Červenec 2014

Paleogénní soutěž, 4. kolo

21. července 2014 v 11:06 | HAAS |  Naše soutěže
Výsledky z minulého kola: Dinosaurss má 15 bodů! Martinoraptor také dosáhl 15 bodů! A Blogplateosaurus má 14 bodů! Všichni jste na otázky odpověděli správně, byl jsem ale velmi mírný a uznával jsem i nepříliš jasné odpovědi. Jeden z Vás mi totiž napsal, že neví, v jakém nalezišti došlo k objevení Machaeoroidese, napsal však alespoň zemi a to jsem uznal. Teď je tu dalších pět otázek:

1. ELOMERYX BYL SAVEC ŽIJÍCÍ V POZDNÍM EOCÉNU AŽ POZDNÍM OLIGOCÉNU, JEHO FOSILNÍ OSTATKY BYLY NALEZENY VE FRANCII A V AMERICKÉ DAKOTĚ. BYL VYBAVEN ŠIROKÝMI CHODIDLY A DLOUHOU HLAVOU PŘIPOMÍNAJÍCÍ KONĚ. JE TO PRAVDA?

2. DO KTERÉHO PALEOGÉNNÍHO GEOLOGICKÉHO OBDOBÍ SAHÁ HISTORIE ČELEDI ANTHRACOTHERIIDAE?

3. MĚL PRAVĚKÝ NOSOROŽEC TRIGONIAS PĚT PRSTŮ?

4. KTERÝM TYPEM OBRATLOVCE BYL NEOCATHARTES GRALLATOR?

5. JE PRAVDA, ŽE PODLE POSLEDNÍCH NÁLEZŮ A VÝZKUMŮ SAHÁ EVOLUCE ČTVRTOHORNÍCH MAMUTŮ AŽ DO POZDNÍHO OLIGOCÉNU?

Odpovědi opět posílejte na e-mail haasvojta@volny.cz. Přeji Vám hodně štěstí, dalšího kola se dočkáte během příštího týdne!!!

Jak se měnily představy o vzhledu pravěkých zvířat: Iguanodon

20. července 2014 v 10:21 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
IGUANODON ("zub leguána") patří mezi nejznámější dinosaury vůbec a také mezi nejproslulejší zástupce čeledi Iguanodontidae žijící v rané Křídě. Je to starý známý paleontologů a zároveň historicky druhý dinosaurus, který byl kdy pojmenován. Svůj platný název, jenž si drží dodnes, dostal už 16 let před zavedením pojmu "dinosaurus". Původní představy o jeho vzhledu se však od těch dnešních a prokázaných velice výrazně lišily!!!

OBJEV IGUANODONTA:
Stalo se to v roce 1825, když manželka geologa a lékaře Gideona Mantella jménem Mary Ann našla v jednom opuštěném anglickém dole zkamenělý zub. Mantell však později sám prohlásil nález za svůj a svou ženu do něj vůbec nemotal. Mantell zub zkoumal a došlo mu, že musí patřit nějakému druhu plaza, nejpravděpodobněji již desítky milionů let vyhynulému. Po podrobnějším výzkumu našel podobnost mezi zubem nově objeveného tvora a dnešním rodem leguán. Mantell jej tedy pojmenoval "leguání zub", latinsky Iguanodon a první rekonstrukci na základě nalezeného zubu a kostry dnešních šupinatých ještěrů provedl sám. Další objevenou kost tvořil zvláštní trn, který Mantell umístil zvířeti na čenich, jak jej mají dnešní nosorožci. To byl první důležitý krok při Iguanodontově cestě proměnami rekonstrukcí...


OBR Z CRYSTAL PALACE PARK:
V roce 1851 prošla rekonstrukce Iguanodonta první velkou proměnou. Tento dinosaurus totiž získal své čestné místo v Crystal Palace Park, londýnské atrakci zobrazující život v pravěku podle tehdejších představ. Model byl postaven jakoby v životní velikosti. Stále na něm však z dnešního pohledu bylo mnoho chyb: Zaprvé byl Iguanodon zobrazený jako obludný leguánovitý ještěr, zadruhé byl velice zavalitý, zatřetí byl podle odborníků pouze čtyřnohý a začtvrté, zvláštní bodec byl stále umístěn na dinosaurově čenichu. O nějakou dobu později však měly být postaveny věrohodnější modely, neboť roku 1878 došlo k vyzdvižení 30ti koster Iguanodontů z uhelného dolu nedaleko Bernissartu, v Belgii. Paleontolog Luis Dollo se zasloužil o nové ztvárnění Iguanodonta v Křišťálovém paláci, bodec přesunul z nosu na palec přední končetiny tak, jak to nové objevy prokázaly...


