Říjen 2014

Australia Zoo

12. října 2014 v 10:13 | HAAS |  Muzea, výstavy, zoo a dinoparky
Po delší době Vám přináším další článek o nějaké významné atrakci do rubriky Muzea, výstavy, zoo a dinoparky . Stejně jako minule, opět jsem si vybral jednu slavnou zoologickou zahradu, kterou jsem se rozhodl popsat... Vítejte u popisu Australia Zoo!!!

Australia Zoo byla založena Bobem a Lyn Irwinovými 3. června roku 1970, původně pod jménem "Beerwah Reptile and Fauna Park". V roce 1982 se ale název změnil na "Queensland Reptile and Fauna Park". Během těchto let byl původní rodinný park s plazy a dalšími zvířaty, které australan Bob Irwin chytal, neustále rozšiřován o jednotlivé akry a hektary. Roku 1987 se součástí parku stal i Crocodile Environmental Park. V 90. letech minulého století Bob a Lyn Irwinovi odešli z vedení parku, a předali je svému synu Stevu Irwinovi, v té době muži přemisťujícímu nebezpečné krokodýly z blízkosti domácností v Severním teritoriu Austrálie. Steve přejmenoval celé místo na Australia Zoo a pod vedením jeho samotného a také jeho manželky Terri začal původní rodinný park vzkvétat. Australia Zoo byla značně rozšířena a brzy přilákala mnoho návštěvníků. Podílel se na tom i samotný Steve, z něhož se stal koncem 90. let moderátor televizních pořadů stanice Animal Planet. Mnohé z jeho pořadů se odehrávaly právě v jeho domově-v této zoo. Na její existenci upozornil především svými dlouhodobě běžícími sériemi Lovec krokodýlů a Zápisky lovce krokodýlů. Na počátku jednadvacátého století pak Australia Zoo získala mnohá ocenění, včetně cen za podporování cestovního ruchu v Austrálii. Jedním z hlavních poselství zoo se stala ochrana přírody a díky velké popularitě a návštěvnosti zde byla před deseti lety dokonce otevřena nemocnice pro léčení zraněných divokých zvířat, která funguje 24 hodin denně a není nikdy zavřena. I po tragické smrti Steva Irwina, kterou 4. září 2006 při natáčení dokumentárního pořadu způsobil rejnok, je Australia Zoo velmi populární a těší se velké oblibě a návštěvnosti...



I dnes to s Australia Zoo vypadá velmi dobře. Je vedena Terri Irwin, přičemž ředitelem zoo je Wes Mannion. Co se vystavovaných zvířat týká, nabízí jich tato zoo opravdu veliké množství. Z ptáků zde žije spousta druhů papoušků, ibisové, sovy, kondoři, sokoli a emu, ze savců například ti známější jako tygři, žirafy, klokani, dingové, tasmánští čerti, pandy červené, vombati, lemuři či gepardi, zebry a asijští sloni, ale také ti méně oblíbení, jako jsou dva druhy amerických vačic, či dokonce podivný jihovýchodoasijský binturong, opravdu parzvláštní cibetkovitá šelma, s oblibou přezdívaná "medvědokočka". Samozřejmě, asi největším tahákem zoo jsou plazi, kteří byli už původním zaměřením rodinného parku. V současnosti žije v Australia Zoo na čtyřiadvacet krokodýlů mořských, sedm různých druhů krajt, hroznýši, scinkové, leguáni, obrovské želvy, a dokonce i nejjedovatější had světa-taipan!!! Dále z těch nebezpečných a jedovatých hadů následují smrtonoši a pakobry, tedy typičtí zástupci australské fauny.


Snad se Vám tento poměrně kratší popisek nejslavnější australské zoologické zahrady líbil, pokud ano, komentujte, a vězte, že když se Vám naskytne jakákoliv příležitost k návštěvě Austrálie i této zoo, je dobré ji plně využít!!!

