Květen 2014

Záhada zvuku Bloop

31. května 2014 v 9:19 | HAAS |  Podivní netvoři
Často se stává, že při vědeckém výzkumu náhle přístroj zaznamená cosi, co výzkumníci ještě stále neznají. Takovým případem je i tato záhada. Roku 1997 totiž američtí vědci ze stanice NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) zachytili velmi zvláštní zvuk. Místo působení zvuku se nacházelo na severozápad od pobřeží Jižní Ameriky, na 50 stupních jižní šířky a 100 stupních západní délky. Tehdy poslouchalo podivný výjev hned několik výzkumných stanic současně a kupodivu, hluk se ještě párkrát zopakoval. Pokud si zvuk poslechnete, zřejmě se Vám vybaví něco jako ohromná velryba. Vědci z celého světa stále dumají nad působitelem toho zvuku. Nahrávka dostala jméno Bloop. Někteří odborníci si myslí, že takový hluk by musela vydávat asi 200 metrů dlouhá velryba, což se zdá takřka nemožné-nicméně hloubky jako ty, v nichž byl zvuk zaznamenán, nejsou prozkoumány, stejně jako jejich tajuplní obyvatelé. Mezi jinými kolují spíše domněnky o srážkách ledových ker až kdesi v Antarktidě. Vzhledem k poloze výskytu zvuku by se to zdálo pravděpodobné. Ale jak by mohla srážka ker vyvolat tón tak podobný živočišnému původu? Další pravděpodobnou teorií je zřejmý výskyt neznámého a velice mimozemsky vyhlížejícího tvora žijícího v oceánech, jenž je vybaven velikým zvukovým aparátem, takovým, který vědci doposud neměli šanci zkoumat. Tvor to může být klidně malý, ale jeho zvuky se mohou nést mořem na stovky kilometrů daleko. Nikdo však neví. Posuďte sami, nahrávku si poslechněte zde: https://www.youtube.com/watch?v=OBN56wL35IQ .

Obrázek zachycuje fiktivní vzhled tvora typu Bloop (jedná-li se o živočicha) v porovnání s plejtvákem obrovským, největším živočichem naší planety...

Správce dinosauřího parku - Pterosauří útes

30. května 2014 v 13:24 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správci dinosauřího parku Danu Jamesonovi se ženou problémy neustále kolem hlavy. Ale může se stát i něco trochu odlišného? To se dozvíte v dnešní části...

Pterosauří útes

Na vlastní nebezpečí vyjeli američtí vědci k Isle of Die. Moře i vzduch jsou zde nebezpečné, o čemž jsme se v minulých týdnech mohli zcela jistě přesvědčit. Posádku tvořili pouze čtyři lidé: Tři vědci a pilot letadla, se kterým přiletěli. Zdá se, že Spojené státy si dělají stále větší a větší nárok na Isle of Die. Tentokrát šlo však pouze o výzkumný projekt. Výzkumníci našli velmi zvláštní místo na jihovýchodní straně ostrova, které pojmenovali Pterosauří útes. Tuto obrovskou skálu starou stovky milionů let obývají kolonie nejrůznějších druhů ptakoještěrů, od malých druhů jako je Rhamphorhynchus po ty celkově velké, včetně šestimetrové Tapejary. Američané nahráli jejich zvuky na magnetofon, natočili 2,5 hodiny materiálu pro výzkumné účely a několik ptakoještěrů odchytili. Podle jejich informací je pouze změřili, zapsali si údaje a poté je vypustili, ale někteří ochránci přírody, zabývající se ekosystémem ostrova, vyslovili domněnku o zajetí zvířat a jejich přesunu na americkou pevninu. Nikdo si však nemůže být jistý, mají-li ochránci přírody pravdu, vědci určitě vše utají. Neobešlo se to však bez rizika. Na pilota prý zaútočil Dsungaripterus a drápy na nohou mu poškrábal levou ruku. Tak neslavně skončila ona expedice. Ještě důležitější je ale další záležitost. Britští oceánografové zachytili v moři jakési velmi podivné zvuky. Nahrávku pojmenovali "Bloop 2". Celkově se podobá tomu skutečnému záznamu. Tvoří ji však také obrovské dunění, při kterém se člověku nutně vybaví mihotající se bublinky v mořské vodě. Konec záznamu obsahuje něco jako zavrčení. Tentokrát se určitě nejedná o pohyb ledovců. Tentokrát je to jediný ohomný tvor, největší dravec prehistorického oceánu a hrozba toho dnešního-Kronosaurus...

