Srpen 2014

Správce dinosauřího parku - Pravěký chameleon, plánovaná výstavba muzea

22. srpna 2014 v 12:05 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Co se během uplynulého týdne přihodilo v Dinosauřím parku? To se právě dnes dozvíte, snad si tuto část užijete...

Pravěký chameleon, plánovaná výstavba muzea

Již minulý týden jsem Vás informoval o Oliverově plánované paleontologicko-herpetologické výpravě. Ta se skutečně udála, Oliver vyrazil v neděli k večeru a během noci mi vysílačkou vzkázal, že ulovil překrásného tvora. Mne to však trochu zděsilo, protože jak už Olivera znám, ten podle něj překrásný tvor může být také nebezpečný. Vrtulník se vrátil v pondělí před obědem. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když se v bedně přímo přede mnou rýsoval prehistorický chameleon! A nejen to, jedná se dokonce o prozatím nejstaršího známého chameleona vůbec-jeho jméno zní Anqingosaurus brevicephalus a žil v Číně před 61-58 miliony lety, tedy ve středním Paleocénu. Už na první pohled se chameleonům podobá, i když některými progresivními znaky se od nich přece jen malinko liší. Náš prehistorický chameleon byl umístěn do terária, kde již žije malá skupinka takových pravěkých studenokrevných plazů. Oliver nemeškal a naplánoval další výpravu, chce totiž přivézt více jedinců tohoto unikátního druhu a během noci ulovit i nějaké další vyhynulé chameleonovité ještěry. Charles však stále trvá na tom, že bychom mohli do Dinosauřího parku na nějakou dobu vpustit návštěvníky a kromě atrakcí už plánuje i výstavbu menšího muzea. Objednal kostry některých známých prehistorických zvířat, včetně repliky lebky Tarbosaura v životní velikosti nebo odlitky krčních a ocasních obratlů Diplodoka. Jeho plány se mi však zdají více než nereálné. Při včerejší schůzi plně prosazoval přívoz plně dospělého jedince druhu Tyrannosaurus Rex na náš ostrov a ačkoliv nikdo nesouhlasil, sám si za svými názory stojí. Všechny nás to mírně zděsilo. Každopádně, v muzeu by měli být vystaveni také nějací trilobiti, amoniti, hlavonožci, ramenonožci a klidně i fosilní exponáty, na které by si návštěvníci mohli sáhnout. Charles začíná snít o safari parku, který mu však většina z nás určitě nedopřeje, už jen z bezpečnostních důvodů...

Dále bych Vás měl informovat o zdravotním stavu mláděte Teleocerase. Nebude to znít nijak pěkně, ale v úterý jsme mu z důvodu léčby museli vypumpovat žaludek. Ukázalo se, že potrava, kterou snědl, nebyla příliš v pořádku. Další výzkumy stále potvrzovaly přítomnost neznámého prvoka v jeho střevním systému. Ve středu podstoupil operaci, podle veterinářů se zdařila. Odebrané vzorky z jeho trávicího systému byly odeslány do jedné renomované léčebny v USA. Malý Teleoceras je momentálně na dietě, pomalu už přestává pít mateřské mléko a to muselo být nahrazeno tím klasickým. Nedovolujeme mu však žrát ani přiměřené množství listí a trávy, alespoň momentálně ne. Co se týká malého Gallimima, Fred se o něj stará dost dobře. Také náš Leptoceratops Dino už roste, je téměř dospělý a v novém výběhu se mu daří moc dobře. Starosti mi však dělá spíše Siamotyrannus, opět nervózní a agresivní. Včera měl jeden pracovník potyčku s Erythrosuchem-nevím proč, ale zdá se mi, že dravci zase něco chystají...

Pokračování se opět dočkáte v pátek, tedy, snad!

Prehistorické rekonstrukce-Karbon, Nové Skotsko, 300 MYA

21. srpna 2014 v 10:47 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Je to již více, než tři roky, co jsem na blog napsal první část tohoto seriálu. Nerozhodl jsem se v něm příliš pokračovat, ale ze zájmu jsem další část napsal, a dnes ji tady máte. Nebýt však knihy Dinosauři nalepovací encyklopedie, asi by se to nestalo...

Kdybychom se vrátili do Nového Skotska v Kanadě v období Karbonu před 300 miliony let, ocitli bychom se v úplně jiném prostředí s úplně jinými živočichy a rostlinami a nacházeli bychom se na zcela odlišném místě planety. Nové Skotsko bylo nedaleko rovníku a stejně jako po většině Země, i tam panovalo teplé a vlhké podnebí s nadměrným množstvím kyslíku. Svět již byl rozdělen na Laurentii a Gondwanu, obě pevniny se ale později měly spojit na superkontinent Pangaea. Karbonské, nebo-li uhlonosné, pralesy bujely životem. Obývaly je především velcí členovci, jejichž velikost zavinila právě hustota kyslíku v atmosféře. Dnes je ve vzduchu asi 21 % kyslíku, v Karbonu to bylo 35! Neviděli bychom kvetoucí rostliny, pouze stromové přesličky a obří plavuně. Tito obři, blízce příbuzní kapradinám, rostly až do výšky více než 30 metrů a obývaly poříční bažiny. Nyní si můžeme sestrojit jednoduchou rekonstrukci...