Dinosauří mumie

11. října 2014 v 10:31 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V souvislosti se slovem "mumie" si určitě každý z Vás vzpomene na faraóny starého Egypta, pohřbívané ve vysokých pyramidách či později v hrobkách plných zlata a bohatství. Egypťané ale nebyli prvními, jejichž těla byla mumifikována. Dokonce už předtím se to stalo s některými lidmi z doby kamenné, ale vůbec, lidé těmi prvními mumiemi v historii naší Země nebyli. Co to tedy bylo? Odpověď je pro mnohé překvapivá: Dinosauři. Je těžké představit si velkého, mumifikovaného dinosaura potaženého ztvrdlou kůží. Pro překvapení mnohých, první taková dinosauří mumie se našla už v roce 1908. Za objevem stáli Charles Hazelius Sternberg, pozdější slavný amatérský paleontolog, a jeho tři synové, kteří tehdy prozkoumávali fosilizované sedimenty oblasti Lusk ve Wyomingu, USA. Mumie je převážně známa jako "Trachodon mummy" ("mumie Trachodona"), a v podstatě se jedná o mumifikovaného jedince druhu Edmontosaurus annectens (jen tak pro informaci, Trachodon je starobylým synonymem Edmontosaura). Podle Henryho Fairfielda Osborna zřejmě zvíře zahynulo zcela přirozenou smrtí, buďto na stáří, nebo v důsledku působení nějaké nemoci, anebo uvízlo v bahně. Okolní prostředí pak nedalo příležitost neustálému hnití některých tkání a Edmontosaurus krásně zmumifikoval. Podobným případem je i tzv. "Leonardo", samec Brachyolophosaura nalezený v lokaci Malta v americké Montaně roku 2000. Fosílie byla opravdu neobvyklá; byla z 90 % kompletní a zahrnovala otisky mnohých vnitřností, kůže a svalstva. Dnes je Leonardo dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů jako nejkompletněji zachovalý pozůstatek po dinosaurovi. Stáří sedimentů, v nichž byl Leonardo odkryt, odpovídá období před 77 miliony lety, žil tedy typicky jako všichni Brachylophosaurři v období svrchní Křídy. Každopádně v roce 2007 byl ohlášen další objev dinosauří mumie. Za jejím výzkumem stál i slavný britský paleontolog Phill Manning. Severní Dakota ve Spojených státech totiž vydala tajemné svědectví, které paleontologové jednoduše nazvali "Dakota". Je to opět Edmontosaurus, tentokrát však výrazněji lépe zachovaný, než Trachodon, mumie vykazuje pěkné známky velikosti dinosaura-délku 13ti metrů, váhu 3,5 tuny. Stáří mumie odpovídá době před 67-66 miliony let. Dva roky po nálezu Dakoty vědci dali najevo, že podrobné zkoumání kůže Dakoty pod mikroskopem odhalilo spojení organických molekul s kůží mumifikovaného jedince... Jak vidíte, dinosauří mumie si rozhodně zaslouží obdiv, třeba bude nějaká další nalezena už brzy...



První obrázek zobrazuje mumifikovaného Edmontosaura jménem Dakota, zatímco na druhém je trhač rekordů Leonardo z rodu Brachylophosaurů. Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, nezapomeňte komentovat či hodnotit hvězdičkami...

Správce dinosauřího parku - Fred těžce zraněn na Isle of Die

10. října 2014 v 15:51 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Co se asi našim hrdinům přihodilo nového během uplynulého týdne? To si přečtete v dnešní části!