JAK HO KRESLIL ZDENĚK BURIAN:
Dollovy rekonstrukce již byly správnější, než ty předchozí a tak vytvořil obraz Iguanodonta platný pro většinu 20. století. Celosvětoví malíři, mezi nimi i slavný kreslíř pravěkých živočichů Zdeněk Burian, zobrazovali tohoto dinosaura jako dvounohého, zcela vzpřímeného tvora s bodcem na palci. Iguanodon byl na kresbách často zobrazen u svého oblíbeného jehličnanu či jiné rostliny. I zde se však objevovala jedna veliká chyba: Iguanodon na rekonstrukcích táhl svůj ocas po zemi, jako dnešní plazi. Dnes víme, že to by jeho pohyb docela znemožňovalo... Na obrázku vidíte jednu z mnoha Burianových maleb Iguanodonta.


DNEŠNÍMI VĚDCI UZNÁVANÝ VZHLED IGUANODONTA:
Během 70. let 20. století se zjistilo, že se takto svému okolnímu prostředí Iguanodon nejevil. Ocas netáhl po zemi. Touto proměnou prošli i ostatní dinosauři. Od té doby je Iguanodon zpodobňovaný jako něco mezi čtyřnohým a dvounohým tvorem, je pravděpodobné že běhal po dvou při nebezpečí, zatímco chodil po čtyřech, pokud nebyl vyděšen, ocas držel vodorovně s páteří a ten se tak nedotýkal země ani při bipedním postoji. Takový vzhled se už objevuje v mnohých televizních pořadech, například v Putování s dinosaury od BBC (obrázek pod textem).



Zdroje fotografií: Crystal Palace Park, galerie Zdeňka Buriana, British Broadcasting Corporation (BBC) a HarperCollins.

Příště uvidíte, jak se měnil vzhled dalšího z nejproslulejších a nejoblíbenějších dinosaurů-Apatosaura, dříve známého jako Brontosaurus. I ten totiž prošel významnými změnami rekonstrukcí...

Pozorujte v srpnu rudou planetu!

19. července 2014 v 13:19 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Mars, nebo také "rudá" či "červená planeta", pro nás chystá v srpnu úchvatnou podívanou, proto čtěte pozorně!!! V průběhu příštího měsíce se totiž Mars přiblíží k Zemi tak blízko, jako tomu nebylo ještě nikdy v dějinách lidstva, dokonce i hvězdáři jsou si tím jistí. Právě podle odborníků se totiž takový úkaz mohl objevit naposledy tak před 5000 lety, a tehdy naše předky samozřejmě rudá planeta nezajímala... Za všechno však můžeme vděčit přitažlivosti Jupitera, který na Mars působí i přes obrovské množství dalších vesmírných předmětů! Na naší noční obloze by se měl Mars začít objevovat už zhruba od začátku srpna, nejvíce viditelný však bude 27. srpna od 22:00 do 3:00 ráno, kdy dosáhne azimutu a stane se tak lehce identifikovatelnou planetou. V ten den by se nám měl zdát velký, jako měsíc. Vzdálenost mezi Marsem a Zemí té noci bude 34 649 589 mil. Proto nezapomeňte od začátku srpna až do jeho konce pozorovat noční oblohu. V určitou dobu už bude Mars ze vzdálenosti viditelný okamžitě po západu Slunce. Ale představte si ještě jednu věc, ještě blíže k Zemi bude Mars roku 2287!!! Dožije se lidstvo i té události?


NĚCO MÁLO O MARSU:

Jedná se o čtvrtou planetu Sluneční soustavy, zároveň je také druhou nejmenší planetou (první je Merkur). Kdysi se předpokládalo, že při pólech Marsu se nachází zamrzlá voda v podobě ledovců, dnes však víme pravdu: Není tomu tak. Atmosféra planety je slabá, převážně složená z oxidu uhličitého a vody se po celém tělese vyskytuje zřejmě velmi málo (je-li tam vůnec nějaká). Objevují se i teorie o podzemní vodě a životě na Marsu, nic však nebylo prozatím dokázáno. Podle mnohých domněnek existoval kdysi na Marsu celoplanetární oceán, což by dávalo životu šanci. Výzkumy ale pokračují... Jméno "Mars" je odvozeno od římského boha války. Mars má také dva měsíce: Deimose a Phobose.


