Listopad 2014

1. adventní neděle!

30. listopadu 2014 v 16:06 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Počínaje dnešním dnem tu máme advent, a do Vánoc už zbývají jen necelé čtyři týdny! Máte-li tedy doma adventní věnec, nezapomeňte si dnes zapálit jeho první svíčku, anebo také jakoukoliv jinou, jako Deinonychové na obrázku... Příjemný zbytek neděle!


Dýchání ptakoještěrů

30. listopadu 2014 v 10:53 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika
Paleontologové se neustále snaží přijít na to, jak doopravdy vypadal svět pravěkých zvířat, a jak se jeho již dávno zaniklí obyvatelé chovali. Někdy jim v tom pomáhá i studium současných zvířat, většinou však vycházejí z fosilních nálezů. Právě z těchto nálezů v kombinaci s výzkumem současných létajících obratlovců si můžeme udělat i lepší obrázek o anatomii dávných ptakoještěrů nebo-li pterosaurů. Jak to bylo například s jejich dýcháním, naprosto základní schopností každého živého tvora i rostliny na naší planetě? Paleontologové úzce se zaměřující na tyto pravěké létavce podrobili tomuto tématu již mnoho jednotlivých zkoumání. Není to ovšem nic zcela jednoduchého, vyčíst, jak zvíře dýchalo jen ze zkamenělých kostí starých desítky a desítky miliónů let. Nicméně víme, že pterosauří kosti byly duté, což živočichům ve vzduchu propůjčovalo skvělou obratnost. Lze usuzovat, a je to názor celé řady vědců, že dýchací cesty měly nějaké speciální vzdušné vaky, jež byly připojeny ke kostem. Také nálezy ptakoještěřích žeber a hrudníku prozradily mnohé. V tomto ohledu se dávní létající příbuzní suchozemských dinosaurů podobají dnešním ptákům, neboť uložení hrudníku je u obou skupin velice podobné. Vykazuje přizpůsobení na aktivní let, a stejně jako ptáci, i ptakoještěři měli velmi výkonný plicní systém, a při dýchání nejpravděpodobněji pracovaly hrudní stěny. Žádné zachovalé otisky pterosauřích plic nebyly dosud objeveny, v ohledu na podobnost s ptáky však vědci předpokládají, že ptakoještěři postrádali základní dýchací sval přítomný u všech savců, včetně nás-membránu... Takže prehistoričtí vládci nebes prostě dokázali vydržet ve vzduchu velmi dlouhou dobu, aniž by si museli odpočinout a sednout na zem, jejich plíce to skutečně vydržely. Není ovšem jisté, zda by tyto domněnky měly platit u všech pterosaurů. Ti skutečně největší, jako například Quetzalcoatlus či Hatzegopteryx, byli vybaveni možná více než deseti metrovým rozpětím křídel, a někteří odborníci zastávají názor, že již se svou velikostí a jinou stavbou těla v mnohém aktivní let neprovozovali. Jak by potom dýchání vypadalo u nich? Je zřejmé, že by se příliš nelišilo od menších ptakoještěrů, nikdo si však není zcela jist... Proto je i dýchání pterosaurů částečně rozluštěnou, avšak zároveň i tajemnou hádankou...


Snad se Vám tento trošku kratší článek líbil, do této rubriky pravděpodobně budu v nejbližší době psát celkem hodně článků...

Z čeho se vůbec vyvinuli hadi?

29. listopadu 2014 v 9:59 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Včera jsem se rozhodl, že bych během dnešního dne mohl na blog přidat nějaký článek o pravděpodobném zrodu nejprimitivnějších hadů, jenž bude zároveň trochu předcházet novému seriálu, se kterým již také brzy začnu... Snad si tedy tento článek užijete!

