Červenec 2014

Goyocephale

12. července 2014 v 17:12 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Goyocephale ("ozdobená hlava") byl jedním z nejstarších zástupců skupiny pachycephalosaurů. Také podle toho vypadal, znaky dále se projevující u následující evoluční linie byly poněkud zastaralé. Goyocephale se vyskytoval na území dnešního Mongolska před 75 miliony let, tedy za svrchní Křídy stupně kampán. Celkově zvíře měřilo 2 až 3 metry a jeho váha je odhadována od 7mi do 40 kilogramů. Samozřejmě šlo o neškodného býložravce požírajícího nízko rostoucí vegetaci. Stejně jako u všech zástupců podřádu Marginocephalia, i Goyocephale byl vybaven tvrdou kostěnnou deskou na temeni hlavy, která tvořila jakýsi sukovitý hřeben. Paleontologové se domnívají, že dinosauři využívali tohoto charakteristického znaku při bojích o teritorium, kdy svými tvrdými hlavami vráželi do boku či snad do hlavy svého soka. Povrch lebky byl hrbolatý, takže rány mohly být i bolestivé. Štíhlé zachovalé pánevní kosti prozrazují další Goyocephalovu specializaci: adaptaci na rychlý běh. Mohl vyvinout přinejmenším dvakrát tak vyšší rychlost, než člověk. Dříve se někteří paleontologové domnívali, že Goyocephale by mohl být pouze nedospělým jedincem dříve známého rodu Homalocephale, nicméně nové odborné analýzy a výzkumy to vyvracejí. Známe jediný druh, G. lattimorei, jenž byl popsán roku 1982...
Popis tohoto méně známého dinosaura naleznete například v knize Speciální průvodce-Dinosauři od Gerrieho McCalla.

Příště Wannanosaurus!!!

Správce dinosauřího parku - Takřka sám na ostrově

11. července 2014 v 12:00 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další, slibovaná část Správce dinosauřího parku je tady! Tentokrát to má ošetřovatel Dan Jameson opravdu těžké... Snad si příběh užijete!

Takřka sám na ostrově

Od sobotního rána jsem na ostrově zůstal téměř sám. Charles, Oliver i většina ostatních odjela na zaslouženou dovolenou a já zde, v Dinosauřím parku, zbyl jen se dvěma dalšími ošetřovately a jedním asistentem. Jsme tu celkem čtyři. Není však lehké starat se o tolik pravěkých zvířat, když je Vás na ně tak málo. Od 6:00 ráno až do 20:00 večer pilně pracujeme, krmíme zvířata, opravujeme výběhy a k tomu všemu si ještě sami musíme připravovat jídlo a vyžít ze zbylých zásob, které nám tu naši vedoucí nechali. Můj přítel Johann každý večer říká, že nebýt té večerní únavy, dostal by už lehce z toho slunka úžeh. Já s ním samozřejmě souhlasím. Hned v neděli jsem šel nakrmit Gigantophise, ohromného desetimetrového hada, kterého Oliver přivezl v minulé části. Malé prase zhltnul během čtvrthodinky. Musel jsem také hmyzem nakrmit rané gekony rodu Ardeosaurus, donést zeleninu želvám Testudo atlas a naházet maso do výběhů velkých masožravců rodů Erythrosuchus a Siamotyrannus. Poslední jmenovaný navíc začíná dělat opět přítěž a snaží se zbořit svou ohradu. V pondělí jsme ho museli uspat silnými anestetiky a výběh provizorně spravit, aby jej neprobořil. Veterinární asistent Mark má zase co dělat s udržením zdraví Adelobasileů. Patnáctičlenná rodina se už rozrostla na dvacet tři členů. Mladí Adelobasileové často pobíhají po Charlesově zahradě a není lehké je znovu chytit a vrátit do plastové ohrádky. Navíc ji se svými rodiči dokáží podhrabat a zase proklouznout ven. Nejvíce mne však těší naši dva Teleocerasové, matka s mládětem. Zjistili jsme, že mládě je sameček. Je to radost na ně pohledět, sami si hledají potravu, jsou nenároční, žerou trávu a nepotřebují ani stříšku-když potřebují, lehnou si mezi keře a nejčastěji mezi nimi usnou. Ten malý sameček si mě už oblíbil, občas mu donesu kousky ovoce a jeho radostné oči mě vezmou za srdce. Další skvělou novinkou je, že mláďata Othnielií se ve středu k ránu konečně vyklubala z hnízda! Máme již informace o inkubační době vajec těchto dinosaurů, ale mladé Othnielie prozatím moc nezkoumáme, nerad bych od jejich matky opět schytal kopanec do hlavy...

