Srpen 2014

Lepidodendron

31. srpna 2014 v 12:15 | HAAS |  Popisy pravěkých rostlin
Začínám psát do zcela nové rubriky plné popisů různých prehistorických rostlin, jejichž výzkumem se zabývá paleobotanika.
Lepidodendron ("šupinatý strom") byla obří prehistorická plavuň vyskytující se během Karbonského období především v Severní Americe a také v Evropě. Velmi hojný je především v horninách karbonského stáří v Pensylvánii. Patří k nejznámějším a nejčastěji vyobrazovaným vyhynulým rostlinám a jednalo se o úctyhodný organizmus. Lepidodendrony se mohly dožít věku delšího, než 10 let, jak nasvědčuje výzkum jejich kůry. Rostly do výše 30 až 40 metrů a jejich listy měřily klidně i 1 metr. Listy byly dlouhé, úzké a spirálovitě uspořádané, jako stébla trávy. Vyrůstaly pouze na nejmladších větvích, kmen a starší větve byly naprosto bezlisté. Kořeny Lepidodendronu byly též velmi dlouhé a v Karbonských lesích se navzájem pod zemí často proplétaly. Obrovské plavuně rostly především v bažinách a mokřadech, bohatých na kyslík. Toho bylo v Karbonu v atmosféře asi 35 %, což podporovalo právě nárůst rostlin-Karbon je proto nejzelenějším obdobím v historii Země. Zbytky Lepidodendronů a dalších takových rostlin, usazeny v horninách, tvoří uhlí, které my dnes spalujeme a jsme na něm závislí. Lepidodendron je široké veřejnosti znám nejlépe díky skvěle zachovalým úlomkům kůry z kmenu. Je ovšem zajímavé, že v 19. století někteří lidé považovaly tyto zkameněliny za fosilizovanou kůži prehistorických ještěrek, hadů a krokodýlů! Odtud také pochází latinské jméno plavuně, "šupinatý strom". Některé fosilní ostatky Lepidodendronu dokonce připomínají něco zdánlivě podobného pneumatice!
Více se o této plavuni dozvíte v knihách Abeceda dávných věků či Dinosauři-Objevy, druhy, zánik.


Příště Calamites!!!

Oxalaia

30. srpna 2014 v 22:02 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Oxalaia (podle afrického Oxalá) byl ohromný dravý theropod žijící v době před přibližně 100 až 95 miliony lety, ve střední Křídě. Ačkoliv jméno Oxalaie je odvozeno od Afriky, tento dinosaurus se vyskytoval na území dnešní Brazílie. Oxalaia patřila do čeledi Spinosauridae, a spolu se svými příbuznými, Spinosaurem nebo třeba Suchomimem, je řazena mezi největší dravé dinosaury vůbec. S délkou 12ti metrů se shodovala s Tyrannosaurem Rexem, některé zdroje však uvádí i délku značně převýšenou, například až 14 metrů! K tomu predátor vážil 5 až 7 tun. Stejně jako ostatní Spinosauridi, i Oxalaia dala zjevně přednost rybě před červeným masem, nebo se jednalo o mrchožrouta. Její protáhlá lebka a velké drápy na předních končetinách jí sloužily k chytání ryb, jejich napichování a poté i požírání. Na hřbetě měla plachtu sloužící pravděpodobně k termoregulaci, pokud se tedy chtěla zahřát, stačilo tenkou membránu nastavit slunci a došlo k tomu, naopak při ochlazení plachtu pouze nastavila studenému vánku. Obří "ploutev" však také mohla sloužit k předvádění se, anebo naopak jako varování ostatním zástupcům svého druhu, především bojovným samcům. Ostatky Oxalaie byly nalezeny už roku 2004, ale teprve až v roce 2011 byl živočich popsán Kellnerem a ustanoven jako druh Oxalaia quilombensis, čímž se stal dinosaur již osmým theropodem oficiálně popsaným v Brazílii. Oxalaia také potvrdila domněnky o neuvěřitelném úspěchu Spinosauridů, jako především jejich úžasných velikostí a velkém rozšíření po celé planetě. Do té doby totiž tak velký jihoamerický rybožrout nebyl vůbec popsán...
Popis Oxalaie se bohužel v knihách téměř vůbec nevyskytuje, dobrý článek o ní však najdete na anglické Wikipedii.

Příště Talarurus!

Potencionální kořist Velociraptora

30. srpna 2014 v 10:14 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Začínám se zcela novou sérií článků, jež budou popisovat mnou určený vyhynulý druh predátora a jeho možných kořistí. Občas se budu držet faktů v podobě zkamenělin, které nám tyto souboje o potravu dokázaly, někdy to však bude čistě jen teoretické... První článek jsem se rozhodl věnovat slavnému Velociraptorovi... Do komentářů pak můžete psát své názory...

Náš predátor: Velociraptor
Druhy: V. mongoliensis, V. osmolskae
Nálezy zkamenělin: Poušť Gobi, Mongolsko a Vnitřní Mongolsko, Čína
Velikost: 200 cenimetrů na délku, 80 centimetrů na výšku, váha 15 kilogramů
Geologický výskyt: Svrchní Křída, 75 MYA.
Velociraptor patří mezi nejznámější dinosauří zabijáky. Pravděpodobně lovil v dobře organizovaných smečkách terorizujících menší býložravce. Díky spolupráci smečky dokázal Velociraptor ulovit kořist minimálně dvakrát tak velkou, jako byl on sám. Společně s ostatními dromaeosauridy, čeledí z rozsáhlé rodiny maniraptorů, byl blízkým příbuzným ptáků-fosilní doklady značí, že byl opeřený. Peří na předních končetinách mohl využívat ke kormidlování svého běhu a přes svou malou velikost dokázal běžet rychlostí pštrosa-60 km/h. Přední končetiny byly vybaveny třemi dlouhými, ostrými drápy, a na zadních končetinách se nacházely zvětšené, srpovité drápy. Velociraptor však tyto drápy nepoužíval k rozpárání kořisti, ani jejímu pitvání. Spíše se jimi uchytil v drsné kůži jiných dinosaurů, případně pouze protrhl krční tepnu, zbytek však už dokončily jeho dozadu zatočené, pilovité zuby. Tento dokonalý predátor neměl s výjimkou větších dravců v pravěkém Mongolsku žádnou konkurenci...