Vysvitlo právě ranní slunce, když se malý plaz Hylonomus probral ze spánku a pocítil hlad. Ihned začal pátrat po nejbližší potravě v okolí. Jeho tělo se rychle zahřálo a malý ještěr vylezl z díry v kmenu padlého Calamitu. Kolem něj se nacházely vysoké Lepidodendrony a Sigilarie. Poté uviděl menšího švába, kterého okamžitě chytil a pozřel. Jak tak prolézal kapradinami, všímal si i ohyzdných prehistorických pavouků rodů Promygale a Arthrolycosa, poté nějaký kus před ním proběhlo podivné trojlaločné tělo obří stonožky Arthropleury a všiml si i jedovatého štíra rodu Isobuthus. V říční bažině také narazil na jednoho Proterogyrina trávícího nějakou ulovenou rybu. Přiblížil se však moc blízko... Proterogyrinus vstal a odehnal ho. Nechce být ničím rušen. Nad bažinou prolétají také Megaunery, obrovské vážky. Náš Hylonomus se musí schovat, protože obrovské vážky jsou dost velké na to, aby ho ulovily. Nakonec si všímá dalšího pravěkého švába. Skáče do dutiny ve ztrouchnivělém kmeni a chytá ho. Až pak zjišťuje, že nemůže ven. Spalující žár karbonského slunce nakonec chudáka Hylonoma zabíjí... Jednoho dne se však z této zkameněliny stane provinciální fosílie Nového Skotska.


Příště se vydáme do svrchní Jury Číny, kde byla na lovu smečka děsivých predátorů...

Vysvětlivky:
MYA-million years ago (česky před ... miliony let).

Snad se Vám tato část líbila, pokud ano, můžete komentovat či hodnotit pod článkem hvězdičkami...

Putování s dinosaury speciál-Země obrů

20. srpna 2014 v 14:16 | HAAS |  Díly seriálů o pravěku

Tento speciální díl seriálu BBC Putování s dinosaury nám představí patrně největšího dinosaura vůbec, který obýval pravěkou Argentinu před 100 miliony let. Speciál se spolu s dílem Obří dráp vysílal na Vánoce roku 2002 na stanici BBC One a opět jím provází oblíbený zoolog a dobrodruh Nigel Marven...

Země obrů nás zavádí zpět proti proudu času o 100 milionů let do prehistorické Argentiny. Nigel a jeho štáb zde mají postavený tábor a chtějí vypátrat zřejmě největšího dinosaura a suchozemského obratlovce vůbec-Argentinosaura. Hned na začátku filmu Nigel narazí na jednoho mladého, ale pak ho přepadl Sarcosuchus. Velice zajímavá je scéna, kdy Nigel vyláká Sarcosucha z vody ven a chce, podobně jako v jeho předchozím pořadu o aligátorech, natočit zblízka jeho otevřenou tlamu. Pak dále pátrá po Argentinosaurech, přitom nakrmí u moře Pteranodony rybami. Během následujícího dne si s nimi dokonce i zalétá a přitom se setká s dalším obrem, Ornithocheirem. Setkání s Argentinosaury při svém safari dále také zažije a nakonec můžete vidět i moc dobře zpracovaný lov smečky Giganotosaurů na jednoho z těchto obřích býložravců... Speciál, stejně jako Obří dráp, nese i dobrou hudbu od Bena Bartletta a režíroval jej Jasper James. Celý průběh dílu Vás určitě nadchne v mnoha scénách, některé jsou dokonce i velice pohotové (např. pronásledování jeepu Giganotosaurem)... Z pravěkých zvířat se tu objevují: Argentinosaurus, Giganotosaurus, Macrogryphosaurus (Nigelem popsaný jako Iguanodont), Sarcosuchus, Pteranodon a Ornithocheirus!

Příště popis první epizody trilogie "Montra pravěkých oceánů"!

Nebezpečná výprava Dona Rolanda 3.

19. srpna 2014 v 12:06 | HAAS |  Komiksy s dinosaury a přírodou
Minule se Don Roland a Jamie Richards seznámili se stařešinou Tchaltim, nejstarším mužem ve vesnici. Ten jim vysvětlil, jak vůbec to podivné zvíře, které hledají, vypadá, jak se chová a kde se vyskytuje. Monstrum bylo jednou údajně viděno i se dvěma mláďaty. Na důkaz oběma dobrodruhům Tchalti ukázal zub toho tvora s kouskem hnijícího dásna. Don Roland rozhodl, že druhého dne ihned vyrazí do hor...