Miluji ovšem večerní procházky po prašných cestičkách mezi zatím prázdnými a připravenými výběhy. Včera jsem si vyšel na útesy na severní straně ostrova. Foukal příjemný letní vánek, slunce už zapadalo kdesi za oceánskými obzory a k tomu všemu jsem si vzal vychlazenou jahodovou limonádu. Občas mne zaujaly pohyby v mořské vodě... Snad Kronosaurus? Přesto jsem se cítil na tomto malém pacifickém ostrůvku v bezpečí. Práce tu mám nad hlavu, ale jsem zde stejně moc rád, protože jsem si právě uvědomil, že mám tu nejlepší práci na světě. O uklízení zvířecích výkalů, krmení našich živočichů, celkové starání se o ně a navíc zajišťování bezpečnosti po celém ostrově tu není vůbec nouze, ale je to vlastně neuvěřitelné, staráme se tu o tvory, kteří jakoby dávno vyhynuli... A k tomu všemu na sebe na večerní obloze volají krásní, pestře zbarvení pterosauři...


Doufám, že se Vám tato část líbila! Další články přibydou již brzy, tento byl sice představen, jelikož jsem v tuto dobu stále na dovolené, ale brzy se již vrátím!

Omluva na týden

5. července 2014 v 11:06 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Stejně jako každý rok, i tento odjíždím na jeden červencový týden daleko do západních Čech k babičce a dědovi. Odjíždím zítra a vracím se v sobotu 12. července. Po tuto dobu bohužel nebudu moci psát články, komentovat ty Vaše a navštěvovat ostatní blogy. Nebudu mít vůbec přístup k počítači. Ještě teď ale napíši další část Správce dinosauřího parku a představím ji na pátek na 12:00. Až se však vrátím, budu psát zase normálně každý den nový článek.

HAAS


Správce dinosauřího parku - Megahad

4. července 2014 v 9:58 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Letní prázdniny jsou v plném proudu, ale správce dinosauřího parku Dan Jameson má práce stále nad hlavu. Je tu další část jeho týdeníku!!!

Megahad

Minulou zprávu jsem zakončil tím, že chce Oliver najít další plazy pro naše prehistorické terárium. Již se mu to podařilo a přivezl z Isle of Die jedno obrovské, ale přesto nádherné zvíře. Podařilo se mu splnit si svůj sen a spatřit toto zvíře. S živočichem přiletěl helikoptérou už v pondělí pozdě večer, téměř ve 22:00. Přivítal nás se slovy, že něco takového jsme museli vždycky chtít spatřit. Novým obyvatelem Dinosauřího parku je pravěký had Gigantophis, měřící 10 metrů a vážící více než 700 kilogramů! To z něj dělá druhého největšího hada v historii Země, větší byla už jen Titanoboa. Gigantophis žil v Egyptě před 35 miliony lety v geologické periodě zvané Eocén. Se svou velikostí podle Olivera musel být chopný pozřít i dospělé Moeritherium, což byl nejčastější typ savce vyskytující se tehdy na onom území. My ho ale budeme krmit dospělými prasaty. O jeho potravních zvycích nic nevíme, Oliver si však myslí, že můžeme zcela vycházet ze zvyklostí dnešních krajt a anakond, jejichž studiu se věnoval celá léta. Však je také Gigantophis svou velikostí lehce porovnatelný se současnou krajtou mřížkovanou z Velkých Sund v Asii. Oliver je však novým přírůstkem zcela nadšen. Když si uvědomíte, že došlo pouze k nálezu fosilizované páteře a ničeho jiného, určitě budete šťastni, uvidíte-li takové zvíře naživo! Ještě před pondělní půlnocí byl Gigantophis převezen do terária. Nyní ho sdílí i s obřími pravěkými želvami či primitivními gekony. Oliver teď hodlá vypátrat další megahady Isle of Die, především chce zjistit, je-li ostrov domovem hada rodu Titanoboa. Nechce sice tak obrovské zvíře přivézt do parku, ale vidět by ho určitě chtěl...

