Život šavlozubého mláděte 3/3

29. října 2014 v 10:34 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Po více než měsíci je zde konečně závěrečná část mé trilogie Život šavlozubého mláděte? Co se asi Merrymu přihodilo dále na jeho toulkách?

Život šavlozubého mláděte 3/3:
Ty tvory, kteří se pohybovali po rozlehlých travnatých pláních, už Merry znal. Bylo to veliké stádo Macrauchenií. Všude v okolí postávali draví ptáci rodů Phorusrhacos a Mesembriornis ve snaze dostat nějakého toho slabého či nemocného jedince. Merry už pomalu přestával být mládětem a již zcela se v něm probudily lovecké instinkty. Kručení v břiše mu potvrzovalo veliký hlad a on se rozhodl vydat se na lov. Stál na dalekém kopci, ale měl odsud skvělý výhled na celé putující stádo, nebo lépe řečeno, na několik spojených stád, která vzájemně spolupracovala. Potom ale Merry z kopce seběhl a položil se do vysoké trávy. Chvíli Macrauchenie pozoroval, a pak se začal plížit kupředu. Našlapoval zlehka jako domácí kočička, nechtěl být totiž prozrazen. Bedlivě přitom sledoval i nelétavé děsoptáky. Ti totiž vyhlíželi kořist též, a Merryho napadlo, že by ho tak mohli přivést k nějakému snáze ulovitelnému kusu. Při tom všem se ale trochu narovnal a z vysoké trávy bylo vidět jeho hřbet. Starý, zato však zkušený samec Macrauchenie postávající vpředu ve stádě, si všiml možného nebezpečí a začal vydávat varovný zvuk. Merry na něj upjatě hleděl. Macrauchenie začaly házet hlavou ze strany na stranu, aby snad zahlédli blížícího se protivníka. Jenže Merry nevystartoval-věděl, že protentokrát je všechno u konce. Bohužel svým neopatrným tahem pomohl k získání oběda dvojici Phosurhaců, jež zrovna v těch chvílích strhli nepozorné mládě. Možná, že kdyby byl Merry více opatrný, mohl by dostát úlovku tak, jako oni. Nejprve se vrátil k tomu kopci a chvíli čekal, pak se ovšem vrátil ke stádu. Opět se plížil ve vysoké trávě, tentokrát však už doslova táhl břicho po zemi. Nechtěl riskovat, že by se při nějakém našlápnutí lehce zvedl a nějaká bystrá Macrauchenia by ho uzřela, a varovala ostatní. Napětí se pomalinku stupňovalo... V jednu chvíli se Merry zastavil, domníval se, že je už v dostatečné vzdálenosti, aby mohl z trávy vyskočit a po nějaké Macrauchenii vyrazit. Jenže to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Z řídkého pásu lesa najednou vyšly tři samice z jeho původní smečky a okamžitě se po stádu vrhly. Jednu pomalou Macrauchenii zabily a ihned začaly hodovat. Merryho to trochu vytrhlo z přípravy na lov, ale teď, když už byl tak daleko, když už tolik postoupil ve svých dovednostech, nechtěl udělat krok zpět a ten potenciál ztratit. Prostě vyskočil v momentu, kdy to poplašené stádo kopytnatců čekalo nejméně. Po úctyhodném sprintu srazil svou přední tlapou mládě Macrauchenie, volající o pomoc svou matku. Merry se poprvé v životě zahryzl svými tehdy ještě malými šavlovitými zuby do krku poměrně větší oběti. Každopádně matka, hájící své mládě, vycítila, že Merry není dospělým šavlozubákem a svýma nohama mu uštědřila bolestivou ránu do hlavy. Merry tím ztratil pevnou půdu pod nohama. Celý svět se najednou tak nějak zvláštně otáčel, Merry ztratil rovnováhu a spadl. Umírající mládě už však také nešlo zachránit a matka proto raději utekla před skupinkou Mesembriornisů, jež využili Merryho náhlého zranění a jeho kořist dorazili, aby z ní o chvíli později začali trhat kusy masa. Merry bezvládně ležel na rovné půdě po celé odpoledne. Nebyl vůbec schopný pohybu-kopýtka dospělé Macrauchenie se ukázala být účinnou zbraní. Rána do hlavy byla tak strašlivá, že pravděpodobně stála za krvácením do mozku. Merry svět kolem sebe nevnímal. Jediné, co viděl, bylo slunce zapadající za kopce. Najednou se z něj začal vytrácet život...


