Duben 2014

Diplomy za Pterosauří soutěž

30. dubna 2014 v 17:38 | HAAS |  Naše soutěže
Je tu vyhodnocení Pterosauří soutěže! Do té doby, než jsem soutěž uzavřel, se přihlásili čtyři soutěžící, začež jsem moc rád. Sliboval jsem, že diplomy budou předány již brzy, a také tomu tak je. Asi jsem se nemýlil, když jsem napsal, že otázky nejsou těžké. Diplomy máte výjimečně všechny stejné (kromě barvy textu a rámečku), uznejte totiž, že tak krásných obrázků ptakoještěrů ve vhodné velikosti na internetu není zrovna mnoho... No, a nyní již přejděme k vyhodnocení!

Na prvním místě se umístil, stejně jako vždy, Deinonych! Získal 5 bodů, nechyboval v žádné z odpovědí...


Ale pozor! Na prvním místě neskončil sám! S 5 body se na této příčce umístil i Dinosaurss!


Už třetím soutěžícím, jenž se na prvním místě umístil, je opět s 5 body Martinoraptor!


A nakonec se na druhém místě s 3,5 bodu umístil Jano! Je škoda, že jsi u první odpovědi chyboval, prvním ptakoještěrem nebyl Dimorphodon (žijící až v Juře), ale mnohem primitivnější rody, jako Eudimorphodon, Preondactylus a mnoho dalších. U poslední otázky jsi nenapsal rok objevu Arambourgianie, takže jsem Ti nemohl dát za odpověď celý bod, avšak půlku jsi si určitě zasloužil! I tak doufám, že budeš s výsledkem spokojený!


Možná, že brzy napíši další soutěž a tak budu rád, když se znovu zúčastníte! Jen tak bych chtěl ještě připomenout, že v pondělí bude můj blog slavit půlkulatiny, doufám, že se sem v den narozenin opět podíváte!

Cistecephalus

29. dubna 2014 v 14:56 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Cistecephalus byl dicyonodont. Jednalo se o savcovitého plaza, tady lépe řečeno therapsida. Stejně, jako většina ostatních dicynodontů, i Cistecephalus žil v pozdním Permu. Vyskytoval se na území dnešní Jižní Afriky, včetně plošiny Karoo. Často se zřejmě stával obětí velkých dravců, jako byl Gorgonopsid nebo jemu příbuzný, malý Lycaenops. Cistecephalus patřil mezi rozsáhlou skupinu dicynodontů, kteří se přizpůsobili životu pod zemí. Mezi další řadíme například Diictodona nebo Robertii. Paleontologové to mohou říci zcela s jistotou, protože tělo Cistecephala bylo krátké a trochu plošší a navíc, přední končetiny byly trochu delší, než zadní. Podobně je tomu v současnosti u krtka. Cistecephalus měl dále malou, klínovitou hlavu s očima posazenýma nahoře. Pravděpodobně šlo o hmyzožravce, jenž vyhledával v pouštní půdě při okolí svých nor nejrůznější hmyz, červy, plže a jiné bezobratlé. Nebyl příliš velký, dospělí jedinci sotva dorůstali délky 40 centimetrů, nejčastěji měřili pouhých 33 centimetrů a vážili pár gramů. Je také jedním z prvních kdy objevených dicynodontů, za jeho povědomí můžeme poděkovat slavnému vědci Richardu Owenovi...
Popis tohoto malého tvorečka najdete v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat z roku 1991.

Příště Ericiolacerta!