Jinak to v Dinosauřím parku vypadá jakž takž dobře. Mám ale hodně starostí s některými dinosaury. Včera jsem musel uklidit Rhamphorhynchovu klec, byla plná jeho výkalů. Trochu jsem na toto zvíře zapomněl, což mne mrzí, ale musím udělat vše proto, aby se něco takového již neopakovalo. Uklízet jsem musel i u Dsungaripterů, tentokrát se však jednalo o hníjící zbytky ryb, které nepozřeli. Možná jim házím té potravy až moc a oni jí tolik nechtějí. Samice Wuerhosaura jménem Wuerho však krásně roste. Myslím, že již brzy doroste plné velikosti. Alespoň ty Adelobasilei mám z krku, stará se o ně Charles a stále je drží na své zahradě. Tvrdí, že jsou spokojeni. Dnes v 6:00 jsem ale měl problémy s Archaeopteryxem, takřka uletěl ze své klece. Včas jsem ho stačil chytit za zadní nohy, ale odnesly to mé prsty, do kterých mne kousnul malými, přesto však ostrými zoubky... Ještě více práce však budu mít příští týden, budu jeden z mála z našeho personálu, kdo bude muset na ostrově zůstat. Charles, Oliver a většina ostatních totiž odjíždí na zaslouženou dovolenou a já zde zůstanu takřka sám-to ale bude fuška!

Obrázek Gigantophise je z www.martinoraptor.blog.cz. Jak se náš hrdina vypořádá se všemi problémy, zvířaty a prací na ostrově, když na vše zbude téměř sám? To si přečtete příští týden...

Ptačí řády a jejich evoluce: Papoušci

3. července 2014 v 10:49 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Papoušci
Stratigrafický výskyt: Eocén (54 Ma) až současnost
Areál rozšíření: Jih severní polokoule a jižní polokoule


CO TO VLASTNĚ JSOU TI PAPOUŠCI?
Jedná se o vývojově starý řád ptáků schopných letu. Často se také udává, že papoušci jsou hlučnými ptáky, což je pravda. Peří je (vycházíme-li ze současných zástupců řádu) pestře zbarvené. Hlavu vždy zakončuje velký, tvrdý zobák s ostrým koncem, horní čelist přesahuje spodní a uvnitř zobáku se nachází jazyk. Mimoto jsou papoušci druhým nejinteligentnějším řádem ptáků (první jsou krkavci). Nejvíce druhů papoušků žije v Australasii a Jižní Americe.

Brazilský ara hyacintový (všimněte si žluté kůže okolo jasně černých očí)

EVOLUCE ŘÁDU PSITTACIFORMES:
Někteří vědci se domnívají, že papoušci se jako řád objevili už krátce před vyhynutím dinosaurů před 65 miliony lety, žádné fosilní důkazy to však nenasvědčují. Pravděpodobně nejstarším prapapouškem je Mopsitta tanta, nalezená v Dánsku. Kvůli nedostatku záznamů si ale nemůžeme být na sto procent jistí, jde-li o papouška. Mnozí vědci se přiklánějí k tomu, že pozůstatky patří pravěkému ibisovi nalezenému nedaleko od fosílií druhu Mopsitta tanta. Jasným primitivním zástupcem řádu je však určitě Psittacopes, žijící během středního Eocénu v Německém Messelu. Tři dosud nepojmenované druhy rodu byly objeveny i v Anglii. Na konci Eocénního období se ve Francii objevuje Quercypsitta. Všechny tyto objevy se sčítají a vychází tak najevo, že původ má řád papoušků v Evropě. Další nálezy zahrnují skandinávskou oblast v severní Evropě a střední Evropu. První víceméně moderní papoušci jsou nalézáni v miocénních vrstvách...