Fred těžce zraněn na Isle of Die

Během uplynulého týdne vytekla sprška krve. Ale popořádku: Hned v sobotu ráno Siamotyrannus opět proboural plot, jenže byl zastaven naším pracovníkem Timem. V neděli začal malý Teleoceras bez jakéhokoliv důvodu zvracet a muselo se udělat hodně pro jeho záchranu. Neznámý prvok útočící na jeho střevní systém se vrátil. Samec Deinotheria navíc také začíná být docela hrozbou-pomalu se už opírá o plot v provizorním výběhu. V pondělí jsme najali tři Američany jen proto, aby jej hlídali, ale opět byl zasažen náš bankovní systém. Charles chce neprodleně park otevřít veřejnosti a začít vydělávat, zato Oliver si myslí, že je na tohle park až příliš nebezpečný. Nikdo neví... Každopádně ta sprška krve opravdu vytekla... Stalo se to celé v úterý odpoledne, když jsem s Oliverem, Fredem a partou dalších pěti vojáků a zoologů zajel na Isle of Die, s cílem podívat se po nějakém plazu do našeho prehistorického terária. Nejprve jsme se pokoušeli chytit nějaké druhy scinků, potom dokonce i pravěké obožjivelníky, třeba žáby rodu Palaeobatrachus, které nám ale stejně unikly. Pak ale jeden z vojáků našel dinosauří hnízdo a ukradl vejce. Bohužel, matka měla vojáka na dohled a okamžitě ho začala sledovat. Voják ji dovedl až k našemu stanovišti na malé pláňce, na samém východu ostrova. Tou matkou byla samice Ceratosaura, velmi nebezpečného masožravce, se kterým jsme již před nějakou dobou měli řádku problémů. Vejce schované ve vojákově brašně jsme ihned všichni uzřeli, když nám jej ukázal. Hned nato se ozval děsný řev a šestimetrový dravec si to mířil rovnou k vojákovi. Oliver navrhl položit vejce na zem a utéci. To jsme udělali, samice si vejce jen něžně vzala do tlamy a odnesla zpět k hnízdu. Vojákovi jsme hned všichni nadávali, že nás takhle připravil o cenný čas. Za půl hodiny se však na stejném místě objevila samice Ceratosaura znovu, a tentokrát měla posilu...

Byl to pestřeji zbarvený samec, velký zhruba jako ona. Hned oba vtrhli do tábora a začal boj o život. Já se naštěstí s Oliverem schoval ve vrtulníku, do kterého ale samec bušil hlavou a tak jsme nemohli odletět. Fred se tiskl na okno v malém džípu, jenž samice Ceratosaura po pár vteřinách převrátila na střechu. Potom oba Ceratosauři sežrali všech pět dalších členů týmu. Toho prvního oba rozervali na kusy a ihned hltali velké kusy masa, po jednom ze zoologů dokonce zbyl jen veliký krvavý cákanec. Zato nejhorší smrt zažil pětadvacetiletý voják, jenž přitom všem utekl kamsi mezi kapradiny a tam jej hladový samec nějakým hrozným způsobem zabil. S Oliverem jsme byli šokováni. Když jsme použili dynamit na veliký výbuch části plání, který oba dravce rychle zahnal na hnízdní území, bylo již skutečně pozdě. Jen živého Freda jsme našli v polorozbitém autě. Z rukou mu tekla krev, to asi proto, že při pádu na sklo si je nepěkně pořezal. Dostál také těžkého úrazu hlavy... Tahle výprava se nám moc nepovedla. Fred je dodnes v kritickém stavu, a v mikronéské nemocnici bojuje o život!

Jak to s Fredem dopadne, to se určitě dozvíte v příští části! Tu očekávejte, jako vždy, příští pátek...