Hadi dnes patří mezi nejpopulárnější skupinu plazů a po celém světě se těší velké oblibě. Jen málo lidí ale ví, jak tito šupinatí tvorové vůbec vyvinuli, a kdy se také na Zemi objevili zcela poprvé. Pravda je taková, že paleontologové a herpetologové si nejsou příliš jisti tím, jak staří hadi skutečně jsou. Důvod je jednoduchý: Hadí kostru tvoří malé, křehké kosti, z nichž mnohé ani nepodlehnou procesu fosilizace, a během milionů let se prostě mezi horninami ztratí úplně. Přesto však víme, že se první hadi objevili na naší planetě už někdy před 112 miliony lety, v období rané Křídy. Mezi nimi padají jména jako Pachyrhachis, Najash, Archaeophis či Eupodophis. Jednalo se o velice primitivní hady s tělem již zcela hadovitým-dnešním hadům již odpovídaly mnohé znaky, včetně lebky, obratlů... Patrná je jen jediná rozdílnost-tito prvotní hadi totiž měli končetiny. Může nám zrovna tohle pomoci k odhalení jejich původu? Vědi si pořád nejsou příliš jisti, zda jejich odhady vůbec jsou správné, i tak se jim ale povedlo sestavit dvě možné hypotézy. Obě mají stejný základ, jelikož hadi patří mezi šupinaté plazy, kam řadíme také ještěry, a zrovna takoví ještěři typu varanů, varanovců a korovců se hadům podobají nejvíce. Mohli být zrovna takoví plazi předky hadů? První hypotéza tvrdí, že tomu tak mohlo být. Varani jsou občas nazýváni "hrabavými ještěry", jejich velké končetiny se silnými drápy se k hrabání výborně hodí. Pokud se plazi tohoto typu v období Křídy zdržovali při zemi, byly by jámy jejich nejlepším možným úkrytem před dravými dinosaury. Teoreticky by to bylo skutečně možné. Rod Najash známý z Argentiny, z doby před asi 90 miliony lety, byl vybaven pouze dvěma končetinami a šlo o typického suchozemského hada...


Druhá hypotéza, jak již bylo zmíněno, vychází ze stejného základu, totiž že předky hadů byli ještěři. Někteří paleontologové však za mnohem vhodnější předchůdce dnešních beznohých šupinatých považují starodávné mořské plazy mosasauridů. Možná právě tito vrcholní predátoři Křídových moří a oceánů mohli položit základ nové skupině. Mosasauridi samozřejmě měli velmi blízko k varanům, podstatě s nimi patřili a patří do skupiny Varanoidea, podle určitých domněnek se však první hadi vyvinuli spíše pro život v moři, než pro život na souši, a tak by byli mosasauridi ideálními kandidáty k rozluštění této hádanky. V některém se totiž první hadi podobají právě svým možným vodním předchůdcům. V dnešní době na Zemi žije spousta mořských hadů, nemohli by právě i oni podat náležité důkazy o své evoluci? A co když se nakonec hadi vyvinuli oběma způsoby, až nakonec vznikla jediná skupina? Nikdo neví, hadí evoluce je prostě plná tajemství, která ještě musíme odhalit...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte a hodnoťte pod článkem hvězdičkami. Nový seriál, který se ze začátku možná bude zabývat podobnou tématikou, očekávejte již brzy!

Správce dinosauřího parku - Zuřivé krmení pravěkého žraloka

28. listopadu 2014 v 14:58 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Pracovní týden nám zase končí, je pátek, a s ním i další Správce dinosauřího parku!