Jistá kořist: Protoceratops
Druh: P. andrewsi
Nálezy zkamenělin: Poušť Gobi, Mongolsko
Velikost: cca 2 metry
Geologický výskyt: Shodný s Velociraptorem.
Protoceratopse bychom mohli nazvat "jistou kořistí" Velociraptora, poněvadž fosilní ostatky nám jejich vztah jakožto predátora a kořisti dokonale prezentují. Slavná zkamenělina, jediný souboj mezi dvěma dinosaury, byla objevena v Mongolsku v 60. letech minulého století. Fosílie je zcela ojedinělá a na celou věc vrhá skvělé světlo. Důkazem je, že Velociraptor napadl Protoceratopse, býložravec se však bránil, zachytil útočníkovu přední končetinu mohutným zobákem a drtil ji. Dravec se zase pokoušel si svou kořist přitáhnout, jak dokazuje tvar jeho krku. Během bitvy však oba dinosaury postihla písečná bouře, či na ně snad spadla duna. Důkaz je jasný: Velociraptor přinejmenším jednou zaútočil na Protoceratopse. Tito dva tvorové byli zřejmě opravdovými prehistorickými oponenty.


Jistá kořist: Neurčitý azhdarchid
Druh: neznámý
Nálezy zkamenělin: Poušť Gobi, Mongolsko
Velikost: neznámá
Geologický výskyt: Shodný s Velociraptorem.
Kosti nějakého blíže neidentifikovatelného azhdarchida (pozdně křídového ptakoještěra stejné skupiny jako Quetzalcoatlus) byly nalezeny přímo mezi ostatky Velociraptora. Ptakoještěr byl možná ještě mládětem, a dravý Velociraptor si na něm pochutnal. Kosti azhdarchida se objevují přímo v břiše, takže je jasné, že predátor minimálně jednou napadl ptakoještěra. Nicméně, jeho žebra vykazují známky nejrůznějších poranění. Velociraptor tedy zemřel na zranění krátce poté, co ptakoještěra pozřel-důvod je neznámý...


Možná kořist: Saurolophus
Druhy: S. osborni, S. angustirostris
Nálezy zkamenělin: Asie
Velikost: Přinejmenším 12 metrů
Geologický výskyt: Shodný s Velociraptorem.
Napoprvé to možná zní jako hloupost, jak by mohl 2 metry dlouhý Velociraptor ulovit 12ti metrového Saurolopha? Ani smečkový lov by asi nebyl úspěšný. Mláďata Saurolopha se však mohla jednoduše stát Velociraptorovou potravou. Dravec je mohl pozřít již ve vejci, které ukradl z hnízda, nebo krátce po narození. I mládě dvakrát tak velké, jako náš predátor, mohlo být klidně zabito třeba dvěma raptory. Neexistují o tom však žádné důkazy, v tomto případě je Saurolophus kořistí naprosto potencionální...


Co myslíte, kteří další dinosauři se mohli ocitnout na Velociraptorově jídelníčku? Do komentářů můžete napsat své názory...

Správce dinosauřího parku - Ropná katastrofa

29. srpna 2014 v 9:14 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Prázdniny jsou již téměř u konce, ale nebuďte smutní, poněvadž dnes, v pátek 29. srpna, je tu další Správce dinosauřího parku!

Ropná katastrofa

Během uplynulého týdne jsme měli opět problémů víc než dost. Kromě otravných masožravců (kterým se budu věnovat v odstavci níže), moře kolem našeho ostrova postihla katastrofa-a nejen tak nějaká ledajaká! Z jakéhosi nám zatím neznámého důvodu převážela jedna menší loď, pravděpodobně vyslána z ostrovů poblíž, uschovanou ropu. Pak se ale něco porouchalo, navíc loď postihla mořská bouře, a jak to tak bývá, celý předmět byl potopen. Ropa z krytu vytekla a postihla okolní vody. Celý incident se odehrál v neděli odpoledne. Spolu s Charlesem a jedním veterinárním asistentem jsem jel zjistil, co se to vlastně stalo. V černém moři se "koupal" pár Ichtyosaurů, tehdy již umírajících. Nešlo jim nijak pomoci, to se ovšem nedá říci o Plesiosaurovi, který nám poté zkřížil cestu. Tento menší dravec chtěl zřejmě lovit svou oblíbenou potravu-ryby, a čirou náhodou se dostal do ropné skrvny. Naštěstí jsme jej rychle vytáhli a okamžitě odvezli do Dinosauřího parku, kde se o něj postaral tým expertů. Nadále jsme se rozhodli převézt do parku všechna katastrofou postižená zvířata, jimž by se dalo pomoci. Moc jich ale již nebylo-z pod mrtvol jsme vytáhli již jen dva amonity, skupinku belemnitů a dalšího Plesiosaura, tentokrát mládě, to však zahynulo brzy po převozu na ostrov. Zachráněná zvířata jsou teď pod náležitou péčí a doufáme, že se brzy uzdraví. Charles již rozhodl, že díky nešťastné nehodě si je možná i necháme. Přece jenom, je tu pro ně místa dost. Plesiosaurovi jsme během týdne postavili speciální akvárium, nacházející se poblíž ohrádky pro naše dva mladé Plesiosaurky, narozené před Vánoci, amonity a belemnity jsme společně vyslali do podobné stavby. Zatím nám žádný z oněch zachráněných tvorů nezahynul, což je skvělé...