Nezapomeňte si tedy počkat na neuvěřitelný zážitek z pozorování rudé planety v srpnu!!!

Správce dinosauřího parku - Klid a náhlá pohotovost

18. července 2014 v 12:15 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Prázdniny pokračují nejen nám, ale i mnoha zaměstnancům Dinosauřího parku... A Dan Jameson se musí vypořádat se všemi problémy v parku téměř sám!

Klid a náhlá pohotovost

Stále jsem to jen já, dva ošetřovatelé a jeden asistent, kdo zbývají na našem ostrově jako pracovníci. Péče o pravěká zvířata opravdu není jednoduchá, uvážíte-li jaký je tu poměr lidí a těchto tvorů, z nichž každý potřebuje alespoň nakrmit, i to ale není vždy všechno. Rád se chodívám dívat na Gigantophise, kterého krmíme prasetem jen jednou za měsíc, což znamená, že další krmení dostane až minimálně v polovině srpna. Dělám si však starosti se Siamotyrannem, který opět naráží do své ohrady. Snad ji neproboří, ale neustále výhružně vrčí. Včera večer jsem ho šel nakrmit, ale tak moc jsem se v jeho přítomnosti zatím netřásl. Hlasitě vrčel jako pes, který vidí, že jeho večeře se v klidu pohybuje po ostrově. Mám takový pocit, že nás chce všechny sežrat. Musel jsem také posekat trávník u Charlesovy vily. Můj přítel Johann se stará o skupinku Adelobasileů, jež Charles na své zahradě chová. Můj zájem se teď soustřeďuje hlavně na samici Wuerhosaura jménem Wuerho. Ne proto, že bych ji pozoroval, důvodem je spíše její kulhání. Ve středu za horkého poledne jsme ji s chlapi uspali a podívali se na tržnou ránu na pravé přední končetině. Chudák Wuerho si asi lehla na nějakou větev s ostrým koncem a takhle to dopadlo. Ráno jsme vydezinfikovali a jemně ošetřili, ale nezašívali, u plazů je lepší kůži nezašívat, aby se šupiny navzájem nepřekryly. To by mohlo způsobit strašlivou infekci, která může končit otravou krve a nakonec i smrtí. A o tak krásné zvíře, jakým Wuerho je, určitě přijít nechceme! Jinak na ostrově vládne celkový klid, nikdo nám nerozkazuje a kromě péče o prehistorická zvířata a starání se o ostrov si můžeme dělat, co uvážíme za chodné. Já kupříkladu chodím každý večer na útes při východní straně ostrova a pozoruji divoké pterosaury, manévrující ve vzduchu a chytající hmyz, občas se však mezi nimi objeví i pestrobarevný obr a chytí si v moři nějakou tu pěknou rybku. Ale právě s ptakoještěry jsem měl dneska ráno potíže...

V půl osmé ráno jsem otevřel klec Dsungaripterů, proti mě se přihnal strašlivý a velký stín, povalil mne a frnk-byli oba pryč! Vyhlásil jsem poplach mlácením staré tyče do železného sloupu. Naneštěstí poplach probudil pouze veterinárního asistenta, který mi, rozespalý, odmítal pomoci při odchytu. Doběhl jsem do svého domku pro uspávací pušku a trefil šipkou jednoho Dsungariptera. Ten naštěstí přistál před začátkem spánku. Nahlas jsem si oddychl, protože to nebyl dobrý krok. Byl by usnul ve vzduchu, spadl by a své lehké, duté kosti by si jistě polámal. Druhý Dsungaripterus mi mezitím odletěl až k mořskému pobřeží. Chtěl jsem zkusit nastartovat malé rogalo, ale než se mi to povedlo, zmizel dočista. To ovšem znamená, že už máme pouze jediného Dsungariptera. Teď se však neupustím ani na oběd a pokusím se tohoto nezbedného uprchlíka dostat zpět! I když mě to asi bude stát hodně úsilí...

Povede se Danu Jamesonovi stihnout uprchlíka? O tom za týden!