Když se druhého dne ráno rozednělo, Merrymu se trochu ulevilo. Jako první věc pocítil ukrutný hlad, hned jako druhou neustále pulzující horní část hlavy. Podařilo se mu posadit se do nepříliš pohodlné polohy, a potom se dokonce i postavil. Jenže slabé nohy nedokázaly jeho tělo unést a tak sebou bolestivě seknul. V jeho vzpomínkách stále bylo to, co se stalo odpoledne předešlého dne. Chtěl ulovit nějakého kopytnatce, ale draze za to zaplatil. Vedle se nacházela ohlodaná mršina mláděte, kolem níž se zrovna slétávali ptáci Teratornisové. Merry si opět stoupl a povedlo se mu na nohou se udržet. Pomalými kroky se k mršině přiblížil a zhtnul asi poslední měkký kus masa, který na páchnoucí mršině zbýval. Příliš dobře mu ale nebylo. Odešel zpět do řídkého lesíka, kde si lehl mezi měkkými kapradinami. Přestával znovu vnímat okolní svět. Když zavíral oči před nějakým spánkem, do kterého se mu vůbec nechtělo, vzpomněl si ještě na matku. Pak se jeho očka pomalu zavřela a on zůstal v kapradí ležet v nehybné poloze. Večer toho dne oblast prozkoumával jiný, tentokrát dospělý šavlozubý tygr. Byla to jeho matka. I přesto, že se momentálně starala o jiné mládě, jež s sebou vedla na průzkum, v jejích očích se s pohledem na Merryho něco zalesklo... Byl mrtvý. Statečně se chtěl postavit životu, ale podobně, jako spousta dalších mláďat, i Merry při boji o přežití zahynul...

Snad se Vám celý tento příběh líbil, pokud tomu tak bylo, komentujte. V budoucnu určitě přijdou i další příběhy čistě jen o pravěkých zvířatech, možná některé z nich nebudou končit tak smutně, jako tento...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám projekt Croc Anatomy?

Ano, líbí se mi to 100% (11)
Tak napůl 0% (0)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 blogplateosaurus blogplateosaurus | Web | 29. října 2014 v 10:42 | Reagovat

Stejně je to nesmysl, krokodýl nilský se ve vjímečných případech dožívá přes 60 let a také neměří více než osm metrů a kdyby se dožil sto let (což se nedožívá) tak by teoreticky mohl měřit 10 metrů a u liopleurodona to bude to samé. Navíc je takřka nemožné, aby se liopleurodon dožíval sta let.

2 dinosaurss dinosaurss | Web | 29. října 2014 v 13:20 | Reagovat

Fantasticky napsaný příběh vyprávějící život šavlozubého mláděte, skoro jako by se to doopravdy stalo, prostě krásně napsané, nemám co dodat, úžasné.. Je to zakončené tak nějak upřímně, i když Merry zahynul, tak mi přijde, že to přeci jenom skončilo svým způsobem správně, protože příroda je krutá a jen málo tvorů v ní dokáže přetrvat, jiný konec si snad ani nedovedu domyslet.. Nádherný příběh!

3 martinoraptor martinoraptor | Web | 29. října 2014 v 13:36 | Reagovat

[2]: Naprosto souhlasím.

4 blogplateosaurus blogplateosaurus | Web | 29. října 2014 v 13:54 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama