Říjen 2014

Střet obou Amerik-část 9.-Hadi a ostatní plazi

2. října 2014 v 13:24 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Přesně po měsíci je tu další část Střetu obou Amerik! Tento seriál asi nebudu psát moc často, ale sem tam nějaký ten článek přibyde. Důvodem jsou i již vypsaná nejdůležitější témata co se toho všeho týká. Jinak ale doufám, že si tuto část užijete...

Střet obou Amerik-část 9.-Hadi a ostatní plazi
V souvislosti se srážkou Severní a Jižní Ameriky a následné migraci zvířat z jednoho kontinentu na druhý a osídlení nových území se často potkáme s pojmy typu megafauna. Tím jsou bezpochyby myšleni obrovští savci, případně i velcí vyhynulí ptáci, kteří onehdy po americké krajině pochodovali. Málokdy se ale setkáme s tématem věnujícím se migraci plazů ze severu na jih a zase naopak. Jak to bylo například s populárními beznohými hady? Nad tímto tématem většina lidí ani moc nepřemýšlí, ti slabší z toho mají dokonce strach, ale ve skutečnosti jde opravdu o něco velmi pozoruhodného. Je pravděpodobné, že nejznámější a také největší jihoamerický had, anakonda velká, přezdívaná též zelená, měla spolu se svými třemi menšími sestřenkami, obývajícími též Jižní Ameriku, předky kdesi na severu. Anakondy totiž patří mezi škrtiče, do stejné skupiny jako hroznýši a krajty. Ze severu zřejmě přišli tehdy i další škrtiči, dobrým příkladem může být třeba hroznýš královský (Boa constrictor). Jedná se o čtyřmetrového hada převážně žijícího na stromech, a tvora, kterému se povedlo obydlet většinu pralesů a mokřin na severu Jižní Ameriky a také ve Střední Americe-vzácně na ně můžete narazit i v chladných vodách mexických jeskyní, kde se z jakéhosi nepříliš známého důvodu zdržují. Škrtiči patří mezi jednu z vývojově nejstarších skupin hadů (pomineme-li slepany, slepáky a další mnohem, mnohem primitivnější hady). Naopak tou vývojově nejmladší jsou zmijovití, a bez těch byste si určitě americkou přírodu představit nedokázali. Okolnou zajímavostí je, že se zmijovití vyvinuli až poté, co se Austrálie oddělila od zbytku světa, což je také důvod, proč na onom kontinentu zástupce této skupiny hadů prostě nenajdete. Zato do Severní Ameriky se dostali ze Starého světa celkem lehce. Různí ploskolebci, chřestýši, křovináři i další jim podobní hadi se rychle rozšířili z jedné části Ameriky do druhé a okamžitě kolonizovali nová území. To se jim celkově velmi povedlo. Mohlo se to stát možná tak před 1, možná před 2 miliony let. Ovšem samotní chřestýši zřejmě v Severní Americe žili už před 20 miliony let, pochopitelně se však na jih nemohli dostat do té doby, než vznikla Panamská šíje a ta oba kontinenty spojila. Co se jiných plazů týká, je již obtížnější říci, kde se například vyvinuly nejhojnější američtí ještěři-anolisové. Do tohoto řádu spadá cca 250 druhů a vyznají se v nich snad už jen odborníci. Více jistí si můžeme být u krokodýlů, ti přece jen obývali oba kontinenty po desítky a desítky milionů let...



Na prvním obrázku vidíte chřestýše rohatého, zatímco na druhém anakondu velkou (Eunectes murinus). Tato část byla trochu kratší a mnoho informací neobsahuje, snad Vám to ale tolik nevadí...

Turanoceratops

1. října 2014 v 17:25 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Turanoceratops ("turanská rohatá hlava" nebo "turanská rohatá tvář") byl ceratopsid žijící před 90 miliony let. Zkameněliny se našly v těchto horninách odpovídajících stupňům cenoman až turon v období pozdní Křídy. Turanoceratops je výjimečný, protože se jedná o jediného ceratopsida z Asie, který je charakteristický svými dvěma čelními rohy. Jiní ceratopsidi podobné velikosti, jako například Protoceratops, Bagaceratops nebo Breviceratops, měli pouze jeden roh na čele. Přesto je Turanoceratops řazen do stejných skupin, jako jemu podobní severoameričtí býložravci. Z tohoto důvodu je klasifikován jako člen rozsáhlé skupiny jménem Neoceratopsida. Je možné, že severoameričtí rohatí ceratopsidi zhruba v té době přešli do Asie. Úlomky kostí Turanoceratopse se našly v Kazachstánu. Zbytky jsou však velice fragmentální, čelní rohy jsou sice dobře naznačeny, ale o mnoho více toho o tomto pozoruhodném dinosaurovi nevíme. Zvláštním znakem jsou pak snad už jen zuby: dvojité kořeny zubů se u Turanoceratopse objevují mnohem dříve, než u pozdějších severoamerických druhů. Dále byly nalezeny pažní kosti a nějaké částečky obratlů, z čehož paleontologové vyvozují délku zvířete-maximálně 2 metry. Na základě těchto pozůstatků byl Turanoceratops také popsán. Jméno mu dali Nessov a Kaznyškina v roce 1989. Není příliš jasné, se kterými dravci Turanoceratops své prostředí sdílel, jasné ale je, že s nějakými musel určitě někdy zápasit. Snad mohlo jít i o dobrého běžce... Nejčastěji se zřejmě živil nízko rostoucí vegetací, od mechů až po různé kapradiny...
Jeho popis naleznete například v knize Dinosauři průvodce 270 rody od Dougala Dixona.

Příště Gilmoreosaurus!!!