Ancylotherium

17. července 2014 v 22:17 | HAAS |  Z dob savců

Jméno: Ancylotherium,
Potrava: Listí stromů,
Výskyt: Afrika, před 6,5 až 2 miliony let.
Popis:
Jméno Ancylotheria znamená v překladu z latiny "zahnuté zvíře". Název může být odvozen od zahnutého kohoutku na páteři. Na výšku tento prapodivný tvor měřil asi 2 metry a na délku možná tak 3 mety, přičemž mohl vážit něco okolo půl tuny. Ancylotherium patří mezi starodávnou skupinu savců chalikotérů, z nichž se přelomu období Miocénu a Pliocénu v mladších třetihorách (Neogénu) mnoho druhů nedožilo. Jeho nejbližšími žijícími příbuznými jsou tapíři, koně a nosorožci. Nálezy pocházejí z Jihoafrické republiky a také z okolí některých jezer ve východní Africe, například Omo, Olduvai a Laetoli. V okolí oněch jezer byly objeveny i pozůstatky našich dávných předků-australopitéků, s nimiž Ancylotheria sdílela toto výhodné prostředí. Přední končetiny mělo Ancylotherium delší, než zadní, hlava možná trochu připomínala koně a končetiny byly vybaveny pěti prsty s drápy. I když patří Ancylotherium mezi vyhynulé tvory, občas se objevují zprávy o zahlédnutí tohoto živočicha v afrických pralesích, čímž se dále zabývá vědní obor kryptozoologie. Pravda ale bude nejspíš taková, že Ancylotheria náhlé ochlazení na konci Pliocénu nepřežila...




Příště se již posuneme do Jižní Ameriky před jedním milionem let a představíme si tvory z páté epizody série Putování s pravěkými zvířaty!

Džungle času-část 4.

17. července 2014 v 9:50 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část Džungle času již trochu prověřila schopnosti našich hrdinů, ale jak dopadne setkání se zákeřným dravcem Dromaoesaurem? To vše v dnešní části!

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 4.:
George rychle popadl velkou, ztrouchnivělou větev. Tu však Dromaeosaurus zarazil svůj ostrý, srpovitý dráp na zadní končetině do levé ruky Ronovy. Ten zaúpěl bolestí a pokusil se pravou ruku natáhnout po pistoli, kterou předtím upustil, ale marně. George se však k dravci rychle přihnal a větví ho praštil po ocase. Dromaeosaurus od Rona odskočil a výhružně zasyčel bolestí. Poté skočil po Georgovi. Povalil ho na zem, ale George rychle vstal a skočil mezi kapradiny, odkud ho nebylo vidět. Dromaeosaurus se chystal znovu zaútočit na Rona, jenž nebyl kvůli krvácejícímu rameni schopen ničeho. Po pistoli však skočil Jack a dvakrát vystřelil. Bohužel nemířil moc dobře a tak zasáhl jen větev vysokého stromu, ta poté spadla mezi kapradiny a náhle se ozval bolestivý výkřik George, kterého těžké dřevo zranilo. Jack zaťal zuby, jakoby tím chtěl vyjádřit, že toto jistě nebylo v jeho úmyslu. Dromaeosaura však zvuky střelby vyrušily a v okamžiku utekl. "Tohle se nám moc nepodařilo," řekl Jack a utřel si pot z čela. "Aspoň se Ti povedlo způsobit mi otřes mozku, jsem Ti za to... vděčný!" řekl nato George, vylézajíce z kapradin z obrovskou modřinou na čele, "až budeš příště střílet, tak se prosímtě hodlej trefit do svého cíle!" Jacka se pokoušel přemoci smích, když viděl naštvaného George, ale raději na sobě nedal znát. "Rone, jsi v pořádku?" optal se raději. Ron, který se už trochu vzpamatoval, se jen postavil na nohy a podíval se na své zranění. Rána byla hluboká, však také Dromaeosauří dráp měří několik centimetrů. "Vraťme se k budovám a svolejme poplach! Musíme toho Dromaeosaura chytit, než napáchá více škody!" vykřikl George a bez ohledu na bolavé čelo vytrhl Jackovi pistoli z ruky a hnal se tím směrem, kudy dravec utekl. "Kdo z Vás mi zaručí bezpečnost?" optal se zděšený Corwin. "Odvesu Vás i Rona k doktorovi," pokývl hlavou Jack. Mezitím George stopoval nebezpečného predátora v houští. V mokrém blátě byly jeho stopy dobře viditelné. Navíc mu v tom všem pomáhalo čímdál více světla, den se pomalu probouzel a kdesi za kopci se už objevily rudé obláčky. Podle stop Dromaeosaurus nejprve doběhl až k východní hranici rezervace, kde mu však v průchodu bránil elektřinou nabitý plot. Otočil se tedy a mířil si to přímo do centra území. George nesměl ztratit ani vteřinu. Brzy ho však stopy zmátly a vrátil se zpět na místo konfliktu. Dromaeosaurus už v těch chvílích sledoval Jacka, Rona i Corwina, společně vcházející ke španělskému lékaři Pablovi. Brzy ho to však omrzelo a šel slídit po nějakých rejskovitých savcích v okolí budov. George v těch chvílích napadlo vrátit se zpět a oznámit, co se v noci stalo. Když však přiběhl do "městečka", čekalo ho nemilé překvapení...


Dromaeosaurus požírající krysu! Přiběhl sice do města, aby vyvolal poplach, ale teď mu stačí jen zastřelit nezbedného uprchlíka a bude po všem! Skryl se za lékařovým domkem a chystal se vystřelit. Dromaeosaurus však krysu zhltl vcelku a uslyšel Georgův tichý krok. Otočil se na něj. George vystřelil! Raptor ovšem uskočil a hnal se přímo na něj! George proskočil oknem do lékařova domu. Jack, Ron, Corwin a Pablo tak viděli vysokého muže ležet mezi rozbitým sklem. "Je venku! Jacku, vezmi tu pušku támhle!" zařval George a ukázal na lékařovu zbraň. Jack ji popadl a oba šli rychlým krokem ven. "Ale moment, pánové! Co se tady děje, prosímvás?" zeptal se zmatený, ba překvapený Pablo. Odpovědi se mu však již nedostalo. George si Dromaeosaura okamžitě všiml. "Stojí tam, u skladu zbraní, vidíš?" zašeptal, potom na dravce namířil pistolí a vystřelil. Predátor opět uskočil a po barelech vyskočil na střechu lékařova domku. "Jacku, střílej!!!" křikl George. Jack šťastně dravce zasáhl, bohužel však kulka prostřelila pouze dráp na přední končetině. Dinosaur seskočil ze střechy a utíkal ke správní budově. "Jacku, obklíčíme ho!" namítl George, ale Jack si ho nevšímal. Pronásledoval Dromaeosaura až k budově a střílel po něm. "Přestaň, nebo skočí oknem do správní budovy!" varoval jej George. Bylo však příliš pozdě. Dromaeosaurus prorazil velikánské okno a drápy přeťal několik drátů. Místní správce Johann jen hleděl, co se to děje před jeho očima. Oknem proletěl dále také Jack a znovu po zvířeti vystřelil. Dromaeosaurus však unikl ven. Při tom všem se ale stalo něco hrozného: Přeťaté dráty vedly elektřinu po celé rezervaci. "Teď už víš, proč jsem Tě varoval," řekl chladně George Jackovi, který si až teď všecko uvědomil. "Chlape, ty jsi blázen!" zařval správce Johann a vrazil Jackovi pěstí do obličeje. "Pane!" ozval se výkřik. "Právě byla z minulosti přivedena smečka pěti Dilophosaurů, stáří rané Jury!" pověděl Georgovi nadšeně jeden mladý pracovník. Namísto radování se mu však dostavil pohled plný strachu. "Ta ohrada, kde jsou, je nefuknční, co se týká elektřiny..." zašeptal George, "a to samé se teď děje u všech výběhů." A také že ano. Vzduchem si k nim prorážela cestu skupinka krvelačných Anurognathů...


Co se teď našim hrdinům přihodí? Co se vůbec stane s "džunglí času"? Počkejte si na příští část! Mimoto, dnes možná přibyde ještě jeden článek, počkejte si i na něj!

Džungle času-část 3.

16. července 2014 v 10:11 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Džungle času pokračuje již třetí částí, doufám, že si ji s radostí užijete!!!

