Červen 2014

Správce dinosauřího parku - Zuřivý konflikt

20. června 2014 v 10:02 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Pomalu se začínají blížit letní prázdniny... A dnes je také pátek, což obyčejně neznamená nic jiného, než Správce dinosauřího parku! Tentokrát však s velmi neobyčejným dějem...

Zuřivý konflikt

Jak jste se před týdnem měli šanci dozvědět, skupina lovců z operace Hon na Kronosaura hlasovala pro vytvoření své základny na našem ostrově. Charles samozřejmě odmítl prodat jim zde pozemek. Potíží ovšem je, že na tak odlehlém ostrově, jako je ten náš, se dá prostě cokoliv. Nic nás nemůže chránit a přesila si zde klidně vytvoří vlastní zákony. V sobotu večer začala palba. Lovci zaútočili na hlavní budovu a obsadili několik výběhů s pravěkými zvířaty. Megafonem jsme je vyzývali k odjezdu. Jako odpověď se nám ovšem dostavil Tim se zkrvavenou levou rukou. Zdělil nám, jak byl pořezán nožem a hned nato takřka omdlel. Schovali jsme se v Charlesově vile. Ten okamžitě zavolal na pevninu. Nebo se o to alespoň pokusil, po chvíli marného čekání na odezvu byl vypnut proud. S tím jsme ovšem počítali, neboť hlavní kabely se nachází právě v obsazené budově. Charles nicméně vymyslel dobrou lest, užil ji o pár dnů později. Neděli, pondělí a úterý jsme byli nuceni ztrávit zavřeni v Charlesově vile. Mezitím na ostrov přiletěly další dva vrtulníky. Dělo se tu něco velice, ale velice nespravedlivého. Někteří z nás tomu už odmítali přihlížet. Fred se během úterního dopoledne doplazil do hlavní budovy a ránou železnou tyčí způsobil jednomu z vetřelců otřes mozku. Byl však nalezen a chycen jako zajatec. Toho času Charles konečně využil své lsti; dovolil lovcům postavit si na ostrově malou základnu s tou podmínkou, že se nebudou motat do věcí, do nichž jim nic není. Vetřelci konečně zasouhlasili. Ještě téhož dne, večer, zavolali do USA s radostnou zprávou, tedy radostnou alespoň pro ně. Já šel nakrmit hladová zvířata. Všiml jsem si, že jeden Lagosuchus je ve velmi špatném stavu. Při bližším pohledu jsem zjistil, že je postřelený. V tu chvíli se ve mne ocitla hrozná zloba. Pistolí jsem zranil několik lovců a opět se ozvaly střely ze samopalů, pistolí i pušek. Několik z našich mužů dokonce padlo! A při tom všem jeden hlupák z Kronosauří operace udělal tu největší chybu svého života...

Otevřel totiž ohradu se Siamotyrannem. Jeho plánem bylo zřejmě schovat se mezi výběhy a všechny nás postřílet. Siamotyrannus ho sežral dříve, než si to stačil uvědomit. Dravec pak zničil několik beden s loveckým vybavením a zabil asi pět dalších lidí. Většinu z jejich těl vždy sežral. I on byl totiž hladový. Tento problém nám však pomohl. Tedův ostrov byl operací Hon na Kronosaura zvážen jako příliš nebezpečné místo ke stavbě základny. Druhého dne, ve středu, před třetí hodinou ranní, nezbylo už na ostrově jediného lovce. Tim jakožto rukojmí byl konečně puštěn. Odchyt Siamotyranna nám nezabral příliš mnoho času, do půl hodiny se opět ocitl za plotem. Tehdy jsem si velice oddychl. Odteď na náš ostrov nepovolíme přílet jediného cizího letadla ani vrtulníku. Charles má však z jedné věci strach; nestali se z nás "nepřátelé" operace Hon na Kronosaura? A co s těmi mrtvými? Kolik peněz na pohřby si jejich rodiny vyžádají? To všechno jsou otázky, na něž odpověď hned tak asi nenajdu. Možná dopříště...

Příští Správce dinosauřího parku bude jedno velké a nebezpečné safari, nenechte si tedy další část ujít! Ještě bych chtěl ostatní informovat, že nový příběh odstartuje pravděpodobně na konci června, případně na začátku července. Bude to velká směsice sci-fi a dobrodružství!