Dinosauří park je ve svém rozkvětu. Silnice směřující do parku z východního přístaviště již bude brzy hotova. Dělníci tvrdí, že již v červenci po ni budeme moci jezdit. Alespoň to nám usnadní přepravu. Incidentů s pterosaury ve vzduchu jinak nepřibylo. Johann Detrow, muž, jehož jsme minulý týden zachránili, se zítra chystá opustit náš ostrov. Rezervaci pochválil a zasouhlasil s Charlesovým názorem o otevření parku jakožto atrakce. Ještě důkladněji nám popsal celou nehodu. Co se zvířat týká, daří se jim celkem dobře. V posledních několika dnech nemohu odolat trávení volného času v teráriích s želvami Testudo atlas a Ardeosaury. Oliver chce přivézt ještě nějaké menší plazy, ale prozatím konkrétní mise neplánuje. Tsintaosauři mne opět zlobí, trus nacházím vždy podél plotu, což špiní tyčky. Také jsme tu měli menší problém s uprchlou Othnielií. Již jsme ji chytili a vše je v pořádku. Mimoto jsem si však všiml, že jedna samice snesla vejce a stará se o ně. Nebyl jsem zatím blízko, ale podle kamery by jich mělo ve snůšce být pět. Na bližší informace si ještě počkejte!

Pokračování snad zase příští týden. Mimochodem, snad se tu v létě objeví další příběh, v němž budou vystupovat lidé a dinosauři...

Střet obou Amerik-část 3.-Srážka kontinentů

29. května 2014 v 15:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Je tu další část Střetu obou Amerik! Stále však očekávejte i další projekty, přibydou během příštího měsíce a dále v létě!

Střet obou Amerik-část 3.-Srážka kontinentů
Kdysi dávno, v obdobích Perm a Trias, byly všechny kontinenty spojeny v jednu celistvou masu zvanou Pangaea. Tato obrovská pevnina se však vlivem tektonických desek, vulkanické činnosti, zrodu Atlantského oceánu a možná snad i pádu meteoritu rozpadla na konci doby triaské. Pangaea se rozdělila na Laurasii a Gondwanu. Část Laurasie tvořila také Severní Amerika, část Gondwany zase Jižní Amerika. Na konci druhohor, v Křídovém období, se i tyto dvě velké pevniny začaly rozpadat. Severní Amerika však měla jakýsi kontakt s Eurasií a Afrikou, což je také důvod, proč mnohé z tamních druhů obývaly právě celou tu oblast. Avšak Jižní Amerika byla po 40 milionů let zcela izolována. Byl to vlastně ohromný ostrov, na kterém se za tu dobu stačilo vyvinou takové množství exotických savců. Samozřejmě, nebyli k nalezení nikde jinde na Zemi. Ale před zhruba 2 miliony lety, na začátku Kvartéru (čtvrtohor) a jeho první geologické periody, Pleistocénu, došlo k masivní srážce-Severní Amerika se spojila s tou Jižní. Mohly za to kontinentální desky. Ty se neustále pohybují, byť jen o pár centimetrů za rok, což je také důvod, proč se kontinenty neustále posunují k sobě a zase od sebe a pohled na naši planetu z vesmírných dálek se tak pomalinku mění. Tento proces probíhá stále a jednoho dne bude složení pevniny na naší planetě zaznamenané v atlasech a mapách jen dávnou minulostí. Když se srazí dva obrovské kontinenty, vyžádá si to samozřejmě ohromný hluk a možná i výbuchy sopek. Mnohá ze zvířat i v dalekém okolí tak tehdy zahynula. Ale srážka Amerik přinesla mnohým živočichům i rostlinám zcela nové možnosti: Rozšířit se na přilehlé území. Týkalo se to především spousty savců a ptáků. Druhy z Jižní Ameriky začaly putovat na sever, byli mezi nimi chudozubí savci či velcí draví ptáci z čeledi Phorushracidae, a stejně tak zvířata Severní Ameriky, od šavlozubých tygrů až po vlky a lišky, migrovala na jih. To však mělo jakýsi vliv na celou přírodu. Ekosystém se tím pádem fatálně změnil. Býložravci byli jako kořist vystaveni novým masožravcům, proti nimž neměli žádné obranné taktiky. Takové příběhy nás budou čekat příště...


