Září 2014

Život šavlozubého mláděte 1/3

20. září 2014 v 10:03 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Trochu jsem již na tento příběh poukázal článkem Podzimní premiéry, který jsem napsal minulý čtvrtek. Po delší dobu se zde totiž neobjevil žádný příběh popisující čistě osudy prehistorických zvířat, a proto jsem se rozhodl s ním začít. Během tří částí budete sledovat život mladého šavlozubce od narození až po dospělost a vlastní osamostatnění...

Život šavlozubého mláděte 1/3:
Příběh, který právě začínáte číst, se odehrál před 1 milionem let kdesi ve střední Bolívii, tedy zhruba v samém středu Jižní Ameriky. Po spojení obou Amerik různá cizokrajná zvířata putovala ze severu na jih a zabrala zcela území. Jedním z nich byl i Smilodon populator, největší šavlozubec z rodu Smilodon, v kohoutku měřící 120 centimetrů, o něco silnější, než dnešní lev, a vyzbrojen nejsmrtelnějšími zbraněmi, kterými ho příroda mohla vybavit-dvojicí dvaceticentimetrových špičáků adaptovaných k prokousnutí hrdla kořisti. V nových teritoriích si Smilodonti užili mnoho dobrého i zlého a možná i oni se mírně podíleli na vymírání, které později postihlo původní jihoamerickou megafaunu. Jejich království zahrnovalo téměř celý pozapomenutý kontinent a právě na území Bolívie žilo tehdy i několik majestátních smeček, jimž vzájemná spolupráce mezi jednotlivými kočkami a důmyslné strategie lovu přinášely povětšinou pouze úspěch... Jedna z těchto smeček obývala travnaté pláně nedaleko menšího pralesa, celkově území zabírající zhruba stejnou plochu, kterou obývají dnešní lvi. Ve smečce se nacházelo sedm jedinců, z nichž pouze jeden byl samcem. Dospělé samice, kterých bylo pět, většinou obstarávaly potravu, zatímco jedna další byla ještě docela mládětem, snažícím se prosadit se v kruté hierarchii. Jedna ze starších samic se však během jednoho odpoledne uchýlila do menší jeskyňky. Ostatní členové smečky ji nechaly být, už totiž chápaly, co se děje. Samice nevyšla z jeskyňky po celý zbytek dne, ba ani v dalším dni nebyla vůbec vidět. Narodila se jí totiž mláďata. Matka vyčerpaná porodem s nimi poté zůstala ještě jeden další den. Šlo o dvojčata, malou samičku, a malého samečka. A právě tento sameček se stane hrdinou našeho příběhu, dáme mu jméno Merry. Během prvních hodin či dokonce dnů života se Merry, zbavený jakýchkoliv smyslů, musel spoléhat především na ochranu své matky a jeho přežití ji bylo vydáno i po několik dalších měsíců. Když po třech dnech obývání jeskyně Merry se svou matkou a sestrou vyšel ven, spatřil úplně jiný svět. V podstatě svět, ve kterém bude žít do okamžitu své smrti. Všichni členové smečky si mláďata okamžitě očichali a ta si zase očichala je. Postupně se u Merryho probudily všechny instinkty, včetně toho nejdůležitějšího-schopnosti lovit. Občas ho zaujal letící hmyz a on se pokoušel jej chytit, většinou však neúspěšně. Zuby měl ještě malé a krmila jej jeho matka. Takto probíhalo několik prvních měsíců ve smečce, Merry se cítil jako v ráji, nehrozilo mu žádné nebezpečí, během této doby se žádná cizí smečka nedostala na území té naší, a neustále si mohl hrát se svou stejně starou sestrou. Každé mládě se však musí později naučit něco důležitého pro život, a právě toto učení přišlo již docela brzy, a to tehdy, když matka vzala svá mláďata poprvé na lov...