Oceán Panthalassa

28. dubna 2014 v 14:51 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Oceán Panthalassa je název pro obrovský praoceán, který existoval po velmi dlouhou dobu prvohorní éry a "zanikl" až v Triasu, první epoše druhohor. Je to vlastně souhrnný název pro celý tehdejší původní světový oceán. Dnes světový oceán tvoří Atlantický, Severní ledový, Tichý a Indický oceán (někdy se ještě uvádí i Jižní oceán okolo Antarktidy). No, a Panthalassa nebyl nic jiného, než starý název pro všechny tyto velké vodní plochy. Tehdy ho samozřejmě tvořily jiné oceány, než dnes, Atlantik ještě dlouho potom nevznikl. Panthalassa obklopoval subkontinent Pangaea. Tvořil jej především dnešní Tichý oceán a legendární moře Tethys (viz. rubrika Podivuhodné zprávy ze světa pravěku). Někdy je tento obrovský praoceán označován za předchůdce dnešního Tichého oceánu. Panthalassa existoval po obrovsky dlouhou dobu, ale ke konci Triasu se začala Pangaea rozpadat. V důsledku toho oceán před 220-200 miliony let úplně zanikl. Voda se provavila mezi dvě nové pevninské masy, Velký severní kontinent (Laurasie) a Velký jižní kontinent (Gondwana). Moře Tethys však nezaniklo. Někteří vědci se však domnívají, že Panthalassa by se mohl "znovuobjevit", stejně jako prakontinent Pangaea. Jde totiž o to, že v současné době se pevninské desky pohybují směrem k sobě. Znamená to, že jednoho dne do sebe narazí a spojí se. Tím by měl teoreticky, pokud by se náhodou pohyb desek změnil, vzniknout jediný velký kontinent. Původní praoceán byl samozřejmě domovem pro naprosto překypující a úžasné společenstvo živočichů, od podivných žraloků přes obrovité hlavonožce až po slavné mořské plazy, kteří se začali vyvíjet zrovna v době, kdy termín Panthalassa pro vodní plochu už téměř přestával platit. Rozpad Pangaei a termínový zánik Panthalassy je však neohrozil, což znamenalo, že vládli až do konce druhohor, kdy všechny tyto veliké plazy postihlo vymírání odstartované pádem meteoritu na mexický Yucatán...


Helicoprion, jeden z mnoha obyvatelů Panthalassy


Pterosauří soutěž

27. dubna 2014 v 10:54 | HAAS |  Naše soutěže
Dnes jsem si tak řekl, že bych pro Vás mohl připravit malou soutěž, a okamžitě mne napadlo téma: Ptakoještěři nebo-li pterosauři. V soutěži je celkem 5 otázek, za každou z nich je jeden bod. Vítězem bude samozřejmě ten, kdo bezchybně zodpoví všechny otázky a nasbírá tak plný počet bodů. Pokud se to nestane, vyhraje hráč s nejvyšším počtem bodů. Odpovědi na otázky můžete psát do komentářů, může se však stát, že některý z hráčů by pak Vaše odpovědi mohl opsat. Vadí-li Vám to, posílejte odpovědi na můj e-mail haasvojta@volny.cz. Odpovědi posílejte ve formě zprávy, nikoliv v žádném jiném souboru! Mohlo by se totiž stát, že bych program neotevřel a Vaše zpráva by tak skončila ztracena. Počet soutěžících je neomezený!

A teď se již můžete vrhnout na tyto otázky:

1. Který rod pterosaura je prozatím nejstarším známým? V případě, že by jich bylo více, napište minimálně dva.

2. Byl Pterodaustro větší, než Tapejara?

3. Je Hatzegopteryx největším známým pterosaurem? Ano, nebo ne?

4. Napište alespoň tři evropské země, v nichž byly nalezeny zkameněliny Pterodactyla.

5. Ve kterém roce a na kterém místě byla objevena Arambourgiana? Napište také, jak velké bylo její rozpětí křídel.

Diplomy dostanete všichni zřejmě stejné, ale trochu je barevně odliším. Předám Vám je v co nejbližší době, soutěž bude brzy uzavřena. Přeji Vám hodně štěstí a doufám, že se Vás zúčastní co nejvíce (neměly by to být totiž těžké otázky)!

