnověkých lesů přeplněny, dále mohl požírat i malé krytolebce (další typy obojživelníků). Jméno Proterogyrinus z překladu z řečtiny znamená "dřívější pulec"...
Proterogyrinus se vyskytuje v seriálu Putování s pravěkými monstry - Život před dinosaury, kde způsobem života připomíná krokodýla a aktivně loví hmyz.

Příště Hyneria, obrovitá ryba!

Historie létání-První obratlovci ve vzduchu

24. listopadu 2013 v 14:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Dnes jsem si řekl, že napíši další díl Historie létání. Doufám, že se Vám bude i tentokrát líbit...

V minulé části jsme si představili první živočichy, kteří se vydali do vzduchu. Byl to létavý hmyz, včetně obřích vážek a jepic, které začaly vládnout vzdušnému světu. Po svých slavných dnech v Karbonu se však hmyz zmenšil. Způsobilo to zmenšení obsahu kyslíku v atmosféře. Obrovské Meganeury a Bojophlebie vyhynuly a nahradili je menší hmyzáci. Živit se hmyzem lákalo do té doby mnoho obratlovců. Prozatím si, pokud dostatečně nevyskočili, nemohli ale na létající hmyz troufnout. Obratlovci se tedy začali připravovat také do vzduchu. Možná byl hlavním cílem začátků letu či plachtění u obratlovců právě zisk oblíbené potravy. Jako vždy, i tady mělo létání nebo spíše plachtění ještě více výhod-například rychlý únik před predátory. V období svrchního Permu se na Zemi objevuje malý létající dráček, kterého vědci nazvali Coelurosauravus. Charakteristickými znaky tohoto živočicha byla prodloužená žebra, jež dosáhla délky 40 centimetrů! Když je dráček roztáhl do stran, objevila se taková první křídla. Byla kryta kůží. Tento způsob plazi zdělili dodnes-v Asii totiž žije současný létající dráček, který je toho všeho důkazem. Tento pár primitivních křídel, kterým byl Coelurosauravus vybaven, ale nesloužila k létání, nýbrž k plachtění. Podobně jako dnes poletucha, i Coelurosauravus musel nejprve vyšplhat na strom a poté bych schopen doplachtit do dálky. Potřeboval ostré drápky. Paleontologové zatím nenašli staršího obratlovce, který by kdy vzlétnul. Coelurosauravus si tedy stále drží první místo. V následujících milionech let měli umění tohoto plaza následovat i jeho další příbuzní...

V následující části si představíme svět primitivních létavců z Triasu...

Útočící žralok šedý

23. listopadu 2013 v 10:15 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Po sérii zkoumání života v dávnověku se podíváme na chvíli do světa přírody současné... Útok žraloka je děsivý a často při něm vyteče mnoho krve. Lidé mají ze žraloků velký strach. Pravda je ale taková, že i útok velkého bílého žraloka patří k jedněm z nejvzácnějších událostí na Zemi, a skutečně je tomu tak. Dokonce i mnohem nebezpečnější žralok bělavý si dříve rozmyslí, zda-li má popadnout tělo bránícího se člověka a odnést je do hlubin moře. Přesto se občas stane, že nějaký druh žraloka člověka zabije a co je horší, ke všemu i sežere. Například na Bahamách proto najdete velký počet pláží, kde se píše "Koupání na vlastní nebezpečí z důvodu přítomnosti žraloků". Ovšem, takovým útokům se lze bránit i když zrovna nemáte po ruce elektrický bodec, který stačí pouze zapnout a žralok díky svému elektrickému vidění raději odplave z Vašeho dosahu. Na žraloka šedého si musíme dávat pozor, jde ale rozpoznat, kdy se chystá k útoku. Cítí-li se tento náš žralok šedý ohrožen, začne zvedat rypec, hrbit a ohýbat hřbet, napřimuje prsní ploutve a ocasní ploutev začíná pomalu směřovat do strany. Při tom všem se k oběti žralok šedý pomalu přibližuje. Dává tak připravenost k útoku. Někdy se stane, že z ničeho nic obrátí směr a rychle odplave, jindy ale může plavat vpřed s otevřenými čelistmi. Pokud by člověk rozpoznal toto útočné chování, co nejrychleji vy měl opustit vody nebo alespoň odplavat velmi daleko od žraloka. Tím by si zachránil život...

Snad se Vám tento článek pojednávající o současné přírodě líbil, pokud ano, můžete psát komentáře...

