Listopad 2014

Croc Anatomy / 3

2. listopadu 2014 v 10:55 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody

Krokodýli jsou neuvěřitelně starobylou skupinou plazů. Spolu s ptáky patří mezi nejbližší příbuzné dávných dinosaurů, ale narozdíl od nich na konci Křídového období před zhruba 65 miliony lety nevyhynuli, a přežili do dnešních dnů. Za tu dobu se téměř nezměnili-a my si budeme povídat o neuvěřitelných znacích, které jim napomohly k přežití...

3. Ocas

Poslední základní částí těla krokodýlů, o které si budeme v našem projektu povídat, je ocas. Tato nepříliš záživně vypadající část krokodýlího těla je skutečným základem pohybu těchto převážně ve vodě se pohybujících plazů. Ačkoliv v ocasu nenajdete žádné vnitřní orgány, je složen pouze z masa, svaloviny, kostí a kůže, je vážně důležitější, než si možná někteří z Vás mysleli. Tak jak tedy vypadá dopodrobna?

Kůže na ocasu:
Jako vždy, začneme na povrchu. Šupinatá pokrývka krokodýlího ocasu se příliš neliší od té nacházející se po celé délce trupu. Drsný, tvrdý, až neprostupný pancíř horní části tvoří plátěnné desky (osteodermy), díky čemuž krokodýlové můžou připomínat někeré ze svých vymřelých příbuzných-obrněné dinosaury, kteří, stejně jako krokodýli, využívali tohoto brnění k obraně před většími a nebezpečnějšími zvířaty. Vnější povrch plátů i zde tvoří beta-keratin, narozdíl od pantové části, jíž tvoří tzv. alfa-keratin. Osteodermy na ocase jsou však poněkud vysutější a výraznější, než ty táhnoucí se po zbytku těla. Narozdíl od trupu, na ocasu se desky slučují přímo vedle sebe a vytvářejí tak dvě řady. Mnohé pláty jsou vyztuženy cévami, díky nimž je krokodýl schopen pobrat maximální množství slunečního světla k vlastnímu zahřátí. Podobně, jako je tomu u krokodýlího břicha, je i spodní část ocasu vybavena poměrně měkkčí kůží...


UVNITŘ OCASU:
Svaly:
Svaly táhnoucí se po celé délce ocasu pomáhají krokodýlům při plavání. Jsou celkem mohutné, především zhruba v oblasti jeho středu, a tak kromě rychlých pohybů a rychlého rozhrnování vody mohou zasadit i neuvěřitelně silnou a bolestivou ránu.

Kosti:
Krokodýlí ocas je tvořen cca 20 jednotlivými obratly, což mu dává tolik potřebnou délku a možnost správného uchycení svalů. Celkově je z anatomického hlediska vidět, jak se přizpůsobila i krokodýlí páteř, adaptovala se totiž na přesný výstup obratlů z trupové části těla. Za zadními končetinami už neexistuje žádná opora, což je důvod, proč krokodýlové táhnou ocas po zemi...

Jak krokodýlové plavou:
Jak již bylo naznačeno, bez ocasu prostě krokodýl není ve vodě schopen takřka žádného pohybu. Protože je ocas po stranách zploštělý, vytváří relativně velkou plochu. Při plavání svým ocasem pohybuje ze strany na stranu s téměř žádnou závislostí na zbytku těla. Mávání ocasu má sinusový vzor (S) a doslova pohání celé tělo kupředu. Při nižších rychlostech není krokodýl nucen vynaložit jakéhokoliv pohybu končetin, aby plaval dále-pohyb ocasu plavání na určené místo dopředu zajišťuje. V případě potřeby může krokodýl začít pohybovat s ocasem rychleji a tím pádem se zvýší i jeho rychlost. Například krokodýl mořský dokáže plavat rychlostí až 10 kilometrů za hodinu, když ovšem vyráží za kořistí, zvýší tuto rychlost třeba i o dalších 5 km/h. Ocas je zkrátka nedílnou součástí krokodýlího těla...

Poslední část již byla poměrně kratší, než ty předchozí, přesto však doufám, že se Vám líbila, stejně jako celý projekt Croc Anatomy. Ačkoliv jsem se na něj připravoval dlouhou dobu, byl tento projekt celkem ojedinělý, a existuje jen malá pravděpodobnost na to, že se v budoucnu na tomto blogu objeví ještě něco podobného... Budu však rád, když si přečtu Váš názor v komentářích...

Zpět do Džungle času-část 5.

1. listopadu 2014 v 9:44 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Rozhodl jsem se nenapínat Vás zase tak moc, a tak čtyřech dnech můj příběh Zpět do Džungle času opět pokračuje! Minule jste byli svědky Xuovi a Donaldovy smrti, zatímco Fernando byl těžce zraněn a záhad nabývá... Co se asi stane tentokrát?!