Krokodýli z dob dinosaurů-Leidyosuchus

26. dubna 2014 v 10:08 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Druh: Leidyosuchus canadensis,
Délka: 4 metry,
Doba, ve které žil: Pozdní Křída, před 75 miliony let.
Leidyosuchus byl pravěký krokodylian, patřící do stejné skupiny, jako obrovitý Deinosuchus nebo dnes žijící aligátoři. Během pozdní Křídy obýval řeky pravěké Kanady. Leidyosuchovy pozůstatky byly odkryty ve slavné formaci Dinosaur Provincial Park v Albertě! Po dlouhá léta se paleontologové domnívali, že Leidyosuchus měl velmi mnoho druhů, z nichž některé přežívaly dokonce ještě do raných třetihor, Paleocénu a Eocénu. Dnes je však uznáván jediný druh, Leidyosuchus canadensis. Ostatní druhy byly totiž jinými rody aligátorů a krokodýlů, mnohé z nich byly dokonce zařazeny pod nově vytvořený druh Borealosuchus. Leidyosuchus byl pochopitelně masožravec. Měřil 4 metry, stejně jako dnešní krokodýl mořský. Jeho lebka dosahovala délky 40ti centimetrů. Čelisti byly vyzbrojeny velmi silnými zuby. Byly uzpůsobeny k pronikání do kůže a masa těla dinosaura, jež lovil. Své jméno tento krokodýl dostal od Lawrence M. Lambeho, slavného hledače fosílií, který objevil v Albertě mnoho nových druhů vyhynulých, druhohorních živočichů. K pojmenování došlo roku 1907. I když se z Leidyosucha mnohé nenašlo, ve skutečnosti došlo pouze k nálezu té 40ti centimetrové lebky, paleontologové se mohou domnívat, jakým způsobem žil. Je pravděpodobné, že uchvacoval malé dinosaury nebo jejich mláďata, když se přišla k vodě napít. Jeho jméno znamená "Leidyho krokodýl". Byl to skutečně úchvatný a nádherný tvor...


Omlouvám se, že jsem nepředložil nějaké rekonstrukce tohoto krokodýla, ale lepší obrázky jsem už na internetu nenašel. Budete se muset spokojit jen s těmito fotografiemi lebky...

Správce dinosauřího parku - Eric na svobodě

25. dubna 2014 v 8:34 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Dinosauří park zažívá i nadále problémy. Jak se Dan Jameson vypořádá s útěkem jednoho z nejnebezpečnějších dravců, ubytovaného na ostrově? Doufám, že se Vám tato část zalíbí...

Eric na svobodě

Jedním z nejosobitějších a nejpřizpůsobivějších obyvatel naší přírodní rezervace je Erythrosuchus Eric. Oliver nám ho přivezl již před mnoha týdny. Dosud žil Eric ve své ohradě, ale před pár dny se mu ji podařilo zničit. Fred, který nebyl v tu chvíli příliš daleko, se ho ihned pokusil uspat, ale šipka s anestetiky se od Ericovy kůže odrazila a ten sám rychle unikl mezi keře. Když jsem na místo přijel já, byl už dočista pryč. Vyslali jsme s Fredem okamžitě hlídky po celém ostrově. Zajeli jsme až k ohradě dvou Lagosuchů. Také tam nebyli. Nedokázal jsem si to vysvětlit, tedy až do té chvíle, kdy jsem si všiml velké díry v plotě. Lagosuchové však byli jen pár desítek metrů od ohrady a chytali mouchy a jiný hmyz. Fred je okamžitě chytil do sítě a převezl do provizorní ohrady. Poté mi zavolal jeden pracovník z přístavu, že před chvílí viděl téměř pětimetrového tvora, jak se rychle plazí do mořské vody. Nemeškali jsme a vyjeli na pláž. David, tak se ten pracovník jmenoval, nám vysvětloval celé vniknutí Erythrosucha na pláž, mluvil o tom, jak slyšel vrzání a skřípání podlahy a hrůzu budící dech přímo za dveřmi jeho pracovny. Na moře jsme vyslali tři motorové čluny. Zpátky se ale vrátily jen dva. Erythrosuchus opravdu přečkával odpoledne v mořské vodě a jakmile se nad ním objevil člun, vyskočil z vody, převrátil ho a sežral řidiče. Ostatní členové posádky, další dva muži, doplavali jak jen nejrychleji mohli na břeh. Tam je začal Eric honit až do té doby, co se vyšplhali na palmu. Až poté jsme Erica uviděli a chytili do veliké sítě. Konce jsme zabodli do písku. Eric se nemohl v síti ani hnout. Pak přišla anestetika, Eric pěkně usnul a momentálně se nachází, stejně jako ti dva Lagosuchové, v provizorní ohradě. Bude mi zase trvat týdny, než tu jeho ohradu opravím...

