Leden 2014

Správce dinosauřího parku - Erythrosuchus Eric

31. ledna 2014 v 9:47 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správce dinosauřího parku pokračuje i dnešním dnem, posledním dnem v měsíci lednu!

Erythrosuchus Eric

Jakkoliv je tomu s hádkami o tom, komu patří Isle Of Die, náš Dinosauří park se rozhodně nehodlá vzdát naděje na rozkvět rezervace. Při akci již sice zemřel náš pilot a my museli jeho penězchtivé rodině zaplatit vysokou částku, ale jinak to s naší rezervací vypadá dobře. Oliver řekl: "Je téměř jasné, že nějaký stát Isle Of Die získá, klidně třeba i vítězstvím válečného konfliktu. Pokud by se ale ostrov nedostal do rukou někoho zkušeného, nejlépe nějakého vědce nebo ochránce přírody, mohlo by to mít na populaci pravěkých zvířat fatální dosah. Proto je nejvyšší čas začít přivážet množství pravěkých zvířat do Dinosauřího parku, jelikož s největší pravděpodobností můžeme přijít o ta divoká..." A podle toho to také vypadá, protože Oliver nám přivezl nového kamaráda! Jmenuje se Eric a je to Erythrosuchus, 5 metrů dlouhý masožravec trochu připomínající krokodýla. Žil v době triasské v jižní Africe. Jméno Eric se k němu podle mě skvěle hodí. Je to sice nebezpečný dravec a dostat ho do pevné klece nám trvalo více než dvě hodiny, ale je to velký úspěch, že ho máme. Zcela venkovní výběh s jezírkem pro něj ještě není hotový, zatím tedy bude žít v betonovém bazénu, který pak jednou věnujeme nějakým skutečným pradávným krokodýlům. Erica přibezli ve středu, ale myslím, že se u nás dokonale zabydlel. Oliver vyrazil na Isle Of Die dnes častě ráno, aby přivezl několik dalších zvířat. Situace může být kritická, bylo by samozřejmě nejlepší přivézt několik zvířat každého druhu, ale to si kvůli údržbě parku a vysoké ceně krmiva nemůžeme dovolit...

Jak jsem již napsal, Eric se v Dinosauřím parku zabydlel. Snad se mu u nás bude líbit a nebude se chovat, jako naši dva Tsintaosauři. V týdnu ustaly deště a my začali stavět nový výběh pro tyhle dva pravěké chytráky. Dokončený bude za několik týdnů, pokud se deště nevrátí, což je však více než možné. Z Leptoceratopse Dina se stal trochu malý neřád. V neděli mi svým silným zobákem přetrhnul drát od počítače a kdybych tam nebyl, zabil by ho elektrický proud! Nikdy v životě jsem ještě nedržel dinosaura, který se otřásal eketřinou! Uvidíme, jak to s parkem bude dále, ale myslíme, že to nebude tak hrozné, jak jsme si mysleli. Musíme si jen pospíšit...

Pokud jste četli pozorně, dozvěděli jste se, že Oliver vyrazil pro další pravěké zvíře! Které se mu dnes podaří získat, to se dozvíte v následujícím díle přesně za týden!!!

Led a sníh vládci Austrálie

30. ledna 2014 v 13:39 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Když se řekne Austrálie, většina z Vás si asi vybaví narudlou či oranžovou polopoušť s občasnými buši, kde žijí klokani a jim příbuzní vačnatci. Lidé v Austrálii se soustředí spíše na osidlování jejího východu, který je úrodnější a najdete tam také velká města jako Sydney a Perth. Zima v Austrálii existuje, možná ne taková, na jakou jsou zvyklí evropané, ale na nějaký čas také přebírá vládu ročních období. Ale před mnoha a mnoha miliony lety, kdy světu vládli dinosauři, po nebi létali létající plazi nebo-li pterosauři a v mořských vodách krájeli své suši mořští plazi, to bylo s Austrálií zcela jinak. Nejprve byl tento kontinent na severní polokouli. Tak tomu bylo v období Kambria. Pak se během stamilionů let přesouval více na jih. A výsledek byl takový, že narazil na dnes nejnehostinnější kontinent ze všech, který ještě k tomu ani ve 21. století není lidmi obydlený-Antarktida. Tehdy, před více než 100 miliony lety (to bylo asi ve středu období Křídy) se už Velký jižní kontinent, odborně zvaný Gondwana, rozpadal. Jižní Amerika a Afrika nebyly s Antarktidou spojeny, ale Austrálie ještě ano. Také byla více na jihu než dnes. To znamená, že zde panoval led a sníh, stejně jako na sousední Antarktidě. Střídaly se zřejmě všechna čtyři roční období. Léto bylo nejteplejší a také nejkratší, naopak nejdelší a nejkrutější byla mrazivá zima. Těžko říct, kolika stupňů tehdy mohla dosahovat teplota v dnešní teplé australské buši-je možné, že to bylo i více než -20°C! I tak odsud známe zkameněliny dinosaurů, jako je malý ornithopod Laellynasaura, velký býložravý Muttaburrasaurus, příbuzný známému Iguanodontovi, velikánský Wintonotitan nebo dravý Australovenator. Žili zde i ptakoještěři. Také právě díky těmto nálezům "dinosaurů z ledu" vědci předpokládají, že pravěcí veleještěři byli teplokrevní, jinak by v tehdejších podmínkách nemohli přežít. V období Triasu a Jury nebyl na pólech žádný led, výkyvy počasí nebyly příliš časté a po celé planetě bylo prakticky stejné podnebí. Ale v Křídě se tato rovnováha změnila, objevily se roční období a právě zima, který v mírném a subpolárním pásu byla a je tak mrazivá, dávala tehdejším obyvatelům Austrálie pořádně zabrat...