Procynosuchus

9. října 2014 v 15:37 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Procynosuchus ("před psím krokodýlem") žil v jižní Africe, hlavně na území Jihoafrické republiky, v období pozdního Permu. Je jedním z nejstarších a také nejprimitivnějších zástupců skupiny Cynodonta. Jako typický synapsid a také therapsid to byl plaz velmi se podobající savcům. Jméno mu dal profesor Robert Broom v roce 1937, přičemž šest let předtím byl popsán stejným paleontologem jako Cyrbasiodona a rok před oficiálním pojmenováním jako Parathrinaxodon. Nakonec se ale zjistilo, že všechna zvířata jsou v podstatě jedním. Normálně by tedy mělo být používáno původní jméno, tedy Cyrbasiodona, ale to se užívá jen zřídka-název Procynosuchus dosáhl u vědců i veřejnosti velkého úspěchu a obliby. Paleontologové docela přesně vědí, jak tento tvor vypadal. Z Procynosucha je totiž známo mnoho lebek a kostí, dokonce i celá, kompletní zkamenělá kostra. Nebyl moc velký, na délku měřil asi 60 centimetrů a vážil maximálně 5 kilogramů, přinejmenším však alespoň polovinu. Na první pohled vypadal tento kynodont těžkopádně, ale ve skutečnosti šlo o skvělého plavce. Zadní část těla totiž byla ulehčená, byla ohebnější, než u jiných kynodontů, ocasní obratle byly zloštělé a zkamenělé nálezy dokazují přítomnost plovacích blan mezi prsty. Odlehčená zadní část těla spolu s delším ocasem pomáhala Procynosuchovi plavat stejným stylem, jako krokodýlové a aligátoři. Další výborně viditelnou adaptací na život ve vodním světě je plochost končetin. Ty pak mohlo toto zvíře využívat jako nějaká pádla. Procynosuchus byl masožravcem, drobné zoubky umístěné v čelistech mu pomáhaly při chytání drobných rybek nebo obojživelníků. Je zřejmé, že se zdržoval v menších jezerech nebo poblíž, kde číhal na kořist. Někdy se mu také říká "savčí krokodýl" nebo "krokodýlí savec", a toto označení se k němu skvěle hodí...
Popis tohoto tvora najdete například v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat.

Příště popis Eryopse!!!

Divoká Kolumbie s Nigelem Marvenem-Souboj s anakondou

8. října 2014 v 12:30 | HAAS |  Videa
Souboj s anakondou. Největším hadem Amazonie je anakonda velká. Tyto úžasné záběry ukazují Nigela při chytání bezmála pětimetrové samice, jednoho z nejkrásnějších hadů, kterého kdy náš dobrodruh viděl. Jak je ale známo, hadi se vždy brání-co se asi stane, když Nigelovu nohu anakonda obtočí svým tlustým ocasem?


Divoká Kolumbie s Nigelem Marvenem-Obklopen opicemi

7. října 2014 v 12:00 | HAAS |  Videa
Obklopen opicemi. Nigel vyráží na Opičí ostrůvek ve středu kolumbijského Amazonského deštného pralesa. Obývají ho hraví kotulové, jedny z nejroztomilejších opic na světě. Ačkoliv vypadají tak něžně, jsou to ve skutečnosti lovci schopní chytat ptáky a dokonce i netopýry. V tomto případě se ovšem krmí ovocem přivezeným návštěvníky...


Divoká Kolumbie s Nigelem Marvenem-Kousnutí od psohlavce

6. října 2014 v 12:00 | HAAS |  Videa
Kousnutí od psohlavce. Dobrodruh Nigel Marven zažívá dobrodružství v Kolumbii, jedné z těch zemí, které se mohou chlubit vysokou biodiverzitou živočichů a rostlin. Nyní pátrá po nejedovatém hadovi psohlavci hnědém v národním parku Los Flamencos při karibském pobřeží Kolumbie. Ze setkání s tímto tvorem si ale odnese víc, než čekal...


Korálovec jihoamerický-prudce jedovatý had

5. října 2014 v 8:56 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Po téměř měsíci přináším konečně další popisek v současnosti žijícího druhu plaza. Jde o slibovaného korálovce jihoamerického, na kterého jste se někteří, soudě podle komentářů u článku o korálovce sedlaté, celkově těšili...