Větší problémy jsem měl ovšem s naším Erythrosuchem Ericem. V pondělí ráno se ukázalo, že probořil plot. Byl okamžitě uspán, ale přesto nám zmizel v menším lesíku poblíž svého výběhu. Nyní je v provizorní ohradě. Znovu jsme jeho plot opravili a zítra za něj bude konečně vypuštěn. Charles už navrhuje použití elektrických plotů, což by však stálo velké množství peněz, kterými zatím Dinosauří park nedisponuje. Chceme-li však alespoň na určitou dobu park otevřít turistům, budou tyto pomůcky nezbytné, neboť bez nich se zkrátka bezpečnost návštěvníků neobejde. Siamotyrannus je celkem v pořádku, stále je však agresivní, jako byl předtím. Hltavě chytá a žere kusy masa. Možná by stálo za to krmit jej častěji, třeba je ta agresivita prostě jen projevem hladu a loveckých insinktů. Co se nemocného Teleocerase týká, opět podstoupil menší operaci. Byla to však spíše jen kontrola a ukázalo se, že je plně zdráv. Přesto bude stále na dietě. Mimoto jsem byl včera k ránu navštívit Wuerho, samici Wuerhosaura. Pěkně roste a zanedlouho doroste plné velikosti...


Další část opět za týden, tedy, snad! Zítra se dočkáte ještě dalšího článku celkem nového typu!

Džungle času-část 9.

28. srpna 2014 v 10:35 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Na konci minulého, osmého dílu se George McCann spolu s Johannem rozhodli, že by bylo prehistorické tvory z bývalé rezervace umístěné v pralese lepší zničit předtím, než napáchají více škody... Jak to ale hodlají udělat?

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 9.:
Nejprve bylo třeba zjistit, kteří prehistoričtí živočichové teoreticky v rezervaci přežili. "Vím, že ze všech dravců zbyli už jen tři Dilophosauři-ti mohou být velice nebezpeční-a také Eoraptor, ale ten je vzhledem ke své velikosti pro člověka naprosto neškodný," řekl George všem přeživším v malém domku v oné panamské vesničce. Oblohu začala pomalinku zahalovat tma a George následně rozsvítil malou lampičku připevněnou na rezavý drát, uchycený v dřevěném stropu budovy. "Potom přežil i Kentrosaurus-ten může být taky celkem nebezpečný," řekl Jack. "A stádo Camptosaurů..." pokýval hlavou Johann. "Kromě toho je tam ještě Pisanosaurus a také pár přeživších Anurognathů. Když ale pomyslím na to, že většinu z jejich hejna odrovnala ta explodovaná budova, neměli by snad být v malém počtu životu nebezpeční," přidal ještě George. "Teď zůstává otázkou, jak ta zvířata zneškodnit," pověděl Ron. "No," začal George, "to nebude rozhodně nic lehkého. Co takhle nechat přežít býložravce a zabít jenom všechny masožravce?" "A co uděláš s tím, až býložravci utečou z pralesa na volná prostranství, jako je tohle, a zase to tu zdemolují?" optal se ho Jack. "Ne, to ne, zajistíme nějak plot ohraničující vytyčené území. Pokud si dobře vzpomínám, ten je teď otevřen... Třeba není potřeba ani elektřiny na zastavení několika obrů," odvětil George. "A co máme dělat my?" zeptal se Jeremy za sebe i za Rona. "Vy nedělejte nic, obědnejte si let zpátky do Spojených států a vypadněte odsud, pokud chcete přežít. Půjdu tam jen já spolu s Johannem, správcem rezervace." odpověděl George. "Když o tom ale tak přemýšlím, celé jsem to s tím Dromaeosaurem začal já, když jsem ho nahnal ke správní budově," zapletl se do jejich rozhovoru Jack, "asi by bylo lepší, kdybych Vám teď pomohl s tím zkoncovat." "Když myslíš, kámo..." řekl mu George a poplácal ho po rameni. "Dobře, vyrazíme hned?" optal se Johann. "Samozřejmě," odvětil George, "vezmeme si pár beden s dynamitama, zbylé dva samopaly a malou pistoli, bez optání si půjčíme auto od tamtoho sedláka a vyrazíme do džungle." "Tak hodně štěstí, ať se Vám to podaří!" řekli jednohlasně Ron a Jeremy a s velikou úlevou a radostí z přežití opustili vesničku. Hned nato vyšel z budovy George, rozbil okno od osobního vozu, stiskl nějaké tlačítko poblíž volantu a nastartoval motor. Dveře od auta byly rázem jakoby odemčeny a všichni tři do něj s rychlostí nasedli. George se okamžitě rozjel do pralesa. Brzy však padla devátá hodina večerní a po téměř hodinu a čtvrt dlouhé jízdě se tým k rezervaci stále nepřiblížil. "Do Prčic, v tomhle lese je tma jak v praseti," naštval se George a Jack se nahlas zasmál. "Pokud vím, tak v těle žádného zvířete není baterka a není tam světlo," protáhl dlouze. George si ho radši ani nevšímal, i když mu Jack lezl na nervy. "Mimochodem, co s Deborou?" zeptal se Johann. "Nechali jsme ji ve vesnici," odvětil George, "bude lepší, když nebude vědět, kam jsme se vydali." "To máš pravdu, v nejbližší chvíli by začala ječet, že vidí zrůdu!" řekl vážně Jack. "Momentálně ještě ne..." dodal George. "Ne, vážně! Vy to nevidíte?!" optal se Jack...