NEBEZPEČNÁ VÝPRAVA DONA ROLANDA, ČÁST TŘETÍ:




Jak bude výprava pokračovat? Pokračování příště!

Střet obou Amerik-část 7.-Hrůzoptáci

18. srpna 2014 v 11:22 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Dnes se ve Střetu obou Amerik vzácně zaměříme na původně jihoamerickou skupinu živočichů, která si našla cestu daleko na sever, do neznámých krajů...

Střet obou Amerik-část 7.-Hrůzoptáci
Jižní Amerika byla po více než 30 milionů let naprosto izolovaným kontinentem. Jednalo se o ohromný ostrov s celou variací zvířat, která byste nenašli nikde jinde na Zemi. Nešlo jen o savce, byli mezi nimi ptáci. Dravých savců se během té extrémně dlouhé doby na jihoamerickém kontinentu přece jen mnoho nevyvinulo a tak zde roli savců jakožto hlavních predátorů převzali ptáci, potomci dinosaurů. Hrůzoptáci, mnohem lépe a přesněji známí jako zástupci rozsáhlé čeledě Phorusrhacidae, se vyvinuli už před 62 miliony lety a existovali ještě po téměř celé období Kenozoika. Když před 3 až 2 miliony let došlo ke srážce Jižní Ameriky se svým severním protějškem, měla zvířata z každé z oněch pevnin šanci kolonizovat nová území. Ze severu na jih začaly proudit smečky šavlozubých tygrů, medvědi, vlci a další psovité šelmy, naopak na sever se vydali třeba chudozubí savci. Phorusrhacidi však nebyli dostatečně přizpůsobeni na to, aby odrazili konkurenci dravých šelem ze Severní Ameriky a jejich počty začaly rychle klesat. Brzy se z nich nuceně stali mrchožrouti živící se tlejícími zbytky. To se týkalo například známého rodu Phorusrhacos, původního terorizátora jihoamerických planin. Přesto si však někteří hrůzoptáci našli cestu na daleký sever. Jen málokdo ví, že ještě krátce před příchodem člověka do Nového světa přežívali v Texasu a na Floridě dvou až třímetroví draví ptáci. Mezi nimi byl i známý Titanis. Tento rod Phorusrhacida byl endemitem Severní Ameriky, takže se nevyskytoval nikde jinde na Zemi. Další důkaz, že hrůzoptáci měli po kolonizaci nového kontinentu dost času na to, aby se ze starých staly nové druhy a rody. Titanis měřil 2,5 metru na výšku, běhal rychlostí 65 km/h, což je shodné se pštrosem, vážil přes 150 kilogramů a vymřel před 15 000 lety. Veliký zobák mu pravděpodobně nepomáhal zabít velké savce, jako spíše jejich mláďata, která při rychlém běhu odtrhl od ostatních členů stáda a poté je zabil. Fosilní důkazy po sobě Titanis zanechal v Gilchrist Country na Floridě. Důvod, proč však i poslední hrůzoptáci ke konci doby ledové vyhynuli, byl již zmíněn-noví dravci osídlili jejich původní prostředí. Nejednalo se jen o velké šelmy, ale třeba i o obrovské hady. Nikdy před srážkou Amerik neexistovalo v jihoamerických mokřadech něco takového, jako pětimetrová anakonda. Noví vrcholní dravci zabrali ptačí teritoria, a když pak ke konci ledové zmizela většina lovné zvěře, i poslední zbylí Phorusrhacidi byli odsouzeni k vymření. Je ironií, že krátce po vymření Titanise stejný osud dosáhl i na jeho přemožitele...



Na prvním obrázku vidíte Phorusrhacose v jihoamerickým savcem Astrapotheriem, na druhém je zase Titanis se svou drobnou kořistí. Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte...

Cesta pravěkým Madagaskarem 3/4

17. srpna 2014 v 12:28 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku

3. Éra gigantů

Stalo se to před 165 miliony lety, když se Madagaskar spolu s indickým subkontinentem oddělily od Velkého jižního kontinentu a započaly novou epochu dějin těchto oblastí. Během Křídového období, které začalo před 145 či 144 miliony lety, však evoluce na Madagaskarském ostrově dosáhla dramatických tvarů, rozměrů i adaptací. Roli hlavních predátorů vyčnívajících nade vše zde hráli draví dinosauři, z nichž někteří se naprosto odlišovali od svých bratránků z větších pevnin, jejich kořistí zase mohli být dlouhokrcí spásači vysoko rostoucí vegetace. Ale bylo toho překvapivě ještě více, a právě během Křídy nastala éra gigantů...