Omlouvám se za trochu horší kvalitu rámečku i nápisu v obrázku, ale bohužel nemám prostředky k tomu, abych je "rozostřil". Doufám, že se Vám tento článek líbil, i když mne napadl jen čirou náhodou!

Krokodýli z dob dinosaurů-Malawisuchus

29. ledna 2014 v 14:19 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Opět jsou tu Krokodýli z dob dinosaurů, tentokrát jedenáct dní po poslední části. Dnes se zaměříme na slíbeného Malawisucha...

Druh: Malawisuchus mwakasyungutiensis
Délka: 60 centimetrů
Doba, ve které žil: Raná Křída, před 120 miliony let.
Malawisuchus byl pojmenován po místě, kde došlo k jeho objevu. Jeho jméno doslova znamená "krokodýl z Malawi". Byl nalezen konkrétně na severu Malawi v oblasti s dlouhým názvem Mwakasuyunguti, podle níž dostal své druhové jméno. Je znám jediný druh tohoto fascinujícího dávno vyhynulého plaza, M. mwakasyungutiensis (jak již bylo uvedeno nahoře). První nález pochází z roku 1989. Popsán byl však doopravdy až o som let později, roku 1997 a popisu se ujala Elizabeth Gormani. Nejdříve byl zařazen do čeledi Notosuchidae, kam patří také známější Notosuchus, ale dnes je možná více uznáván jako zástupce čeledi Candidodontidae, která však byla vědci "založena" až roku 2002. Malawisuchus však patřil do podřádu Notosuchia. Tento malý krokodýl, dlouhý pouhých 60 centimetrů (nebyl to žádný obr a v dobách dinosaurů jen pidižvík), měl silný krk a končetiny zřejmě dobře uzpůsobené pro běh. Byl to tedy suchozemský krokodýl. Jeho zuby se údajně dokonce podobaly savčím zubům, což však u některých prehistorických krokodýlů není zrovna výjimka. Malawisuchus zřejmě lovil malé obojživelníky, vzhledem k tomu, že jeho velikosti dorůstala zrovna narozená mláďata i menších dravých dinosaurů, na ta si troufnout nemohl. Tento krokodýl žil prostě ve stínu dinosaurů...


Obrázky z www.karencarr.com . Příště Leidyosuchus, příbuzný ohromného Deinosucha!!!

Knihy o pravěku: Putování po pravěku

28. ledna 2014 v 15:43 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Putování po pravěku je jednou z mnoha dalších knížek známého a předního českého paleontologa Bořivoje Záruby. Tato malá, ale přesto krásná kniha začíná po otevření časovou osou. Ta končí u Permu, ale na úplném konci knihy zase pokračuje od Triasu až po současnost. Ilustroval ji, stejně jako všechny obrázky v knize, světoznámý malíř pravěku Zdeněk Burian. Jsou zde však i velmi pěkné fotografie různých zkamenělých kostí nebo geologických útvarů. Putování po pravěku má celkem 15 kapitol, z toho patnáctá je něco jako test a jmenuje se "Úkoly pro badatele aneb Četli jste pozorně?" a jsou tu celkově jednoduché a zábavné otázky. Už podle názvu Putování po pravěku je jasné, že knížka je něco jako rychlý průvodce cestovatelů celkou geologickou historií Země. Vždy tu najdete malý zápisníček, který obsahuje v jednoduchých heslech nejdůležitější uvedená fakta a na další straně je pochopitelně rozsáhlý článek s velkými Burianovými obrázky. Každé období má znamení, symbol pro životní podmínky na souši a pod vodou a u čtvrté kapitoly je také výjimečně obrázek zobrazující Afriku a sněhovou vločku. Možná tu nevystupuje tolik pravěkých zvířat a ukázana jsou spíše ta známější, ale kniha je vážně vydařená...