Na prvním obrázku se nachází původní jihoamerický druh-Macrauchenia, na druhém vidíte dalšího jihoamerického kopytníka Toxodona, tentokrát však ve spárech původních severoamerických Smilodontů...

Pravěk v Čechách-Třetihorní plazi a obojživelníci

28. května 2014 v 8:38 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Včera jsem se začetl do příběhu s názvem "Jezero děsu" od Josefa Augusty a okamžitě mne napadlo další téma projektu Pravěk v Čechách. Zřejmě naposledy si budeme povídat o třetihorním Podkrušnohoří...

Místo: Podkrušnohoří,
Období: Mladší třetihory (Neogén), Miocén, před 10 miliony let.
V průběhu uplynulých dvou částí jsme si přiblížili zvláštní savce z Podkrušnohoří, od prajelenů a pratapírů až po děsivé dravé šelmy, jako například Amphicyon. Krátce jsme se zmínili i o velkých chobotnatcích, včetně úctyhodných Mastodontů. Dnes něco o studenokrevných zvířatech z Podkrušnohorské oblasti. Během současnosti najdeme v České republice velice zajímavé druhy plazů i obojživelníků. Z obojživelníků jsou zde zastoupeny žáby, mloci a čolci, z plazů zase pár druhů ještěrek, některé želvy (z nichž však mnohé jsou zavlečenými druhy) a pět druhů hadů. Dokázali byste si však přírodu tohoto středoevropského státu představit s velemloky působícími stejně působivě, jako ti čínští a japonští, a s dravými krokodýly lovícími stejným způsobem, jako jejich dnešní příbuzní na řece Maře v Africe? Vrátili-li byste se do Miocénního období, nejednalo by se o žádný sen. Velkým mlokem byl v tomto případě tvor zvaný Andrias bohemicus. Měřil 1 metr a nijak se pravděpodobně nelišil od svých potomků. Dalším poměrně známým praobojživelníkem byla žába rodu Palaeobatrachus. Zkameněliny Palaeobatracha jsou pro vědce vítaným dárkem, jelikož se na nich zachovaly i otisky svalstva a vnitřností. V mladších třetihorách však Palaeobatrachus, vodní žába podobající se dnešní drápatce africké, vyhynul. Co se plazů týče, bylo jich tu tehdy rozhodně mnohem více, než-li dnes. Veliké suchozemské želvy a jacísi ještěři, vzdáleně příbuzní varanům, tvořili jen malou část té obrovské rozmanitosti. Teplá jezera a říční proudy Podkrušnohoří obýval také krokodýl druhu Diplocynodon. Jeho čelisti byly dostatečně silné k tomu, aby strhly pod vodu třeba i dospělého Palaeomeryxe (prehistorického jelena velikosti daňka) či mládě Aceratheria (vyhynulého nosorožce). Jednalo se opravdu o nenasytné predátory. Úžasný ekosystém Podkrušnohorské oblasti plný exotických stromů a prazvláštních živočichů však na konci Miocénu postihla katastrofa. Již 50 milionů let připomínala změna klimatu po celé planetě Zemi jízdu na horské dráze. Pomalu přišlo nevýrazné ochlazení, ale velcí studenokrevní jim nedokázali odolat a tak vyhynuli. Nebylo to ale tak velké ochlazení, jako to, jež mělo přijít na začátku Pleistocénu...


Na prvním obrázku vidíte Palaeobatracha od slavného malíře Zdeňka Buriana. Na druhém se nachází krásný krokodýl Diplocynodon. Další část již brzy!!!

Knihy o pravěku: Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat

27. května 2014 v 14:04 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jelikož mám knih o dinosaurech opravdu hodně, rozhodl jsem se o nich psát tak trochu častěji. Neočekávejte nic pravidelného, ale zrovna dnes přichází další popis!

Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat s podtitulem "Obrazový almanach pravěkého života" je přenádhernou knihou o prehistorii, kterou snad doma musí mít každý velký zájemce o dávnou minulost! Celkově se vlastně jedná o publikaci velice podobnou encyklopediím o současných zvířatech, najdete zde ohromné množství popisů s ilustracemi (podle obálky se zde nachází dokonce 600 původních ilustrací). U každého druhu vyobrazeného vyhynulého živočicha najdete samozřejmě údaje jako jeho název, období, ve kterém žil, místa výskytu a velikost. Poté následuje už samotný popis. V celkově velice rozsáhlé knize pak najdete popisy vůbec prvních obratlovců, ryb, paryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Savci, asi nejvyspělejší skupinou obratlovců, také kniha končí. Publikace jde dále podle jednotlivých podřádů, infrařádů, čeledí, oddílů, o nichž se také mnohé dozvíte (vítaná pomůcka při charakteristice jednotlivých skupin obratlovců). O každé třídě se ze začátku také dozvíte množství vědeckých poznatků a fakta o její evoluci. Obrázky samotné jsou také detailní a na mnoho znaků poukazující, spousta z nich je dokonce použita i v jiných knihách (například Dinosauři-nalepovací encyklopedie, o které jsem psal snad před třemi lety). Začátek knihy ještě tvoří předmluva, úvod (členění času, jak vznikají fosilie, proměny Země atd.). Na samém konci (strany 300-303) najdete celkovou klasifikaci živočichů, seznam jiných knih o pravěku a seznam významných přírodovědných muzeí. Mě osobně se zdá tato kniha prostě úžasná a chcete-li najít skrytější zajímavosti o tvorech, o nichž jste se zatím ani nedočetli, je zkrátka napsána přímo pro Vás!

Údaje:
Autoři: Barry Cox, R. J. G. Savage, Brian Gardiner a Colin Harrison,
rok vydání: 1. vydání roku 1999, 2. vydání roku 2011 (stále snad v obchodech),
počet stran: 312.

Brzy popíši další ze svých knih!

Knihy o pravěku: Záhady pravěku v otázkách a odpovědích

26. května 2014 v 16:26 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Po delší době tu ode mne máte další popis knihy se zaměřením na dávnou minulost, kterou mám doma. Tentokrát jsem si vybral Záhady pravěku v otázkách a odpovědích...

Tato pozoruhodná kniha je opravdu skvělou publikací o prehistorii! Rozhodně se v ní dozvíte nové zajímavosti, anebo si osvěžíte již ty, o nichž jste slyšeli. Autorem této knihy známý český paleontolog Bořivoj Záruba, a podobně jako u jeho dalších knih, i zde se stal hlavním ilustrátorem Zdeněk Burian. Samotná kniha si pokládá vlastní otázky či témata, jaká nadšené dinosauří čtenáře mohou napadnout, například "Odkdy jsou na světě želvy?", "Kolik bylo trilobitů?" či "Jaké měli dinosauři předky?" a mnoho dalších. Kniha je rozdělena na 4 obsáhlé kapitoly s 90 tématy a (vycházím podle údaje na zadní straně obálky, neověřoval jsem si to počtem) 555 otázkami a odpověďmi na ně. Spolu s nimi jdeme víceméně z nejhlubší minulosti až do té nepříliš dávné, i když občas uděláme nějakou tu odbočku. Mimoto však na stranách 172-173 najdete také něco o pravěku v Čechách (název kapitoly "Exoti v Čechách"). O pár stran dále naleznete například zajímavý příběh lidského rodu! Dále Vás od strany 190 čeká shrnutí celé knihy již v klasickém textu, od starších prvohor po doby ledové. Konec ještě tvoří "Málo známé výrazy a termíny" a jejich vysvětlení a předsádka je dokonalou pomůckou pro rychlý přehled všech časových epoch od Azoika až po náš Holocén. Já sám si myslím, že tato kniha je rozhodně výjimečná, už jen kvůli tomu, jak je vůbec seskládána a prezentuje i občas neznámou či zavrhovanou pravdu!!!

Údaje:
Autor: Bořivoj Záruba,
rok vydání: 2012 (v obchodech stále),
počet stran: 214.

Jen bych chtěl napsat, že jsem právě nemocný, takže očekávejte trochu nižší aktivitu...