Nejznámějším madagaskarským dravým dinosaurem z pozdně Křídového období, z doby před 70 miliony let, je bezpochyby Majungalothus, nebo též Majungasaurus. Obě jména patří stejnému zvířeti, vznikla jen z jakéhosi nedopatření. Tento 7-9 metrů dlouhý dravec dostal jméno podle Majungy, oblasti, v níž byl nalezen. Jméno Majungatholus znamená doslova "klenba z Majungy", zatímco Majungasaurus obyčejně "ještěr z Majungy". Fosilní pozůstatky dokazují, že u rodu docházelo k častému kanibalismu. Dospělí jedinci se přiživovali na mláďatech vlastního druhu, jak to dokládají kosti nalezené v jejich břišních dutinách. Otázkou zůstává, co je k tomu vedlo? Pravdou je, že v období Křídy mělo podnebí na Madagaskaru sezónní charakter, a my dnes známe minimálně 14 druhů savců, mnohé plazy i ptáky, kteří zabíjejí svá mláďata v období nouze, kdy trpí hladem. Někteří vědci však s touto teorií nesouhlasí a považují kosti malých dinosaurů sežraných příslušníkem "vlastní rodiny" jen za sbíraný odpad, jenž dospělci odklízeli. Na Madagaskaru se vyskytoval také další dravec, Dahalokely. Byl příbuzný k Majungasaurovi, patřil do rodiny abelisauridů. Menší dravce zastupoval Masiakasaurus, "zlý ještěr", pravděodobně požírač ryb. Druh M. knopfleri je pojmenován na počest Marka Knopflera, jehož hru na kytaru tým paleontologů v době vykopávek naslouchal...


Mezi největší spásače listů prehistorických stromů Madagaskaru patří Rapetosaurus, měřící od nosu po špičku dlouhého ocasu 49 stop, tedy zhruba 15 metrů. Druh R. krausei je pojmenován na počest paleontologa, který vedl týmy při vykopávkách nejen tohoto dinosaura. Rapetosaurus se mohl stávat kořistí Majungasaura, jako především mladí jedinci, z nichž jeden nalezený měří 8 metrů na délku. Pokud Majungasaurové při lovu spolupracovali, měli velkou šanci na úspěch. Rapetosaura řadíme mezi titanosauridy. Je možné, že nešlo o jediného člena titanosauří rodiny žijícího na ostrově. V Indii nalezený Jainosaurus se mohl potulovat i baobabovými lesy Madagaskaru, stejně jako snad i Isisaurus. Pokud nám však půjde o menší dinosaury, určitě nesmíme zapomenout na Rahonavise, malého dravce podobného i příbuzného ptákům! Tvor patřil do stejné skupiny dromaeosauridů, jako jihoamerická Unenlagia. Možná byl schopen aktivního letu, nicméně některé názory tuto teorii opět nepodporují...


Nejen dinosauři však vládli pozdní Křídě Madagaskaru... Beelzebufo ampinga, ďábelská ropucha, je největší žábou, která kdy žila-měřila neuvěřitelných 40 centimetrů na délku a vážila přes 4 kilogramy, pro srovnání největším dnes žijícím bezocasým obojživelníkem je veleskokan goliáší dosahující 32 centimetrové délky. Beelzebufo byla dost velká na to, aby se živila i nově narozenými dinosauřími mláďaty. Její pozůstatky poprvé opět odkryl David W. Krause. Dokázali byste si představit setkání s tak ohromným obojživelníkem a pozorovat ho jako lovce nové dinosauří generace? Beelzebufo však nebyl jediným nebezpečným tvorem té doby, který se neřadí mezi dinosaury. Například třímetrový krokodýl Mahajangasuchus určitě lovil menší veleještěry, i když jeho zuby a čelisti prozrazují také menší specializaci na plže a korýše. Během éry gigantů však probíhal i vývoj savců. David W. Krause učinil ke konci minulého století objev rodu Lavanify, miniaturního rejskovitého savce popsaného na základě dvou jedenáctimilimetrových zubů. Jemu příbuzné Bharattherium se živilo plody, semeny i malými listy. Oba patří do velice zvláštní skupiny savců... Před 65 miliony let se však stalo něco katastrofálního-do Země narazila planetka o průměru 10 kilometrů a stejně jako ze zbytku planety, i z Madagaskaru většina druhohorní fauny a flóry vymizela. Svědky dávných dob se staly jen vysoké baobaby... A po katastrofě mohl ostrov Madagaskar, konečně po stovce milionů let nezávazně oddělen od Indie, čerstvě začít...