Zuřivé krmení pravěkého žraloka

Zrovna v úterý večer se mi povedlo chytit signál satelitu, vysílaný jen ve večerních hodinách a speciálně pro náš ostrov, a s ním i Discovery Channel, kde zrovna dávali film Zuřivé krmení žraloků z roku 2007. Musím se přiznat, že mi z toho pořadu běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jaké potravní zvyky vlastně u žraloků převládají. Po ukončení sledování televize jsem se odhodlal ke spánku, z toho mne ale vytrhla hrůzná představa-tentokrát to nebyl sen o tom, že se stávám kořistí nějakého zvířete, popřípadě právě žraloka, jednalo se "pouze" o uvědomění si jediného: náš pravěký žralok Cobelodus už pěkně dlouho nedostal žádné krmení. Musel jsem to napravit, a to rychle! Vzal jsem si velké kusy masa a za půlnoční tmy, asi dvě minuty před začátkem středečního dne, jsem vyrazil deštným lesíkem do akvária. Během mého pochodu začalo pršet, takže když jsem do akvárií vnikl, objevil se vedle mě i veliký mokrý kruh. V akváriu navíc byla zima, což se mi v kombinaci s mokrým oblečením vůbec nelíbilo. Obešel jsem naše dva Cryptoclidy, kteří mimochodem hezky rostou a již brzy budou dospělými, poté i další zvířata, která jsem si jedním pohledem prohlédl a pak konečně následoval Cobelodus. Stále plaval v nádrži s vodou na jednu, a pak zase kamsi na druhou stranu. Hodil jsem mu kus masa, on okamžitě zareagoval a spolkl ho. Pak následovaly ještě další tři kusy. Jenže potom mi náhle uklouzla zablátěná podrážka, udělala na bílém stojanu u akvária velikou šmouhu a já spadl do vody za žralokem. Můj první dojem byl přenádherný: Voda byla pěkně teplá. Můj druhý dojem byl už horší: Začal jsem přemýšlet o tom, není-li to jen sen, a upřímně jsem v to doufal. Protože můj třetí a poslední dojem pod vodou byl snad nejhorší-otevřené čelisti Cobeloduse přímo přede mnou! Naštěstí jsem vyskočil ven a znovu se začal třást zimou. Žralokovu pozornost jsem upoutal dalšími kusy masa, v podstatě jsem už kýbl vysypal do vody celý. Cobelodus prožíval skutečně zuřivé krmení, trhal maso na menší části a pak zmizel v hlubině. Raději jsem akvárium opustil, a předtím ještě samozřejmě zhasnul...

Pravda je taková, že o mé menší nehodě i nevědomosti jsem zatím nikomu neřekl, a ani mě k tomu nic nenutí. Sice jsem se obával, že můžu z promáčení prostydnout, ale to se nakonec nestalo-přece jen jsme v tropech a stačí pobýt chvíli na čerstvém vzduchu za klidně i ranního tepla anebo se nadýchat vzduchu moře, a hned se Vám uleví. Ulevilo se mi i tehdy, když ve středu odpoledne přišla další zpráva od L. C. Clarka. Ten nás v dopisu, který byl už konečně dobře srozumitelný, potěšil svými návrhy. V parku ale chybí Oliver. V neděli odletěl k rodičům do Spojeného království. Jeho otec má už opět zdravotní problémy. Kromě toho zájem o náš park zase projevuje Andrew Collins, ten mladý paleontolog z Ameriky. Včera adresoval Charlesovi dopis s tím, že přijede o víkendu pomoci nám v péči o pravěká zvířata a zároveň i k napsání své nové práce, knihy, která podle něj bude hitem-Dinosauři v 21. století...

Tak zase příští pátek u dalšího Správce dinosauřího parku!

Nigel Marven slaví 54. narozeniny

27. listopadu 2014 v 15:03 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Přesně dnes, 27. listopadu, slaví Nigel Marven své 54. narozeniny! Stejně jako před třemi lety v článku Přání pro Nigela Marvena, i tentokrát jsem se rozhodl mu zde popřát vše nejlepší a spoustu dobrodružství po celém světě i v následujících letech! Nigel již tímto rokem působí i celých 15 let jako moderátor televizních pořadů před kamerou a na televizní obrazovce, a už více než 30 let jako producent filmů o zvířatech. Skvělé je, že za celých patnáct let se Nigelův styl prezentace vlastně vůbec nezměnil, stále natáčí filmy o nebezpečných hadech, které je schopen chytit, tak, jako tehdy, když byli angličané poprvé nadšeni ze svého vlastního "britského Steva Irwina". Nigel také od roku 2003 řídí svou vlastní společnost Image Impact, se kterou natáčí velké množství filmů a seriálů. Kromě toho v několika pořadech dokonce fiktivně cestoval zpět v čase a setkal se s vyhynulými zvířaty. Takže ještě jednou popřejme Nigelovi vše nejlepší k narozeninám!!!