Pojednou se ze tmy vynořila hlava jakéhosi přízraku a hřeben nacházející se na jeho hlavě se zaleskl ve světle vydávaném autem. "Dilophosaurus-a támhle vzadu je plot od rezervace. Takže oni se dostali ven, otázkou je, zda jsou teď všichni poblíž!" vyhrkl George. Okamžitě popadl samopal a začal po Dilophosaurovi pálit plný zásobník. Zasáhl ho do hlavy, kterou za malou chvíli Dilophosaurus skryl mezi různorodou vegetací. "Je pryč," řekli všichni tři jednohlasně. Náhle se ale auto rozhoupalo a za chvíli už leželo na boku. Přední sklo prorazila ohavná hlava Dilophosaurova. Johann chytil George za ruku a stáhl ho do zadní části vozu. Dilophosaurus mezitím zachytil mezi zuby sedadlo, vyrval ho a venku jej začal rvát na kusy. George po něm okamžitě znovu vystřelil. Dilophosaurus se polekal, hlasitě zařval a poté spadl na zem. Byl mrtev-Georgovi se podařilo zabít dalšího z dravců! Tým okamžitě vyšel ven z auta. "Nikde nevidím žádné stopy," řekl George, "tenhle byl asi první, kdo se prorval tou dírou v plotě. Taky že není moc velká." Po příchodu za rozbitý plot je čekalo další nemilé překvapení. Jedna samice Camptosaura v kapradí snesla vejce a když se k nim Johann s Jackem přiblížili, zuřivě je bránila. Jack chtěl vystřelit z pistole, ale George ho napomenul, že se dohodli na střelbě dravců a ne býložravců. Camptosauří samice je nato zahnala až do zničeného městečka. Když se však vrátila k hnízdu, zjistila, že většinu vajec sežral Eoraptor. George se přiblížil ke správní budově. Tam si spolu hráli dva malí Pisanosauři. "A vida, oni už taky mají mláďata!" zasmál se radostně George. "Přemýšlel jsem o tom, co s námi teď panamská vláda udělá, až to zjistí. Možná, že díky Corwinovi to už i zjistila," namítl Jack. "Zatím o tom nemluv," napomenul ho George. Na toto téma opravdu nechtěl hovořit, poněvadž se ho zmocňoval čímdál větší strach z následků této katastrofy. Brzy si tým povšiml dalšího Dilophosaura. V průběhu tmavé noci sledoval samici Kentrosaura pasoucí se na cykasech. Nakonec na ni zaútočil. Kentrosaurus mu dal ale svým ocasem najevo, že si nepřeje být rušen. Ocasní bodce protrhly Dilophosaurovi krk. Po jeho drsné, šupinaté kůži se začala valit sprška krve. "Bůh Ti žehnej, Kentrosauřice," zasmál se Jack. "Zbývá už poslední Dilophosaurus," informoval Johann. Jack se náhle polekal. Proletělo nad ním něco, jako netopýr. Moc dobře však věděl, že s největší pravděpodobností to byl Anurognathus...


Za chvíli jej spatřil znovu, a bleskurychle jej zasáhl několika kulkami ze samopalu. Anurognathů však zbývalo v "džungli času" už tak málo, že si nemohli troufnout ani na lidi. Místo toho se zaměstnávali požíráním parazitů na těle Kentrosauří samice či na tělech velkých Camptosaurů. Jak tak tým procházel městečkem, mezi houštinami poblíž skladu se zbraněmi se něco objevilo. Houštiny šustily a ten tvor vydával pískavé zvuky. Johann na místo namířil samopalem. Brzy se však ukázalo, že šlo jen o neškodného Pisanosaura, nesoucího nějaké listovité výhonky v zobáčku svým mláďatům. "Uff," dodal Jack a utřel si pot z čela. "Zajímalo by mě, kde je ten poslední Dilopho," řekl neklidným hlasem George. "Přece se nemohl vypařit," dodal Johann. "Podívejte, potok!" zvolal Jack a ostatní k němu přiběhli. Bylo tomu skutečně tak, malý horský potůček si znenadání našel cestu do "džungle času" a opuštěné území teď zaplavoval. "Mám skvělý nápad, tohle by přece jen mohla být nakonec rezervace, ovšem zcela bez lidského vlivu," navrhl George. Johann ani Jack už nic neříkali. "A proč teda neopravíme plot ohraničující území a neodejdeme?" optal se po chvilce Jack. "Ti dravci jsou nevyzpytatelní. Radši se jich zbavíme," odpověděl mu George, ale dál se spolu již nebavili. Johann ovšem našel něco velice kuriózního. "Tomu nebudete věřit, pojďte sem!!!" zvolal. Jack a George k němu hned přiběhli a vyvalili oči na předměty ležící před nimi. Bylo to další hnízdo, avšak vejce v něm položená byla zcela odlišná od těch Camptosauřích, jež už viděli. "No jasně," napadlo náhle George, "tohle je hnízdo Dilophosaura. A kde jsou vejce, tam musí být i starostlivá matka!" Jen co to dořekl, dal se strašný predátor do jejich pronásledování...


Poslední části, uzavírající tento příběh, se dočkáte v nejbližší době!

Anapsidi

27. srpna 2014 v 11:52 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Na začátku tohoto týdne jsem jen tak prolistovával knihu "Velká obrazová encyklopedie Dinosauři" od Davida Burnieho, a při pohledu do slovníčku této knihy mně napadlo začít psát o třídách plazů sestavených dle zkoumání jejich lebek... Snad si tyto články užijete... Začneme u nejprimitivnější skupiny-u anapsidů!!!