PŘÍŠTĚ V CESTĚ PRAVĚKÝM MADAGASKAREM: Po dinosaurech ostrov osídlila nová skupina teplokrevných obratlovců pokrytývh srstí a živících svá mláďata mateřským mlékem-savci. Vyvíjejí se primitivní poloopice a krátce před příchodem člověka je už Madagaskar k nepoznání od nynější podoby... Tak zase příště, u poslední části Cesty pravěkým Madagaskarem, v neděli 24. srpna!

Wannanosaurus

16. srpna 2014 v 11:53 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Tento dinosaurus náleží celkově známé čeledi Pachycephalosauridae. Jméno Wannanosaurus dostal tento tvor na počest místa, v němž byl objeven koncem 70. let minulého století. Lokace se nazývá Anhui a leží v čínské provincii Wannan. Typový druh, W. yansiensis, byl popsán a ohlášen Lian-Hai Houem roku 1977. Horniny, v nichž byl Wannanosaurus odkryt, pocházejí z období pozdní Křídy před cca 80 miliony lety. Stejně jako všichni jeho příbuzní, i tento dinosaurus byl nejpravděpodobněji poklidným a mírumilovným býložravcem, spásačem nízko rostoucí vegetace, každopádně objevují se i názory tvrdící fakt, že Wannanosaurus mohl být všežravcem a jeho zobák i ostré zuby se perfektně hodily jak k požírání rostlinstva a plodů, tak i malého hmyzu, pavoukovců či plžů. Lebka byla plochá, kosti byly zesíleny a chránily tak poměrně malý mozek. Wannanosaurus určitě nevynikal svou inteligencí. Velká a tlustá boule na lebce se ovšem hodila k zápasům o teritorium či o samice, jež prováděli samci, nebušili si však hlavou do hlavy, ale hlavou do boku, což jim nepřineslo relativně žádná větší zranění. Vzhledem ke své délce 60ti centimetrů a váze 1,5 kilogramu byl Wannanosaurus opravdu malým dinosaurem a ve své době měl pravděpodobně mnoho nepřátel. Dlouhé štíhlé nohy však mohl využít k úprku o rychlosti 30 km/h, případně se také mohl schovávat v lesním podrostu či žít poblíž stád větších býložravců, na které se jen tak nějaký dravec neodvážil zaútočit. Dosud známé zkamenělé ostatky tvoří lebka včetně dolní čelisti, přední a zadní končetiny a část žebra...
Popis Wannanosaura se příliš v knihách neobjevuje, výjimku však tvoří několik publikací včetně průvodce Gerrieho McCalla Dinosauři od Allosaura k Tyrannosaurovi, jež byla vydána v roce 2005.

Příště dravá Oxalaia!!!

Správce dinosauřího parku - Vyplavený obr a malý Gallimimus

15. srpna 2014 v 11:10 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Týden uběhl jaksi rychle, opět nastal pátek, což na tomto blogu neznamená nic jiného, než další část Správce dinosauřího parku!

Vyplavený obr a malý Gallimimus

Za ten týden se odehrála spousta nových věcí. Malý Teleoceras najednou přestal přijímat potravu, báli jsme se, že se mu něco stalo, a měli jsme pravdu. Výzkumy potvrdily, že jeho trávicí systém napadl jakýsi druh současné vědě zatím neznámého prvoka-další důkaz, že na Isle of Die pravděpodobně přežívá ještě více prehistorických organizmů, jak jsme si to zatím ani nedokázali představit. Mnozí z nich by mohli být velmi nebezpeční. Poprvé se k nám také přijel podívat paleontolog Andrew Collins! Naše práce ho nadchla, zůstal u nás na dva dny, ale v úterý z důvodu práce na vykopávkách v Montaně odletěl zpět do Spojených států. Ve středu ráno všechny tiskové organizace vydaly revoluční zprávu: "Prehistorického obra vyplavilo tsunami. Leží nehybně na pobřeží Americké Samoy". Letěl jsem se tam s Charlesem a Oliverem podívat a skutečně-tisk nelhal! Na pobřeží se rýsoval celý dav lidí, obklopený okolo asi čtyřmetrového Kronosaura! Nebyl to ovšem ten, se kterým je, zdá se, po celém Pacifiku tolik problémů. V jednom z mých minulých týdeníků jsem se Vám zmiňoval o svědcích, jež údajně viděli Kronosaura s mláďaty. Vyplavený obr je tedy jeho potomkem a jeho ochranářem je matka. Ještě více šokující zpráva přišla toho dne odpoledne. Opět jsem se tam letěl s našimi dvěma vedoucími podívat, a na pobřeží jsme našli asi šestimetrového Kronosaura. Důvod, proč dvě mláďata moře vyplavilo, není příliš jasný. Tisk píše, že je vyplavilo tsunami, čímž si ovšem trochu pohrává s pravdou, neboť v okolí ostrovů Samoa tsunami neřádilo už pěkně dlouho. Mladí mořští plazi spíše uvízli v mělkých vodách, jelikož lovili ryby, jinak si to ani vysvětlit neumím. Obrovitánský Kronosaurus se však neukázal již po dlouhou dobu, operace Hon na Kronosaura byla definitivně pozastavena a objevily se dokonce spekulace o jeho smrti kdesi v hlubinách. Malí Kronosaurové samozřejmě na pobřeží brzy zemřeli, což je veliká škoda. Charles v jednu chvíli usiloval o jejich převoz do našeho parku, nicméně neúspěšně. Je to vážně strašllivé, ale naše zklamání včera večer vystřídala radost z něčeho trochu jiného...