Střet obou Amerik-část 5.-Migrace pravlků na jih

19. června 2014 v 9:51 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Je tu další díl projektu Střet obou Amerik... Jen podotýkám, že brzy se zde objeví další velký seriál, možná ještě dříve, než si myslíte!

Střet obou Amerik-část 5.-Migrace pravlků na jih
Pravlk, latinsky Canis dirus, je často spojován se Severní Amerikou, ale je to celkově oprávněno? Ve skutečnosti se totiž vyskytoval na území obou Amerik. Tento masivní predátor patřící do čeledi psovitých měřil na délku asi 1,5 metru a vážil cca 80 kilogramů. Nejbližším příbuzným pravlka byl bezpochyby dnešní vlk šedý, který však narozdíl od svého pravěkého bratránka přežil dobu ledovou a žije v amerických lesích dodnes. Jak se však pravlkům podařilo osídlit oba americké kontinenty? No, pro odpověď bychom se museli posunout asi tak o 2 miliony let zpátky v čase, do doby, kdy se Severní Amerika srazila se svým jižním protějškem. Po vzniku Panamského mostu se všem zvířatům naskytla jedinečná možnost; osídlit nová území a zabrat nová teritoria. Pravlci se ve fosilním záznamu objevují nejprve před 1,8 milionu let. V této době byly již obě Ameriky spojeny a nic nebránilo pravlčí expanzi na daleký jih. Dodnes bylo nalezeno zaokrouhleně 140 míst, na nichž se pravlci s jistotou vyskytovali. Místa nálezů kostí a dalších ostatků zahrnují území od Alberty v Kanadě přes jih Spojených států (včetně kalifornského naleziště Rancho La Brea), dále zahrnují státy ve střední Americe až po střed Jižní Ameriky, konkrétně až do Bolívie. Pravlci byli, zdá se, velice úspěšným druhem. Už v Severní Americe byli postrachy mnohé zvěře, lovili koně i bizony a zabíjeli v dobře organizovaných smečkách, a představte si, co se stalo, když se poprvé objevili v Jižní Americe. Na výpady takových dravců nebyli tamní býložravci zvyklí, neměli vyvinuté zbraně k obraně před novými dravci a některé unikátní druhy, držící se na jihu po miliony a miliony let, začaly rychle mizet. Spolu se šavlozubými kočkami patřili pravlci zkrátka k dravčí elitě. Ale pak se jim přihodila jakási podobná nehoda... Před 10 000 lety, stejně jako šavlozubí tygři, mamuti a další severoamerická a jihoamerická megafauna, pravlky postihl děsivý osud-jejich čas nadešel a jako druh vyhynuli. Úspěšnějším se stal náhle menší vlk šedý, který před 300 000 lety přešel Beringovu úžinu. Je to zvláštní, ale je to tak. Konec doby ledové znamenal oteplení, ústup ledovců a v Jižní Americe vyvolal sucha. Prostředí se změnilo a pravlci v něm náhle nedokázali přežít...



Líbil-li se Vám článek, komentujte prosím. Plánuji se také vrátit k projektu Pravěk v Čechách, další část očekávejte během následujícího týdne...

Můj diplom od Dinosaurblogu

18. června 2014 v 14:27 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Nedávno jsem se zúčastnil Třetihorní soutěži na webu www.dinosaurblog.blog.cz a stejně, jako všichni ostatní soutěžící, i já skončil s plným počtem bodů. Dostal jsem tedy tento skvělý diplom:


Dinosaurblogu velice děkuji za přenádherný diplom s Brontotheriem a těším se i na další, podobné soutěže...

Vy ostatní se těšte, protože brzy odstartuje zcela nový projekt zabývající se něčím dle mého skutečně velmi zajímavým!

