Leden 2015

Výsledky Soutěže Dinosauři 2014

11. ledna 2015 v 15:54 | HAAS |  Naše soutěže
Od této chvíle je již Soutěž Dinosauři 2014 uzavřena a nikdo další odteď nemá možnost se přihlásit. Účast čtyřech soutěžících mne velmi potěšila, diplomy se zde objeví již brzy... Každý má nyní možnost si zkontrolovat své správné odpovědi v tomto výsledkovém článku...

1. Který významný paleontolog popsal Stegosaura? Odpověď: Othniel Charles Marsh.

2. Který významný vědec popsal Massospondyla? Odpověď: Richard Owen.

3. Byl Erythrosuchus příbuzný dinosaurů? Odpověď: Byl jejich vzdáleným příbuzným, ale příliš blízce příbuzný s nimi nebyl.

4. Na základě nálezů jakých zvířat a proč sestavil geofyzik Alfred Wegener svou teorii kontinentálního driftu? Odpověď: Např. podle nálezů koster Lystrosaura nebo Mesosaura, kteří žili na kontinentech od sebe oddělených. Wegenera napadlo, že všechny kontinenty musely být kdysi spojeny v jeden (navíc do sebe dnes i zapadají).

5. Napište jedním slovem, co byli Ischigualastia a Dinodontosaurus. Odpověď: Dicynodonti.

6. Jak se jmenuje hora na Antarktidě, kde byly poprvé objeveny pozůstatky Glacialisaura? Kdo je objevil? Odpověď: Mount Kirkpatrick.

7. Přesahoval Mapusaurus svou délkou Giganotosaura? Odpověď: Ne.

8. V jakém státě byl nalezen Deinocheirus? Odpověď: Mongolsko.

9. V období Křídy před 100 miliony let žil v Austrálii sauropod ze skupiny titanosaurů, jehož jméno začíná na písmeno W. Jak zní celý název tohoto dinosaura? Odpověď: Wintonotitan.

10. Je pravda, že se první kvetoucí rostliny objevily už na samém konci Jury? Odpověď: Možná částečně, uznány mohou být odpovědi "ano" i "ne".

11. Jak velkou sílu čelistního skusu měl Allosaurus? Mají dnešní aligátoři nebo třeba proslulý T-Rex větší sílu skusu? Odpověď: Allosaurův skus se rovnal asi 200 kilogramům, takže aligátoři (se sílou skusu 1 tuny) a T-Rex (síla skusu 4 tuny) rozhodně skousli silněji.

12. Je pravda, že roku 1870 anglický biolog Thomas Henry Huxley upozornil na podobnost končetiny pštrosa s končetinami Thecodontosaura a Archaeopteryxe? Pokud ne, jak to tedy bylo? Odpověď: Pravda to nebyla, protože Huxley upozornil na podobnost končetin pštrosa, Archaeopteryxe a Compsognatha.

13. Co znamená název "Timimus"? Odpověď: Timův napodobitel, či napodobitel Tima.

14. Kteří tvorové (napište alespoň jednoho) bývají označováni jako Zigongští dinosauři? Odpověď: Obzláště dobře zachovalí dinosauři z oblasti Zigong v Číně, jako například Gasosaurus, Shunosaurus, Yandusaurus a mnozí další.

15. Co to byl Kubanochoerus gigas a kdy žil? Odpověď: Velké pravěké prase z Miocénu.

16. Jak se jmenuje obrovský sauropod z Patagonie, jehož pozůstatky byly objeveny tento rok? Jeho jméno je možná trošku náročnější na výslovnost... Odpověď: Dradnoughtus.

17. Proč paleontologové považují za tolik významný letošní nález dinosaura rodu Kulindadromeus na Sibiři? Odpověď: Kvůli dobře zachovalému peří. Je také jedním z mála ornithopodů, u nichž se peří patrně vyskytovalo.

18. Jakou barvu kůže měl Mosasaurus? Nápověda: Zjištění zbarvení patří také k letošním skvělým objevům... Odpověď: Byl černobílý, takže nahoře byl tmavý a na břiše bílý.

19. Napište alespoň tři filmy nebo televizní pořady, ve kterých se objevil dronte mauricijský. Odpověď: Dodo se objevil ve velikém množství filmů nebo televizních pořadů, příklady mohou být Doba ledová, Pravěk útočí, Vyhynulí tvorové a mnohé další...

20. Co se nachází na obrázku? Camptosaurus!

Většina z Vás by snad měla v soutěži obstát dobře, diplomy zde budou již brzy!!!

