Boj mezi příšerami: Tlustolebý souboj (2/2)

21. dubna 2014 v 10:22 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
A je tu další pokračování mého příběhu Boj mezi příšerami! Kdo se stane vítězem této bitvy? Pachycephalosaurus, nebo Dromaeosauři? To se již brzy dozvíte!

Boj mezi příšerami: Tlustolebý souboj, část 2.:
Dromaeosauři se shromáždili nedaleko ležícího Pachycephalosaura. Jeho stádo mu nevěnovalo žádnou pozornost. On sám také jen ležel a díval se kamsi do dálky. Dromaeosaurů bylo pět, Pachycephalosaurus byl sám. Pokud by se náhodou nestalo, že by se jeho stádo vrátilo a zachránilo ho, mohl by se stát objetí predátorů. Dromaeosauři se rozdělili. Tři jedinci zůstali na místě, zatímco další dva obešli planinu, aby jeden mohl na kořist zaútočit z druhé strany. Ten poslední Dromaeosaurus fungoval jako taková pojistka proti stádu Pachycephalosaurů, kdyby se náhodou dozvěděli, co se děje a vraceli by se s pomstou, tento Dromaeosaurus by zbytek své smečky varoval a všichni by tak byli schopni rychle zmitet. Pachycephalosauři totiž kvůli své tlusté lebce nejsou tak rychlí, jako Dromaeosauři. Tři dravci se připlížili až na deset metrů ke svému příštímu obědu. Poté zaútočili. Dvěma z nich se hned podařilo skočit býložravci na bok. Překvapený Pachycephalosaurus jen padl na zem. Třetího raptora už ovšem odrovnal silnou ránou do kotníku levé zadní končetiny. Noha byla zlomena a Dromaeosaur s bolestí ulehl k zemi. Pachycephalosaurus měl i tak velké problémy se zbylými dvěma nepřátely. Srpovité drápy, které mu zaryly do kůže, aby se na něm udržely, způsobily krvácení. Z boků Pachycephalosaura tak tekly proudy krve. Záložní hlídka mezitím čekala na druhé straně plání. Pachycephalosauří stádo uslyšelo bojovné hučení zvířete svého druhu. Zaposlouchali se a obrátili hlavy směrem k místům, odkud řev vycházel. Tak už docházelo k úplnému masakru! Raptor, který měl zaútočit z druhé strany, už svůj úkol také splnil. Nepovedl se mu ale skok a tvrdě dopadl na zem. Pádem si zlomil pravou přední končetinu a tak si ji opodál ošetřoval. Pachycephalosaurus se najednou mocně otočil a padl na bok. Rána sevřela dalšímu z dravců jednu přední končetinu. Váha asi sta kilogramů tak vykonala své. Poslední zdravý a ještě útokem zcela živý Dromaeosaurus začal vydávat sičivý zvuk, který se nesl na míle daleko. Záložní raptor vmžiku přiběhl. Byla totiž potřeba nějaká posila, když byli všichni ostatní odrovnáni. Ukázalo se, že i když tento tlustolebý dinosaurus prohrál souboj se starším jedincem svého druhu, nemíní se tak snadno vzdát v opravdovém souboji na život a na smrt. I tak byl ale již značně vysílen a odrazit ještě dva predátory pro něj muselo znamenat obrovský problém, zvlášť, když ani jeden z nich nemá sebemenší zanění, zatímco z něho vytéká řeka krve...


Stádo i poměrně hloupých Pachycephalosaurů se ale zachovalo trochu jinak, než si dravci mysleli. Tentokrát vydal mladý samec žalostné bučení. Ve skutečnosti se jednalo o volání o pomoc. Starý samec, který předtím svého mladého vrstevníka porazil, vyrazil vpřed. Žalostné bučení ale Pachycephalosaurus vydával zrovna ve chvíli, kdy už neměl nejmenší naději na přežití. Když starší samec přiběhl na místo bitvy, uviděl dva Dromaeosaury při obědě. Nemohl však přemýšlet, co se vlastně stalo, on prostě uslyšel volání o pomoc a vrhl se na Dromaeosaury, i když svému "příteli" už život zachránit nemohl. Rozběhl se proti jednomu z nich a silou své tlusté lebky jej vyhodil do vzduchu. Rána padla přímo do dravcova krku. Jakmile spadl, hlasitě sýpal bolestí. Druhý Dromaeosaurus popadl velký kus masa z kořisti a než se starý obránce naděl, už po něm nebylo ani památky. Jen krvavá stopa z fláku masa, jež směřovala k lesu, označovala, kam utečenec odběhl. Ti další Dromaeosauři, šetříce si zlomené ruce a nohy, nevěnovaly mrtvole žádnou pozornost. Starý samec se po nich však vrhl. Jednoho z nich opět téměř vyhodil do vzduchu. Druhý takřka utekl jeho zlosti, při útěku však nedával pozor na kamení při zemi a zlomil si děsivý srpovitý dráp. Nakonec všichni Dromaeosauři odběhli pryč. Zranění, která jim byla způsobena, musela být smrtelná, neboť tlustolebí ještěři dokáží při obraně napáchat pořádnou škodu. Žádná lítost nad smrtí mladého samce ale nepadla. Život pak šel dál, v časech, kdy smrt číhala na každém rohu a byla vlastně nevyhnutelná...

Název příští části zní "Srpodrápý souboj"! Pokud se Vám tento příběh líbil, komentujte, budu za to velmi rád...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi hady?

Ano 81.4% (397)
Pouze některé druhy 7.4% (36)
Určitě ne 11.3% (55)

Komentáře

1 martinoraptor martinoraptor | Web | 21. dubna 2014 v 11:49 | Reagovat

Tak to byl úžasný závěr. Musím říct, že ten Pachycephalosaurus byl dost dobrý.

2 dinosaurss dinosaurss | Web | 21. dubna 2014 v 16:12 | Reagovat

Tak to bylo naprosto parádní!! Velmi povedené!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama