Červen 2014

Džungle času-část 1.

30. června 2014 v 10:03 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Konečně jste se dočkali slibovaného příběhu! Nese jméno "Džungle času"! Možná Vám tento název zprvu nic neřekne, ale právě to je hlavní, protože více se dozvíte už v příběhu samotném. Nikdy bych však příběh nevymyslel, nebýt několika vtipných scének v epizodě "Panama" ze seriálu stanice Animal Planet "Zážitky Jeffa Corwina". Tak, doufám, že si příběh užijete...

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 1.:
Bylo přesně 11:38 při nádherném slunečném odpoledni, když se spolu bavili dva muži. Jejich úmysly byly naprosto shodné, teď bylo jejich cílem jen dohodnout se na co nejlepším postupu. "Uvědom si, prosím, Georgi," řekl docela malý, vousatý muž v černém obleku, "že to může být velice nebezpečné. Budeme vést projekt, který zcela posune hranice paleontologie a vůbec vědy jako takové, zcela dopředu. Myslíš, že máme dostatek peněz, abychom si ten vynález koupili?". "Zajisté," odvětil vysoký muž v béžové košili. To bylo vše. Za chvíli si oba vítězoslavně podali ruce, potřásli si s nimi a odešli z místnosti. George McCann, vysoký paleontolog, jenž měl na svém kontě už několik zajímavých objevů z Jižní Ameriky, hodlal zakoupit od amerických vědců přístroj k cestování v čase. Nebylo to nic jednoduchého, ale se svým přítelem, Jackem Rogerem to hodlali udělat. George našel mezi zbohatlíky jednoho muže, jehož paleontologovy nápady zaujaly. Udělal vše proto, aby se Georgeův sen o studiu živoucích vyhynulých zvířat stal skutečností. Tým dal dohromady všechny peníze, zakoupil stroj času a odkoupil od panamské vlády kus deštného pralesa. Ten měl být veden jako přírodní rezervace nezpřístupněná turistům. Pravda byla ale jiná, na tom místě se měly dít prapodivné věci. "Řeknu Ti to na rovinu," řekl během jedné diskuse George Jackovi, "v panamské džungli je stroj času, díky kterému můžeme přivážet vyhynulá zvířata z minulosti do současnosti. Nebudeme ale budovat žádný park, budeme zkoumat jejich chování a budeme je držet v zajetí. Abychom těmto tvorům více porozuměli, využijeme nejnovějších vědeckých technik, výrobků a strategií a možná se nám podaří zjistit spoustu nových informací o dávno zaniklém světě." "Proč..." chtěl ho přerušit Jack, ale nepodařilo se mu to. "Zkoumat ta zvířata v 21. století nám dává jednu výhodu-bezpečnost. Kdybychom je studovali v jejich přirozeném prostřední, dobře, bylo by to normální, ale v té pravěké minulosti je tolik potvor, že bychom se prostě nemuseli vrátit." Jack to tehdy pochopil. Diskuse probíhala na letišti ve Phoenixu. Výzkumný tým čekal na odlet letadla, které je mělo přepravit do vzdálené panamské džungle. Let byl určen pouze pro ně, aby se zamezilo jakékoliv špionáži nebo veřejnému povědomí o projektu. Všechno to mělo probíhat tajně, vždyť proto si přece také naši hrdinové vybrali tak odlehlá místa na jihu střední Ameriky ke své práci!


Když doletěli do Panamy, spatřili všichni ten naprosto odlišný svět. Nebe bylo potaženo velkými mraky, všude okolo voněly tropické dřeviny a všude kolem jen samá španělština. Ještě odlišněji se cítili, když dojeli džípy do pralesa. Tou dobou zrovna pršelo. Všude bylo mokro, ale George byl naprosto nadšený. To, co se nacházelo před ním, byl ten stroj času. Nevypadal tak, jak si ho George představoval, vlastně on sám na něj ani tolik neviděl. Vynález se skrýval ve větší budce. Tajemství cestování časem jeho vynálezci neodhalili, bylo však jasné, jak k tomu bude docházet. Tým na místě postavil základní tábor. O pár dnů později se začaly stavět ploty. Byly nabity silným elektrickým proudem, stejně jako hranice "rezervace". Mezi jednotlivými výběhy se nacházely jen úzké cestičky, semtam nějaká plocha pro uskladnění vybavení a postavení základny. Nad tím vším se nacházela vysoká rozledna. V příštích několika dnech doletěly na místo vrtulníky a shodily týmu vše potřebné. "Mohli bychom tomu říkat průmyslová džungle," zasmál se George, když bylo vše hotovo. Ale popravdě, elektrické ploty a pár domků džungli téměř vůbec nezměnily. Okolo se stále ozývalo skřehotání žab, zpěv ptáků a bzučení hmyzu, hlavně otravných komárů. "Myslím, že je na čase začít..." řekl George. "Vidíte toto zvíře na obrázku v mé vlastní encyklopedii?" optal se týmu, před kterým stál. "Jmenuje se Eoraptor. Je to nejstarší známý dinosaurus, střední Trias, Argentina. Nechci začínat u Tyrannosaura Rexe, ale u malých a neškodných zvířátek, Eoraptor má jeden metr na délku a bude tak skvělým začátkem našeho úžasného projektu." Ostatní nadšeně zasouhlasili. Už brzy se panamská džungle měla proměnit v "džungli času"...


Příští část napíši hned zítra! Příběh se však bude ubírat dobrodružným směrem a naši hrdinové budou muset čelit mnoha nebezpečím! Nenechte si tedy pokračování ujít...

Přírodovědné muzeum v Berlíně

29. června 2014 v 11:07 | HAAS |  Muzea, výstavy, zoo a dinoparky
Konečně je zde tak dlouho slibovaný článek! Je to sice už téměř rok, co jsem Přírodovědné muzeum v Berlíně navštívil, pamatuji si na to však stále velmi dobře. Po dlouhé době se mi též podařilo vybrat některé z mnoha fotografií (jedná se o vlastní obrázky, vztahuje se na ně autorské právo, proto je prosím nekopírujte). Pokud se toho za ten rok v muzeu příliš mnoho nezměnilo, měl by být můj popis stále docela aktuální...

Přírodovědné muzeum v Berlíně, německy Berlin Museum für Naturkunde, patří mezi nejznámější muzea svého druhu a světového charakteru. S více než 30 miliony objektů také patří mezi ta největší. Já toto muzeum navštívil během dopoledne 5. července 2013 a nemůžu si jej dodnes vynachválit...

Muzeum se nachází v ulici Invaliden Strasse ve východním Berlíně. Po příchodu do budovy Vás okamžitě uvítá pohled dinosauřích koster v hlavním sále. Ještě předtím si však povšimnete několika exponátů vystavených poblíž pokladny, včetně zmenšené rekonstruované čelisti pravěkého žraloka Megalodona nebo modelu hlavy Allosaura, která navazuje na nedokončenou kostrou vedoucí přes sklo z hlavního sálu...


Hlavní sál je podle mne nejkrásnější ozdobou celého muzea. V jeho středu se nachází obrovská, třináct metrů vysoká kostra Brachiosaura z afrického Tendaguru. Ten však není sám-je obklopen Diplodokem, Kentrosaurem a Dicraeosaurem. Německy rozumnějící návštěvníci si také mohou půjčit speciální přístroj s komentářem ke všem exponátům. V hlavním sále se dále nacházejí dvě kostry Allosaura, z toho jedna úplná. Vedle dravců stojí Dryosaurus. Další exponát prezentuje jakési vykopávky Janenschie. Opodál uvidíte ohromnou spoustu zkamenělin pravěkých ryb, ptakoještěrů, ještěrek, trilobitů, amonitů a mnoha dalších živočichů, které si v muzeu našly své místo. Je to skutečně nezapomenutelný sál...






Dále následuje sál vyprávějící o vývoji života na Zemi. Sledovat zde můžete také film s moc pěknými animacemi zvířat, který není k vidění nikde jinde na světě. Určitě si povšimnete modelu pravážky (pravděpodobně karbonské Meganeury) v životní velikosti, lebky Dracorexe nebo horní poloviny lebky slavného šavlozubého tygra. Odtud se dále dostanete do sálu zaměřeného na vesmír či na současně žijící tvory...



Nejzábavnější atrakcí vesmírného sálu je bezpochyby film promítaný na stropě. Chcete-li jej vidět, stačí si lehnout do měkkého kruhu na zemi a sledovat. Pozor, buďte pohotoví, neboť lůžka se rychle zaplní a vy tak o atrakci přijdete nebo se zdržíte! Přečíst si můžete informace o planetách sluneční soustavy a podívat se na všechny možné meteority, mnohé z nich jsou zcela unikátní. Výstava meteoritů vede až do horního poschodí budovy.


Jen tak pro zajímavost, v horním poschodí budovy se nachází depozitáře nepříztupněné návštěvníkům. Pravděpodobně si však neodpustíte pohled na nádherné vycpaniny krokodýlů (omlouvám se za horší kvalitu následujícího snímku).


Sál se zvířaty nabízí dokonalý pohled na vypacniny nejrůznějších obratlovců, od obojživelníků a plazů přes ptáky až po savce. Kromě stále živoucích druhů si také můžete prohlédnout vycpaniny vakovlka a zebry kwagy, tvorů již bohužel lidmi vyhubených. Další exponáty reprezentují vodní živočichy-mezi tučňáky, delfíny a mořskými želvami si všimnete i Ichtyosaura a Plesiosaura. V akváriu se zde pohybuje živoucí úhoř.



V sálu zaměřeném na genetiku a klonování si budete moci prohlédnout kostru opočlověka, několik naprosto stejně vypadajících vycpaných prasat a také největší překvapení-odlitek lebky Allosaura jménem Big Al z Wyomingského muzea! A v ohledu na klonování vyhynulých organismů padne i název filmu Jurský park...


Uvnitř sálu s rybami naloženými v lihu Vám asi bude trochu zima, nicméně za pohled to vše určitě stojí. Exponátů je zde možná 500, možná však i celý jeden tisíc!


Dále dorazíte do chodby s něčím velice zajímavým-modely zvětšeného hmyzu. Všimnete si tak všech možných znaků miniaturních bezobratlích, od mouchy až po membracidy. Dále Vás zřejmě překvapí model Tyrannosaura Rexe, jenž je z jedné strany představen jako šupinatý plaz a z druhé strany jako opeřený pták! Prohlídku muzea možná zakončíte pohledem na staré figury dinosaurů, kteří jsou zobrazování podle starých představ. Zaujme Vás určitě i kost Brachiosaura z hlavního sálu (sám jsem vedle ní stál a její výšku odhaduji tak na dva metry) nebo několik lebek...



Obchod Berlínského přírodovědného muzea samozřejmě nabízí mnoho suvenýrů, od figurek trilobitů a dinosaurů přes různé hry až po německy psané knihy (mne celkem zaujaly publikace zaměřující se na Archaeopteryxe, jsou však celkem dost odborné).

Budete-li se tedy o prázdninách nudit, vyrazte do Berlína. Možná se Vám naskytne stejný pohled na majestátní kostry prehistorických tvorů a další vystavené materiály, jakého jsem byl já svědkem. Z Prahy trvá cesta do Berlína autem asi 4 hodiny. Já sám Přírodovědné muzeum v Berlíně k navštívení vřele doporučuji!!!

Deset nejpodivnějších savců současnosti-Odpočet první

28. června 2014 v 11:12 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Je zde další neočekávaný seriál! Mírně jsem se inspiroval nedávným článkem Blogplateosaura, každopádně další inspirace pro tento odpočet jsem získal i z televizních pořadů či z blogu Deinonych. Můj seriál se zaměřuje na deset nejpodivnějších savců současnosti. Jedná se o můj vlastní seznam, na konci seriálu budete moci napsat, zda-li se seznamem souhlasíte, nebo zda nikoliv a zvolili-li byste na některá místa trochu odlišné živočichy... Tak, přehlídka začíná!

10. Nejpodivnější savec současnosti: Tana obecná
Latinský název: Tupaia glis,
Rozšíření: Jižní a johovýchodní Asie,
Rozměry: Délka (včetně ocasu) cca 40 cm.
Tana obecná se v mém žebříčku ocitla na desátém místě. Tento tvor podobající se letuchám má velmi dobrý zrak a výtečný čich. Uši jsou poměrně malé. Ocas je huňatý a prsty jsou vybaveny dlouhými drápy uzpůsobenými ke šplhání po stromech. Tana je celkově primitivním savcem a proto se těší velké oblibě u biologů, někteří z nich totiž věří, že studování jejího chování nám pomůže k pochopení mnohem primitivnějších, již vyhynulých savců...


9. Nejpodivnější savec současnosti: Narval
Latinský název: Monodon monoceros,
Rozšíření: Severní ledový oceán,
Rozměry: Délka činí 5 metrů.
Jediným kytovcem blízce příbuzným známějším běluhám je narval. Své příbuzné vzhledem připomíná od konce ocasu po hlavu se nejeví nijak zvláštně. Podivným znakem je však dlouhý, ostrý útvar vyrůstající z čelisti. Tímto rohem jsou vybaveni pouze samci. Není to ale roh v tom pravém slova smyslu, jde vlastně o levý špičák prorůstající horní čelistí ven. Může být dlouhý klidně 3 metry! Neví se přesně, k čemu roh slouží, zoologové se přiklánější nejvíce k názoru, že se jedná o zbraň k odstrašení soků vlastního druhu. Výjimečně se roh objeví i u samic, je však kratší a neměří ani metr...


8. Nejpodivnější savec současnosti: Mravenečník velký
Latinský název: Myrmecophaga tridactyla,
Rozšíření: Střední a Jižní Amerika,
Rozměry: Délka včetně ocasu činí cca 2 metry.
Jméno mravenečníka velkého na tomto blogu nedávno padlo, ne ovšem jakožto jednoho z nejpodivnějších v současnosti žijících savců. Možná mravenečníka znáte dobře, ale zkuste se na něj podívat znovu a podrobněji. Dlouhý, huňatý ocas, tělo trochu připomínající medvěda a pak ta protáhlá hlava. Dalším velice podivným znakem je to, že se jedná o zcela bezzubého tvora. Příroda ho nicméně vybavila dlouhým jazykem, jenž je velice lepkavý. Mravenečník se živí mravenci a termity. Za den jich spořádá až 30 000!


Která zvířata se asi tak na mém seznamu ocitnou příště? Nechte se překvapit! Do komentářů můžete zatím psát své názory.

Správce dinosauřího parku - Safari s pravěkými nosorožci

27. června 2014 v 14:13 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Dnešním dnem konečně začínají velké letní prázdniny, čímž si všichni zajisté oddychneme. Navíc je tu další část Správce dinosauřího parku, brzy se však nebude jednat o jediný příběh na tomto blogu...

Safari s pravěkými nosorožci

Během úterního odpoledne zavítal Oliver na Isle of Die, tedy alespoň ze vzduchu. Z ptačí perspektivy pomocí helikoptéry sledoval velká stáda dinosaurů pasoucí se na pláních. Poté vrtulník doletěl nad veliký prales, na jehož okraji spatřil Oliver dva podivně vyhlížející tvory; Teleocerase, prehistorické nosorožce žijící během třetihor. Jednalo se o matku s mládětem. Matka vypadala docela spokojeně, zato na mláděti byla patrná velká krvavá rána na levém boku. Olivera napadlo, že by mohl matku s mládětem převézt do Dinosauřího parku, mládě ošetřit a poté si oba ponechat. Náš tým večer při poradě zasouhlasil... Ve středu, od 7:00 ráno, akce začala. Dva vrtulníky se mnou, Oliverem, pár zoology, lékaři a vojáky vyrazily. Celkem nás bylo deset. Jeden z vrtulníků navíc táhl terénní auto. Cílem bylo najpve uspat matku a poté chytit mládě. Před osmou hodinou ranní vrtulníky přistály na pobřeží. Okamžitě jsme vyložili věci a někteří z nás nasedli do teréňáku. Ti zbývající, bylo jich pět, měli v době naší nepřítomnosti připravit přepravnou bednu pro obě zvířata a zajistit bezpečný přelet přes oceán zpět na náš ostrov. Naše auto mezitím rozrášelo větve, kmeny stromů a kupy listí. Po téměř hodině Oliver konečně poznal místo, na němž z helikoptéry Teleocerase sledoval. Spolu s ním jsem potichu vyšel z auta s připravenou uspávací puškou. Tiše jsme se plížili houštinami. Pak Oliver mládě zahlédl. Matka nebyla k nalezení. Chtěli jsme tedy uspat nejdříve mládě a až poté matku, která, jak jsme předpokládali, přiběhne mládě bránit. Šipka tehdy ale nezasáhla svůj cíl, mládě se vytratilo a matka brzy zaútočila na nic netušící tým skrývající se v autě. Auto téměř převrátila, Oliver ji však odehnal střelbou do vzduchu. Tím pádem jsme nicméně ztratili oba Teleocerase z dohledu, ne však nadlouho. Po chvíli jsme pár objevili na malé planince. Byli sami dva a Oliver konečně trefil matku uspávací šipkou. Poté jsme se tratili mezi křovinami a utíkali zpět k autu, přičemž chlapi očekávali útok. Samice se však brzy uklidnila a usnula. Žalostně volající mládě si přálo její pomoc. Abychom jej neznervózňovali, bylo konečně uspáno. Poté byl dán příkaz vrtulníku, který přiletěl s přepravnou bednou na pláňku. Samice se však začala probouzet...