Navíc to není všechno, Tsintaosauři se pořád pokoušejí zbořit svůj plot. Přišel jsem se jim vysmát, ale oni se o to prostě pokoušejí stále znovu a znovu. Charles říkal, že by to chtělo větší a prostornější výběh, ale já na to nemám vůbec čas. V neděli jedu do Spojených států amerických, abych nám sehnal několik desítek schopných lidí. Možná s jejich pomocí dokážeme všechny tyto problémy vyřešit a stihnout denní úkoly z pracovního listu. Aby toho nebylo málo, vymyslel si ten blázen Oliver důmyslný plán, jak přivézt nějaké velké zvíře do naší rezervace. Včera jsme se pohádali a já na něj zařval, že dám výpověď. Oliver pak skoro rozbil dveře, když jimi bouchl. Zkrátka v Dinosauřím parku musíte pořád očekávat neočekávatelné...

Příští část očekávajte zase příští týden!

Nanshiungosaurus

24. dubna 2014 v 15:44 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Nanshiungosaurus ("ještěr z Nanshiungu") byl therizinosauroidní dinosaurus z pozdního období Křídy. Je pojmenován na počest lokace Nanshiung, území v Čínské lidové republice, na kterém byly objeveny jeho pozůstatky. Ostatně, Nanshiungosaurus se vlastně v Číně i vyskytoval. Stejně, jako všichni jeho příbuzní, Nanshiungosaurus byl vybaven dlouhými, ostrými drápy na předních končetinách. Byly tři a dosahovaly délky téměř půl metru. Samotný Nanshiungosaurus byl dlouhý 4 metry, výškou přesahoval člověka a vážil více než půl tuny, možná 600 kilogramů. Protože se zřejmě nenašly fosilizované zuby tohoto dinosaura, jež dokáží leccos prozradit, nevíme ani přesně, čím vším se tak mohl živit. Dlouhé drápy určitě mohl využívat ke shrnování listů z větví stromů. Jako důkaz k tomu svědčí i trochu užší zobák. Někteří paleontologové dokonce pokládají tyto smrtící zbraně za údajně výborný nástroj pro lov ryb. Další z vědců zase konstatují své vlastní předpoklady. Důkazy samozřejmě chybí a tak diskuse pokračují. Dokonce je i pravděpodobné, že Nanshiungosaurus byl vybaven lícními vaky, které zadržovaly zrovna pojídanou potravu. Ostatní therizinosauroidi i segnosauroidi byli zdá se všežravci, snad ani Nanshiungosaurus nebyl výjimkou. Měl malou hlavu a výrazné, čtyřprsté zadní končetiny. Při svých toulkách pravěkou krajinou si rozhodně musel dávat pozor, jelikož se mohl setkat s přímo hrůzu nahánějícími predátory...
Jeho popis můžete najít v knize Gerrieho McCalla "Speciální průvodce - Dinosauři od Allosaura k Tyrannosaurovi" z roku 2005.

Příště Elmisaurus!

Pravěk v Čechách-Obrovití chobotnatci

23. dubna 2014 v 14:24 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
K napsání tohoto článku mi pomohl především doslov z knihy Josefa Augusty "Zavátý život". V té můžete najít podrobnější informace...

Jméno živočicha: Deinotherium,
Období: Pozdní Miocén, před 10 milióny lety.
Roku 1863 se přihodila v Českých zemích, tehdejší součásti Habsburské monarchie, obdivuhodná událost. Na železniční trati vedoucí z Brna do České Třebové, v místech, kde cesta prochází Opatovském, zřítil se tehdy ohromný kámen u překopu. Dozorce trati Štěpánek musel takovému problému věnovat pozornost, aby mohly vlaky i nadále místem projíždět. Padlý kámen ovšem nezpůsobil problémy, nýbrž velikou radost. Svým pádem totiž zcela odkryl zachovalou kostru prazvláštního zvířete s nepříliš dlouhým chobotem a podivně vyhlížejícími kly, usazenými na dolní čelisti. Štěpánek byl velmi pohotový a okamžitě vytvořil nákres fosilie. Brzy nato byli na Opatovsko povoláni vědečtí pracovníci z Prahy, univerzitní profesor Julius Sax a Antonín Frič, pozdější slavný paleontologický pracovník, toho času však zatím jen asistent Národního muzea v Praze. Objev je určitě naprosto uchvátil. Ten tvor, kterého tam našli vtisknutého ve skále, byl Deinotherium. Leželo tam, uzavřeno v hornině z pozdního Miocénu a do té chvíle ještě čekalo na svůj tak významný nález. Pohřbeno bylo i s kmenem třetihorního jehličnanu. Z nějakého důvodu se tehdy Antonín Frič domníval, že díky tomu muselo zahynout přirozenou smrtí. Nicméně, kámen, který se tehdy odloupl a spadl na trasu železniční trati, byl vrahem. Až profesor Josef Augusta s pomocí archívu doktora Jaroslava Pernera dokázal usoudit, že smrt Deinotheria mělo tragický sklon (čímž se také zabývá jeho povídka Smrtící bouře, mapující smrt tohoto tvora na Opatovsku). Ještě jedním byl však tento nález výjimečný. Například famózní vědec Georges Cuvier předpokládal, že Deinotherium, známé v té době již z mnoha dalších částí Evropy, že jde vlastně o pravěkého tapíra. Důkazem pro něj byl fosilní chrup. Kvůli pozdějšímu nálezu z Německa zase došlo k mylnému tvrzení, jež tvrdilo jediné: Deinotherium je vyhynulý hroch. Ale až opatovské Deinotherium, tak výtečně fosilizované ve skále, prozradilo paleontologům skutečnost. Byl to obrovitý chobotnatec a je poctou, že žil i na našem území...