Aquilops americanus-Nejstarší rohatý dinosaurus Ameriky

10. ledna 2015 v 17:01 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Paleontologové nedávno našli, popsali a pojmenovali nový druh rohatého dinosaura ze Severní Ameriky, pravděpodobně jednoho z nejstarších svého typu. Dali mu jméno Aquilops americanus, tedy v překladu "americká orlí tvář". Žil na sklonku období rané Křídy před 113-105 miliony let, tedy zhruba 10 milionů let předtím, než se v Americe objevil další vědcům ještě dobře známý raný zástupce skupiny Ceratopsidae, Zunoceratops. Aquilops se hodně podobal asijským Psittacosaurům, stejně jako oni pravděpodobně i tento druh běhal více po dvou než po čtyřech končetinách, a podobnost se svými asijskými příbuznými je u nově nalezeného druhu celkem zarážející, což uvedl i známý americký paleontolog a expert na rohaté dinosaury Andrew Farke. Aquilops byl popsán na základě nalezené lebky z Cloverly Formation v Montaně, jež byla odkryta už roku 1997 a která měřila pouhých 84 milimetrů, zbytek jeho těla tedy zřejmě nebyl delší, než 60 centimetrů, i když podle některých maximálně měřil i 1,4 metru. Jako jeden z prvních ceratopsidů byl tedy opravdu malý, například známý Triceratops měřil pro srovnání na délku přes 6 metrů a vážil skoro 4000 krát více, než Aquilops! I když byl však Aquilops malý, může podle vědců poskytnout cenná vodítka ke zkoumání evoluce rohatých dinosaurů. Ti se nejpravděpodobněji vyvinuli v Asii, odkud pak migrovali do Severní Ameriky přes zemskou šíji, až ji nakonec usídlili-Aquilops možná patřil k těm úplně prvním. Byl to samozřejmě býložravec. Vědce ještě dále zajímá, jaká tajemství tento nově objevený úžasný vymřelý tvor skrývá, a tak se možná v budoucnu nepochybně dočkáme i dalších informací...

Více informací můžete popřípadě najít na webech Science Daily a Sci-News, z druhé uvedené stránky je i obrázek. Snad Vás nový objev nadchl stejně, jako mne...

Správce dinosauřího parku - Zuřivý superdravec

9. ledna 2015 v 15:16 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správce dinosauřího parku pokračuje i tímto pátkem, a navazuje na události z předešlého týdne... Co se asi přihodilo nového?

Zuřivý superdravec

Nejnovějším a také ne zrovna stálým přírůstkem v našem parku byl ještě donedávna obrovský samec Spinosaura aegyptica, toho největšího predátora mezi dinosaury, jaký kdy žil. Tento gigant nám způsobil potíže už v době, kdy jsme ho našli, což se stalo na Nový rok 2015. Jelikož zřejmě plaval za táhnoucími hejny ryb, dostal se vysílený Spinosaurus až na pláž našeho ostrova, a my se rozhodli se o něj postarat. Dlouhou dobu byl ubytován v provizorních výbězích, do jejichž ohrad však neustále bušil obrovskou, skoro dvoumetrovou hlavou s čelistmi plnými ostrých zubů. Také barva jeho zádové plachty změnila barvu a stala se krvavě rudou. Spinosaurus nám dával varování, že zaútočí, protože se mu u nás už vůbec nelíbilo. V pondělí konečně přijel Oliver, a ihned byl svědkem něčeho opravdu děsivého. Spinosaurus se naštval tolik, že probořil ohradu a začal nás pronásledovat. Ukryli jsme se v hlavní budově, kde jsme ovšem rozhodně nebyli v bezpečí. Pouhých pět minut poté, co jsme se skryli, probořil predátor zeď a pobral mezi zuby dva naše pracovníky. Olivera každopádně v poslední chvíli napadl plán a odběhl k pojistkám a elektrickému vedení. Protože stál dinosaurus v rozbořené zdi, mohl snadno dostat vysokou elektrickou ránu z vedení, která přetrhal. A také, že ji dostal. Elektřina sice pořádně zatřepala i našimi dvěma chlapy, ale ti skončili mnohem radši vysláblí a unavení, než aby je sežral obrovitý Spinosaurus. Rána byla celkem velká, ale dravce nezastavila, takže pokračoval v pustošení. Utíkal jsem k rangerské stanici, kam se již naši rangeři také vrátili, a informoval jsem je o celé pohromě. Nejdříve mi nechtěli věřit, což mě donutilo vrazit jednomu pěstí, poté konečně uslyšeli hluboký řev dravce a vydali se ho odchytit. Spinosaurus mezitím pronikl do akvárií...