Představte si, že jako vědecký pracovník naleznete lebku nějakého živočicha, nejpravděpodobněji například z druhohor. Abyste určili, o kterého tvora se jedná, musíte svůj nález dokonale prozkoumat i s pomocí nejmodernějších technologií. Poté se jedná o klíč k zjištění určitého druhu a také k přesné klasifikaci nalezeného živočicha... Právě proto vytvořila věda především pro třídu plazů čtyři podtřídy, a ty se navzájem různorodě odlišují co se týče uspořádání spánkových jam po stranách lebky, nebo také za očnicemi. Na tomto základě je poté postavena celá klasifikace určitého typu živočicha. Nejprimitivněji vzhlížející ze všech čtyřech podtříd jsou samozřejmě tzv. anapsidi. Latinské označení Anapsida náleží informální skupině zahrnující amnioty, tedy blanaté obratlovce, jejichž vejce má tři typy určitých obalů. Lépe řečeno, anapsidi jsou prostě plazi, jejichž lebka nemá za očnicemi žádné další otvory, myšleno spánkové jámy. Označení "anapsidní plaz" není zrovna vědecké, ale dá se účinně použít. Paleontologové podle fosilních nálezů soudí, že se první anapsidi objevili již v pozdním Karbonu, ovšem skutečného rozmachu dosáhli až v Permu. Některé vědecké výzkumy však tvrdí něco jiného-podle určité skupiny paleontologů jsou totiž anapsidi pouze diapsidy (členy podtřídy vybavených dvěma spánkovými jamami), u nichž se pravděpdobně z jistých důvodů během evoluce ztratily všechny otvory ležící za očnicemi. Některé molekulární výzkumy dokonce řadí moderní anapsidy k archosaurům, nic ale není zcela potvrzeno a podle odborníků tyto výzkumy jen kazí sestavu kladogramu... Dostaňme se však k anapsidům blíže jako ke skutečně existujícím živočichům. V období Permu, tedy na samém konci prvohor, existovaly na naší planetě nejrůznější a nejpodivuhodnější skupiny této zvláštní plazí podtřídy-pareiasauridi, jako například Pareiasaurus, Scutosaurus, Anthodon či Elginia, millerettidi, včetně hmyzožravé ještěrky Milleretty, a nycteroleteridi, mezi něž patří podivný "sauropsid" Emeroleter. Většina anapsidů ovšem nepřežila drtivé vymírání, které se událo ke konci Permu a na začátku Triasu, tedy na přelomu prvohorní a druhohorní éry... Dnes v našem světě najdeme pouze jednu skupinu anapsidů-želvy, a to jak suchozemské, tak i vodní. Ty se stačily vyvinout až po masovém vymírání a přežily dodnes, nicméně anomálii tu představuje právě jejich vývoj odříznutý od možných pravých anapsidů...




Kromě "Velké obrazové encyklopedie Dinosauři" mi další informace poskytla také kniha "Dinosauři objevy druhy zánik"... Příště popis Euryapsidů!

Zemřel představitel Johna Parkera Hammonda z Jurského parku

26. srpna 2014 v 9:48 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jak již všichni víte, v neděli oznámila televize BBC tragickou zprávu: ve věku 90ti let zemřel slavný herec a režisér Richard Attenborough, známý také jako John Parker Hammond z 1. a 2. dílu Jurského parku. Svým hlasem jakožto Hammondovou postavou provázel i hráče známé počítačové hry Trespasser. Smutná novina oběhla celý svět... Nebyl to sice zrovna jen Jurský park, který Richarda Attenborougha tolik proslavil, natočil celou řadu filmů, ovšem s počítačově vytvořenými dinosaury či jejich animatronikami se vzácně setkal právě v této sérii. V době odvysílání prvního dílu se mu dokonce říkalo i "prehistorický dědeček", díky jeho postavě, dědovi dvou hlavních dětských postav filmu a zároveň multimilionáře, otce Jurského parku a zakladatele InGenu. Richard Attenborough zemřel dokonce celých 5 dnů před svými možnými jednadevadesátými narozeninami. Je ovšem pravda, že již ke konci května roku 2011 se jeho zdravotní stav výrazně zhoršil. Tehdy Richard Attenborough spadl ze schodů, poškodil si mozek a musel být upoután na kolečkové křeslo... Je to rozhodně veliká škoda... Tento článek by se snad dal zakončit ještě Hammondem často opakovanými slovy z prvního dílu: "Na ničem jsme nešetřili...".


Richard Attenborough po sobě zanechal syna Michaela, dceru, a také bratra Davida Attenborougha, tvůrce přírodovědných programů pro BBC...

Paleogénní soutěž, 7. kolo

25. srpna 2014 v 13:49 | HAAS |  Naše soutěže
Po 19ti dnech dlouhého čekání je zde konečně další kolo Paleogénní soutěže! Výsledky: Dinosaurss a Martinoraptor mají 29 bodů a Blogplateosaurus má 27 bodů. Musím přiznat, že se mi podařilo všechny Vás napálit u třetí otázky týkající se Pseudoltinomyse. Jeden z Vás mne opravil, že se nejedná o druh Pseudoltinomys gaillardi, ale Protictherium gaillardi, avšak pozor, držíme se starších třetihor nebo-li Paleogénu, Protictherium žilo v Neogénu, další z Vás nevěřil zadání o hlodavci též a tipoval na nějakou želvu, zatímco poslední zasouhlasil s mým popisem, nicméně Pseudoltinomys gaillardi nepatřil mezi nejstarší hlodavce Nového světa, nýbrž Starého světa, objeven nebyl v Severní Americe, ovšem v Evropě a žil teprve před 30 miliony lety, nikoliv před 40ti. Jinak Vám všem gratuluji, a můžeme přistoupit k dalším otázkám:

1. PATŘILO LEPTICTIDIUM MEZI BÉRCOUNY?

2. BYL PREHISTORICKÝ KROKODÝL PRISTICHAMPSUS SCHOPEN CHODIT PO ZADNÍCH, ANEBO SE JEDNÁ JEN O VÝMYSL TVŮRCŮ TELEVIZNÍCH POŘADŮ?