Šavlozubí tygři nejčastěji loví ve smečce a to se odehrálo i tehdy. Merry ani pořádně nevěděl, kam ho jeho matka táhne, ale věděl, že to bude něco velmi zajímavého a bude se mu to líbit. Teprve teď, když se vzdálil rodné jeskyni, uviděl Merry to všechno, s čím Smilodonti sdílejí nově kolonizovaný svět. Po obloze létali velcí mrchožraví ptáci sledující šavlozubé tygry jen proto, aby později z jejich úlovku posbíraly odpadky. Z chůze Merryho vytrhl vražedný pohled dalšího ptáka, Phorusrhacose. Ten stál naprosto nehnutě mezi vysokými stromy a keři a sledoval naše mládě. Až matka Merryho pobídla k chůzi dál. Phorusrhacos si však našeho samečka vyhlídl a nespustil jej z očí. Konečně se Smilodonti přiblížili stádům zvláštních kopytnatců-jednalo se o smíšené stádo Toxodontů a Macrauchenií. Merry stál nehnutě a jen zíral na všechny ty veliké býložravce. Sledoval i matku a všechny své tety, jak se plíží ve vysoké trávě, občas se zastaví, podívají se, zda je nějaký býložravec nezpozoroval, a takhle to pořád pokračuje dokola. Pak najednou vůdčí samice tišeji zavrčela a všechny kočky naráz vyrazily k útoku. Merry a jeho sestra lov z dálky sledovaly. Při tom všem se ale několik Toxodontů odchýlilo z původní skupiny a vyrazili si to přímo proti mláďatům. Ta jen tak tak uhnula kolosálním herbivorům z cesty. Tím se ale rovnou dostala do spárů onoho Phorusrhacose, který je opodál pozoroval. Merry obrátil okamžitě směr a hnal se k pláním, zatímco jeho sestra zaškobrtla a dravý děsopták ji v jedné chvíli uchvátil. Obrovský zobák zabodl přímo do oblasti páteře, ubohá sestřička to měla velmi rychle za sebou. Pro dospělé šavlozubce lov skončil úspěchem-zkolily jednoho mladšího Toxodona a ihned na něm hodovaly. Jen matka našeho Merryho nemohla své potomky najít a přivézt je k jídlu. Když se jí podařilo nalézt Merryho někde úplně jinde, než měl být, radostně vrčela. Své druhé mládě však již nikdy nenašla, to skončilo v břiše jiného vrcholového predátora jihoamerických plání. Děsopták se pomstil nepůvodním predátorům zabitím jejich mláděte a sám zmizel v deštném lesíku. Merry tehdy poprvé ochutnal Toxodontí maso, a dalo by se říci, že mu i chutnalo. Po náročném lovu se smečka vrátila do středu teritoria. Merry se svou matkou zalehl v jeskyňce. Venku zrovna začalo bouřit a strhl se veliký liják. Merry se však u matky cítil v naprostém bezpečí. Navzájem si oba čistili srst do té chvíle, než usnuli. Merry usnul opravdu hlubokým spánkem, neměl však potuchy o tom, co jej bude již brzy čekat...


Pokračování příště...
Doufám, že se Vám první část nového příběhu líbila, pokud ano, komentujte. Další část očekávejte zřejmě v průběhu příštího týdne, nemohu to však slíbit s jistotou!

Správce dinosauřího parku - Objev špióna a dravého děsoptáka

19. září 2014 v 15:24 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! A tentokrát se opět zabývá jednou prazvláštní záhadou...