Tam mohutně řval na dvojici našich Cryptoclidů, od jejichž vylíhnutí se už uběhl více než rok. Pak si všiml našeho žraloka Cobeloda a probořil čumákem akvárium s ním. Žralok vypadl na zem a Spinosaurus do něj zaťal své pařáty. Pak už vnikli do budovy rangeři a střelili Spinosaura uspávací šipkou. Toho mírné zalehtání na tvrdé kůži tak naštvalo, že okamžitě nechal zraněného Cobeloda být a vrhl se po rangerech. Ti mu ale nestačili. Utíkali, jak jen nejrychleji mohli, nedokázali však predátorovi utéci. Jeden z nich byl nakonec zašlápnut-poté Spinosaurus usnul a svou lidskou oběť zavalil docela. Ukázalo se tedy, že ani rangeři možná nejsou schopni čelit všemu nebezpečí, které chov pravěkých zvířat nabízí. U tak velkého masožravce nemůžete ani předvídat, s jakou zuřivostí je schopen zaútočit. Ve středu byl Spinosaurus kompletně přenesen helikoptérou na Isle of Die a vypuštěn na pláži. Oliver a já jsme ho na onom místě pozorovali, probral se už deset minut po vypuštění. Představte si, kdybychom nestihli akci včas a začal by sebou házet nad širým mořem... Udělal jsem si ještě jeho fotografii za noci, a pak jsme odjeli zpět do Dinosauřího parku. O stavu Cobeloda budete ještě informováni, snad se už nic takového nikdy nezopakuje...

Pokračování opět příští pátek! Doufám, že se Vám tato část líbila, pokud ano, komentujte či hodnoťte pod článkem hvězdičkami...

Křovinář němý-Největší jedovatý had Nového světa

8. ledna 2015 v 15:31 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Od popisu korálovce jihoamerického, který jsem napsal 5. října minulého roku 2014, uběhla již hodná doba a já se konečně rozhodl napsat o jednom z nejkrásnějších a nejpůsobivějších jedovatých hadů světa, jehož popis jsem Vám sliboval... Je tu bushmaster, křovinář němý!!!

Latinský název: Lachesis muta,
Rozšíření: Neotropy, tedy střední a Jižní Amerika,
Velikost: 3,5 metru.
Křovinář němý, v angličtině dle popisů původních obyvatel Ameriky označovaný jako bushmaster ("vládce buše"), je největším jedovatým hadem obou Amerik a zároveň dobrý kandidát na druhé místo v umístěný největších jedovatých hadů světa (větší je kobra královská a s křovinářem němým ve velikosti soupeří ještě mamba černá). S délkou zhruba přes 3,5 metru jde o opravdu úctyhodného hada. Vědecký název křovináře němého je Lachesis muta, což českému jménu odpovídá. Lachesis byla v řecké mytologii jedna ze třech sudiček, muta znamená "němý" a odkazuje na to, proč je tento had považován za tak nebezpečného. Bushmaster totiž v žádné životní situaci nevydává sebemenší zvuk, dokonce ani ve chvílích, kdy se cítí ohrožen. Jelikož si ho díky maskování nemusí v pralese hned každý všimnout, může křovinář zaútočit a osobu uštknout bez jakéhokoliv varování. Protože se však jedná o celkem vzácný druh, navíc žijící v oblastech velmi vzdálených od civilizace, jen málo lidí je každoročně tímto hadem uštknuto. Pokud byste se však stali obětí, měli byste vysokou šanci na úmrtí, a to dokonce i po brzkém dostavení protijedu. Jed bushmastera je totiž hemotoxický, to znamená, že rozkládá tkáně a mrtvoly uhynulých živočichů po smrti velmi rychle hnijí. Občas je po uštknutí třeba amputovat postiženou končetinu, aby nedošlo k rozpadu celého těla. Stejně jako všichni zmijovití hadi z podčeledi chřestýšovitých, má i křovinář němý vertikální zorničky jako kočka a tepločivné jamky. Zvlíáště ty jsou pro něj důležité, neboť je s jejich pomocí schopen detekovat teplo vydávané kořistí a vidět její infračervený obraz i v naprosté tmě. Jedná se o nočního lovce. Tento obrovský had je bezpochyby schopen ulovit i větší druhy savců, ptáků a ještěrů. Výjimečný je mezi chřestýšovitými tím, že není živorodý či vejcoživorodý, ale klade vejce, jako primitivnější plazi. Křovinář němý, stejně jako další dva druhy rodu Lachesis, má skutečně působivou pověst-španělský název pro tohoto hada totiž znamená "zabiják býků". Především obyvatelé Kostariky věří, že jediné uštknutí tímto křovinářem může zmařit osud dospělého býka...

Příště fer-de-lance či terciopelo, česky křovinář aksamitový!!!

Nebezpečná výprava Dona Rolanda 7.

7. ledna 2015 v 17:46 | HAAS |  Komiksy s dinosaury a přírodou
Minule se Donu Rolandovi a jeho týmu poprvé povedlo zahlédnout tajemného tvora, který se schovával v jeskyni, k níž vedly obrovské stopy. David McDuff předpokládal, že šlo o Rugopse. Při útěku Don Roland skočil ze skály, aby se zachránil, zatímco Jamie, David a Za vnikli do vody, kam za nimi dravec neběžel. Jamie začal tvora natáčet, a když si David vzpomněl na Dona Rolanda a na to, že by ho tým měl jít hledat, Jamieho začalo něco za ruku táhnout do vody... Ale co?!

NEBEZPEČNÁ VÝPRAVA DONA ROLANDA, 7. ČÁST:





Který živočich má na hoře Nkigivango hnízdo? A co bude se Za, Jamiem a Davidem? To se dozvíte příště! Předem však upozorňuji, že tuto část jsem nakreslil v poslední den minulého roku a prozatím nemám žádné další díly dopředu připraveny-seriál bude tedy zase na nějakou dobu pozastaven...

Hra Nanosaur

6. ledna 2015 v 15:14 | HAAS |  Fotogalerie PC-CD her
Po dlouhé době je tu další popis hry s dinosaury, i tato je podle mě docela hodně povedená... Hru s názvem Nanosaur vyvinula společnost Pangaea Software už v roce 1998. Její příběh začíná v roce 4122, kdy nový druh inteligentního dinosaura, Nanosaurus, ovládá celou planetu poté, co se mu podařilo odolat vědcům, kteří jej přivedli k životu za pomocí klonování. Vy jako hráč jste posláni vůdci Nanosaurů pomocí časové smyčky do období svrchní Křídy, před 65 miliony let, kdy svět zasáhl obrovský asteroid a všechny dinosauří druhy z naší planety vymítil. Úkolem je posbírat vejce od 5 různých druhů dinosaurů (úkolem je tedy najít 5 vajec) během pouhých 20ti minut. Protože byl do hry zasazen tak nízký limit, za který musíte úkol splnit, dočkáte se i některých kritických situací. Zejména dinosauři, jejichž vejce se vydáte "ukrást" anebo z hlediska příběhu hry lépe řečeno "zachránit", mohou být velice agresivní a na Nanosaura, za něhož hráč hraje, mohou lehce zaútočit. Na obranu je Nanosaurus vybaven dělem na zádech, dále s sebou má i jetpack (k létání nad ostatními zvířaty), speciální kompas k nalezení časových smyček a GPS lokátor, jenž je hráči zobrazován jako mapka v pravé horní části obrazovky. Z dinosaurů se ve hře kromě Nanosaura (podobného raptorům) objevují ještě Tyrannosaurus Rex, Triceratops, Stegosaurus, Dilophosaurus (který je vybavený límcem a plive jed jako v Jurském parku) a létající plaz Pteranodon. Všichni tito živočichové jsou schopni útoku. Ve hře je také řada lokací... Ačkoliv je náplň této dinosauří hry docela jednoduchá, zaznamenala docela úspěch a tak není divu, že byla vytvořena i pokračování-Nanosaur 2: Hatchilng a Nanosaur: Extreme-o těch se dozvíte již v blízké době...



Hru bych celkově doporučil každému, kdo se chce alespoň trochu zabavit... Snad se Vám tento popisek líbil, pokud ano, můžete komentovat...

Eogyrinus

5. ledna 2015 v 16:12 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Eogyrinus ('pulec úsvitu" nebo "jitřní pulec") je vymřelý obojživelník, který žil v období pozdního Karbonu před 300 miliony lety. Patřil mezi první lépe vyvinuté čtvernožce, a zároveň i mezi největší-s délkou těla od nosu po špičku ocasu měřil 4,6 metru. Právě díky velikosti si zasloužil titul jednoho z největších obratlovců žijících v Karbonu. Paleontologové na základě důkladných rekonstrukcích předpokládají, že váha Eogyrina se pohybovala snad i okolo 560 kilogramů, takže vážil víc než půl tuny. Byl to dravec stavěný k lovu ze zálohy. Lovil menší ryby, obojživelníky a případně i velké bezobratlé, kterých žilo v Karbonu opravdu hodně. Jeho hlava byla úzká a dlouhá, žvýkací svaly byly podle uchycení čelisti docela silné a tak se jeho čelistní skus mohl rovnat skusu krokodýla. Na souši se Eogyrinus pohyboval dost neohrabaně, neboť jeho končetiny byly maličké a s jejich pomocí nebyl schopen zvednout břicho ze země. Zato však šlo o vynikajícího plavce. Eogyrinus byl vybaven dlouhým ocasem a celkově aerodynamickým tvarem těla, které jej v případě potřeby poháněly vpřed jako torpédo. Většinu své kořisti pravděpodobně neminul, pokud tedy včas nevylezla na souš. Pozůstatky Eogyrina byly objeveny v Anglii, kde se před 300 miliony let rozkládaly rozlehlé stálezelené lesy s mokřady. Zajímavostí je, že nedávno paleontoložka Jenny Clack zkoumala pozůstatky Pholiderpetona, který je považován za blízkého příbuzného Eogyrina. Ukázalo se však, že obě zvířata jsou zřejmě jedním identickým rodem. Pokud má pravdu, Eogyrinus by byl zřejmě přejmenován, protože Philoderpeton byl pojnmenován o celých 30 let dříve, než Eogyrinus...
Popisek Eogyrina můžete najít například v knize "Speciální průvodce-Dinosauři od Allosaura k Tyrannosaurovi" od Gerrieho McCalla.

Příště další obojživelník, Amphibamus!

George McCann ztracen v čase-část 6.

4. ledna 2015 v 12:10 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Příběh George McCanna, Freddyho Dixona a nově i našeho starého známého Fernanda Cortese pokračuje... Fernando svým přátelům sdělil, že nehodu v současném světě přežil a vydal se do minulosti je zachránit. Nyní, když je našel, pro ně má něco obzvláště zajímavého... Mohlo by jim to usnadnit cestu zpět do jednadvacátého století?

GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 6.:
Polední slunce začalo pořádně pražit, když naše trojice procházela velkou kapradinovou loukou uprostřed lesa. Korunami vysokých listnatých stromů procházely paprsky slunce a odpařovaly poslední zbytky ranní rosy z lístků kapradin. Mezi těmi se občas mihla nějaká malá ještěrka, jelikož se na sluníčku chtěla pořádně vyhřát. "Tábor mám tam nahoře na kopci," sdělil Fernando svým druhům, "základnu jsem si postavil u malé jeskyňky. Přišlo mi to jako nejbezopečnější místo k usídlení." George neustále ostražitě přejížděl očima po okolí a snažil se zaregistrovat i sebemenší podezřelý pohyb, který by předznamenával nějaké nebezpečí. "Podívejte," zašeptal náhle a ulehl mezi matně tmavě zelené kapradí. "Tohle zvíře jsme už viděli," řekl Dixon, když si tvora pořádně prohlédl. "Je to zase ten Eusmilus, akorát, že tenhle jedinec mi přijde mnohem větší, než ten předchozí," pověděl George. "Také jsem už tyto šelmy viděl," informoval Fernando, "a to lovit ve smečce. Byly čtyři a útočily na nějakého malého kopytníka, který vypadal tak trochu jako kůň." "V tom případě to byl kůň," zamyslel se George, "první prakoníci totiž na konci Eocénu už s určitostí žili." Eusmilus očichával větve, které předtím patrně označkoval nějaký příslušník jeho vlastního druhu, a hned poté se ztratil v hloubi lesa. "Bože můj, Eusmilové dosahují maximální délky tak 2,5 metru-říkám si, že by nás mohli ohrozit," vydechl George. Po chvíli se naší trojici podařilo dostat se až k velké kamenné stěně porostlé mechy a lišejníky. Z jejího vrcholku se jim naskytl perfektní pohled na okolí-zjistili tak, že moře tmavě i světle zeleného lesa se táhne jen tak daleko, kam až samo oko dohlédne. George si zase neodpustil menší informaci: "V období Eocénu byla velká část naší planety pokryta hustými lesy, až teď, v pozdní části tohoto geologického období začaly lesy ustupovat a umožnily tak příchod..." "Mlč už, ty chytrej!" skočil mu do řeči Fernando, "Přece tu nejsme proto, abychom poslouchali poučky o minulosti Země. Za námi je kopec s mou skrýší, jdeme!" George jen obrátil oči v sloup, něco zašeptal do ucha Dixonovi, který jen nevěřícně zakroutil hlavou, poplácal George po zádech, až z toho George začal kašlat, a výšlap pokračoval. Za chvíli se už všichni tři ocitli u Fernandovy základny. "Tomuhle ty říkáš základna? Vypadá to jako hromada odpadků," uchechtl se Dixon. Fernando se začal hrabat v nějakých plachtách, které byly k zemi připevněny kameny, očividně hledal to, co chtěl svým druhům tolik ukázat. Pak si najednou vzpomněl ještě na něco. "Chlapi, teda především ty Dixone, pamatuješ, jak jsem v panamském pralese pobral všechny záznamy z Richardovy kamery poté, co ho zabilo jedno zvíře? Mám je ještě pořád u sebe, koukni," řekl Fernando. "Máme tu vlastně kameru, že jo, Georgi? Tak na co čekáme, pusťme ten záznam!" vyhrkl Dixon...


Celý záznam byl neporušený, natočený v HD a natočená prehistorická zvířata zobrazoval překrásně. Dixon a Fernando na něj s radostí hleděli, jakoby věděli, že i přes všechno, co se událo, by v současnosti, dostali-li by se do ní, měli šanci na úspěch. Zato George nechtěl nic ani vidět a tak jen netrpělivě postával opodál a čekal, až si Fernando a Dixon vynachválí tu nádheru a dojde se k té podstatnější věci. "Tak dobře, skončeme to, a teď to důležité," řekl konečně Fernando, "tady mám vysílačku." Odkudsi v jeskyňce vytáhl onen předmět. "Pane McCanne, víte, na co to je?" optal se George. "No samozřejmě! Tohle je vysílačka, kterou jsme používali v džungli ke komunikaci s týmy vyslanými do minulosti... Sloužila ke komunikaci mezi jednotlivými obdobími." "Není to parádní? Co takhle zavolat do současnosti o pomoc?" navrhl Fernando. "No ano, jenže vysílačkou zavoláte možná tak na hlavní frekvenci do trosek projektu v panamském pralese, leda... Leda že bychom změnili hlavní frekvenci! Ale... No jasně! Jeremy Stewarts! Mluvil jsem s ním tehdy, když jsme vyjížděli natáčet do džungle-byl to můj bývalý kolega, který teď pracuje na letišti v Ciudad de Panamá. Bavili jsme se spolu, on musel vědět, proč tam jedeme! Říkal jsem mu, že za pět dní se uvidíme, ale to se nestalo! On to musel tušit! Mám na něj kontakt, snad změníme frekvenci vysílačky a zachráníme se!" začal křičet George a radostně vyskočil. "Páni, to je to támhle?" obrátil náhle list diskuze Dixon. "To jsou ti pravěcí koně, které lovily ty šelmy," odvětil Fernando. "To je Orohippus, opravdu je to primitivní forma koně..." zašeptal George. A kde jsou obvykle býložravci, tam musí být i masožravci. George najednou poklepal na rameno Dixonovi i Fernandovi a ukázal do vzdálenosti asi dvou set metrů. Tam se pohybovala silueta jednoho Eusmila. Tři muži vytřeštěně hleděli na dravce plížícího se vzdáleným porostem, když tu se náhle z vysoké skalní stěny spustil jiný Eusmilus a začal hnát Orohippy jedním směrem. Do cesty jim skočil další dravec a okamžitě uchvátil dospělého prakoníka. Třetí Eusmilus, který v podstatě jen hlídal svým druhům záda, se brzy také připojil k hostině. "Na vzhled jedinců určitých druhů mám dobrou paměť, a něco mi říká, že tohle je ta samá smečka, kterou jsem už viděl. Akorát, že byli, jak jsem už kdysi říkal, čtyři..." zamyslel se nahlas Fernando. Atmosféru doplnil právě čtvrtý a největší Eusmilus, stojící na skále asi pět metrů nad muži. "To je on! Do jeskyňky!" zavelel Fernando. George okamžitě vytáhl plynový granát a hodil jej po dravci. "Nebojte, jen se na chvilku schováme v jeskyni a bude po všem! Plynový granát ho zaměstná..." pousmál se George, ale to se příšerně mýlil. Dravou kočku Georgův postup pořádně naštval a tak, když se muži schoulili k nejzažší stěně jeskyně, začala v otvoru šmátrat velká levá přední končetina s nataženými drápy. Najednou se objevila i hlava, pak tělo, celý tvor zakryl východ a najednou byli muži v pasti... Pokračování příště!!!