Zkamenělá lebka primitivního zástupce řádu s netypickou stavbou zobáku

DNEŠNÍ PAPOUŠCI:
"No podívejte, jak letí! Pane na nebi! Létají sem, zaplavují tyto malé úseky pevniny..." Jeff Corwin

Papoušci jsou dokonalými letci! Dokáží krásně roztáhnout svá křídla, zamávat s nimi a hned se ocitnou ve vzdušném prostoru! Nebrání jim v tom ani relativně dlouhý ocas sestávající s přiměřeně poskládaných per. Jak již bylo zmíněno, dnešní papoušci jsou velice pestře zbarvenými ptáky, jsou inteligentní a napodobují zvuky živočichů ze svého okolí. To je také důvod, proč je můžeme naučit "mluvit", i když papoušci význam slov samozřejmě nechápou. Velmi učenlivým je zejména papoušek šedý, říká se, že se může naučit plynně "hovořit". Dobře vycvičení papoušci dokáží napodobit 200 zvuků jiných zvířat, nebo případně lidských slov. Živí se nejčastěji ořechy, plody palm nebo tvrdým ovocem. Pohybují se ve skupinách. Některá hejna může tvořit 30 až 40 zvířat. Jako řád tito ptáci zahrnují 372 druhů. Některé z nich jsou bohužel již kriticky ohroženy. Amazoňan portorický, endemit žijící na ostrově Portoriko v Karibiku, jenž se může dožít i 82 let, k nim patří. Jeho populace silně poklesly. Odhaduje se, že v přírodě zbývá posledních 500 jedinců. Něco podobného se přihodilo ara hyacintového z Brazílie, jeho posledním útočištěm je rezervace Pantanal. Musíme tyto vzácné a krásné tvory chránit, aby tu s námi vydrželi co nejdéle...

Ohrožený amazoňan portorický

Paleogénní soutěž, 2. kolo

2. července 2014 v 12:28 | HAAS |  Naše soutěže
Druhé kolo je zde! Výsledky: Dinosaurss má 5 bodů, Martinoraptor také 5 bodů a Blogplateosaurovi se podařilo získat 4 body! Ve druhém kole Vás čeká dalších pět otázek, za každou správně zodpovězenou opět dostanete jeden bod! Tak, přeji Vám mnoho štěstí, tady jsou otázky:

1. CO ZNAMENÁ JMÉNO ŽIVOČICHA RODU "RHYNCHIPPUS"?

2. KDE BYLY OBJEVENY FOSÍLIE PAKICETA A JAKÉHO JSOU STÁŘÍ?

3. VE KTERÉM STUPNI KTERÉHO GEOLOGICKÉHO OBDOBÍ A PŘED KOLIKA MILIONY LETY SE POPRVÉ OBJEVUJE ŘÁD KYTOVCŮ ARCHAEOCETI?

4. PŘEVÁŽNĚ JAKÉ KLIMA PANOVALO NA ZEMI V PALEOCÉNU?

5. NAPIŠTE JMÉNA MINIMÁLNĚ TŘÍ PREHISTORICKÝCH ŽIVOČICHŮ Z PALEOCÉNNÍHO OBDOBÍ NALEZENÝCH V KOLUMBIJSKÉM DOLE CERREJON.

Odpovědi opět posílejte na e-mail haasvojta@volny.cz (počítám tedy s tím, že k tomuto článku zřejmě nepřibydou žádné komentáře).

Džungle času-část 2.

1. července 2014 v 9:14 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Druhá část nového příběhu Džungle času je zde, snad si ji s radostí užijete!