Latinský název: Micrurus lemniscatus,
Rozšíření: Jižní Amerika,
Velikost: 1 metr na délku.
Teplé oblasti střední a Jižní Ameriky obývá celkem 40 druhů korálovcků, tento je jedním z nich. Jde o velice jedovatého hada, vyzbrojeného neurotoxickým jedem, jenž je schopen podráždit Váš nervový systém, jste-li kousnuti: zastaví Vám srdce, nebo dýchání. Obvykle má plně vzrostlý člověk po uštknutí více než 50 % šanci na to, že zemře, nedostane-li se mu náležité léčby a protijedu. Během posledních několika let jsou už ale případy smrti opravdu vzácné, a to také díky nadměrné výrobě protijedů (vlastně každá "křovácká" nemocnice má už dnes také balíčky s protijedy). Jelikož korálovec jihoamerický žije i v oblastech, jež obývá nejedovatý užovkovitý had korálovka sedlatá, dá se občas použít rým "Červená a černá-ten had jedu nezná, červená a žlutá-smrt tě číhá krutá" na jejich vzájemné rozlišení. V případě neznalosti je ale nejlepší na žádného z obou hadů nesahat. Na prudkou jedovatost korálovce upozorňuje i jeho mistrnné zbarvení. Korálovci, jak je zvykem, tráví většinu dne pod zemí v norách, na lov vylézají zpravidla v noci a živí se malými ještěrkami nebo menšími druhy hadů...

Příště bushmaster-křovinář němý!!!

Zpět do Džungle času-část 1.

4. října 2014 v 9:46 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Tento příběh určitě nikdo z Vás neočekával, zvláště v době, kdy mám již jeden rozepsán (jde o Život šavlozubého mláděte). Každopádně již v době, kdy jsem začínal psát příběh Džungle času a který jsem dopsal desátou částí přesně před měsícem, bylo mi jasné, že pokračování Vás nemine... Snad si to celé užijete, začínme!!!

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 1.:
Od incidentu v Džungli času už uběhlo dlouhých 10 let. Panamská i americká vláda existenci pralesní výzkumny proměněné v lidmi neovlivňovanou rezervaci přísně zatajovaly. Většina původních pracovníků se však rozprchla po celém světě a navzájem na sebe ráda zapomněla všechny kontakty. Lidé se vyvarovávali napsat do svého pracovního listu jakoukoliv zmínku o tomto projektu. Už krátce po celé nehodě mladý Scuttelosaurus, přivezený z období rané Jury, zahynul v důsledku působení nějakého současného tropického prvoka, na kterého nebylo dinosauří tělo vůbec adaptováno. Staří známí se najednou stali nepřátely anebo dělali, že na sebe zapomněli. Postarší padesátiletý paleontolog George McCann již definitivně změnil svůj názor na zkoumání pravěkých zvířat a obrátil svůj zájem pouze na fosílie. Většinu času trávil ve své laboratoři zkoumáním drobných kamínků. Touha po z koumání dinosaurů jakožto živoucích zvířat jej už dávno naprosto opustila. Stále byl však uznávaným profesorem, i když se jej jeho nynější veřejný nepřítel Rodríguez Edgar Corwin snažil zesměšnit. Veřejnost však uznala, že McCann přiznal své chyby vládnímu tisku a celému světu se za ně omluvil. Na Džungli času pomalu lidstvo zapomínalo... Bylo zrovna krásné, i když trochu chladné ráno jednoho říjnového pracovního dne, když George McCann vstoupil do své pracovny. Té noci se mu opět zdálo o děsivých událostech, které před deseti lety prožil v Panamě, ale snažil se na ně nemyslet a konat dál svou pravou práci. Včerejší zásilka od paleontologického týmu obsahovala kosti nějakého oviraptorida a McCannovým úkolem bylo zkameněliny prozkoumat. Krátce po jeho příchodu do práce ale zazvonil zvonek. George otevřel dveře a spatřil před sebou nějakého mladíka, kterého nikdy předtím v životě neviděl. "Pan McCann?" optal se slušně mladý muž a představil se: "Jmenuji se Ian Palmer a jsem zoolog a filmař." "Co pro Vás mohu udělat, pane?" zeptal se rázně George. "Jednu menší věc," začal Palmer, "rád bych si o tom s Vámi promluvil, ale někde jinde než tady. Mohl byste dnes ve dvanáct přijít ke mě domů na oběd? Bydlím ve 105. Saint v Palos Hills, tady ve středu Chicaga. Měl bych pro Vás nabídku." Poté se muž rozloučil, nasedl do auta a odjel. George jej ještě sledoval odjíždět a přemýšlel, zda má nabídky oběda využít. Ten muž mu na sebe nedal žádný jiný kontakt, asi se opravdu spoléhal na McCannův příjezd. Prozatím si ale sedl do své pracovny a rýpal do dinosauřích kostí. Přemýšlel, o jakou nabídku by se tak mohlo jednat. Hlavou mu procházely různé divoké myšlenky, až jej napadlo, že by mu snad ten muž mohl nabídnout financování nebo vykopávky nebo tak. Do toho ale zase neseděla Palmerova profesere-zoolog a filmař. Kupodivu, George o tom muži našel pár věcí i na internetu, ale kromě jeho spolupráce na nějakých filmech o přírodě se toho příliš důležitého nedozvěděl. Rozhodl se tedy přijet za ním na oběd...