3. BYL PAROODECTES ŠELMOU, ČI VAČNATCEM?

4. V JAKÉM STÁTĚ A HORNINÁCH KTERÉHO STÁŘÍ BYLY OBJEVENY FOSILNÍ POZŮSTATKY RODU PAKICETUS? PROČ JE NÁLEZ TAK VÝZNAMNÝ?

5. JE PRAVDA, ŽE DRAVÍ KREODONTI VYHYNULI JIŽ PŘED KONCEM STARŠÍCH TŘETIHOR?

V příštím a zároveň posledním kole bude zřejmě nějaká poznávačka. Odpovědi posílejte opět na e-mail haasvojta@volny.cz. Přeji Vám mnoho štěstí!!!

Cesta pravěkým Madagaskarem 4/4

24. srpna 2014 v 13:35 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku

4. Ostrov pod nadvládou savců

Ke konci období Křídy a též i ke konci druhohor se Madagaskar zcela odtrhl od indického subkontinentu a mohl tak konečně "volně začít". Před 65 miliony lety narazila do Země planetka o průměru 10 kilometrů a vymazala ze světa všechny dinosaury, ptakoještěry i gigantické mořské plazy, načež umožnila tvorům žijícím pod nohama gigantů ovládnout nový svět. Ani ostrov Madagaskar, na kterém z druhohor nezbylo nic jiného, než vysoké baobaby, nebyl výjimkou. Savci se rychle šířili po celé naší planetě a někteří skutečně neobyčejní se dostali právě na Madagaskar...

Když řeknete nějakému přírodovědci slovo "Madagaskar", pravděpodobně se mu ihned vybaví skutečný symbol zdejší přírody-nejrůznější druhy poloopic. V podstatě všichni primáti s výjimkou člověka dnes na ostrově žijící jsou poloopicemi. Tato překvapivě různorodá skupina primátů zahrnuje outloně, africké komby, lemury a ksukoly, poslední dvě jmenované skupiny žijí dnes již pouze na Madagaskaru. Všechny tyto tvory spojuje do jedné rodiny (až na ksukoly) speciální znak-tzv. zubní hřebínek složený z dolních špičáků a řezáků, sloužící k pročesávání srsti. Podle některých teorií se Madagaskarští lemuři vyvinuli již před 80 miliony lety v dobách dinosaurů, fosilní důkazy to ovšem nepotvrzují. Donedávna byla nejstarší pravěká poloopice stará "pouhých" 37 milionů let, v prosinci minulého roku se to nálezem rodu Djebelemur z Tunisu změnilo a poloopice se staly o 13 milionů let staršími. Nikdo si však není příliš jistý, jak docházelo k jejich vývoji. Jisté je, že se poloopice nějakým způsobem na Madagaskar dostaly, možná pomocí nějakého přírodního voru, s jehož pomocí překonaly již tehdy existující Mozambický kanál, a jelikož zde byli izolováni, evoluce je proměnila na lemury živící se různými druhy hmyzu. Snad se to stalo už ke sklonku dob dinosaurů, snad později... Dnes na Madagaskaru najdete skutečně velkou diverzitu těchto primátů, jsou to endemiti (tvorové vyskytující se pouze na jednom izolovaném místě) a zdokumentováno bylo téměř 100 druhů...


Lemuři nebyli jedinými savci, kteří svým podivuhodným vezezřením proslavili ostrov. Mezi další patří bodlíni. Tato zvláštní skupina savců je k nalezení pouze na Madagaskaru, anebo v některých mírně izolovaných částech africké pevniny, a vyniká výbornou přizpůsobivostí nejrůznějším typům prostředí: někteří bodlíny žijí ve vodě, další vysoko ve stromech, někteří se specializují na život při zemi... Jsou to všežravci. Někteří vzhledem připomínají vačice, jiní zase ježky-jsou příkladem kovengentní evoluce, kdy se skupina živočichů adaptuje na život v určitém prostředí podobném tomu, jako tvorové ze zcela jiné části planety, a právě proto jsou si bodlíni s již jmenovanými savci tolik podobní. Ti nejstarší z nich pocházejí z hornin vytvořených během Miocénu, tedy mladších třetihor (Neogénu), v Keni, ovšem ještě během stejného geologického období se jim podařilo kolonizovat madagaskarský ostrov, jako například rod Geogale aurita. Výzkumy bodlíních DNA potvrzují, že mají být právem řazeni do rozsáhlého kladu Afrotheria (dříve byli naopak klasifikováni jako hmyzožravci). Jejich nejbližšími příbuznými jsou tedy hrabáči a sloni!


Během několika milionů let Madagaskar osídlili také někteří vrcholní predátoři. Dnes jsou to například fosy, které se vyvinuly minimálně v období Miocénu, možná jsou však i starší. Fosilní důkazy potvrzují jejich výskyt na ostrově minimálně už před celými 20 miliony let. Jsou příbuzny promykám, ačkoliv vypadají spíše jako menší kočkovité šelmy. Jejím příbuzným je fanaloka-zvláštní jméno pro zvláštní promykovitou šelmu lovící v noci. Známým nokturálním lovcem z madagaskarských pralesů je však také lemurům podobný primát ksukol ocasatý. Spolu s lemury měl, zdá se, stejného předka. Mezi další madagaskarské poloopice patří i indriové. Za ty uplynulé desítky milionů let však některé skupiny lemurů již vyhynuly. Například takoví "lenochodí lemuři", mezi něž řadíme i rod Palaeopropithecus. Nové radiokarbonové metody ukazují, že tento rod žil na Madagaskaru ještě v našem letopočtu! Důvodem, proč vyhynul, budou zřejmě opět lidé, kteří ostrov osídlili před pár tisíciletími. Ti jsou také dnešními vládci ostrova Madagaskaru...


Jak vidíte, Madagaskar měl skutečně podivuhodnou prehistorii! A tím náš čtyřdílný seriál, Cesta pravěkým Madagaskarem, končí...

Džungle času-část 8.