Panderichthys

26. listopadu 2014 v 17:16 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Panderichthys byl vějířoploutvou rybou žijící v období svrchního Devonu. Nález tohoto významného živočicha učinili paleontologové v 90. letech 20. století, a už brzy po objevu se jim povedlo zjistit něco úžasného a zároveň naprosto neuvěřitelného. Panderichthys je totiž snad nejbližším známým předchůdcem čtyřnohých obratlovců možná tak s výjimkou o něco slavnějšího Tiktaalika. Do té doby si však své prvenství v titulu nejmožnějšího předka obojživelníků držel pouze rod Eusthenopteron, který byl však s Panderichthysem možná příbuzensky spřízněn. Co činilo Panderichthyse tak blízkého prvním čtvernožcům byly především jeho končetiny, nebo lépe řečeno téměř končetiny. Velmi svalnaté prsní ploutve byly zpevněny pažními kostmi, zatímco tvor neměl žádnou hřbetní ploutev. Oči se nacházely na vrcholku hlavy a tlama byla vybavena tak trochu předsunutou dolní čelistí. Zuby už pokrývala sklovina. Masitý ocas byl celkově užší a podle všeho měl být lemován ploutví. Celé tělo bylo vlastně úzké, hlava byla mírně zploštělá, a spojení žeber s páteří zase odkazuje na suchozemské potomky. Celkově měřil Panderichthys na délku 90-130 centimetrů, nejčastěji se však délka pohybovala opravdu kolem 1 metru. Ostré zuby, velký skus čelistí a tělo tvarované na celkovou rychlost dovolovaly Panderichthysovi troufnout si na nejrůznější druhy ryb i korýšů. Některé výzkumy odhalily, že tato obojživelná ryba se zdržovala v mělkých, stojatých vodách, což by pro ni bylo, zdá se, ideální prostředí. Panderichthys žil v Evropě...
Popis tohoto živočicha můžete najít například v knížce "Dinosauři a život v pravěku".

Příště Pteraspis!

Youngina

25. listopadu 2014 v 16:20 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Youngina žila v období pozdního Permu za starších prvohor, zhruba před 250 miliony let. Jednalo se o malý druh plaza, patřícího k tzv. "neodiapsidům". Youngina byla nejprimitivnějším zástupcem této skupiny a se svými příbuznými, mezi něž patří i známější madagaskarský Thadeosaurus, vytvořila základy pro celou řadu následujících druhů živočichů. Zkameněliny Younginy byly nalezeny v pánvi Karoo, v Jihoafrické republice. Tentkrát, před 250 miliony lety, dnešní holá pustina vzkvétala a velmi přizpůsobivé druhy na ní jen prosperovaly, od poklidných býložravců až po zabijácké dravce. Youngina nebyla příliš velká, podle všeho neměřila ani metr na délku, spíše tak 70 centimetrů, takže by se dala velikostí a možná i vzhledem přirovnat k dnešnímu stromovému varanu Gouldovému. Nalezené lebky měřily asi 7 centimetrů a jsou na nich jasně patrné velké spánkové otvory, typické pro diapsidní plazy, včetně pozdějších dinosaurů. Youngina byla pravděpodobně stavěna pro velkou rychlost, jednak aby dohnala kořist, kterou mohl tvořit větší hmyz a menší druhy obojživelníků, a také na to, aby dostatečně rychle unikla spárům hladových predátorů. Měla zvláštně úzký a dlouhý čenich a řadu malých, zato však ostrých zoubků. Spousta Younginniných příbuzných se řadila mezi vodní živočichy, každopádně Youngina samotná preferovala určitě více suchou zem. Zajímavé je, že nalezené kosti byly objeveny v norách a patří určitě pouze mláďatům, která se k sobě vzláštním způsobem tiskla. Buďto se chtěla navzájem zahřát v období chladu, anebo se k sobě natiskla během nějaké povodně či příchodu písečné duny...
Popis Younginy se v knihách moc neobjevuje, výjimku však může tvořit publikace Davida Lamberta, Darrena Naishe a Elizabeth Wyse s názvem "Dinosauři a život v pravěku".

Příště Panderichthys!

Přírodovědné muzeum živě

24. listopadu 2014 v 15:07 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Co se děje v muzeu po setmění, když už jsou všichni nášvtěvníci, tedy až na jednoho, pryč?