Therocephalian

17. června 2014 v 15:37 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Therocephalian, nebo-li svým pravým názvem Euchambersia, byl velmi mocný predátor se smrtícím způsobem zabíjení. Jeho výskyt byl zaznamenán už ke konci Permu, většího rozmachu však jako rod dosáhl až na začátku Triasu. Patřil k nemála tvorům, jimž se podařilo přežít Permské vymírání (při němž zmizelo 90 % fauny) a zocelit se natolik, aby nové populace opět osídlily kdysi obydlené oblasti. Nalezištěm fosílií se stala Jižní Afrika. Therocephalian není řazen mezi giganty, měřil možná o málo více, než metr. Také čelistní skus, vypočítaný odborníky, nebyl veliký. Smrtící vodítko pro zabití oběti se ale nacházelo právě mezi čelistmi, přímo v zubech. Therocephalian měl ostré, špičaté zuby, podobné těm hadím. Je stoprocentně jasné, že šlo o jedové zuby. Stopy po jedových žlázách byly mezi zachovalými fosiliemi objeveny za každým ze zubů. Podobně jako jedovatí hadi, i Therocephalian používal své zuby pouze k proniknutí do kůže oběti. V seriálu Putování s pravěkými monstry, v němž skupina Therocephalianů usmrtila Lystrosaura, bylo vysloveno, že jed tohoto dravce je ještě toxičtější, než jed mamby černé. Dá se to těžko potvrdit, jde samozřejmě jen o domněnku, nicméně vzhledem k velikosti špičáků se dá alespoň usoudit, jak moc se mohl predátor do těla své oběti zakousnout. Nedá se však odhadnout toxicita jedu, zda-li byl cytotoxický či neurotoxický a ani kolik by stačilo k usmrcení živočicha různé velikosti...
Informace o tomto tvorovi najdete jednak v seriálu Putování s pravěkými monstry, anebo v příručce The Complete Guide to Prehistoric Life, jejímž autorem je Tim Haines.


Příště Procynosuchus!

Další získaný diplom od Blogplateosaura

16. června 2014 v 16:46 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jak jsem již napsal, dostal jsem v poslední době několik diplomů za podle mého velmi dobrá místa v soutěžích na ostatních blozích o dinosaurech. Tento mi byl udělen 1. června tohoto roku za 2. umístění ve druhé soutěži na webu www.blogplateosaurus.blog.cz :


Tímto bych chtěl Blogplateosaurovi poděkovat za skvělý diplom s vyhynulým obojživelníkem Cacopsem (na mé přání mi byl udělen diplom s tvorem pocházejícím z Permského období).

Mimochodem, konečně se pokusím upravit fotografie z Přírodovědného muzea v Berlíně tak, abych je mohl vložit na blog a konečně (po téměř roce!) napsat článej pojednávající o tomto významném místu...

Nejstarší dosud známí ptakoještěři

15. června 2014 v 10:22 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika
Kdy se vlastně vyvinuli vůbec první pterosauři? Není to pravděpodobně otázka, kvůli které byste večer nezamhouřili oka. Paleontology studující létající plazy však tato otázka nesmírně fascinuje a snaží se na ni hledat odpověď. První ptakoještěři se na Zemi objevili možná někdy před 230 miliony let (geologické období Trias). Mezi ty nejstarší dosud známé řadíme rody Eudimorphodon a Preondactylus. Oba žili v Evropě, kde byly odkryty jejich pozůstatky, nicméně v důsledku spojení kontinentů v pevninskou masu Pangaea, která existovala po desítky milionů let, by mohl být možný výskyt těchto dvou tvorů zaznamenán po celé planetě... Ptakoještěři se vyvinuli z menších archosaurů. Je pravděpodobné, že jejich předci sdíleli mnohé znaky i s dinosaury a krokodýly. Koneckonců, ptakoještěři jsou nejbližšími příbuznými těchto dvou plazích skupin. Dalším z nejstarších pterosaurů vůbec je Peteinosaurus. Tento drobounký živočich obýval Severní Ameriku v době před 225 až 215 miliony let a stal se známým především díky svému velmi věrohodnému vyobrazení v seriálu britské televize BBC Putování s dinosaury. První ptakoještěři se pravděpodobně pohybovali nejvíce v blízkosti řek, kde lovili hmyz, malé obojživelníky nebo rybky. U těchto prapůvodních zástupců skupiny Pterosauria však nalézáme mnohé primitivní znaky. Ten dlouhý ocas... Řadíme je tak mezi rhamphorhynchoidy. V průběhu Jurského období se vyvinuli pterodaktyloidi, vyspělejší pterosauři s krátkým ocasem (odtud česká jména obou rodin-dlouhoocasí a krátkoocasí ptakoještěři). Vývoj postupně pokračoval, přes Kryptodrakona a Dimorphodona po obrovské pterosaury, jako byl Quetzalcoatlus...


Je možné, že ještě nějaké informace o vývoji pterosaurů a především o prvních ptakoještěrech připíši, jak vidíte, není jich totiž mnoho. Obrázek pochází z webu Wikimedia...

Jedna z teorií o vzniku vesmíru

14. června 2014 v 11:07 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Už dlouho se na tomto blogu neobjevil žádný nový článek o vesmíru a tak jsem si řekl, že nějaký připíši. Chtěl bych teď poděkovat především knize Velký ilustrovaný atlas světa a vesmíru, díky kterému mě téma na článek napadlo...

Vesmír-obrovské území, které lidské oko nikdy neprozkoumá dopodrobna. Důvodem toho je i rozpínání vesmíru. Od svého začátku se totiž tento prostor neustále nafukuje a tak kamkoliv se hvězdáři podívají, vidí stále vzdalující se galaxie. Ve vesmíru se nachází vakuum (vzduchoprázdno), je v něm chladno a bez speciálního vybavení v takovém prostředí nedokáže nic přežít. Jak ale tento ohromný prostor vznikl? Vědci i veřejnost přišli s mnoha teoriemi. Žádná z nich se ale nedá uznat jako pravdivá. Tento článek představuje nejznámější ze všech: tzv. "Velký třesk". Tento název sám o sobě označuje vznik vesmíru. Odborníci se mezi sebou často přou, které informace o stáří vesmíru jsou pravdivé. Někdy se uvádí, že Velký třesk se odehrál před 14 miliardami lety, někdy, že před 13,7 miliardami let, občas někdo napíše, že i před osmi. Důkazy se hledají těžko. Výzkumy vesmírných těles k odhadu pomáhají jen zřídkakdy. Samotná teorie Velkého třesku stojí nejspíše na jediné události: Před "Velkým třeskem" se "kdesi" nacházelo obrovitánské množství hmoty naskládané v neuvěřitelně malinkatém prostoru. Ten již nedokázal všechnu tu sílu udržet a "vybuchl". Po Velkém třesku vzniká skutečná hmota, objevují se elektrony, protony a neutrony- základ stavby všech těles i látek. Dále vznikají vůbec první atomy, mezi něž řadíme hellium a vodík. Ve čtvrtém bodě Velkého třesku nastává vznik prvních hvězd a poté i galaxií. A poté dochází k modernímu vývoji vesmíru. Problém se ovšem nachází v samotné podstatě této teorie. Kde by se vzalo to množství hmoty a malý prostor, v němž se nacházela? Velkému třesku by tedy muselo něco předcházet. Jeden vědátor dokonce tvrdí, že vesmír vznikl z ničeho, ale je to vysvětlitelné? Teorií je mnoho... Jisté ovšem je, že další vývoj vesmíru záleží právě na množství hmoty. Bude-li jí málo, vesmír se bude i nadále rozpínat, začne chladnout a ke konci z něj zbude jen jakási "polévka" z elementárních částic, zkrátka prázdnota...


Podle vědců zastávajících teorii Velkého třesku by měl jednoho dne přijít také "Velký křach". Podle těchto domněnek závisí událost také na dostatku hmoty, vesmír by se přestal rozpínat a vše v něm by se smršťovalo. Galaxie by se na sebe mačkaly a čas by prý mohl dokonce běžet pozpátku. Šlo by vlastně o "Velký třesk naruby". I tak mezi lidmi není příliš mnoho zastánců této teorie...

Doufám, že se Vám můj vesmírný článek líbil. Zítra už budete zase číst o pravěku, toto byla jen taková malá zajímavost. Pokud se Vám článek líbil, komentujte nebo hodnoťte hvězdičkami...

Správce dinosauřího parku - Kronosaurus útočí

13. června 2014 v 8:56 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Upřímně doufám, že se u dnešní části Správce dinosauřího parku pobavíte a s radostí si ji užijete!!!

Kronosaurus útočí

Dochází k velkým nehodám, protože jednu nákladní loď v Peru zcela jistě napadl obrovský mořský plaz! Myslím, že je to náš Kronosaurus. Z celé posádky přežil jediný člověk, který vše natočil na kameru. Operace Hon na Kronosaura se zase rozjela. "To odporné zvíře kazí naše obchodní úmysly, styďte se vy, jež ho chráníte a dovolte nám ho chytit jako velrybu a zbavit života!" prohlásil během včerejšího vysílání ABC Network člen rady operace Jean Michael. "Má už na svědomí stovky životů. Jménem USA já sám tohle nehodlám tolerovat. Slibuji Vám, že ho zabiji, a pokud ne, klidně spáchám i sebevraždu!" řekl ke konci Michael a rozzuřen vztekem bouchl pěstí do stolu, u něhož stál. Tento vzkaz obletěl během pouhých 12 hodin celý svět. Dnes ráno již byl zaznamenán pohyb vrtulníků s GPS navigací, pohybujících se po pobřeží Pacifiku. Američané vyslali výzkumné letadlo. Na jednom satelitním snímku dnes v 5 hodin ráno byl zaznamenán obrovský pohyb. Úkaz vypadá opravdu jako z vody vynořená záda Kronosaura. Jediným problémem ovšem je, že se Kronosaurus opět nachází velmi blízko našeho ostrova-tentokrát už blíže, než kdy jindy. Satelitní snímek ho ukazuje pouze 5 kilometrů od pobřeží Tedova ostrova. Také že nyní, v 8:45 přišla na naše letiště žádost o povolení přistání onoho výzkumného letounu. Náš personál jej se zdvořilostí přijal, nevíme ovšem, co máme očekávat. Před chvílí za mnou přiběhl Geoffrey, můj asistent. Prý viděl Kronosaura téměř u mělčiny. Proč se tam asi zdržuje? Jak to vypátráme? To jsou otázky, na které se budu snažit najít odpovědi okamžitě, bez většího přemýšlení, což ale znamená, že se tam musíme všichni podívat. Možná nás tam bude čekat nejedno velké překvapení...

O chvíli později byl připraven člun. Pět mužů dojelo na místo, ale nikdy se již nevrátili na pevnou zem. Ohromný predátor je slupl jako malinu a část člunu pak vyvrhl na povrch mořské vody! Někteří chlapi po něm začali okamžitě střílet třaskavé náboje z pušek. Na to přiletěl výzkumný letoun. Otevřenými dveřmi však neprošli vědci nebo-li výzkumníci, ale oddíl perfektně vycvičených lovců a dobrovolníků schopných zmocnit se Kronosaurova těla. Oliver ovšem navrhl, že by se mohlo jednat o samici kladoucí v mělčině vejce, případně rodící mláďata. Oddíl z operace Hon na Kronosaura však takové věci nezajímají. Několik mužů vzalo háky a na člunech se pokusili je zabodnout do obřího těla mořského netvora. Ten ovšem svými neobyčejně silnými čelistmi háky zpřetrhal a tři ze čtyř člunů převrátil, načež sežral lovce a vody v okolí našeho ostrova se proměnily v krvavou lagunu. Operace byla prozatím ukončena z důvodu špatného plánování na tak malém ostrově, jako je ten náš. Přesto polovina lovců hlasovala pro vytvoření základny na našem ostrově. Charles odmítl. Děje se tady něco velice nespravedlivého...

Za týden se dozvíte, co bylo dál! Nečekejte však nic poklidného, na Tedově ostrově totiž dojde k zuřivému konfliktu jak mezi lidmi, tak i zvířaty! A někteří pracovníci Dinosauřího parku v důsledku toho dokonce i padnou!

Deinotherium

12. června 2014 v 10:41 | HAAS |  Z dob savců

Jméno: Deinotherium,
Potrava: Listí a kůra stromů,
Výskyt: Afrika a Eurasie, před 20-1,6 milionu let.
Popis:
Deinotherium je patrně jedním z největších chobotnatců vůbec. Představte si, že druh Deinotherium giganteum dosahoval v kohoutku výšky 3,5 metru! A možná i mnohem více... Bylo nalezeno několik druhů Deinotherií, které se během Miocénu až Pleistocénu vyskytovaly po celé Eurasii a Africe. Například ve Stuttgarském muzeu v Německu uvidíte kostru druhu Deinotherium bavaricum. Africké druhy byly zase objevovány poblíž ostatků prvních hominidů, jako Australopithecus (oblasti jezer Turkana a Olduvai-jde o druh Deinotherium bozasi, vyobrazeno v Putování s pravěkými zvířaty). Velmi zvláštním znakem všech Deinotherií jsou kly usazené na spodní části dolní čelisti. Tvorové s nimi pravděpodobně sloupávali kůru stromů, kterou se živili. Chobot byl chápavý, ale nebyl asi moc dlouhý. Deinoteria patřila do řádu Proboscidea (chobotnatci). Nalezené zuby poukazují na rozmělňování víceméně jemnější potravy, například bylin či listí. A koneckonců, fosílie Deinotheria byly objeveny i v České republice a to roku 1863 nedaleko České Třebové. Rod Deinotherium byl velmi úspěšný. Nástupem doby ledové v Pleistocénu, na počátku Kvartéru, však nedokázal odolat prudké změně klimatu a tak vyhynul...



Brzy se dočkáte popisu dalšího tvora ze čtvrté epizody Putování s pravěkými zvířaty!!!

Střet obou Amerik-část 4.-Šavlozubé kočky

11. června 2014 v 14:10 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po nějakém čase je zde další část mého projektového seriálu jménem Střet obou Amerik!!! Třetí část jsem uveřejnil 29. května a řekl jsem si, že pauza byla již příliš dlouhá, a tak dnes, 11. června, pokračuji čtvrtým dílem!

Střet obou Amerik-část 4.-Šavlozubé kočky
Nejrannější kočkovité šelmy se vyvinuly v mladších třetihorách, kdy i ostatní skupiny savců začaly pomalu připomínat své dnešní potomky. Je velká pravděpodobnost, že se šavlozubci objevili na severní polokouli, případně to mohlo být trochu více na jih od rovníku v Africe. První Machairodontidi také žili právě tam. Po severní polokouli se tito dravci rozšířili rychle, během pár miliónů let. Narozdíl od dnešních dnů, tehdy byla možnost přechodu zvířat z Asie do Severní Ameriky mnohem snažší a tak ji šavlozubí tygři osídlili a stali se okamžitě vrcholnými predátory. Šavlozubý tygr sice není ten nejsprávnější název, někteří vědci raději slyší označení šavlozubá kočka nebo šavlozubá kočkovitá šelma, ale díky své dravosti jim takové jméno patří. Již v Miocénu žil v Severní Americe rod Adelphailrus a podařilo se mu přežít až ke konci oné geologické periody, téměř 5 milionů let, takže se jednalo o vcelku úspěšný živočišný druh. Před 2 miliony let se však Severní Amerika srazila s jižním gigantem. To poskytlo šavlozubým šelmám nové šance. Rychle začali rozšiřovat svá teritoria přes Centrální Ameriku, dále přes nově vzniklý Panamský most až do Jižní Ameriky. Byli mezi nimi hlavně Smilodonti-nejobávanější šavlozubí tygři vůbec, druh S. fatalis ze severu dosahoval v kohoutku výšky 100 centimetrů. Ještě větší úspěch však Smilodonti zaznamenali právě po migraci na jih. V době před 1 milionem až 10 000 lety se na jihoamerickém kontinentu vyskytoval druh Smilodon populator, který je s výškou 120 centimetrů v kohoutku největším šavlozubákem. Jeho ostatky byly odkryty téměř po celé Jižní Americe, od severu Kolumbie po střed argentinské Patagonie. Lovili tehdy ve smečkách různorodé býložravce, jež se vyvíjeli po miliony let naprosto jiným způsobem a většina z nich nebyla pro útěk či obranu před výpady dravých koček vybavena. Na severu Jižní Ameriky však žil také Smilodon gracilis, poslední ze třech známých druhů. Vyhynul však o něco dříve, než jeho populárnější příbuzný, už před půl milionem let! Nakonec v Jižní i Severní Americe většina velkých megabýložravců, jimiž se šavlozubáci živili, vyhynula kvůli klimatickým změnám. Na severu skončila před 10 000 lety doba ledová a na jih se v důsledku této změny dostalo sucho a později vlhko. Změnila se i vegetace. Pro lov menších býložravých savců, například gazel, nebyli šavlozubé kočky vůbec uzpůsobeny a tak musely jediné-vyhynout...



Chtěl bych jen podotknout, že v průběhu léta můžete očekávat více nových projektů!