Na dvou přenídherných obrázcích vidíte Deinotherium v podání mistra Zdeňka Buriana. O čem bude další část, to Vám neprozradím, ale těšte se na ni!

Greererpeton

22. dubna 2014 v 15:36 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Greerpeton ("obojživelník z Greeru") byl jedním z prvních suchozemských temnospondylů. Na naší planetě se vyskytoval v raném Karbonu, před 345 až 328 miliony let. Na délku Greererpeton dosahoval až 1,5 metru a vážil asi 10 kilogramů. Hlava byla nízká, plochá a lebka celkově měřila 18 centimetrů. Páteř tohoto obratlovce tvořilo 40 obratlů, což je dvakrát více, než u ostatních temnospondylů. Tento tvor měl ještě mnohé z dob přechozích. Po svých předcích-rybách-zdělil rýhy na lebce, jež vyznačují přítomnost kanálků postranní čáry. Ta rybám normálně slouží k identifikování chvění a pohybu vody, pokud ji však také měl, jak ji Greererpeton využíval je nezjištěno. Protože se však lebka výborně zachovala, jsou si paleontologové v celku jistí tím, že střední ucho Greererpetona bylo spíše nevyvinuté. Znamená to, že se lišil od současných obojživelníků. I když je nález zachovalý, vědci si stále nejsou jisti, do jakých skupin mají Greererpetona zařadit. Někteří zastávají názor, že jde opravdu o člena skupiny Temnospondyli, značí o tom i mnohé podobné charakteristické znaky, ale někteří jej naopak považují za ichthyostegaliana. Co je však jasné, patřil do čeledi Colosteidae. Tato čeleď bývá naopak častěji přiřazována k rodině Anthracosauria. Nikdo neví. S určitostí však můžeme říci, že obýval bažiny pravěké Západní Virginie a šlo o dravce...
Popis Greererpetona najdete v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat z roku 1999, na straně 51.

Příště Cistecephalus!

Boj mezi příšerami: Tlustolebý souboj (2/2)

21. dubna 2014 v 10:22 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
A je tu další pokračování mého příběhu Boj mezi příšerami! Kdo se stane vítězem této bitvy? Pachycephalosaurus, nebo Dromaeosauři? To se již brzy dozvíte!