ZPĚT DO DŽUNGLE ČASU-ČÁST 5.:
Větvemi vysokých palem a emergentů prosvítaly poslední dnešní paprsky již jako krev zrudlého slunce. Ian, George, Dixon, Richard a kulhající Fernando se posadili na padlém kmenu nějakého stromu, aby si po útěku ze skleněné výzkumny odpočali. Richard ze svého batohu vytáhl dezinfekci a obvaz, a ošetřil Fernandovo zraněného koleno. Raptoří dráp pronikl kůží přímo ke kloubu a ošklivě ho zranil. "Nejsem odborný lékař, ale myslím, že tahle rána Ti nezahnisá," řekl Richard vyčerpanému Fernandovi, který mu rázem za pomoc poděkoval. Nebýt také Richardova pohotového zásahu, skončil by Fernando roztrhán raptory stejně tak jako Donald. Najednou si ale George všiml něčeho neobvyklého. "Vidíte tohle?" zeptal se ostatních a ukázal na kůru kmene, na kterém seděli. "Není to náhodou nějaká permsko-karbonská rostlina?" položil si nahlas sám pro sebe další otázku. "Je to zvláštní, nejdřív jsou tu zvířata, a teď dokonce i rostliny, které sem prostě nepatří. Dokážete si to vysvětlit?" řekl Ian. "Měli bychom odsud raději odejít," navrhl George. Jenže náhlý hluk přerušil jejich rozhovor. "Zní to, jako by tudy jela kolona náklaďáků," poznamenal Dixon, slyšíce zvuk praskajícího dřeva. "Pryč!!!" zařval George. Jen co lidé začali s útěkem, vysoké kapradí prorazilo stádo Camptosaurů hnaných nějakým dravcem. Desítky tun zvířat v pohybu působily na okolní prales opravdu jako ohlušující kolona nákladních aut. Tým brzy nestačil držet před nimi krok a skryl se mezi skalisky táhnoucími se po pravé straně uzounké prašné cesty. "Co je asi hnalo?" položil si otázku George. Vzápětí se z křovin vynořila lovecká smečka Dilophosaurů a strhla jedno Camptosauří mládě. "Pokud se nemýlím, je tohle ten rodinný klan, který jsme tu kdysi zanechali," řekl ještě George předtím, než naši hrdinové nechali Dilophosaury v klidu dál lovit. "Fuj, to byl zážitek!" postěžoval si Dixon a utřel si pot z čela. Před lidmi se rýsovala změť budov a ostnatých plotů. "Tohle místo znám," vyhrkl George, "tudy jsme přece přiváželi ta zvířata z minulosti do našeho světa! A támhle v té budově je uskladněn již nefuknční stroj času!" Ostatní ale jeho slova příliš nezajímala. Raději prolezli dírou v ostnatém plotu a prohlíželi si celé místo. Kolem toho domku, kam měli normálně přístup zakázán i zaměstnanci, až na speciálně povolené pracovníky Džungle času, včetně George, postávaly džípy a motorky tak, jak zde kdysi byly zanechány. "Z tohoto místa bych raději vypadnul," navrhl Fernando, prohlížeje si přitom nějaké rostliny rostoucí poblíž té zvláštní a tajemné budovy. "Tyhle neznám. Chodím po středoamerických pralesích celý svůj život, a nikdy jsem takové kapradí neviděl," řekl dále. "Hm, vypadají, jako nějaké malé jurské kapraďorosty. Rostliny jsme sem ovšem nevozili, jak se sem mohli rozšířit?" řekl George a podíval se směrem k budově. Pokud ho něco zaujalo víc než ostatní, byly to vyražené dveře od domu. "No chápete to?" optal se George. Najednou se ale ozvalo podivné šmátrání v křoví, načež Richarda něco chytilo za nohu a stáhlo zpět do bujné vegetace...


Richard křičel o pomoc, Ian skočil mezi rostliny za ním, ale úlekem se raději vzdálil a začal po tom tvorovi pálit plný zásobník z Richardova spadlého samopalu. Tvor si však Richarda táhl neznámo kam. Až když se zpoza keřů vynořila podivná plachta s trny, bylo Georgovi docela jasné, o co se jedná. Pak ten tvor vylezl celý. Richardovi se nějak povedlo vysunout z jeho čelistí nohu, ale jen co to udělal, zabořil ten predátor své zuby do jeho zad a prokousl je. Richard se ve chvíli přestal hýbat. "Zabijte tu bestii!" zařval Ian a znovu po tvoru vystřelil. Ten se střelby lekl, ucítil, že náboje prostřelily jeho zádovou plachtu, a ztratil se tam, odkud přišel. "No chápete to?!" řekl znovu George. Ian přiběhl k umírajícímu Richardovi. "Předejte moje záběry chlapům od BBC, budou si jich cenit..." zašeptal ještě Richard předtím, než přímo před Ianovýma očima naposledy vydechl. Ian skoro zkolaboval a potřeboval psychickou pomoc Dixona. "Dimetrodon," poznamenal o chvíli později George, "raný Perm. Taková zvířata bych sem v životě nepovolil přivážet." Pak Georgovi něco blesklo hlavou, vnikl do budovy s rozervanými dveřmi a týmu zcela zmizel z očí. Ostatní ho moc nepostrádali, protože truchlili nad Richardovou smrtí. Fernando si vzal jeho batoh s cennými záběry i zbraněmi, které pak rozdal mezi ostatní. Najednou z temného stavení vyběhl George s křikem: "Tomu nebudete věřit!!!" Ihned se za ním rozběhli. V budově zarostlé popínavými rostlinami ani nebylo třeba svítit. Podivnou nazelenalou záři vydával objekt postavený ve středu hlavní místnosti, přímo před kostrami desítek lidí, kteří v Džungli času kdysi pracovali. "Stroj času funguje! Ale proč?!"


Zní to možná jako jednoduše zodpovězená otázka, avšak vy, stejně jako to poznají naši hrdinové, budete již brzy vědět, co za tím vším stojí! Příští část již brzy!!!