Prosinec 2014

Pteraspis

4. prosince 2014 v 14:11 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Pteraspis ("okřídlený pancíř") byl podivnou bezčelistnatou rybou, žijící v období spodního Devonu. Stejně, jako všichni jeho příbuzní bezčelistnatci, neměl i tento živočich opravdu žádné čelisti, byl však samozřejmě vybaven primitivními ústy, jež ovšem nešla zavřít. Díky tomu se však nemusel Pteraspis namáhat nějakým pohybem svých úst a tak s otevřenou tlamou stále lapal po malých korýších, kterými se živil. Pravděpodobně nežil někde v hlubinách, spíše se zdržoval blíže u hladiny. Bezčelistnatci byli podivuhodným krokem evoluce, která se pokusila vyvinout životní formy obratlovců do nových tvarů, velikostí a řádů. Výsledkem bylo nepřeberné množství druhů. Všem však chyběla vnitřní kostra a párové ploutve. Pteraspisovo tělo bylo proto pulcovitého tvaru s protáhlou spodní částí ocasní ploutve, alespoň o polovinu delší, než té horní. Při plavání tvor ocasní ploutví mrskal ze strany na stranu a mohl dostát rychlého pohybu. Hřbet lemovaly dozadu zahnuté ostny, z nichž ten největší, tvořený kostí, představoval prototyp hřbetní ploutve. Neví se přesně, k čemu Pteraspis těchto ostnů využíval, někteří odborníci si troufají odhadovat, že snad zvířeti pomáhaly k udržení rovnováhy. Hlavový pancíř se jinak táhl přes více než polovinu těla. Povrch hlavy samotné se skládal z několika štítů, na předním byly umístěny oči. Dalším podivuhodným znakem byl v případě Pteraspise dlouhý, zašpičatělý čenich. Ten směřoval mírně vzhůru a rybě dodával aerodynamický tvar, takže byly její pohyby ve vodě plynulejší. Zkameněliny tohoto bezčelistnatce byly objeveny v Evropě včetně Velké Británie, a dále i v asijském světadílu a v Severní Americe. Délka těla dosahovala pouhých 20ti centimetrů, takže se mohl Pteraspis stát kořistí tehdejších velkých dravých ryb nebo pancířnatců, kteří již v té době byli plně vyvinuti. Možná mohl udržovat při životě i primitivní čtvernožce, jejich čas již ve spodním Devonu také nadešel...
Popisy Pteraspise nejsou v knížkách o pravěku moc časté, ale sem tam se někde objeví. Příkladem je i kniha "Dinosauři a život v pravěku".

Příště obojživelný Eogyrinus!

Adasaurus

3. prosince 2014 v 16:57 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Adasaurus ("Adův ještěr") byl coelurosauroidní dravý dinosaurus, jehož pozůstatky se našly v Mongolsku. Jméno mu bylo dáno podle Ada, zlého démona ve staré mongolské mytologii, Rinchenem Barsboldem. Tento dravý dinosaurus se vyskytoval v mongolské poušti Gobi a jejím okolí před asi 75 miliony lety, tedy ve stejné době, kdy se po stejném území proháněl jeho menší příbuzný Velociraptor. Adasaurus též patřil mezi dromaeosauridy, a jako každý raptor, byl i on vybaven zatahovacími srpovitými drápy na zadních končetinách. Ty byly sice menší, než u Velociraptora, nebyly však o nic méně nebezpečné. Při lovu se na ně Adasaurus zcela jistě spoléhal. Pravděpodobně nesloužily k rozpárání oběti, mohly však dravce udržet visícího na kůži kořisti, a ten ji pak mohl svými ostrými zuby a silnými čelistmi dorazit. Podobně jako Velociraptor, i Adasaurus měřil 1,8 až 2 metry na délku, svou výškou ovšem nepřesahoval krocana-člověku by sahal asi po pás. Hmotnost je odhadována na asi 30 kilogramů. Zřejmě lovil v dobře organizovaných smečkách plných inteligentních predátorů. Poměr velikosti mozku a velikosti těla činí Adasaura a další raptory jedny z nejinteligentnějších dinosaurů vůbec. Patrně mohl být tento živočich opeřený. Vše, co z něj ale známe, jsou jen lebka, obratle zakončující ocas, ramenní kosti a pár dalších fragmentů. Přesto však patří mezi dobře zrekonstruované dinosaury...
Popis Adasaura se v knihách příliš nevyskytuje, avšak jednou z těch, které jsou jím obohaceny, je i publikace Speciální průvodce-Dinosauři od Gerrieho McCalla.


Příště Dubreuillosaurus!!!

Ptačí řády a jejich evoluce: Myšáci

2. prosince 2014 v 13:31 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Myšáci
Stratigrafický výskyt: Pozdní Paleocén (56 ma) až současnost
Areál rozšíření: Subsaharská Afrika.


CO TO VLASTNĚ JSOU TI MYŠÁCI?
Myšáci jsou nepříliš početným řádem ptáků, které v současnosti nalezneme pouze v oblasti subsaharské Afriky. Někteří odborníci si myslí, že jejich příbuznými by mohly být sovy, už na první pohled se však od sebe tyto dva řády velmi výrazně živí. Není to jen vzhledem, je to například i jídelníčkem. Myšáci jsou a vždy byli býložravci, živí se plody ovoce. Pozoruhodným znakem je prostřední prst, který mohou ptáci namířit jakýmkoliv směrem. Dále je pro ně typická zvláštní stavba nohy, díky níž se mohou myšáci zavěsit při šplhání skoro kamkoliv...