Objev špióna a dravého děsoptáka

Během uplynulého týdne se nám v chovu prehistorických živočichů docela dařilo. Malý Teleoceras je ještě pořád na dietě, ale všechna vyšetření dopadla pozitivně a ukazují, že jeho zdravotní stav se konečně zlepšuje. Navíc jeden z Dsungaripterů projevuje opravdu podivné chování, Oliver si myslí, že se jedná o samici schopnou brzy naklást vejce. Nikdo však ještě nic neví, navíc máme nefuknční ultrazvuk a situace se stupňuje... O to horší je však to, co se nám stalo ve středu odpoledne. Náhodou jsem zašel do střediska naší budovy a zamířil přímo do sklepa, kde jsou uskladněny jen ty nejtajnější informace. Vedle dveří se nachází čip pro zadání kódu, takže kromě mne a pár dalších pověřených osob se sem prakticky nikdo nedostane. Tohle se mi ale nějak nezdálo-dveře byly pootevřené! Charles každému výslovně zakázal nezavírat za sebou dveře do sklepa kvůli srážlivosti vody a vlhkosti, která by papírové krabice rychle postihla. A že by to byl on sám, to se mi také nechtělo věřit. Po vstupu do sklepa se přede mnou zhasla všechna světla. Mírně jsem se lekl a raději jsem se schoval za bedny. Dveřmi náhle vyrazila mužská postava. Okamžitě jsem po člověku vyběhl, chytil ho za ruku a strhl k zemi, a byl jsem opravdu velice překvapen! Byl to Thomas, jeden z hlavních veterinářů! Ve sklepě ale neměl co dělat, navíc ani neměl právo a přístup ke kódu. V ruce si nesl papíry a smlouvy o koupi našeho ostrova, o finančním zázemí a nových projektech. Ukázalo se, že Thomas byl špiónem, a ne jen tak ledajakým. Během zbytku středy se nám z něj, pod záminkou jeho přeposlání do USA k řádnému soudu, podařilo vymámit, že pracoval pro onen polský mafiánský gang sídlící na jednom z ostrůvků v našem okolí (viz. předchozí část). Kde ale celá banda sídlí, to už dále neprozradil. Jisté jen bylo, že materiály chtěl předat nějakému veliteli, ale důvod ani neznal. Poté jsme v jeho bytě našli kufr s 30 000 americkými dolary-to byl předběžný úplatek. Kód k našemu sklepu prý Thomas získal díky mé nepřítomnosti v domě po většinu dne. Na více jsme se ho již neptali a vše oznámili úřadům. Uvidíme, co se stane dál. V poslední době máme problémů nad hlavu...

Je tu ale i něco pozitivního-Oliver přivezl dalšího prehistorického tvora! Jedná se o obřího dravého ptáka rodu Mesemriornis, který žil v Jižní Americe během Pliocénu před 3 miliony let. Co mě se týká, připomíná mi tak trochu masožravou verzi pštrosa. Má-li být Dinosauří park otevřen návštěvníkům, bude vhodné přiřadit Mesembriornise do výběhu poblíž ohrady pravěkých pštrosů, které Oliver přivezl v červenci. Více se však podivíte poté, co Vám povyprávím o tom, jak k Mesembriornisovi Oliver přišel. Stalo se to teprve včera, když vyrazil na Isle of Die znovu prozkoumat trosky vrtulníku, jenž nad ostrovem havaroval minulý týden. Za chvíli si ale všiml podivného pískání. Když prorazil křovinami, nedaleko před ním se rýsoval dravý děsopták s nohou uvízlou v jakési síti... Má to být pytláctví, či něco jiného? Kdo ví, každopádně, opět tu máme kupu prozatím nevyřešených záhad...


Obrázek z webu www.blogplateosaurus.blog.cz . Jak to tedy vše dopadne! Čtěte příští část!