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 3.:
"Rone, vysvětli mi, co se tady děje!" vzpamatoval se jako první George a se zděšeným výrazem pohlédl na veterináře. "Já... Vůbec nevím, pane... Albert zůstal u výběhu Kentrosaura a chtěl sledovat, jak se uklidní, tak jsme ho tam nechali. Když jsem se k němu chtěl před chvílí vrátit, zjistil jsem, že zmizel! Prohledali jsme všechny domky i cesty a nikde nic!" řekl veterinář Ron. "Georgi," pověděl podezřívavě Corwin, "nějak se mi to nezdá. Jste si jistý, že máte celou rezervaci pod kontrolou?" "Jdeme ho hledat!" vykřikl George. V hlavě mu probíhaly různé myšlenky, co se asi tak mohlo stát. Je snad Albert nějakým špiónem, nebo zrádcem, že "unikl"? Anebo se jen někde skryl a dělá si ze všech legraci? A přitom George jemu jako hlavnímu veterináři vždycky tak věřil! George poprosil Jacka, aby svolal všechen personál. Nakonec však sám namítl, že by bylo lepší nevzbuzovat o tom zatím povědomí a vydali se k ohradě sami. "Tadyhle někde stál, když jsme odcházeli!" ukázal Ron na ono místo a posvítil na něj baterkou. Nad panamským pralesem už padla černočerná tma a občas z tmavého oblaku na obloze zapadla mezi listy tropických rostlin malá kapka vody. "Alberte!" zvolal George. Výkřik probudil Kentrosauří samici, která přišla k ohradě a dunivě zahučela, jakoby chtěla říci: "Je noc, chci spát, takže mne nerušte." George si toho ovšem nevšímal. "Nic," vydechl po chvilce, "neodpovídá. Je pryč." Corwin si mezitím všiml něčeho velice zvláštního. Ve vedlejším výběhu nespatřil jediné zvíře, při odpolední procházce mezi ohradami tam však viděl nějakého dinosaura. Posvítil baterkou dolů a povšiml si znatelně velké díry v plotě. Plastové tyčky byly přetrhány nějakými drápy a zuby, rýhy na vedlejších, celistvých kolících to jen potvrzovaly. "Lidi, pojďte sem!" zvolal Corwin. George, Jack i Ron k němu přiběhli a posvítili baterkami na díru v plotě. "Proboha, to není možný..." zasyčel jako první George. "Dromaeosaurus!" vykřikl Ron. "Přesně tak," vyhrkl George a chytl se za hrdlo, "je to výběh Dromaeosaura. To leccos dokazuje, musíme Alberta okamžitě najít!" "Jak se to ale mohlo stát?" optal se Corwin. "Tvrdil jste mi, že ohrady vyplňuje silný elektrický proud!" Dívali se jeden na druhého, až Ron pomalu začal: "Pamatujete na ošetření Kentrosaura? Museli jsme vypnout proud od dveří ohrady, abychom se k němu dostali. Zapnuli jsme ho až po dvou hodinách, tak dlouho nám léčba trvala. Sice se to stalo za bílého dne, ale ten dravec měl šanci uniknout." "Chceš říci, Rone, že vypnutí proudu způsobilo řetězový efekt?" optal se jistojistě George. "Přesně tak," pokývl hlavou Ron...


Nad tropickým pralesem si již mezi černými mraky prorazil svou cestu velký, bílý měsíc. "To je strašidelné..." pokoušel se zavtipkovat Jack, ovšem bez úspěchu. "Hleďte, tady v bahně! Stopy!" poukázal na svůj objev Ron. "Lidská šlápota... Takovéhle boty přece nosí Albert," řekl dále. "Lidské stopy se mísí se stopami našeho dravce," konstatoval George. Přímo před ním se nacházela řada otisků dvou drápů, občas se před nimi objevila i malinká tečka-stopa po třetím drápu, který dromaeosauridi nosí vztyčený nahoru, aby si smrtelnou zbraň nijak nepoškodili. Ozval se děsivý výkřik. "Jacku, co je?!" vykřikl George. "Panebože, podívejte se na to! Na kabátu se mi uchytila červená skrvna! Jenom jsem prošel tímhle křoviskem a..." nedořekl větu vystrašený Jack, dívajíce se na svůj kabát, na němž se lesklo pár kapek krve. George okamžitě rozhrnul křoví. Údiv mu doslova vyrazil dech. Mezi větvičkami a listy leželo nehybné, zkrvavené tělo Alberta. Corwin se z pohledu téměř vyvrátil. Bylo mu jasné, že nefinancuje příliš bezpečný projekt. Raději ale zatím nevypustil ani slovíčko. Ticho prorazil jemný řev, vycházející z blízkých keřů. Bylo těžké určit, odkud jde přímo, dravec asi utíkal, protože uslyšel zvuky jakýchsi dvounohých stvoření, obhlížejících jeho večeři. Snažil se je odehnat táhlými, ohlušujícími houkáními. Vtom se z kapradiny vynořila špička jeho čenichu. "Rone, rychle, pušku!" zašeptal strachy George. Ron začal utíkat k nejbližšímu stavení, silou otevřel dveře a popadl první střelnou zbraň, kterou uviděl ležet na stole. V těch chvílích se už čenich dravce pohnul. Corwin poplácal George po zádech a prohlásil: "Tohle Vám nikdy nezapomenu. Náš poslední okamžik nastal..." Ron okamžitě přiběhl zpět na místo, ale zakopl a podlouhlou pistoli upustil na zem. Dromaeosaurus náhle vyskočil a mířil s otevřenou tlamou plnou ostrých zubů přímo na něj...