Střet obou Amerik-část 2.-Chudozubí, pokračování

25. května 2014 v 10:55 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Další část jsem se rozhodl, jak vidíte, napsat relativně brzy. Navíc, v brzké době přibydou i další projekty, možná i nejen ty slibované!

Střet obou Amerik-část 2.-Chudozubí, pokračování
Před 59 miliony let se v Jižní Americe, zcela izolované od okolního světa, objevili vůbec první chudozubí savci. Tito tvorové s redukovanými zuby (avšak někteří z nich ji mají přece jen mnoho) se stali brzy jedněmi z nejúspěšnějších přírodních výtvorů tohoto kontinentu. Před nějakými 2 miliony let se však Jižní Amerika srazila se Severní Amerikou, vznikl pevninský most, Panamská šíje. Znamenalo to pro chudozubé další šanci, jak uspět při osidlování planety savců? To rozhodně ano. Zatímco někteří zůstali ve své jihoamerické domovině a jejich potomci na místě vydrželi v podstatě dodnes, další se přizpůsobili životu v teplé Střední Americe. Mnoho z nich se však vydalo i na dalekou cestu k severu. Dnes je jediným severoamerickým chudozubým savcem pásovec devítipásý, o čemž jste se mohli přesvědčit v minulé části. Ale před pár tisíci a miliony lety takových savců vzkvétalo v Severní Americe mnohem více. Byli mezi nimi i obrovští lenochodi. Například takový Megalonyx, vážící jednu tunu. Ve státě Mexiko se usadilo Nothrotherium, pozemní lenochod známý především díky nálezu kostry v hluboké jámně, smrt jedince je někdy přisuzována dravé kočce rodu Smilodon. Největším chudozubým bylo bezpochyby Megatherium, tento tvor měřil 6 metrů a obrovskými drápy si přitahoval listí z větví stromů přímo k ohromné tlamě! O expanzi na severoamerický kontinent se však snažili více opět pásovci. Jejich blízký příbuzný, Glyptodon, osídlil v Pleistocénu obě Ameriky, od Brazílie přes Panamu a Guatemalu až po jih Spojených států amerických. Doedicurus byl také prehistorickým pásovcem, měřil 1,5 metru na výšku a byl vyzbrojen hrozivou ostnitou koulí na ocase, vlastně tak trochu připomínal dinosaury ze skupiny Ankylosaurů. Jeho tělo bylo, podobně jako u Glyptodonta, pokryto velmi těžkým pancířem, tvrdším, než "chrániče" dnešních pásovců. Tito obři byli skutečně velmi přizpůsobiví. Konec doby ledové před zhruba 10 000 lety však mnohé z nich z naší planety definitivně vymazal. Druhy přežívající v jihoamerických a středoamerických tropech víceméně katastrofu přežily, zato v Severní Americe se počet druhů chudozubých zredukoval na maximální možné minimum. I tak se jedná o úspěšnou savčí skupinu. Velcí pásovci a pozemní lenochodi už sice dávno vyhynuli, nicméně stále mezi námi zanechali své pozoruhodné potomstvo...



Na obrázcích Megatherium a Glyptodon! Snad jste si tuto část užili, tu následující očekávejte příští týden!!!