Ozonová vrstva se prozatím dál neztenčuje

18. září 2014 v 15:22 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Konečně se po asi pětatřiceti letech událo pro ozonovou vrstvu něco pozitivního! Ta totiž konečně zesílila, což je podle OSN jedna z mála pozitivních zpráv o životním prostředí, ale dalo by se dodat, že i z celého světa. Podle OSN je možné svět zachránit tak, jak jsme to udělali-semknout se všichni dohromady... Ozonová vrstva se od 80. let, nebo možná i od samého konce 70. let minulého století ztenčovala. To je přičítáno především nejrůznějším sprejům či chladivům, které se tehdy začaly používat. Jejich nadměrný zákaz v posledních několika letech, především díky Montrealskému protokolu, a používání legálních výrobků prodávaných i vyráběných podle jistých pravidel nyní naší ozonové vrstvě velmi napomohly. Celá zpráva je nyní velmi důležitá, stejně jako ozonová vrstva pro nás. Chrání nás totiž před škodlivým slunečním zářením, které kromě jiných věcí způsobuje rakovinu kůže a také ničí obilniny a vůbec celou úrodu. Vědci, kteří nyní přišli na to, že se ozonová vrstva prozatím konečně zotavuje, dostanou nejrůznější ocenění. "Je to vítězství pro vědu i diplomacii," poznamenal vědec Mario Molina zabývající se problémem, "a pro skutečnost, že jsme byli schopni spolupracovat." Je ovšem pravdou, že ozonová díra je především nad Antarktidou stále docela veliká... Doufejme, že se ozonová vrstva bude dále zotavovat a naši planetu se tak podaří alespoň v jednom důležitém ohledu chránit!


Pokud Vás tato zpráva potěšila a líbil se Vám můj článek, můžete komentovat... Já sám jsem se o této skvělé novince dozvěděl už v neděli večer díky kanálu ČT24, zbylé informace pro svůj článek jsem získal především díky webu Novinky.cz.

Vyhodnocení Paleogénní soutěže

17. září 2014 v 17:29 | HAAS |  Naše soutěže
Konečně je zde vyhodnocení Paleogénní soutěže, která probíhala již od konce června až po začátek září! Jsem rád, že se přihlásili alespoň Dinosaurss, Martinoraptor a Blogplateosaurus (i když před napsáním závěrečného kola mi přišla ještě jedna zpráva o účasti, kterou jsem však již musel zavrhnout). Své výsledky jste mohli v průběhu celé soutěže sledovat, takže zjevně již každý z Vás ví, jak dopadl. Maximální počet bodů za všech osm kol byl 40 (za každou správně zodpovězenou otázku jste získali právě jeden bod). Ačkoliv s plným počtem bodů nikdo neskončil, výsledky jsou přesto skvělé!

Na 2. místě se umístil Blogplateosaurus! Do možné výhry Ti zbývaly pouze 3 body, což je zanedbatelné množství, a navíc je 2. místo opravdu krásné... Tady máš diplom, doufám, že se Ti bude líbit!


A jdeme na 1. místo! Na něm se umístil Martinoraptor, s 39 body! Tady máš diplom, doufám, že se Ti bude líbit:


Ale logicky se na 1. místě s naprosto stejným počtem bodů, jako měl Martinoraptor, umístil i Dinosaurss! Zde máš tedy diplom, snad se Ti bude líbit...


Jedinou otázkou, u které jste chybovali úplně všichni, byl ten menší chyták s Pseudoltinomysem z 6. kola, které jsem se schválně snažil udělat trochu těžší (ani tak jsem příliš neuspěl)...

Tentokrát jste dostali všichni diplomy se stejným obrázkem, ovšem u každého jsem jej odlišil barvou rámečku. Není však pravidlem, že byste měli vždy všichni dostávat stejný diplom, možná už příště si budete moci napsat o to, co na něm chcete vidět... Doufám, že se Vám Paleogénní soutěž líbila, moc Vám děkuji za Vaši účast a snad se zapojíte i do nějaké další soutěže na tomto blogu!

Euryapsidi

16. září 2014 v 13:56 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Nedávno jsem začal psát o skupinách plazů dle stavby jejich lebky, a již 27. srpna zde proběhl článek o Anapsidech. Zbývají nám však ještě další tři třídy, a jedna z nich, Euryapsidi, nás dnes čeká...