Z inkubátoru se totiž začalo ozývat pípání malinkého dinosauříka! Šlo o Gallimima, jehož vejce Oliver přivezl z ostrova před dvěma týdny. Malý oranžový tvoreček se brzy po vylíhnutí postavil na nohy. První osobou, kterou uviděl, byl Fred a teď ho považuje za svou matku-Gallimimové jsou opravdu jako dnešní ptáci. Freda ale přítomnost mláděte v jeho obydlí těší, krmí ho a stará se o něj, čímž nás trochu zbavil pracovních povinností, i když jemu obyčejně vzrostly. Mimoto jsem se byl dnes ráno podívat na Dina, našeho Leptoceratopse. Je již téměř dospělý, a byl také přesunut do vlastního výběhu. Fascinují mne teď fakta, že ještě před několika měsíci byl náš park domovem jen čtyřech prehistorických tvorů, ale nyní jich máme celou kupu! A Oliver chystá svou další paleontologicko-herpetologickou výpravu...

Snad jste si tuto část užili, pokud se Vám líbila, nezapomeňte napsat komentář. Jinak bych Vás chtěl upozornit, že každou neděli večer teď opět běží slavná série s dinosaury, jen se podívejte do programu!

Někteří zástupci nejohroženější severoamerické zvěře

14. srpna 2014 v 16:36 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Nedávno jsem našel jednu velice dobrou stránku o přírodě, která mi poskytla určitě náměty nejen na tento článek. Dnes se podíváme na nejohroženější tvory Severní Ameriky!

Vlk rudohnědý
Latinský název: Canis rufus,
Rozšíření: jihovýchod Spojených států amerických,
Stupeň ohrožení: Kriticky ohrožen.
Do konce 70. let minulého století bohužel vlk rudohnědý ve volné přírodě jihovýchodu Spojených států zcela vyhynul, samozřejmě z důvodu lidského působení. Reintrodukce zvířat do přirozeného prostředí začala rokem 1988, výsledkem je asi sto divoce žijících jedinců žijících poblíž Alligator River National Wildlife Refuge v Severní Karolíně. Vlk rudohnědý je však zcela závislý na přežití své kořisti, především králíků, nutrií či mývalů-a i ti jsou značně ohroženi...


Mýval trpasličí
Latinský název: Procyon pygmaeus,
Rozšíření: Cozumel, ostrov na sever od poloostrova Yucatán, Mexiko,
Stupeň ohrožení: Kriticky ohrožen.
Ve volné přírodě zbývá již pouhých 250 jedinců, i ti by však mohli, s přispěním trocha lidské ochoty a pomoci, svůj druh zachránit. Kdysi byl mýval trpasličí rozšířen takřka po celých pralesech Mexika, to je již však minulostí. Ochránci přírody přesto doufají v nejlepší. Tito mývalové jsou závislí především na mangrovových bažinách, kde loví svou oblíbenou kořist. Přirozené prostředí však ničí výstavba hotelů, proměna habitatu na golfová hřiště a v nemalé míře i neohleduplní turisté...


Kondor kalifornský
Latinský název: Gymnogyps californianus,
Rozšíření: okolí Los Angeles, Kalifornie, USA,
Stupeň ohrožení: Kriticky ohrožen.
Roku 1982 zažil kondor kalifornský opravdu otřesný rok-odborníci napočítali ve volné přírodě pouhých 21 jedinců. Všichni ptáci tedy byli odchyceni a převezeni do speciálního centra, kde do roku 1991 populace vzrostla na celých 52 kusů. Během následujícího roku byla dvě mláďata vrácena zpět do přírody, následovali i další kondoři. V současnosti se z vypuštěné populace čítající 150 jedinců vytvořila kupa ptáků o asi 300 jedincích, což je zaručeně úspěch, kriticky ohrožen však bude tento druh dravce ještě po dlouhou dobu. Jedná se o úctyhodného tvora, jenž musí být zaručeně zachráněn, vždyť jen rozpětí jeho křídel je 270 centimetrů! V minulosti je vybíjel lov a vykrádání hnízd s vejci lidmi.