Co teď, když Eusmilus blokuje východ z jeskyně? Dokáží ho naši hrdinové nějak odrazit? Dostanou se nakonec všichni tři do současného světa, a pokud ano, podaří se jim tuto cestu skutečně přežít? Další část již brzy!!!

Jeskynní šelmy doby ledové: Hyeny

3. ledna 2015 v 11:01 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Průběh minulých částí nám přiblížil medvěda jeskynního a jeho lvího souseda, tentokrát se podíváme na slibované obří prehistorické hyeny!

Jeskynní hyena (Crocuta crocuta spelaea) byla poddruhem dnešní hyeny skvrnité (Crocuta crocuta) s jedním rozdílem-dosahovala mnohem větší velikosti. Zatímco hyena skvrnitá váží maximálně 90 kilogramů a loví paviány, makaky, malé opice a požírá i mršiny, hyena jeskynní vážila alespoň 105 kilogramů a se zhruba o půl metru delším tělem byla schopná ulovit i velkou kořist typu stepních bizonů, divokých koní a dokonce i srstnatých nosorožců. Dokazují to četné nálezy kostí těchto býložravců, nalezené v doupatech hyen. Dravci si zjevně nosili svou ulovenou potravu, nebo případně kusy mršin, do jeskyní, kde je dále požírali. Stejně jako populární medvědi i lvi z doby ledové, hyena jeskynní dostala své jak vědecké, tak i v jiných jazycích běžně užívané jméno díky tomu, že její pozůstatky byly v minulosti hojně odkrývány v jeskyních nebo ve skalních rozsedlinách. Dokazuje to, že doupaty, kde tito tvorové přebývali a kde se také starali o svá mláďata, byly právě jeskyně. Jeskynní hyeny byly ve středním až svrchním Pleistocénu rozšířeny po celé severní Eurasii, od Portugalska až Španělska daleko po východní Sibiř. Řadí se tak k nejrozšířenější megafauně doby ledové. Jsou také velmi dobře známé z fosilních pozůstatků, které byly podrobovány velkému množství důkladných vědeckých zkoumání. První lebku jeskynní hyeny byla darována slavnému vědci Georgisi Cuvierovi již roku 1812. Ten okamžitě upozornil na to, že tato psovitá šelma dosahovala mnohem úctyhodnější velikosti, než její dnešní africká příbuzná. Mnohé jeskynní nálezy z Evropy upozorňují na společný výskyt kostí pravěkých medvědů a lvů poblíž pozůstatků hyen. Paleontologové, kteří se snažili zjistit, proč tomu tak bylo, přišli na něco neuvěřitelného-hyeny patrně požíraly lví a medvědí zbytky, anebo ony predátory ve smečce dokonce samy zabily! Možná to zní neuvěřitelně, ale i dnešní africký lev může mít dost potíží, když si na něj troufne dobře organizovaný gang hyen. Zdá se tedy, že prehistorická hyena jeskynní byla takřka nepřemožitelným predátorem, a navíc to vypadá, že se jí vyhýbali i samotní pravěcí lidé. Kresby lovců z doby ledové z Chauvetovy jeskyně ve Francii staré 20 000 let vyobrazují tohoto tvora jako docela hrůzu budícího zabijáka. Ještě zajímavější jsou nálezy kostí neandrtálců v doupatech jeskynních hyen, ty totiž poukazují na velké soutěžení o množství lokalit k usazení mezi těmito dvěma opravdu velmi odlišnými tvory. Neandrtálci byli zjevně kanibaly a mrtvoly zástupců jejich vlastního druhu byly často hyenami přenášeny z místa na místo jakožto snadno získatelný oběd. Ačkoliv však byla jeskynní hyena nebezpečným lovcem, nakonec přece jen neodolala velké změně klimatu, která přišla už před asi 20 000 lety a která před 10 000 lety definitivně vymazala většinu pleistocénní megafauny z naší planety. Hyeny byly určitě velmi přizpůsobivé, ale zřejmě se asi dost specializovaly na lov velkých býložravců, a když ubylo těch, museli za jejich zmizení draze zaplatit i jejich lovci. Ze západní Evropy hyena jeskynní kompletně vymizela před 11 000 let...