Základní údaje:
Autor: Bořivoj Záruba,
rok vydání: 2008 (je to stále v prodeji ale již ne všude),
počet stran: 32.

Snad ještě někdy napíšu popis nějaké knihy, ale brzy to rozhodně nebude!

Cacops

27. ledna 2014 v 15:48 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Cacops je pravěký obojživelník z čeledi Dissorophidae. Jeho podivně znějící jméno má v překladu z latiny ještě podivnější význam: "jako slepý muž". Tento živočich žil v období Permu. Jeho zkamenělé pozůstatky byly objeveny především na jihu Spojených států amerických. Cacops nebyl zrovna obr. Od čenichu až po špičku krátkého a zavalitého ocasu měřil 40 centimetrů. Zvíře je také známo svým pozoruhodným pancířem, který se táhl po celé páteři. Tyto kostěné desky byly zvlíště zesílené a ploché a Cacops se tím tak trochu podobal pásovci. Obrněn byl však také téměř po zbytku svého těla. Vědci si myslí, že tento tvor měl podle nalezené lebky velmi dobrý sluch. Sluchové otvory byly pravděpodobně potaženy tenkou membránou. Tato membrána se při vyluzování jakéhokoliv zvuku pohybovala jako ušní bubínek. Období Permu, ve kterém Cacops žil, bylo také obdobím velkých mocných masožravců, v podstatě prvních velkých dravých plazů na Zemi. Malý obojživelník musel být výborně vybaven pro život v tůních, kam často chodili zahnat žízeň hladoví predátoři, jinak by nepřežil...
Cacopsův popis můžete najít například v knize Dinosauři - Speciální průvodce od Gerrieho McCalla.

Příště obojživelný Diadectes!!!

Křídla k boji a ne k letu

26. ledna 2014 v 10:31 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Svět pravěku je stále plný tajemství, ale některá se stále dají rozluštit. Tentokrát to byl například jeden prehistorický pták, jehož křídla překvapivě nesloužila k letu...

Teprve před 10 000 lety vyhynul druh ptáka, který byl velmi zajímavý jedním svým zvykem. Tento živočich, zvaný Xenicibis xympithecus, žil na jednom z nejznámějších ostrovů ležícím ve Velkých Antilách v Karibském moři: Na Jamajce. Jiný název pro tohoto pravěkého tvora zní jamajský ibis. Byl to velký druh ibise, vážil asi 2 kilogramy a byl to endemický druh, žijící pouze na ostrově Jamajka. Zároveň byl jediným druhem scého rodu Xenicibis, jemu nejbližší příbuzný rodu Apteribis žil totiž až na dalekém havajském ostrově Hawaii. Jamajský ibis měl velká, zahnutá křídla. Záprstní kost byla neobvykle velká. Mohl tento pták létat? A k čemu taková křídla sloužila? Takovou otázku si položili vědci, kteří se dali před nějakou dobou do znovuobnoveného výzkumu tohoto pozoruhodného ptáka. Takže jamajský ibis byl nelétavý pták. To ostatně bylo patrné z nálezů už dříve. Ovšem, křídla byla ještě delší než u jiných ptáků, kteří nejsou schopni letu. Ornitologové odhalili, že křídla sloužila jamajskému ibisovi jako zbraň! Pokud byl tento tvor napaden predátorem, ibis jednoduše použil svá velká křídla jako účinnou obranu. Pokud by takové schopnosti neměl, byl by již dávno přepaden nějakým dravcem ze zákoutí, protože na Jamajce dodnes najdete nebezpečné hady, kteří si velice rádi pochutnávají na neopatrných ptácích. Svými velkými křídly však mohl odstrašovat i potencionální soky svého vlastního druhu, kteří jej chtěli připravit o území. V tom nebyl jamajský ibis sám. Mnoho jiných, i dnes žijících ptáků, používá svá křídla k zastrašování nepřátel vlastního druhu, a své ochmýřené končetiny tak každopádně použávali i dinosauři z dob dávno před lidstvem...