Již jsme si řekli, že nejstarobylejší skupinou plazů co se týká tvaru a stavby lebky jsou anapsidi, i když někteří odborníci je považují spíše jen za "méně vyspělou" skupinku diapsidů. Po nich by však v kladogramu lépe vyvinutých skupin následovali euryapsidi. Tento termín není příliš často užíván a netěší se takové oblibě, jako u ostatních třech podtříd. Lebka euryapsidů už ale prokazuje výsledky následné evoluce. Anapsidi mají velice jednoduchý tvar lebky, a kromě očnic a nozder se v ní nevyskytují žádné další otvory. U Euryapsidů to ovšem neplatí. Tito plazi totiž mají jednu horní spánkovou jámu. U menších druhů je zpravidla k nalezení asi jeden palec vzadu od očnice. Přesto-že termín Euryapsida není mezi fanoušky prehistorie příliš často vyslovován, patří do něj prakticky všechny docela známé rodiny druhohorních živočichů. Jediná horní spánková jáma je totiž k nalezení u mořských plazů! Mezi ně patří ichtyosauři (Icthyosaurus, Mixosaurus, Shonisaurus, Stenopterygius), plesiosauři (Plesiosaurus, Cryptoclidus, Kimmerosaurus, Elasmosaurus), placodonti (Placodon, Placochelys), nothosauři (Nothosaurus, Dactylosaurus, Serpianosaurus, Neusticosaurus) a mnozí další. To jsou tedy důvěryhodně známé skupiny vyhynulých plazů. Pokud byste nalezli lebku Ichtyosaura nebo kteréhokoliv z jeho příbuzných, zcela jistě byste si všimli naprosto zřetelné spánkové jámy... Ovšem, dnes i tak někteří vědci tvrdí, že Euryapsidi jsou pouze skupinkou diapsidů, u kterých v průběhu evoluce ztratila dolní spánková jáma. Existují zde tedy různé při a kontroverze. Občas je spíše pro mořské plazy užíván název Enaliosauria, což platí především u plesiosauridů a ichtyosauridů, ale najdou se i paleontologové, kteří teorie o "diapsidních euryapsidech" vyvracejí různými kontroverzními důkazy... Nikdo neví, ale pro úplnost je dobré uvést euryapsidy zatím jako samostatnou podtřídu. Co se vývoje euryapsidů týká, objevili se zřejmě již na samém počátku Triasu, a tedy i za úsvitu druhohorní éry. Před 65 miliony lety však na naši planetu spadl meteorit o průměru 10 kilometrů a vyhubil většinu velkých plazů. Euryapsidi byli mezi nimi, a katastrofu se jim nepovedlo přežít...




Různorodé informace mi při psaní článku poskytla kniha "Dinosauři: Objevy, druhy, zánik" a také anglická Wikipedie. Pro příště si už na Vás brousí zuby někteří draví Synapsidi!

Proč přečkávali američtí Mastodonti zimu doby ledové na Floridě?

15. září 2014 v 15:55 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Ve čtvrtek odpoledne jsem se díval na třetí epizodu seriálu Zdivočelá Amerika s názvem Oáza doby ledové a zaujalo mě jedno z témat, kterému se díl věnoval. Tímto bych chtěl danému dokumentu tak trochu poděkovat za inspiraci, bez něj by asi tento článek nevznikl...