Objev Charonosaura

24. května 2014 v 10:09 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po celá desetiletí byla za hlavní místo výskytu Lambeosaurinních hadrosauridních dinosaurů z období pozdní Křídy považována Severní Amerika. Až na začátku jednadvacátého století se však zjistilo, že i Asie byla jedním z jejich důležitých výskytišť. Jedním z nich byl i Charonosaurus, bizardně působící býložravec, velmi se podobající severoamerickému Parasaurolophovi. Jeho nálezci jsou bohužel neznámí, šlo ovšem zjevně o nějaké vesničany z obce Jiayin nedaleko řeky Amur v provincii Heilongjiang, což je nejseverněji položená provincie Čínské lidové republiky. Popisu se mu dostalo brzy po objevu, už roku 2000. Popis uskutečnil paleontolog Pascal Godefroit se svými kolegy. Jméno mu bylo zvoleno podle Charona, proto "Charonův ještěr". Na Charonosaurovi je na první pohled zvláštní jedna věc: Je nesmírně podobný už zmíněnému Parasaurolophovi. Měl dlouhý kostěnný hřeben na hlavě, jenž byl propojen s nozdrami a tlamou. Takové hřebeny měly všichni Lambeosaurinní hadrosauridi, ale jak je možné, že Charonosauří hřeben byl tak protáhlý a dlouhý? V Godefroitově popisu jsou sepsány všechny důležité údaje o velikosti tohoto býložravce, například délka 13ti metrů, která vědce při popisu opravdu zarazila-byl jedním z největších hadrosauriodních dinosaurů vůbec, předčil ho možná tak 15ti metrový Shantungosaurus. Avšak příbuznost k Parasaurolophovi byla ještě více zarážející. Hřeben se nedochoval celý, ale podle kostěnných pozůstatků tam přece jen byl. Charonosaurus však žil podle výzkumu vrstev, v nichž byl objeven, o 8 milionů let později, než Parasaurolophus. Dodnes paleontology napadají otázky týkající se možné migrace Parasaurolophů do Asie a výsledkem evoluce vznik nového rodu Charonosaurus. Nikdo si však není jistý. Chtělo by to nalézt více fosilního materiálu. Na ten si snad budeme muset počkat. Možná pak bude příběh o objevu Charonosaura ještě obsáhlejší...

Tak, doufám, že se Vám tento článek líbil. Zítra pro Vás napíši pokračování projektu Střet obou Amerik!

Správce dinosauřího parku - Zřícené letadlo

23. května 2014 v 13:52 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Opět přišel pátek, a to na mém webu neznamená nic jiného, než další epizodu Správce dinosauřího parku! Snad se Vám bude líbit...

Zřícené letadlo

Za posledních několik měsíců se to v okolí našeho parku jen hemží různými problémy. Už několikrát nám utekl Siamotyrannus, dokonce i Erythrosuchus (přečtěte si předchozí části), oceán křižuje ohromný Kronosaurus, jenž má být brzy zlikvidován, k tomu všemu se několik států pře o vlastnictví blízkého ostrova Isle of Die a teď se objevila další potíž. Stalo se to včera ve dvě hodiny v noci. Všichni jsme pokojně odpočívali ve svých chatkách, zvířata hezky spala, všechny naše "poklady" jsem ještě večer nakrmil a měl jsem z dobrého skutku výborný pocit. Zrovna se mi zdál sen o čokoládové zmrzlině, kterou jsem si odložil na stole a šel nakrmit hmyzem naše Lagosuchy-když jsem se však vrátil do svého sídla, uviděl jsem Olivera dojídajícího kornoutek. Vyběhl jsem k němu-a pak sen skončil. Ozvalo se hlasité "Buch!", což mě probudilo, a rázem jsem uslyšel nadávky pracovníků našeho parku v mém sousedství. Vyběhl jsem v domu jen pyžamu a bosý. "Co je?! Co se stalo?!" ptal jsem se ostatních. Nikdo mi nebyl schopen v tom řevu odpovědět. "To ten chytrák Ted! Ředitelovi parku se asi zase zacpal výfuk od auta!" rozesmál se jeden dělník. "Támhle! Podívejte! Támhle!!!" začal později křičet Stephen, jeden z krmičů. Ukazoval na svítící objekt na moři. Bylo to letadlo! O pár minut později jsme vyslali k místu čluny. Jednalo se o značné riziko a my měli takové štěstí, že se pod nimi vůbec neobjevil obávaný Kronosaurus. Letadlo se už potápělo. Jeho levé křídlo vyčnívající do výšky hořelo a valil se z něj dým. Místo bylo cítit po hořícím benzínu. Prozkoumat vnitřek bylo nemožné, byl buďto zatopený vodou, nebo se pálil v ustupujících plamenech. V takovém pekle nemohl nikdo přežít. Ale kupodivu po chvíli, zatímco čluny hlídkovaly v okolí po zachráněných, ozvalo se volání. Jediný muž tu katastrofu přežil. Vysílený plaval v moři, obalený v padáku a nahlas kašlal. Nebyl schopen říci jediné slovo, jen když ho chlapi vytáhli do člunu, v angličtině poděkoval, ačkoli kašel jeho slova brzdil. Poté upadl do hlubokého spánku. Více informací jsme se dozvěděli včera k večeru, to se totiž muž probral...