Chtěl bych velmi poděkovat především stránkám www.dinosaurss.blog.cz a www.bbc.co.uk/news za to, že jsem díky nim zjistil mnohé informace o tomto pradávném ptáku...

Hrůzná zima v Americe

25. ledna 2014 v 10:35 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Pro dnešek se trochu vzdálíme dinosaurům... Pokud sledujete události v televizi, noviny nebo jen tak narážíte na různé informace na internetu, určitě jste už zaznamenali, jakou děsivou zimu právě prožívá Severní Amerika. Mnoho zpráv o tom chodilo především na počátku ledna, teď se na chvíli odmlčely, ale krutá zima zase Ameriku zasáhla a podle toho to také v médiích vypadá. Fotografie zmrzlých domů, aut nebo dokonce Niagarských vodopádů jako z křišťálu už obletěly celý svět. Ve Washingotonu před pár dny napadlo na některých méně udržovaných místech dokonce 40 centimetrů sněhu, byly zavřeny úřady i školy, zpožděno bylo dokonce více jak 3000 letů a teplota se pohybovala okolo -15 až -20°C. Silnice byly nesjízdné a v Marylandu dokonce kvůli tomu zemřel i řidič. V Bostonu zase napadlo 46 centimetrů sněhu, 20 centimetrů v Massachussetts i v New Yorku a New Yersey na tom bylo podobně, jako Washington. Ledový vítr prý dosáhl rychlosti 50 kilometrů za hodinu. Teplotní výkyvy dokonce zaznamenali i v tropickém ráji-na Havaji. A Kanada na tom není o moc lépe, než USA. Tyto mrazy byly v Americe skutečně rekordní... Ovšem u nás by si mohla zima také trochu pospíšit. V posledních pár dnech se sice konečně začalo ochlazovat a napadla i malá vrstva sněhu, není to však tatáž zima, na jakou jsme mohli být zvyklí ještě před pár lety...

K nám zdá se takové mrazy bohudík nepřijdou, ale zima by trochu mohla projevit ochotu potěšit nás sněhem i tady. Možná se tak ale stane, protože má přijít menší ochlazení...

Správce dinosauřího parku - Komu patří Isle Of Die?

24. ledna 2014 v 9:57 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Snad si i tento pátek užijete deník Dana Jamesona, který je Správcem dinosauřího parku na ostrově v Tichém oceánu...

Komu patří Isle Of Die?

Dinosauří park zažívá krušné chvilky. Rodina Donalda Rodrígueze, pilota, který byl zabit nejpravděpodobněji Spinosaurem při odletu z Isle Of Die, po nás požadovala 12 milionů amerických dolarů. Poté, co jim zásilka s penězi v úterý večer přišla, dále již nic neřešili. Kostarická vláda však chce, aby nebyly na náš ostrov posílány žádné lodě. Stejně víme, že je to podvod. Rodríguez byl za celý život na šesti ze sedmi kontinentů, řídil přepravní letadla, byl to jeden z nejlepších leteckých expertů a vydělal si miliony dolarů, za které mu jistě vystrojila jeho rodina už dávno pomyslný pohřeb. Peníze od nás požadují jen jako náhradu za jeho život, což vůbec není pěkné. Většina veterinářů z toho dostala nepříjemnou vzteklinu (tedy, doslova). A komu vlastně patří Isle Of Die? Ostrov, ze kterého si přivážíme pravěká zvířata do naší rezervace? Polynéská vláda tvrdí, že do nedávné doby neobjevený ostrov vlastně patří jí. Předtím však na ostrově žádný člověk nestanul. Konečně, chce ho kolonizovat i Velká Británie, se kterou bychom se nejlépe domluvili. Expandovat by sem však chtěly i Spojené státy americké. Začínáme mít pomalu strach, jak bude tato bitva o ten ostrov svedena. Problémů přichází čím dál více. Nikdo předtím netušil, že se stane právě něco tak strašného! Ostrov nepatří totiž opravdu nikomu, ani nám. My odkoupili jen ostrůvek s Dinosauřím parkem, který patřil státu. Co ale bude s Isle Of Die, to nikdo neví...

A co v parku? Začíná stavba akvária pro naše dva Cryptoclidy. Oba bratři hezky rostou a daří se jim velmi dobře. Každý den snědí několik ryb. Dino rád louská ořechy svým stále sílícím zobákem, který je k tomu perfektně uzpůsobený. Rhamphorhynchus na nás začíná přes klec trochu útočit. Někdy jej jdu nakrmit, když on se náhle zvedne ze země, vzlétne a přistane na stěně klece a se strašným křikem se mě snaží odlákat pryč. Neznáme takové chování, ani vlastně nevíme, co to znamená. Tsintaosauři většinu dne tráví uvnitř budovy u kotce. Deště nám znemožňují vycházet ven. Malý deštík nikomu nevadí, ale hrozivé bouřky, které panují teď, jsou nesnesitelné. Doufejme, že to s námi dopadne dobře...