Název období doby ledové v nás většinou evokuje představy o širých zasněžených pustinách, obrovských ledovcích a extrémní zimě, ale tyto podmínky ve skutečnosti postihovaly jen část naší planety. To ale neznamená, že neměly celosvětový dosah. Každopádně, přímo před 20 000 lety, kdy už svět vypadal skoro jako dnes, klima Severní Ameriky bylo podstatně jiné. Ledovce šířící se ze severu zabíraly většinu kontinentu. Přesto však některá zvířata našla více na jihu skutečný ráj. Šlo o Floridu, s oblibem nazývanou "sluneční stát". Právě zde bylo klima mnohem teplejší, než po zbytku kontinentu, a dařilo se tu tak velkým lenochodům, glyptodontům, šavlozubcům, dýkozubcům, pumám (ty zde však žijí ještě dnes), jaguárům a obřím želvám. Kromě toho sem však na určitou dobu zavítala další velká zvířata... Některé říčky nebo jezírka na Floridě nám dnes mohou poskytnout přístup ke krásně zachovalým fosíliím pleistocénní megafauny. V několika z nich se našly i lebky skutečných amerických obrů-amerických mamutů, správně nazývaných Mastodonti. Tato mamutům podobná stvoření křižovala během dob ledových a meziledových celou Severní Ameriku, ale na Floridě, zdá se, našla jakousi oázu. Pod lebkami Mastodontů byl totiž objeven i zkamenělý trus, nebo-li koprolity. Po pečlivém prostudování vědci zjistili, že spásaná tráva uložená v trusu odpovídá travinám vyskytujícím se až nad úrovní Floridy. Stejná chemická informace se usadila i na Mastodontích zubech. To ale znamená, že tito kolosi nepožírali pouze původní floridské traviny, ale také potravu z jiných oblastí Severní Ameriky... Znamená to tedy, že sem Mastodonti na určitou část roku prostě migrovali? Ano, to je odpověď. Je velice pravděpodobné, že se sem chytře vraceli v období zimy, kdy bylo zdejší podnebí příhodnější a teplota byla vyšší, než v jejich původní domovině. Není to však konec pátrání... Další informace bychom nalezli ještě více na jih od slunečního státu. Tamní moře totiž poskytuje docela dobrý obrázek toho, jak tehdy jižní Florida vypadala. Dodnes jsou v něm totiž k nalezení zkamenělé kmeny stromů. Takže Florida byla vlastně tehdy ještě rozlehlejší, než je dnes! Eveglades, navzdory svému názvu, ještě neexistovaly-na jejich místě byly nekonečné lesy... A právě v nich žili Mastodonti, stěhující se sem na zimu, aby unikli krutým podmínkám severu. Celá skládačka do sebe krásně zapadá.


Snad se Vám tento článek o jedné menší zajímavosti líbil, pokud ano, můžete psát komentáře anebo hodnotit hvězdičkami pod článkem...

Macrauchenia

14. září 2014 v 11:11 | HAAS |  Z dob savců

Jméno: Macrauchenia patachonica,
Potrava: Listí stromů,
Výskyt: Jižní Amerika, před 3 miliony až 20 000 lety.
Popis:
Macrauchenia patří mezi nejznámější vyhynulé savce, možná také proto, že její fosílie objevil už Charles Darwin roku 1834, když si náhodou při cestě po Jižní Americe pomocí lodi Beagle udělal krátkou zastávku. Od té doby byla spousta jejích pozůstatků nalezena především v Lujanské formaci, v Argentině. Během období Pliocénu a Pleistocénu však Macrauchenia byla k nalezení po celé jižní části Jižní Ameriky, od Bolívie až po Patagonii. Tohoto podivného tvora, jehož latinský název znamená "velký krk", řadí paleontologové do skupiny Litopterna a čeledi Macraucheniidae. Celá skupina savců s koncem doby ledové vyhynula a tak dnes mezi současnými zvířaty nemá toto krásné zvíře žádné potomky ani příbuzné. Je ovšem pravdou, že v minulosti byli Macraucheniidi řazeni k velbloudům, což dnes není oprávněno. Podstatně dlouhý krk, široká tříprstá chodidla jako nosorožci a prototyp chobotu je od nich výrazně odlišují. Fosilní pozůstatky v podobě nozder u temene hlavy dokazují, že se u Macrauchenie vyskytoval kratší chobot. Dříve vědci zastávali názor, že je chobot znakem obojživelného způsobu života a že nozdry se daly lehce zatáhnout kůží. To později odborníci využili k názoru, že příklopky více než to zadržovaly prach. Dnes je však uznáván jako pomůcka při trhání listí z korun stromů. Macrauchenia k nim nepochybně dosáhla. V kohoutku měřila 1,5 metru, i s krkem tak dosáhla výšky člověka, na délku měla 3 metry a vážila tak do půl tuny. Lebka však byla neobyčejně krátká, pouhých 45 centimetrů. Dalším zvláštním znakem Macrauchenie byly končetiny-přední byly totiž delší, než ty zadní. Přesto mohlo jít o rychlého běžce, soudě podle tvaru končetin mohla Macrauchenia neuvěřitelně měnit směr. Po srážce Amerik byly jejími hlavními nepřátely nejen šavlozubí tygři, ale také pumy, velmi rychle se stěhující ze severu. Oči posazené po stranách hlavy však dávaly zvířeti možnost útok včas zaregistrovat. Ke konci doby ledové, někdy před 20 000 lety však Macrauchenie vymírají... Zřejmě to způsobila výrazná změna klimatu, kdy přišla sucha...