Příště se dozvíte o šavlozubcích a dýkozubcích, jejichž pozůstatky byly též objeveny v jeskyních! Nejedná se sice o fosílie nalézané v tak hojných počtech, rozhodně se však také jedná o něco dost zajímavého!

Správce dinosauřího parku - Ohromující překvapení

2. ledna 2015 v 11:59 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Máme tu prvního Správce dinosauřího parku napsaného v roce 2015! Samotný název možná už trochu napovídá, co se hned na jeho začátku našim hrdinům mohlo přihodit... Snad se Vám bude tato část líbit!

Ohromující překvapení

Začátek nového roku nepředstavoval na našem ostrově takovou slávu, jako na jiných místech planety. Lidé si začínající nový rok vybavují obvykle s práskáním ohňostroje, těch několik zbylých pracovníků, kteří v Dinosauřím parku střežili pravěká zvířata, a mezi nimiž jsem i já, ale muselo začínající rok oslavit trochu jiným způsobem. Raději jsme se napili minerálky, nevystřelovali žádné petardy (neradi bychom totiž vyrušili zvířata) a zapnuli jsme si televizi, kde zrovna dávali první díl jednoho krásného britského seriálu o parku s dinosaury, kteří jsou do současnosti přiváženi z minulosti jedním známým dobrodruhem. Pak jsme zalehli a usnuli tvrdým, hlubokým spánkem. Přemýšlet o ohňostrojích a Novém roce ve zbytku světa nás ani nenapadlo. Druhý den, tedy včera, jsem se probudil pozdě-skoro ve 12 hodin v poledne. Na ostrov už stačilo přijet dalších pět pracovníků, kteří nás okamžitě chtěli vytáhnout z peřin. Na pláži prý čekalo ohromující překvapení... Na nic jsem nečekal a ještě v pyžamu jsem vyběhl na pobřeží, kde už všichni stáli okolo něčeho obrovského. Byl to dospělý, osmnáctimetrový Spinosaurus aegypticus, vyplavený jen tak na pláži. Byl ještě živý, hlasitě sýpal a dýchal a matně pohyboval očima. Chlapy okamžitě napadlo, že tito dinosauři, největší mezi masožravými druhy, žijí poblíž vody a živí se rybami. Tenhle jedinec zřejmě opustil zdánlivé bezpečí Isle of Die a vydal se směrem za hejny ryb, které loví. Po dlouhé cestě, při které se trmácel oceánem, dravý obr nakonec zeslábl a mořský proud jeho více než desetitunové tělo odnesl až k našemu ostrovu. Možná, že kdyby tady náš ostrov nebyl, dávno by již zemřel... Ale co dělat s takovým ohromujícím překvapením?

Museli jsme Spinosaura uspat a informovat Charlese, který si zrovna užíval první den v Novém roce doma se svou rodinou tisíce kilometrů odsud, o tom, co se zrovna stalo. Chlapi Spinosaura ještě jedno přeměřili a zjistili, že vážně měří 17 metrů a 91 centimetrů, což je něco naprosto neuvěřitelného. Poté, co usnul, připoutali jsme obra na velké množství lan, které táhl vrtulník řízený jedním z našich pracovníků. S jeho pomocí byl Spinosaurus dopraven do pozorovací ohrady, do výběhu hned vedle Siamotyranna, jenž tam byl umístěn minulý týden po problémech, které způsobil. Siamotyrannus vypadal vyděšeně a začal se choulit ke zdi, když ucítil Spinosaurův pach. Menší predátoři se na Isle of Die Spinosaurů asi bojí, a rozhodně mají proč-my sami přece před rokem zažili, co jeden Spinosaurus udělal s pilotem Rodríguezem a jeho letadlem. Teď tedy máme v parku největšího predátora všech dob. Hodili jsme mu nějaké ryby, ale Spinosaurovi se v pozorovacím výběhu moc nelíbí. Budeme ho asi muset dostat zpátky na jeho rodný ostrov, jenže jak? To začíná být velkou otázkou, která nám nedává spát, zatímco Spinosaurus zubatým zobákem mlátí do ohrady a chce ven...

Co říkáte na nejnovějšího přírůstka v parku? Myslíte, že si jej naši hrdinové nechají, nebo jej raději vrátí zpět? Příště se to nejspíš dozvíte...