"Letadlo spadlo v důsledku útoku nějakých velkých létajících zvířat, byli to ptakoještěři, takoví z těch filmů, připomínali mi jednoho divnýho tvora z Putování s dinosaury z roku 1999, ale nemůžu si vzpomenout, jak se to jmenovalo. No, prostě měli na hlavě takový zvláštní útvar, nevím, jak to popsat. Bylo jich pět, možná i víc. Začali vrážet do křídla letadla a to se za chvíli zřítilo. Vyskočil jsem únikovým východem a křičel na ostatní, aby provedli to samé. Ale strach z pádu do moře byl asi silnější než strach ze smrti v plamenech a tak chudáci zemřeli... Jsem pouhý úředník z USA a letěl jsem do Paficiku na dovolenou, bylo to letadlo plné turistů..." řekl. Představil se jako Johann Detrow. Bylo nám hned jasné, který druh pterosaura na letadlo zaútočil. Tapejara. Pokud jsou opravdu tak agresivní, jako to muž Detrow vylíčil, znamená to, že nejenže vodní prostor okolo našeho ostrova je v nebezpečí, ale dokonce se už nemůžeme přepravovat ani vzduchem... Začínají mne teď napadat otázky typu: "Kolik mi ještě zbývá ze života?" Doufám, že se to nějak vyřeší, protože nás začíná zachvacovat veký strach!

Pokračování příště!!! Co myslíte, jak takový problém Dinosauří park vyřeší?

Střet obou Amerik-část 1.-Chudozubí

22. května 2014 v 12:35 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Začínám neočekávaný projekt s názvem Střet obou Amerik, který se bude zabývat putováním živočišných druhů ze Severní do Jižní Ameriky a zase naopak. Pokusím se ho vydávat často... Snad si první část užijete!

Střet obou Amerik-část 1.-Chudozubí
Chudozubí jsou velice zvláštní skupinou savců. Tito živorodí tvorové mají totiž redukovaný chrup, narozdíl od ostatních řádů. Jedná se o starobylou skupinu, kterou tvoří nějakých 30 druhů. Vyskytují se pouze v Severní a Jižní Americe... Ale kde vlastně leží jejich původ? To bychom se museli vrátit do dávné minulosti, kamsi do třetihor (Terciéru) a navštívit jižní americký kontinent. Toto území totiž bylo po 40 milionů let od světa zcela odděleno. Savci, ptáci i ostatní živočichové, jež se sem dostali o miliony let dříve, se ocitli na jakémsi ohromném ostrově. Jižní Amerika byla živoucí laboratoří, kde příroda začala experimentovat s různými živočišnými druhy. Savci mezi ně také patřili a již před 59 miliony lety vznikl nový řád-byli to právě chudozubí. Tento řád v jednadvacátém století reprezentují už jen tři známé rody ze čtyř čeledí: Mravenečníci, pásovci a na stromech žijící lenochodi (dělí se na dvě čeledě; dvouprstí a tříprstí). Izolovaný způsob života na jihoamerickém kontinentu stvořil z chudozubých opravdu prazvláštní zvířata. Mravenečníci se adaptovali pro chytání termitů a mravenců, mají proto dlouhý čenich s lepkavým jazykem a dlouhý ocas, lenochodi mají zase velké drápy pro šplhání po stromech a pásovci si vytvořili dokonalý krunýř na zádech pro obranu, ovšem i tak jsou velmi rychlí. Před zhruba 2 miliony let se Jižní Amerika srazila s tou Severní a různé skupiny zvířat se začaly pohybovat ze severu na jih a z jihu na sever. Vznikl mix dvou obrovských rodin exotických zvířat. Dnes chudozubé nenajdeme pouze v Jižní Americe, kde však i přesto žije většina druhů. Obývají také Střední Ameriku, mezi ně patří všechny čtyři čeledě. V Severní Americe přežil dodnes jediný druh chudozubého-malý pásovec devítipásý, vyskytující se na jihu Spojených států. V minulosti tomu tak ovšem nebylo, tehdy žilo v obou Amerikách mnohem více chudozubých... A o tom si povíme příště.


Na prvním obrázku se nachází pásovec, zatímco na druhém mravenečník obrovský! Další část brzy!!!