Přírodovědné muzeum živě (orig. eng. David Attenborough's Natural History Museum Alive 3D) je britský film, který měl premiéru 1. ledna 2014. Byl natočen společností Atlantic Productions pro Sky 3D a BBC, a vyhrál dokonce cenu BAFTA za speciální kategorii faktických pořadů. Příběh vypráví o Davidu Attenboroughovi, který se vydá navštívit Přírodovědné muzeum v Londýně a v čase, kdy je muzeum návštěvníkům uzavřeno, se ukryje místnímu hlídači, aby se svým filmovým štábem natočil místní živočichy. Po setmění totiž velké množství vystavených exponátů ožívá a Davidovým úkolem je seznámit diváky s některými z jeho nejoblíbenějších nebo nejpůsobivějších vyhynulých zvířat, jejich pozůstatky Londýnské muzeum vystavuje. Z pravěkých zvířat se tu objeví např. Archaeopteryx, pták Dodo, pták Moa, Ichthyosaurus, Glossotherium, Gigantopithecus (zvláště ten je povedený) a mimo další i Dippy, slavný Diplodokus, jehož kompletně sestavenou kostru Londýnské muzeum vystavuje. Všichni tito tvorové jsou k životu přivedeni moc pěknou počítačovou animací, jejíž prostřednictvím se David s živočichy setkává. Celkem film trvá 64 minut a je ke shlédnutí i ve 3D verzi. Měl celkový úspěch a tak není vyloučeno, že by Atlantic Productions někdy v budoucnosti mohla přijít s nějakým podobným pořadem tohoto typu. K filmu, který byl již vydán na DVD i na Blu-Ray, vyšla i stejnojmenná kniha napsaná Davidem Attenboroughem...

Vyhodnocení Chřestýší soutěže

23. listopadu 2014 v 10:03 | HAAS |  Naše soutěže
Máme tu vyhodnocení Chřestýší soutěže! Myslím, že všechny otázky, včetně té desáté poznávací, byly celkově jednoduché a každý, kdo už o chřestýších někdy něco slyšel, by na většinu mohl bez problémů odpovědět. To se ukázalo i ve výsledcích, které byly velmi dobré. Přihlásilo se Vás celkem pět, chtěl bych tak všem poděkovat za účast-a nyní se již vrhněme k diplomům s nádherným chřestýšem lesním (Crotalus horridus)...

Naprosto bezchybně na všechny otázky odpověděl Blogplateosaurus, který skončil s plným počtem bodů!


Ale pozor, správně na všechny otázky odpověděl i Dinosaurss!


Další diplom patří Martinoraptorovi, který též získal deset z desítky bodů!


Správně na všechny otázky odpověděl i Matt, kterému patří následující diplom...


A s plným počtem bodů skončil i KITT, administrátor fóra www.priroda.highforum.net! Proto i on si zaslouží tento diplom:


Ale to znamená, že jste rázem všichni skončili na prvním místě! K Vašim výsledkům Vám gratuluji, a také Vám všem ještě jednou moc děkuji za účast. Snad se alespoň někteří z Vás zúčastní i dalších soutěží na tomto blogu.

Potencionální kořist Basilosaura

22. listopadu 2014 v 12:02 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Mé tři minulé články ze série o potencionální kořisti nějakého prehistorického predátora se týkaly Velociraptora, Tyrannosaura a Megalodona. Teď přichází řada na obrovskou dravou velrybu z doby starších třetihor-Basilosaura!

Náš predátor: Basilosaurus,
Druhy: B. cetoides, B. isis,
Nálezy zkamenělin: Spojené státy americké, Egypt a Jordánsko,
Velikost: Délka 18-20 metrů,
Geologický výskyt: Eocén, před cca 40-34 miliony let.
Jméno tohoto známého prehistorického kytovce znamená v doslovném překladu "král plazů". Vzniklo kvůli původním představám vědců o vzhledu tohoto tvora, které jsou však již po dlouhá desetiletí uznávány za zastaralé, jelikož nálezy více typů zubů a další analýzy prokázaly skutečnost. Basilosaurus patřil do skupiny Archaeoceti, do níž jsou řazeni někteří z vývojově nejstarších kytovců. Ačkoliv bylo pro živočicha později vymyšleno nové jméno Zeuglodon, starší název Basilosaurus se ve vědeckém světě tak ujal, že byl již zvířeti přes všechny nepřesnosti ponechán. Během pozdního Eocénu byl Basilosaurus pravděpodobně na vrcholu potravního řetězce, mohl lovit vše, co dokázal sežrat, od žraloků až po menší druhy kytovců. Existují i některé důkazy o potravních zvycích Basilosaurů a tak si mohou paleontologové udělat celkem dobrý obrázek o podstatné části života tohoto kytovce. Bylo nalezeno i mnoho krásně zachovalých zkamenělých koster. Ty prozrazují, že lebka Basilosaura byla protáhlá a čelisti mu pravděpodobně propůjčovaly ohromný skus. Celé tělo bylo také hadovitého tvaru, což je důvod, proč byl živočich kdysi považován za plaza. Ocasní ploutev byla schopna pohánět tělo kupředu vysokou rychlostí. Okolnou zajímavostí jsou však drobné zadní ploutve nacházející se poblíž ocasu. Ty byly tak zakrnělé, že již patrně ztratily svou funkci a tak se jednalo jen o jakýsi pozůstatek po dávných předcích Basilosaura, kteří ještě běhali po souši. S příchodem konce Eocénského období Basilosaurus z fosilního záznamu zmizel, stejně jako většina jeho příbuzných. Doba klimatických změn dala zřejmě šanci evolučně vyspělejším skupinám kytovců a starobylá skupina Archaeoceti zůstala jen dávnou minulostí...