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 2.:
Uběhlo několik dnů, a panamská džungle se stala domovem velmi cizích tvorů. Tato zvířata nepatřila do našeho světa, patřila do dávné minulosti. Tým výzkumníků je nyní hodlal prozkoumat i do nejmenšího detailu. Pravěké osazenstvo tvořili Eoraptor, Pisanosaurus, Kentrosaurus, Camptosaurus, Dromaeosaurus a hejno ptakoještěrů rodu Anurognathus. Celkem se tedy jednalo o šest odlišných zvířecích druhů, brzy jich ale mělo být ještě víc. George byl výzkumem naprosto posedlý a plánoval další a další expedice do pravěku. Jednoho odpoledne přiletěla veliká helikoptéra. Celý tým očekával příchod jednoho muže. Když se vrtule prostředku přestala otáčet, vystoupil jistý člověk. "Jacku, to je on. Ten, kterému jsme za tohle všechno vděční." řekl George svému příteli. "Dobrý den, jmenuji se Rodríguez Edgar Corwin," řekl muž v černých brýlích. "Nazdar Jeffe!" zavtipkoval překvapený Jack. "Vidím, že jste vtipálek. To je dobře, usměvavé lidi potřebujeme." odvětil ten muž. Dále řekl: "Pan George McCann? Těšil jsem se na shledání s Vámi! Jak to teda vypadá? Už jsou máte nějaká vyhynulá zvířata, nebo tu mám počkat trochu déle a vyčkat, až je přivedete?" "Popravdě, máme šest druhů." odvětil krátce George. Poté následovala prohlídla výběhů. Corwinovi se projekt moc líbil. Přišlo mu však zvláštní chování Kentrosauří samice, uzavřené ve výběhu. Navrhl, že by bylo lepší provést okamžité vyšetření. Na místo hned vyrazila jednotka veterinářů. Užuž chtěli otevřít dveře do výběhu, když náhle zařval George: "Vypněte proud! Panebože, sáhli byste na dveře a uškvařili byste se!" Překvapení veterináři tak tedy učinili. Poté uspali Kentrosaura, prohlédli ho a zjistili, že má na pravé zadní noze hnisající ránu. Vypnutí proudu u dveří však způsobilo řetězovou vlnu. Vypnula se totiž elektřina v části sousedního výběhu. Jeho obyvatel to hned vycítil. "Přidejte antibiotika, přidejte antibiotika!" volal mezitím hlavní veterinář. "Pojďte, pane Corwine, dáme si teď večeři a pak se sem kdyžtak vrátíme," řekl trochu zklamaný George, když viděl, jak se veterináři navzájem přou o následujícím postupu. Nakonec jim léčba trvala skoro dvě hodiny...


Krátce po probuzení kolem sebe začal Kentrosaurus švihat svým ocasem s ostny a téměř zasáhl jednoho z veterinářů. Ošetřovatelský tým rychle utekl z výběhu. "Počkejte, ještě zapnu proud," řekl Albert, pomocník hlavního veterináře. Když tak učinil, byli v naprostém bezpečí. Albert se rozhodl u výběhu Kentrosaura ještě chvíli počkat a sledovat, jestli se uklidní a jak se bude po vyšetření chovat. Ostatní zašli do svých obydlí, vždyť už také bylo osm hodin večer. George se však stále bavil s Corwinem uvnitř malé jídelny. Zároveň plánoval další výpravu do pravěku. Sdělil Corwinovi, že má v plánu přivést prvního velkého dravého dinosaura, který žil v období rané Jury, a pak také některé menší živočichy z prehistorické Patagonie v době před 100 miliony let. Rád by se odvážil i na větší predátory či býložravce, ale zatím s takovými tvory nemá dostatek zkušeností a proto se raději zaměří na tvory menší osmi metrů. Corwin přitom souhlasně pokyvoval hlavou. George mu dále sdělil své plány o vystavení několika rozhleden a pak mu nabídl prohlídku panamské džungle z rozhledny již postavené. Poprosil ho také o finanční pomoc projektu v následujících několika letech. Potřeboval totiž nakoupit dostatek dopravních prostředků a zbraní důležitých k výpravám do minulosti. Corwin opět zasouhlasil. "Tak, jsem rád, že jsme se dohodli," řekl vítězoslavně George a podal svému společníkovi ruku. "No," zamumlal ještě Corwin a poškrabal se na bradě, "a tým je zatím celý? Nikdo nezemřel?" zeptal se vážně. "Ne, pane, naše práce je opravdu bezpečná," usmál se George. "Pane, pane!" zvolal jakýsi muž v dálce. Přiběhl k jídelně-byl to jeden z veterinářů ošetřujících Kentrosaura. "Pohřešuje se Albert!" sdělil mu se zděšením. George s Corwinem se na sebe podívali a v "džungli času" zavládlo na chvíli hrobové ticho plné překvapení...


Co se Albertovi stalo? Kde se tedy nachází? A jak bude celý příběh pokračovat? To se dozvíte příště!!!