Jeden z lékařů její chování včas zachytil, a naštěstí ji podal další dávku s anestetiky. Dostat tunové tělo matky do bedny však nebylo nic jednoduchého. Mládě jsme přepravovali zvlášť. Ještě před obědem jsme se ocitli zpět v Dinosauřím parku. Ošetření mláděte proběhlo ještě téhož odpoledne. Naštěstí se ukázalo, že zranění není až zase tak vážné, jak to vypadalo, šlo vlastně jen o veliký škrábanec způsobený zuby nějaké šelmy. Máme však dva nové přírůstky! Když o tom tak přemýšlím, jedná se vlastně o naše první pravěké savce! Oliver doufá, že brzy jich v Dinosauřím parku ještě přibyde. Teď však plánuje hledání menších praplazů, jež chce vystavit v našem teráriu...

Jak vidíte, pravěcí nosorožci byli stejně nebezpeční, jako jejich současní bratránci... Doufám, že se Vám tato část líbila!

Ptačí řády a jejich evoluce: Tučňáci

26. června 2014 v 14:45 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Tučňáci
Stratigrafický výskyt: Paleocén (62 ma) až současnost
Areál rozšíření: Jižní polokoule


CO TO VLASTNĚ JSOU TI TUČŇÁCI?
Tučňáci jsou skupinou akvatických ptáků, kteří zcela ztratili schopnost létat. Namísto toho se zcela přizpůsobili životu ve vodě a se svými křídly, jež využívají jako ploutve, jsou schopni rychle plavat. Stali se vlastně ptáky, kteří chtěli být rybami. Tučňáci jsou také pozemními ptáky. Všichni zástupci řádu se vyskytují pouze na jižní polokouli, o čemž nesvědčí jen současní tučňáci, ale také fosilní záznamy. Evoluce řádu začíná v raném Paleocénu, jen pár milionů let po vymírání K-T...

Plavecký styl tučňáka oslího

EVOLUCE ŘÁDU SPHENISCIFORMES:
Jak jste si již přečetli, první tučňáci se na Zemi objevili v období Paleocénu. Nejstarší známý tučňák, Waimanu manneringi (vyobrazen), žil na Novém Zélandě před 62 miliony let. Spíše než tučňáka však připomínal kormorána, ačkoli podle nejnovějších vědeckých bádání to řádu tučňáků patří. Nebyl však zřejmě schopen letu, křídla byla už u tohoto rodu zakrnělá a přizpůsobená plaveckému stylu života. Druhým nejstarším známým tučňákem je Perudyptes nalezený v Peru, žil před 42 miliony lety v raném Eocénu. Z Argentiny dále pocházejí fosilie dosud nepojmenovaného druhu. Původ tedy mají tučňáci pravděpodobně v okolí Nového Zélandu nebo Jižní Ameriky. Odtud dále pronikali do Tichého a Atlantského oceánu. Krk se u tučňáků postupně zužoval, stejně jako se zkracovala křídla.

Waimanu manneringi, nejstarší známý zástupce řádu tučňáků

DNEŠNÍ TUČŇÁCI:
"Takže proč máme já a většina lidí rádi tučňáky? No, zaprvé vypadají jako malí lidé oblečení v peří, zadruhé dokáží pozoruhodné věci; dospělci tučňáků oslích se 450 krát potopí, aby získali potravu pro mláďata, a zatřetí... No, sledujte." Nigel Marven

Jsou prostě zvědaví! Zkuste si lehnout mezi tučňáky a uvidíte, jak se na Vás hned přijdou podívat. Dokáží je zaujmout neznámé věci, kterým ani nerozumí, ale snaží se o to. V současnosti žije na Zemi 17 druhů tučňáků. Většina lidí si tyto nelétavé ptáky spojuje s Antarktidou, kde však ve skutečnosti žijí jen 4 druhy. Zbytek obývá vody a ostrovy buďto v okolí Jižního polárního kruhu, nebo ještě více na sever. Africké tučňáky si vybaví asi jen málokdo. Těm však na jihoafrickém pobřeží určitě chladno není. Nejseverněji se vyskytujícím zástupcem řádu je tučňák galapážský, žije na Galapágách téměř u rovníku, v tropech! Většina tučňáků klade jen jedno vejce, otec a matka se pak střídají v sezení na vejci. V moři se ptáci živí potravou ne větší, než rybami a dokáží dosáhnout rychlosti 6 až 12 km/h. Rekordmanem v potápění je antarktický tučňák císařský, jeden z nich se potopil na 22 minut do hloubky 565 metrů! Tučňáci prostě nikdy nepřestanou udivovat...

Skupinka tučňáků Humboldtových se potápí v akváriu



Paleogénní soutěž, 1. kolo

25. června 2014 v 10:46 | HAAS |  Naše soutěže
Je zde nová, neočekávaná soutěž, pro jejíž vytvoření jsem se rozhodl teprve před pár dny! Tato soutěž se svými otázkami bude zaměřovat pouze na Paleogén, tedy starší třetihory. Během příštích několika týdnů proběhne zatím neurčitý počet kol (minimálně však více, než dvě), vždy s pěti otázkami. Za každou dobře zodpovězenou otázku získáváte jeden bod. Rozhodoval jsem se, zda-li omezím počet soutěžících, nakonec jsem si však řekl, že může být zcela neomezený. Pokud se rozhodnete soutěžit, napište do komentáře, že se hlásíte. Odpovědi pak posílejte na e-mail haasvojta@volny.cz (odpovědi do komentářů jsem zavrhl, jelikož by mohli soutěžící odpovědi svých druhů navzájem opisovat). V přihlašovacím komentáři nezapomeňte uvést Váš e-mail, ze kterého mi zpráva přijde. Tak, a teď se již můžete pustit do řešení otázek:

1. VYJMENUJTE VŠECHNA GEOLOGICKÁ OBDOBÍ PALEOGÉNU (STARŠÍCH TŘETIHOR).

2. KDY (V POČTECH MILIONŮ LET) ZAČALY TŘETIHORY?

3. PŘED KOLIKA MILIONY LETY, VE KTERÉM GEOLOGICKÉM OBDOBÍ STARŠÍCH TŘETIHOR A NA KTERÉM Z KONTINENTŮ SE POPRVÉ OBJEVIL ŘÁD XENARTHRA?

4. KDY A KDE ŽIL ICARONYCTERIS?

5. KTERÝM TYPEM ŽIVOČICHA BYL PALAEOLODUS AMBIGUUS?

Všem Vám přeji mnoho štěstí... Chtěl bych ještě vysvětlit, proč jsem se rozhodl pro soutěž závisející na několika kolech. Během déle běžící soutěže se totiž můžou přihlásit i hráči, kteří se rozhodli soutěžit později.

Pravěk v Čechách-Mořští draci

24. června 2014 v 14:25 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Předtím, než se pustíte do čtení, chtěl bych poděkovat knize Bořivoje Záruby s názvem Záhady pravěku v otázkách a odpovědích, díky které mne téma této části Pravěku v Čechách napadlo...

Živočichové: Neurčité druhy mosasaurida a plesiosaurida,
Období: Druhohory, u obou tvorů nejpravděpodobněji doba Křídová.
Pokud v České republice naleznete třeba jen malinkatou část kosti druhohorního mořského plaza, jásejte, protože jste právě narazili na skutečný unikát! Fosílie mořských plazů jsou totiž v zemi extrémně vzácné. Také proto jich dodnes příliš mnoho odkryto nebylo a nikdo neví, mohou-li ještě stále některé z takových zkamenělin existovat. Většina českých mořských plazů byla objevena buďto v polovině 19. století, nebo na počátku 20. století. Na jejich výzkumu se opět podílel v našem projektu již mnohokrát zmíněný profesor Antonín Frič. Prvním kdy v Česku nalezeným mořským plazem byl neurčitý druh plesiosaurida nalezený v Lahošti u Teplic, jehož Frič popsal na základě objevených prstních článků. Nález do svých sbírek získalo Národní muzeum v Praze. Později ovšem došlo nedaleko místa nálezu prstních článků k objevu několika dalších kostí. Frič se domníval, že patří zvířeti, které již popsal. Nalezený materiál přiřadil k druhu Hunosaurus fasseli. Dnes si tím však paleontologové nejsou zrovna jisti. Tvor do řádu Plesiosauria zpadá, rozsáhlejší klasifikace je však kontroverzí. Plesiosaurid měl však v českém moři jednoho "kamaráda". Byl jím jakýsi mosasaurid, objevený v křídových usazeninách nedaleko Litomyšle. Zachovala se z něj pouze čelist, ta nicméně svědčí o krutém zabijákovi. Podle šesti odkrytých zubů a jedné čelistní kosti toho však vědci mnoho nezjistí. A tak je tedy i tento mosasaurid klasifikován zatím jen jako člen své čeledě. Bylo objeveno více ostatků mosasauridů, patří-li však druhu z Litomyšle, to nikdo také neví. Každopádně víme alespoň to, že u nás měli tito tvorové co pojídat. Velké množství křídových ryb svědčí o bohatosti moře, které v době Křídové zalilo až na několik výjimečných míst celou Evropu...


Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte a hodnoťte hvězdičkami...

Historie létání-Hmyz se přizpůsobuje na život v nové éře

23. června 2014 v 10:25 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Bezobratlí- to byli ti první živočichové, kteří kdy opustili zdánlivé bezpečí prvohorních vod a osídlili pevninu. Mezi nimi se nacházely i druhy hmyzu, jež se přizpůsobili životu nejen na souši, ale i ve vzduchu. Představte si však Váš návrat do minulosti starší, než 120 milionů let. Pravděpodobně neuslyšíte bzučet mouchy, nezahlédnete nádherné včely opylující květiny. Právě na květinách ovšem vývoj novodobého hmyzu závisí. Do začátku Křídového období zkrátka kvetoucí rostliny neexistovaly, a tak ve vzduchu poletovaly jepice, vážky a další starodobý hmyz. Včely se prvně objevily právě před nějakými 120 miliony lety, v rané Křídě. Patří mezi blanokřídlý hmyz (Hymenoptera). Typickým znakem tohoto hmyzího řádu jsou dva páry blanitých křídel, zadní křídla jsou menší a ta přední je překrývají. Naopak mouchy, které se vyvinuly ve zhruba stejné době, jako včely, patří mezi dvoukřídlý hmyz (Diptera). Latinský název řádu znamená "dvě křídla". Tito tvorové jsou opravdu vybaveni pouze jedním párem blanitých křídel. Možná si myslíte, že mouchy příliš s květinami nesouvisí a mnohem více si všímají zbytků jídel a podobných předmětů, nicméně nebýt kvetoucích rostlin, pravděpodobně by zde nebyly. Je ovšem pravda, že blanokřídlý hmyz je s květinami spjat mnohem více, včetně opylování květin. To bychom se však dostali k něčemu úplně jinému. Stejně jako ale květiny změnily Křídový svět, na jeho proměně se podílel právě i hmyz. A na hmyzu mnohdy také stojí potravní řetězec. Malé mouchy a včely byly loveny maličkými ptakoještěry, primitivními ptáky nebo vzduchem proklouzávajícími dinosaury. A ti jsou pro změnu loveni většími a většími zvířaty-a tak potravní řetězec zase pokračuje. I když někdy opravdové vzdušné obry hmyz zajímat nemusí...


Omlouvám se, že je dnešní část poněkud krátká, ale chtěl jsem se o vývoji novodobého hmyzu také krátce zmínit. Příště se zase vrátíme do světa ptakoještěrů!

Metriacanthosaurus

22. června 2014 v 10:12 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Metriacanthosaurus ("ještěr s mírnými ostny") byl dravý dinosaurus z čeledi Metriacanthosauridae náležící do skupiny Carnosauria. Vyskytoval se během Jurského období (před cca 160 miliony let) v dnešní Anglii. Podobně, jako tomu bylo u více druhů masožravých dinosaurů, i Metriacanthosaurus byl zprvu, brzy po nálezu, považován za Megalosaura; německý paleontolog Friedrich von Huene mu dal název Megalosaurus parkeri. Poté von Huene změnil svůj názor a přejmenoval tvora na druh Altispinax parkeri. Až po nějakých 40ti letech paleontologové rozeznali mezi oběma druhy pár odlišností a Metriacanthosaurus se stal samostatným rodem. I tak si oba dravé rody byly příbuzné, ačkoli ještě blíže příbuzný byl tento tvor sinraptoridům. Své latinské označení si tento dinosaurus vysloužil díky méně výraznému kostěnému hřebenu na páteři, což jej odlišuje od většiny ostatních veleještěrů. Zvláštním znakem však byl jakýsi hrb, jenž se tvořil na zádech. Zde se vytvořily pětadvaceticentimetrové ostny, mohly snad tvořit oporu menší vějířovité plachty. Metriacanthosaurus byl velkým predátorem. Na délku měřil 8 metrů, na výšku asi 2 metry, takže převyšoval člověka, a vážil snad 2 tuny. Musel tedy být postachem všech menších sauropodů a větších ornitopodů na ostrovech, které kdysi tvořily dnešní Spojené království. Tlama plná zubů se mohla bez problémů zakousnout do těla nic netušící oběti a ostrými drápy vybavenými předními končetinami si mohl dravec oběť zajistit, aby mu již neunikla...
Popis Metriacanthosaura najdete v knize Speciální průvodce-Dinosauři od Gerrieho McCalla. Jméno dinosaura se však objevuje i v proslulém filmu Jurský park, když dochází k ukradení dinosauřích embryí v laboratoři.