Už brzy tu budou další popisky zvířat z pátého dílu seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty!!!

David Attenborough chystá nový dokumentární seriál

13. září 2014 v 10:23 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Slavný přírodovědný publicista David Attenborough je již od 50. let minulého století spjat s vytvářením televizních pořadů o přírodě a zvířatech. Za svou práci dokonce získal od britské královny právo užívat titul Sir. I přes svůj věk 88 let se Sir David stále věnuje své práci. Jen tento rok už měl premiéru film David Attenborough's Natural History Alive 3D na BBC a Sky, 2. řada seriálu David Attenborough's Natural Curiosities na Eden Channel, a dále se stal Sir David vypravěčem seriálu Wild Canada (Divoká Kanada), opět na BBC a Eden Channel. Na podzim má BBC One dokonce vysílat nový seriál Life Story (Příběh života či Životní příběh), opět vyprávěný Sirem Davidem. Ačkoliv však tento světoznámý průvodce přírodou po natáčení seriálu Svět plazů a obojživelníků roku 2008, že již nebude příliš cestovat po světě, přece jen další výpravy uskutečnil při natáčení seriálů Počátky života či Afrika. Nyní se v osmaosmdesáti letech vrací do Austrálie, konkrétně do oblasti Velkého bariérového útesu, kde poprvé natáčel epizodu svého seriálu Zoo Quest již v roce 1957. Téměř po 60ti letech opět překonal půlku světa, aby natočil úžasy této části planety. Natáčení už zřejmě probíhá právě teď... Podle všech informací bude nejnověší série nést jméno David Attenborough's Great Barrier Reef (Velký bariérový útes s Davidem Attenboroughem), naplánovány jsou tři hodinové epizody a BBC je bude vysílat snad už příští rok. Kromě toho jde o desátý projekt Sira Davida spolu se společností Atlantic Productions. David Attenborough přiznal, že ho návrat do oblasti, v níž jako mladý již natáčel, velmi těší a o to více je rád, že štáb má nyní nejmodernější kamery a další technologie, o kterých si ke konci 50. let minulého století mohli filmaři jen snít... Jak tedy vidíte, máme se opravdu na co těšit! Až nová série vyjde, určitě Vás o tom informuji...

Sir David v seriálu Počátky života

Více informací naleznete zde: http://www.theguardian.com/environment/2014/sep/09/david-attenborough-great-barrier-reef-bbc1 . Doufám, že Vás tento informativní článek potěšil...

Správce dinosauřího parku - Megahad na útěku, pád helikoptéry a podivný ještěr

12. září 2014 v 13:42 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Máme tu konečně další pátek a také dalšího Správce dinosauřího parku! Rozhodl jsem se, že budu do příběhu zařazovat čímdál více událostí, jež uvedu hned i v titulku, takže máte, na co se těšit!