Jak bitva s dravým Dromaeosaurem dopadne a co dalšího naše hrdiny čeká? Přežije Ron útok nebezpečného predátora? Čtěte příští část, a budete znát odpovědi na tyto otázky!

Pravěk v Čechách-Ráj prehistorických papoušků

15. července 2014 v 14:44 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek bych jistě nenapsal, nebýt mé jiné práce, Ptačí řády a jejich evoluce: Papoušci , při hledání informací pro ony zprávy bych tyto jistě nenalezl. Za většinu informací pak vděčím anglické Wikipedii...

Živočich: Xenopsitta fejfari,
Období: Raný Miocén, mladší Třetihory (Neogén).
Roku 1998 došlo na západě Čech k velice významnému objevu, jenž učinil muž jménem Jiří Mlikovský. Jednalo se o zkamenělé pozůstatky nějakého pravěkého ptáka, přesněji zástupce řádu Psittaciformes, česky papoušci. Brzy po svém objevení byl tento zvláštní prehistorický létavec nazván Xenopsitta fejfari. Rodové jméno má význam "zvláštní papoušek". Druhové jméno padlo na počest českému paleontologovi Oldřichu Fejfarovi, který později například spolupracoval jako odborný poradce u české verze seriálu BBC Putování s dinosaury i jeho pokračování. Xenopsitta byl zvláštním papouškem. Žil zde, ve střední Evropě, v raném Miocénu. Tehdy však Česká republika ani zbytek Evropy nevypadala tak, jako dnes. Rozléhaly se zde lesy plné glyptostrobů, sekvojí, tisů a luky obývaly rozličné druhy travin. Samozřejmě se zde občas vyskytl i nějaký ten modřín či borovice, někde byste dokonce narazili i na příbuzné tropických palem. Podnebí zde bylo mnohem teplejší než dnes. A v tomto světě Xenopsitta žila. Je pravděpodobné, že se Xenopsitty pohybovaly ve skupinách o třiceti až čtyřiceti členech, podobně, jako je tomu u dnes žijících papoušků. Jedná se však o nesporný a důležitý důkaz domněnek, že papoušci jako řád obývající v 21. století jih severní polokoule a převážně tropické a subtropické oblasti jižní polokoule mají svůj původ právě kdesi v Evropě. Ke Xenopsittě bychom tak mohli přidat i skandinávské prapapoušky či jednoho z nejstarších zástupců řádu, vyskytujícího se v blízkém Německu za Eocénního období. Nicméně, nejbližšími žijícími příbuznými Xenopsitty jsou afričtí papoušci, včetně rodu Psittacus, česky papouška konžského...


Na prvním obrázku vidíte lebku prehistorického papouška, zatímco na druhém jednoho z dnešních papoušků...

Paleogénní soutěž, 3. kolo

14. července 2014 v 9:34 | HAAS |  Naše soutěže
Paleogénní soutěž pokračuje! Výsledky: Dinosaurss má 10 bodů, Martinoraptor také 10 bodů a Blogplateosaurus 9 bodů! V minulém kole jste všichni odpověděli na všechny otázky správně, docela mne rozesmálo, že u poslední odpovědi jste všichni uvedli ty samé živočichy (až na Blogplateosaura, který ještě jednoho přidal). Odpovědi opět posílejte na e-mail haasvojta@volny.cz, jako vždy. Tak, a zde jsou otázky:

1. NAPIŠTE JMÉNO NALEZIŠTĚ, V JEHOŽ VRSTVÁCH BYL OBJEVEN DRUH MACHAEROIDES EOTHEN.

2. ŽIL ENTELODON V EURASII, ANEBO V SEVERNÍ AMERICE?