Ecnomiohyla rabborum (nemá české jméno)
Rozšíření: Panama,
Stupeň ohrožení: Kriticky ohrožena, zřejmě již vyhynulá v přírodě.
Ecnomiohyla rabborum je druh pralesní žáby z čeledi rosničkovitých. Krátce po objevení druhu bylo zjištěno, že je již značně ohrožen kvůli globálnímu oteplování a ničení deštných lesů. Experti ze zoo v Atlantě ve Spojených státech se urychleně pokoušeli druh rozmnožit, ale neúspěšně. V dubnu roku 2011 zbyl v Atlantě již jediný samec, jenž žije dodnes, ve volné přírodě nebyly tyto žáby viděny už od roku 2007. Je docela dost možné, že v přírodě se jedná o vyhynulé zvíře a v zajetí už asi také nemá šanci na přežití...


Uvedl jsem zde opravdu jen některé zástupce nejohroženější severoamerické zvěře, musím ale dodat, že je jich mnohonásobně více. Někteří, jako například Ecnomiohyla rabborum už zjevně šanci na přežití druhu ztratili, některé již kvůli jejich značnému ohrožení ani neobjevíme, naopak ty viditelnější se zatím daří chránit... Snad se Vám tento článek o kriticky ohrožených zvířatech líbil, pokud ano, komentujte a hodnoťte také hvězdičkami...

Jihoamerická fauna i flóra Robinsonova ostrova

13. srpna 2014 v 13:36 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Je to sice již dlouho, co jsem dočetl knihu s názvem Robinson Crusoe, ale před pár dny mne napadlo napsat článek se zaměřením na přírodu v knize zmíněnou. K tomu mi také pomohly krátké vysvětlivky na konci knihy. Nebudu tedy vypisovat všechny tvory a rostliny z knihy, ale ty nejzajímavější zde budou zmíněny...

Kniha Robinson Crusoe se, až na několik jiných a celkem vzdálených lokací, odehrává především na malém, neobydleném ostrově, na němž hlavní hrdina ztroskotal po mořské bouři. Loď, na které plul, mířila do Brazílie a záchranný ostrov se také nachází patrně poblíž tropické Jižní Ameriky. Za neuvěřitelně dlouhou dobu, během které bojuje o přežití, se hlavní hrdina setká i s mnoha zdejšími živočichy...

"Život v pralese Robinsona tak zaujal, že přestal myslit na cestu, a teprve po delší době si uvědomil, že ztratil směr. Bylo mu úzko. Nevěděl, kudy ven z tohoto dusného bludiště. Mezi hustými kapradinami skákalo velké množství odporných žab, míhaly se i velké ještěrky a viděl tu několik leguánů. Na větvi mezi silně vonícími květy orchidejí odpočíval obrovský hroznýš. Robinsonovi teď strachem a úzkostí bylo až špatně."

Robinson se obojživelníků a plazů možná bál, ale herpetolog by byl návštěvou "jeho" ostrova jistě zcela nadšen. Tropické deštné lesy totiž oplývají vysokou biodiverzitou a studenokrevnými tvory se to zde jen hemží...

Hroznýš královský (Boa constrictor):
Robinson v knize potká obrovské hroznýše hned několikrát. Hroznýš královský sice nepatří mezi ty největší hady, ale jeho velikost je přesto úctyhodná. Dospělí jedinci dorostou délky skoro 4 metrů a většinu života tráví na stromech, kde také žije většina z jejich kořisti. Had své beznohé tělo obtočí okolo kmenu stromu a poté šplhá až do dálných výšek. Mezi očima a nozdrama se nachází speciální orgán, jde o tepločivné jamky. S pomocí nich může hroznýš detekovat živé (aktivní, více zbarvené) předměty a poté ty neživé, díky čemuž může lovit i v černočerné tmě. V tlamě se samozřejmě nachází Jakobsonův orgán, s jehož pomocí zase hroznýš ochutnává vzduch a svým šestým smyslem tak zjišťuje, který typ tvora je nablízku. Některé zdroje uvádějí, že je v současnosti známo 9 poddruhů, některé zase, že v současnosti to bohužel nevíme. Ať je to už jakkoliv, hroznýši se určitě liší podle prostředí, v němž žijí (ti amazonští jsou pestře zbarvení, naopak pantanalské mezi tlející vegetací ani nepoznáte).


Leguáni (Iguanidae):
V knize není zmíněno, které druhy leguánů hlavní hrdina na svých toulkách opuštěným ostrovem potkal, samozřejmě je neznal, a proto se jich bál. Zkušený přírodovědec by však byl opět zcela nadšen. Leguánovití jsou čeledí podřádu ještěrů z plazího řádu Squamata (nebo-li šupinatí). Obývají především tropická a subtropická prostředí Severní a Jižní Ameriky, mořští leguáni žijí i na Galapágách, a co je zvláštní, jeden druh je znám i z ostrovů Tonga a Fidži v jižním Pacifiku a dva druhy obývají Madagaskar u Afriky. Většina leguánů je vejcorodá, největší druhy dorůstají dvou metrů na délku a všichni mají dlouhý ocas, kterým v případě obrany švihají po útočníkovi. Jinak jsou to však neškodní vegetariáni...