Jistá kořist: Dorudon,
Druhy: D. atrox, D. serratus,
Nálezy zkamenělin: Spojené státy americké, Nový Zéland, Egypt a západ Sahary,
Velikost: Délka okolo 5ti metrů,
Geologický výskyt: Naprosto shodný s Basilosaurem.
Dorudon patřil mezi Basilosaurovy nejbližší příbuzné. Stejně jako on byl vybaven drobnými zadními ploutvičkami, které již zjevně ztratily svou funkci, a jeho tělo bylo vůbec stavěno podobně. Byl postrachem ryb a menších chobotnic, jeho samotným nepřítelem byl však právě jeho ohromný bratránek. Znatelné rýhy na kostech mladého Dorudona nasvědčují tomu, že se mládě stalo kořistí Basilosaura. Do rýh navíc přesně pasují i Basilosauří zuby, takže není víceméně o čem debatovat. Dorudon se tak minimálně jednou stal jistou kořistí našeho vrcholného predátora. Tyto nálezy navíc inspirovaly i krvavou scénu z druhé epizody seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty...


Potencionální kořist: Moeritherium,
Druh: M. andrewsi,
Nálezy zkamenělin: Egypt,
Velikost: Asi 3 metry na délku a zhruba metr na výšku,
Geologický výskyt: Shodný s Basilosaurem.
Určitě si všichni vzpomínáte na scénu z druhého dílu Putování s pravěkými zvířaty, která zobrazovala samici Basilosaura lovící v mangrovových lagunách Moeritherium, jež se vydalo hledat nové pastviny a muselo se před dravcem ukrýt na mizejícím ostrůvku souše, kde se odvíjel jeho další osud. Možná, že něco takového se někdy před 35 miliony lety mohlo skutečně stát, žádné fosilní nálezy to ovšem nedokazují a tak zůstává Moeritherium pouze potencionální kořistí Basilosaura. Je ovšem pravdou, že Moeritherium jakožto pradávný předchůdce dnešních slonů trávilo mnoho času ve vodě, na což poukazuje i celý tvar těla. Mocný skus čelistí Basilosaura by tohoto dospělého proboscida lehce zabil, a Moeritherium by se rázem stalo vítaným spetřením Basilosaurova jídelníčku...


Potencionální kořist: Ancalecetus,
Druh: A. simonsi,
Nálezy zkamenělin: Egypt,
Velikost: 5 metrů,
Geologický výskyt: Shodný s Basilosaurem.
Ancalecetus patřil do čeledi Basilosauridae a podčeledi Dorudontinae, takže šlo zase o Basilosaurova blízkého příbuzného, ještě blíže však měl k jeho kořisti, Dorudonovi. Zajímavé je, že se Ancalecetus v některých ohledech mírně podobal druhu Dorudon atrox, přesto je však považován za samostatný rod. Je znám z 20 obratlů nalezených v Egyptě roku 1985. Jelikož se v té době egyptskými vodami proháněl druh Basilosaurus isis, mohl se Ancalecetus, stejně jako Dorudon, stát jeho snadnou kořistí. To samozřejmě ještě dvojnásobně platilo o jeho mláďatech...


Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte. Nezapomeňte také do komentářů uvést, co si o mnou sestaveném možném jídelníčku Basilosaura myslíte, zda byste do něj ještě nějakého živočicha přidali či naopak dokonce odebrali-budu rád za každý názor!