Palmerův dům vypadal skutečně pěkně. Po stěnách visely malé reproduktory, ze kterých bylo slyšet poklidnou hudbu na klavír. Palmer byl v domě úplně sám a McCanna s radostí přijal. "Takže, pane," řekl mu u oběda složeného z kuřete a rýže, "nebudu to protahovat. Chci natočit film, nebo lépe řečeno dokument, jako nikdo přede mnou. Víte co je tohle?" optal se George a vytáhl z kapsy jakousi mapu. Georgovi něco jakoby problesklo hlavou. "To je mapa pralesa," odpověděl krátce. "Jakého?" položil mu další otázku Palmer. "Panama?" řekl s jistotou George. Palmer poťukal prstem na malý červený čtvereček vyznačený v mapě. "Džungle času..." řekl George. "To je to místo, kde jste pracoval," řekl suše Palmer, ale dále už mluvil barvitěji: "Je to rezervace ponechaná vlastnímu osudu. Deset let na tom místě nestanul jediný člověk, ale možná se to už brzy změní. Najal jsem štáb nejlepších dokumentaristů na světě, ale chceme taky experta na dinosaury, a ne jen tak ledajakého, chceme někoho, kdo to místo už zná. Za deset let se to tam mohlo změnit, já vím, ale chápete ten potenciál?" George nevěděl, co měl říci. Neměl už chuť ani na ten oběd, který měl před sebou. "Vy víte, co tam žije, tak proč ne? Pane McCanne, tenhle film vydělá miliony, budete mít peněz na výzkum jako žádný jiný paleontolog. A samozřejmě pokud nebudete chtít, v titulkách nebudete uveden. Řekněte si institutu o dovolenou do střední Ameriky, a zbytek vyřídím už já sám." řekl dále Palmer. "Na jak dlouho?" "Asi... Pět dní, počítáno i s dopravou. Cesta je naplánovaná." "Na kolik Vám můžu věřit?" zeptal se George. "Jako nikomu jinému na světě." zasmál se Palmer, "upřímně, kontaktoval jsem předtím už jiného chlapa, který tam pracoval, ale odmítl. Ovšem vy jste ještě někdo jiný, a určitě má cenu s Vámi spolupracovat." George chvíli přemýšlel, co má říci, ale pak pokývl hlavou. "Vyrážíme!!!" vyhrl Ian Palmer a vítězoslavně tleskl...


Výprava se rozjíždí, stejně jako náš příběh! O všem se dozvíte už v příští části, která Vás nemine pravděpodobně během příštích dvou týdnů!

Správce dinosauřího parku - Gigantický přírůstek a problémy s teráriem

3. října 2014 v 16:16 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! A zároveň také první říjnový v historii! Brzy se však přiblížíme i jeho prvnímu výročí. Snad si tuto část užijete!!!