Skupinka myšáků, z nichž jeden se právě chystá k odletu

EVOLUCE ŘÁDU COLIIFORMES:
Dnes jsou tedy myšáci k nalezení pouze v Africe. V minulosti tomu tak ovšem nebylo, a zdá se, že v Africe tento řád svůj původ ani nemá. Všechny nálezy nejprimitivnějších zástupců řádu myšáků totiž pocházejí z Evropy. Dosud nejstarším známým zástupcem je Chascacocolius, který žil v období pozdního Paleocénu, před asi 56 miliony lety, a vyhynul v raném Eocénu. Anglický Eocolius je pravděpodobně jeho příbuzným, neboť oba tito ptáci sdílejí velice podobné znaky, a nedělí je od sebe mnoho milionů let. Další nálezy pocházejí ze střední Evropy, především z Rakouska, kde se zřejmě vyskytoval i rod Selmes. Myšákům se však podobá i rod Neanis, který asi patřil mezi šplhavce, ovšem někteří paleontologové považují za příbuzné myšáků ještě papoušky a srostloprsté, někteří dokonce, jak již bylo zmíněno výše, pokládají za jejich příbuzenstvo i sovy. Nikdo si není zcela jist správným zařazením, fosilního materiálu je po málu. Jistotou je však určitě Sandcoleus z Paleocénu, pro kterého vědci vytvořili samostatnou a dnes již vyhynulou čeleď Sandcoleidae...

Zkamenělé pozůstatky rodu Chascacocolius

DNEŠNÍ MYŠÁCI:
Ať už tomu bylo během uplynulých desítek milionů let jakkoliv, dnes jsou myšáci v podstatě malým ptačím řádem. Zahrnují pouze dva rody, Colius a Urocolius, oba souhrnně označovaní jako myšáci, a dohromady je známo šest jejich druhů. Své jméno "myšáci" či v angličtině dokonce "mousebird" si vysloužil tento řád podle způsobu, jímž hledají ptáci potravu. Obvykle totiž běhají po zemi anebo šplhají po stromech, přičemž při pohybu vegetací nápadně připomínají pohyby různých hlodavců, mezi něž patří i myši. Jemné peří dokonce připomíná víceméně hlodavčí srst. Dále jsou tito ptáci pozoruhodní tím, že za deště či zimy se choulí jeden k druhému a občas upadnou do stavu strnulosti. Pelichají většinou postupně, pera jsou typická dlouhým paostenem. Jinak jsou myšáci sociální, žijí v hejnech. Uvidíte-li nějakého sedět na větvi, patrně chvíli nebudete věřit vlastním očím, jelikož myšáci si sedají v roznožení. Při sedu myšáci vytáčejí nohy do úrovni ramen (viz. obrázek). Bohužel jsou tito krásní tvorové považováni za škůdce, neboť se živí semenáčky a zemědělskými plodinami, což je důvod, proč je pěstitelé nemají rádi...

Myšák hnědokřídlý předvádí neobvyklou dovednost-sed v roznožení

Peří u polárních dinosaurů

1. prosince 2014 v 16:00 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Paleontologové se už celá léta dohadují, jak asi vypadali skuteční polární dinosauři. V období Křídy totiž oba póly, jak severní, tak i jižní, začaly vlivem změny klimatu zamrzat. Příchod ročních období tak, jak je my dnes známe, zapříčinil novou část evoluce dinosaurů. Někteří z těch, kteří odolávali drsným zimám, byli vybaveni peřím...

TYRANNOSAURIDI:
Je docela dost pravděpodobné, že tyrannosauridi žijící v oblasti severního pólu, především na území dnešní arktické Kanady na severu Severní Ameriky, byli opeření. Peří jim pomáhalo udržet si stálou tělesnou teplotu, i když možná byli teplokrevní. Vypadali v podstatě jako velicí kříženci ptáků a krokodýlů, a to doslova. Dobrou ukázkou je například film Putování dinosaurů, z něhož pochází i obrázek...


TROODON A DROMAEOSAURIDI:
Zcela jistě byli opeření i různí raptoři žijící v okolí pólů, tedy především na severu. Například obrovitý druh Troodona z Aljašky nějaký typ jemného chmýří dle fosilních nálezů určitě nepostrádal. Podobně, jako u tyrannosauridů, i u raptorů byla však opeřena zřejmě jen horní část těla, včetně ocasu, a ne břicho a hlava, na které mohli mít maximálně tak pernatou chocholku. Podle všeho také dromaeosauridi, troodontidi a jim příbuzní lovili ve smečkách, takže se mohli navzájem zahřívat, semknutí k sobě...


LEAELLYNASAURA:
Zdá se, že i jeden z nejslavnějších australských a antarktických dinosaurů, Leaellynasaura z období Křídy, mohla mít peří. To by jí opět pomáhalo v regulaci tělesné teploty. Okolí jižního pólu během doby Křídové zažívalo děsivé mrazy, především v zimním období, a tak by se huňatý kabátek drobným ornithopodům jistě hodil. Fosilní nálezy to potvrzují...


Snad se Vám tento docela krátký článek líbil, pokud ano, komentujte...