23. srpna 2014 v 10:21 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Minulá část Džungle času skončila pozorováním obrovského Giganotosaura, který se náhle objevil v panamském pralese, ačkoliv ve speciální rezervaci pro výzkum pravěkých zvířat chován nebyl... Co bylo dál?

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 8.:
Giganotosaurus začal nasávat vlhký tropický vzduch. Byl ještě celkem daleko od lidí, ale přesto cítil pach jakéhosi savce. On totiž už pach lidí znal. "Celkem by mě zajímalo, jak se tu objevil tenhleten," říkal George Johannovi, nehybně zavěšen na větvi vysokého stromu, "napadá mě, že se u nás mohl zapnout proud a stroj času začal fungovat. Pamatuješ na to, co říkal Jeremy? Martin Williams a Deborah přece mířili do prehistorické Patagonie, kde žil i Giganotosaurus. Co když se teď nějak dostali zpět do 21. století a časovou smyčkou proběhl i tento obrovitý predátor?" Johann se na něj chvíli díval, a pak odvětil: "Nemyslím si to. Vysvětli mi, jak by se mohl sám od sebe zapnout v rezervaci proud, ačkoli vedení přetrhal Dromaeosaurus?" George se jen ušklíbl a odvrátil svůj pohled na dravce. Giganotosaurus pomalu procházel kolem. George a Johann se nacházeli vysoko, výše nad úrovní jeho hlavy a byli si jisti, že na ně nezaútočí. Predátor šel pryč, ale bylo jisté, že o lidech musel vědět. Mířil si to však stejným směrem, jako to chtěli oni. Corwin, Jack, Ron a Jeremy si nahlas oddychli, když byl Giganotosaurus v dostatečné vzdálenosti. "Georgi, docela mě tu jeho přítomnost překvapila," řekl ihned Jack, "máte pro to někdo nějaká vysvětlení?" George jen pokýval hlavou, že ne, a vyslovil: "Musíme do vesnice. Je tu ale jeden problém, Giganotosaurus tam alespoň zatím míří taky... Nevím, co budeme dělat!" Náhle je však všechny vyrušil šelest v křoví. Houštinami se musel pohybovat nějaký další tvor. Nikdo ani nemrkl a strach se rychle stupňoval. Na chvíli se pak pohybující se tvor zastavil, ale za chvilku zase začal pobíhat mezi křovinami. Jeremy namířil do těch míst plamenomet. Byl však velice překvapen, když se najednou z křovin vyhrnul malý tvoreček se zvláštním pancířem na zádech. "Ale to je přece Scuttelosaurus!" vykřikl a utíkal kamsi pryč. "Co má tohle znamenat?" zeptal se s lehkým oddychem George Jacka, jenž se zrovna chystal položit mu stejnou otázku. Jeremy utíkal kamsi do hlouby pralesa, protože mu bylo naprosto jasné, co se děje. "Deboro!" zařval na hlas a brzy se mu dostavilo odpovědi. Deborah vyšla z malé jeskyňky, byla celá potlučená a v ruce držela spálenou spojku stroje času. Zdá se, že časová smyčka se sama uzavřela jen chvíli poté, co s její pomocí prošla do současného světa. "Hej, pojďte sem!!!" zakřičel Jeremy a všichni rázem přiběhli. Na vyčerpanou Deboru to bylo trochu moc a tak se musela posadit. "Kde je Martin, kde je Martin?!" optal se okamžitě Jack. Deborah však mezitím omdlela. "Jeden důvod, proč tuhle ženskou nesnáším, je ten, že nic nevydrží!" řekl Jack. "To máš jedno, pokud tady Martin někde je, určitě do nebude daleko," konstatoval George. Deborah se po těch slovech konečně probrala, dokázala však říci jen, že Martin je mrtev a v období Křídy ho zabila smečka Austroraptorů. "A co ten Giganotosaurus?" optal se jí George. "Prošel těsně za mnou. Utíkala jsem před ním a náhodou se dostal sem jen asi vteřinu před tím, než se časová smyčka uzavřela. Potom se přístroj spálil a dal mi pár elektrických šoků..." vysvětlila vše Deborah. "Co teď budeme dělat? Máme tu dravého dinosaura ohrožujícího místní vesničku, možná nás pronásledují i ti zbylí dravci z rezervace, tahle se ani nedokáže postavit na nohy a bůhví co ještě..." vyslovil Corwin. "Vezmu s Johannem Deboru a vy mezitím utíkejte do vesnice a varujte obyvatele! Vezměte si všechny naše zbraně a kdyby se cokoliv stalo, prostě po něm střílejte!" zavelel George. Jeremy, Corwin, Ron a Jack se tak rozběhli směrem k malé obci. Brzy ale ztratili původní směr a tak se připravili o cenné desítky minut. Když se jim konečně povedlo prosekat se spletí lián a trnů, spatřili už jen Giganotosauří stopy vedoucí právě k té vesnici. Kupodivu tam však doběhli relativně včas. Giganotosaura mezitím zaměstnalo značkování nového teritoria. "Santa Maria, Santa Maria! Všichni opusťte vesnici! Přijde sem strašná příšera!" řval už z dálky Jack. Neuměl však španělsky a většina lidí na náměstíčku na něj jen s údivem hleděla. To už to ale všechno ve španělštině odpřekládal Corwin. Lidé přesto podivnému varování nerozuměli a tak bylo slyšet jen: "Co je to za hlupáky?" nebo "Co má být tohle za hloupý vtip?". A když se už většina panamanců začala nahlas smát, vyrušil je strašlivý a především velice hlasitý řev-z pralesa vystoupilo něco, co nikdy předtím neviděli...