3. DO KTERÉHO ŘÁDU SAVCŮ PATŘIL PALAEOCHIROPTERYX?

4. PŘED KOLIKA MILIONY LETY ŽIL NEJSTARŠÍ ZNÁMÝ ZÁSTUPCE CHOBOTNATCŮ?

5. KOLIK PROCENT ŽIVOČIŠNÝCH DRUHŮ VYHYNULO PŘI VYMÍRÁNÍ NA KONCI EOCÉNU A NA ZAČÁTKU OLIGOCÉNU?

Přeji Vám všem mnoho štěstí!

Deset nejpodivnějších savců současnosti-Odpočet druhý

13. července 2014 v 10:06 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Po dvou týdnech je zde další odpočet z mnou vybrané desítky nejpodivnějších savců jednadvacátého století. Snad se Vám to bude líbit!

7. Nejpodivnější savec současnosti: Ptakopysk
Latinský název: Ornithorhynchus anatinus,
Rozšíření: Východ Austrálie a ostrov Tasmánie,
Rozměry: Délka včetně ocasu činí 65 centimetrů.
Jedním z nejpodivněji vzhlížejících současných savců je bezpochyby tento ptakopysk, savec z vývojově staré skupiny vejcorodých. Zástupci této savčí rodiny se od vačnatců a placentálů liší tím, že kladou vejce, z nichž se později vylíhne mládě, které však později pije mateřské mléko. Ptakopysk je tak jakousi zvláštní směsicí plazů a savců. Právě proto se také stalo, že byl ptakopysk před 200 lety evropskými vědci zprvu považován za podvod a podvrch. Dalším zvláštním znakem je ptakopyskův zobák-připomíná skutečně zobák ptačí. Ptakopysk zobákem s citlivými okraji prozkoumává bahno na dně a pátrá po své oblíbené potravě, včetně hmyzích larev a korýšů. Mezi prsty se nachází plovací blána, uši i oči jsou umístěny na vrcholu hlavy...


6. Nejpodivnější savec současnosti: Rypoš lysý
Latinský název: Heterocephalus glaber,
Rozšíření: Východní Afrika,
Rozměry: Délka (včetně ocasu) 13 cm.
Pro mnoho lidí představuje rypoš lysý, kromě krys a myší, jednoho z nejodpudivějších savců. Však také nemá žádnou srst, jeho drobné tělíčko je potaženo pouze kůží a ten nevábný výraz! Pro přírodovědce se však jedná o zcela fascinujícího tvora. Rypoši žijí v koloniích čítajících až 100 jedinců. Své cesty si hloubí v podzemí pod vedením královny, samice velikostí přerůstající ostatní jedince. Jen ona přivádí na svět mláďata. Po královnině smrti ji smí nahradit jedna z dělnic, ta tedy může být "povýšena". Velké, dopředu vyčnívající hlodáky, jsou podivným znakem, ale pomáhají rypošům při získávání potravy. Ukusují jimi totiž kořínky všech možných rostlin...


5. Nejpodivnější savec současnosti: Vrápenec velký
Latinský název: Rhinolophus ferrumequinum,
Rozšíření: Asie, sever Afriky a Evropa,
Rozměry: Měří 16,5 cm na délku.
Mezi nejzvláštnější netopýry se řadí vrápenci, jedná se o rod čítající více než 70 neuvěřitelně rozmanitých druhů. S vrápencem velkým se setkáte i v Evropě. Většina netopýrů je známa pro svůj rychlý lov ve vzduchu, nejčastěji chytají hmyz. Vrápenec velký je ale jedním z mála letounů živících se potravou při zemi. Neskutečně rychle se vrhne po své kořisti, uchopí ji a poté zase odletí kamsi do výšek, aby ji pozřel. Nad podkovovitou ozdobou u čenichu se asi podivíte, ale ve skutečnosti je pro vrápence naprosto nezbytná, neboť s její pomocí vyluzuje zvuky odrážející se od ostatních předmětů a vracející se zpět ke svému původci-je nutná k echolokaci!


Začínáme se pomalu přibližovat k těm nejpodivnějším savcům mého žebříčku! Do komentářů můžete opět napsat, které tvory v příští části očekáváte, možná se trefíte...