Správce dinosauřího parku - Problémy s Tsintaosaury

22. listopadu 2013 v 14:11 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Je tu teprve druhý díl Správce dinosauřího parku Dana, kterému začíná těžší práce na ostrově s dinosaury...

Problémy s Tsintaosaury

Právě končí listopad, ale v tropech, kde jsme, to nic neznamená. Bohužel to vypadá, že nám začínají problémy. Do týdne se prý má nad ostrovem přehnat tropické bouře. Nemělo by to být nic vážného, bude pršet jen pár dnů. Nijak nás to neohrozí. Jsou tu ovšem mnohem podstatnější problémy. Minulý týden jsem Vám říkal, že s pravěkými zvířaty, které Oliver Marsh přiváží do parku z mnohem většího ostrova Isle of Die, nemáme žádné potíže. Teď nám ale začínají. Včera odpoledne dva Tsintaosauři, bratři, které Oliver zachránil před smrtí, rozbořili připravovanou ohradu. Tu ohradu jsem stavil pět dní a skoro jsme si od ní s chlapama nedali pokoj! Protože ještě nebyla jištěná, asi polovina se těmi pouhými dvěma nárazy sbořila. Šlo to jako domino, do kterého strčíte prstem a skoro všechno sletí dolů. Ještě, že za ohradou nebyl jediný tvor...

Když jsem ráno Tsintaosaury krmil, téměř to jídlo nechtěli a místo toho se začali vrtat v našem pytli se semeny okouzlujících květin. Než jsem je zastavil, sežrali čtvrtinu obsahu pytle. Charles navrhuje, abychom je zavřeli do stálé ohrady a asi to budeme muset udělat. Pokud nás tedy tu ohradu vůbec nechají dostavět. Se všemi ostatními tvory, včetně našeho miláčka Dina (mladého Leptoceratopse) to pořád vypadá dobře. Slyšel jsem ale, že Oliver už plánuje další výpravu. Ve čtvrtek večer jdu na schůzku s Charlesem a Oliverem a dohodneme se na novém zvířeti...

Nechme se překvapit, co se v následujícím týdnu stane v Dinosauřím parku nového...

Objev Sauroposeidona

21. listopadu 2013 v 14:28 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tentokrát si v našem projektu přiblížíme objev obrovského dinosaura, největšího brachiosaura a sauropoda s nejdelším krkem. Jmenuje se Sauroposeidon...

Psal se rok 1994 a Bobby Cross objevil v oblasti Atoka ve státě Oklahoma (Spojené státy americké) čtyři obrovské krční obratle, které už na první pohled musely připomínat stejnou část kostry u gigantického Brachiosaura. Nejpozoruhodnější bylo, že nejdelší nalezený obratel byl až neuvěřitelných 120 centimetrů dlouhý! Celých šest let se potom o obratlech z nového nalezeného druhu nemluvilo. Ovšem, v roce 2000 se popisu dinosaura ujal americký paleontolog Mathew Wedel a pojmenoval zvíře Sauroposeidon proteles, což znamená v překladu z latiny "ještěří bůh moří" (podle řeckého boha Poseidóna). Sauroposeidon žil až v období Křídy, mnohem později, než většina ostatních brachiosauridů a to vyvolávalo otázky typu "Proč byli v rané křídě brachiosauridi o tolik vzácnější než na samém konci předešlého, jurského období?" Dnes však víme, že severoamerických druhů žilo v této době hodně. Problémem je spíše to, že spodnokřídové pláně na území Severní Ameriky jsou prostě mnohem menší, než souvrství z Jury, jako nejlepší příklad by se dalo uvést souvrství Morrisonské. Dalším faktorem bylo, že většina sauropodů z rané Křídy byla popisována pod stále stejnými jmény, včetně Pleurocoeluse či Astrodona. To přivedlo paleontology a nadšence k různým domněnkám. Až nález Sauroposeidona posunul tu pomyslnou hranici počtu druhů v oné době a pomohl vyluštit odpovědi na některé nezodpověditelné otázky, jež do té doby padaly dost možná bezpočty... Sauroposeidon se stal slavným, dnes je k vidění v knihách o dinosaurech a vyobrazen byl i v seriálu Válka dinosaurů...

Srovnání člověka s už tak ohromným Brachiosaurem a navíc ještě s větším Sauroposeidonem

Pokud se Vám článek líbil, komentujte nebo hodnoťte pomocí hvězdiček!