Giganotosaurus bořil domy, spadlé střechy zasypávaly jejich obyvatele, a zadupával a trhal všechny, kteří mu jen přišli do cesty. Zdá se, že po více než hodinové cestě džunglí už dostatečně vyhládl a vesnice pro něj představovala prostřený stůl. Ron neváhal, vzal plamenomet a rozběhl se přímo proti dravci, ale dříve, než stačil vypálit proud prudkého a spalujícího ohně, Giganotosaurus jej odrazil svou obrovskou hlavou tak moc, že Ron dopadl o několik metrů dál. Jeremy k němu ihned přiběhl. Ron pádem schytal těžký úraz hlavy. "Počkej, pomůžu Ti," řekl Jeremy, ale Ron okamžitě zařval, aby ho varoval. Dravec se k nim blížil. Jeremy se chystal odtáhnout Rona do nějakého z domů, ale Giganotosaurus zmrzačeného muže chytil za nohy a v mžiku celého rozkousl. Na chudáka Jeremyho dopadla sprška Ronovy krve smíšené s dravcovými slinami. Vesničané šíleli! Utíkali na všechny strany, vřískali, pištěli a křičeli o pomoc, vytahovali své pušky a stříleli, ale jen málokterý z nich se ztrefil do tlusté kůže Giganotosaurovy. Ten mezitím způsoboval stále větší a větší nepořádek. Jack popadl vystrašeného Jeremyho za ruku a společně s Corwinem se schovali v domku jednoho stařešiny. Ten byl tak vyděšen, že nedokázal říci ani slovo a pouze se houpal na houpacím křesle, možná pro uklidnění. "Pane Corwine a ty Jeremy, zůstaňte tady s tím dědečkem, já se pokusím samopalem Giganotosaura odlákat zpátky do lesa-pochybuju, že pár ranami ho hned zabiju!" sdělil svůj plán Jack a bez jakéhokoliv souhlasu se vrhl vstříc strašlivému nebezpečí. Giganotosaurus zrovna pronásledoval skupinku předškolních dětí hrajících si v hlíně s živými ještěrkami. "Hej, pojď sem, ty potvoro!" vykřikl Jack a spustil palbu do vzduchu. Když se proti němu predátor otočil, zasáhlo ho několik nábojů do krku. Giganotosaurus vzteky také zařval a dal se do pronásledování Jacka. Byl však příliš rychlý a Jack za chvíli zjistil, že jeho plán zůstane nezdařen. O kousek dál, v pralese, George, Deborah a Johann zaslechli volání několika panamanců. Brzy je uzřeli, byli dva a jeden z nich se rychle rozběhl k Georgovi. "Nechoďte do té vesnice, je tam přízrak! Tam být mrtvých víc než prstů na rukou i nohou!" spustil ten muž nepříliš dobrou angličtinou a pak s tím druhým, patrně svým bratrem, utíkal dále do hlouby pralesa. "Tam také nechoďte!" varoval je George. "Jdeme odtamtud, jsou tam také monstra!". Po těch slovech oba muži zpanikařili a začali pobíhat po celém kraji. Deborah se ovšem alespoň postavila na nohy a všichni tři se průměrnou rychlostí přibližovali k vesnici. Když George rozhrnul zakrvácené kapradiny, spatřil zbořené domy, lidské mrtvoly či jejich zbytky a samozřejmě spoustu krve. Giganotosaura si pro jeho velikost brzy také všiml-predátor zrovna zapíjel svůj oběd u velikého jezera. Všichni přeživší se těsnali ve dvou polozničených staveních. Johann, Deborah a George se k nim rychle dostali a na všechno se vyptali Corwina a Jeremyho...


"Stařešina říká, že ve vedlejší stavbě je mnoho krabic s dynamity, jelikož vesnice zásobuje nedaleký důl a ten střelivo a další věci toho typu potřebuje," informoval George Corwin, "stačilo by vzít pár dynamitů a ten dravec vyletí do vzduchu!" "Vím, co tím myslíte," pokýval hlavou George. Nemeškal a ihend pro dynamit zaběhl. Horším úkolem bylo dostat se k dravci. Giganotosaurus si naštěstí poklidně lehl u jezera a pustil se do siesty. George nastražil tři krabice plné střeliva asi dvacet metrů od něj. Predátor se na něj chvíli díval, ale George ho už nezajímal, byl teď vážně přecpaný víc, než kdykoliv předtím za svého dlouhého života. George natáhl spouštěcí drát až k budovám. Pak se zlověstně zasmál a zmáčkl páčku. Exploze byla možná až zbytečně obrovská, což se také ihned ukázalo. George srazila k zemi utržená pata z Giganotosaurovy zadní končetiny. Jack se musel smát, ale pohled na cákance krve venku mu za chvíli udělal špatně. "Je to všechno moje vina," řekla Deborah, "mohla jsem se dostat do 21. století z prehistorické Patagonie i jiným způsobem." "Ne," přerušil ji George, "je to má vina, protože já s tímhle začal. A taky s tím skončím. Hluboko v pralese přežívají ještě tři Dilophosauři, celá řádka býložravců a několik krvelačných Anurognathů. Zničíme je... A hele, co je tohle?" George uslyšel hluk helikoptéry. "Á, má objednávka," vyslovil Corwin. Pilot helikoptéry nechápal, proč je z vesnice jen nepovedený hřbitov, přesto však na holé planině přistál. "Už dávno měl pro mne přiletět náhradní vrtulník. Budeme se muset rozloučit, pane McCanne, ale přeji Vám, aby se Vám před řádným soudem povedlo ty bestie zneškodnit..." dodal ještě, pak nasedl do helikoptéry a odletěl směrem k hlavnímu městu Cidad de Panamá. "Můžeme mít ještě hodně problémů, ale bude opravdu lepší, když naši práci dokončíme," řekl Johann a George opět pokýval hlavou na znamení souhlasu. Otázkou bylo, jak zbylé prehistorické tvory zničit předtím, než se stane další incident...


Zní to snadně, ale snadné to určitě nebude... Pokračování příště!!!