Kareta obrovská (Chelonia mydas):
Velký druh mořských želv, měřící na délku okolo 1,5 metru, váží až 180 kilogramů, dožívá se i 50 let a ohrozit ji mohou jen některé druhy žraloků a samozřejmě lidský druh. Karety se z důvodu kladení vajec musejí z moře vracet na souš, nakladou velkou snůšku vajec, jež poté zahrabou a vrátí se zpět do vodního prostředí. V minulosti byla jejich vejce často vyhledávána námořníky, kteří chtěli zahnat hlad, vejce jsou prý výborná i nesolená, syrová.

Aguti (Dasyprocta):
Tento rod hlodavce je blízce přibuzný nutriím či kapybarám. Robinson je s oblibou lovil a z jejich kůže si zkoušel dokonce vyrobit boty, avšak neúspěšně. Aguti žijí po celém severu Jižní Ameriky a lidmi byli tito tvorečkové vysazeni i na Malých Antilách v Karibiku. Žije v široké škále prostředí, od savan až po tropické deštné lesy.

Kosmani (Callitrichidae):
Tyto malé opičky potkal Robisnon jednou v tropickém pralese. Jejich zařazení zůstává pro vědce dosud otázkou, někteří je považují za samostatnou čeleď ploskonosých primátů, jiní jen jako podčeleď čeledi malpovitých. Nehletě na to se však jedná o nádherná zvířata, někdy se jim říká i "drápaté opičky", jelikož místo nehtů mají na prstech drápy. Jsou to všežravci...

Termiti (Isoptera):
Když se Robinson poprvé vydal na průzkum vnitrozemí ostrova a spatřil hnízda termitů, zalekl se, že narazil na obydlí domorodců. Až později zjistil pravdu. Termiti, nebo také mravenci všekazi, a pro nesmírnou žravost jde prý o nejobávajší hmyz tropických krajin. Nadzemní hnízda mohou měřit na výšku i několik metrů!

Další živočichové: Na Robinsonově ostrově žili také vřešťani, hluční primáti z čeledi chápanovitých, kteří hlavního hrdinu knihy jistě zaujali. Dále šlo i o papoušky (jednoho z nich si hlavní hrdina chytí a chová jej v kleci jako mazlíčka), divoké kozy a i když zde nejsou zmíněni, musel potkat i jedovaté druhy hadů. Mezi nimi to mohl být zcela jistě i terciopelo, s oblibou po celém světě nazývaný jako fer-de-lance. Název patří dvěma křovinářům z rodu Bothrops, B. asper i B. atrox, z nichž oba mají dlouhé jedové zuby zasunuty v otevíratelných dásnech. Většina ušknutí končí smrtí, proto se ve střední Americe přezdívá těmto tvorům equis (španělský výraz pro písmeno x, což znamená jednoduše smrt). Patří mezi zmijovité, co čeledi, kam řadíme i zmije, chřestýše a ploskolebce. Kromě těchto živočichů jsou v knize zmíněni i mnozí další...

Papája obecná (Carica):
Tento melounový strom se podobá palmě. Jejich semen využívají jihoameričtí domorodci jako pepře. Z čerstvých ran plodů papáje vytéká i tekutina, která pomáhá v boji proti svrabu. Papájové listy jsou jedovaté-někdy se proto papáji říká "strom šípový", neboť indiáni své zbraně namáčejí do jedovaté šťávy...


Chininovník (Cinchona):
V minulosti byla kůra tohoto stromu využívána námořníky jako bezpečný lék proti malárii a horečce. Tyto rady byly později dobré i Robinsonovi, když trpěl strašlivou zimnicí. Stačilo požvýkat pálivou, chininovou kůru a horečka se mohla ztratit. Jde o nevysoký stromek či keř, porostlý dlouze řapíkatými, až vstřícnými listy.

Banánovník (Musa):
Trosečník na ostrově prve hledal něco k snědku. Když narazil na zvláštní plody, kterým my dnes říkáme banány, zdráhal se je sníst. Později ovšem zjistil, že jsou jedlé. Plody banánovníku patří mezi bobule a rostou ve visících trsech...


Další rostliny z Robinsonova ostrova: Kokosové palmy, agáve, aloe, bambus, guajak, ananasovník, liány a mnohé další!

Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte. Zítra výjimečně přibyde ještě jeden článek o současné přírodě, nechte se překvapit!