Další část v pátek příští týden! Pokud se Vám tento díl líbil, nezapomeňte komentovat nebo hodnotit hvězdičkami...

Soupis pravěkých žraloků-část 3.

23. ledna 2014 v 9:24 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po asi týdnu čekání je zde další Soupis pravěkých žraloků a já pevně doufám, že si jej s radostí užijete!!!

Název: Cobelodus,
délka: 2 metry,
výskyt: Illinois a Iowa v USA, střední až pozdní Karbon.

Měl nahrbený hřbet, velké oči a lovil pravděpodobně hlavonožce hluboko v tmavé části oceánu. Chrupavčité paprsky byly pohyblivé (byly totiž opatřeny klouby).

Název: Acrodus,
délka: 270 centimetrů,
výskyt: Velká Británie, období Triasu.

Byl objeven známou paleontoložkou Mary Anningovou. Obrázek je spíše ilistrační, protože o tomto druhu se toho mnoho neví.

Název: Plicatodus,
délka: cca 1 metr (?),
výskyt: Německo, Perm.

Plicatodus byl blízkým příbuzným více známého Xenacantha, který však žil v Karbonu. Plicatodus je známý z fosilních pozůstatků odpovídajících permskému období.

Název: Squalicorax,
délka: 2 až 5 metrů,
výskyt: Severní Amerika, Evropa a severní Afrika v pozdní Křídě.

Tento velký žralok s asi 3 centimetry dlouhými zuby čelil nepřátelům pouze ze strany mořských plazů. Některými menšími se však živil. Na obrázku také plave za Claosaurem a je možné, že se živil i mrtvými dinosaury, které ze souše odplavily vlny do oceánu. Je známo devět druhů Squalicoraxe.

Upřímně doufám, že se mi tato část povedla a že jste si třetí část užili...

Pravěk v Čechách-Dýkozubec moravský

22. ledna 2014 v 10:04 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V dobách ledových u nás žila spousta zvířat, o kterých se dozvíte v dalšíéch částech. Byla však mezi nimi a jedna šavlozubá kočkovitá šelma...

Jméno: Homotherium moravicum (Dýkozubec moravský),
Období: Pleistocén, před 300 000 lety.
Doby ledové s sebou přinesly velké množství opravdových megabýložravců i na naše území. Ale Česká republika byla také domovem smrtonosných šelem. Dokladů o tom existuje mnoho. Představte si však, že zde žily i šavlozubé šelmy. Ne nadarmo se na konci jedné kapitoly ve Štorchových Lovcích mamutů objevuje "tygr machairodus", který uchvátí mamutí mládě, zatímco se dospělci stahují do ústraní. Pozůstatky tohoto machairoda byly nalezeny v Českém i Moravském krasu. Jedná se o druh, který žil přímo na našem území a rozšířen byl zjevně pouze ve střední Evropě. Homotherium je název pro rod šavlozubé kočkovité šelmy, která žila bezmála 4 miliony let ve velké části světa. Nejrozšířenějším druhem bylo Homotherium latidens, vyskytující se v suchých savanách Afriky už před 5 miliony let a vyhynulo tam teprve před 1 milionem let. Známo je i z kosterních pozůstatků objevených v Severní Americe, kde žilo v průběhu doby ledové a samozřejmě v Eurasii. U nás však žilo Homotherium moravicum-což se dá příhodně přeložit jako "dýkozubec moravský". Těžko říci, jak dlouhou dobu na našem území tento šavlozubec žil, jisté ale je, že zhruba pod dobu 300 000 let již jejich kosti v České republice nenalézáme. V Severní Americe vyhynuli před 100 000 lety, u nás to bylo pravděpodobně již dříve. Nešlo ale o jediný drun ohromné dravé šelmy, která tu v době ledové přežívala. O kořist musel dýkozubec moravský bojovat s dalšími vyspělými a nebezpečnými tvory...


První obrázek zobrazuje samici Homotheria se svými mláďaty, na druhém obrázku je nález moravského dýkozubce ze Stránské skály. Příště se budu věnovat mamutům, lvům jeskynním i dalším velkým zvířatům, která v Česku tehdy žila!