Příště Goyocephale!

Jak se měnil vzhled pravěkých zvířat: Basilosaurus

21. června 2014 v 10:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
BASILOSAURUS ("král plazů") byl dravý kytovec z řádu Archaeoceti žijící v období pozdního Eocénu, před 40 až 34 miliony lety. Jak však napovídá jeho jméno a jeho zařazení a klasifikace, od svého objevu prošel jeho rekonstruovaný vzhled mnoha změnami... V první části nového projektu si přiblížíme, jak se vyvíjel, od prvních představ paleontologů o naprosto odlišně žijícím tvoru po dnes často zobrazovanou pravelrybu!

OBJEV BASILOSAURA:
Během 19. století byly fosílie Basilosaura často nalézány ve Spojených státech amerických, konkrétně šlo o druh Basilosaurus cetoides. Tehdy ovšem nebyl vůbec brán za kytovce, vlastně ani za savce. Basilosaurus se stal brzy státní fosílií Alabamy a Mississippi, stále byl však obestřen mnoha tajemstvími. Další druh, Basilosaurus isis, byl objeven ke konci 19. století v Egyptě. Ten byl však řazen do zcela odlišného rodu (ke všemu se dostaneme později). Nalézané kostry prozrazovaly fakta o anatomii zvířete, bylo neuvěřitelně dlouhé (asi 18 metrů) a lebka byla vyzbrojena masivními zuby...



KONTROVERZE O BASILOSAUROVĚ VZHLEDU:
Zvíře bylo nazváno Basilosaurus, což v překladu z latiny znamená "král plazů". Nálezy se dostaly do rukou anatoma Richarda Harlana, kterému dlouhá kostra (viz. obrázek nahoře) patrně připomínala druhohorní mořské plazy, například plesiosaury. Latinské označení živočichu podle Harlana zkrátka sedělo. Některé exempláře poté Harlan prezentoval britskému přírodovědci Richardu Owenovi, kterému se na Harlanově výkladu něco nezdálo. Poznamenal, že kosti toho mají mnoho společného s býložravými kytovci (jednalo se však o mýlku, všichni kytovci jsou masožraví, i ti největší se totiž živí zooplanktonem, tedy živočišnou stravou) a přirovnával je k dungongům (ti však patří mezi sirény). Owen navrhl pro zvíře nové jméno Zeuglodon, to se však u amerického druhu neujalo. Harlan však se změnou názvu souhlasil. Každopádně bylo přiděleno alespoň egyptskému druhu, ne však nadlouho. A tak se stalo, že se z plazovitého tvora žijícího kdesi v řekách (pod textem obrázek z 60. let minulého století) vyklubal velký mořský kytovec, jeden z prvních vůbec...


JAK HO KRESLIL ZDENĚK BURIAN:
Když se dostalo na rekonstrukci Basilosaura od českého malíře pravěku Zdeňka Buriana, bylo již víceméně Basilosaurovo zařazení do řádu Archaeoceti mezi kytovce jasné. Na následujícím obrázku je již tedy Basilosaurus považován za velrybu. Dnes se však vědci domnívají, že byl živočich trochu štíhlejší (nic se však nedá potvrdit, protože maso a svaly samozřejmě narozdíl od kostí nefosilizují)...


DNES UZNÁVANÝ VZHLED BASILOSAURA:
Jak již bylo řečeno, Basilosaurus byl možná ve skutečnosti trochu štíhlejší, než na obrázcích Zdeňka Buriana, a nebyl také tolik hadovitý. Prostě normální savec žijící v moři, lovil ryby, hlavonožce, žraloky a menší kytovce, jako byl Dorudon. Současného vzhledu už si povšimnete i v televizních pořadech, včetně oblíbené série BBC Putování s pravěkými zvířaty...


Zdroje obrázků: První fotografie pochází z webu web.cerritos.edu, následující dva snímky pocházejí z programu Putování s dinosaury: Monstra pravěkých oceánů (třetí snímek upraven), čtvrtý obraz pochází z galerie Zdeňka Buriana a poslední je volně stažitelný na Amazonu (původně od BBC).

V příštím díle si popíšeme, jak se v průběhu století měnil vzhled jednoho z nejslavnějších dinosaurů-Iguanodonta. Představíme si mnohé z jeho rekonstrukcí, od původního náčrtu kostry přes slavné modely až po jeho dnes uznávaný vzhled...