Megahad na útěku, pád helikoptéry a podivný ještěr

Během uplynulého týdne se toho na našem ostrově i v jeho okolí událo opět mnoho... Kromě těžké péče o jednotlivá prehistorická zvířata, včetně našeho nového obyvatele akvária, žraloka Cobeloduse, se udála i spousta dalších neméně zajímavých věcí. Hned v neděli, přesně v 6:53 ráno, mne a také zbytek personálu vzbudil hlasitý alarm. Fred mi vysvětlil, že se pohřešuje Gigantophis. Povedlo se mu totiž utéci z terária a tou dobou se už minimálně hodinu proháněl po ostrově. Díky své velikosti nebyl příliš velký a plazit se po zemi mu bylo spíše přítěží, možná proto hledal vodu, díky které by se jeho pohyb zrychlil. Nalezen byl necelé dva kilometry severovýchodně od terária, ležíce mezi tropickými palmami. Bohužel to jeden z našich pracovníků odnesl-Gigantophis zrovna polykal jeho tělo, při našem příchodu zrovna slupl nohy na prstech. Všude kolem bylo plno krve, to jen dokazovalo, že se zde udál urputný souboj. Gigantophis byl odnesen a brzy bylo zjištěno, kdo se stal jeho snídaní. Jednalo se o muže jménem Gilbert Gideon, šlo teprve o nováčka. Bohužel to vypadá, že zase budeme mít problémy s vyplácením náležité peněžité náhrady jeho rodině, a to nebude vůbec levné. V úterý však přišla další zpráva-konkrétně z Isle of Die. Tam se totiž podle satelitních i radarových záznamů zřítila neidentifikovaná helikoptéra. Oliver a tým vyrazili na místo, aby si na celý případ posvítili. Padlý vrtulník našli už krátce po příjezdu na ostrov. Byl doslova obklopen různými mrchožravými dinosaury, jež bylo třeba odehnat od lidských ostatků. Spálené mrtvoly jen dokazovaly, že pád nikdo nepřežil. Helikoptéra také nebyla v příliš dobrém stavu. Olivera ale zaujaly stopy po drápech na levém boku leteckého prostředku. Podle jeho teorie vrtulník za letu napadl nějaký pěkně velký ptakoještěr a způsobil celý incident. Bližší zkoumání potvrdila přítomnost jistého polského mafiánského gangu se základnou na jednom z malých sopečných ostrůvků poblíž Isle of Die. Nikdo o tom dříve nevěděl, ani my o tom neměli potuchy. Zřícená helikoptéra patřila zajisté právě jim. Je jasné, že ve vrtulníku byly pašovány minimálně drogy, ale kdo ví, zda-li nemířila organizovaná skupina na ostrov právě s cílem nelegálně odchytit nějakého toho dinosaura...

Kdo jsou ti lidé zač, to se dá těžko zjistit. My už udělali vše a teď budou v práci pokračovat protimafiánské organizace. Já jsem však správcem Dinosauřího parku a můžu Vás ujistit, že všechny ty škody a nepříjemnosti nám může vynahradit náš nejnovější přírůstek. Oliver ho přivezl teprve ve středu k večeru, ale hned se u nás zabydlel! Jedná se o pravěkého ještěra rodu Cryptolacerta, který žil před zhruba 47 miliony lety, tedy během Eocénních dob. Není příliš velký a výzkumy potvrdily, že je to definitivně samec, ale do našeho terária se perfektně hodí. Charles si s ním dělá různorodé plány a dokonce navrhl, že by si ho převzal k sobě domů (tedy do jeho vily na našem ostrově) a choval by ho podobně, jako skupinku Adelobasileů. Kromě toho se připravujeme na zpřístupnění parku nášvětvníkům. Jak jsem již napsal v minulosti, nechceme na našem projektu klasicky vydělávat, ale potřebujeme jen peníze na zaplacení našich pracovníků. Doteď nám naše tvrdá práce vynesla jen málo peněz, ale ty my teď potřebujeme, už jen proto, abychom pokračovali v chovu prehistorických tvorů... Snad se vše podaří, držte nám palce...


Snad se Vám článek líbil, pokud ano, komentujte... V příští části se stane něco poněkud neočekávatelného, s pravěkými zvířaty to sice souvislost mít nebude, ovšem s budoucností Dinosauřího parku docela ano...

Podzimní premiéry

11. září 2014 v 14:02 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Během nedávné minulosti se jedno mládě snaží přežít v novém světě...


... zatímco v pralese stíhá boj o přežití zcela odlišné tvory...


Podíváme se na skupinu tvorů, kteří takřka nezměněni žijí již od dob dinosaurů...


... a představíme si dokonalé příklady evoluce živočichů...


Již brzy!!!