Gigantický přírůstek a problémy s teráriem

Během posledních týdnů až měsíců máme problémů víc než dost. Návrat Kronosaura nám situaci nijak nezlehčil. Mě ale zajímá především Dinosauří park, jelikož jsem jeho správcem. Samozřejmě jsme se opět neobešli bez potíží. Tak například naši dva Cryptoclidové, narození o Vánocích minulý rok, se ukázali být zaneseni jakousi podivnou bakterií, jež obývala jejich kůži. Byli zkrátka jejími hostitely. Jak se ukázalo později, příliš je to v životě neomezovalo, jenže tato bakterie pak lákala jakési houby a plísně a ty již byly pro jejich jemnou kůži problémem. Odstranění toho všeho trvalo pěkně dlouho, od pondělního rána do úterního odpoledne. Jak už bývá zvykem, Oliver opět přivezl nějaké nové pravěké zvíře, tentokrát však něco, co rozhodně nikdo nečekal. Ve středu k ránu z obrovské bedny vylezlo snad největší zvíře, jaké jsme doposud mohli chovat. Oliver jen zavaroval z vrtulníku pomocí megafonu, že si tohle nemyslel-že se probere tak brzy! Bylo to Deinotherium, obrovský pravěký chobotnatec, byl to agresivní samec a hned se po nás ohnal svým dlouhým chobotem. Hned nato utekl a začal dovádět na ostrově. Prošel jedním domem, ze kterého zbyly jen nicotné trosky, zadupal dva pracovníky, kteří se pokoušeli jej nějakým záhadným způsobem odchytit, zničil nám tři auta a vůbec-byla to prostě pohroma!!! Všechno se vyřešilo střelbou-tentokrát ne z uspávací pušky. Jeden veterinář zrovna v tu chvíli vyšetřující Lagosucha na něm skoro vyplýtval zásobník. Nutno uznat, že to bylo to poslední, co nás napadlo, a definitivně to první a jediné, co tohoto kolosa dokázalo zastavit v řádění. Oliver po celém incidentu jen nevlídně pohodil svůj batoh na gauč ve společné pracovně se slovy: "Doufám, že ho zvládnete!". Hned jsme začali stavět ohradu, ale s našimi minimálními finančními zisky to nebylo rozhodně nic lehkého. Deinotherium muselo být přímo připoutáno na vrtulník odneseno do pozorovacího výběhu, kolem kterého jsme postavili vysoký elektrický ohradník a zapnuli veškerá alarmová zařízení. Prozatím nám neuteklo, ale než bude výběh postaven, bude to hodná chvíle. Alespoň teď samec není agresivní, když se po těžkém úrazu léčí...

Dalším problémem je naše terárium. Jak již víte, Oliver do něj vozí z Isle of Die všechny možné studenokrevné vyhynulé plazy, od pravěkých gekončíků Ardeosaurů přes hada s nohama rodu Pachyrhachis a prehistorického chameleona Anqingosaura až po gigantické želvy druhu Testudo atlas, známé taky jako Clossochelys. Všechny tyto tvory postihla menší pohroma, když ve středu Deinotherium omylem přetrhlo v jedné z budov drát vysílající elektrickou energii právě do terária. Žárovky přestaly svítit, v místnostech se přestalo topit a následovaly i horší věci. Třeba to, že obě velké želvy najednou upadly do klidového stádia, což je něco, co jsme rozhodně a vůbec nikdy nečekali. Nedokážeme si poradit s jejich procitnutím. Tři Ardeosauři mezitím unikli z terária, dva jsme chytili, z nichž jednoho dokonce až zrovna dnes ráno, ten třetí a zároveň nejmladší člen Ardeosauřího klanu nám ale asi doslova unikl. Je možné, že si to zamířil do výběhu s nějakými dravci, kteří jej sežrali... Navíc nikdo nevíme, co se stane zase za týden, ale tentokrát je to podle mě víceméně Oliverova vina!


Pokračování za týden, tedy, doufám!