Boj mezi příšerami: Tlustolebý souboj, část 2.:
Dromaeosauři se shromáždili nedaleko ležícího Pachycephalosaura. Jeho stádo mu nevěnovalo žádnou pozornost. On sám také jen ležel a díval se kamsi do dálky. Dromaeosaurů bylo pět, Pachycephalosaurus byl sám. Pokud by se náhodou nestalo, že by se jeho stádo vrátilo a zachránilo ho, mohl by se stát objetí predátorů. Dromaeosauři se rozdělili. Tři jedinci zůstali na místě, zatímco další dva obešli planinu, aby jeden mohl na kořist zaútočit z druhé strany. Ten poslední Dromaeosaurus fungoval jako taková pojistka proti stádu Pachycephalosaurů, kdyby se náhodou dozvěděli, co se děje a vraceli by se s pomstou, tento Dromaeosaurus by zbytek své smečky varoval a všichni by tak byli schopni rychle zmitet. Pachycephalosauři totiž kvůli své tlusté lebce nejsou tak rychlí, jako Dromaeosauři. Tři dravci se připlížili až na deset metrů ke svému příštímu obědu. Poté zaútočili. Dvěma z nich se hned podařilo skočit býložravci na bok. Překvapený Pachycephalosaurus jen padl na zem. Třetího raptora už ovšem odrovnal silnou ránou do kotníku levé zadní končetiny. Noha byla zlomena a Dromaeosaur s bolestí ulehl k zemi. Pachycephalosaurus měl i tak velké problémy se zbylými dvěma nepřátely. Srpovité drápy, které mu zaryly do kůže, aby se na něm udržely, způsobily krvácení. Z boků Pachycephalosaura tak tekly proudy krve. Záložní hlídka mezitím čekala na druhé straně plání. Pachycephalosauří stádo uslyšelo bojovné hučení zvířete svého druhu. Zaposlouchali se a obrátili hlavy směrem k místům, odkud řev vycházel. Tak už docházelo k úplnému masakru! Raptor, který měl zaútočit z druhé strany, už svůj úkol také splnil. Nepovedl se mu ale skok a tvrdě dopadl na zem. Pádem si zlomil pravou přední končetinu a tak si ji opodál ošetřoval. Pachycephalosaurus se najednou mocně otočil a padl na bok. Rána sevřela dalšímu z dravců jednu přední končetinu. Váha asi sta kilogramů tak vykonala své. Poslední zdravý a ještě útokem zcela živý Dromaeosaurus začal vydávat sičivý zvuk, který se nesl na míle daleko. Záložní raptor vmžiku přiběhl. Byla totiž potřeba nějaká posila, když byli všichni ostatní odrovnáni. Ukázalo se, že i když tento tlustolebý dinosaurus prohrál souboj se starším jedincem svého druhu, nemíní se tak snadno vzdát v opravdovém souboji na život a na smrt. I tak byl ale již značně vysílen a odrazit ještě dva predátory pro něj muselo znamenat obrovský problém, zvlášť, když ani jeden z nich nemá sebemenší zanění, zatímco z něho vytéká řeka krve...


Stádo i poměrně hloupých Pachycephalosaurů se ale zachovalo trochu jinak, než si dravci mysleli. Tentokrát vydal mladý samec žalostné bučení. Ve skutečnosti se jednalo o volání o pomoc. Starý samec, který předtím svého mladého vrstevníka porazil, vyrazil vpřed. Žalostné bučení ale Pachycephalosaurus vydával zrovna ve chvíli, kdy už neměl nejmenší naději na přežití. Když starší samec přiběhl na místo bitvy, uviděl dva Dromaeosaury při obědě. Nemohl však přemýšlet, co se vlastně stalo, on prostě uslyšel volání o pomoc a vrhl se na Dromaeosaury, i když svému "příteli" už život zachránit nemohl. Rozběhl se proti jednomu z nich a silou své tlusté lebky jej vyhodil do vzduchu. Rána padla přímo do dravcova krku. Jakmile spadl, hlasitě sýpal bolestí. Druhý Dromaeosaurus popadl velký kus masa z kořisti a než se starý obránce naděl, už po něm nebylo ani památky. Jen krvavá stopa z fláku masa, jež směřovala k lesu, označovala, kam utečenec odběhl. Ti další Dromaeosauři, šetříce si zlomené ruce a nohy, nevěnovaly mrtvole žádnou pozornost. Starý samec se po nich však vrhl. Jednoho z nich opět téměř vyhodil do vzduchu. Druhý takřka utekl jeho zlosti, při útěku však nedával pozor na kamení při zemi a zlomil si děsivý srpovitý dráp. Nakonec všichni Dromaeosauři odběhli pryč. Zranění, která jim byla způsobena, musela být smrtelná, neboť tlustolebí ještěři dokáží při obraně napáchat pořádnou škodu. Žádná lítost nad smrtí mladého samce ale nepadla. Život pak šel dál, v časech, kdy smrt číhala na každém rohu a byla vlastně nevyhnutelná...

Název příští části zní "Srpodrápý souboj"! Pokud se Vám tento příběh líbil, komentujte, budu za to velmi rád...